Čemu to nasvědčuje, pánové, kteří dnes mluvíte o demagogii zrovna z řad českých socialistů? Že jsme my v Odborovém ústředí u vědomí toho, co na státní zaměstnance čeká a v uvážení situace, do které se suneme, navrhovali určitý způsob odbourávání drahotních přídavků, a tvrdí-li se, že pan ministerský předseda Švehla odmítl vyjednávati s Odborovým ústředím, protože nechtělo mu předložiti samo návrh na snížení drahotních přídavků, neodmítl nás pro naši "demagogii", jak tvrdíte, ale odmítl nás proto, poněvadž mu vámi bylo slavnostně zamlčeno - možno-li toho slova užíti - že jsme my už navrhovali snížení, totiž způsob snižování, indexní číslo, paritní komise, při 200% snížení cen 100% snížení platů a že byli jsme za to jednou stranou z koalice, t. j. právě českými socialisty nazváni zrádci!
Ano, tehdy nás čeští socialisté nazvali zrádci, kteří prý pracují pro Rašína. Při té příležitosti nemohu ušetřiti výtky ani jinou stranu. Také "Právo Lidu" ještě před několika dny ve svém "Večerníku" prohlásilo celou naši akci proti vládnímu návrhu za pakt, za komedii smluvenou s Rašínem, aby se podařilo platy státních zaměstnanců odbourati. Pánové, znovu připomínám, že se tu stále jedná o požadavky, které byly přijaty v Pracovní konferenci českých socialistů.
Druhá nejsilnější organisace, na níž basíruje strana českých socialistů, t. j. Unie poštovních zaměstnanců, přináší dne 10. prosince v "Českém Slově" článek "Naléhavé požadavky poštovních zřízenců", kde se praví (čte): "Drahotní přídavky, nouzové a mimořádné výpomoce, přiznané zaměstnancům naposled zákonem ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., buďtež ponechány v platnosti i pro rok 1923.
2. bod: V tomto mezidobí, t. j. od roku 1923 budiž v Národním shromáždění spracován moderní, nový požitkový systém na podkladě zachování nezbytného existenčního minima, a to podle návrhu, který ve vhodné době Národnímu shromáždění předložíme.
3. bod: Vzhledem k tomu, že všecky vrstvy zaměstnanecké byly ke dni 1. května postiženy citelným zvýšením nájemného a postiženy byly ještě 1. listopadu t. r., žádáme, aby dosavadní místní přídavky byly zvýšeny z dosavadních 50% nejméně na 75%.
Staropensisté: Pense, provise a renty buďtež upraveny takto: Pense a provise buďtež upraveny generálně tak, aby obnášely 5/6 příjmu aktivních zaměstnanců, staropensisté buďtež postaveni na roveň novopensistům.
Žádáme své politické zástupce ve vládě a Národním shromáždění, aby tyto naše návrhy učinili předmětem jednání a za ně se energicky postavili.
Vyzýváme všechny složky státních železničních a veřejných zaměstnanců, které jsou přesvědčeny, že na podkladě těchto našich požadavků jest možný, ne-li společný, tedy aspoň souběžný postup v podzimním zápase na obranu našich existencí, aby se .... atd."
Mám tu dále provolání: "Státní a veřejní zřízenci na obranu svých existencí" ("České Slovo" 21. září 1922), kde se opakují tyto požadavky a kde se poukazuje k tomu, že zrada byla spáchána ještě dříve, než akce začala", Odborovým ústředím" a triumvirátem Obst-Brodecký-Sajdl!
Pánové! Nad slunce jasněji prokázáno jest z časopisů strany českých socialistů a já mám těchto výstřižků něco kolem 180 kusů - že "Odborové ústředí" chtělo jednati s vládou vážně a že se "Odborové ústředí neuzavíralo skutečným poměrům mocenským a hospodářským, ale že to byla právě koaliční strana, která mluvila demagogicky, štvala a hrála lacinou komedii, o které mluvil pan referent, lacinou komedii tenkrát, ale přece komedii, která přijde draho řadám podvedených a zklamaných státních zaměstnanců.
A nyní má býti napraveno toto štvaní, uplatňované po celé měsíce proti státním zaměstnancům, výtkami o demagogii, o zaprodanosti, o politické neschopnosti, nemožnosti atd. Napraveno může býti vše: Hlasováním proti vládnímu návrhu a pro požadavky státních zaměstnanců. Co však dělají čeští socialisté? Všechnu tu spoustu, kterou nadělali právě v tom směru, na který všichni žehráte a který házíte na hlavu oposičních stran, všechno to, co tu bylo spácháno na státních zaměstnancích, chtějí čeští socialisté vykoupiti vzdáním se mandátu jednoho člověka. Tak jednoduše novou demagogií zakrýti starou - to snad přece jenom nepůjde. Strana jako taková celá a celý klub musí odpovídati za sliby vůdci stran dávané, musí odpovídati za vzbuzené naděje, které ve chvílích, kdy měly dojíti ke svému uskutečnění, byly zrazeny, v niveč obráceny.
A takovým nízkým nekvalifikovaným způsobem tropila strana českých socialistů s celým půlmilionem státních zaměstnanců pustou komedii. Byly to agitační argumenty pro den, ten den je pryč a tím věc vyřízena. Opakuji znovu: Vzdání se mandátu je také takový argument pro den, po hlasování bude den pryč, pak se resignace odvolá a státní zaměstnanci nechají se znovu, po desáté, dvacáté a padesáté voditi za nos a na jatka politických aspirací jednotlivců, kteří si takto zahrávají se státními zaměstnanci a s osudem rodin státních zaměstnanců. To vše muselo zde býti jednou zcela jasně řečeno. Nechci omlouvati sebe ani nemám toho potřebu, pánové, vy mne znáte všichni. Co pokládám za dobré a poctivé, to dělám, a kdyby se celý svět spikl proti mně, provedu svoji povinnost nebo padnu. Nedopustím proto, aby sdružení, které jistě znamená lepší budoucnost státních zaměstnanců, sdružení, které jedině roste ze schopnosti - a to je mým pevným přesvědčením - které postavilo se proti brutální přemoci kapitalismu, stělesněného u nás v panu ministrovi dr. Rašínovi, bylo zlehčováno a drobeno. Jedině "Odborové ústředí" může zadržeti bezohlednou ruku ministra financí, který tkví ne jednou, ale oběma nohama a celým svým rozumem v dobách otrockých, který si myslí, že stačí jenom demagogicky skutečně, ideální lásky jednotlivých stran k tomuto státu, k republice, ke svobodě a k demokratismu využívati do krajnosti k nastolení dob nevolnictví, k nastolení režimu plantážníků, kteří budou dělati s dělnictvem a státními zaměstnanci, co si smyslí. Pan ministr financí je na omylu a na omylu jsou všichni ti mojí kolegové, přátelé i protivníci, myslí-li, že necháme pana dr. Rašína přerůsti přes hlavu tomu socialistickému, co bylo prací organisační a agitační, prací celých desítiletí, těžkou prací 50-60 roků vybudováno. Neobětovali tisíce životy, aby dnes takový Herostrat rozmačkal vše. Pan dr. Rašín je přílišným optimistou, věří-li, že se mu to nerušeně zdaří. Trvám na tom, co jsem prohlásil při projednávání stávky bankovních úředníků: Dovede-li zkarabáčovat bankovní úředníky, na nás železničárech, kteří děláme ten zločin, že vedeme jednotnou frontu všech státních a veřejných zaměstnanců, vyláme sobě jak pan dr. Rašín, tak i ti, kdož jej pro své politicky konkurenční zájmy podporují, zuby.
Ano, demagogie se provádí, ale ne na straně oposice. Řekneme si také ještě, byla-li to demagogie, když jsme mluvili o 40-50procentním odbourávání příjmů státních zaměstnanců.
Ale neprovádí se z řad koalice jenom demagogie, která jest vytýkána oposici. Z řad koaličních se také štve způsobem, který nelze ani kvalifikovati.
V Plzni v "Českém Deníku" působí v tom ohledu už pověstný Štěpánek, berní správce. Týž byl v roce 1919 členem ankety státních úředníků a zřízenců, kde se dělal zákon č. 541 a později č. 222. Štěpánkovi nebyl tehdy žádný požadavek dosti radikální. Tehdy vládla rudozelená koalice a páni národní demokraté měli boty za dveřmi. Mstili se proto na státu a dělali co mohli, aby tento stát poškodili. Úvěrem státu otřásali a štvali proti vládě, jen aby se vnutili do koalice. Tomuto Štěpánkovi, stejně tak jako panu dr. Matouškovi a mému příteli Navrátilovi - tomuto osobně všecka čest - nic na světě nebylo dosti, co by měli státní zaměstnanci dostati a nic na světě nebylo dosti zvláště panu Štěpánkovi. Když jsem řekl: do horoucích pekel nemůžeme jíti a musíme míti rozum, já jako bolševik vyhlášený, kterého hledali ruští legionáři, aby ho pověsili za zločiny, které páše na státu tím, že dělá zákony pro státní zaměstnance, tu opakoval stále tento Štěpánek: "Máme rudozelenou koalici, socialisté to mají v rukou. Ať ukáží, co umějí a když to neukáží, od čeho jsou dělnické organisace?" Když jsem řekl, že jsme organisace naše nebudovali pro justamenty pana Štěpánka, že dělníci nebudou dělati revoluci, aby mohl pan Štěpánek své nesmyslné požadavky prosazovati na účet dělnických organisací, nemohl tomu pan Štěpánek rozuměti. A tento pan Štěpánek dnes následuje zářivého příkladu svého nejvyššího a nejsvětlejšího vzoru z Pardubic atd., štve dnes jako rozumu zbavený proti státním zaměstnancům. V dnešním čísle - abych nehledal staré hříchy "Českého Deníku" je preludium k dnešnímu hlasování pod titulem "Nezaměstnanost a pasivní resistence". Pan ministr financí sám patrné nerozeštval dosti personál svými nesmyslnými řečmi, které si udělal systémem po schůzích, svým nesmyslným drážděním a svým nesmyslným snižováním státních zaměstnanců v očích celé veřejnosti. Poněvadž se pravděpodobně na českém západě nepodařilo panu ministrovi dr. Rašínovi ještě dostatečně poštvati široké vrstvy obecenstva proti státním zaměstnancům, aby potom svázané mohl je přivésti ke špalku a srazit jim hlavu, pomáhá mu pan Štěpánek, který je dnes celý změněný a o mnoho napřed i před panem ministrem dr. Rašínem. Pro fascistické hnutí shledával pan Štěpánek pistole a revolvery už před mnoha a mnoha měsíci na bedny. Tento Štěpánek píše dnes v "Českém Deníku": "Máme asi 3/4 mil. nezaměstnaných, pro které stát shání peníze na podpory." - Vidíte to srdce dobré, až budeme my vyřízeni, pak budeme míti ty ubohé oběti v řadách státních zaměstnanců. Jednou přijdou na řadu státní zaměstnanci, pak dělníci, pak zase státní zaměstnanci a zase dělníci a pan dr. Rašín bude stále seděti v teple. Ten nepřijde při snižování životní úrovně nikdy na řadu, poněvadž lidská hloupost v této republice je bezmezná, je tak hluboko, že k ní nevniká slunce poznání, aby se dělnictvo konečně opravdu sjednotilo a postavilo se proti malé klice národních demokratů, kteří representují u nás těžký kapitál a kteří mají odvahu ssáti svoji sílu proti zaměstnancům z mandátů, jež získali od státních zaměstnanců a inteligence, a chtějí nyní jako kati proti státním zaměstnancům a proti českému dělnictvu vůbec vystupovati.
"Máme asi 3/4 milionu nezaměstnaných, pro které stát sbírá a shání peníze na podpory." Když sháněl ministr financí z rudozelené koalice peníze pro výplaty od banky k bance, tyto banky se zavřely, a když chtěl dostati peníze na výplatu státních zaměstnanců, musil v poslední chvíli podepsati mimořádně veliký výdělek cukrobaronům, aby mu půjčili. Jen za ohromnou cenu porušili svou přísahu bojkotu proti státu. Pan Štěpánek píše dále: "Máme ne 93 tisíc, ale okrouhle 123 tisíc přespočetných státních zaměstnanců, o něž postupem reformy veřejné správy musí býti celkový stav ve státě ztenčen!"
Kde berou páni - a to se opakuje stále, den ze dne ve všech možných a nemožných listech - kde berou tu drzost, aby po tom všem, co provádějí, mluvili o štvaní se strany oposice, aby mluvili o demagogii u oposice? Kdybych řekl - kol. Blažek už na to narazil, ať mi promine, že si to vypůjčím ke svým argumentům - že pan dr. Rašín bude přes noc zbaven všech svých sinekur, které má, bylo by mu jistě úzko. A on má přece dosti peněz, aby to vydržel. Když se však stále hrozí, že tisíce státních zaměstnanců, kteří nemají doma co do hrnce, 93 tisíc výpomocných sil kancelářských a přes 35 tisíc ostatních zaměstnanců bude propuštěno, když se s tím počtem chodí, bubnuje a říká: Co, vy chcete dělati pasivní resistenci, chcete dělati stávku? Vždyť vás máme 132 tisíc přebytečných. Půjdete ven. To není štvaní? Jak viděti, mají to páni velice jednoduše promyšleno, ale ono to tak jednoduché v praxi nebývá. Ochraňuj nás osud od toho, aby nás slepota našeho ministra financí vehnala do takové situace. Ale pánové se musí naučiti znáti jedno z dělnické a zaměstnanecké morálky: Když už jest nutná pasivní resistence, když už nezbývá než stávka, a to jenom v nejkrajnějším případě a současně na záchranu státu, nikoliv jenom na záchranu existencí těch lidí, pak splynou dohromady všichni zaměstnanci v jeden jednotný celek a není možno mluviti: toho vyhodíme a toho vyhodíme. Pánové se o tom přesvědčí, až budou projednávati disciplinárky na základě agitace proti zákonu, o němž jednáme, zavedené. Prosím: proti všemu tvrzení o přebytku personálu mám zde celou řadu průkazů o nedostatku personálu. Druhá věc: Usuďte sami, je-li v tom nebo není-li v tom štvaní personálu systém. Nová vláda, chtíc napraviti staré hříchy, když se etablovala, slibovala, nevím co. A jeden z prvních činů této demokratické vlády je opouštění zásady personálního zastoupení, rozpouštění anebo aspoň silné zatlačování pravomoci závodních výborů na železnicích. Pánové, myslíte opravdu, že my železničáři jsme se se svojí organisací rvali s osudem o život více než 25 let zbytečně? Myslíte, že my, kteří jsme nejsilnější rakouské vlády zmohli svojí houževnatostí a spravedlivostí svých požadavků, které jsme nikdy nestavěli výše, nežli bylo potřebí a nežli bylo nutno a opověditelno, myslíte, že my, kteří jsme toto dokázali v Rakousku, se necháme po třicetileté práci v demokratické republice jako němí psi ubíti někým, komu vstoupila moc do hlavy a proto si myslí, že má právo nás opět zotročiti, protože má náhodou vládu v ruce? Nechci užívati velkých slov, ale chce-li dr. Rašín a jeho vláda dokázati, jelikož má v ruce vládu, že má v ruce neobmezenou moc, dělati ve státě co chce, pak mu exemplárně dokážeme, že kdo má v ruce vládu, aniž by měl v ruce aparát státní, nedosáhne celkem ničeho. (Hlas: Až na policii, četníky a vojsko!) Ale prosím, to je nakažlivé. Tím hůře však je, když si vláda vychovává svůj administrativní aparát soustavně proti sobě.
Také členové jiných stran, jimž nebudu dělati výtek prostě proto, poněvadž je to jejich poslání a je to jejich stavovskou a třídní povinností, aby nás potírali, snažili se, aby za předpojatým, horším než manchestráckým způsobem sociálně politického nazírání p. dr. Rašína nezůstali pozadu. Prosím, bývalý český socialista - jestli je to proto, já nevím - dnešní agrárník, podpisuje zprávu soc.-politického výboru a v důvodové zprávě dovede si napsati následující... Ovšem je to tak malé odhalení cípku od toho, co by se dělo, kdyby to tak šlo podle vůle a světového názoru těchto pánů. Jedná se o zákon o překládání státních zaměstnanců, který jde proti zaměstnancům jako druhá rána, aby to bylo tedy z jedné vody na čisto, do Nového roku hotovo. To je také nejlepší, nač psovi řezat ocas po kusech. Kolega Dubický, člen klubu agrárníků, napsal do důvodové zprávy k citovanému zákonu tato jistě pozoruhodná slova:
"Rovněž nemohla býti normována obligatorní součinnost organisací zaměstnaneckých, poněvadž by tím byla alterována, popřípadě přímo znemožněna zákonná odpovědnost ministra a státní správy; ustanovení toto odporovalo by také dosavadnímu platnému právu, které vylučuje koordinovanou součinnost organisací zaměstnaneckých."
Páni ministři a slavná státní správo!Abychom se nedočkali, že budete volati odborové organisace, aby vám přišly pomoci z nesnází, ve kterých jste se octli tím, že voláte na jedné straně po demokratismu a na druhé straně jste černější než sám římský papež. (Hlas: Papež je přece bílý!) Každý máte něco, odpusťte!
Zde běží o takový, řekl bych, makavý průkaz myšlenkového pochodu těchto pánů. Ustanovení toto odporovalo by také dosavadnímu platnému právu, kterým výlučně koordinujeme součinnost organisací zaměstnaneckých. Pane kolego Dubický, klobouk dolů! Jen jedno Vám musím říci, že jste byl o hodně mladší, než jste dnes, kdy jste toto podepisoval, když jsme tuto frási byrokratů a excelencí zlomili. Koordinace státních zaměstnanců v jejich organisacích byla provedena a fungovala celých 15-17 let od roku 1905. Zástupcové vlády prohlašovali tehdy také, že může se jednati nejvýše s provisorními zřízenci a dělníky, ale ne s úředníky, poněvadž tito jsou státními úředníky, kteří složili přísahu. A přece donutili jsme slavnou vládu - a ona dovedla nositi svůj nos nad plebejci ještě výše než naše vlády, že tuto starou maria-tereziánskou zásadu nechala padnouti, musela nechati padnouti a musela připustiti koordinování našich organisací, ač věděla předem, že tak činíme, abychom mohli panstvu občas důrazně vysvětliti, jak na tu kterou spornou věc pohlížíme.
Pánové, nemám mnoho času, zbývajících mi několik minut chci užíti k tomu, abych ukázal na nemravný způsob a na demogogii, s jakou se s nejvyšších míst provádějí dnes štvanice proti státním zaměstnancům, zítra ovšem proti dělnictvu. Máme 352.000 státních zaměstnanců. O nich říká p. dr. Rašín, že jsou krmeni státem. To jest Rašínův pojem o práci pro stát! Jeden milion osob běhá po republice, kterým stát na výživu platí po 8000 Kč ročně. To je velice nóbl, že ano? Kdyby mně poslední židovský zaměstnavatel měl vyčítati, že ze svého výdělku živí ženu a děti, tak bych mu řekl, že je špinavý žid, protože to ani slušnější žid nedělá. Pan ministr financí neumí nic jiného, než běhati po celé republice a ukazovati celému světu, jak vysoko stojí kultura pracovní hodnoty v Československé republice, kde jsou v politice ještě tak daleko, že ministr chodí jako docela neodpovědný agitátor kapitalistů po státě agitovati proti vlastním státním zaměstnancům a vyčítá jich rodinám, ženám a dětem, že také žijí na účet státu! Ovšem číslice, kterých užívá p. dr. Rašín, nejsou správné. On nám vypočítal tyto číslice ročně na 8 miliard korun osobních vydání. Z důvodové zprávy předloženého návrhu zákona se však přesvědčíte, že to není 8 miliard, nýbrž daleko méně. Počítáme-li, z čeho vzešly ony 104 miliony 8%ního pensijního příspěvku, obdržíme jako pensijní základnu sumu 1300 mil. Kč. Poněvadž z místního přídavku započteno jest pouze 50%, musíme sem připočísti ještě 520 mil. Kč. Tak zjistíme podle úředního výpočtu, že pevné platy obnášely roku 1922 úhrnem 1820 mil. Kč, k tomu drahotní přídavky obnášejí 3487 mil. Kč, dohromady tedy činily osobní výdaje za rok 1922 pouze 5307 mil. Kč a ne 8000 mil. Kč. Průměrně má státní zaměstnanec při počtu 352.000 státních zaměstnanců - slyšte obrovskou sumu, s celou rodinou dohromady počítaje, 14.800 Kč ročně.
Žádám sněmovnu o dovolení, abych mohl aspoň zhruba odpověděti na hlavní, oposicí předložené otázky. Hlasovali jsme proto pro tu hodinu, jelikož v půlhodině není možno zodpověděti všechno, nač odpověď byla žádána tímto zákonem a důvodovou zprávou. Prohlašujete, že oposice neprávem systematicky jenom naříká na znásilňování atd. Prosím, promyslete si celý pochod věci, jak se stal. V pátek a v sobotu dostali vládní předlohu do ruky poslanci, nejbližší koaličnímu vedení. My jsme ji dostali v úterý a nyní jsme honěni a ani řádně promluviti si o ní nesmíme. To bych konečně úplně negoval; ale do nás se může tlouci po celé měsíce materiálem vládou, ministerstvem financí dodávaným. Ministerstvo financí může tak organisovati celé štvanice proti nám a my jako poslanci, jako zástupci toho lidu, proti němuž se tyto štvanice vlastně přes naše hlavy pořádají, nemáme ani možnosti, abychom řádně a dle pravdy z povolaných míst k povolaným hlavám odpověděli aspoň na to nejsurovější, co proti nám je podnikáno, co proti nám je spletichařeno dohromady, abychom byli postaveni před své mandanty do nepříznivého světla, a hlavně: aby široká veřejnost toho volajícího hladu neslyšela, aby nad bídou zaměstnanců zavřela oči a byla tak řádně připravena přitisknouti je ještě tam, kde se ukládá o jich existence. Jsme na př. povinni s tohoto místa provésti důkaz pravdivosti našeho tvrzení, že v nižších třídách se tímto zákonem ukládá o 40-50% dnešních příjmů zaměstnanců.
V § 5, odst. 2 se praví: "Tento jednotný přídavek drahotní snižuje se 1. dubnem 1923 počínajíc o 20%." A dále v odst. 3. téhož paragrafu se zmocňuje vláda, aby ve vhodných časových obdobích podle drahotních poměrů provedla postupně v prvé řadě další snížení jednotného drahotního přídavku až do jeho úplného zrušení a v druhé řadě snížení přídavků na děti až do úplného zrušení.
A nyní trochu vládních číslic. Celkové dnešní příjmy zaměstnanců jsou touto předlohou zákona rozděleny na služně a místní přídavek a na přídavek na děti podle §u 4 tohoto zákona, zbytek pak jest upraven na jednotný drahotní přídavek. Vypadají tedy věci takto: U úředníků ve II. třídě rodinné - počítám úředníka ženatého bezdětného - činí jednotný drahotní přídavek, který může vláda podle zmocnění snížiti až k úplnému zrušení, 6600 K a pevný plat pouze 6312 K. Není to 50%? To jest ještě o něco více. A teď to jde za sebou: Pevný plat 6946 K - jednotný přídavek 6372 K; pevný plat 7656 K, přídavek 6156 K atd. Ovšem prosím degresivně až k těm pánům, kteří zákon dělali. Ne proto, že to dělali pro sebe. Já znám osobně pány, kteří to dělali, a říkám otevřeně, jak jsem to řekl v sociálně-politickém výboru: Oni to učinili na komando, poněvadž jsou příliš byrokraty, než aby se opovážili učiniti sami takovýto návrh na stabilisaci platů. Jsem proto přesvědčen, že tu prováděli komando, aby byly zalepeny oči vysokých pánů s plechovými límci, aby se zdálo, když už ten Rašín jde proti malým, že ty velké chrání. A oni také tu ochranu budou cítiti! 20 milionů korun se jim dá na rozdělení s nižšími kategoriemi v místním přídavku, a 76 mil. korun se jim vezme a pak nastane jistě vystřízlivění. Leč k věci: V V. třídě činí pevný plat ve II. třídě rodinně 31.956 K a jednotný drahotní přídavek 8076 K, tedy asi 21%, a v hodn. třídě IV. a III. klesá toto procento rapidně. Tedy: čím vyšší pevný plat, tím nižší budou srážky!Mluví se o zřízencích; zřízence zachytí tento systém ještě bolestněji. Zase vládní číslice: 4689 K pevného platu u ženatého a 6312 K odbouratelného drahotního přídavku, u svobodného na tentýž plat 4836 K drahotního přídavku. Tedy ještě více drahotních přídavků než 50 %. Jest tedy nezvratitelnou pravdou, co jsme řekli: Jednotný odbouratelný drahotní přídavek pohybovati se bude u nižších a středních stupňů mezi 40-50%. Až pak bude příjem sražen na polovic, dojde na drahotní přídavek na děti a věc bude vyřízena. V nebezpečí srážek uvrženo jest §em 5, odst. 3., tohoto zákona až 60 i více procent dnešního příjmu mnohého zaměstnance s četnou rodinou!
Neštěstím státních zřízenců a neštěstím politických stran je, že politikové koalovaných stran nerozumějí a že se nesnaží rozuměti celému elaborátu, o který tu jde, a rozumějí-li mu, musí své rozumy podříditi disciplině klubovní a musí mlčeti nad nejnesprávnějším výkladem vládních veličin.
Nejvíce se mluví o stabilisaci, kterou se o 75 % zvyšuje plat, a vynáší se tato stabilisace jako úžasná starost vlády o zaměstnance. Ostatně se jedná zatím pouze o zvýšení pensijní základny a o zakrytí útoků na alimentační systém platový. Při tomto velkém dobru, jež se tu dává, zapomíná se však také, že již v této nabídce vlády není nic jiného než porážka požadavku všech organisací státně zaměstnaneckých, který byl už na 100% téměř smluven. Mluví se o velkém zlepšení. Ale pan referent ze sociálně-politického výboru povídá jasně, že v předloze jest nejvyšší a nejdůležitější snahou odbourání alimentačních příspěvků. Aby totiž bylo zabráněno do budoucna získání alimentačních příspěvků na existenční minimum, odebírá se dnes už rozdíl, který tvoří přídavek na ženu. Tedy: Zřízenci se béře 1600 Kč, úředníku do IX. hodn. třídy posledního stupně 2600 Kč, úředníku VIII. hodn. třídy 3600 Kč, úředníku VII. hodn. třídy nahoru 6000 Kč na ženu. Těchto 6000 Kč započítává se v nejvyšších hodnostních třídách do pevného platu a oněch 1600 Kč, 2600 Kč a 3600 Kč se započítává do drahotního přídavku určeného k srážení. Tam, kde celý pevný plat činí 6000 Kč ročně, započítá se 1600 Kč do jednotného drahotního přídavku ke srážení, tam však, kde činí pevný plat dohromady 35.000 Kč, započítá se 6000 Kč do pevného platu, aby nemohlo býti z nich ničeho sraženo!
Předloha má ostatně mnoho dalších křiklavých vad a nedostatků. Všechno mluvení oposice je však marné. Pánové z koalice musí přiznati, že jsme v sociálně-politickém výboru jednali velice střízlivě a trpělivě, že jsme nesli, že jsme jedli trpký chléb oposice opravdu, aniž bychom se nějakým způsobem rozčilovali. Trpělivě řadili jsme návrh k návrhu, řádku za řádkou snažili jsme se z tohoto elaborátu udělati alespoň z části přijatelnou věc, ale marně. I když pánové museli uznati, že naše návrhy jsou oprávněny, i když museli uznati, že v rámci vládního návrhu se dá udělati něco opravdu daleko sociálně spravedlivějšího, nic se nestalo, zůstalo vše tak, jak to bylo s celým tím nebezpečím. Pánové, neodbývejte nás tím, že voláme proti placení daní, proti placení příspěvků a snad i proti takovému nebo jinakému odbourávání! Nezkreslujte věcí. Řekneme-li my, jak věci se mají dle pravdy, musí to přirozeně rozbouřiti cit každého poctivě myslícího demokrata. Vžijte se do toho, že zde běží o to, aby na jedné straně u těch nejchudších z chudých byla celá polovice nebo blízko polovice celého dnešního příjmu dána úplně vládě v šanc. Říkám úplně, poněvadž tam, kde sedí na špici dolů bezohledný fiskalista, jako je dr. Rašín, tam nečekáme aniuznání, ani slitování, ani jednání. Odhlasuje-li tato sněmovna, aby měla vláda právo odbourávati drahotní přídavky jednotné a na děti, víme, že toho pan dr. Rašín využije nebo se aspoň bude snažiti plně toho využíti a výsledkem toho bude veliká katastrofa, jež v této republice nastane. To je jedno a nyní druhé: Každý na světě má právo, aby vyjednával osobně své smlouvy s druhou stranou, každému se musí přijíti vstříc, tak daleko jsme přece již v demokracii, že se s každým jedná, jde-li o jeho zájem, ale státní zaměstnanci nemají práva s vládou jednati o svých existenčních otázkách. Státní zaměstnanci prý přísahali, proto musí mlčeti a vzíti, co se jim dá. Ale přes to se v celém světě nenajde nikdo, kdo by mohl říci, že jediný státní zaměstnanec přísahal, že bude mlčeti proti každému bezpráví a že se bude hrbiti a dá se třískati a neozve se, i kdyby se s ním jednalo sebe nespravedlivěji.
Pánové, my jsme podali několik návrhů, je to vlastně návrh jeden. Žádáme v návrhu, aby požadavky českých socialistů tak, jak českými socialisty byly tradovány v řadách státních a železničních zaměstnanců, byly splněny, poněvadž jsou splnitelné a dělají všechnu čest lidem, kteří je postavili, všechnu čest i pokud se týče ochrany pro státní zaměstnance i pokud se týče ochrany státního majetku a prosperity státu. Žádám, aby tyto návrhy, sloučené v jeden rámec zákona, byly přijaty. Konstatuji docela otevřeně: Hlasování pro vládní osnovu, jak leží před námi, neznamená zakončení celé věci. Hlasování pro tuto předlohu znamená jenom, že jdeme těžkým sociálním zápasům státních zaměstnanců vstříc. Jakou formou budou tyto zápasy prováděny a jak se vyvinou, nemůžeme říci. (Posl. Sedláček: Učte se česky, to je škaredá čeština!) Tedy prosím, my to, co jsem na češtině ve svých slovech zanedbal, vám na češtině vynahradíme, až s vámi budeme účtovati za hlasování pro tuto vládní předlohu! (Potlesk.)