Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. dr. Buday.
Posl. dr. Buday: Slávna snemovňa! Mám na krátko označiť stanovisko slovenskej ľudovej strany k prejednávanému návrhu zákona. Všetci pamätáme, keď behom války tak rapídne stúpaly ceny výživných článkov, že bolo nutnosťou pomerne k tomuto stúpaniu cien zvyšovať aj platy úradníctva, trebárs aj vždycky neviedly k želaným výsledkom. Každým stúpaním, povýšovaním platov úradníctva hneď nastúpilo nově stúpanie cien tak, že vážne sa uvažovalo o tom, či by nebolo úspešně, miesto peňažných platov udeliť úradníkom isté kvantum výživných článkov in natura. Keď to bolo nutnosťou vtedy, zaiste teraz klesaním cien je nutnosťou pomerne s tým klesaním postupne zase snižovať úradnícke platy. Túto zásadu zaiste uznať musí každý. Nutnosť snížiť výdavky na štátnych úradníkov v hospodárstve štátnom vyžaduje aj okolnosť tá, že v našom štátnom rozpočte takmer polovičku výdavkov pohlcujú úradnícke platy. Toto tak nesnesiteľně bremeno kladie na plecia daňujúceho občianstva, že to až presahuje sily jeho. Cieľ toho návrhu zákona je tedy potrebný, je dobrý, lenže tento cieľ by sa mohol dosiahnuť aj inými cestami, (Tak je!) cestami zaiste úspešnejšími, lepšími, než ktoré nastupuje prítomný návrh zákona. Mám na zreteli hlavne a predovšetkým pomery na Slovensku. Cieľom kolonizovania čím viac Čechov na Slovensku, na Slovensko bol poslaný tak vysoký počet úradníkov, že to ďaleko presahuje potrebu. (Tak je!) V mnohých úradoch je tých úradníkov taký prebytok, že by celkom bez veľkej ujmi výkonnosti bolo možno zmenšiť ich počet na polovičku. (Tak je!) Pri tom kompetentní faktori ani neboli veľmi vyberační, mnohokrát posielali tam úradníkov vo svojich oboroch úplne nekvalifikovaných, tak že sa na Slovensku až príslovečnou stala nekvalifikovanosť exponovaných úradníkov. Nielen že posielali odborne nekvalifikovaných, ale posielali ľudí s tak malým rozhľadom, tak netaktných, že i svojim úradným pôsobením i svojim životom len odpudzovali domorodých Slovákov od republiky. Dovoľte mi toto vysvetliť eklatantným nedávnym príkladom generálneho finančného riaditeľa Brachtla v Bratislave, o čom aj naša strana podala súrnu interpelláciu, ktorá však následkom tej všeobecne známej "loyálnosti" vládnych strán oproti menšine bola zamietnutá. Tento pán zneužitím svojej úradnej moci vydal - ako to bolo v ňom napísané "prísne tajné" nariadenie, podľa ktorého podriadení komisári finanční majú ústnou hrozbou odňatím licencie pohroziť majiteľom trafík a hostincov, jestliže sa opovážia rozširovať opozičné časopisy. (Výkřiky.)
My máme nezvratné dôkazy o tom, že aby ste nehovorili zase, že generalisujeme - keď nie všetcia, tedy aspoň mnohí, premnohí finanční komisári to nariadenie pojímali tak, že si dali povolať všetkých zmienených interesentov a celkom naprosto neobalene pohrozili, že im bude odňatá licencia, jestliže sa opovážia rozširovať opozičné časopisy, hlavne však denník našej strany, najrozšírenejší to denník slovenský", Slováka". (Výkřik posl. Merty.) Pánovia, ani poňatia nemáte o tom, akú rozhorčenosť zapríčinilo na Slovensku toto nesmierne protizákonné a hanobné zneužitie úradnej moci a nakoľko otriaslo ono dôveru vo spravodlivosť a demokratičnosť našej republiky. A takýchto Brachtlovcov a jeho nohsledov, finančných komisárov je tu celé množstvo na Slovensku a v ostatných úradoch, a títo páni za túto svoju zpupnú prácu nielen že ďalej beztrestne sedia vo svojich úradoch na Slovensku, ale ešte aj prehojne odmeňovaní bývajú. Pri nedávno odoznelej rozpočtovej debate mal som príležitosť na základe úradného výkazu dokázať, ako nespravedlivé vysoké platy požívajú českí exponovaní úradníci na Slovensku proti domorodým slovenským úradníkom. Slávna snemovňa, aké ohromné miliony by mohol náš štát usporiť, keby na Slovensku prepustil len týchto zbytočných nekvalifikovaných a ešte i československejvzájomnosti tak hrube škodlivých úradníkov, aké ohromné miliony by mohol nášštát usporiť, keby ohľadom platov dľa zásady "rovná práca, rovná pláca" boli postavení rovne všetci českí úradníci s domorodými slovenskými a keby im boli odňaté všetky nadplatky, ktorých pod titulom diet, slovenských výhod alebo akýmkoľvek titulom požívajú. Naša strana dovoľuje si predložiť rezolučný návrh tohosmyslu a ja, slávna snemovňa, dúfam, že tento rezolučný návrh príjmu i veľactené vládne strany, lebo však tento návrh úplne sa srovnáva s vykričaným heslom vlády: Šetriť! A darmo je, musí uznať i štát pravdivosť filozofickej zásady: Qui vult finem, debet etiam media velle. Náš návrh znie takto: Vláde sa nakladá, aby ihneď odvolala zo Slovenska všetkých zbytočných, vo svojom patričnom obore nekvalifikovaných, pre československú vzájomnosť škodlivých zamestnancov Čechov a od ponechaných tam nech odoberie všetky nadplatky, ktoré výšku platu domorodých slovenských úradníkov prevýšujú, ktorých ako diety, slovenské výhody alebo pod akýmkoľvek titulom požívajú. (Potlesk slovenských poslanců ľudových.)
Předseda (zvoní). Slovo má dále pan posl. Modráček.
Posl. Modráček: Velectěné shromáždění! Předloha, která se právě projednává, náleží k oněm dílům našeho slavného shromáždění, jež stala se smutně populárními a která publikum nazývá fabrikací zákonů. Jako prosincový zákon z minulého roku, tak i tento jest nepromyšleným hozením paragrafů na papír, aniž se uvážily řádně důsledky, jež uzákoněním této předlohy vyvolá. Tato předloha nadělá státu mnohem více škod, nežli mu prospěje uspoření těch 672 milionů, jež jsou uvedeny v důvodové zprávě.
Vážené shromáždění! Předloha jest motivována tím, že vzhledem k tomu, že klesla všeobecná cena životních potřeb, jest také nutno snížiti příjmy státních zaměstnanců. Poněvadž jest to vlastně stěžejní odůvodnění předlohy, čekali bychom právem, že v doprovodu k předloze vláda také podá aspoň několik cifer, v nichž by byla ilustrována relace mezi výší platů státních zaměstnanců a stupněm drahoty oproti době předválečné. Ve skutečnosti vláda se nepokusila ani jedinou číslicí tuto ilustraci provésti a po mém soudu vědomě a zúmyslně, poněvadž, kdyby byla se o to pokusila, prostě by dokázala, že tato předloha jest neodůvodněná a že projektované snížení platů státních zaměstnanců, jež má činiti poměrně vzhledem ke krátké době asi 1 1/2 miliardy, jest neobyčejně přehnaně a naprosto neodůvodněné.
Četl jsem kdysi v Národních Listech statistiku nynějších příjmů státních zaměstnanců podle různých hodnostních tříd a srovnání s jejich platy před válkou. Z této statistiky vysvitlo, že platy státních zaměstnanců do nynější doby byly v nejnižších třídách okrouhle 5- až 8kráte zvýšeny, v nejvyšších třídách pak 3- až 5kráte. Průměrem můžeme říci, že platy státních zaměstnanců oproti době předválečné stouply asi 6kráte.
Ctěné shromáždění! Jest třeba vzíti si jen k ruce nejnovější zprávy Státního úřadu statistického o statistice cen maloobchodních a tam se dovíme, že v měsíci říjnu letošního roku ceny zboží nejpotřebnějšího k živobytí byly 10- až 12kráte vyšší nežli před válkou. Tedy platy státních zaměstnanců jsou 6kráte vyšší nežli před válkou, ale ceny životních potřeb i po dosti citelném snížení během letošního roku 10- až 12kráte vyšší než před válkou.
Nikdo, kdo má smysl pro zdravé státní hospodářství, nemůže popírati, že musejí býti platy státních zaměstnanců přizpůsobovány k cenové úrovni, ale myslím, že jediný pohled na statistiku platů státních zaměstnanců a statistiku cen životních potřeb ukazuje, že ještě zdaleka neklesly ceny životních potřeb tak, aby odpovídaly nynějším příjmům státních zaměstnanců, čili znamená to, že snížení platů projektované v této předloze je naprosto neodůvodněné skutečnými poměry. Stát se postavil, jak je vidno, na stanovisko, jež zaujímali zaměstnavatelé k otázce snížení režie v průmyslu; na místo, aby hleděli snižovati výrobní náklady v různých provozovacích oborech věcných, vrhli se na platy dělnické. Celé snižování režie, jež je vynucováno stoupnutím kursu valuty, děje se ve skutečnosti na účet dělnictva. Dělnictvo má učiniti náš průmysl konkurence schopným. Taktéž stát zaujal toto stanovisko. I stát chce šetřiti, chce zmenšiti výdaje státní správy především a, mohu říci, skoro výhradně na účet státních zaměstnanců. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Slyšeli jsme zde právě pana kol. dr. Budaye, který prohlašoval, že platy státních zaměstnanců činí polovinu státních výdajů. Pánové, to je kolosální omyl. Já pravím, že je naprosto nesprávně domnívati se, že jsou to osobní platy, které v přední řadě zatěžují státní rozpočet. Vezměte si rozpočet na příští rok; tam najdete výdaje s investicemi v okrouhlé výši 23 miliard. Srovnáte-li s těmito 23 miliardami výdajů výdaje rozpočtu pro rok 1913 bývalého státu rakouského, poznáte, že výdaje našeho rozpočtu jsou 8krát vyšší, nežli byly výdaje celého státu rakouského. Tedy o tom není pochyby, že je zde ohromné a nadpoměrné zvýšení. Podíváte-li se však na cifru osobních výdajů, vidíte, že v rozpočtu figurují cifrou 7 1/2 miliardy korun. Tedy nikoli polovinou z 23 miliard, pouze 7 1/2 miliardami.
Nyní, pánové, odmyslete si těch 7 1/2 miliardy na osobní výdaje od celkových státních výdajů, od těch 23 miliard, a zbude vám stále ještě státní vydání ve výši 15 1/2 miliardy, čili, kdyby pracovali všichni státní zaměstnanci, železniční zřízenci, poštovní zřízenci, úředníci všech státních úřadů celé republiky zadarmo, kdyby nedostali ani krejcaru platu, bude vydání našeho rozpočtu ještě 5krát vyšší, nežli bylo osobní a věcně vydání celého státu rakouského roku 1913.
Zde, myslím, je nejlépe vidno, že rozpočet náš je zatížen především výdaji tak zvanými věcnými. Jsou-li všechny věcné, to je ovšem jiná otázka. Je tam také mnoho výdajů nevěcných, o tom není pochyby, a kdyby se chtělo šetřiti opravdově, kdyby se chtělo opravdově hledati, kde by se dalo co ušetřiti, jsem toho mínění, že by se mohlo nalézti několikrát těch 700 milionů, které se mají nyní ušetřiti na státních zaměstnancích, jiným způsobem.
Já musím zde s největší rozhodností odmítnouti neoprávněné výtky, které se dělají státním zaměstnancům, jako kdyby opravdu nevykonávali svoje povinnosti, jako kdyby zbytečně stát zatěžovali, jako kdyby zbytečně seděli na svých místech a jako kdyby byli přímo nepřáteli státu. Pánové, dejte si ruku na srdce a musíte uznati, kdyby nebylo tě naší prononcované byrokracie - ona je prononcována ve všech státech - že bychom byli těžko náš stát dávali dohromady, a věřte mně, že na rychlém upravení poměrů našeho státu do veliké míry má zásluhu naše byrokracie, která opravdu byla dosti k tomu úkolu schopná a která také svědomitě se o to starala, aby základy státu byly co nejdříve upevněny.
Nejenom okolnosti, jež jsem uvedl, ukazují, jak nepromyšleně byl tento návrh zákona sděláván, ale pánové, neběží jenom o státní zaměstnance, běží ještě také o zaměstnance samosprávných úřadů. Jak víte, loňským zákonem prosincovým byly poměry samosprávných zaměstnanců zároveň také upraveny stejně s poměry zaměstnanců státních. Již tehdy znamenalo to pro veliký počet samosprávných zaměstnanců veliké poškození na jejich platech. Ale teď dochází k dalšímu poškození této kategorie zaměstnanecké. Vidíme to zejména v Praze. Pražská předměstí byla sloučena s Prahou, byla udělána velká Praha. V předměstích samotných pak je veliká řada úředníků, kteří, jak se říká, slouží od piky. Byli původně dělníky nebo zřízenci. Svými schopnostmi a svou svědomitostí vypracovali se tak velice a získali si tolik důvěry, že byli uděláni úředníky. Těmto lidem započtena byla všechna léta, která ztrávili v obecních službách jako dělníci. Byly jim podle toho upraveny obcemi předměstskými také platy. Co teď nastalo po sloučení s Prahou? Velká Praha, dovolávajíc se zákona o Velké Praze, zneuznává najednou propočítání let těmto lidem, jež strávili jako dělníci nebo zřízenci ve službách obcí, a rázem jim chce škrtnouti polovinu a více jejich příjmů. Teď přichází tento návrh zákona, který jim znovu sníží příjem. A mohu vám uvésti řadu případů, že úředníci, kteří dosud mají příjem 1700 Kč měsíčně a je jich řada v pražských předměstích budou bráti v lednu 560 K. Je to pro ně existenční ruina. Na tomto příkladě je nejlépe viděti, jak ukvapenou úpravou platů páše se veliká nespravedlnost vůči velikému počtu veřejných zaměstnanců a že dokonce to tak daleko jde, že se může mluviti i o znemožnění jejich existence. Řekněte, může-li člověk, který má několik dětí a ztratí 2/3 příjmů, býti živ. Já jsem toho mínění, že takový zločin Velká Praha na nich spáchati nesmí, že u těch lidí jen proto, že snad sloužili obci 10-12 let pouze jako dělníci a zřízenci, takové ohromně existenční poškození nastati nesmí.
Ale vraťme se ke státním zaměstnancům. Pánové, stát potřebuje v prvé řadě zdatné a spokojené síly pracovní. To znamená, že stát se musí o to postarati, aby tito lidé mohli býti živi. Snižovati jim platy bez ohledu na poměry životní není žádným zdravým šetřením. Takové šetření má jen za následek, že schopné síly utekou ze státní služby, že do širokých řad státních zaměstnanců zanáší se nespokojenost a pak tím trpí celá státní agenda. Kdyby snižování platů státních zaměstnanců dělo se způsobem promyšleným podle poměrů existenčních, myslím, že by nemohl nikdo z nich proti tomu protestovati. O tom není pochyby, že musejí býti platy všech kategorií zaměstnaneckých přizpůsobeny hospodářským a existenčním poměrům. Když však vláda si nedá ani tolik práce, aby několika ciframi odůvodnila tuto předlohu, když vláda ani tolik neukáže benevolence, aby aspoň formálně jednala s organisacemi státních zaměstnanců, pak není pochyby, že musí tito lidé cítiti to jako velkou bezohlednost a jako krutost a pak se vytvoří atmosféra, která přirozeně státní správě nepůjde k duhu a jí neprospěje.
Dále musím zde připomenouti, že je naprosto pochybená taktika, když se chce napravovati netaktnost takových vládních návrhů tím způsobem, že snad mají býti potahováni, vyšetřováni a trestáni ti úředníci, kteří se postavili za hájení svých práv. Tímto způsobem by se přirozeně pak nalilo oleje do ohně. Jsem toho mínění, že vláda musí v zájmu státu od takových kroků upustiti.
Po úvaze všech těchto okolností, ne z důvodů agitačních, nýbrž rozumových, musím se ve jménu své strany vysloviti proti této předloze a prohlásiti, že pro ni nemůžeme hlasovati. (Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Mlčoch. Dávám mu slovo.
Posl. Mlčoch: Slavné Národní shromáždění! Z usnesení klubu poslanců strany živnostensko-středostavovské činím toto prohlášení:
Od začátku naší státní samostatnosti bráníme se proti nesnesitelnému, těžkopádnému a nákladnému správnímu aparátu naší republiky. Tvrdíme opětovně, že není možno, aby stát s méně než 14 mil. obyvatelů byl schopen vydržovati tak obrovský náklad na veřejnou správu, dopravu a veřejné podniky, které páčí se u samotného státu na 20 miliard, se samosprávou jistě pak na více než na 30 miliard ročně. Jestliže osobní vydání z toho činí téměř polovici, je jasno, že do budoucnosti tento stav je naprosto nemožný. Ve státní správě je nutno šetřiti. Podíváme-li se na příčiny této úžasné drahoty naší administrativy, shledáváme, že nejsou to ani snad tak platy státních zaměstnanců, jako spíše ten nevyvratitelný fakt, že státní a veřejné úřady jsou přeplněny přebytečnými zřízenci a úředníky, kteří do veřejných služeb dostali se jedině z politických a namnoze osobních protekcí vládních stran. Státní a jiné veřejně úřady byly namnoze zřízeny nikoli z nutné a praktické potřeby, nýbrž z důvodů politických a z důvodů prestiže vládních politických stran, a byly a jsou dosud zaopatřovacími ústavy politických agitátorů, kteří mnohdy nemají k dotyčnému úřadu ani nejprimitivnějších vědomostí a jejichž jedinou kvalifikací je politická legitimace tě které strany. Přebytek státních zaměstnanců odhaduje se dokonce na 100 tisíc. To je úžasný balast, který, chceme-li, aby tento stát se udržel, musí býti odstraněn, neboť jinak poplatnictvo vykrvácí. O tom není sporu, že máme dokonce řadu zbytečných úřadů a institucí, od ministerstev zbytečných - jako je ministerstvo zásobování - a jiných ústředních úřadů počínaje, jejichž zrušení a sloučení je nanejvýš nutné. Zjednodušení administrativního aparátu přineslo by velké finanční úspory a rychlejší vyřizování agendy, po kterém všechno obyvatelstvo volá. Musí býti konečně odvaha k úsporám v tom smyslu, jak je žádáme my, aby totiž přebyteční veřejní zaměstnanci, pro něž není v úřadě místa a mohou se v jiném povolání obživiti, byli propuštěni, a to zejména ti, kteří se dostali na dotyčná místa z politické protekce a kteří nemají potřebné odborné kvalifikace.
Ve státních a veřejných úřadech ať je jenom tolik lidí, kolik jich je nezbytně potřebí a pokud mají k dotyčnému úřadu opravdu schopnosti a pokud zaručují nestrannost. Veřejně úřady musí býti odpolitisovány, nesmějí býti doménou politických stran a veřejný zaměstnanec ve svém úřadu nesmí býti exponentem a vykonavatelem té které politické strany. Naším názorem je míti státní úřednictvo a zaměstnanectvo slušně placené podle drahotních poměrů, politicky neodvislé, které je věrné republice, odborně zdatné a pracovité a které svědomitě a nestranně vykonává své úřední povinnosti. Spokojené a hmotně zabezpečené státní zaměstnanectvo je nejlepší zárukou řádné administrativy státní a veřejné důvěry občanstva v úřady a tím klidného vývoje našeho státu vůbec. Je-li pro nedostatečný plat státní zaměstnanec nucen přivydělávati si vedlejším zaměstnáním a často nedovoleným, podloudným obchodem, ba i dary a úplatky, aby svoji rodinu mohl uživiti, je to poměr nezdravý a neudržitelný. Stejně odsuzujeme se vší rozhodností ony nesprávné cesty, na něž se státní zaměstnanci z části dávají. Protestujeme proti tomu, aby se státním zaměstnancům dokonce z vedoucích míst vládních radilo, aby s větším úsilím zakládali konsumní družstva a tímto způsobem si chtěli snad nadlepšovat. Dnešní doba volné konkurence a pokles cen nejlépe dokázaly oprávněně naše tvrzení, že konsumní spolky úředníkům a státním zaměstnancům nepomohou, naopak jsou s to připraviti je o poslední úspory, jak se dokázalo poslední dobou u konsumního hnutí vůbec. Obchod a výroba musí zůstati jedině k tomu povolaným obchodníkům, živnostníkům a průmyslu.
Poslanecký klub strany živnostensko-středostavovské je té zásady, aby státním zaměstnancům se upravil plat tak, aby mohli sebe a své rodiny přiměřeně podle svého společenského postavení uživiti a aby jejich plat byl odstupňován také podle jejich vzdělání a kvalifikace, aby počet státního a veřejného zaměstnanectva byl snížen na míru opravdu nutnou. Jelikož těmto zásadám vládní návrh nevyhovuje, nemůžeme pro něj hlasovati a ponecháváme odpovědnost stranám vládním, z nichž některé, jež tolik státním zaměstnancům naslibovaly, dnes mají pěknou příležitost sliby tyto splniti. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Slovo má dále p. posl. Hoffmann. Žádám, aby se ujal slova. (Hluk. - Výkřiky posl. Prokeše, Mlčocha a Najmana.) Pány posl. Prokeše, Najmana a Mlčocha žádám o klid. (Hluk.) Prosím, pánové, o klid. (Hluk neustává.) Žádám, pánové, znovu o klid. Prosím pana řečníka, aby se ujal slova.
Posl. Hoffmann (německy): Velectěné dámy a pánové! Je nesmírně poučné, pozorovati rodný stát jako zaměstnavatele při práci, a toto názorné vyučování je ještě poučnější, je-li tento rodný stát takřka ztělesněn v osobě fiskalisty, jako je náš pan ministr financí dr. Rašín. Jako některý z nejzaostalejších podnikatelů přistupuje nyní stát ke snížení mezd a platů, aniž jsou pro to dány předpoklady.
Zákon, ctěné dámy a pánové, ukazuje, že pochází od Rašína, ale nikterak nás nepřekvapuje. Dřívější zákony o platech vyznačovaly se tím, že se snažily přivoditi vyrovnání po stránce sociální, přijímajíce ustanovení o přídavcích na děti, o sociálních přídavcích. Avšak nynější návrh zákona se vyznačuje tím, že tyto sociální přídavky, především přídavky na děti, jsou opět snižovány a odstraňovány, ovšem že ke škodě rodin, ke škodě veřejných zaměstnanců, úředníků a učitelů. Jest obzvláště příznačné, že zákonným ustanovením je srážena i hranice věku ze 24 roků na 18 let a u dětí pensistů se tato hranice věku snižuje dokonce na 12 let. Důvodová zpráva či zákon přináší několik tabulek. Jsem přesvědčen, že se asi sotva kdo bude těmito tabulkami obtěžovati a také pan zpravodaj se asi stěží propracoval touto spoustou číslic. A přece jen jsou tyto tabulky velmi poučné, i když jsou pro uzákonění docela zbytečné. Uvedu několik málo příkladů, abych ukázal, jaké vlastně budou účinky zákona.
Dejme tomu, že úředník XI. hodnostní třídy 1. stupně ztrácel by podle zákona 1 dubna 20%, tedy pětinu, to by bylo 1245 K. Ale to jest jen krásný sen, to je přelud. Skutečnost je mnohem krutější. Neboť vládě se dostává zmocnění, aby podle "volného uvážení", dovolí-li to poměry, snižovala. (Výkřiky.) A tak se může státi, že úředníku se na konci roku srazí nikoli 1245 K, nýbrž celý přídavek, t. j. 4314 K. Připočteme-li k tomu ještě pensijní příspěvky a úplně placení osobní daně z příjmů, činí skutečná ztráta nikoli 20%, nýbrž stoupne na 45%, na 49% a dokonce přes 50%. To bude zvláště trpce pocítěno tam, kde otec četné rodiny má neštěstí, že je ve veřejných službách. Zmiňuji se na př. o případu, že veřejný zaměstnanec XI. hodnostní třídy je otcem rodiny se 6 dětmi. Jak by se zdálo, ztratí 1. dubna 1700 K. Skutečná ztráta však činí 8274 K, poněvadž vládě je dáno právo podle volného uvážení snižovati, srážeti a škrtati. Pan ministr financí prý má, jak nám bylo oznámeno, roční příjem 4 miliony korun. Dovolil bych si vyzvati pana ministra financí, aby byl jednou hodně vlastenecký a složil 50% svých příjmů na oltář vlasti, jako dobrovolnou oběť. Jedinou touto obětí bylo by 2000 rodin úředníků XI. hodnostní třídy I. stupně zajištěno před škrty. A ježto, jak známo, dobré příklady kazí špatně mravy, měl by tento vlastenecký příklad v zápětí ještě další a nebylo by vůbec potřebí tohoto návrhu zákona, aby bylo dosaženo finančního výsledku, o nějž přece konec konců běží. Ale my sice slyšíme v tomto státě o snižování mezd a platů, avšak nikdy a nikde se nemluví také o snížení oněch obrovských zisků, bankovních zisků, nikde se nemluví o snížení těch obrovských zisků, jež po celý čas shrabovali velkoagrárníci.
Co se týče přídavků na děti, návrh obsahuje přímo směšně ustanovení, totiž že vdovec se 2 dětmi nedostane na př. na první dítě žádného přídavku. Přídavek na první dítě se mu škrtne; z toho je už patrný celý nesociální ráz zákona. Směřuje k tomu, aby životní míra veřejného zaměstnance, ať úředníka či učitele, byla snížena a aby se z něho stal povolný nástroj. Co se týká drahotních přídavků, většinově strany se honosí úspěchem, jehož prý dosáhly tím, že nejsou stanoveny dva termíny, 1. dubna a 1. října, ale že je stanoveno snížení pouze 1. dubna. Ve skutečnosti však právě ta okolnost je důkazem, že koalice úplně selhala, že se musela dáti na ústup a vládě se ponechává "volně uvážení", jak chce snižovati; a můžeme býti přesvědčeni, že některý osvícený duch ve slavné vládě shledá, že v polovině r. 1923 nastanou samozřejmě tak normální poměry, že 1. ledna 1924 bude možno přídavky vůbec škrtnouti.
Přímo unikem je § 6, který vytváří tři kategorie zaopatření tím, že 1. ledna 1923 přestávají přídavky na děti. Může se státi, že starší veřejný zaměstnanec bude míti všechny své děti, pokud ještě nepřekročily 18. rok svého věku, zaopatřeny, totiž zaopatřeny přídavky, že však manželé, kteří snad očekávají po 1. lednu ještě dítě, nedostanou na toto dítě žádného přídavku, a zákon sám praví, že po 1. lednu mají výhody vůbec přestati, takže zde skutečně také bude možno pozorovati toto rozlišení, rozpadnutí na 3 kategorie.
Zcela zvláštní a za nynějších poměrů tíživé ustanovení je, že děti žijící v cizině, jsou vyloučeny z přídavků. Jen ve zvláštních případech má zase vláda právo povolovati výjimky. Dnes se velmi často stává, že veřejní zaměstnanci, úředníci a učitelé jsou nuceni poslati své děti do ciziny, ne snad ze zbytečného přepychu, nýbrž proto, že nynější valutové poměry studium v cizině usnadňují a ulehčují, a také proto, že u nás vůbec není škol pro vyšší vzdělání v jistých oborech, jak bylo zdůrazněno při projednávání státního rozpočtu. V základě projevuje se i zde zase onen neblahý sklon k šovinismu, a tímto ustanovením jsou postihováni hlavně němečtí zaměstnanci, němečtí úředníci. Právě tak tíživé je ustanovení, že nebudou vypláceny přídavky na ženy výdělečně činné, takže manžel ženy, která je výdělečně činná, bude bráti požitky jen jako vdovec. Tím se přímo zavádí premie na nečinnost a na druhé straně zase může býti na př. žena šťastného veřejného zaměstnance, mající soukromě jmění, jejíž muž není vůbec odkázán na její výdělečnou činnost, přes to oprávněna bráti přídavek.
Nesmírnou tvrdost zákona obsahuje § 10, jenž rozšiřuje ustanovení, o nichž jsem se právě krátce zmínil, i na pensisty. Ti, kdož zákon vypracovali, ve výborech se na něm usnesli a kdož jej dnes také přijmou, nemají ani zdání o bídě pensistů. Doporučoval bych vám, pánové z většiny, abyste tak přišli na př. do průmyslových oblastí severních Čech, do oblastí hladu a bídy, abyste tam viděli staré úředníky a učitele, kteří se 40 a 42 a 45 let poctivě a svědomitě namáhali, sloužili, svědomitěji než mnozí z těch, kteří zde dnes sedí, viděli byste, že dnes musejí v pravém slova smyslu tříti nouzi. A pak je zde ještě to neblahé ustanovení, že stále ještě není odstraněn rozdíl mezi staropensisty a novopensisty. Zde bylo by možno vzpomenouti na ona přímo trpce vtipná slova Heineova:
"Wenn Du viel hast,
Wirst Du noch mehr dazu bekommen,
Wenn Du wenig hast,
Wird Dir auch das wenige genommen,
Wenn Du aber gar nichts hast,
Lasse dich begraben,
Denn ein Recht zum Leben, Lump,
Haben nur, die etwas haben."
Tak se mají věci, pánové, a nejsou lepší, listujeme-li v zákoně, podíváme-li se na § 11, jenž na př. těm, kdo žijí na odpočinku v cizině, odpírá odpočivné. § 18 mohl by znamenati výhodu, poněvadž obsahuje ustanovení, že veřejným zaměstnancům, úředníkům lze poukázati plat za 3 měsíce předem prostřednictvím banky; ale je v tom zase léčka, neboť se praví, že tato výhoda se povoluje jenom určitým kategoriím v určitých územích a za určitých podmínek a že jen určité banky mohou tyto poukazy převzíti. Avšak především § 19 obsahuje, už to zdůraznil můj kolega Grünzner, hrubé zasahování do samosprávy obcí, okresů a zemí tím, že tento paragraf výslovně zdůrazňuje, že ona samosprávná tělesa musejí platiti své úředníky právě tak, jak předpisuje tento zákon, který bude platiti pro státní úředníky a učitele. To je nátlak k nesociálnímu počínání, nátlak přímo k nepoctivému jednání a konání.
A pak, co už jednou bylo zdůrazněno, jak přišel tento zákon na svět? Bylo slíbeno, že organisace budou míti právo nahlédnouti nebo snad předem na něm spolupracovati. Toto slovo bylo porušeno, nebylo splněno, nebylo uznáno ani za hodno, aby se o tom s veřejnými organisacemi mluvilo. I kdyby už tato skutečnost sama o sobě stačila, abychom se rozhodli nehlasovati pro tento zákon, přistupuje k tomu ještě jiná skutečnost, že také z mnohem důležitějšího důvodu nemůžeme pro tento zákon hlasovati, a to proto ne, poněvadž se znovu a znovu na více místech dává vládě zmocnění, aby nehledíc na parlament, nehledíc na demokracii, snižovala a ještě víc srážela platy, dovolí-li to poměry. Toto ustanovení odporuje nejzákladnějšímu pojímání demokratického myšlení, toto ustanovení je však také zároveň projevem zbabělosti, ježto většina se bojí převzíti odpovědnost za tento nesociální čin a ježto chce konec konců odpovědnost, celé toto břemeno hoditi na krk vládě či ve vládě zas jednomu silnému jedinci. A jaký to má účel? Ne tak úspory, to rozhodně nemůže býti tak důležité, pozorujeme-li a osvětlíme-li si kriticky na druhé straně obrovské výdaje, jež se činí na neproduktivní účely. Vláda usiluje o docela jiný cíl. Asi před rokem president Masaryk pronesl ve svém novoročním poselství slova, jež jsou kritikou tohoto státu a jeho správy: "Potřebujeme řádné byrokracie." Myslíte, že tímto zákonem si opatříte řádnou byrokracii? A jste-li čestní, musíte si říci: Ne, stokrát ne! Vychováte si pravý opak, korupci, vychováte si úplatnost, vychováte si na konec ono úplatné, zbabělé pokolení prodajných šplhavců a nebezpečí je nesmírné, uvážíme-li, že na př. učitel, jehož vůle byla zlomena, jehož duch ztratil svobodu, nebude už schopen konati dílo výchovné, vychovávati z dětí přímé muže. Ale toho vy nechcete, vy nechcete muže, vy chcete národ otroků, nad kterým byste mohli vládnouti a který byste mohli vykořisťovati. To je vlastně základní rys nejen tohoto státu, nýbrž všech kapitalistických států. To je vaše ideologie. Ale nemyslete, že můžete přijíti zaměstnancům, učitelům a úředníkům s poukazem na vlastenectví; tento poukaz na konec nutně selže, neboť hlad je silnější než všechny ideály. A to je pro nás - pravím to zcela upřímně a poctivě - vlastně jen vítaná skutečnost, neboť tento návrh donutí tolik veřejných zaměstnanců a učitelů k přemýšlení a pak najdou cestu do našich řad a pomohou pracujícím masám povaliti tuto soustavu soukromokapitalistického panství. Revoluční nápor lidu není možno ani tímto zákonem zastaviti. (Souhlas na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Další slovo má p. posl. Kříž Josef.