Předseda (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Palme.
Posl. Palme (německy): Dámy a pánové! Chci se dnes především zabývati našimi válečnými poškozenci ve státě. Zákon o zaopatření válečných poškozenců ze dne 29. února 1920 byl novelován 25. ledna tohoto roku a tím dosaženo některých zlepšení v důchodech. Podle výpočtu mělo by se pro tyto důchody zařaditi do nového rozpočtu nejméně o 100 milionů Kč více. Ku podivu však shledáváme, že pro zákonné požitky válečných poškozenců byla zařazena táž částka jako v předešlém roce. Podle vysvětlivek ke státnímu rozpočtu pro 1923 žije v Československu 236.000 invalidů, 136.000 vdov, 244.000 sirotků, 84.800 předků, tedy celkem 701.400 lidí, které dlužno ještě dnes označiti jako válečnou oběť. Novelisací provedenou v lednu 1922 mělo by býti zařazeno do rozpočtu, přesně rozpočteno, při 29.500 invalidech nejméně o 20milionů více, při 50% vdov o 30·6 milionů K, při sirotcích o 36 milionů a při předcích přes 12 milionů než jest skutečně zařazeno. Schází zde částka 100 milionů, o které se neví, v jaké formě má býti hrazena. Má tento větší požadavek opět snad býti ušetřen tím, jak se to dosud dělo, že se nároky na renty v úřadech jednoduše nechají ležeti a nevyřídí, kterážto praxe se již odedávna zahostila?
Vidíme dále, že při položce "Všeobecné výdaje pro válečné poškozence" jest zařazena částka o 21,950.000 K menší proti roku předešlému. Tento škrt není při zákonných požitcích, nýbrž hlavně při léčení a péči o válečné poškozence, jimž byly amputovány údy. V roce 1922 vidíme pro léčení zařazeno ještě 19·5 milionů K, pro 1923 najdeme již jen 1,850.000 K. Vidíme tedy, že pouze při této položce jest zařazeno o 17,750.000 K méně, že tedy tato částka má býti ušetřena. Jako odůvodnění této zcela neuvěřitelně nízké částky jest jen uvedeno, že léčení v nemocnicích a sanatoriích jest částečně hrazeno ze zákonných rent samo, ježto podle § 11 zákona z 20. února 1920 svobodným válečným poškozencům po dobu léčení renty nenáležejí a při ženatých jest to tak, že rodina obdrží pouze polovinu. Měsíční renta vedle 50% drahotního přídavku 100%ního válečného poškozence činí dnes 225 K. S takovouto částkou jest naprosto nemožno hraditi náklady léčení, které dnes dlužno vyměřiti nejméně na 30 až 50 K denně. To jest zcela na bíledni. Při ženatých, kde zbývá pouze 112 K na léčení, mohou se jimi hraditi náklady na léčení nanejvýše 2 až 3 dni. Léčení, na které dosud bylo vydáno 20 milionů, bylo dosud úplně nedostatečné, jak bude vypadati nyní, když se na něm chce ušetřiti ještě 17 1/2 milionu? Žádosti o léčení zůstávají často čtyři až šest měsíců nevyřízeny. Tím je často léčení úplně znemožněno nebo při nejmenším nepřístojně dlouho oddalováno, ačkoliv na tom závisí celá výdělková schopnost, ne-li v mnoha případech i život válečného poškozence. Vedle toho ještě mnozí pro nedostatek místa nemohou býti umístěni v léčebných ústavech. Mělo by se proto o to pečovati, aby se zřízením nových léčebných ústavů tyto potíže odstranily.
Pro vdovy, sirotky a předky válečných poškozenců není vůbec žádného léčebného ošetření. Z těchto ubohých obětí války dostává na př. vdova měsíčně 75 až 85 K renty, důchod úplných sirotků činí měsíčně 56·25 K, renta jednostranných sirotků 50K, pro předky 37·50 K, pak mají s takovou směšně nepatrnou částkou žíti a vyléčiti se ze svých neduhů! Jest zločinem na těchto válečných obětech, že stát neopatřil pro ně léčebné ošetření a nechá tyto sirotky úplně hynouti v nouzi a bídě, ba dokonce chce na těchto obětech šetřiti. Dokonce i při péči o válečné poškozence s amputovanými údy chce stát ušetřiti jeden milion K. Jest bezprávím, když se odpírají amputovanému válečnému poškozenci, který má ročního příjmu přes 20.000 K, výdaje za prothesy a jejich opravy. Váleční poškozenci, kteří mají obě nohy ochromeny nebo úplně amputované, mohou požadovati místo prothes vozík pro nemocné, ten se jim povolí, avšak pod podmínkou, že učiní prohlášení, v kterém se zřeknou všech ostatních pomůcek na státní náklady.
Při charitativní péči bylo v minulém roce ještě 11·6 milionu K k disposici, letos o 3·3 milionu méně. Zde se počítá již se zlepšením hospodářských poměrů, zmenšením drahoty, které již nečiní nutným tolik vydávati. Kdo dnes ví, v jaké hospodářské krisi lidé žijí, bude pociťovati křivdu, spáchanou zmenšením této částky. Ručení za bezúročné půjčky jednotlivým válečným poškozencům k zakládání obchodů nebo zřizování dílen nebo družstev invalidů jest dotováno s úzkostlivostí, již nelze vylíčiti, nehledě k tomu, že i tito uchazeči o půjčku musí často čekati 5 až 6 měsíců na odpověď a nemohou dostati vyřízení. Úzkostlivost, s jakou ručí úřady pro sociální péči za peníze a materiál, jest již příslovečná a jednoduše pobuřující. Uvedl bych jen jeden případ, jenž se udál v mém volebním okrese. Martinu Kreisslovi, kterému zůstal projektil vězeti v páteři u míchy, ochrnuty obě dolní končetiny. V listopadu 1921 byl propuštěn z vojenské nemocnice v Jáchymově a přišel k svojí chudé tetě do domácího ošetřování. Žádost o rentu byla beze všeho odeslána od tamní místní skupiny invalidů. Ačkoliv urgence byly opakovány, neobdržel tento v měsíci lednu 1922 ještě nic a obrátil se pak na presidenta republiky. Tam mu bylo slíbeno, že bude věc vyřízena, nebylo nic vyřízeno, všechno bylo nadarmo, 6. května 1922 tento člověk zemřel, aniž by byl viděl svoji rentu. (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!)
Na školení válečných poškozenců není zařazeno v letošním rozpočtu rovněž nic. Částka 1,960.000 K, ještě v předešlém roce zařazená, byla úplně škrtnuta. Také tyto částky mají býti ještě zvlášť hrazeny z položky 10, kde byly beztoho již škrtnuty 3 miliony, ačkoliv se ví, že právě v této době musí býti vynaloženy zcela značné částky na školení válečných poškozenců, aby se jim umožnilo někde najíti práci, někde dojíti zaopatření. Naproti tomu byla zvýšena jedna položka, položka na sociálně-lékařské prohlídky. Poukázáno jest o 720.000 K více než v předešlém roce. Toto zvýšení má však jen ten účel, prováděti častější prohlídky válečných poškozenců, aby tímto způsobem mohla býti snížena ještě více procentní sazba výdělkové neschopnosti válečných poškozenců, aby byly ušetřeny nové miliony, ačkoliv dnes již jest mnoho tisíc kvalifikováno příliš nízko, zvláště s vnitřními chorobami a tuberkulosní, kteří jsou ošetřováni přímo lehkomyslným způsobem.
Bylo by zde ovšem ještě nutno, bylo by jistě naléhavě nutno - co dosud nebylo učiněno - jednou již vyšetřiti a prozkoumati osoby klasifikované pod 20%, jak to jest s těmito obětmi války, o které se vůbec nikdo nestará.
Nyní k položce: Úřady pro péči o válečné poškozence. Pod toto záhlaví bylo vloženo v předešlém roce necelých 12 milionů Kč, letos něco přes 12 milionů, takže je nutno zaznamenati částku větší o 237.000 K. Při chronickém nedostatku úředníků v úřadech pro péči o válečné poškozence jest také tato částka naprosto nedostatečná v zemském úřadě pro péči o válečné poškozence v Praze jest sice s výjimkou některých oddělení nyní trochu lépe. V oddělení pro podpory a vyměřování rent jest stále ještě dřívější staré hospodářství. Stává se ještě dnes, že v úředních dnech musí sem přijít z celého Československa lidé, kteří na tom mají zájem, stojí zde celičký den a nejsou vyřízeni a pak jednoduše musejí bezvýsledně jeti domů, aby po 8 dnech nastoupili opět tuto cestu utrpení. Tak se okrádá ubožák o poslední krejcar.
Tyto naprosto neudržitelné poměry měly již dávno býti odstraněny. Právě jest to nově utvořené pododdělení, kde jsou vyměřovány doplatky na důchod, při němž úřadují ponejvíce jeden až dva úředníci. Samo sebou je zcela nemyslitelno, aby práci, která jest jim tam předložena, mohli zmoci. Hospodářská krise velice nezdravě zasáhla mezi válečné poškozence, kteří se stali v poslední době nezaměstnanými. Mnozí ze zcela nebo částečně zaměstnaných válečných poškozenců jsou v poslední době bez zaměstnání. Bylo by velice nutné se o tyto ubožáky nějakým způsobem starati. Ještě horší jsou poměry v jednotlivých okresních úřadovnách. Tyto jsou provádějícími orgány zemského úřadu a nutno se na ně dívati jako na místa, činící návrhy na nároky rent. Mají se mimo to ještě zabývati sociálně-lékařskými prohlídkami, stejně i věcmi, týkajícími se prothes. Jsou jedním slovem prací přetíženy. Úřadování v zemském úřadě, stejně jako v okresních úřadech, jest naprosto nedostatečné, takže, ačkoliv se pracuje přes čas, nutné práce zůstávají mnoho měsíců ležeti. Od válečných poškozenců jest tvrzeno, že tento úřad jest zřízen, aby jim více škodil, než vyřizoval jejich záležitosti. Vybudování těchto úřadů se řádnými silami jest proto velice nutné, a úspory byly by zde nejméně na místě. Pár těch německých úředníků jest vším možným způsobem šikanováno, zvláště jak se stává k vůli jazykové zkoušce. Tyto jazykové zkoušky jsou vyžadovány ode všech úředníků, až k úřednímu sluhovi, s největší přísností. Kdy se mají tito lidé vlastně naučiti druhému zemskému jazyku při takové spoustě práce, která tam jest, o to se upřímně nikdo nestará, a jestliže výsledek těchto zkoušek jest nedostatečný, za takových okolností nesmí se tomu nikdo diviti. Jak rychle se získávají noví úředníci, jde-li o to, nové daně vybrati nebo pro militarismus opatřiti seznam osob povinných k odvodu, nebo zahájiti nějakou propagandu v cizině pro Československou republiku. Pro tyto věci jest vždy úřadů a lidu dost po ruce. Jen na vybudování oněch úřadů, jež slouží k tomu, aby nároky na důchody válečných poškozenců rychle, jak jen možno, uspořádaly - nemá stát žádné peníze. Zde se musí za každých okolností šetřit. Dokonce naopak místo tyto úřady rozšiřovat a budovat, chtějí jich ještě několik rozpustiti, a válečné mrzáky nutiti, aby konali několikahodinné cesty a čekali v řadě, až konečně bude jim věc vyřízena.
S hanbou, že nesčetné tisíce válečných poškozenců, vdov a sirotků, nemůže od státu dostati již několikaleté zákonné nároky na rentu a nedoplatky, musí se jednou konečně za každých okolností zúčtovati. Počet těch, kteří mají obdržeti podle zákona z 20. února 1920 a podle dodatečného zákona z letoška zaopatřovací požitky válečných poškozenců, jde do mnoha tisíc, a toto nevyřizování vyvolalo jen v řadách válečných poškozenců, stoupající roztrpčení. Poslední novela byla beztoho naprosto nedostatečná a válečné poškozence těžce zklamala. Po zklamání, která prodělali ve válce, přichází nyní trpké zklamání, kterého se dožili takovýmto zacházením ve vlasti. Mnozí ztrácejí takovýmto postupem veškeré svoje morální zásady a nejsou nemnozí, kteří jsou tím hnáni a nuceni k nepoctivému jednání. Domnívám se, jestliže mezi lidmi se přiházejí krádeže, loupeže a vraždy, jest pak stát na těchto smutných poměrech z velké části sám vinen. Stát má úkol, všechny možnosti vyčerpati, aby tito nešťastníci byli vřazeni ve společnost jako lidé vydělávající a tvořící, a ne aby měli dojem zatracenství. Jest proto nutností u nás zákon o přijetí do služeb, jako jest v Německu, Rakousku, Italii a Polsku, a potíže, které provádění takového zákona odporují, nesmí tomu býti na překážku. Co však dále potřebujeme, jest také moderní zákon o válečných poškozencích, aby tím nouze válečných poškozenců, jaká ještě jest dnes, byla odstraněna a oni zapomněli na bídu, v níž byli nuceni dosud žít, a tímto způsobem budou i chráněni před demoralisací.
Náklady pro válečné poškozence se zmenšují přirozeně rok co rok, jelikož část poškozenců umírá, zmenšuje se počet sirotků, kteří přestávají požívati důchod následkem let, mnoha se opět použije v povoláních a mohou svůj život dále hájiti jako samostatné existence. Dosažených ročních přebytků dlužno použíti k tomu, aby se zlepšil osud ještě zbývajících válečných obětí. Jedině tímto způsobem vyplní stát svou sociální povinnost i vůči těmto ubohým obětem světové války, jimž děkuje za svoji existenci. Vláda podala ve sněmovně dvě malé předlohy zákona pro válečné poškozence, jímž má být prodlouženo několik lhůt zákona z 25. ledna 1922, č. 39. V první předloze se prodlužují lhůty k zavedení řízení prohlášení za mrtva až do 31. prosince 1923, v § 2 lhůty k uplatňování nároků v článku IV. řečeného zákona na tutéž dobu. Druhá předloha praví, že přirážka 50% ve znění zákona z 25. ledna 1922 se bude vypláceti válečným poškozencům dále tak dlouho, až vláda provede novou úpravu nařízením. Kdy dojde k této nové úpravě, vědí bozi, jak bude vypadat, na to, myslím, se může ďábel těšit při zkušenostech, jež jsme dosud učinili, ale nikoli naši váleční poškozenci. To je vše, k čemu se vláda rozhoupala pro válečné poškozence. O nějakém zlepšení všech ostatních ustanovení v zákoně o válečných poškozencích není řeči. A je málo vyhlídky, že se těm ubohým obětem ještě poněkud vyjde vstříc.
Nyní dovolte ještě několik slov o způsobu, s jakým se u nás dnes jedná o ochraně mládeže. Co napáchala válka a její následky na mládeži našich národů, bude účinkovati ještě desetiletí. Velká hospodářská krise přispívá k tomu, aby se tento stav ještě silně zhoršil. Výchova mládeže ve škole i doma nesplňuje mnoho z toho, co dlužno si přáti. Události posledních let ji častokráte mravně zesurověly. Dnes dorůstá častokráte nedoživená, slabá a málo přístupná mládež, a je nejživelnějším zájmem státu zasáhnout zde pomocnou rukou. Bohužel vidíme i zde, že vyšší náklad, který je stanoven pro tyto účely v rozpočtu proti loňsku, činí jen 1,416.000 korun. Já myslím, že stát má jistě velmi vážný úkol, aby se snažil viděti, jak dorůstá kvetoucí a vzdělaná mládež, která je především nadějí každého svobodného národa, a měl by si stanoviti za první povinnost dělati v oboru ochrany mládeže to nejlepší. Částky, jež jsou zde stanoveny, jsou samozřejmě příliš nepatrné, aby splnily třebas nejnepatrnější úkol. S 23 miliony korun je nemožno dostáti vysokým a těžkým úkolům ochrany mládeže, jež stát má. Jak málo plní dnes stát své povinnosti v tomto směru, pro to jen jeden malý příklad. Spolek pro ochranu dětí a péči o mládež v okresu karlovarském má jeden sirotčinec v Ostrově a opatřoval tam roku 1921 celkem 188 sirotků. Provozovací náklady za tento rok činily 242.000 korun, subvence ministerstva sociální péče 18.000 korun, to znamená 7% veškerých nákladů. A jak je tomu v tomto případě, tak to vypadá ve všech ostatních případech, ne-li ještě hůře.
Celá péče je dnes z velké části
vybudována na soukromé dobročinnosti. A jestliže tato nevymizí
z toho zcela ani v budoucnosti, musíme přece říci, že stát má
zde rozhodně povinnost dělati daleko více, než jak tomu bylo dosud.
Všude v sirotčincích scházejí nejnutnější věci, zvláště šaty,
prádlo a boty. Okresy a obce nejsou následkem omezených prostředků
s to dělati více, a stát nechce dělat nic. Náš celý systém péče
měl by být vybudován velkorysým způsobem centralisačně, má-li
všude vyhovovati dnešním požadavkům. Výchova dětí musí býti však
také trochu více přizpůsobena praktickému životu. Nestačí, klade-li
se hlavní váha na to, aby děti jen naučily hodně se modlit; lidé,
kteří vstupují do života, potřebují zcela jiné výchovy, než se
jim častokráte poskytuje v našich sirotčincích. To jsem chtěl
dnes říci k této věci a žádal bych vás jen o to, abyste se především
všemožně vynasnažili, aby konečně nastal obrat v péči o mládež
a péči o naše válečné poškozence. My můžeme zde klidně říci -
a to říkám na konec - že vnitřní hodnotu státu lze nejlépe poznati
na tom, jak vychovává svou mládež, jak zaopatřuje své mrzáky,
vdovy a sirotky. Způsob, jakým se to děje u nás, nutí nás hlasovati
proti rozpočtu. (Souhlas na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl. Adamovský.
Posl. Adamovský: Vážené dámy a pánové! Bylo již zde při projednávání rozpočtu státního proneseno velmi mnoho řečí pro a proti rozpočtu. Byly s tohoto místa naší správě státní činěny různé výtky, mnoho cenných námětů bylo zde dáno a také něco pochvalného o vládních krocích bylo zde mluveno. Se své stránky bych si přál, aby všech zde přednesených pokynů správa státní si všímala a uvedla je v život. Již z prvního srovnání našeho rozpočtu s rozpočtem loňským je patrno, že rozpočet nám předložený je nižší, že je tudíž sděláván pod heslem "šetřiti", šetřiti i ve správě státní. Je dlužno konstatovati, že některé položky v rozpočtu jsou značně menší, ale dlužno také říci, že mnohé položky daly by se také podstatně snížiti a jiné úplně škrtnouti, kdežto opět jiné by bylo záhodno zvýšiti; naproti tomu zvýšení jich by znamenalo na druhé straně nepoměrné zvýšení položek státních příjmů.
Nechtěje se zabývati položkami tohoto druhu, na které bylo poukázáno v debatě od jiných řečníků, chci upozorniti pouze na ty položky v rozpočtu, na kterých by se dalo ještě mnoho ušetřiti.
Jest zde především kapitola ministerstva pro zásobování lidu. Toto ministerstvo je zbytkem doby válečné a bezprostřední doby po válce. V těch časech, kdy opravdu bylo nutno každé zrno obilí, každý brambor, každý gram omastku míti v patrnosti a starati se o to, aby všecky vrstvy obyvatelstva aspoň částečně tím nejnutnějším byly opatřeny, v té době mělo ministerstvo pro zásobování lidu snad své oprávnění. Dnes však jsme již, bohudíky, z těch zlých časů venku, dnes již máme dosti obilí, dosti mouky, dosti potravin, dnes obyvatelstvo samo velmi dobře se o své zásobování stará a může postarati a přece máme zde ještě pořád ministerstvo zásobování lidu. Do rozpočtu tohoto je vřazena na ministerstvo částka 17,135.302 Kč ve vydání, v příjmech pak naproti tomu pouze 371.000 Kč. Stojí tedy ministerstvo toto stát 16,764.302 Kč.
To je hned jeden obnos, který by se dal ušetřiti a doufám, že v příštím rozpočtu se již neobjeví. Vždyť už také zásobovací výbor se usnesl na tom, aby ministerstvo to bylo zrušeno. A když již k tomu z důvodů politických snad nedošlo a když již peníz tak značný má se na ministerstvo toto vynaložiti, vyslovujeme také svá přání po činnosti tohoto ministerstva. (Tak jest!) Žádáme, aby ministerstvo toto věnovalo plnou pozornost posledním záchvěvům života válečných institucí, totiž různých centrál, které jsou v likvidaci a dosud nejsou likvidovány. Dosud se jen likviduje a likviduje do nekonečna, ale likvidace dosud skončena není. Trvá to již velmi dlouho a celá veřejnost má dojem, že buď si pánové práci šetří, anebo že nechtějí s výsledky své práce na světlo boží. (Tak jest!) Vyslovuji své očekávání, že nynější pan ministr dr. Franke se svou známou energií vynutí již jednou provedení likvidace centrál a že předloží parlamentu obraz konečného výsledku hospodářství v centrálách.
Druhým bolavým bodem života našeho lidu jsou podpory válečných poškozenců. Je to rovněž pozůstatek války. Ohromná číslice je to, která mluví o tom, kolik lidí ve válce pozbylo svého zdraví, kolik je invalidů, vdov a sirotků. Je jisto, že povinností našeho státu bylo a je tyto nebožáky ze všech sil podporovati, a to systematicky. Někomu jsou poskytovány podpory peněžní, ale pro jiné to znamená daleko více, když se mu opatří možnost, aby sám se bez podpory živil. A tu vytýkám, že poskytování podpor děje se šablonovitě, mnohde takovým způsobem, že to přímo křičí. Přál bych si, aby vyšetřování v tomto smyslu bylo svědomitější, přesnější a individuelnější. (Posl. Myslivec: A rychlejší!) To budiž konstatováno, že úřady, které přímo jsou povolány a ustanoveny k tomu, aby zájmů válečných poškozenců co nejvíce hájily a podporovaly, zájmy těchto lidí nejvíce zanedbávají a přímo je poškozují. Nejvíce stesků a stížností v tomto směru je na Zemskou úřadovnu pro válečné poškozence v Čechách. V úřadě tom je taková stranickost a takový šlendrián v úřadování, že sotva někde jinde by mohl býti trpěn.(Tak jest!) Stížností bylo mnoho projeveno, ale náprava se dosud nestala. (Výkřiky poslance Roudnického. Upozorňuji pana ministra sociální péče na to a vřele doporučuji, aby dal svými úředníky zkontrolovati úřadování tohoto úřadu a aby odstranil v úřadování jeho ledajakost a nedbalost a provinilé úředníky, ať vyšší anebo nižší, dal náležitě potrestati. Úřad ten má býti úřadem milosrdenství a pomoci nešťastným, ale je projevem tvrdého srdce k bídě. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.) Či jak nazvati případ, když ubohým, chudým ženám, matkám několika dětí, zastaví se pojednou úplně podpora, kterou oprávněně berou? Po několika měsících se jim sice znovu přiřkne, ale nevyplácí se vůbec, třeba až po 16 měsících. Žena píše, žádá, prosí, bída jí leze všemi kouty do stavení, ale Zemská úřadovna pro válečné poškozence neodpovídá, nevyřizuje ničeho, snad z té velké péče o chudou vdovu.
Tak je tomu také s rentami válečných poškozenců. Takové úřadování, takový projev péče o válečné poškozence musí přestati. Jsme pro podporu invalidů, ale jsme také pro přísné stíhání těch lidí, kteří invaliditu jenom předstírají, zvětšují ji, aby dostávali větší rentu a tak se staví do řady těch, kteří republiku vyssávají a těží z veřejné dobročinnosti. (Posl. Myslivec: A skutečné invalidy jenom poškozují!) Ano, skutečné invalidy jenom poškozují. Republika naše má v době silné krise průmyslové na starosti velmi mnoho lidí, kteří touto krisí přišli o možnosti vlastní prací vydělávati si chleba. Je tu značná část dělnictva nezaměstnaného a odkázaná na podpory v nezaměstnanosti. Jako na jedné straně plně uznáváme nutnou toho potřebu, aby sám stát pomocně podchytnul pod rameny dělnictvo, které bez své viny ztratilo možnost, svou prací sebe a své rodiny vyživovati, tak na druhé straně jsem pevně o tom přesvědčen, že řádný dělník jenom velmi nerad béře podporu od státu ve své nezaměstnanosti. A tu je věnován velmi značný obnos na podpory v nezaměstnanosti. Tato položka je položka neproduktivní a přece dala by se proměniti v produktivní. Máme za uplynulá léta tolik doháněti v našem hospodářském životě, každý kraj má své hospodářské bolesti, komunikační cesty, stavby nejrůznějších budov, melioraci pozemků, regulování řek, stavby drah a různé jiné požadavky se vyžadují. Když máme část svého dělnictva nezaměstnaného a když všichni cítíme povinnost poskytovati mu po dobu jeho nezaměstnání aspoň nejmenšího existenčního minima, tedy prosím, užijme alespoň značné části peněz na podporu určených ke stavbám a tvoření nových hospodářských hodnot a budeme míti nejen hodnoty nové, ale dělnictvu dáme příležitost, aby místo malých podpor dostalo za svou práci plnou mzdu. Nebude mu nikdo vyčítati, že zadarmo béře podporu. (Tak jest! Výborně!) Ovšem nesmělo by býti také ministerstvo veřejných prací tím úřadem, který by všechnu tuto akci zdržoval, nýbrž muselo by ji podporovati zejména rychlým vyřizováním žádostí, schvalováním plánů a podobně.
V rozpočtech jednotlivých ministerstev jsou různé položky na nejrůznější instituce pro rok 1923. Je žádoucno, by těchto peněz skutečně bylo k účelům vyznačeným plně užito, aby skutečně začaly se budovy projektované stavěti, řeky a potoky regulovati atd.
V tom směru budeme přísně činnost
povolaných úřadů kontrolovati. Zejména nechtěli bychom viděti,
aby snad nějakými malichernými námitkami úředníků činnost tuto
brzdily a znemožňovaly. Vyhoví se tím nejen potřebám celých krajů,
ale i našim zemědělcům a našemu dělnictvu. Jsme dosud státem mladým,
který musí teprve hospodářsky vnitřně sesílit a pevně se zakotviti.
Výdaje jeho jsou značné, ale velká část těch výloh je zařizovacích.
Tyto výdaje jsou stále menší, jak dnešní nám předložený rozpočet
vykazuje. Uznáváme, že síly poplatnictva jsou do krajnosti nataženy,
že přinášíme státu oběti značné, ale vyslovujeme také naději,
že penězi těžce od našeho poplatnictva zaplacenými bude
velmi šetrně hospodařeno. Chceme a dáváme státu, co jeho jest
a co mu patří, budeme hlasovati pro rozpočet, ale žádáme v tomto
svém státu právo, které nám patří. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dalším řečníkem je pí. posl. Zemínová. Dávám jí slovo.
Posl. Zeminová: Slavná sněmovno! Za posledních týdnů padlo zde ve sněmovně a v některých výborech několik výtek, že straně naší předáním resortu ministerstva zásobování dostalo se určité koncese. Zabývala jsem se otázkami zásobovacími od převratu, a zrovna tak otázkami protidrahotními. Mám tedy jisté zkušenosti a v celku povinnost na tyto výtky odpověděti. Je pravda, že jsme podle síly naší strany a podle odpovědnosti, kterou my máme specielně v massách pracujícího lidu za politiku koaliční, zasloužili si snad resortů větších, nebo méně ožehavých než které se nám přidělily. Zůstane však naší předností a pýchou, že se odpovědnosti nikdy nevyhýbáme, i když to není populární.
Demokracie, toť odpovědnost. Odpovědnost za vývoj státu a odpovědnost zejména za život pracujících vrstev národa. Převzali-li jsme tedy resort ministerstva zásobování, činili jsme tak u vědomí velikých a vážných úkolů, jaké tím na sebe náš ministr béře. Na výtky předcházejícího pana řečníka, který mluvil, proč pan ministr nezasahuje do likvidace některých centrál atd., odpovídám, že nespadá to do kompetence ministerstva zásobování a že bude lépe, když se pan řečník obrátí na kompetentní úřad, který má tuto činnost v evidenci.
Po 4 roky bylo ministerstvo zásobování záštitou nemajetných, ale po 4 roky bylo také ochranou naší mladé republiky před rozvratem, poněvadž každým kilogramem chleba nebo mouky, který přidělovalo hladovějícím, zamezovalo vzplanutí nepokojů pro špatné zásobování a znemožňovalo případně i hrůzy výtržností občanských. (Tak jest!) Hladových bouří německých, rakouských a ruských zůstali jsme pro velikou činnost ministerstva zásobování ušetřeni. Byla proto činnost ministerstva pro zásobování nejen dobrodiním pro nemajetné vrstvy, ale pro celý stát.
Dnes problém jeho činnosti jeví se nám ovšem poněkud jinak. Není již nouze a bojů o zboží a příděly, ale nastává veliký zápas o ceny. Nebylo by strašné krise ve výrobě průmyslové i zemědělské, kdyby se lidé nemuseli tolik ve vlastní své spotřebě omezovati. Z krise spotřební roste krise výrobní. A krise spotřební roste nejen ze všeobecného válečného ochuzení Evropy, ale ještě více z umělého udržování vysokých cen všech možných produktů, takže není dostatečného odbytu. To neříkáme jenom my, že máme nejdražší výrobu jak v průmyslu tak i zemědělství, ale přiznávají to samy naše kruhy kapitalistické.
Dělníci všech oborů a druhů práce přinesli již nejtěžší oběti k zlevnění výroby. Nyní se musí vyvozovati nejsilnější tlak na ostatní činitele, aby slevovali také tolik, jako dělnictvo a úřednictvo učinilo. Dnes potřebujeme ministerstvo spotřeby proto, aby v plném rozsahu a s náležitou pravomocí provádělo bezohledný boj proti drahotě. Zlevněním výrobků stoupne nejen spotřeba domácí, ale umožní se také vývoz produktů a konkurence naše v zahraničí. Proto problémy, kterými se ministerstvo spotřeby má zabývati, nejsou jen v zájmu socialistů, ale znamenají také podepření hospodářské existence státu, a tím další možnost hospodářské aktivní bilance naší. Musím však, bohužel, konstatovati, že k řešení těchto velikých úkolů neposkytuje ani rozpočet státní, ani dosavadní naše legislativa dostatečných prostředků. Kapitalistická výroba a její zisky byly vždy příliš favorisovány v lidské společnosti a spotřebitelé ponecháni osudu na pospas. Vizme jen zajímavé položky rozpočtové výrobních ministerstev, za jaké nutno uznávati ministerstvo průmyslu, obchodu a zemědělství. Vykazují celkovou spotřebu 825 mil. K na rok 1923, kdežto rozpočet ministerstva zásobování, tedy ministerstva spotřebního, obnáší pouze 17 mil. K, tedy sotva 2% z celého rozpočtu, který je přiznáván ministerstvům výrobním.
Vedle toho mají zde také výrobní kruhy řadu vlivných poloúředních a celekapitalistických institucí bohatě vypravených, bez jejichž souhlasu ani jediný zákon výroby se dotýkající nestane se skutkem, ani žádná obchodní smlouva a jednání s jinými státy. Zasahují do všeho a zdá se, že dirigují také vše. Naše obchodní a průmyslové komory, existující už 75 let, jsou hlavní bašty průmyslníků a velkoobchodníků. Stejně jsou to také domény velkostatkářů a bohatých zemědělců, zemědělské rady, které trvají už 32 roky. Ochrana výroby a jejích zisků je tedy v našem státě příliš silná, kdežto ochrana spotřebitelů rovná se častokráte nule. A přece mají spotřebitelé absolutní majoritu v našem státě. Podle statistiky jistě neutrálního činitele, jakým je bývalý ministr prof. dr. Fiedler, který ve statistice předkládá nám určitá fakta, v našem národě jest 45 procent dělníků všech kategorií, průmyslových, dopravních, zemědělských, obchodních atd., 10 až 11% zřízenců, úředníků a učitelů, 5% příslušníků t. zv. svobodných povolání, jako lékařů, právníků, žurnalistů, spisovatelů, kněží atd., 2 až 3% pensistů, tedy nejméně 63% obyvatelstva našeho státu patří výhradně do kruhů konsumentských. Mimo to i většina výrobních vrstev je převážně spotřebitelská. Což nenaříká dnes plným právem také chudý domkář a chalupník na venku na neslýchanou drahotu prádla, šatstva, bot, strojů, daní atd.? Což je udržitelno, aby malozemědělci na Českomoravské vysočině, v Pošumaví, na chudém Valašsku i na Slovensku prodávali jeden q brambor za 5 Kč a platili škatulku sirek 24 hal? Což je udržitelno to, co se objevilo na obchodních tržištích, že malozemědělci prodají 1 q obilí, hlavně žita, které se v těchto krajích rodí, a mohou za to koupiti sotva 2 páry punčoch? A nenaříká dnes stejně zoufale mistr krejčovský, obuvnický, truhlářský atd. na nemožnost získati levný úvěr, na drahotu materiálu, stejně jako živobytí? Nepatří maloživnostníci a malí zemědělci tisíckráte spíše mezi spotřebitele a mezi dělnictvo, nežli mezi silné jedince, jakými jsou fabrikanti, bankéři a velkostatkáři? (Výborně!) Pro všechny tyto kategorie práce a výroby musí býti proto vybudováno a náležitou pravomocí nadáno takové zřízení, které je bude ochraňovati, a tím jsou komory práce a komory spotřebitelů, jichž kategoricky od naší vlády budeme požadovati. (Výborně!) V těchto komorách, zrovna tak jako v ministerstvu zásobování, musí míti pevnou a silnou ochranu také naše družstevnictví, jehož ohromný vývoj nesmí stát dále bagatelisovati. Za nedělního kongresu našich družstev, zrovna tak jako za prosincových schůzí, bude míti celá veřejnost i vláda příležitost pozorovati ohromný vývoj a prohloubení těchto institucí, jejichž zásluhy o přímý styk výrobců a spotřebitelů nikdo nemůže popírati. Družstevníci, strany socialistické, hlavně naše veliké odborové organisace zaměstnanecké a svépomocné Ligy spotřebitelů vynutí si zřízení komor práce a spotřebitelů proti všem kruhům výrobním, ať se budou stavěti k tomu jakkoliv. (Hlas: To se nestane!) Nebudeme se vás, pánové, ptáti. Když se zřizovaly zemědělské rady, v jejichž čele stojí vaší vinou dosud Schwarzenberk a jiní zbohatlí bývalí šlechtici, vy jste se chudého lidu také neptali, a nedivte se, že se také my nebudeme ptáti bohatých sedláků, když 60% národa bude chtíti své zastoupení. Kde jsou zřízeny komory spotřebitelů a práce, ať v Sasku, Bavorsku, v pruských provinciích, Hamburku atd., všude se velice dobře a záslužně osvědčují. Zřízení těchto komor náleží k prvním povinnostem min. zásobování a spotřeby. Na jejich struktuře pracuje se také v Holandsku, kde vláda země tak bohaté dotázala se našeho ministerstva zásobování, v jakém směru a na jakých zásadách chceme tyto komory vybudovati, aby tyto typy mohly přenésti k sobě. Hlavním úkolem tohoto ministerstva zůstává ovšem velkorysý boj proti drahotě a lichvě, ať již se jeví v potírání kartelů, nebo v donucování ke zlevnění v detailu.