Vláda pri vyjednávaní s lotyšskou vládou vychádzala hlavne z faktu, že Lotyšsko má význačnú rolu prostredníka pri zahájení budúcich obchodných stykov s Ruskou ríšou. Jeden pohľad na mapu presvedčí každého, že táto smluva Lotyšskej republiky je akosi bránou pre severné a stredné Rusko. Táto Lotyšská republika má 3 prístavy, ktoré spojené sú so železnicami a vodnými líniami, s hlavnými centrami priemyslu a obchodu v Rusku. Tedy Lotyšsko padá nielen na váhu ako odberateľ našich výrobkov, ale hlavne ako sprostredkovateľ nášho obchodu s Ruskom.
Krom toho treba brať do povahy ešte aj tú okolnosť, že Lotyšsko dlhé stoletia bolo vo sväzku s ruskou ríšou, že zná ruské pomery, ruské obchodné zvyky, zná Rusko a jeho mentalitu, jeho ducha, takže i táto okolnosť bude nám na pomoc pri naviazaní stykov a sprostredkovaní týchto stykov s republikou Ruskou.
Celá smluva rozdelená je na štyry hlavy. V prvej hlave sú ustanovenia tie, ktoré sa týkajú obchodných stykov so samým Lotyšskom, ktoré sa týkajú toho, aby na im obchodníkom, našim živnostníkom a našim príslušníkom zabezpečené boly v Lotyšsku tie isté práva, ako lotyšským príslušníkom u nás, aby voľne mohli sa venovať ich zamestnaniu, obchodu, živnosti, aby voľne mohli cestovať a zdržovať sa na území tejto republiky, aby voľne mohli nabývať vlastníctva na pozemkoch, domoch, v dielňach, obchodoch, krámoch a miestnostiach, aby slobodne mohli vyvážať produkty ich živností, aby mali voľný prístup k súdom a iným úradom, aby sprostení boli všetkých vojenských poviností. Tu sú ďalej ustanovenia ohľadom rekvizíc. Konečne obsahuje táto hlava ustanovenia ohľadom akciových a iných spoločností a sdružení, ktorým sa zabezpečujú tie isté práva, ako lotyšským spoločnostiam a sdruženiam u nás.
Celá smluva je založená na základe klauzuly najvyšších výhod. Tieto ustanovenia obsažené sú v hlave druhej. Z klauzuly "najvyšších výhod" ovšem výmienená je tak zvaná klauzula "baltických najvyšších výhod". Baltické štáty, medzi ktorými Lotyšsko, Litevsko, Estonsko a Rusko snažia sa prijsť do tých najužších stykov, hlavne hospodárskych a snažia sa uskutočniť celnú uniu. Tie výhody, ktoré ony poskytujú jedon druhému, neplatia na našu republiku, poneváč práve tieto výhody tejto baltickej smluvy vymienené sú z tejto smluvy. A len v tom prípade, jestli by Lotyšsko túto výhodu koncedovalo i tretiemu štátu, len v tom prípade bude ono povinné koncedovať i dľa ustanovenia tejto smluvy i našej republike.
Podobná výhrada je učinená vzhľadom na článok 222 st.-germainskej smluvy a článok 205 trianonskej smluvy ohľadom našich zvláštnych hospodárskych a celných ustanovení s Rakúskom a Uhorskom. Tieto nebudú a nie sú koncedované príslušníkom lotyšskej republiky u nás, iba v tom prípade, jestliže by sme my ich koncedovali aj iným štátom, tedy krom Rakúska a krom Uhorska.
V III. hlave sú ustanovenia ohľadom ustanovenia konzulov. Ďalej obsahuje smluva ustanovenia ohľadne dohody a vzájomného upravenia duševného vlastníctva patentov, vzájomnej právnej pomoci a úpravy vzdušnej dopravy, ohľadne ktorých vecí sa má dohoda a podrobná úprava v budúcnosti stať. Konečne smluva jedná o prípadoch sporu, v ktorom prípade spor bude riešený s ustanoveným voleným rozhodčím súdom, do ktorého rovným počtom vysielajú svojich rozhodčích súdcov obe republiky a v prípade neshody rozhodne tretí arbiter, ustanovený týmito dvoma.
Smluva je uzavretá na dobu jednoho roku, ovšem automaticky predĺži sa v tom prípade, keby smluva nebola vypovedaná aspoň 1/2 rokom pred uplynutím tohoto roku.
Zahraničný výbor uvážil mnou vzpomenuté okolnosti, hlavne čo do úlohy Lotyšskej republiky sprostredkovať naše styky s Ruskom a i z tohoto dôvodu doporučuje slávnej snemovni, aby vládny návrh schválila. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Přikročíme k debatě.
Než udělím slovo řečníkům zapsaným, navrhuji podle usnesení presidia řečnickou lhůtu 20minutovou. Námitek proti tomu není. (Posl. Merta: Navrhuji 40 minut!) Takový návrh nutno podati písemně.
Uděluji prvému řečníku zapsanému, jímž je pan posl. Merta, slovo.
Posl. Merta: Slavná sněmovno! Máme projednávati ratifikaci obchodních smluv s Lotyšskem a Portugalskem. Budeme ovšem hlasovati pro schválení těchto smluv, jako hlasujeme pro uskutečnění každého obchodního styku s cizinou. Jsme si dobře vědomi, že podporovati a umožniti náš vývoz znamená opatřiti též našemu domácímu dělnictvu dostatečně práce.
Vytýkáme však vládě, že až dosud nestarala se o zabezpečení podstatné části našeho vývozu pro budoucnost. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.) V této věci padá velice na váhu rádné upravení našich obchodních styků s Dálným Východem. Výbor pro průmysl, obchod a živnosti usnesl se ve schůzi ze dne 8. února 1923 doporučiti poslanecké sněmovně schválení obchodní smlouvy Československé republiky s Ruskou Socialistickou Federativní Sovětskou Republikou. Zpráva výborová byla sněmovně rozdána tiskem, dána i na porad schůze, avšak pro odpor politických nepřátel Ruska s poradu sejmuta. K tomuto faktu dovoluji si učiniti jménem svého klubu několik poznámek.
Před krátkou dobou čtli jsme v "Tribuně" ze dne 16. prosince 1922 tuto zprávu o vývoji hospodářských styků Francie se sovětským Ruskem (čte): "Reální hospodářské zájmy Francie tíhnou stále větší měrou k ekonomické spolupráci s Ruskou Federací, a tak konečně byly odstraněny veškery překážky, které stály v cestě mezi námi a francouzskými úřady. V důsledku vážných jednání vedených mezi delegacemi i Arkosem s jedné strany a konsorciem "Berlie" na druhé straně, odejel jeden ze členů sovětské delegace do Paříže, kdež byla podepsána předběžná smlouva, jíž se řečené francouzské společnosti poskytuje právo zaříditi v černomořských sovětských přístavech konsignační sklady a prováděti tam obchodní operace. Na základě této smlouvy povoluje se dále francouzskému konsorciu právo vyvážeti zboží do všech našich přístavů jižních. Zde nutno podotknouti, že pokud se týče úvěrů, jde nám toto konsorcium co nejochotněji vstříc. Myslím, že je zajímavo, připomenu-li vám, že konsorcium chce k nám dovážeti zejména automobily, hospodářské stroje, traktory atd., tedy vesměs výrobky, na něž je v prvé řadě specialisován československý průmysl. Kromě toho navázali jsme těsně styky i s jinými francouzskými firmami, zejména pokud jde o koncese k pěstování hedvábí na Kavkaze. Z uvedených důvodů nutno očekávati, že i politicky naše vztahy k Francii budou v nejbližší době odpovídati našim hospodářským stykům." Potud zpráva "Tribuny".
Zahraniční politika ministra dr. Beneše vůči Rusku byla vybudována na názoru, že Rusko na dlouhou dobu, ba na několik desetiletí, je vyřazeno z evropské politiky, takže Československá republika nemá zájmu, aby vystoupila iniciativně ve věci navázání politických i hospodářských styků se sovětovým Ruskem. Během minulého roku všechny tyto iluse naší zahraniční politiky byly událostmi rozváty a nyní právě jsme v období, kdy Rusko začíná vstupovati aktivně a jako jeden z nejdůležitějších faktorů do mezinárodní politiky. Můžeme-li téměř hmatatelně konstatovati krach celé této koncepce zahraniční politiky - a můžeme to konstatovati právě teď po konferenci lausannské - tu neméně nepochybně dospěje se k poznání, že i druhá část předpovědí p. ministra dr. Beneše a strany národně-demokratické, že totiž hospodářsky je Rusko zničeno, prokáže se mylnou. Především chci uvésti několik dat o nynějším hospodářském stavu Ruska.
Názory, které jsou rozšířeny zvláště v řadách koaličních stran, že výrobní aparát Ruska v době občanské války a revoluce byl úplně zničen, jsou nesprávné. Před několika měsíci uveřejnil ruský národohospodář a člen nejvyšší hospodářské rady prof. Larin informační článek, v němž sděluje několik dat o stavu výrobního aparátu sovětského Ruska. A čtouce úvahy prof. Larina, přesvědčujeme se ze statistického materiálu, který uvádí, že v době občanské války a revoluce bylo úplně zničeno jenom 12% ruských závodů, kdežto 45% až 48% výrobního zařízení zůstalo úplně neporušeno. Zbytek pak může býti znovuzřízen a učiněn schopným výroby pomocí remontu.
Jak viděti, výrobní aparát, který se na území Ruska zachoval, je ještě tak značný, že sovětské Rusko může velmi silně stupňovat svoji průmyslovou produkci, aniž by bylo nuceno obraceti se ku pomoci cizí, a proto také sovětské Rusko není závislé od pomoci cizí, jak se u nás předpokládá, což přirozeně dává Rusku možnost odmítnouti kapitulaci v jakékoli formě a dává mu svobodu jednání jak politicky, tak i hospodářsky.
Nynější ruská průmyslová výroba činí jen necelých 20% předválečné industrielní produkce. Opírajíc se výlučně o své síly, může Rusko tuto průmyslovou výrobu zdvoj- a ztrojnásobiti, aniž by bylo nuceno žádati úvěry od ciziny. Je pochopitelné, že zahraniční úvěry mohou zrychliti tempo hospodářské znovuvýstavby sovětského Ruska, mohou vyvolati oživení v celé radě průmyslových odvětví, bylo by však mylno předpokládati, že hospodářská výstavba Ruska je závislá jen a výlučně od poskytnutí cizí pomoci. Rovněž tak, jako politicky dovedlo si sovětské Rusko zachovati úplnou svoji nezávislost a nestalo se vasalským státem Dohody, aneb jedné z dohodových velmocí, jako na příklad Československo, stejně dovede si zachovati úplnou nezávislost ve věcech hospodářských. Koncesní politika sovětské vlády, o níž se zde mluví jako o úplné kapitulaci sovětů před západoevropským kapitalismem, ve skutečnosti sleduje cíl, přenechati soukromé iniciativě pouze podniky, které vlastní silou sovětské vlády nemohou býti rychle restaurovány. Nedávno bylo uvedeno na sjezdu hospodářských rad sovětského Ruska, že dosud do koncesního nájmu bylo přenecháno jen jedno procento průmyslových podniků, a z toho můžeme posouditi, že o kapitulaci sovětské vlády před západním kapitalismem nemůže býti reci. Těžký průmysl, železnice a zahraniční obchod nalézá se pevně v rukou sovětské vlády, která vládnouc nejdůležitějšími hospodářskými stroji, může činiti jisté ústupky soukromému vlastnictví, aniž tím ohrožuje základní vymoženosti sociální revoluce.
Sociální demokraté a strana československých socialistů, kteří zde v Československu jsou ochotni vždy a za všech okolností uzavírati jakékoliv kompromisy s buržoasií, a kteří uzavírají s ní tak značné a dalekosáhlé kompromisy, jako je koaliční vláda, cítí se oprávněni kritisovati tak zvanou koncesní politiku ruské sovětské vlády. My se tážeme našich sociálně reformistických stran, zdali ony
1. dosáhly toho, že největší podniky nalézají se v rukou státu, řízeného proletariátem,
2. dosáhly-li nacionalisace velkého průmyslu a půdy, a
3. zabránily-li tomu, aby zahraniční obchod byl v rukou soukromých podnikatelů, využitkovávajících ke svému prospěchu mezinárodní hospodářské konjunktury a všech pohybů valutních kursů.
Přirozeně, že žádný z nich nemůže říci, že za koaliční vlády proletariát dosáhl vyplnění všech těchto velikých věcí. Naopak dívajíce se zcela objektivně na situaci, musíme říci, že za koaliční vlády proletariát nikterak nepřiblížil se k socialismu, naopak nyní je od velkých přesunů sociálně-politických a hospodářských vzdálenější než po 28. říjnu 1918. Kdyby sociální reformisté chtěli býti jen trochu věcnými, musili by přiznati, že ačkoli v Rusku nebyl najednou uskutečněn celý integrální socialistický program, přece ruský proletariát vybudoval si takové zařízení, při němž:
1. politická moc nalézá se pevně v jeho rukou,
2. starý výrobní kapitalistický rád byl prolomen, a
3. nejmocnější výrobní prostředky jsou nacionalisovány.
Sovětské Rusko, jak nyní je každému patrno, nezmizí s mapy Evropy, nýbrž naopak zůstane v evropské politice trvalým a platným faktorem. Je samozřejmo pro každého myslícího člověka a politického činitele, že vybudování hospodářských i politických styků se státem čítajícím 140 mi
lionů obyvatelů a vládnoucím jednou šestinou povrchu světové pevniny, je nejpřednější záležitostí. Význam sovětského Ruska je pro nás tím větší, protože jsme státem vklíněným do střední Evropy a vzdáleným od sovětských hranic pouze několik set kilometrů. A je to důležitější tím více, že střední Evropa nemůže žíti bez styků s východem. Hospodářská politika tohoto státu první léta po nacionální politické revoluci budovala se na předpokladu, že směr našich obchodních styků podaří se nachýliti k západu. Čtyři léta trvání samostatného Československého státu přesvědčila nás o mylnosti těchto předpokladů. Stačí pohlédnouti zběžně do československé obchodní bilance, abychom se přesvědčili, jak podřadný je význam západu pro československý průmysl a obchod. Do Francie, Anglie a Spojených Států, těchto tří největších dohodových velmocí, dopravuje se jen asi 8 až 10 % našich výrobků, kdežto nejdůležitějšími odbytišti zůstávají stále střední Evropa, Německo, Rakousko a Maďarsko. Do těchto států vyvážíme asi 70% výrobků a dovážíme rovněž asi 60% až 65 %. Teď, když československé hospodářství prožívá tak strašnou hospodářskou krisi, musejí se odpovědní činitelé republiky zabývati otázkou, jakým způsobem může býti tato krise překonána.
Je jisto, že jedním z prostředků překonání krise je získání nových odbytišť. Získání nových odbytišť je proto důležité, že existence celého československého průmyslu závisí od toho, podaří-li se mu získati široká a trvalá odbytiště. Zkoumáme-li příčiny nynější hospodářské krise Československa, nalézáme v prvé radě, že kořeny této krise tkví ve značném zmenšení odbytišť, vyvolaném rozpadem Rakousko-Uherské říše.
Československý průmysl pracoval pro obyvatelstvo 52milionové říše a byl chráněn před cizí konkurencí ochrannými cly. Jen jedna část československého průmyslu stála na výši světové výrobní techniky a byla celkem nezávislá od stupně celní ochrany. Naproti tomu značná většina československého průmyslu potřebovala celní ochrany k zajištění odbytu na vnitrním rakousko-uherském trhu. Rozpadnutí Rakousko-Uherska zbavilo tuto druhou kategorii československého průmyslu nutné celní ochrany, neboť Rakousko, Halič, Jugoslavie, Maďarsko, Bukovina, Sedmihrady atd. staly se částmi úplně samostatných státu, které naopak vybudovaly si vlastní celní ochranu před cizí konkurencí. Hospodářská krise Československa může býti proto řešena jen tehdy, podaří-li se získati kompensaci za ztracená nebo zmenšená odbytiště ve střední Evropě. Rozumí se samo sebou, že racionalisace výrob, výrobní koncentrace, provedení rozsáhlé standartisace, typisace a monopolisace bylo by nejúčelnějším prostředkem k řešení hospodářské krise, avšak toto řešení je možné jen tehdy, bude-li politická moc v rukou proletariátu. Musíme-li připustiti, že otázka odbytišť je jednou z nejpalčivějších otázek československého hospodářství a celé budoucnosti československého průmyslu, pak samozřejmě nemůžeme přejíti otázku navázaní hospodářských styků se sovětským Ruskem mlčením anebo pouhým pokrčením ramen. Je velikou chybou, že rusky problém se u nás tak nekriticky bagatelisoval a že Československo, zapomínajíc svých vlastních zájmů, bylo minulá léta upne ve vleku dohodové politiky. Pan dr. Beneš zaujímal v ruské otázce stanovisko, jak se nyní prokázalo, nesprávné a my musíme učiniti vše, aby se ve starých chybách nepokračovalo. Navázání nejtěsnějších hospodářských styků se sovětským Ruskem je prvořadým úkolem každé vlády, která vážně pomýšlí na to, aby odstranila příčiny vleklé hospodářské krise.
Příliš mnoho bylo zde operováno některými číslicemi o stavu ruské výroby, a to číslicemi ponejvíce nesprávnými. A bylo z toho usuzováno, že Rusko je hospodářsky zničeno a že tudíž nemá pro nás významu, abychom s ním navázali hospodářské styky. Ukázal jsem již výše, že slova o "hospodářském zničení sovětského Ruska" musíme přijímati jen velmi podmínečně a s velmi značnou reservou, a chci ukázati nyní,- jak nepromyšlené jsou názory o úplné hospodářské nemohoucnosti sovětského Ruska.
Vezměme do rukou statistiku sociálního a výrobního rozvrstvení. Vidíme především, že zemědělské obyvatelstvo tvoří 80 % celkového počtu obyvatelstva v Rusku, a z toho můžeme činiti několik zajímavých vývodů: především - a to, doufám, je i každému známo - ráz ruského zemědělství jest převážně primitivní, složitějších hospodářských strojů, umělých hnojiv a intensivního hospodaření ruský mužík většinou nezná. V době světové války a později pak za války občanské část inventáře ruského zemědělství byla zmenšena, ne však více než o 20 %. A právě proto, že ruský zemědělec nezná složitějšího hospodaření, nebylo ruské zemědělství značněji dotčeno. Je sice pravda že v době války následkem nedostatku pracovních sil a potahů a v době občanské války pak následkem soustavy rekvisicí, užívaných jak sovětskou vládou, tak i vládami Wrangelovou, Kolčakovou, Denikinovou a Krasnovovou - za války této soustavy užívaly všechny státy - osevná plocha byla značně zmenšena. Teď však, když pominuly tyto příčiny, které rušivě zasahovaly do hospodářství, osevná plocha bude postupně zvětšována. Nová hospodářská politika dala ruskému zemědělství úplnou svobodu obchodu, ruský mužík může teď svobodně prodávati svůj chléb na volném trhu a tím byl mu dán i impuls k hospodářskému podnikání. Ve dvou, třech letech ruské zemědělství bude znovu zřízeno a tím bude znovu zřízen nejdůležitější činitel ruského národního hospodářství. Každý, kdo jen trochu věcně dovede pohlížeti na situaci Ruska, musí přiznati, že po obnovení ruského zemědělství - nemluvím zde ještě o znovuzřízení průmyslu - hospodářská kapacita sovětského Ruska nesmírně stoupne. Rusko bude míti opět prostředky k nákupu v cizině, ruské obilí, vejce, máslo, konopí, len, kůže, tabák opět budou moci býti nabídnuty jako ekvivalent za průmyslové výrobky západu.
Nikdo se nesmí nechati mýliti tím, že nynější zahraniční obchod Ruska není ještě dosti značný. Je sice pravda, že během devíti měsíců posledního roku Rusko dovezlo z ciziny výrobky jen v ceně asi 386 milionů zlatých rublů, což jest ovšem pro stát tak veliký, jako je Rusko, velmi málo, to však je zjev jen přechodný, vyvolaný mimořádnými poměry, nedostatečnou organisací obchodního aparátu, neorganisovaností výměny mezi venkovem a městy, následky hladu v Povolží atd.
Loňská obilní produkce Ruska dosahuje však již 70% předválečné obilní produkce a dá se s určitostí předpokládati, že tohoto roku bude osevní plocha poznovu zvýšena a obilní produkce stoupne do 80 až 90 % předválečné zemědělské výroby. Jakmile Rusko bude míti zemědělství znovu vybudováno, ruský dovoz i vývoz stoupne velmi značně. Nesmíme zapomínati, že před válkou Rusko vyváželo zemědělských výrobků v ceně 1200 milionů zlatých rublů. Každý politik a národohospodář, který nechce býti krátkozrakým, musí počítati s touto rostoucí potencí ruského hospodářství a podle tohoto také zaříditi svoji činnost. Bylo by neodpustitelnou chybou pro celou budoucnost našeho hospodářství, kdyby otázka navázání širokých hospodářských styků se sovětským Ruskem nebyla u nás vyřešena, a to vyřešena ihned. Československo jako průmyslový stát může velice dobře se uplatniti v Rusku, ovšem jen při jednom předpokladu: že ratifikovány budou co nejdříve smlouvy se sovětským Ruskem, že sovětská vláda bude uznána de jure a že my v našich stycích s Ruskem budeme úplně loyální vůči sovětské vládě a navždy se odřekneme jakékoli podpory ruské kontrarevoluce. Československo tím spíše může se uplatniti v obchodních stycích s Ruskem, poněvadž u nás žije tisíce lidí, kteří Rusko znají z vlastní zkušenosti, kteří znají ruský jazyk, ruský průmysl i obchod.
Teď chci ještě poznamenati, že jsou na omylu, kdož se domnívají, že mezi sovětským Ruskem a Ukrajinou na jedné straně a mezi Československem na straně druhé obchodních styků není nebo téměř není. Tak na př. ruská obchodní delegace nakoupila v letech 1921 a 1922 výrobků v ceně asi 150 mil. Kč kromě železničního materiálu, zakoupeného missí Lomonosovou. Bylo koupeno hospodářských strojů za 23,861.000 Kč, železničního materiálu za 26,067.000 Kč, součástek lokomotiv za 5 mil. Kč a železa za 11,878.000 Kč atd. Ukrajinská obchodní delegace nakoupila zde za svého pobytu zboží v ceně 80 mil. Kč a kromě toho prostřednictvím ruských zahraničních zastupitelstev bylo v Československu nakoupeno železničního materiálu v ceně asi 25 mil. Kč. Jak vidíme, nehledě k přechodně omezenosti hospodářských styků Ruska ze Západem, nehledě k tomu, že jsme neměli obchodní smlouvy se sovětským Ruskem, bylo zde ruskými státními orgány nakoupeno zboží v ceně více jak za 200 mil. Kč, což v době těžké naší hospodářské krise není pro československý průmysl obnos tak nepatrný.
Československá vláda nečinila ničeho, aby styky s Ruskem byly vyjasněny a aby ve vzájemném poměru států tak úzce k sobě hospodářsky tíhnoucích, byla konečně odstraněna nedůvěra a nepřízeň. Pohlížíme-li na to, jakými prostředky vystupuje vláda v ruské otázce, nemůžeme se vyvarovati dojmu, že kabinet plánoměrně sabotuje sblížení s Ruskem. Je přímo skandálem, jak se chovají naše vládní orgány k zastupitelství Ruské socialistické federativní sovětské republiky v Praze. Ruská delegace je dnem i nocí střežena uniformovanými i neuniformovanými strážníky. Osoby, které se obracejí na sovětskou delegaci, jsou policií zadržovány, takže vzniká dojem, jakoby sovětská delegace v Praze byla skupinou zločinců, již je třeba střežiti. Takový poměr k zastupitelstvu velmoci jest nadále nemyslitelný a nemožný. A je to tím markantnější, čím podřízeněji a služebněji se chová vláda vůči francouzské delegaci.
Kterýsi vídeňský politik pravil o Češích, že mají lokajskou povahu, podřizujíce se silným a vystupujíce zpupně vůči slabším. Sovětské Rusko není sice slabým státem, v Praze však soudí, že je, a proto se podle toho chovají. Nesouhlasím sice s charakteristikou vídeňského politika, soudím však, že je přiléhavá pro československé vládní kruhy.
A proto je velmi nutno, aby smlouvy s Ruskou socialistickou republikou a republikou Ukrajinskou byly dány na denní pořádek, aby spěšně byly ratifikovány. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku p. posl. Böhrovi.
Posl. Böhr (německy): Slavná sněmovno! Na dnešním poradu jsou dvě obchodní smlouvy. Každé obnovení nově uspořádaných obchodních vztahů musíme jen vítati, abychom se konečně přiblížili aspoň hospodářským předválečným poměrům, od nichž jsme stále ještě velmi vzdáleni. Raději bychom vítali účelnou obchodní smlouvu, kdyby byla zároveň také vždy spojena s dobrými právními smlouvami, jichž se nám ještě velmi nedostává.
Velmi lákavé by bylo použíti tohoto předmětu poradu, abych promluvil o zahraniční politice, zvláště o politice k zemím, které povstaly z bývalého velkého Ruska, kam tento předmět poradu obrací naši pozornost. Chci si však odříci, abych užil tohoto lákadla. Slavné sněmovně byly předloženy dvě naléhavé interpelace, v nichž se požaduje, aby vláda a sněmovna zaujaly stanovisko k zahraniční politice.
Pan zpravodaj mluvil tak tise, že, myslím, ani jediný poslanec nemohl rozuměti ani jedině větě. Nechci se naprosto pouštěti do jednotlivostí, ale jedna věc jest jistá, že obě tyto obchodní smlouvy, které jsou na dnešním pořadu, zvláště první, znamenají stran našeho vývozu do oněch dvou zemí snad jen jedno procento nebo jen zlomek procenta našeho veškerého zahraničního obchodu. Podstatně důležitější by tedy bylo prohloubiti a zlepšiti naše vztahy k oněm sousedním státům, s nimiž nás váže snad 80% našeho vývozu.
Velectění! Ještě o jedné věci chtěl bych dnes promluviti. Jest to již skoro půl roku, co vláda vůbec oznámila opatření a ve slavnostním prohlášení je uvedla ve známost obyvatelstvu, opatření, jimiž se mělo pomoci pokleslým obchodním stykům, povznésti obchod a učiniti přítrž průmyslové krisi. Velectění, kde však jsme se slíbeným snížením dopravních a poštovních sazeb atd.?
Nebylo zrušeno ani donucovací opatření o nuceném frankování poštovních zásilek, ačkoliv jest to v nynější době, v době lehkomyslných ohlašování insolvencí, pro naše obchodníky a průmyslníky velmi škodlivé, poněvadž tím ztrácejí nejen zboží, nýbrž i hotově peníze. Konečného provedení slíbených opatření k nápravě poměrů bylo by tím více třeba, když v rozpočtu na rok 1923 nalézáme milionová zvýšení na př. pro daně dopravní, dále při daních z příjmů zvýšení o 168 milionů proti roku minulému a zvýšení asi o 55% proti stavu před 3 léty. O poštách se tvrdí, že dokonce na každé dítě v kolébce připadá 59 K poštovních vydání. Kde jsou ty slíbené nouzové stavby k povznesení obchodu, k oživení průmyslu, k povznesení výroby? Jen velmi skrovně se s nimi začalo. Velectění! Kde jest mezi ji jiným již dvakráte slíbené zahájení stavby dráhy Šluknov-Soland a jiné věci; kde jest snížení některých cen? Naopak, musíme viděti, že dnes ceny cukru stoupají opět o 5%.
Vážení pánové! Všechno nutí k tomu, abychom žádali od ministerstva obchodu, ministerstva financí a jmenovitě od ministerstva pro věci zahraniční, aby konečně navázala lepší vztahy k sousedním státům, k Německu, dále k Rakousku, Maďarsku a jiným částem bývalého rakousko-uherského mocnářství, s nimiž jsme v tak čilých stycích, že 80% našeho vývozu jde tam. Neboť nebude-li podporováno toto naše hlavní odbytiště náležitým způsobem, co nám pak zbývá? Pak bychom měli oněch 20% výroby jistých průmyslových odvětví, která nalézá jisté odbytiště mezi naším domácím obyvatelstvem. Musíme tedy naléhati, aby naše zahraniční politika netíhla tak příliš do zemí dohodových, kam jde od nás jen velmi nepatrný vývoz, nýbrž aby se také zároveň orientovala v našich velmi podstatných obchodních stycích, jichž naprosto nemůžeme popříti a které jsou nutností pro naši domácí výrobu a tedy pro povznesení daňové síly. Jak možno dosáhnouti těchto velkých částek z dopravní daně, z daně z příjmů, vidíme-li před sebou nesmírnou průmyslovou krisi, která trvá již tolik měsíců?
Avšak nechci se pouštěti ani do toho, poněvadž o této důležité věci se má v nejbližších dnech opět konati vlastní podrobnější rozprava. Avšak domnívám se, že vnější mír musí býti ve všech významných věcech podporován, aby i vnitřní mír a výrobní síla uvnitř tak stoupla, aby byla zárukou mocné obrany míru na venek. Jak jsem již řekl, každou obchodní smlouvu, každé zlepšení obchodních vztahů musíme jen vítati. Nesmí se však opomíjeti, aby se našemu průmyslu dostalo konečně také právních smluv, přiměřených nynější době, ve spojení s obchodními smlouvami; neboť jinak by se mohl náš průmysl dostati z jedné potíže do druhé, a to tím, že by po té v některých zemích nenalezl pro své obchody potřebné právní jistoty. (Souhlas na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Dále má slovo pan posl. Hrušovský.
Posl. Hrušovský: Veľactení panovia a dámy! Na dennom poriadku je vládny návrh, ktorým sa predkladá k schváleniu Národnému shromaždeniu obchodná smluva s Lotyšskom. Z doterajších rečníkov pán posl. Merta sa viac oberal otázkou obchodnej smluvy s Ruskom a Ukrajinou. Ja nebudem teraz na jeho vývody reagovať preto, lebo sa domnievam, že za krátky čas táto otázka prijde i tak na denný poriadok tohoto Národného shromaždenia a že budem mať príležitosť i na jeho vývody v tejto veci odpovedať.
Len to chcem vzpomenúť, keď hovoril, že strana československých socialistov kritizuje postup ruskej vlády o kompromise, ktorý ruská vláda teraz urobila s kapitalizmom a so súkromným vlastníctvom v novej svojej hospodárskej politike, tedy myslím, že sa mýli, lebo nemám príčiny kritizovať ani odsudzovať tu niečo, naopak, tento postup by sme schvaľovali ako postup rozumný.
Smluva je sostavená ako so štátom, ktorý Československá republika uznala. Je síce pravda, že Lotyšsko tvorilo čiastku Ruska pred rokom 1914, vlastne pred ukončením války. Je to dosť chúlostivá vec, aby z našej strany, strany československej samovoľne mohlo byť vyjadrené uznanie tohoto štátu, ale poneváč Sväz Národov prijal medzi členov svojich Lotyšsko ako Estonsko, automaticky vyplýva z toho, že i Československá republika Lotyšsko uznáva. Ďalej spojenci uznali oficielne i mimo Sväzu Národov Lotyšsko a v dôsledku toho i pre nás nenasleduje nič iného, než to, že i my musíme uznať Lotyšsko de jure. Inak sú mnohé stránky Lotyšska v minulosti, kde bol tiež veľmi silný zápas národnostný, kde ovšem nestál živel udržujúci Rusko na jednej strane a obyvateľstvo lotyšské na druhej strane, ale kde sa potieraly dve národnosti, dve minority, lotyšská a nemecká. V mnohom ohľade práve postup lotyšského obyvateľstva mohol nám byť sympatický.
Dôvodová zpráva vládneho návrhu veľmi správne podotýka, že Lotyšsko má pre Československú republiku nielen význam ako odberateľ tovarov, ale hlavne ako brána pre náš obchod s Ruskom. Dva prístavy bývalého Ruska, Libava a Vindava, sú jediné, ktoré sú po celý rok ľadu prosté a tak ako výborné prístavy slúžily pri sprostredkovaní obchodných stykov našich s Ruskom i v minulosti. Je zaujímavé, že pri obchodnej smluve našej s Lotyšskom prichádzame k zaujímavému útvaru čo do budúcnosti, a síce k utvoreniu sa celnej unie nových štátov, ktoré povstaly z bývalých západných okrajov ruských. Je to obsažené v 21. článku tejto smluvy, kde sa omedzujú najvyššie výhody, poskytnuté nám ako kontrahentovi tým, že podľa odstavca c) tohoto článku oslobodenie, slobody a výsady, ktoré Lotyšsko prizná niektorému baltickému štátu v dôsledku zvláštnych dohôd, nebudú pre výhody, ktoré sa majú poskytnúť nám, smerodatné. Utvorí sa totiž medzi týmito baltickými štáty celná únia, ktorá iste že bude mať i značný politický význam.
Myslím, že následovať tento príklad baltických štátov pre nás, pre nové štáty, povstalé na území bývalého Rakúsko-Uhorska je nemožné, poneváč vývin bol u nás v celku iný, než bol medzi jednotlivými okrajovými národy západného Ruska.
Obchodná smluva je sostavená skoro ako oko k oku a prináša, ako všetky naše obchodné smluvy, články - človek by povedal, akoby opísané boly z iných obchodných smlúv - ktoré sme už uzavreli. Z toho môžeme dôsledovať to, že pri uzavieraní obchodných smlúv s jednotlivými štáty máme iniciatívu my a že je to v tejto jasnej konštruktívnej činnosti Československa v obore naviazania hospodárskych stykov so súsednými štáty. Lotyšsko je iste pre nás dôležitým tranzitným územím a smluva v niektorých svojich článkoch sa stará o to, aby bolo presne vymedzené naše právo, vyplývajúce z pojmu slobody transitu. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Sú isté veci, ktoré by mohly byť dokončené i pri vyjednávaní obchodných smlúv, ale neboly sjednané. Je tu istý nedostatok smluvy, menovite je tu nedostatok dohody o vzájomnej právnej pomoci. Predsa styky naše, následkom očakávať sa majúcich živých obchodných stykov s Ruskom budú tak silné, že by bolo dobre, keby aj o tú vec, o ochranu a vzájomnú právnu pomoc bolo postarané už v tejto smluve. Je zaujímavé, že podľa výkazov zahraničného obchodu v r. 1921, vydaného našim Štátnym štatistickým úradom, ktorý je detailne vypracovaný, je videť, akú účasť ma Lotyšsko na našom obchodovaní s Ruskom. Ten obchod bol zo známych príčin minimálny, ale podľa toho, aké články sme vyvážali boly to predovšetkým hospodárske stroje, nutné k rekonstrukcii Ruska - je videť, že Lotyšsko, ktoré spotrebovalo takmer totiež kvantum tých istých hospodárskych strojov, ako celé evropské Rusko, nepotrebovalo to patrne pre svoju vlastnú potrebu, ale dovážalo ďalej do Ruska. Tedy už z tých minimálnych obchodných stykov s Ruskom bolo videť, aký veľký význam majú obchodné styky naše s Lotyšskom.
Z dôvodov, ktoré sú uvedené ako v dôvodovej zpráve, pripojenej k vládnemu návrhu, tak uvedené v zprávach oboch výborov, zahraničného i výboru pre obchod, živnosti a priemysel, odporučujeme i so svojej strany prijatie a ratifikovanie tejto smluvy. (Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Nikdo není již ke slovu přihlášen, rozprava je skončena.
Dávám slovo k doslovu zpravodaji, a to za výbor živnostenský, panu posl. Netolickému.
Zpravodaj posl. Netolický: Slavná sněmovno! Ke smlouvě s Lotyšskem, kterou právě projednáváme, nebyly předneseny ani tak námitky věcné, jako více námitky, které se týkaly nepřímo smlouvy samotné. Dovolím si jen uvésti na pravou míru některé vývody kol. Merty. Konstatuji, že smlouva s Ruskem nabyla prozatímní platnosti na základě zmocňovacího zákona, že není tedy pravda, že by oddalovaní konečného schválení této smlouvy mělo nějaký vliv, zvláště škodlivý vliv na naše obchodní spojení s Ruskem.
Konstatuji dále, že nynější krisi hospodářskou nezavinil úbytek odbytišť, poněvadž naše republika v druhém a třetím roce svého trvání vykazovala touž ztrátu odbytišť z bývalého Rakouska, a přece jen po stránce průmyslu a obchodu vykazována byla konjunktura docela jiná, příznivější; tedy jistě při nynější krisi hospodářské hrály úlohu docela jiné momenty než právě uvedené.
Jelikož nebyly podány ani pozměňovací ani doplňovací návrhy, doporučuji poslanecké sněmovně schválení a ratifikaci obchodní smlouvy Československé republiky s republikou Lotyšskou. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo zpravodaji druhému - za výbor zahraniční - panu posl. dr. Dérerovi.
Zpravodaj posl. dr. Dérer: Ctená snemovňa! Pri tejto rozprave pán posl. Merta zdôraznil tu potrebu obchodných stykov s Ruskom. Myslím, že túto potrebu nie je treba zvlášť prizvukovať. I tato smluva, ktorú dnes prejednávame, mala čiastočne pôvod v tejto potrebe. Táto smluva chce tejto potrebe tiež vyhovieť tak, ako som to už vo svojom referáte predniesol.
Ináče vláda uzavrela smluvu s Ruskom, ktorá už bola aj v zahraničnom výbore prejednávaná a ktorá na základe zmocňovacieho zákona bola nariaďovacou cestou uvedená v platnosť; a nakoľko sme informovaní, v najbližšej dobe prijde i na ratifikáciu tejto smluvy, takže i v tomto ohľade vyhovené bude tej všeobecnej žiadosti, ktorá je tuná. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.)
Pán posl. Merta vzpomenul, že akousi prekážkou konsolidačnej práce u nás v strednej Europe je okolnosť tá, že sa podporuje akosi kontrarevolúcia vzajomne v jednotlivých státoch. Myslím, že nie je treba zdôrazniť, že naša Československí republika a jej vláda nikdy a nikde žiadnu kontrarevolúciu nepodporovala, naopak, držala sa vždy prísne zásady, neintervenovať v záležitosti cudzích štátov a voči Rusku sa vždy v tomto ohľade korektne chovala. A myslím, že by sme si mohli žiadať zase so strany činiteľov sovietského Ruska, aby táto zásada bola tak prísne zachovávaná, ako so strany našej a menej dbať a vplývať na vnútorne politické pomery naše a vplývať na politické pomery jednotlivých strán tu v našej republike. Až si i sovietske Rusko odvykne ten spôsob vmiešovania sa do záležitostí cudzích štátov, prijde potom doba, keď budeme môcť hovoriť, že skutočne je pôda zralá k tomu, aby tá konsolidácia, ktorá prijsť musí, dostala i reálny podklad a pokračovala v záujme oboch interesovaných štátov.
Doporučujem ku schváleniu vládny návrh v smysle usnesenia zahraničného výboru. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní i pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Schvalovací usnesení má 3 odstavce, pozměňovací návrh učiněn nebyl. Míním tedy dáti hlasovati najednou o celém usnesení schvalovacím.
Je snad proti tomu námitka? (Nebyla.)
Není jí. Budeme hlasovati, jak jsem uvedl. (Hluk. - Předseda zvoní.) Prosím o klid.
Kdo souhlasí s celým schvalovacím usnesením o třech odstavcích ve znění navrženém pány zpravodaji, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím schvalovací usnesení je přijato ve čtení prvém.
Druhé čtení navrhnu na porad schůze příští.
Nebude-li námitek, provedli bychom ještě druhé čtení, které je na pořadu dnešní schůze. (Námitky nebyly.)
Námitek není.
Přikročíme tedy k vyřízení odst. 4, jímž je: