Předseda: Návrh poslední jest shodný s návrhem, na kterém usneslo se presidium.
Dám nejprve hlasovati o návrhu p. posl. Hakena na neomezenou lhůtu řečnickou při generální i při specielní rozpravě.
Kdo s návrhem souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest menšina. Návrh jest zamítnut.
Dám nyní hlasovati o prvním eventuelním návrhu p. posl. Hakena, aby totiž byla stanovena řečnická lhůta ve všeobecné rozpravě na 2 hodiny, v podrobné rozpravě pak na 1 hodinu.
Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina, návrh ten je zamítnut.
Budeme tedy hlasovati o druhém eventuelním návrhu p. posl. Hakena, totiž aby byla stanovena řečnická lhůta v generální debatě na jednu a při podrobné debatě na půl hodiny.
Kdo s tímto návrhem p. posl. Hakena souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest menšina. Návrh jest zamítnut.
Kdo teď souhlasí s návrhem presidia, který je shodný s návrhem pp. poslanců dr. Lukavského, Johanise, Staňka, Slavíčka a dr. Noska, aby lhůta řečnická stanovena byla pro rozpravu povšechnou na 40 minut a v rozpravě podrobné na 25 minut, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh presidia a shodný s ním návrh pp. posl. dr. Lukavského, Johanise, Staňka, Slavíčka a dr. Noska je schválen.
Přikročíme k debatě. Zapsáni jsou na straně "proti" pp. posl. Rouček, dr. Czech, Křepek, Szentiványi.
Slovo si vyžádal ještě před rozpravou p. ministr vnitra a náměstek min. předsedy Malypetr. Uděluji mu je.
Náměstek předsedy vlády, ministr vnitra Malypetr:
Po vážné a pečlivé přípravě předložila vláda osnovy zákona na ochranu republiky a o státním soudu, vycházejíc z přesvědčení o jejich potřebě a z vědomí, že ohromná většina československého národa přeje si jasně a určitě, aby samostatnost, demokraticko-republikánská forma a jednotnost státu, jakož i činnost ústavních činitelů byly účelně a účinně chráněny způsobem odpovídajícím době, poměrům i moderním názorům na trestní právo. (Výborně!)
Ve veřejné diskusi bylo jasně prokázáno, proč je potřebí nového zákona na ochranu stěžejních základů nového, na nejširších zásadách demokracie založeného státu, a je proto zbytečné znovu důvody tyto opakovati.
Pouhý pohled do států jiných, starých i nových, stačí k poznání, že neděje se a nepřipravuje se u nás nic, co by jinde jako věc samozřejmá - nebylo již provedeno namnoze ovšem v rozsahu mnohem širším a způsobem značně ostřejším.
Předehra, sehraná před podáním těchto vládních osnov a časopisecká kampaň části denního i krajinského tisku, veřejné schůze, svolávané s použitím nejsilnějších lákadel, ano i výhrůžek, měly přesvědčiti celou veřejnost, nejen v republice, nýbrž i v cizině, že vláda republiky Československé a většina Národního shromáždění chce uskutečniti zákon, jímž má býti zardoušena občanská svoboda v tomto státě. Nebylo opomenuto žádných prostředků, jež by tomuto cíli mohly posloužiti, počínajíc uveřejňováním látky, sebrané ze zákonů jiných států a označované s očividnou zlovůlí za vládní osnovu, a končíc štvavými útoky proti vládě a většině v očekávání, že zvedne se proti připravovanému zákonu odpor nejširších vrstev lidu.
Na místě věcné spolupráce na povolaném foru, v ústavně-právním výboru, kde ovšem bylo nutno užívati věcných důvodů a počítati s posudkem zástupců právnické vědy, volena byla cesta snad pohodlnější, ale nikoliv účinnější - úplná negace.
Vláda nemá příčiny stěžovati si na tento postup, který mohl dosíci jen jediného výsledku, t. j. zachovati v plné platnosti na dobu zajisté dosti dlouhou, trestní řády bývalé monarchie, které jsou v mnohém ohledu nepoměrně přísnější, a použivatelné způsobem daleko pružnějším než předložený zákon.
Vláda s klidným svědomím přijala každou kritiku tohoto zákona, neboť je přesvědčena, že zásady pravé a skutečné demokracie nejsou jím nijak porušeny. Při tom ovšem netají se vláda svým přesvědčením, že demokracie zabezpečuje každému jen takovou míru svobody, která neohrožuje svobodu druhého (Výborně!) a že ukládá svobodným občanům za zvýšená občanská práva také zvýšené občanské povinnosti (Výborně!). Jestliže takto užívaná a chráněná svoboda jedněch proti jakémukoliv násilí se strany druhých vyličována je s průhlednými úmysly za zpátečnictví, horší dob dřívějších, může vláda s klidem odmítnouti tyto výtky.
Nejsou skutečnými a upřímnými demokraty ti, kdo usilují o rozvrat veřejného života a administrativy státní. Dovolávají-li se při své činnosti hluboké pravdy, ze demokracie je diskuse, profanují tato památná slova. (Tak jest!) Ve skutečné demokracii může jim býti rozuměno jen tak, že slovem mluveným nebo tištěným vede se ve veřejnosti zápas o získání přívrženců pro tu nebo onu myšlenku, pro ten neb onen názor, že staví se důvod proti důvodu, pravda proti pravdě a většina vtěluje pak přijatou ideu svými orgány v život.
Není však demokracií diskuse, která užívá vědomých a úmyslných nepravd k rozdmychování vášní, ať nacionálních, ať sociálních či náboženských, aby způsobila rozklad a anarchii, při níž končí demokracie a nastupuje nadvláda menšiny nad většinou - jinými slovy diktatura. A konec demokracie je zároveň koncem pravé občanské svobody.
Je nejen právem, ale i povinností všech stoupenců demokracie, aby stavěli hráze takovým snahám z přesvědčení, že v naší republice znamenal by konec demokracie nejvážnější ohrožení státní samostatnosti československého národa. Nedáme se ničím másti v práci pro zabezpečení základních zásad, z nichž vyrostla a na nichž spočívá tato republika, nezalekneme se falešného pokřiku o úmyslném útisku národním, sociálním nebo kulturním, neboť jsme přesvědčeni, že nejen psané zákony, ale především i jejich provádění umožňuje rozvoj všech vrstev obyvatelstva podle pravdy, že každý trvalý pokrok jen na cestě rozumného vývoje se děje. (Výborně!)
Jsme přesvědčeni, že projednávaný zákon není překážkou na této cestě, naopak, že ji urovnává a zabezpečuje. Budoucnost prokáže, že zákon není namířen proti nikomu, kdo dobře smýšlí s republikou a komu záleží na jejím zabezpečení a rozkvětu, založeném na vyrovnávání protiv hospodářských, sociálních, kulturních i národních.
Zákon nebude a nemůže překážeti volnému projevu názorů nebo úmyslů, směřujících k tomuto cíli, nebude a nemůže bránit jakékoliv odůvodněné kritice jakýchkoli zjevů veřejného a státního života, ale nebude při tom trpěti zřejmých nepravd, surové štvavosti nebo činů, směřujících k poškozování státu. (Výborně!)
Je výmyslem, opakovaným s průhlednou snahou, že zákon je vyhrocen proti dělnictvu nebo proti národním menšinám. Obsažná důvodová zpráva, vysvětlující ta ustanovení zákona, jež by přes poctivou snahu po přesnosti výrazu mohla býti vykládána způsobem zákonodárcem neobmýšleným, prokazuje jasně a určitě neudržitelnost tohoto tvrzení. Poukazem nezměněná nebo zrušená ustanovení dosud platného trestního zákona osvětlen je přesně rozdíl tohoto zákona proti zákonu starému.
Nepředpojatý posuzovatel nemůže upříti, že novým zákonem je vykonán první krok k moderní úpravě všeobecného trestního práva a při porovnání jeho s podobnými zákony v jiných státech nemůže mu vytýkati zpátečnické nebo absolutistické tendence jakéhokoliv druhu.
Je samozřejmo, že vláda si přeje, aby vyskytlo se co nejméně příležitosti k užití těchto zákonů, bude-li však nutno k nim sáhnouti, stane se tak bez jakékoliv zaujatosti, přesně a důsledně s plným ohledem k všeobecným zájmům státním, které pro každou vládu jsou prvním příkazem. Jménem vlády republiky prosím, aby Národní shromáždění dalo předloženým osnovám ústavní souhlas. (Výborně! Dlouhotrvající potlesk.)
Předseda (zvoní): Uděluji slovo prvnímu řečníku zapsanému, jímž je pan posl. Rouček.
Posl. Rouček: Slavná sněmovno! Pokládám za svou povinnost nejprve protestovati proti násilí policejnímu, které bylo spácháno...
Předseda (zvoní): Volám pana poslance za tato slova odporující rozhodnutí předsednictva a rozhodnutí většiny sněmovny k pořádku.
Posl. Rouček (pokračuje): ... v neděli na pražských ulicích.
Musím protestovati proti tomu, co zde bylo spácháno a zač jsem byl volán k pořádku.
Slavná sněmovno! Bylo to 21. prosince r. 1918, kdy president Masaryk po svém návratu z ciziny stanul na Staroměstském náměstí před pomníkem Husovým, obnažil hlavu a pohnutým hlasem řekl: "Nezapomenu nikdy, že jsem vyšel z lidu. Náš stát musí býti demokracie, bude to vláda lidu, lidem a pro lid." To bylo řečeno v prosincový den na Staroměstském náměstí, kde zbožný Ferdinand dal popraviti vůdce českého povstání, buřiče a kacíře, a znělo to jako slavná přísaha před pomníkem kostnického mučedníka, na jehož boji za pravdu a svobodu přesvědčení založily svou velikost a slávu české dějiny. Vanul z těchto slov ještě památný duch washingtonské deklarace, zaručující lidu našemu úplnou svobodu slova, tisku a shromažďování, úplnou svobodu přesvědčení a vylučující všechny výsady i jakékoliv třídní zákonodárství. Uplynula čtyři léta a před naši sněmovnu byla položena předloha zákona, který je výsměchem všem slavným slibům ústavním i deklaračním a i tomuto slibu, který byl dán lidu presidentem republiky před pomníkem Husovým.
Tato předloha trhá na kusy naši ústavní listinu a zašlapává do bláta pařížskou deklaraci. Posmívá se našim republikánským majestátům, posmívá se slavným slibům presidentovým. Dokazuje, že tyto majestáty české mají od dob chodské tragedie stejný osud, že je možno kdykoliv je roztrhati a spáliti v panském krbu, jako se to stalo před lety na zámku Lomikarově. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)
Předloha tato je prosycena duchem šílené nenávisti k celé třídě dělnictva. Chce jí vyraziti všechnu zbraň z rukou, zbaviti tisku, zbaviti svobody slova a práva shromažďovacího, práva na stávku, práva na lidové soudnictví a vydati ji úplně bezbrannou v ruce kapitalistických násilníků, ozbrojených až po zuby. Předlohou touto má býti republika Československá učiněna umrlčí komorou veškeré demokracie. (Výkřiky. - Potlesk komunistických poslanců.)
Je to předloha rázu tak reakcionářského a násilnického, že by v žádném civilisovaném státě nesměla vůbec spatřiti světlo světa. Je to předloha káznicová. Německá sněmovna zamítla svého času Vilémem požadovaná trestní ustanovení protisocialistická, styděla se za ně, štítila se jich jako moru; a proti výminečnému zákonu protisocialistickému, za který se chtělo svého času schovati staré Rakousko, vyslovil se na říšské radě ve Vídni v ostré řeči i křesťansko-sociální vůdce kníže Liechtenstein. Také profesor Masaryk ve své řeči pronesené 26. června 1891 ve vídeňské sněmovně útočil na vládu, ze užívá proti dělnictvu jenom repressivních opatření a dokazoval na základě zkušeností z dějin lidského vývoje, že taková repressivní opatření nedosáhla nikdy svého cíle. Potíral velmi ostře skutečnost, že podle protisocialistické osnovy zákona stačí pouhá domněnka, t. j. subjektivní prohlášení se strany úřadů k tomu, aby jistý fakt mohl býti pokládán za dostatečný důvod k zakročení proti existujícím spolkům, a výslovně prohlásil, že takové subjektivní názory úřadů stačí, aby ohrozily a zlehčily právo spolčovací, svobodu tisku a všechny zákony, které mají zaručiti naši politickou a občanskou svobodu.
Tak tedy mluvil Masaryk před 30 roky ve vídeňském parlamentě a dnes po 30 letech vy, pánové z vládní koalice, chcete v republikánské sněmovně sankcionovat to, co Masaryk, dnes president tohoto státu, prohlašoval za absurdnost a co zatracoval jako ryze policejní libovůli ve starém monarchistickém Rakousku. Mravní argumentací získati srdce českého lidu nedovedete, saháte tedy k fysickému násilí. Tam, kde je žalář a policejní obušek povýšen na jediný právní a státní argument, tam lze snad na čas znásilňovat, ale nikdy a nikdy přesvědčiti a získati. Děláte to, co pokoušeli se dělati papežové římští, o nichž napsal Palacký ve spise "Idea státu rakouského", že "javše se zásadou autority vyměřovati čáru, kam a pokud by vůle a vědoucnost lidská sahati měly, usilovali zastaviti a tak říkaje zamraziti je na onom stupni vývoje, kterého dosáhli v XV. století." Také vy dnes chcete vyměřovati čáru, po kterou smí sahati vědění a vůle lidu, který má podle ústavní listiny býti zdrojem veškeré státní moci. Vy mu chcete tu čáru vyměřiti policejním pendrekem, pokutami a žalářem až do 20 roků. To, co zde provádíte, je kastrace vaší ústavy, to je vražda demokracie, to je loupežná krádež slavně zaručené suverenity lidové.
Předseda (zvoní): Žádám pana řečníka, aby se mírnil.
Posl. Rouček (pokračuje): Naše ústavní listina mluví v úvodní části své velmi důrazně o politické svrchovanosti lidu a o zabezpečení svobody i o provádění ústavy v duchu slavných českých dějin. Nuže, pánové, jakže vy tu ústavu v duchu českých dějin provádíte? Vy se chlubíte Janem Husem, Janem Žižkou, Prokopem Holým a udatnými hejtmany táborskými, nazýváte revoluční dobu husitskou nejskvělejší kapitolou českých dějin a jednáte dnes zde úplně v duchu toho římského papeže, který roku 1424 prostřednictvím kardinála Brandy vzkazoval králi polskému, že "je povinností svatou všech křesťanských knížat, aby proti Husitům meče se chopili a dali tak příklad, který by byl poddaným všech států výstrahou". Vy jdete ve šlépějích věrolomného císaře Zikmunda, kterému vaši předkové říkali "Šelma krvavá" a který na koncilu kostnickém zapřísahal kardinály, aby Jana Husa nešetřili, nýbrž "aby spálili ratolesti i s kořenem". Poplvali jste slavné jméno Husovo, Jana Žižky i Prokopa Holého. Vy se chlubíte velkým emigrantem Janem Amosem Komenským, učitelem národů, který ve vlastní zemi byl také ubohým psancem, skrývajícím se ve skalách turnovských, tím Komenským, který vám zde přímo do duše volá, že "uměním vlády má býti moudrost a nikoliv násilí, prozíravost, nikoliv žalář a provaz pro lidi jiného přesvědčení", tím Komenským, který praví, že "nebylo by mezi námi žebráků ani utlačených a ponížených, kdyby vlády tohoto světa byly skutečně spravedlivé a lidské". Poplvali jste celé životní dílo Komenského, zhanobili jste tu slavnou českou minulost, bojující na život a na smrt s celým světem za svobodu přesvědčení a občanskou rovnost. Opustili jste cesty svých slavných a poctivých předků a jdete dnes cestami Maxmiliána Bavorského, jdete cestami Tillyho a Koniáše. (Potlesk poslanců komunistických.) To není ovšem cesta k záchraně republiky. To je cesta hanebných praktik, které český národ již jednou dovedly ke katastrofě. Na Lipanech zvítězil sice panský měšec nad revolučním rudým kalichem, na Lipanech byl najatou smečkou žoldnéřskou utopen v krvi táborský komunismus, na Lipanech byla zardousena ta nepohodlná česká demokracie. Pamatujte si však, že ty hroudy na Lipanech, prosáklé krví táborských komunistů, byly krvavými schody, po kterých šly české dějiny na Bílou Horu a na černým suknem potažené lešení postavy pravčí na Staroměstském rynku. Dějiny se opakují. Vy dnes znovu vstupujete do těchto krvavých šlépějí, vy dnes znovu saháte na kořen pracující třídy, která je základem a kladem státu a společnosti. (Výborně!) Chcete obnoviti tu starou násilnou protireformaci, která jak správně dovozuje Denis, pracovala v Čechách persekucemi a karabáčem. Vestigia terrent. Stopy odstrašují. Ale váš vyminečný zákon, tato ostuda českých dějin, dokazuje, že vás ani krvavé stopy neodstrašují. Tak provádíte svou ústavu v duchu slavných českých dějin? Hus vás napomínal, abyste milovali a bránili pravdy až do smrti. Ještě dopisem ze žaláře vás prosil, abyste pravdy každému přáli, a vy zatím pracujete k tomu, aby náš celý život veřejný byl vybudován na ohromné lži. Celá vaše demokracie, celý váš parlamentarism a celá vaše uměle udržovaná mandátová država - to všechno spočívá na hoře lží a klamu. Vy jste si toho vědomi, i když toho nepřiznáváte. Místo ústavou slibované vlády lidu nastolili jste samozvanou libovládu, tyranii koaliční pětky. To je vláda nových pánů direktorů, duševně příbuzná s tou, kterou po bitvě na bílé Hoře tak ostře odsoudil sám rádce Bedřicha Falckého, Camerarius. Je to hodokvas červů na mrtvole demokracie. Čím méně voličů, tím více pendreků - to je vaše zásada. Jednáte jako političtí farmáři, kteří státní parlament pokládají za svoji plantáž, ač cítí, že taková država se udrží jenom nejsilnějšími prostředky. (Výkřiky posl. Bubníka.)
Podle ústavy měl býti lid politickým suverénem v republice. Váš pětičlenný koaliční syndikát lidu tuto politickou suverenitu zabavil a uloupil, a káže nyní oloupenému - a to je zajímavé - o dobrých mravech a o spasitelné kázni republiky. Co zde nyní jako uchvatitelé moci chcete provésti, je defenestrace ústavy, to je pravý vyhazov demokracie z celé republiky. My víme, že ta vaše demokracie je již jenom pia fraus, že je to jenom zbožná lež, které vy sami nevěříte, i když o ní stále sami hlásáte a křičíte. Marně se namáháte touto zbožnou lží zastříti opravdovou diktaturu kapitalismu, opravdovou diktaturu hltavé buržoasie. Marná je všechna vaše námaha, zanechte bláhové naděje, že prostředky násilnými otočíte kolo dějin vývoje nazpátek, že zazdíte bránu do budoucího lepšího světa a že zastavíte tak všechno sociální úsilí dělnické třídy. Starý kapitalistický systém, o jehož rekonstrukci se tak horlivě staráte, propadl již neodvolatelně svému osudu. Je to stroj, který zrezavěl, a který patří dnes už jen do starého železa, stroj rozhlodaný nadobro zubem času. Vy jej do správného chodu neuvedete, kdybyste jej mazali i krví proletářskou. (Výborně! Tak jest!)
Ke starému kapitalistickému režimu není již dnes návratu, i když ten návrat budete vynucovati i persekuční knutou. Reorganisace světového hospodářství na podkladě soukromokapitalistickém je nemožna. To není soud náš. To je neodvolatelný ortel dějin. Nezaměstnanost, bída, drahota a zoufalství rostou závratným tempem ve všech dílech světa a vy je nesmažete ani nejvlastenečtějšími floskulemi. Kapitalismus je tak zdegenerovaný, jeho marasmus je tak strašlivý, že nemůže proletariátu zajistiti ani život antického otroka. Kapitalistický řád je dnes suchým stromem, který žádného ovoce, žádného chleba pro své otroky již nenese a také neponese. Ten suchý strom se nezazelená, nerozkvete, nevydá plodů, ani kdybyste jej zalili celým mořem proletářské krve.
Vy máte v rukou státní moc, krve dělnické máte vy na svědomí dosti.... (Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Zatím tekla jen krev Rašínova! - Řečník obrácen ke zpravodaji posl. dr. Matouškovi:) Vy zde neoperujte žádnými výkřiky. (Výkřiky posl. Bubníka.)
Předseda (zvoní): Prosím p. posl. Bubníka, aby zachoval klid. (Výkřiky posl. Housera.) Žádám znovu o klid.
Posl. Rouček (pokračuje): Vy máte v rukou státní moc; vy tedy můžete dáti spoutati hladové lidi, ale co je vám to platno, když nedovede spoutati hlad. Můžete zastaviti nepohodlný dělnický tisk, ale co vám to prospěje, když nedovedete zastaviti rozklad světového kapitalistického hospodářství, se kterým je nerozlučně spjata vaše dočasná nadvláda. Můžete mobilisovati žalářníky a policisty, ale jaký prospěch vám z toho vyplyne, když nemůžete provésti mobilisaci naší ochromené výroby, obchodní a hospodářské nemohoucnosti. Vy můžete odstraniti poroty, ale porotní soud dějin, pánové, neodstraníte.
Zaslepení nenávistí proti vítězným ideám komunismu, pášete to, co jste dříve sami odsuzovali a proklínali. Octli jste se na scestí, které vede do propasti. Bloudíte v temnotách, ze kterých není návratu, v temnotách, které budou věčnou hanbou českého jména, toho jména, jež bylo poctivé a slavné i tenkráte, když mokvalo krví kacířskou a když bylo provázeno kletbou usurpátorů světských i církevních. Vy dnes oživujete nové dragonády, nové křižácké výpravy, nové slidičství proti nepohodlným myšlenkám a nové znásilňování práv a svobod lidských. Proti přirozeným právům člověka stavíte svoje výminečné zákony. Chcete zachrániti svoje výsady a proto zrazujete svoji vlastní minulost, zrazujete své vlastní přísahy a sliby, zrazujete a zapíráte vše, co lidem v této zemi bývalo kdysi svato, místo abyste uskutečnili ty ideály českých bratří jdoucích poctivě za heslem "Žádný žádnému nebudiž poddán", snažíte se utužiti pouta poddanství a překonati v tomto ohledu všecky středověké vrchnosti s jejich copatými justiciáry a surovými dráby. Pod záminkou upevnění státu snažíte se upevniti svoji nespravedlivě uchvácenou a proto také neudržitelnou třídní nadvládu. Když tak neustále horujete o tom upevňování státu, pak snad nebude na škodu, uvedu-li vám na paměť, co napsal Karel Havlíček ve "Slovanu" dne 1. února 1851 ve článku, nadepsaném: "Proč jsem občanem?" Jsou to tato velice významná slova:
"Po všem takovém uvážení nemůže si žádný obyvatel podobných států otázku "proč jsem občanem?" předložiti jinak než s nejtrpčím pocitem. Na všech stranách pociťuje, že státní zřízení není k jeho prospěchu, nýbrž všude jen k jeho škodě a že jen tenkráte by on sám mohl ze státního zřízení užitek míti, kdyby se odhodlal s vlky výti a na útraty ostatních utištěných svůj vlastní prospěch vyhledávati. Tak se konečně musí ve veliké části občanů zroditi onen nepřirozený cit, který stát za svého nepřítele a škůdce považuje a který jest zcela protivny citu svobodného občana, jenž musí cítiti lásku a vděčnost ke svému státu, poněvadž se v něm cítí šťasten a spokojen, poněvadž vidí, že státní zřízení jsou k jeho prospěchu, a ne pak on k prospěchu státu. Až posavad nejeví se nám stát skoro jinak než jako nucená společnost, ve které mnozí obtíže nesou proto, aby malý počet dobře a vesele mohl žíti". (Výkřik: To platí o Rusku! Jako Lenin!)
Havlíček psal vám epištoly, a ne Rusům - o vás to platí! (Hluk. - Různé výkřiky.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Rouček (pokračuje): Pánové, dovolte, abych mohl pokračovati, myslím, když již jste odtud vyvlékli celou řadu mých kolegů, že alespoň řečníku naší strany dovolíte v této "demokratické sněmovně" svobodu slova. (Výkřiky posl. Bubníka.)
Havlíček přece nebyl "moskevským agentem", on byl velmi žhavým českým národovcem, a vy ho nazýváte brixenským mučedníkem. Ale dnes by Havlíčka v jeho osvobozené vlasti za taková bohaprázdná slova nemilosrdně zavřeli (Výborně!) a pan státní návladní by z nich udělal nejméně zločin vzbouření a velezrady. Vždyť ta jeho kritika státu a státního zřízení, ta jeho zmínka o "nucené společnosti", ta přiléhá jakoby ulil na ty dnešní poměry v Československé republice... (Posl. dr. Srdínko: A v Rusku více!) To je to jediné, co zde pokřikujete, pane kolego... ve které také "mnozí obtíže nesou, aby malý počet dobře a vesele žíti mohl". (Výkřiky: V Rusku!) To vás pálí, poněvadž náležíte k tomu malému počtu, který tu dobře a vesele žije na útraty jiných.
Uspořádejte jen lidové hlasování o tom, kolik občanů cítí se dnes v této republice opravdu svobodnými, šťastnými a spokojenými! (Posl. dr. Srdínko: A kolik v Rusku?) Myslím, že to není důstojné universitního profesora, aby takovým způsobem vyrušoval svého kolegu. (Posl. dr. Srdínko: Nechte Havlíčka býti!) Pane kolego, já Havlíčka znám lépe než vy. Já bych vám mohl dávati hodiny z Havlíčka.
Uvidíte, jak bude zníti odpověď zdrcující většiny obyvatelstva, uvidíte, jak malá hrstka šťastných a silných jedinců vám potvrdí, že státní zřízení jsou k jejich prospěchu. Vám to ovšem není tajno, vy se proto každého lidového hlasování bojíte, vy každé volby do nekonečna odkládáte, vy se proti občanským právům v tomto státě pospícháte zabarikádovati a zabedniti výminečným zákonem, namířeným proti všem, kdož s takovou vaší státní péčí a státotvorností nechtějí býti spokojeni.
Bude to tedy zákon, který veškerý politický život ve státě učiní fraškou a který znamená zhanobení všech ideí demokratických a republikánských.
Předseda (zvoní): Žádám znovu p. řečníka, aby se mírnil ve svých výrazech.
Posl. Rouček (pokračuje): Již roku 1921 byli jste s republikánskou demokracií tak daleko, že vám v časopise "Havlíček" mohl vyčísti předák Volné Myšlenky Julius Myslík - žádný komunista - toto: "Starý, ztuchlý vzduch rakušácký začíná opětně naplňovati úřadovny státní, a to všechno pod fintou, že se tak děje v zájmu utužení úcty před zákonem, jako záchranou před bolševickým nebezpečím. Pod tímto strašákem zachází se u nás čím dále tím více do praktik, které odpovídají předválečným poměrům rakouským, ale které jsou hanbou, zejména pro republiku Československou."
To je doslovný citát z "Havlíčka". To bylo r. 1921. Od těch dob jste ovšem ve svém zpátečnictví a despotismu ještě značně pokročili, jak dokazuje odvaha, se kterou jste vnesli do sněmovny předlohu tohoto výminečného zákona.
Rakousko bachovské a metternichovské je překonáno, zastíněno vaší koaliční československou demokracií. Stará nebožka Austrie by padla jistě na kolena v obdivu nad tou vaší pružnou republikánskou knutou a nad tou vaší demokratickou odhodlaností, vraziti roubík do úst každé oposici a učiniti proletariát psancem v jeho vlastní zemi.
Tiberius Gracchus, tribun římského lidu, kterému patriciové hrozili umlčením ve vlnách Tibery, mohl by u nás znovu opakovati svůj výkřik o "svobodných občanech", kteří "nemají vlasti, poněvadž se toulají bez chleba a bez přístřeší, nemajíce kromě vzduchu a slunečního světla ničeho, co by mohli nazvati svým." Po přijetí vašeho zákona nebudou míti tito účastníci ani práva hlasitě zanaříkati nad nešťastným svým osudem. V době, kdy se u nás všude, i ve státní správě, jak to dokazují denně i novinářské zprávy, rozlézá korupce, protekce, nepotism, cynická nepoctivost a chamtivost, snažíte se výminečným zákonem znemožniti každou kritiku, umlčeti každou oposici, zardousiti svobodu slova i tisku.
Máte plná ústa legálnosti a v tomto domě, který má tvořiti zákony z vůle lidu, nastolili jste vládu tmavého zákulisí, vládu ilegální pětky, která cynicky znásilňuje a hanobí veškerý náš politický život a snaží se jej usilovně stabilisovati jako český Kocourkov, o jehož zrevolucionování marně usiloval profesor Masaryk. Vy, kteří dnes tvoříte zde zákon na ochranu republiky a na ochranu cti presidentovy, sahali jste mu tenkráte na čest tím nejsurovějším způsobem. Vy jste ho nazývali zrádcem, vy jste ho nazývali zaprodancem, vy jste ho honili tak, jako honíte dnes nás tou rozběsněnou vlasteneckou ulicí, vy jste ho vyhazovali z národa, vy jste mu spílali tím nejsprostším způsobem. (Potlesk komunistických poslanců. Výkřiky posl. Petrovického.)
Jen si otevřete, pane kolego, staré ročníky "Národních Listů", staré ročníky "Šípů", jen se zeptejte svého kolegy Dyka na ten jeho epigram, že filosof je pro ostudu. My jsme ho bránili proti vaším útokům, my jsme ho volili.
Stačí dnes jenom prolistovati tyto vaše vlastní časopisy, aby bylo každému jasno, jaké pokrytectví je skryto v tom vašem dnešním zájmu o ochranu cti presidentovy, právě vámi a vaším tiskem nejvíce hanobené, a jakým podvodem je ten váš bojovný křik o ochranu republiky! Hrajete tu opravdu falešnou hru, nebo-li komedii, stavíte všecky právní pojmy podle svých potřeb na hlavu. Brání-li se u nás dělníci proti svým vykořisťovatelům, je to podle vašeho názoru jednání ilegální, ale vykořisťují-li kapitalisté dělnictvo, zbavují-li je existence, pak je to legální a vaše státní moc tomu napomáhá celým svým aparátem. Legální systém buržoasie odsoudil před časem Liebknechta a Luxemburgovou do žaláře, aby později s klidným srdcem a bez uzardění osvobodil jejich vrahy. Je z toho viděti, že zákon má velmi často dvojí tvář: trestá velmi přísně zásah ování do práv a majetku buržoasie, ale vášnivě obhajuje zasahování do práv a majetku proletariátu.
Dobře tu vaši tak zvanou "legálnost" charakterisoval francouzský socialistický spisovatel Renard otázkou: "Myslíš, že na vážkách soudního tribunálu váží stejně otrhaný člověk, sebraný na ulici, jako milionář vládnoucí pozemky a akciemi? Neslyšel jsi nikdy, že zákon, tato síť na chytání malých, je pavučinou, jedná-li se o velké?"
Tak se na tu vaši podařenou legálnost díváme i my komunisté! Je to legálnost, do jaké již dávno před vámi byl až po uši zamilován despotický kardinál Richelieu, který říkával svým přátelům: "Dejte mi jen dva řádky od někoho a já vám ho přivedu na šibenici." Vaším výminečným šibeničním zákonem má býti utuženo - pod republikánskou firmou - třídní panství buržoasie, má býti vyvrcholen nejostřejší postup proti hladovému proletariátu. Vládně-socialistické strany, které pomáhají tuto šibenici stavěti, netuší snad ani, že se samy na ní mohou houpati. Výstrahou by jim měly býti poměry, které po vítězství buržoasie zavládly ve Finsku. Tam byl k doživotnímu žaláři odsouzen i zakladatel sociálně-demokratické strany finské, starý Eduard Valpas, šéfredaktor ústředního orgánu strany sociálně-demokratické a nadšený obhájce umírněných směrnic Kautského. On byl odpůrcem komunistů, byl zapřisáhlým nepřítelem revoluce, ale přes to byl měšťáckou justicí odsouzen k doživotnímu žaláři se ztrátou občanských práv.
Vládně-socialistické strany měly by ve vlastním zájmu pamatovati, ze nebývá radno s pány třešně jídati, a před vstupem na toto právní kluziště měly by si vzpomenouti varovného hlasu Havlíčkova: Nechoď, Vašku, s pány na led!
Je to ovšem jejich věcí, jak se rozhodnou a jak si na tom kluzišti vlastní nohy polámou. My již dnes neapelujeme na jejich rozum, tak jako neapelujeme na rozum umírajícího kapitalistického světa, který není s to zreorganisovati rozvrácené světové hospodářství a který sbírá poslední síly, aby na záda světového proletariátu napsal aspoň policejním obuškem svůj testament.
Dokončete jen dílo svého zoufalství a své msty, demaskujte úplně svoji lžidemokracii, ukažte celému světu své falešné dokumenty a buďte jisti, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá! (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.) Poslední zásvit politického pokrokového liberalismu, poslední paprsek demokracie uhasne v této sněmovně v okamžiku, kdy se tato vaše předloha stane zákonem. To nebude zákon z vůle lidu, to bude vrchnostenská exkomunikace všech občanských práv této republiky.
Budova světového kapitalismu stojí dnes na půdě sopečné; o tom není sporu. Den za dnem se na ní objevují nové trhliny. Kámen za kamenem z ní vypadává. A v jejich bortících se základech rodí se již předpoklady pro nový socialistický řád. Vy se domníváte, že tyto předpoklady lze otráviti muchomůrkou nějakého výminečného zákona, že je lze udusiti kriminálem. Co chcete dělati? Vy chcete dějiny sociálního vývoje stíhati zatykačem, vy chcete několika svými paragrafy suspendovati zákon přírodní?
Přes životy a hroby doléhají k vám z doby marockého konfliktu známá výstražná slova Bebelova: "Vy jste dospěli nyní k onomu bodu, kde sami podkopáváte základy státního a společenského řádu. Vy jste to sami přivedli tak daleko, že jest již slyšeti zvonění hran vašemu státnímu a společenskému řádu. Vy budete kliditi to, co jste sili."
Je lží a podvodem, že komunisté ohrožují republiku a že soustavně pracují k jejímu rozvratu! Je lží a podvodem, že vy republiku chráníte! Komunisté útočí na kapitalistickou nadvládu v republice, na onu nadvládu, která dbá jen svého prospěchu a která je s to jíti za sobeckým a nečistým cílem svým přes všechny zásady lidskosti, přes zříceniny republiky a přes mrtvoly celého národa. Chcete-li doopravdy chrániti republiku, musíte na to jíti trochu jinak, musíte voliti docela jinou cestu, než tu, na kterou jste dnes vešli s obuškem a osidlem.
Vydejte ihned drakonický zákon proti lichvě a zločinné spekulaci, (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.) vydejte ihned nejostřejší zákon proti všem uchvatitelům sociálního bohatství! Vraťte českou půdu ukradenou po Bílé Hoře lidu, který ji vzdělává a kterému ona patří! Setřeste housenky ožírající strom republiky, vyžeňte z ní všechny líné trubce, žijící na účet cizí práce, vyžeňte z ní všechnu marnotratnost, všechen mamon a pýchu! Do žaláře věčného tu uvrhněte nezaměstnanost a bídu! Před státní soud - před soud lidu - žeňte všechnu korupci a protekci, všechno politické čachrářství a lupičství a zabezpečíte stát, zabezpečíte republiku na všechny budoucí, na věčné časy! (Výborně! Potlesk poslanců komunistických.)
Zrození nového socialistického řádu společenského, pánové, nezabráníte. Vy můžete osvobozovací snahy proletariátu sebe krutěji a sebe rafinovaněji pronásledovati jako snahy zločinné, vy můžete jíti v krvavých šlépějích největších katanů lidstva, nic vám to není platno. Uskutečnění nového spravedlivého socialistického řádu společenského, v němž nebude ani pánů, ani otroků, zůstane permanentním cílem dělnické třídy, cílem, kterého bude dosaženo přes všechny vaše dekrety, přes všechny vaše úklady, přes všechny vaše zákazy s veškerou určitostí. Dělejte, co chcete, zrození nového dne, východu rudého slunce nezabráníte! (Souhlas a potlesk poslanců strany komunistické.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má p. posl. dr. Czech.
Posl. dr. Czech (německy): Dámy a pánové! Ústavní výbor skončil své dílo, koaliční strany je zpečetily, plenum nyní udělá na jeho konci tečku; a ve chvíli, kdy se tak stane, bude demokracie v této zemi zasažena do srdce, bude vyhlazen poslední zbytek politické svobody na této půdě, a státní zásadou se stane nelítostné ubíjení politických odpůrců.
Výkřik spravedlivého hněvu proniká řadami všech svobodomyslných lidí, bouře nejhlubšího rozhořčení a pobouření otřásá massami proletariátu, a jen ta část českého dělnictva, která se dosud nedovedla vymaniti z konvulsí nacionalismu, v úplné neznalosti hrozícího nebezpečí a v úplné osamocenosti stojí bez účasti proti budoucím událostem. Naproti tomu však veškerý německý proletariát tohoto státu vidí jasně před sebou další vývoj a je jednotný ve svém rozhodnutí: ohlásiti této předloze stálou válku. I když se stane zákonem, i když nás její drakonická tvrdost stihne v našich dalších bojích sebe nemilosrdněji, budeme bojovati proti této předloze dále a vytrváme tak dlouho, až bude náš politický život očištěn od této hanebné skvrny a až bude odstraněno zneuctění, jehož se nám dostalo. To je naše pevné rozhodnutí, za nímž stojíme všichni svojí ctí, pro něž nám žádná sázka, žádná oběť sebe těžší není příliš veliká.
Koaliční strany se snaží dáti předloze smysl co nejnevinnější. Vyličují věc tak, jako by nešlo o nic jiného, než o ochranu republikánských zřízení státních a o upevnění demokratických zásad ústavních. Ve skutečnosti však samy podrývají půdu, na níž stojí, samy otřásají základními sloupy ústavního života a uvádějí je v kolísání. Jak uboze bylo dosud postaráno o demokracii v tomto státě, která činila rozdíl mezi občany první a druhé třídy, která oněm dala plnou měrou občanská práva a svobody, těmto naproti tomu stanovila jen skoupou dávku, která ze všech slibů svobody uskutečnila jen malý zlomek a jen polovici obyvatelstva dovolila účast na tomto zlomku, která nejen nehodila přes palubu inventář starorakouského absolutismu, nýbrž jej naopak chtivě vtělila do ústavy a tak se velmi těžce prohřešila proti duchu národní revoluce, která slibovala úplné přerušení tradic starého Rakouska. Jak uboze dopadly ve skutečnosti všechny ty sliby, jimiž byl český národ v radostném revolučním opojení ošálen. Kde zůstalo uskutečnění garančních projevů, jež právně závazně učinil president Masaryk, ministr Beneš a Štefánik v prohlášení ze dne 18. říj na 1918, že bude zajištěna úplná svoboda svědomí, slova a tisku? Kde zůstalo uznání zásad Lincolnových o právech lidských a občanských, které byly převzaty v tomto prohlášení pro ústavu tohoto státu? Kde zůstalo provedení slibů o svobodě ohlášených ve slavnostním úvodě k ústavní listině? Staré reakční zákony byly nám zachovány, potom jako dříve je každé naše slovo kontrolováno státním zástupcem, policistou a četníkem. V tomto státě se nezměnilo nic, starý zákon jen změnil svého pána.
A přece, ať už to bylo sebe horší, bylo všechno dosavadní pouhou hračkou, srovnáme-li to s tím, čím nás obdařuje nová předloha. To, co přichází nyní, je skutečným opakem mnohých tak krásných slibů, je úplným zvrácením pojmů o rovnosti všech lidí, je upevněním zásady nerovnosti občanů tohoto státu, je to cynické odmítnutí té demokracie, kterou slíbili tvůrci této republiky při jejím vzniku učiniti základním článkem ústavy. Je to urážka ideálů, za něž, jak praví deklarace, tekla krev v husitských válkách, pro něž však epigonům starých husitských bojovníků dnes již nic nezbývá.
A tak stojíme před obratem v dějinách této země. Ohlašuje se touto předlohou, která nám přináší začátek panství hrůzy, která je namířena proti proletariátu a národnostním menšinám ve státě a která se připravuje postaviti pod policejní dozor a pod státní kontrolu všechen politický život země, hospodářskou, sociální a politickou činnost jejích občanů. Proti takové předloze je dovolen každý parlamentární odpor a ani nejprudší odpor nikterak neodporuje zásadě demokratičnosti. Neboť to, co se tu děje, nemá naprosto nic společného s podstatou demokracie, naopak demokracie je tu co nejhůře kompromitována, zneužívána a šlapána nohama. My víme ovšem, že menšina této sněmovny je ústavou a jednacím řádem oloupena o všechny parlamentní prostředky k boji. Stojí odzbrojena a bezbranná naproti většině vyzbrojené nejrafinovanějšími zbraněmi parlamentními, která, jak již vícekráte dokázala a také veřejně ohlásila pro tuto předlohu, rozhodla se zlomiti každý pokus odporu výzvou celé své moci, mobilisací veškerého arsenálu svých zbraní. Čeho by tedy mohlo býti dosaženo sebe vášnivějším a sebe statečnějším odporem? Tato síň se stala opět jevištěm nejpustších scén a opět byla tato síň zprzněna povoláním policie a brachiálním násilím.