O poměrech horníků bylo zde již předneseno velké množství stížností, k jichž doplnění dlužno uvésti velmi trapné poměry z rosicko-oslavanského revíru. Mzdy byly v tomto revíru již sníženy o 46%. Rosická báňská společnost, která je v držení zahraničních akcionářů a která s lehkým rozhodnutím zastavila výrobu celé strojírny na Zastávce, vykořistila již celý revír dokonale, nevěnuje dostatek investic na zdokonalení těžby a počíná si tak, jako by jí na chodu tamní těžby již mnoho nezáleželo. Malou výnosnost podniků má odnášeti hlavně dělnictvo, po němž se žádá sice mírová výkonnost, ale platy se snižují na nejnižší stupeň. Stupnice uhelné dávky pro tento revír je nepříznivě stanovena a nebude-li korigována, přivodí další omezení těžby a další zhoršení existenčních poměrů tamního dělnictva. Doporučuji proto ministerstvu veř. prací, aby tomuto revíru, těžbě i tamním pracovním a výdělkovým poměrům věnovalo mimořádnou pozornost a zjednalo nápravu.
Potřeby a stížnosti Velkého Brna, druhého hlavního města republiky, nejsou ve vládních kruzích pečlivě posuzovány a vyřizovány. Často opětované deputace městské rady brněnské a téměř permanentní urgence žádostí Velkého Brna staly se již příslovečnými. Z velkého fasciklu stížností přednáším jenom část: Velké Brno má před sebou dalekosáhlé úkoly v rozšiřování kanalisační a vodovodní sítě, vyžadující ohromných nákladů. Velký jeho asanační projekt je rozpočten na 360 mil. Kč a nejnutnější stavební program v příštích 5 letech na 24 mil. Kč. Nouze bytová v Brně nutí ke značnému využití zákona o stavebním ruchu přes velké potíže a oběti finanční. V tomto roce bylo postaveno v Brně 307 rodinných domků se 330 byty a 36 činžovních domů se 370 byty. Je to jen malý zlomek veliké bytové potřeby. Oproti tomu stát postavil v Brně v tomto roce jedinou budovu provisoria rektorátu a začíná po velkých urgencích s obchodní akademií. Kromě toho provedl několik menších adaptací vysokoškolských a dokončil 3 činžovní domy loni započaté. Z toho lze seznati velmi malé podnikání státní správy technické v Brně.
Brno svou geografickou polohou při uzlu drah skýtá výhodné podmínky pro rozvoj průmyslu a obchodu, což zřejmě lze nyní již pozorovati. Pro vývoj svůj potřebuje však účinnější podpory státu, jelikož bývalé německé a vnitřní Brno sledovalo brzdění rozvoje města z důvodů národnostních a uvedlo městské finance do velmi neutěšeného stavu. Brno bylo připravováno pro úkoly předměstí Vídně. Okolní obce byly zúmyslně oddělovány závorou sítě nízko položených drah, aby nebylo připojení na vnitřní město snadné. Řeky nebyly opatřeny mosty než v míře nejskrovnější a stávající ještě udržovány ve stavu nejbídnějším.
Regulačně vyvíjela se v předpřevratovém Brně snaha ztěžovati připojení okolních obcí českých. Z obtíží, které nyní dostavují se v celém rozsahu a dosahu, uvádím na příklad: Hlavní pásmo vodovodní, aby nemuselo býti vedeno českou předměstskou obcí Husovicemi, svedeno s potížemi oklikou přes svahovitý a svážlivý terén Brna, následkem čehož dochází nyní k neustálým defektům; a pro město Husovice nutno prováděti nové vedení.
Slibované stavby státem se neuskutečnily, dokonce ani ty, které zákonem byly nařízeny. Je to v prvé řadě šekový úřad, mající pro Brno veliký význam; v druhé řadě poštovní ředitelství. Praha jeví snahu město Brno o tento úřad připraviti. Brno co geografický střed republiky a velmi výhodné středisko pro Slovensko a Slezsko potřebuje šekový úřad velmi nutně. Odborníci nestranní neodváží se popírati výhodnost a oprávněnost zřízení šekového úřadu v Brně, který, ač je již pro Brno zákonitě stanoven a má od 1. ledna 1923 začíti fungovati, přece dosud se ještě nestaví. Stavba jeho byla již 12. dubna t. r. i komisiována a schválena. Ministerstvo veřejných prací postoupilo plány s rozpočty ihned ministerstvu pošt, kde zůstala věc od května ležeti přes to, že v Brně panuje veliká nezaměstnanost a že město Brno několikráte vyřízení urgovalo. Šekový úřad v Praze jevil stále snahu postaviti místo šekového úřadu jen ředitelství pošt. Brno však potřebuje nevyhnutelně obé. Plány na oba dva projekty jsou hotové. Město Brno odprodalo nejlepší pozemek pro šekový úřad za mizivě levný obnos za předpokladu, že bude stát dle daného slibu ihned stavěti. Tím, že nedošlo dosud ke stavbě, utrpělo město značnou škodu, ježto pozemky mohly býti výhodně odprodány a zastavěny jinými budovami.
Dále vyjednává se již od převratu o stavbu průmyslové školy stavitelské, která je dosud umístěna v dřevěných barácích nevyhovujících ani nejnevyhnutelnějším potřebám. Plány všechny jsou již hotovy a ministerstvem veřejných prací schváleny. Stavba je však jen stále slibována. Schází prý hlavní - povolení ministerstva financí. Další slibovaná stavba je reálné gymnasium na Starém Brně. Ke stavbě dosud nedošlo, ani pozemek nebyl ještě zakoupen.
Z budov státních, jež delší dobu jsou již požadovány jednotlivými úřady, nutno uvésti: zemský trestní soud, státní reálku v Králově Poli, státní reálku v Husovicích, střední školu textilní, živnostenské školy, ředitelství státních drah, budovy nejvyššího soudu. K posledně uvedeným budovám nejsou plány ještě připraveny. Dále je to universita, to jsou jednotlivé pavilony lékařské fakulty, přírodovědecké fakulty a jednotlivé části techniky.
Stavby jsou zdržovány liknavostí státní správy technické v Brně. Teprve nyní má býti vypsána soutěž na akademickou čtvrt, ačkoliv o to město i vysoké školy žádaly již téměř před 2 roky. V Brně totiž musíme ten státní technický úřad popoháněti. Soutěž dostala se kupředu jenom iniciativou města.
Státní správa technická nepodporuje dostatečným způsobem velkorysý stavební program města Brna. V tomto směru bylo by si přáti radikální nápravy.
Bytový ruch v Brně měl býti podpořen státem poskytnutou podporou pro rok 1922 v částce 10 milionů korun na stavbu činžovních domů pro státní zaměstnance. Všechno bylo připraveno. Státní správa politická dosud však nevypsala ani ofertního řízení, takže stěží bude možno povoleného obnosu ještě tohoto roku využíti. To je to celé umění. Povolí se peníze, přípravy technické nejsou hotové, rok uplyne a tak se v tom roku ušetří 10 milionů, ale na druhé straně škody vyplývající z nezaměstnanosti a z důsledků ostatních stojí mnohem více. Na regulační plán obdrželo město Brno 500.000 Kč subvence. Žádá ovšem, aby na rok příští bylo v tomto směru naň pamatováno větší položkou.
V podnikání drah nejeví se v Brně též ničeho. Nádraží naprosto nevyhovuje a nepřikročuje se ani ku projektům. Železniční orgány vyhýbají se součinnosti s městem, takže hrozí nebezpečí, že při vypsání regulační soutěže nebude železniční program připraven. Sítě železniční kol Velkého Brna jsou tak rozloženy, že znemožňují připojení na město a ničeho se nekoná ve prospěch odsunutí těchto překážek. Město Brno marně žádá správu státních drah, aby provedla do okrajových stanic Velkého Brna častější a vhodnější spojení vlakové, jak toho vyžaduje rozvoj města.
Správa města Brna vynaložením velkých finančních obětí snaží se celou oblast Velkého Brna zvelebiti, čeliti nouzovými pracemi a stavebním ruchem nezaměstnanosti. Není však s to tento těžký úkol zdolati bez pomoci státu a státních orgánů, jež by měly pokládati za příkaz své cti, investice a finanční výpomoc velkému Brnu přislíbené také realisovati.
Investiční rozpočet nesmí zůstati
jen popsaným papírem, nýbrž rozpočtem, který se závazně dodržuje.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dalším řečníkem jest pan posl. Roscher. Dávám mu slovo.
Posl. Roscher (německy): Slavná sněmovno! Když se v roce 1918 tvořily na troskách starého mocnářství nové státy, chovalo dělnictvo veliké naděje. Dělníci, kteří za dlouholeté války trpěli tak neobyčejně na svém zdraví, doufali, že nyní nastane věk ochrany dělnictva. Na druhé straně nechybělo ani slibů se strany všech rozhodujících kruhů, dělnictvu se řeklo, že nyní nastala doba, kdy se na celé čáře započne s ochranou dělnictva. Nyní máme za sebou čtyři léta republiky. Srovnáme-li to, co za tuto dobu bylo učiněno v ochraně dělnictva, s tenkráte učiněnými sliby, je bilance hodně hubená. Ba, vůbec se zdá, že je to tak, jako by v tomto státě sociální péče měla uváznouti na mělčině, zdá se, že se strany kapitalistických kruhů se činí všemi prostředky pokus, aby byla sociální politika na celé čáře brzděna. Víme přece, jaké jsou toho příčiny. Ani Československá republika nezůstala ušetřena veliké zpátečnické vlny, jež dnes jde přes všechny státy, kterou dlužno uvésti v souvislost se sesílením odolnosti kapitalismu. Nyní se činí pokus, aby této doby, která zdánlivě je velmi přízniva kapitalismu, bylo užito k tomu, aby pokud možno veškeré otázky ochrany dělnické byly potlačeny.
Vážené dámy a pánové! Nesmíme si ničeho zatajovati. Ačkoliv i v tomto státě je několik ministrů, kteří vyšli z kruhů dělnictva, přece je to tak, že vládnoucí třídou v tomto státě a ve vládě nejsou sociální demokraté, nýbrž že vládnou kapitalistické kruhy a bankovní kapitál. Vidíme k svému politování, že důležité zařízení, ministerstvo sociální péče, na kterém dělnictvo tak závisí, stále více a více ztrácí na svém významu. V poslední době jsme viděli, že Československá republika je otřásána strašnou hospodářskou krisí. Byli bychom si tedy myslili, že právě v takové době, kdy se dělnictvu ukládají tak ohromné oběti, budou učiněna v přehojné míře opatření pro sociální péči. Musíme však, bohužel, doznati, že vláda v tomto oboru své povinnosti nesplnila, že i tentokráte prošla a uskutečnila se přání kapitalistické třídy. Bylo zastaveno na sta podniků s desetitisíci dělníků, dělníci byli bezohledně propuštěni, ve většině podniků máme silně zkrácenou dobu pracovní, máme omezení provozu, statisíce lidí žije ze skrovné podpory v nezaměstnanosti, omezeními provozu byl snížen mzdový výdělek dělníkův, krátce, v nynějším okamžiku vidíme nejstrašnější bídu mezi dělnictvem.
Před nějakým časem, když se tato krise jevila v nejhorších podobách, vydala vláda vyhlášku obyvatelstvu, ve které bylo uvedeno velmi mnoho slibů k ochraně dělnictva. A jestliže dnes tyto sliby vezmeme, musí býti opět konstatováno, že to, co tenkráte vláda ve svém prohlášení řekla, bylo dodrženo jen v nejskrovnější míře. Mělo býti postaráno o to, aby podniky nemohly býti jen tak zhola zastaveny, aby byly dosazeny komise, jež mají uloženo, pokud jen trochu je to možno, udržeti provoz, měla býti stanovena výpovědní lhůta pro dělníky, aby nemohly býti jen tak zhola propuštěni. Vidíme, že sice v poslední době bylo vydáno nařízení, to však praví velmi málo a skytá dělnictvu velmi málo ochrany. Vláda chtěla již dříve jednou na základě návrhu, který podali němečtí sociální demokraté, vydati nařízení, jež bylo předloženo k posudku, aby bylo pokud možno bráněno libovolnému zastavování provozu. Toto nařízení bylo v poslední chvíli vzato zpět, protože se proti němu podnikatelé postavili na celé čáře na odpor.
Žádali jsme, aby v nynější krisi, kdy tisíce a tisíce dělníků je bez chleba, zůstalo i těmto dělníkům zachováno práva na nemocenské pojištění. Žádali jsme to proto, poněvadž jsme si řekli, že dělník, který je dnes bez práce a je odkázán na skrovnou podporu v nezaměstnanosti, potřebuje alespoň v době svého onemocnění nějaké malé ochrany, když nejinak, tedy alespoň té ochrany, aby se mu dostalo bezplatného léčení a léků. Poukazovali jsme dále na to, že musí býti zachováno pojištění příslušníků nezaměstnaného dělníka, aby tito příslušníci zde nestáli úplně bez ochrany. Žádali jsme dále zachování nabytých práv dělníků v nemocenských pokladnách, jakož i aby v této době nenastalo přerušení v členství. V mnoha okresích si dělnictvo samo pomohlo. Dokonce jsme uzavřeli ujednání, podle nichž bylo zachováno nemocenské pojištění nezaměstnaných. Obrátili jsme se prostřednictvím společenstev na vládu, abychom žádali, aby na zákonném podkladě bylo učiněno opatření, aby pojistná povinnost nezaměstnaného dělnictva zůstala zachována. Pokud se pamatuji, bylo tenkráte v jedné poradě usneseno uložiti svazům nemocenských pokladen, aby podaly do 14 dnů příslušnou předlohu ministerstvu sociální péče. Od té doby uplynulo již mnoho týdnů, aniž by se bylo něco stalo na poli nemocenského pojištění nezaměstnaných. Nyní byl předložen takový návrh německých sociálních demokratů, a jestliže se skutečně chce dělníkům pomoci a jim skutečně poskytnouti ochrany, pak je tato ochrana než městnaného dělníka v případě onemocnění svrchovaně nutnou.
Naše nemocenské pokladny trpí rovněž velice následky nynější krise. Chci uvésti jen několik úkonů, z nichž vychází na jevo, jakým způsobem nemocenské pokladny v roce 1921 poskytovaly onemocnělým dělníkům potřebné prostředky a patřičnou ochranu. V roce 1921 bylo vydáno na povinnou podporu v těhotenství 9,020.000 K, na povinnou podporu v šestinedělí 16,865.000 K, na premie za kojení 17,971.000 K. Dále vydaly nemocenské pokladny celkem v tomtéž roce na nemocenských podporách 325,573.000 K, na útratách lékařských 78,153.000 K, na léky 55,608.000 K, na nákladech nemocničních 39,784.000 K, dohromady okrouhle půl miliardy. A tu snad by bylo na čase, ježto mnoho nemocenských pokladen hospodářskou krisí, jak již svrchu bylo řečeno, těžce bylo postiženo, aby se stát konečně jednou vzpamatoval a aby učinil vhodná opatření na ochranu nemocenských pokladen. (Posl. Taub [německy]: K zachování podpor pro členy!) Ano. Nemocenské pokladny žádají, aby jim byly poskytnuty bezúročné půjčky, aby mohly dostáti svým dalším závazkům vůči členům.
Musíme si také stěžovati na to, že vláda, zvláště v poslední době snižování mzdy, pokud jde o ochranu hospodářsky slabých dělníků, úplně selhala. Vláda ukázala v této době velikou slabost. Holdovala vlastně oné zásadě, o které praví Lasalle, že stát vlastně béře na sebe úlohu ponocného oproti kapitalistickým třídám. V poslední době jsme viděli, že mzdy byly daleko více sníženy, než by to odpovídalo skutečnému snížení cen. Vidíme dále, že mzdy dělníků byly zkrácením doby pracovní podstatně sníženy a že nastalo veliké snížení příjmu ze mzdy. Nesmí se zapomenouti, že dělnictvo obětovalo ve válce vše, musilo obětovati, proti své vůli musilo vše obětovati, že domácnost dělníkova je úplně zanedbána a částečně zchátralá, a že mu ještě nebylo možno opatřiti si to nejnutnější k zlepšení své domácnosti. Vidíme, že v tomto směru sociální péče o hospodářsky slabé dělníky v této krisi, kdy jim bylo diktováno značně vyšší snížení mzdy, než poměrně činí snížení cen, úplně zklamala. Vidíme ještě všude, že se hodnota koruny, kterou má v cizině, ještě nepřizpůsobila své kupní síle doma, a vidíme na celé čáře, že všichni ti, kdo mohou něco prodati, nechtějí upustiti od oné doby dělání zisků a že chtějí si uchovati své vysoké válečné zisky.
Dělnictvo jest v nynější době v zoufalém postavení. Rád bych ještě obrátil pozornost zvláště na jeden důležitý sociální problém, který budeme musiti v nejbližší době řešiti. Po válce jsme ovšem v průmyslu zaměstnali značně méně dělníků a po ukončení krise v průmyslu budeme moci zaměstnávati ještě méně dělníků než nyní. Nyní bylo by úkolem všech vážných národohospodářů, bylo by též úkolem vlády a všech opravdových sociálních politiků v tomto státě, učiniti opatření v tom směru, jak by se případně mohlo opět provésti uvedení těch dělníků v hospodářský život, kteří snad po odstranění krise nebudou již moci býti zaměstnáni. Bylo by úkolem vlády, aby již dnes pečovala o to, pokud již nebylo vše během let promeškáno, aby dělnictvo nalezlo opět práci ve svém starém průmyslu, a s druhé strany musil by se učiniti pokus - a to by bylo jedním z nejdůležitějších úkolů vlády - aby dělníky, pokud již nemohou nalézti zaměstnání ve svém starém průmyslu, jinde umístila zřízením náhradních průmyslových podniků. I jestliže to z části není možným, pak se budou vláda a všichni vážní mužové v tomto státě musiti zabývati tím, jak tyto dělníky umístiti, když ne jinak, pak bude se musiti učiniti ještě to, že se umožní učiniti ochranná opatření pro ty, kteří se vystěhují, aby měli podíl na této ochraně a aby se jím také poskytla možnost hledati jiné pracovní místo, snad v některém jiném státě. Tento problém je jedním z oněch problémů, jichž řešení již dnes působí společenstvům veliké starosti. Samozřejmě na celé čáře neslyšíme ani od vlády, ani odjinud, že se někdo tímto důležitým problémem vážně zabývá.
Před nějakým časem přišla do ministerstva obchodu deputace a k této deputaci pravil pan ministr obchodu Novák: "Dříti se nebo hladem zahynouti, to je heslo, které máme v budoucnosti". Pan ministr obchodu učinil ovšem již různé výroky. Jednou také prohlásil, že podnikatelé mají své podniky zavříti a dělníci se naučiti něčemu jinému. Není také žádným tajemstvím, že se strany pana ministra obchodu byl právě oněm slibům, které vláda ve svém prohlášení učinila, kladen při provádění největší odpor. Řekne-li pan ministr obchodu: "Dříti se nebo zemříti hladem!", neznamená to pro nás, přeloženo do naší řeči, vlastně nic jiného, než že pan ministr obchodu tím míní: Upustiti od osmihodinného pracovního dne, déle pracovati a hůře žíti! To bude v budoucnosti to, čeho se má dělnictvo držeti. Před delším časem prohlásil již také jednou profesor Engliš, že se bude musiti opět pracovati deset a dvanáct hodin. Tato nabídka: "Dříti se nebo zahynouti hladem!" bude vždy činěna dělníkům zástupci kapitalistických kruhů i ve vládě. Bylo by jednou velmi nutným, aby se tato nabídka učinila těm, kteří dosud velmi málo pracovali a pro které stát nebyl ničím jiným, než dobrým zdrojem příjmů. Těm se má učiniti vybídnutí: "Dříti se nebo zahynouti hladem". Oni by to neměli podkládati dělnictvu, nýbrž sami jednou pracovati a spolu hladověti a ne jen stále říkati dělníkům, že mají přinésti oběti. Kdyby se tu měl učiniti pokus a tu a tam se takový pokus objevuje aby dělnictvu byla uloupena ta nejdůležitější vymoženost revoluce, osmihodinný pracovní den, pak můžeme již dnes prohlásiti, že pak nastane v tomto státě boj na život a na smrt, kdyby někdo chtěl dělnictvu tuto vymoženost, osmihodinný den pracovní, uloupiti. (Potlesk na levici.)
Musím říci také několik slov k podpoře v nezaměstnanosti. Zákon, který dnes máme a který je stále označován za dobrý, přirozeně ani z daleka neodpovídá tomu, co nezaměstnaní lidé předpokládají a co chtějí míti, aby mohli žíti. Vydali jsme celou spoustu nařízení již dříve, v poslední době několik lepších. Vidíme, že tato nařízení způsobila tak veliký zmatek, že přes dodatečná lepší nařízení politické úřady stále ještě rozhodují podle těchto starých nařízení. Ještě dnes se stane, že mladiství dělníci nedostanou podpory jenom proto, že jsou mladiství a řekne se jim, aby šli tam, kde je práce, kdežto přece nikdo nemůže říci, kde mohou nalézti práci. Dnes to je ještě takové, že se starým dělníkům nedává podpora, protože prý jsou 60letí, a tak staří dělníci již nejsou práce schopni. Ještě však nebylo učiněno ničeho, aby tito staří dělníci byli podporováni odjinud. Bude třeba celé síly dělníků organisovaných ve společenstvech, aby tyto poslední výnosy byly jen přibližně k ochraně dělníků dodržovány a prováděny. Dnes ještě máme mnoho případů, kde nezaměstnaní jsou vylučováni, protože otec nebo jiný člen rodiny má nějaký malý výdělek. Na celé čáře vidíme úplně úzkoprsé vykládání tohoto zákona a má-li tu nastati změna, pak musí především býti od samého začátku změněno prováděcí nařízení k tomu zákonu a musí býti zrušeny veškeré dodatečné výnosy, pokud obsahují omezení nebo zhoršení, má-li nastati pořádek v rozhodování v péči o nezaměstnané. Podali jsme návrh, který má zlepšiti postavení nezaměstnaných. Nepostavili jsme se na stanovisko, že chceme míti podporu v nezaměstnanosti zvýšenu o 100%, nýbrž podali jsme návrh, který je proveditelný a při kterém nelze říci, že žádáme podporu pro ty, kteří mohou případně bez podpory hraditi svou obživu, nýbrž náš návrh týká se toho, aby byla dána podpora všem těm, kteří bez zavinění pro ztrátu pracovního místa nemohou již hraditi své obživy. Naprosto nevidíme, že by se strany vlády byl činěn třeba jenom pokus, aby jen z největší dálky tento oprávněný požadavek našich nezaměstnaných byl podporován. Dále by bylo důležitým úkolem vlády, aby vyjednáváním s podnikateli a dokonce i poněkud ostřejším vystoupením proti nim docílila toho, aby podpora v nezaměstnanosti byla vyplácena podniky, aby dělník nebyl zbaven poslední naděje na své pracovní místo. Učinili jsme tu a tam pokus, avšak síla dělnictva za takových okolností, kdy sta podniků stojí a statisíce dělníků je na ulici, není tak veliká, síla společenstev není tak veliká, aby prosadila to, co pokládáme za nutné v zájmu dělnictva. Vůbec bude nutno, a upomenuli bychom vládu, aby ve všech otázkách ochrany dělnictva a při všech oněch otázkách, kde se svolávají porady, kdy jde o otázku ochrany dělnictva a o otázku odstranění hospodářské krise, se nedopustilo, aby se staly obyčejným žvaněním, jako se to stalo v poslední době,... (Souhlas na levici.) nýbrž aby se vláda chopila iniciativy a řekla, co se má státi. Zástupci dělnických organisací tam již řeknou, co pokládají za potřebné, podnikatelé rovněž, avšak nesmí se státi, abychom tam mluvili půl hodiny nebo hodinu, pak abychom se rozešli a - na poměrech se ničeho nezměnilo; právě jsme se jen jednou vymluvili, aniž tím byla nějakým způsobem dělnictvu prokázána nějaká služba.
Právě v nynější době bychom potřebovali nutně zprostředkování práce. Co dnes máme za zprostředkování práce v okresních zprostředkovatelnách práce, je úplně nedostatečné, a právě v době hospodářské krise, kdy desetitisíce a statisíce dělníků leží na dlažbě, bylo by potřeba, abychom měli sprostředkování práce, aby tím mohl býti regulován pracovní trh a pracovní síly, když je toho třeba, mohly býti poslány na příslušná pracovní místa. Co dnes je na sprostředkovatelnách práce, bylo teprve v době po válce pomocí společenstev učiněno poněkud k užitku, máme však posud mnohý okres a mnohé místo, kde okresní sprostředkovatelna práce naprosto nevyhovuje. Když nastala krise, bylo by bývalo důležitým úkolem vlády, aby vydala zákon o smírčích úřadech, aby spolupomáhala k tomu, aby ten zákon byl ve sněmovně usnesen a bylo by bývalo důležitým úkolem, aby také ochrana kolektivních smluv byla zákonem stanovena. Kdybychom byli měli tyto zákony, jak lehce by bývalo nedošlo při nastoupení krise k mnohému těžkému otřesu v hospodářském životě, k mnohému zklamání u dělnictva! Jednou jsme na společenstevním kongrese žádali, aby byla dosazena odborná komise, jež by stanovila existenční minimum, aby dělníkovi bylo umožněno alespoň v přechodné době na podkladě tohoto existenčního minima případně provésti úpravu mzdy. Máme státní úřad statistický, měsíc od měsíce vydávána jsou indexová čísla o cenových poměrech, to však není to, čeho dělnictvo potřebuje, nýbrž úprava platů v přechodné době, v době stoupání nebo klesání naší valuty, kde týden co týden, měsíc co měsíc dějí se změny, měla by býti stanovena na podkladě existenčního minima a toto existenční minimum mělo by sloužiti jako podklad pro mzdová vyjednávání dělnictva.
Bylo řečeno, že máme dostati také zaměstnanecké a dělnické komory. Avšak dosud jsme ničeho neslyšeli, že by bývalo v této věci něco vážně podniknuto. Vidíme, že majetné třídy mají své obchodní komory a že tyto obchodní komory jsou velmi často místem, kde jsou zabíjeny zákony o ochraně dělnictva. Vidíme, že zemědělci mají svá určitá zařízení k ochraně svých zájmů, nevidíme však, že se něco podobného dělá ve prospěch dělníků. Myslíme, že zřízení zaměstnaneckých a dělnických komor je i v tomto státě velmi naléhavou nutností, a dnes znovu klademe požadavek zřízení dělnických a zaměstnaneckých komor.
V poslední době jsme viděli, že vláda předložila návrh, kterým mají býti stanoveny dovolené. Tento návrh, jak se zdá, zmizel v propadlišti. O otázce dovolených a zákonné úpravě jsme již ničeho neslyšeli, podnikatelé proti tomu troubili k útoku, postavili se proti tomu na odpor a tento návrh zákona není možno od této doby nalézti. Myslíme, že také dělník, jenž po celý rok denně tvrdě robotí, má nárok na dovolenou, že má právo krátký čas se zotaviti, že to nesmí býti výsadou jen majetných tříd, nýbrž, že o dělnictvo nutno se na podkladě zákona postarati, aby se mu dostalo krátké dovolené. Ve svých požadavcích se strany společenstev - dále jsme od vlády a státu žádali, aby práce v zdravotně závadných podnicích byla zakázána, nebo aby se alespoň dostalo dělníkům oné ochrany, aby zbytečně neonemocněli. Ani zde se posud nestalo to, co rozumíme pod péčí k ochraně zdraví dělníků.
Náš živnostenský dozor musí býti úplně zreformován. Bylo několikráte řečeno, že bude vybudován lepší živnostenský dozor, bohužel musí býti prohlášeno, že se ani v tom oboru posud ničeho nestalo.
Dále žádáme, pokud jde o noční práci žen a osob mladistvých, aby osoby mladistvé do 18 let a ženy nesměly býti zaměstnávány od 7. hod. večer do 6 hodin ráno, jak to již bylo částečně zavedeno v jiných státech. V zákoně o pracovní době máme ustanovení, kde se praví o odměně za hodiny přes čas, že hodiny přes čas mají býti odměněny zvláště. Německorakouský zákon to vyslovuje jasně, že hodiny přes čas mají býti placeny 50% k normální mzdě. Také zde nastalo u nás zhoršení v poměru k jiným státům pokud jde o zákon o osmihodinné době pracovní.
Od delší doby máme zákon k ochraně domáckých dělníků, který stanoví, že se domáckým dělníkům ohledně odměny za pracovní dobu poskytuje větší ochrana. Musíme bohužel doznati, že dělnictvo z tohoto zákona, ač již 1 2/2 roku je v platnosti, dodnes málo nebo dočista ničeho nepociťuje. Dále jsme žádali, aby zákony o ochraně dělnictva byly sebrány, aby se vytvořil dělnický zákoník, kam by byly pojaty ty mnohé rozkouskované zákony, aby bylo dělníkovi snáze možno získati patřičný přehled těchto zákonů.
Vybral jsem ty nejdůležitější
požadavky, jež okamžitě jsou dělnictvu nejbližší, jichž provedení
žádá. Učinili jsme to proto, abychom vládu, stát a také strany
většiny upomenuli, že je nejvyšší čas, aby těmto důležitým otázkám
ochrany dělnické byla věnována větší pozornost, než je tomu dosud.
Víme, že ministerstvo sociální péče samo nemůže provésti, co chceme
v ochraně dělnictva, víme, že odpory ve vládě jsou velmi silné
a že časem není možno, aby ministerstvo sociální péče mohlo vše
prosaditi, žádáme však, aby právě tak bez ohledu, jako se to děje
se strany pana ministra Rašína, byl vyslovován názor ministerstva
sociální péče, aby se právě takovým způsobem zastávalo na venek
zájmů pracujícího lidu. Můžeme dáti ujištění: stane-li se to,
pak najde ministerstvo sociální péče v dělnictvu ochránce a obhájce
na všech cestách. (Potlesk a souhlas na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo panu posl. Tůmovi.
Posl. Tůma: Slavná sněmovno! Je nesporno, že státní rozpočet na rok 1923 zpracován byl s důkladnou pečlivostí a že v něm dbáno bylo ve všech směrech náležité šetrnosti. Není ani za dnešních poměrů jinak možno. Stát musí jako každý řádný hospodář přizpůsobiti svá vydání řádnému příjmu, který od svých poplatníků může očekávati. Dnešní zatížení poplatnictva dospělo již svého vrcholu a není možno uvaliti na bedra jeho další nová nebo větší břemena, poněvadž by jich poplatnictvo prostě nesneslo.
Dosavadní daně a poplatky v důsledku všeobecné hospodářské krise musí býti bezpodmínečně jako vše ostatní odbourány, jinak řečeno, i ony musí také jako vše ostatní přizpůsobeny býti zvýšené hodnotě naší koruny. Je pravda, že náš státní rozpočet na r. 1923 doznal v tomto směru zlepšení oproti letům předešlým, ale podstatné jeho snížení není takové, jaké nastalo u všeho ostatního, zejména u výrobků zemědělských, kde tržba za ně klesla na 1/3, u mnohých až na 1/5. Ano, jsou u nás na českém jihu případy, kde za dovoz bramborů do konsumního střediska neb na stanici dráhy 4-5 hodin vzdáleného zaplatili naši zemědělci větší dovozné o 1-2 K za 1 q, než činila tržba za tento produkt, který často je nejhlavnějším zdrojem jejich příjmu.
Z čeho uhrazeny mají býti ostatní náklady, z čeho zaplaceny mají býti daně a kde je odměna za celoroční práci, tak těžkou a namáhavou, 12-16 hodin denně trvající?
Neblahým těmto zjevům musí také vláda věnovati svou pozornost, neboť nejde zde jistě jen o malý počet zemědělských podnikatelů, nýbrž zlo toto má ještě hlubší kořeny, neboť ono zasahuje značnou měrou i do ostatních vrstev našeho obyvatelstva. Náš zemědělec, který je dnes téměř jediným odběratelem průmyslových výrobků, nemá za tohoto stavu možnosti, a také ne prostředků, aby mohl do svého hospodářství cokoliv investovati, potřebné nářadí a stroje pořizovati, sebe a svou rodinu přiměřeně ošatiti - a je bolno a příčí se to veškeré lidskosti, vidíme-li jej při jeho těžké a namáhavé práci rozedraného. Jeho celoroční práce při plném zaměstnání, při největší šetrnosti a skromnosti není ani tak zaplacena, aby mohl uhájiti prostě lidský život. Na našem venkově platí pořekadlo: "Nemá-li sedlák, nemá nikdo"; nemá živnostník, nemá obchodník, nemá průmyslník a také nemá dělník ani práce, ani zaměstnání. Tak hluboko sahají kořeny tohoto zla a zasahují nejenom našeho zemědělce, ale i všechny ostatní. Proto bez silného zemědělství nelze přijíti ke konsolidaci poměrů v našem státě. Světovou válku vyhrál ten, kdo to nejdéle vydržel, a z rozvrácených hospodářských poměrů vyjde nejdříve ten stát, který bude budovati svůj základ na prvovýrobě zemědělské.
Nedožadujeme se žádných výsad ani subvencí. Co není schopno života, nelze uměle udržovati a nelze tím zatěžovati rozpočet státu. Jsme a chceme býti schopni každé volné soutěže, ale to musí platiti pro každého, pro každou práci: Rovnocennost práce zemědělské jako průmyslové tak, jak to tato naše vláda ve svém prohlášení zdůraznila. Jestliže náš rozpočet vykazuje v důsledku poválečné krise neproduktivní vydání, jako podpory v nezaměstnanosti, musí býti snahou povolaných činitelů, aby tato vydání byla pokud možno nejmenší, aby přeměněna byla ve vydání produktivní. Jest to zejména úprava cest a silnic meliorace, stavby budov, elektrisace, stavby drah v mnohých krajích, zejména na českém jihu tak důležitých a potřebných, kde by jistě vložený kapitál byl zužitkován a nezaměstnanost odstraněna. Stát a vládní činitelé musí najíti cesty, které povedou k východisku z dnešních neblahých hospodářských poměrů poválečných. V prvé řadě je třeba pracovati, a prosím, nebojte se toho kacířského slova, řeknu-li "hodně pracovat a soustavně a hodně šetřit". Jsem přesvědčen, že z předloženého nám rozpočtu ještě mnoho během příštího roku dá se ušetřiti, aby na druhé straně mohlo býti těm, kdož veřejnými břemeny jsou přetíženi, ulehčeno.
Zákon o dávce z majetku a hlavně z přírůstku na majetku musí býti novelován, neboť není možno, aby jím za dnešních poměrů byla ohrožena, ano v tisících případů zničena existence zemědělského podnikání. Podaná odvolání proti těmto platebním rozkazům musí býti příznivě vyřízena, neboť postupovalo se v tisících případů úplně mylně při propočítání. Jak možno zákonně zdůvodnit, že na příkl. vdově, které fakticky na majetku ničeho nepřibylo, zvýšena hodnota u polí o 135%, u lesa o 265%, z čehož vyměřena jí dávka z přírůstku hodnoty, dále že vdově se sedmi dětmi nepřiznána výhoda paragrafů 5, 55 a 32? V jiném případě vdově oceněny 3 koně k 1. březnu 1919 za 17.000, vesměs koně vadné. Svědectvím i přísahou znalců možno prokázati tehdejší nejvyšší cenu jen 5900 Kč. Domkáři, který má 12 dětí, nepřiznána na ně vůbec srážka. Rolníku, který má rovněž 12 dětí, kterému požárem zničen byl statek, veškerá sklizeň a nářadí, nepřiznána rovněž sleva. Chalupníku, kterému požár schvátil polovinu usedlosti, všecky právě svezené zemědělské plodiny, kolnu s veškerým inventářem, nebylo přiznáno výhody §u 56 zákona o dávce. Na výměnek, propočítaný obnosem 14.564 Kč, odečten pouze obnos 2200 Kč.
To jsou jenom některé ukázky z tisíců případů, jak se proti nám postupovalo se strany berních správ při ukládání dávky z majetku a přírůstku na majetku. Tak mnohde postupováno proti nám v krajích chudých, zanedbaných i nepřízní dřívějších vlád. Na živelní pohromy, které často u nás dílo zkázy dovršují, jsme bohati. Jistě, že kdo projížděl letos českým jihem, měl příležitost viděti větrnou smrští zničené lesy, vyvrácené stromy, odnesené střechy obytných stavení, čímž způsobeny škody do milionů jdoucí. Na naše žádosti aspoň o odpis daní není brán náležitý zřetel. Proto bude nutna co nejrychlejší zákonná úprava, pokud se týče pohrom živelních. Dnes vodou zatopené kraje českého jihu a v důsledku toho neosetá a nezpracovaná pole ukazují, jak nutny jsou tam meliorace a regulace a jak těmto v tomto ohledu zanedbaným krajům se strany státu musí býti věnována náležitá pozornost. Že komunikačně jižní Čechy jsou zanedbány, netřeba podotýkati. Tam nechť stát uloží své neproduktivní výdaje a jsem přesvědčen, že nejenom prospěje uvedenému kraji, nýbrž že výdaje ty se mu vrátí i s úrokem!
Jak odůvodněn byl zákaz dovozu cizího dobytka a zvláště z krajů, v nichž není jeho zdravotnímu stavu věnována náležitá pozornost, dokazuje právě mně došlá zpráva, že ve třech dnech v několika obcích třeboňského okresu uhynulo 31 kusů hovězího dobytka zhoubnou slintavkou, dobytka, který je často poslední anebo aspoň nejcennější majetek našeho domkáře, anebo který je nejlepším chovným kusem našeho hospodáře. Jsou tu ještě další následky: Na příklad požitím mléka napadených kusů, dříve než nemoc bylo rozpoznána, zašla veškerá selata mlékem krmená - o co nejhoršího - ohroženo tím také zdraví lidí, zaměstnaných obsluhou selat a dobytka, kteří s nimi přišli do styku. Choroby tyto zavlékány jsou k nám, jak prokázáno, nesmyslným povolováním dovozu dobytka cizího původu. Dnes, kdy doplněn jest již zdecimovaný stav dobytka u nás, jistě že v produkci masné si stačíme, a je tudíž přímo zločinem, jestliže svojí produkce masné nejenom nechráníme, nýbrž ohrožujeme přímo zdraví svých spoluobčanů.
Pozemková reforma, bude-li rychle prováděna, značně uleví dnešní hospodářské bídě a nezaměstnanosti. Dnes, kdy již ujasněn a propracován celý postup jejího provádění, musí toto dílo prováděno býti rychle v zájmu státu, vzhledem na nezaměstnanost a hospodářskou krisi. Státní rozpočet tím nijak není zatížen, neboť veškerá vydání vracejí se státu zpět. Cena převzaté půdy dostupuje dnes takové výše, že nabyvatelům jejím naprosto bylo by znemožněno její převzetí. Zákony o pozemkové reformě stanoveno, že cena vyměřena bude na základě cen z let 1913, 1914, 1915. V důsledku válečné konjunktury, kdy cena všeho hnala se do závratných výší, také k ceně půdy stanoveny náhradovým zákonem a různými nařízeními přirážky, které již tuto původní cenu převyšují. Dnes, kdy naprosto z půdy nemožno vytěžiti tolik, kolik vytěžiti bylo možno v roce 1913 a 1914, není také možno, aby za ni placena byla cena více než dvojnásobná. Proto musí býti povinností všech, jimž záleží na zdárném provedení tohoto díla, cenu půdy k dnešním poměrům přizpůsobiti. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Náš zemědělský lid nepřestane o tuto půdu žádati, on, aby uhájil život svých rodin, půdu míti musí a naší starostí musí býti, nejen mu k této půdě pomoci, ale také se stanoviska sociální spravedlnosti starati se o to, abychom nevehnali jej do područí nenasytného kapitálu, neučinili z něho moderního otroka.
Rozptýlená půda, jejíž soupisy a žádosti o její příděl byly před dlouhou dobou pořizovány, musí býti urychleně vyřízeny, aby lid marně nečekal na splnění slibů.
U zbytkových statků, pokud musí býti zřizovány, budiž přihlíženo k tomu, aby dostaly se lidem, kteří půdu v obcích, kde půdy zabrané není, za směnu přenechávají, aby tak umožněno bylo i tam pozemkové reformy využíti.
Hospodářská revoluce, kterou náš stát prodělává, nebude vyřešena, dokud pozemková reforma nebude plně provedena. To nechť uvědomí si ti, kdož proti jejímu provedení pracují.
V přesvědčení, že povolujeme a
dáváme náš rozpočet na r. 1923 státu a vládě, do níž vyslali jsme
své nejlepší lidi, k nimž máme plnou důvěru, že povolených obnosů
hospodárně a šetrně využijí, budeme pro tento rozpočet hlasovati.
(Potlesk.)