Nechápu, jak mohou zástupci lidu dáti vládě do rukou takový souhrn práv, aby takto zacházela se státními občany, se statisíci státních občanů. Tak jsme se vrátili zase do dob roboty a poddanství. Úředníci ať kušují a zákon přijmou a ctěná koalice, k níž náležíte i vy, vy to máte přijmouti tak, jak je to v návrhu, ani nemukati, a vy se ani nepodíváte, co tam stojí.
Mohlo by se namítnouti, že snad úředníci s vyšší kvalifikací jsou na tom lépe. Vypočítám vám, jak to vůbec s nimi je. Úředníci s universitním vzděláním mohou vůbec dosáhnouti VI. hodnostní třídy III. stupně. Tito mají míti 1. července 1923 o 9 % méně; to se snad dá udělati poněkud pravděpodobným. Koncem roku, přistoupí-li k tomu těch 33 nebo 40%, bude míti o 20% menší plat než dnes, 34.405 Kč. Čísla souhlasí. Má-li naději do budoucnosti, že snížíme docela, bude míti o 10.816 K, t. j. o 31% méně. Má tedy zase asi 2 1/2 měsíce, kdy se může sytiti vzduchem. Je to přímo nestvůrné, vkládají-li se takovým způsobem do návrhu zákona ustanovení, a je to docela nestvůrné, dává-li se vládě do rukou taková moc.
Tyto číselné argumenty jsou však také pro dnešní dobu nesprávné a chci vám o tom podati nakonec ještě důkaz. Musíme připomenouti - a na to prosím, aby se dalo zvláště pozor, neboť zde o tom nebyla učiněna zmínka, že plat státních úředníků nikdy nebyl upraven podle drahotních poměrů. Proto byla velká bída za války a starost a nouze se nato zahostila v obydlích státních úředníků. Až do dneška nebylo vůbec dosaženo obnovení životní úrovně úředníků, na tom musíme rozhodně trvati. Dokazují to indexní čísla. Pro Prahu vypočítal statistický úřad, že potraviny mají index 962, šatstvo 1262, byt 1012, tedy průměrně desetkrát tolik, co v míru roku 1914. Ubožák v IX. hodnostní třídě v budoucnosti bude ještě ubožejší, bude nejubožejší. Kdyby měla býti obnovena jeho životní míra podle míru, - pan ministr financí se tomu může snadno usmívat, neboť on svou životní míru obnovil, ale zapomněl ji obnoviti také úředníkům - musil by míti ročního platu 39.380 K, pak by měl teprve desateronásobný plat proti roku 1914. Srovnejte to s čísly, jež jsem dříve uvedl, tedy se sumou 18.414 a 15.214 na konci roku, vidíte, že jste životní míru toho člověka proti r. 1914 snížili o 20.000 a 24.000 K. A pak chcete tvrditi, že by někdo ve státě, kdo má ještě jiskérku sociálního cítění a svědomí, mohl spolupracovati na takovém pokusu? Myslím, že ne. Ale počítejme jinak. Vezměme v úvahu nikoli indexní čísla, nýbrž zahraniční kupní sílu koruny. Dnes sice klesá, ale ještě se držíme v Curychu asi na 16. Řekněme, že je to šestina, neodpovídá to snad již dnes zcela přesně, ale řekněme, že ano. Tento nejubožejší musel by míti dnes zase 23.628 K. Vzali jste mu tedy dne 1. července, provedete-li to, 5000 K a na konci roku, vezmete-li ještě oněch 33%, 8000 K. Je to spravedlnost? Humbuk a prázdná slova!
Následky zde byly již vylíčeny. Velmi brzo se projeví útěk státního úřednictva, budou se na jeho místo tlačiti špatné živly, pokvete úplatkářství a korupce. (Posl. Patzel [německy]: Což pak to není již dnes?) Již tomu tak je, a to mezi vysokým státním úřednictvem. Včera nebo předevčírem jsme podali interpelaci, v níž bylo zjištěno toto: Kterýsi odborový přednosta kteréhosi ministerstva ujednával prý s jakýmsi panem Vodičkou v Praze obchody pro textilní průmysl a prodával prý vládě zboží, jež koupil za 70 K, za 120 K. Pan odborový přednosta a onen pán měli prý z toho velmi dobrý výdělek. Chceme kráčeti tou cestou dále? Chceme jíti dále po cestách přídavků, drahotních přídavků, funkčních přídavků a jak se všechny ty přídavky jmenují, aby byly rozdávány podle dobrého zdání, snad podle politického chování, podle toho, jak ta která skupina vychází vstříc? Podáme v té věci většině dotaz.
Především v resolučním návrhu budeme žádati, aby co nejrychleji byl vydán v tomto státě status státního úřednictva, který vždycky býval dobrým prostředkem ke kontrole, a za druhé budeme žádati, aby parlament dostal seznam všech v r. 1922 udělených remunerací a peněžních přídavků, přesně specifikovaný podle osob a peněžních částek. To jsou následky, jež se nutně musí dostaviti.
Věříme, a to všechny německé strany, že poměry budou silnější než vaše zaslepené zákonodárství. I české obyvatelstvo musí se konečně vzepříti takové výrobě zákonů a musí vás samo donutiti, abyste co nejdříve vzali tento velmi smutný vánoční dárek zase zpět. My odmítáme spolupůsobiti zde při takovém šíleném dělání zákonů (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Simm.
Posl. Simm (německy): Slavná sněmovno! Bylo mi přikázáno, abych jménem své strany vyznačil nejostřejší kritikou stanovisko k útoku, který zamýšlí provésti právě projednávaná vládní předloha na státní zaměstnance, učitele, jakož na veřejné zaměstnanectvo vůbec. Možno říci. Zřídka kdy dotkl se nějaký zákon tak pronikavě sociálního a kulturního života určitého stavu, jako předložený zákon, a ti, kteří z povinnosti pro něj hlasují, protože musí, jistě se nebudou z této činnosti radovati, právě tak jako se loňského roku neradovali ze souhlasu k zákonu ze dne 21. prosince 1921, který jsme teprve před krátkou dobou opravili. Věc se má tak, a to nutno dnes konstatovati před veškerým státním zaměstnanectvem a učitelstvem, že by zákon jistě nebyl přijat, kdyby nebylo ve sněmovně stran, které své svědomí znásilňují. Každý ví, které strany míním, jsou to české strany socialistické, které již od roku a dne nevyhledávaly lepšího zaměstnání, než hráti si se sebevraždou, k jejímuž konečnému spáchání se při svém stanovisku k předloženému zákonu, které nám jest známo, značně přiblíží.
Když takový pan Malík, referent o tomto zákoně, takový pan dr. Nosek, takový pan Mašata zákon obhajují, prosím, to jest zcela pochopitelné a srozumitelné. Když se však také příslušníci českých socialistických stran, zástupci českých socialistických stran k tomu propůjčují, aby pro tento zákon hlasovali, to nechápeme a tomu nerozumíme.
Vládní předloha o služebních a pensijních požitcích a zaopatřovacích požitcích civilních a vojenských zaměstnanců v podnicích a fondech státem spravovaných, postupuje v názorech o očekávaném hospodářském vývoji, obsažených v důvodové zprávě, docela bez logiky. Duchovní původcové tohoto zákona berou oprávnění k zamýšleným opatřením z určitých předpokladů, a to z předpokladů o započatém a podle jejich mínění dále trvajícím ozdravovacím pochodu v hospodářských poměrech tohoto státu. Z tohoto započatého ozdravovacího procesu pocítili ti, o jejichž osudu se dnes rozhoduje, dosud trpce málo. Snad něco z toho pocítili páni z vlády, ti snad něco o tom vědí, ale příslušníci velkých stavů, nad nimiž dnes, jak řečeno, bude vynesen rozsudek, stejně asi jako se stalo před rokem, příslušníci těchto stavů nepocítili dosud nic z ulehčení v hospodářském stavu a z ozdravovacího pochodu. Od téhož zeleného stolu, který dnes přináší velkému stavu požehnání z moudrého poznání vzešlých opatření této předlohy, vyšly také pro jiné stavy pokyny, které by byly daleko více ke všemu jinému způsobilé, než podporovati onen ozdravovací pochod hospodářských poměrů, který by se byl sám sebou dostavil; spíše byla to právě vždy tato opatření, která brzdila onen pochod přirozeného návratu k poměrům doby předválečné. Pokles cen nedosáhl při nezbytných denních potřebách jistě ještě onoho stupně, který by ospravedlňoval také jen úpravu nynějších nouzových zákonů v daleko menší míře, než v jaké ji chce provésti předloha vládní na mimořádných přídavcích, poskytnutých státním zaměstnancům zákonem ze dne 21. prosince 1921.
My, kteří máme svědomí, stavíme se proti tomu co nejrozhodněji, aby se při pokusu nabýti vlivu na regulaci poptávky a nabídky stalo předmětem experimentu státní zaměstnanectvo. My navrhujeme spíše, aby páni rázu páně Mašatova byli vyvoleni za předmět pro tento pokus. Uvidíme, zda tento pán, dá-li na sobě tento pokus po jeden rok konati, bude ještě míti smutnou odvahu předhazovati nám, kteří dnes chceme odvrátiti osud, jenž se vznáší nad státními úředníky, že hrajeme komedii.
Důvodová zpráva praví: "Státní zaměstnanci i s příslušníky svých domácností tvoří velký počet spotřebitelů a jsou tudíž závažnou složkou pro regulování poptávky, tím závažnější, jelikož spotřeba jeho omezuje se z největší části na nejnutnější životní potřeby, u nichž pokles cen je nejdůležitější." Jak zavrženíhodný jest úmysl, pro který se toto odůvodnění děje - úmysl směřuje totiž k tomu, použíti příjmů státních zaměstnanců k působení na ceny nutných předmětů spotřeby - tak správné jest poznání, které se stalo v podvědomí nebo v neobratnosti vlády, že státní úředníci a učitelé mohli si se svými nynějšími příjmy skutečně koupiti jen to, co je k životu nejnutnější.
A jest odvaha nyní těmito příjmy otřásati. Platové hranice státního úřednictva mají býti revidovány. Naskytne se mi ještě příležitost promluviti o číselně velmi reálním účinku jednotlivých ustanovení. Chci však předeslati, že je mým míněním, že každý člověk, který si jen poněkud zachoval sociální cítění, nalezne úmysl vlády nesnesitelným. Když již státním úředníkům a učitelům nemohly býti v době nesmírného vzestupu cen všech životních potřeb zvýšeny jejich příjmy v stejné míře, když již přizpůsobení požitků státního zaměstnanectva a učitelstva hospodářským poměrům té které doby nikdy do posledních důsledků provedeno nebylo, když již stát jen pozvolna vyhovoval příkazu nutnosti, po celou dobu válečnou i poválečnou, státní zaměstnanci přes nekonečnou bídu a přes nouzi, kterou pro pozvolný pro ně vývoj musili snášeti, obdivuhodným způsobem zapomněli na vše s nasazením oné mravní síly, která úřednictvu a učitelstvu ve státě činila situaci státu v době války a prvních letech poválečných srozumitelnou a pochopitelnou.
Než mravní síla, kterou státní úředníci k takovémuto jednání vyvinuli, dává jim dnes právo, ode všech rozumných lidí uznávané, postaviti se totiž na obranu proti akci státu, jejíž výsledek bude uvržení nazpět do stejných poměrů nouze a starosti, jakým bylo se jen těžko uvarovati v abnormálních dobách války a v době přímo po válce, jimž však dnes musí býti zabráněno. Platy státních úředníků a učitelů nepředstavují dnes ani existenčního minima, totiž platy největšího dílu úřednictva - ovšem mluvilo se zde již o privilegovaných úřednících, o jejichž remuneracích nejsme dosud zpraveni. Nevěřím také, že interpelace, podaná panem posl. Kostkou, bude míti úspěch. Připomínám, že zde ve sněmovně již před rokem podána byla interpelace, která žádala od vlády přesně objasnění o velikosti remunerací a vánočních darů, udělených jednotlivým úředníkům v předešlém roce. Nedostali jsme dosud odpovědi a také nemyslím, že interpelace Kostkova bude šťastnější. (Výkřiky posl. Kostky.)
V tomto státě jsou určitá privilegia, ale o těch dnes nemluvím, protože na to nemám dosti času. Než promluvím o největší části úřednictva a učitelstva, která má zákonem býti tvrdě postižena. V době, kdy pro konsumenty nenastalo ještě v hospodářských poměrech naprosto žádné ulehčení, v době, kdy ceny nejnutnějších životních potřeb zůstaly stejně, jednotlivé předměty sice v ceně klesly, ty však od státních úředníků a učitelů nemohou býti koupeny, v době, v níž vydání státního úřednictva a učitelstva za jiné věci jsou docela vyšší než dříve - uvádím jen činži - v takové době přichází se s reformami, jako jest placení plné osobní daně z příjmu od 1. července počínaje. Od 1. ledna má, jak známo, býti placeno 50 %, od 1. dubna 75%. V takové době se přichází s vyšším pensijním příspěvkem, který je nyní proto vyšší, že jest nutno jej platiti ze základny o 75% zvýšené. Pak se přichází od 1. dubna počínajíc s 20% srážkou ze zbytku drahotního přídavku, jehož další osud vložen je do rukou vlády podle chuti pana Rašína. A tu přichází se s mnohými jinými věcmi, z nichž každá jednotlivá jest způsobilou poškoditi existenci státních zaměstnanců.
Neměli jsme zde ve sněmovně již dlouho zákon, který by tak těžce postihoval právě ty, které by bylo šetřiti, zákon, který je sociálně nepochopitelný. Zmiňuji se toliko o ustanoveních, týkajících se přídavku na děti. Jak ideální jest instituce takového přídavku na děti a jak by bylo pochopitelno, kdyby se ze sociálních úvah takováto zařízení dále vybudovala, tak jest se stanoviska sociálního a také se stanoviska zdravé populační politiky nesrozumitelné a nepochopitelně, že tento přídavek nemá již náležeti po 31. prosinci 1922 nově ustanoveným státním zaměstnancům a učitelům pro děti po tomto termínu narozené, jakož i že nemá býti už vyplácen před 31. prosincem 1922 ustanoveným státním zaměstnancům pro děti po tomto termínu narozené. Prohlašujeme zde, že systém odměny za práci, ke kterému vláda směřuje, a který má vstoupiti na místo systému alimentačního, jest v tomto způsobu zločinem na lidstvu. Bylo by nám samozřejmé a pochopitelné, kdyby vláda se zřetelem na tyto věci neměla nic pilnějšího na práci, než - jak již kolega Patzel velmi správně podotknul - přivoditi uskutečnění návrhu paní posl. Landové-Štychové.
Velice tvrdá jsou též ustanovení odst. 1§ 6. Zde se praví, že nároky na drahotní přídavky musí býti přísně přezkoušeny. Pro děti mají takové nároky trvati jen do 18. roku. Po této době mohl by býti vyplácen drahotní přídavek pro děti jen tehdy, když studují s řádným prospěchem na některém ústavu. Doufáme, že toto samo o sobě již přísné ustanovení nestane se druhým odstavcem §u 6 ještě ilusornějším. V §u 6 v druhém odstavci se totiž praví, že pro příslušníky rodiny, kteří se zdržují v cizině, drahotní přídavek nemá býti vyplácen. Zde musí býti bezpodmínečně učiněna výjimka pro děti studující v cizině. Připouštím, že postihne to snad více německé než české studující, ale pouze z toho důvodu, že jsme bohužel nuceni, posílati své děti do ciziny, jelikož některých kategorií škol vůbec ještě nemáme. Podotýkám zde jen, že žádáme již léta o vysokou obchodní školu, a to větším snad právem, než mnozí jiní, kteří ji už mají. (Posl. Patzel [německy]: Také báňskou akademii, vysokou školu zvěrolékařskou atd.) Tak jest.
Monstrem předloženého zákona jest odst. 3 §u 6. Mluvil jsem o tom, že naznačím ještě velmi podstatný vliv zákona na jednotlivce, zákonem tímto postižené. Pan řečník, který mluvil právě přede mnou, ukázal již na účinek zákona podle číslic v jednotlivých případech. Budiž dovoleno i mně, abych uvedl zde jeden případ - ježto z množství případů možno uvésti přece jen některé - který není naprosto žádným tak zvaným krajním případem, nýbrž případem, který se bude opakovati ve stu případech, ale který opět zcela zvláště ukazuje strašný vliv zákona pro jednotlivé úředníky. Ukazujeme na číselný účinek zákona proto, aby se zase některé politické strany nevymlouvaly - jako v předešlém roku po přijetí zákona, že nemohly předvídati účinek tohoto zákona. Této výmluvy užilo několik poslanců českých socialistických stran, na něž bylo v lidových shromážděních zle naléháno. Také pan ministr vyučování Bechyně by mohl prý o tom něco vypravovati.
Uvádím tedy případ úředníka VIII. hodnostní třídy, 3. platového stupně, který má čtyři děti, z nichž dvě jsou přes 18 let, které jsou tedy z drahotního přídavku vyloučeny. Tento muž bude podle nového zákona míti asi tento plat: Služného 11.916 K, místního přídavku 3408 K, jednotného drahotního přídavku 10.092 K, přídavků pro děti 2400 korun, celkem tedy 27.816 K. Z toho se sráží: pensijní příspěvek, počítaný už předem pro celý rok, 1089 K, osobní daň z příjmu 1600 K a 20% srážka z jednotného drahotního přídavku per 2018 K, v celku tedy 4707 K, takže mu tedy z jeho příjmu 27.816 K zůstane po těchto srážkách 23.109 K. To jest roční příjem šestičlenné úřednické neb učitelské rodiny, tedy měsíční příjem ne celých 2000 K pro šest osob. Týž muž měl podle starých ustanovení: služně 6804 K, místní přídavek 3408 K, veškerých drahotních přídavků 20.004 K, celkem 30.216 K, z kteréžto částky mu bylo sráženo na základě starých ustanovení pouze 680 K na pensi a asi 400 K daně z příjmu, takže mu podle ustanovení starého zákona zbylo 29.136 K. Dříve tedy 29.136 K, nyní 23.109 K. Vidíte tedy zcela mimořádnou ztrátu kolem 6000 K, nebo-li asi 20%.
Při tom jest osud úředníků vložen do rukou vlády, která může zrušiti zbytek drahotních přídavků bez Národního shromáždění, bez parlamentu, takže by tento muž v případě, který není docela vyloučen, že by vláda v roce 1923 užila celého zmocnění tohoto zákona, ztratil na konci roku 47% svého příjmu. To jest případ, podotýkám ještě jednou, žádný tak zvaný krajní případ, nýbrž případ, který se může opakovati ve stu případech, kdybychom si dali poněkud práci nahlédnouti do tabulky Ch.
Ať zaujmeme jakékoli stanovisko, jedno jest jisté, že úředník, připravený o svoji existenční základnu, ztratí též svoji kvalitu. Výsledek bude pro státní aparát strašný. Hluboká resignace, která naplňuje stav úřednický a učitelský, zvětšuje se každým dnem. Každá radost, každá tvořivá činnost bude podvázána v tom případě, že se dojde k poznání hrozných úmyslů vlády, která pracuje v žoldu reakcionářských, kapitalistických zájmů a která chce uvrhnouti lidi zase zpět do poměru závislosti, který byl na čas pochován.
Musíme při příležitostech, jakou jest tato nynější, poukázati na šílenství, jímž se vyznačují všechny kroky vlády, která vydává bez ohledu miliardy na nenasytný militarism, která uvádí šílenou hospodářskou politikou tisíce lidí, kteří jsou nositeli hospodářství, na pokraj záhuby, jejíž koňské léčby hospodářských poměrů horečku sice načas zakryjí, ale jen aby tím silněji zas propukla. Bylo správně poznamenáno, jest to jako mene tekel, když se pohlédne na včerejší a dnešní curyšský záznam české koruny, který dokazuje skvěle ono konsolidování státu, jež má dle důvodové zprávy ještě dále pokračovati, ono hospodářské konsolidování, které má dáti oprávněnost k ustanovením tohoto zákona.
Vláda měla by vykonati jen jedno a nato jsme my jako němečtí poslanci zde ve sněmovně kladli často a často důraz, měla by odstraniti ostudně korupční a protekční hospodářství, měla by provésti zmenšení stálého vojska, které tento stát nemůže snésti, měla by začíti šetřiti na representaci, měla by ustati v neblahém úsilí, pohlcujícím miliony, kterým chce zakrýti světu pravou tvář atd.
V hodině zvrácených nařízení, jako jest ono, jež vládní předloha připravuje, voláme hlasitěji než jindy po odstranění všech těchto nepřístojností a drahých zařízení tohoto státu, jichž existence jest neoprávněná. Splněním těchto našich požadavků rozhodně by se ulehčilo státnímu hospodářství. Myslíte-li to vážně s ulehčením po stránce výdajů v rozpočtu, musíte učiniti, co vám přikazujeme a o co žádáme.
Pan ministr financí mluvil ve schůzi rozpočtového výboru ze 6. prosince mnoho o poklesu cen, který jsem už popřel, mluvil mnoho o tom, že počet státních úředníků pro tento stát jest příliš velký. Myslím, o to se nebudeme příti, že počet státního úřednictva jest vskutku veliký. Ale my, když dáváme tomuto tvrzení pana ministra financí za pravdu, béřeme v úvahu, že v počtu státních úředníků jsou tisíce důstojníků, množství úředníků, zbytečné úřady, které by se měly zrušiti a které se v zájmu státu vůbec neměly zřizovati. Budiž učiněna zmínka jen o úřadu pro zahraniční obchod s jeho odbočkami, jako je pověstná železnobrodská expositura, která neví, jak by se dost na trýznila jabloneckého vývoznictví. Jedno platí: státní úředník bez korupce trpí dnes při starých platech hlad, jest proletářem se stojatým límcem. Nepomyslí vláda, že člověk, který je postaven před zkázu, jest nucen sáhnouti ke všemu? Zhoršení životních podmínek státního úřednictva a učitelstva uzavírá v sobě nebezpečí korumpování tohoto stavu, jehož výlohy přijdou pak celku ještě dráže, než ony příspěvky k státnímu hospodářství, které by vznikly slušným placením úředníků.
Naším požadavkem jest, aby plat zaměstnanců byl vždy přizpůsoben hospodářským poměrům. Proti propouštění zbytečných úředníků ničeho nenamítáme. Ale jen aby toto snížení počtu úředníků - zajisté též v zájmu státu - nepohltilo pak poslední kvalifikovaně úředníky, nýbrž aby stihlo spíše materiál, teprve v poslední době zařazený, který v postavení úředníků sotva vyhovuje, který by však v občanském povolání přinesl zajisté více užitku, než když jako úředník sedí v ministerstvu nebo bůh ví kde v nějakém úřadě jako státní zaměstnanec. Jsem jist, že to nemine beze všech poruch. Ale nebudou daleko tak veliké jako poruchy, které vzniknou, když státní zaměstnanci budou uvrženi do zkázy a bídy.
Tím jsem vytkl stanovisko, které naše strana zaujímá k zákonu. Pokusili jsme se zvláště, abychom zmírnili podáním návrhů některá tvrdá ustanovení zákona. Jak dalece bude na ně vzat zřetel a jak dalece se jim dostane souhlasu stran většiny, vládních stran, nemůžeme v tomto okamžiku posouditi, ale my pozorujeme to dobře. Jednáme podle svého svědomí. Odmítáme odpovědnost za následky, které přijetí zákona v nezměněné formě přivodí, odpovědnost ponesou strany většiny této sněmovny. Neopomeneme a nezapomeneme při vzniku ran, jež budou přímými následky zákona charakterisovati provinilce proti státnímu úřednictvu a učitelstvu, proti oněm stavům, jež jsou zákonem postiženy, a nezapomeneme při této činnosti zejména na jednu stranu, nezapomeneme zejména na českou, socialistickou stranu dělnickou. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Brodecký.
Posl. Brodecký: Slavná sněmovno! Nemohu jinak, než začíti slovy referenta kol. Malíka, aspoň pokud se týče thematu. Pan referent prohlásil, že jde o návrh zákona, jehož zpracovávání a podání způsobilo obrovské dostihy různých stran v demagogii, ba - jak výslovně řekl - projednávání zákona způsobilo "lacinou komedii oposiční a komedii laciného radikalismu". (Výkřiky posl. Kostky.) Věří-li pan referent informacím vládních stran, jež obdržel v poslední chvíli, že proti osnově zákona jsou jenom lidé, pachtící se po "líbivých předlohách", kteří žádají jenom "chvilkový úspěch" a kteří dělají jenom politiku "co to vynese", pak řeknu, že jeho informace byly úplně nesprávně. Úplně nesprávné proto, jelikož oposice tentokrát všemi svými zlepšovacími návrhy směřuje k uskutečnění požadavků, které byly vytvořeny, podány a do poslední chvíle hájeny také jednou z koaličních stran. - A mluví-li se dnes o sféře plné demagogie, pak je nutno říci, že tento stav vyvolán byl přímo jednou z koaličních stran, (Hlasy: Kterou?) a to stranou českých socialistů, (Slyšte!) která zpravidla na jedné straně bývá zadobře s čertem a od pána boha má stálou zálohu na kadidlo. (Veselost.)
K jednotlivým věcným poznámkám pana referenta odpovím později fakty. Nejdříve ukáži, kde jest demagogie a odkud pochází štvaní.
Čeští socialisté ve svých odborových organisacích státních zaměstnanců a i ve veřejnosti vykládali: "Nová vláda může býti za naší součinnosti utvořena jenom tehdy, když se zaváže, že provede v akci, jež má následovati, t. j. v úpravě poměrů státních a veřejných zaměstnanců, požadavky českosocialistickými organisacemi postavené." Taková byla situace: Po prosincových zákonech strana českých socialistů, spoluspáchavši, co se stalo 17. prosince minulého roku, vyrazila na veřejnost a snažila se celý svět po schůzích a v tisku přesvědčovati o tom, že ona jest ve věci úplně nevinna. To ti druzí v koalici to všechno provedli. Jednotliví poslanci a ministři z řad českých socialistů prohlašovali dokonce, že by si bývali nechali useknouti ruku, kdyby bývali věděli, o co jde a jaké budou důsledky prosincového zákona, než by bývali pro tento zákon hlasovali. Pánové se tehdy dušovali na všechny strany, že úplně nevědomě byli těmi druhými vehnáni k onomu velikému ublížení, jež způsobeno bylo tenkráte učitelstvu a jež nebylo ničím jiným nežli přípravou pro 20%ní snížení příjmů veškerých státních zaměstnanců od 1. července 1920. Když viděli, jak se učitelé a státní i veřejní zaměstnanci bouří, obrátili a zachraňovali mezi státními zaměstnanci své posice tím, že narychlo ustavili proti nově tvořícímu se odborovému ústředí své vlastní ústředí pod firmou "pracovní konference odborářů státních zaměstnanců organisovaných při straně českých socialistů". Vyháněli totiž podle svého starého receptu ďábla Belzebubem. Spokojili se v těžké chvíli pro sebe tím, že pro nejbližších 5 minut budou míti předskok před ostatními stranami v koalici. Ve schůzích této pracovní konference přednášeli vůdcové českých socialistů a dávali schvalovati celou řadu návrhů. Pánové mluvili a mluví stále o nízké demagogii oposice, proto prohlašuji zde docela otevřeně: Návrhy českých socialistů, jež na konec byly stejné s návrhy Odborového ústředí, jsem převzal a legislativně vypracoval. V plném přesvědčení, že umožním českým socialistům zase nějaké takové uhnutí z tíživé povinnosti k ostatním stranám vládní většiny a že budou hlasovati s těmito svými návrhy, vypracoval jsem v dohodě s Odborovým ústředím kompletní návrh, ne demagogický, pánové, ale na podkladě požadavků českých socialistů a úplně v rámci předlohy zákona, jak ji podává vláda. Stalo se tak takto úplně v rámci obnosů vládou udávaných, ale jenom s uplatněním - tak, jak se usnesli také čeští socialisté - těch věcí, pro něž se oni prohlásili, totiž s uplatněním alimentačního příspěvku, který ve vládním návrhu, jak budeme viděti, má býti zrušen, a s uplatněním onoho ustanovení, které praví, že nesmí pro rok 1923 dojíti ke snížení příjmů vůbec, poněvadž jen pod touto podmínkou vstoupili čeští socialisté do vlády. Čeští socialisté chtěli tím ukázati všem těm zbloudilým ze 17. prosince 1921, kteří se dnes ve svém vlastním Odborovém ústředí svým vlastním tiskem snaží obrániti proti brutalitě, s jakou se připravuje jejich osud, že vlastně, má-li se něco pro státní zaměstnance udělati, může-li vůbec státní zaměstnance někdo zachrániti, může se tak státi jedině pomocí pracovní konference státních zaměstnanců odborově organisovaných při straně českých socialistů. Prosí, dnes budeme tak dlouho seděti, až bude hlasováno o obou návrzích, t. j. o návrhu vlády i o návrhu mém na požadavcích českých socialistů zpracovaném. Dnes přišel tedy moment, kdy vy, páni čeští socialisté, a kdy všechny druhé politické strany koalice, kteří říkáte, že jenom politickým prostředkem v parlamentu je možno pro státní zaměstnance něco získati, máte v rukou moc dokázat pravdu svého tvrzení a možnost Odborovému ústředí i onomu pověstnému triumvirátu Brodecký-Obst-Sajdl vyrazit zbraň z ruky. Hlasujte s námi pro své požadavky a my jsme hotovi.
Aby nemohlo býti řečeno, že přednáším svá tvrzení lehkomyslně z nějakého konkurenčního záští, poznamenávám: České Slovo ze 7. října 1922 přineslo projev Pracovní konference státních a veřejných zaměstnanců organisovaných při straně českých socialistů, kde jsou obsaženy následující požadavky (čte):
"Dosavadní požitky buďtež ponechány v platnosti i pro rok 1923 a nebudiž k jejich snížení sáhnuto v nižádné formě, aby tak poskytnut byl státním a veřejným zaměstnancům skutečně oddech, o němž se mluví a jehož nutnost se všeobecně uznává.
Dosavadními požitky nutno rozuměti: Služné, místní přídavek, drahotní přídavek, mimořádné a nouzové výpomoci zkrácené zákonem ze dne 17. prosince 1921, č. 495, o 8% pensijního příspěvku a 25%ní srážky daně z příjmu."
To jest jeden požadavek, který jsme převzali do zákona v pevném přesvědčení, že tentokráte oposice musí vyhráti, protože čeští socialisté dali čestné slovo státním zaměstnancům a půjdou s námi. A dále (čte): "V tomto mezidobí, to jev roce 1923 budiž v Národním shromáždění zpracován moderní požitkový systém, jehož podkladem budiž nové roztřídění zaměstnanectva, a to nikoli pouze podle předběžného vzdělání, nýbrž i výkonů práce. První etapou tohoto požitkového systému budiž neodkladné zvýšení dosavadního základního služného o 100% a dosavadních místních přídavků o 50% na účet nestálých požitků." - To vše je obsaženo v mé osnově zákona, kterou budu vykládati.
A dále (čte): "Pensijní příspěvek budiž však srážen i ze zvýšeného základního služného v dosavadní výši. K postupné redukci nestálých požitků budiž po všeobecně uznávaném oddechu poskytnutém zaměstnancům v r. 1923 sáhnuto teprve tehdy, dojde-li k trvalému citelnému poklesu cen všech životních potřeb" - tedy v r. 1924.
A dále (čte): "Odpočivné a zaopatřovací požitky buďtež upraveny ve smyslu resoluce přijaté na manifestační schůzi konané 20. září t. r. v Praze na Žofíně."
A konečně (čte): "Tento projev, obsahující minimální požadavky státních, železničních a veřejných zaměstnanců, sdružených v Pracovní konferenci, budiž odevzdán formou memoranda s náležitým odůvodněním výkonnému výboru československé strany socialistické, jakož i poslaneckému a senátorskému klubu."
To jest všeobecná odborová organisace českých socialistů, o které tu mluvím. Potom jest tu prohlášení nejsilnější odborové organisace, na které basíruje strana českých socialistů, a to ústředí "Jednoty zřízenců československých drah". Prohlášení toto přináší "České Slovo" a o prohlášení tomto už dne 27. září se píše (čte): "Pokud se týče výroků bratra Vitáska (tajemníka "Jednoty"), že nemůžeme při podzimní akci jíti cestami Akčního výboru, a výtek "Československým Novinám", které projevily nepřímo souhlas se snižováním platů, poukazujeme na "Československé Noviny" z 5. září t. r., které v článku píší doslovně "Deflační politika dr. Rašína v našem státě se stala vůdčí ideou k úpravě hospodářských poměrů atd."
A dále píše se v tomto prohlášení (čte): "V resoluci přijaté na schůzi na Střeleckém ostrově - mluví se tu o schůzi konané dne 19. září - "Odborovým ústředím", k němuž přináleží "Akční výbor železničních organisací", svolané - stylisované tak, aby její autoři měli kdykoli možnost výmluv a ústupů, praví se v odst. 3. mimo jiné: "S ohledem na pravděpodobné snižování cen životních potřeb prohlašujeme, že souhlasíme s poměrným snižováním příjmů v roce 1923, ovšem potud, pokud dojde skutečně k všeobecnému snížení cen potřeb denního života." My - čeští socialisté - naproti tomu tvrdíme ve své resoluci, že jest třeba, aby všechněm státním, železničním a veřejným zaměstnancům poskytnuto bylo určité mezidobí, pokud se týče ponechání drahotních, nouzových a mimořádných výpomocí..."