Každá strana oposiční tázala se vás již tak často s tohoto místa: K čemu potřebujete to množství vojska? Dosud jste nám zůstali odpověď dlužni. Tu a tam, stihne-li člověk jednotlivce z vás a dá mu tuto otázku, dostane odpověď: Vojsko potřebujeme proto, poněvadž jsme obklopeni samými nepřáteli, vojsko potřebujeme proti svým nepřátelům vnitřním. Kdo vlastně může býti tím vnitřním nepřítelem? Tím jsme snad míněni jen my Němci, a skutečně jste již ukázali, že jste použili vojska proti tomuto domnělému nepříteli vnitřnímu, proti Němcům. Projděte dnes celé Československo, projděte všecka německá města a najdete jich tam velmi málo, kde ještě netekla německá krev, kde, projdeme-li statistiku, projdeme-li denník posledních čtyř let, není ten neb onen den zaškrtnut černě. Avšak nechodíte jen do měst, v poslední době chodíte dokonce i na venkov a já vám mohu, bohužel, vypravovati i ze svého nejbližšího okolí, kde tekla německá krev zcela zbytečně. Právě v posledních čtyř nebo šesti týdnech se to stalo v mém volebním okrese v Bruntálu a v mém nejbližším okolí, v kraji králickém, kde sem přešlo z Německa osm pokojných chodců z veselé zábavy, na něž střílel a tři z nich zastřelil jako divoké zajíce český finanční strážník, patrně to byl legionář. Žádali jsme zadostiučinění, žádali jsme vyjádření ministerstva, hned druhý den, avšak dosud jsme vysvětlení nedostali. Pokud vím, podala také německá strana sociálně demokratická takový dotaz ministerstvu, nejsem orientován, zda ona snad odpověď dostala; my nikoli. Byli bychom aspoň očekávali, že tento člověk, který ušel polepšovacímu ústavu a dostal toto místo snad jen proto, že byl legionářem, bude pohnán před soud, aby se tam zodpovídal. Avšak, co se stalo? Tento člověk chodil ještě dva dny po vraždě v německém městě Králíkách klidně procházkou, a včera jsem se dověděl, že dostal místo v Heřmanicích ve Slezsku, krásné, kvetoucí rovině, patrně odměnou za to, že zastřelil věrné příslušníky německého národa. Tak se odměňují vrahové Němců, místo aby byli vzati k odpovědnosti! Myslíte, pánové z pravé strany, že si ještě dlouho dáme líbiti tuto českou vražednou politiku? Mohu vás ujistiti, že kdybychom neměli tak rozumných vůdců, jak snadno by to bylo již mnohdy zcela jinak praskalo, než to již praskalo! Avšak také naše trpělivost jest u konce. Také my už toho máme dost, abychom my, Němci, byli absolutně a každým způsobem ještě více zbavováni práva. Vy mi na to odpovíte: "Co měli tito lidé dělati v Německu? Neměli tam co dělati!" Na to bych vám odpověděl: Jestliže tito lidé neměli tam co dělati, pak také jiní, mezi nimi i vedoucí čeští politikové, neměli tam co dělati a tím méně členové strany národně-demokratické mají k tomu patent. Nechci nikterak uváděti jmen, nýbrž teprve tehdy, až k tomu snad budu vyzván. Neměli jste příčiny tam jíti a nakupovati tam snad hedvábí a ještě mnoho jiných věcí, abyste pak byli na hranicích zadrženi. Je dokázáno, že členové této strany tam byli a mohu posloužiti i jmény, kdyby bylo třeba.
Stanovím-li své požadavky, pak se nám vždy vyčítá, že nejsme dosti loyální. Nuže, chtěl bych se vás tázati, jakým loktem chcete vlastně loyalitu měřiti. Snad měříte ji podle toho, křičí-li někdo "Sláva Masarykovi!" nebo zpívá-li "Kde domov můj?" nebo snad "Hej Slované" nebo "Hrom a peklo Němcům". Pánové! To je měřítko velmi špatné. Jako německý zemědělec musím vám, bohužel, přiznati, že my Němci ukazujeme vůči vám velmi mnoho loyálnosti. Chtěl bych se vás otázati a vésti vás zpět o 2 až 3 léta do doby státního hospodářství: Kdo plnil své dodávky při státním hospodářství lépe a přesněji, sedlák český či německý? Již dříve jsem se zmínil, že nám dala vláda vysvědčení, a dávala nás vám za vzor. Dále bych se tázal: Kdo pak platí přesněji daně, Němci nebo Češi? Z nejvyššího místa dostalo se mi vysvědčení, že v placení daní stojíte ještě za námi. Dále bych se tázal: Kde je větší procento těch, kteří při mobilisaci nenastoupili, u nováčků českých či německých? Odpověď ponechávám vám samým.
Jestliže my Němci to všechno uvážíme - nepřihlížím k potlačování škol, k otázce jazykové a ke všemu podobnému - pak musím upřímně říci, že se tu naprosto nedají srovnati "má dáti" a "dal". Uzavřeme-li zde účet, velectění, pak se ukazuje v náš neprospěch velmi veliká ztráta. Nás může těšiti jen to řekl jsem to již s tohoto místa - že nacházíme také v druhém táboře spojence proti tomuto českému hospodářství, bez svého přičinění, což výslovně zdůrazňuji. Neboť i český a slovenský lid již uznal, že je uváděn v omyl. To je také příčina, proč se bojíte voleb obecních a voleb do Národního shromáždění, neboť ty by přinesly zcela jiný obraz v tomto domě.
Nemůžete nám zazlívati, že nám
pro to všecko, co tu přednesli přede mnou řečníci z oposičních
stran, zvláště ze stran německých, nezbývá naprosto nic jiného,
než boj, do něhož jste nás vehnali svojí špatnou hospodářskou
a národnostní politikou. Naše stanovisko k rozpočtu je tedy dáno.
Podle toho, co jsme zde již řekli, s tohoto místa, musíme hlasovati
proti rozpočtu. (Potlesk a souhlas na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má dále paní posl. Pechmanová.
Posl. Pechmanová: Slavná sněmovno! V obsáhlé materii rozpočtové připadá mi úkol tlumočiti stanovisko klubu k rozpočtovým položkám ministerstva pošt a telegrafů a ministerstva železnic.
Je příliš jasno, že nám nesmí jíti pouze a jedině o číselné položky a finanční efekt. Po té stránce mohl by nás zejména rozpočet ministerstva pošt a telegrafů uspokojit, protože vykazuje zřejmé úspěchy finanční, nejen rozpočtem v rovnováze, nýbrž i rozpočtem značně aktivním. I když připustíme, že snížení či zvýšení rozpočtových položek jest na mnohých místech rozpočtu, zejména ministerstva železnic, přímo záhadným způsobem zdůvodňováno; jako tam, kde ministerstvo železnic mluví o čištění a desinfekci vozů, pak posun vozů živou silou, odůvodňuje sníženou položku důsledkem poklesu cen, tedy zasunuje se do toho také živá posunovací síla. Jest to tedy jistě vysvětlení, které jest při nejmenším hodně nedůsledné, anebo tam, kde odůvodňuje tuto položku poukazem na to, že "byla vypočtena dle očekávaných výsledků".
Odmyslíme-li si snůšku takovýchto "vysvětlivek" k rozpočtu, nacházíme vlastní jeho kostru, jež namnoze určuje i jeho finanční a hospodářský efekt nebo neúspěch. Mohli bychom tu zejména nejen mluviti, nýbrž plným právem kritisovati ducha, jenž se projevuje v jednotlivých počinech resortní správy a ve svém celku zračí se pak ve státní administrativě. Na tu jest s mnoha míst žalováno. Státní administrativa je nejen vlastní aparát správní, nýbrž i administrativa nižší, uspořádání provozu a v neposlední řadě uspořádání a prohloubení vztahu státní správy k personálu, zejména výkonnému a provoznímu. S hlediska obou ministerstev, o nichž se právě jedná, je právě tento vztah a jeho úprava zvláště důležitou a její nedostatky projevují se v praktickém životě hodně citelně.
Ministerstvo pošt a telegrafů svou vnitřní strukturou věcnou i personální representuje neblahý dualismus poštovní správy, který ve směru věcném má snad nějakou vyhlídku na reorganisaci v dohledné době, protože by bylo možno podle osvědčeného receptu ministerstva železnic "dle očekávaných výsledků", aby se dostavil finanční efekt. Jinak se to má ovšem s dualismem personálním. Obě skupiny poštovních úředníků dopravních D i C liší se od sebe ve službě dopravní pouze důmyslným opatřením poštovní správy z loňského roku "ve věci titulů" a myslím, že by se poštovní správa neobyčejně zavděčila všem interesentům, kdyby chtěla prozraditi, jaká "povaha služebních výkonů" kategorie D poštovního zaměstnanectva to je, která přiměla poštovní správu k zavedení titulu "poštovní účetní" a "vrchní poštovní účetní" pro VIII. hodnostní třídu poštovních úředníků kategorie D. Podle vlastních slov ministerstva pošt uvedených v rozpočtových vysvětlivkách byla to právě povaha služebních výkonů, která k tomuto opatření vedla a proto bude asi toto ministerstvo jedině povoláno, aby tuto záhadu rozřešilo.
Kategorie D v poštovní a telegrafní službě činí ovšem také výjimku z toho, co zde bylo uváděno o zpragmatisované skupině D panem kol. G. Navrátilem. Zpragmatisováním poštovních oficiantů nebyla skupina D neprávem zatížena, protože tito zaměstnanci nebyli do ní zahrnuti na základě méněcenných výkonů služebních; a tím že podrželi i po zařazení svoji služební kvalifikaci, nejen, že nejsou zařazením přeceněni, nýbrž jejich kvalifikace pracovní jest plnocenná s druhou skupinou dopravních úředníků skupiny C. Nelze se tudíž vyvarovati, aby tyto komplikace neobrážely se v celkovém stavu personálních poměrů, ano i ve stavu personální politiky ke správě resortu tím spíše, že obdobné poměry obrážejí se jako důsledek nutné demokratisace popřevratové na stavu státních zaměstnanců jako celku.
Zde bych souhlasila ovšem s druhou polovinou vývodů p. kol. G. Navrátila, jež se zřejmě názorově lišila od poloviny první. Chtěla bych zvlášť důrazně prohlásiti, že by bylo povinností státní správy a vlády, aby pomohla definitivně zúčtovati s fikcí nivelisace, jež hrozí přehoupnouti se do nového nebezpečnějšího stadia, počínajícího přípravami pod heslem denivelisace. Neváhám prohlásiti, že zásada denivelisace tak, jak se již v prvních začátcích zdá projevovati, byla by totožná s bojem, vypovězeným demokracii a všem jejím důsledkům. Přichází-li se ovšem s heslem denivelisace v době, kdy celá veřejnost nejen politická, nýbrž i státoobčanská očekává jako samozřejmost odbourávání požitků státních zaměstnanců, vidíme nebezpečí dvojnásobné. Nemluví tím nikterak pro zproletarisování inteligence ve státních službách, kdo hájí zásadu, že stát, má li s hlediska hospodářského a finančního uplatňovati zdravou zásadu a nutnou a rozumnou šetrnost, musí v prvé řadě platiti odbornou schopnost a zdatnost! Tím způsobem vyslovené a v praxi zaváděné zhodnocení a ocenění práce a výkonu i na základě předběžného vzdělání doplněného náležitým vzděláním odborným, budeme vždy podporovati a zastávati. Nemůžeme ovšem souhlasiti s parciálními snahami ani tenkráte, kdyby se projevovaly v choulostivé otázce odbourávání požitků státních zaměstnanců, při čemž budeme bdíti nad tím, aby zásada nezařezávala do struktury dosavadního systému a zásadní předpoklady, nám aspoň povšechně známé, aby byly dodrženy. Otázka nivelisace, denivelisace a podobných hesel jest prostě příznakem doby, otázkou naší opravdové demokracie a ukázkou, jaký odstup máme dnes již od oněch popřevratových dnů, kdy tyto zásady byly vytýčeny.
Kromě otázky nivelisační je zde ještě spousta jiných otázek, které jsme po válce s nadšením, ba možno říci s emfází, chtěli řešiti. K nim patří v prvé řadě otázka uplatnění žen ve službě veřejné a zejména ve službě státní. Bohužel vidíme, že proti zaměstnávání žen v úřadech, zejména státních, vede se namnoze houževnatý boj, ačkoliv ti, kteří takovýmto způsobem vystupují, nemohou proti ženám uvésti opravdového důvodu. Je smutno, že proti požadavku, za který jsme v minulosti a zejména v Rakousku již tak houževnatě bojovali, tak nesprávně se vystupuje v demokratické republice. Tvrdím, že ti, kteří v uplatnění žen vidí pouhou emancipaci, přemrštěnost a touhu vyniknouti, velmi se mýlí, osudově, strašlivě se mýlí, poněvadž víme příliš dobře, že podstata všech těchto věcí leží v sociálních potížích doby (Výborně!) a že je to v prvé řadě sociální bída, která nám vehnala ženy do surového dnes existenčního boje a zápasu. (Výborně!)
Nemůžeme říkati, že tento boj a zápas je ženě nějakým způsobem usnadňován. Není unadňován ani našimi zákony, ani organisací našeho veřejného života. Není tento boj usnadněn proto, poněvadž velká většina těchto opatření zůstala pouze v zákoně, na papíře, ale nikdy dosud neviděli jsme praktického jich provádění. Nikdy jsme nemohli říci, že do důsledků v praxi projevovalo se to, co jsme si do zákonů jako demokratičtí lidé napsali.
A budeme-li pokračovati tímto způsobem, pak není ovšem divu, že snaha denivelisační projeví se také v názorech na ženu ve veřejné a státní službě, a že se tu projevuje již dnes velmi nebezpečná, zřetelná snaha, že by pod heslem denivelisace při příležitosti odbourávání požitků státních zaměstnanců - o nichž se tolik mluví a při jichž posuzování se naše státoobčanská veřejnost dopouští právě tolika nesrovnalostí a právě tolika nekritických faux pas - i v této otázce byla tato veřejnost ochotna dopustiti se neodčinitelných a neodpustitelných chyb, kdyby ji posuzovala jako otázku, o níž není opřena existence ženy a o níž namnoze není také opřena současná existence celých, někdy velmi početných rodin. (Výborně!)
Hájíme-li rovné právo ženy ve veřejném životě a ve státní službě, hájíme v prvé řadě toto právo jako etický požadavek ženy (Výborně!), jako její etické právo na to, aby mohla uplatniti svoje schopnosti v prvé řadě. Nechápeme, jak je možno, abychom se na jedné straně chlubili svým pokrokovým školstvím a otvírali své učebné síně, vzdělávací učiliště ženám, ale na druhé straně, když tyto ženy přijdou jako kvalifikovaní odchovanci všech těchto učilišť, neumíme nic jiného, než je označiti jako méněcenné pracovní jednotky a podle toho s nimi zacházeti.
Ministerstvo železnic v této věci dopouští se dnes hrubé chyby, protože právě v oboru jeho působnosti nacházíme celou řadu žen s úplným středoškolským vzděláním zařazenu o celou jednu kategorii níže, než jsou zařazeni muži s tímtéž povšechným středoškolským vzděláním. (Slyšte! - Posl. Zeminová: Ale za to chrání ženy vysokých úředníků ve státní službě!) - Zajisté!
Přimyslíme-li si k této věci ještě okolnost, že pokud se týká odměny a zařazení povšechného ve státních službách, musili jsme překonávati nejedny potíže, že nemohli jsme na příklad vymoci, aby při výnosech ministerstva školství a nár. osvěty bylo zdůrazněno, že určitá učiliště staví se na roven učilištím vyznačeným buď ve služební pragmatice nebo podobných zákonech, že nedostatek ženských učelišť za dřívější doby byl nahrazován buď studiem privátním a vzděláním v nějakém odborném ústavě, kteréžto vzdělání nebylo následkem nedostatku výnosů a úprav v tomto směru označováno za rovnocenné předběžné vzdělání, vidíme ovšem, že rozdíly v oceňování těchto věcí jsou neobyčejně veliké. A to všechno v době, kdy vidíme celou řadu parcielních snah, zejména u státních zaměstnanců s úplným středoškolským vzděláním, již houževnatě hájí si nárok na příznivější zařazení, pokud se týká poměrů postupových.
Považuji za nutné upozorniti na tyto věci s této tribuny, poněvadž Národní shromáždění i sněmovna poslanecká jako iniciativní činitelé v těchto věcech budou míti jistě v dohledné době úkol, aby nekompromisním usnesením prohlásili, jak si představují, že se má zacházet se ženou co státní a veřejnou zaměstnankyní. Otázka úpravy poměrů žen ve státních službách, která byla rozvířena a řekněme nebezpečně načata špatným a nedostatečným výkladem ustanovení o zrušení zákazu provdání žen ve státní a veřejné službě, naléhá na řešení ne proto, že by se tyto ženy dovolávaly nějakých nadprůměrných nebo zvláštních úlev ve svém služebním poměru, ale naléhá na řešení zejména proto, že jest to v zájmu celostátním a v zájmu dobrého poměru personálu v jednotlivých resortech státní správy. Je to také v zájmu naší důstojnosti, abychom projevili, že dovedeme soustavně postupovati za heslem demokratisace našeho veřejného života a že také tím okamžikem, kdy jsme ženě dali rovné právo s mužem a zlomili staré předsudky, myslíme to upřímně a poctivě a jsme ochotni poctivě a upřímně důsledky těchto svých usnesení nésti a do budoucnosti plný úspěch jim zaručiti. (Výborně!)
Po této stránce je nutno oběma
zúčastněným ministerstvům velmi důtklivě vložiti na paměť že ona
jako ministerstva téměř výlučně personální, poněvadž v jejich
oborech působnosti se soustřeďuje nejvíce živlu zaměstnaneckého,
v nichž nejvíce ženského personálu jest také zaměstnáno, musí
zvláštní zřetel obraceti k tomu, by jejich počínání vůči ženskému
a mužskému zaměstnanectvu neslo vzornou etiketu nestrannosti a
spravedlnosti. A jsem přesvědčena, že bude-li tato zásada nestrannosti
a spravedlivosti uplatněna proti mužům i ženám a proti celému
konglomerátu různých kategorií, jež jsou nejpočetnější právě zase
v oboru působnosti obou těchto ministerstev, bude-li spravedlivě
a důsledně uplatňována, že nám umožní, abychom při kritice poměrů
těchto ministerstev nemusili opakovati staré stížnosti a výtky.
Budeme snad moci říci, že právě tato ministerstva účelnou organisací
své správy vypracují se nejen k důležitým orgánům celkové státní
správy, ale budou pečovat o to, aby náležitým uspořádáním zejména
svých otázek provozních prokázala neobyčejnou schopnost v tomto
směru. To všechno přispěje k jich konsolidaci a obě tato ministerstva
stanou se nám nejen po stránce rozpočtové příkladnými ministerstvy,
ale stanou se jimi také po stránce vnitřního vztahu správy resortní
k celému souboru státně-zaměstnaneckých otázek a budou vůdčími
vzory v těchto otázkách. Jako oba rozpočty celkově uspokojují
a dávají nám záruku, že můžeme při hlasování zdvihnouti ruku pro
ně, tak chtěli bychom, by nám dávaly záruku, že budeme moci bez
obav zastávati ty názory, které byly projeveny jako názory zdravé
politiky státně-zaměstnanecké a personální, kterou se mohou státi
také prvním základem ozdravění státní správy a celého jejího aparátu.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má nyní pan posl. Grünzner.
Posl. Griinzner (německy): Dámy a pánové! Rozpočet na rok 1923 vykazuje v oboru železnic 4.951,757.660 K příjmů; výdaje jsou preliminovány 4,206,081.040 korunami. Minulého roku činily příjmy u železnic 4.945,500.090 korun, výdaje 4.660,257.600 K; výdaje jsou tudíž na rok 1923 rozpočteny proti roku minulému částkou o 454,176.760 K nižší. Po odečtení veškerých výdajů částkou 4.206,081.040 K od preliminovaných veškerých příjmů na rok 1923 částkou 4.951,757.660 K, zbývá tudíž na rok 1923 přebytek 745,675.620 K. Z toho činí podle rozpočtu na rok 1923 úspora na výdajích osobních naproti roku 1922 a to: u stálých požitků osobních 55.630.290 K, u mezdních dělníků činí úspora naproti roku minulému 120,892.040 K, při měsíčních drahotních přídavcích 66,818.720 K a při mimořádných výpomocech 95,301.940 K; celková úspora za rok 1923 proti roku minulému činí tudíž neméně než 348,642.990 K.
Menší potřeba v rozpočtu naproti roku předešlému odůvodňuje se nutnou redukcí přebytečných sil. Tu přicházíme nyní k nejbolavějšímu bodu této kapitoly. Pánům dr. Rašínovi a dr. Kramářovi se podařilo neustálou mnohaměsíční agitací a působením na celou veřejnost v tisku a na schůzích vytvořiti mínění, že u železnic je mnoho tisíc sil zbytečných, což ovšem skutečnosti neodpovídá a ukáže se hned jako prázdná fráse, přejdeme-li k otázce dovolených na zotavenou a k služebním střídám železničního personálu. V tomto roce nemohlo tisíce železničářů použíti své dovolené, poněvadž nebylo možno poskytnouti substituce, jinými slovy, poněvadž právě nebylo dosti personálu, aby byla také skutečně dána zaměstnancům možnost, vzíti si dovolenou, jež je jim služební pragmatikou zajištěna.
Rovněž tak má se věc se služebními střídami, jež se měsíc po měsíci, od periody jízdního řádu k periodě zhoršují a přiostřují. Celá agitace pánů dr. Kramáře a Rašína, za níž se skrývá celý bankovní kapitál, nesměřuje k ničemu jinému, než k tomu, aby byla u železnic prolomena osmihodinná doba pracovní a ponenáhlu odstraněna. Pánové si berou příklad z Francie a nyní zvláště také z Italie, kde byla osmihodinná doba pracovní zrušena prohlášením vlády Mussoliniho nejen pro podniky průmyslové, nýbrž i pro provoz železniční. Pánové mají jistě tajné přání: kéž by i zde povstal takový Mussolini, který by jim práci ušetřil. Při celé řadě kategorií železničních nebyla osmihodinná doba pracovní dodnes vůbec ještě provedena.
Z tohoto krátkého přehledu vysvítá, že ve skutečnosti není tu přebytku, nýbrž nedostatek personálu. Na této skutečnosti nezmění nic ani statistiky, jež si dal pan dr. Kramář sestaviti pro úspornou komisi, rovněž tak jako nepravdivé zprávy občanských listů. Pan dr. Kramář si věc velmi zjednodušil. Dal si v ministerstvu železnic poříditi statistiku od úředníků k tomu vyhlédnutých, s tou přišel do úsporné komise, a tak vykázal přebytek nemenší než 24.965 zaměstnanců. Věc byla patrně asi ta, že si pan dr. Kramář dal statistiku sestaviti protekčními dětmi v ministerstvu železnic, které tam byly po převratě a i v pozdější době hojně dosazovány. Při tom se odvolávají na odborníky! Ano, skuteční odborníci mluví jinak. Odborníci prohlašují, že stav personálu nepostačuje, že netrpíme přebytkem. Máme nedostatek profesionistů v dílnách, nedostatek topičů, strojvůdců atd. Občanské listy v září psaly pod titulem: "Jak jsme vyrostli" toto: "Ve starém Rakousku bylo u státních drah celé oblasti 224.000 železničních zaměstnanců, na jeden provozní kilometr připadalo 12·07 zaměstnanců. V Československu je podle statistiky ministerstva železnic z 1. září 1921 u státních drah 176.620 zaměstnanců". To je statistika, o níž jsem právě mluvil, kterou si dal p. dr. Kramář zvláště poříditi v ministerstvu železnic, aby prosadil své plány v úsporné komisi. V občanských listech se ještě dodávalo, že tudíž připadá v Československu na provozní kilometr 13·68 zaměstnanců, což prý jest o 1·61% více, než ve starém Rakousku.
Pánové, u železnic nelze v osobních věcech vůbec operovati statistikou. Statistika je tu věcí velmi klamnou? Nesmíme přece také zapomínati, že statistika, kterou má zde býti proveden důkaz příliš vysokého stavu personálu, pochází ze starého Rakouska, tedy z těch dob, kdy byly na železnicích ještě velmi dlouhé doby pracovní a služební! (Souhlas na levici.) Dnes máme zákon o osmihodinné době pracovní. Kdyby byl tento zákon bez výjimky proveden, dnešní stav personálu u železnic by nestačil. Tak se věci mají. V této statistice z 1. října 1921 vykazuje tedy dr. Kramář 176.000 zaměstnanců. To bylo - račte pamatovati - jak řečeno, 1. října 1921. Od té doby se počet jejich již zmenšil o mnoho tisíc a noví ustanovováni nebyli, což dokazují samy poslední údaje ministerstva železnic. Podle nich jest stav železničního personálu 160.000 zaměstnanců. Avšak přes to jezdí pánové Kramář a Rašín vždy ještě po téže číslici přebytečných zaměstnanců a obchodují s tím ve veřejnosti, jen aby provedli své plány proti nenáviděné osmihodinné době pracovní.
Trnem v očích pánů Kramáře a Rašína jsou dále také důvěrnické výbory železniční, zvláště však ústřední výbor u ministerstva železnic. V rozpočtu na 1923 je škrtnuto neméně než 130.000 K z celkových vydání 250.000 K na tento výbor, takže je na příští rok v rozpočtu jen suma 120.000 K. V rozpočtu se nyní praví, že bylo nutno tuto sumu snížiti, a odůvodňuje se to tak, že prý není třeba, aby tento výbor nepřetržitě zasedal. Zamýšlí se nyní tento výbor, který zasedal dosud celý rok od úterka do pátku, nechati zasedati jen jistý čas v roce. To neznamená nic jiného, než kus zkrácení demokracie hospodářské či závodové. My víme velmi dobře, že se tyto výbory již od počátku nehodily mnohým pánům byrokratům do krámu. Tyto výbory vypracovaly množství návrhů a podaly je železničním úřadům. Železniční úřady, jistí byrokraté, tyto návrhy prostě sabotovali, neodpovídali na ně, ignorovali je atd. Za úmysly pana dr. Rašína stojí patrně jednotlivé takové byrokratické duše. V zájmu personálu žádáme, aby byl dřívější stav zachován a aby škrtnutých 130.000 K bylo do rozpočtu opět zařazeno. Železničáři si nedají líbiti, aby jim byly vzaty jejich vymoženosti - ony beztak nejdou daleko a obor působnosti těchto institucí ani zdaleka neodpovídá poměrům dnešní doby. Železniční zaměstnanci budou bdíti nad těmi institucemi a nepřipustí, aby pan dr. Rašín spolu s jistými byrokraty jim tato zařízení ještě více omezoval, než již jsou, nebo dokonce bral.
Další věc, o níž tu musím mluviti, je 40% aktivních požitků, zadržených těm železničářům, kteří byli po převratě ex offo služby zproštěni. Do dnešního dne nebylo oněch 40%, jež železniční správa neprávem zadržela, doplaceno zproštěným železničářům, kteří byli opět ve službě ustanoveni. V opětovných intervencích domáhali jsme se doplacení těchto zadržených peněz, ústřední důvěrnicky výbor u ministerstva železnic, o němž jsem právě mluvil, podal v tom smyslu návrh a usnesení jeho bylo také ministerstvem železnic postoupeno k vyřízení ministerstvu financí. Tam je návrh již po několik měsíců pohřben. Žádám s tohoto místa vládu, aby konečně dala vyplatiti těch 40% požitků postiženým, jež jim byly neprávem zadrženy. (Posl. Hirsch [německy]: Je to jejich vlastnictví!) Ano, je to jejich vlastnictví. Další záležitostí, kterou nemohu rovněž opomenouti při rozpočtové debatě, jsou služební zkoušky německého personálu, jako vůbec toho personálu, který neumí dnešní služební řeč, které jsou tomuto personálu na velikou škodu. Hned po převratě bylo "Národním výborem" vydáno nařízení, o něž se pak později opíral výnos ministerstva železnic a nařízení generálního ředitelství a ještě třetí výnos, který ještě umožňoval, aby ti zaměstnanci, kteří sice vykonali služební zkoušku ve své mateřské řeči s dobrým prospěchem, avšak nebyli ještě s to, aby vykonali zkoušku o svých znalostech české řeči, byli ustanoveni definitivně k termínům 1. ledna a 1. července 1921, pakliže v této době vykonali zkoušku z českého jazyka dodatečně. Minulého roku v listopadu předložili jsme ministerstvu železnic obsáhlé podání našeho svazu o těchto jazykových zkouškách. Odevzdal jsem je tehdejšímu ministru železnic Šrámkovi osobně a žádal jsem ho, aby toto podání důkladně prostudoval. Uváděli jsme tam nejen škody, jež vznikají těm zaměstnanců, kteří neovládají řeči služební, nýbrž poukazovali jsme i na události, k nimž došlo 3. srpna 1921 v Ústí n. L. a na dráze ústecko-teplické. V tomto podání jsme žádali, aby se s námi jednalo. Požadovali jsme dále, aby tehdejší vinníci, šovinistické živly a výtržníci, kteří jeli z tratě Roudnice-Lovosice do Ústí a kteří dělali kravaly, byli vypátráni a potrestáni. Dlouho jsme však nedostávali odpovědi. Bývalý ministr železnic Šrámek, jehož jsem vyzýval neméně než pětkrát, aby konečně k jednání takovému ustanovil den, neměl k tomu ovšem nikdy času. Ten člověk byl příliš zaměstnán jako vedoucí dirigent v "pětce" a mohl se proto ovšem velmi málo starati o svůj úřad jako ministr železnic. Nebylo možno ho zastihnouti, a když byl v úřadě, nikdy neměl času k takovým důležitým věcem. Avšak konec konců zbývalo mu ještě dosti času, aby přijímal deputace jeptišek a jiná klerikální poselství. Jak se zdá, bylo také dosti času vypiplati křesťansko-sociální organisaci železniční. Železničáři mají jen přání, aby je budoucnost chránila před třetím ministrem železnic v šatě kněžském, mají už právě dost na těch dvou služebnících Kristových. Konečně v říjnu t. r. dostaneme od ministerstva železnic odpověď na své tehdejší podání, doložené mnoha sty důkazů, v níž se ovšem praví, jako obyčejně: "Bylo vyšetřeno, bylo zjištěno, že onen zaměstnanec neb oni zaměstnanci jsou vinni, že nejsou dosud definitivně ustanoveni" atd. Nechci vás tím, dámy a pánové, déle obtěžovati, ač by bylo velmi zajímavo slyšeti podání a odpověď na ně. Avšak jedné věci vám nechci zamlčeti, je to poslední odstavec, jenž se týká požadavku v našem podání, aby tehdejší pachatelé byli vypátráni a spravedlivě potrestáni. Co tu říká ministerstvo železnic?"Co se týká ohrožování železničářů ve službě 3. srpna 1921 cestujíc mi při jízdách do Ústí n. L. a zpět, sdělilo ministerstvo železnic tento případ neprodleně presidiu ministerstva vnitra a žádalo současně, aby byl dán příkaz příslušným úřadům, aby zakročovaly v podobných případech, které ohrožují bezpečnost a pravidelnost provozu". Tedy v případech, jež by se opakovaly, k nimž by mohlo někdy dojíti; avšak ti, kteří celou věc zosnovali, uniknou bez trestu, a to je přímo pobídkou, aby takové věci inscenovali při vhodné příležitosti znovu. Tak se tedy jednalo s písemnými žádostmi za režimu tehdejšího ministra železnic Šrámka.