Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Slovo má dále p. posl. dr. Kubiš.

Posl. dr. Kubiš: Slávna snemovňo! Prv nežli by som prešiel k preberaniu hospodárskej časti nášho rozpočtu na rok 1923, za svoju povinnosť si pokladám v krátkosti sa zaoberať s protislovenskou maffiou, ktorá nás so všetkých strán obkľučuje.

Krivdy na Slovákoch páchané nás hrôzou naplňujú; nie len my, ale celý slovenský národ najlepšie cíti urážky a krivdy svojej inteligencie. Ako večnú hanbu musím priklincovať výrok exministra dr. Dérera, ktorý bez ohľadu politickej prislušnosti potupil a zhanobil všetkých slovenských úradníkov, tvrdiac o nich, že sú inferiorní a neschopní, ktorí len preto boli prijatí do štátnej služby, aby sa nemohlo hovoriť že Slováci nie sú v úradoch.

Toto neodôvodnené tvrdenie, toto špinenie do vlastného hniezda, toto zúrivé vyjadrenie rozpáleného modzgu, nemožno omlúvať ani vypadnutím z ministerského kresla. Takejto nízkej pomluvy a osočovania slovenského úradníctva sa po dnes ani Čech, ani Nemec, ani Maďar nedopustil ale výlučne taký počechoslovenčený Nemec.

Či snáď sprenevera účtovníckeho radcu Katolíckeho v kuponovom oddelení ministerstva financií, či snáď afféra Hryzbilova vo spojení s prevádzaním pozemkovej reformy, ďalej zločiny v trestnici na Pankráci alebo defraudácie u riadiateľstva Košicko-Bohumínskej dráhy ospravedlňujú ten výrok pána exministra? Či snáď pán prezident pre inferiornosť "slovenského" úradníctva povedal "nebáť sa a nekrádnúť"?

Pán doktor Dérer týmto svojim výrokom všetkých dosavádnych slovenských ministrov uznal za inferiorných a neschopných. Pevne som presvedčený, že slovenské úradníctvo samo dá náležitú odpoveď za tento nerozmyslený čin.

Chcem krátko reagovať na slová p. dra Klimu, ktorý s brízganím a nadávaním na predsedu našej strany chce pozornosť na seba obrátiť. Len tú otázku mám: prečo sa nepisal za maďarskeho režimu Bohuslav Klimo, lež "dr. Klimó Péter, ügyvéd"?

Počas generálnej debaty druhý zrádca Slovákov dr. Šrobár pred kollegom Onderčom pochyboval a mojej slovenskosti. Pánu Šrobárovi len v krátkosti do pamäti uvádzam, či vie, že som po čas maďarskej vlády pri jeho voľbe práve pre slovenčinu bol z ružomberského gymnázia vyhodený, na bratislavskej akademii pre túto istú okolnosť spolu i s bývalým županom Ravaszom Maďarmi na živote ohrožený, pri vojsku stále na najnebezpečnejšie fronty posielaný, či sa už snáď nevie rozpamätať dr. Šrobár, že nebyť po čas prevratu mnou sriadených slovenských dobrovoľníkov v Bytči a okolí, nebol by sa s prvou vládou dostal do Žiliny.

Za všetko toto sa nám dostáva ako odmena biľagu neschopnosti a inferiornosti.

Prikročiac k samému rozpočtu, našou povinnosťou je konať úlohu dozorčieho a kritika.

Pri hospodárskej časti nášho rozpočtu pricházdajú mi na myseľ slová bývalého ministerského předsedu Tusara, ktorý pravil, že hospodársky sme to prehrali, politicky ale vyhrali. Dovoľujem si výpoveď túto vzhľadom na slovenské pomery opraviť v tom smysle, že my Slováci môžeme tvrdiť, že sme to rečove do istej miery vyhrali, hospodársky ale úplne prehrali. Prevzali sme 85% priemyslu celej monarchie. Pri odstraňovaní prebytku priemyslových závodov v našej republike obetuje sa priemysel na Slovensku. V baňských podnikoch na Slovensku sú asi 3/4 predošlého robotníctva bez zamestnania.

Slovenský priemysel vo zvýšenej miere potreboval a potrebuje i dnes štátnej podpory. Náš priemysel slovenský bol vždy odkázaný na štátne objednávky a to preto, lebo bol na tomto základe vybudovaný. Nepriaznivé hranice a nepohodlné položenie Slovenska pre dodávanie uhlia a surovín zapríčinily priemyslu slovenskému veľké obtíže a pomimo tohoto slovenský priemysel ztratil svoje prirodzené trhovište.

Železničná doprava na Slovensku je 40 až 50% dražšia než v Čechách a na Morave. Preto žiadame zákonitú ochranu v tomto ohľade, menovite zákonitú ochranu malého priemyslu slovenského proti vyspelému veľkopriemyslu českému.

Zadávanie štátnych objednávok nech sa deje dľa pevne ustáleného kľúča. Slovensko v 30% snáša daňové bremeno, preto aj v tomto pomere majú byť zadané verejné práce a objednávky slovenskému priemyslu. Pri stavbách na Slovensku podnikatelia nech sú núteni stavebný materiál a iné výrobky za rovné ceny na Slovensku si zaopatrovať.

Úmelé zabíjanie slovenského priemyslu dnes už tak daleko zašlo, že na Slovensku zatváranie podnikov, nezamestnanosť, insolvencie a konkursy tak rastnú, ako huby po dáždi. Sú-li toto zjavy konsolidácie? Slovenský robotník pozbavený svojej práce trpí dnes hlad a núdzu, tej najväčšiej biede je vystavený a podpory nezamestnaných sa mu len celkom málo, alebo nič nedostáva. Robotnícke rodiny pri takomto stave s hrôzou pozerajú do budúcnosti, majúc obavu, kedy bude koniec ich ustavičnému utrpeniu. Slovenský robotník v prvom rade od vlády očakáva v tomto ohľade nápravu, aby donútila radikálnymi prostriedkami všetkých tých, ktorí sú príčinou dnešnej drahoty a nezamestnanosti.

Úžasom a hrôzou nás naplňujú krivdy páchané na slovenských železničiaroch. Štabilizácia a intimácia slovenských železničných zamestnancov neni prevedená. Títo provizórni slovenski železnični zamestnanci boli tí, ktorí po prevrate v najkritickejšom okamžiku verne konali svoju službu z lásky k vlasti a dúfali, že sa im dostane odmeny za to. Teraz keď sa dovolávajú svojho definitívneho vymenovania, dostáva sa im odpovedi "nereflektuje," "všechna místa obsazena" a samovoľne sú prepúšťaní zo služby. Áno, to je odmena, akú by sa neopovážil ani najposlednejší židovský úžerník dať svojmu sluhovi za vernú a obetavú prácu, takto sa im odpláca pán minister železníc. Výlučne na Slovensku je zakázané ďalšie prijatie osobníctva k železničnej službe, naproti tomu v Čechách sú prijatí k železniciam len nedávno dovandrovaní bývalí zamestnanci z Viedne, Bosnie a Haliča a tito mučitelia slavianských národov sú potom na Slovensko preložení. Sú obce na Slovensku ako Chumec, Stražov, Budatín, Vrútky atď., kde zelezničiarske povolanie precházalo s otca na syna, dnes ale slávna vláda prekáže tomu, aby sme slovenský železničiarský dorost mať mohli. Na Vrútkach od dávnych čias bola zariadená železničiarská učňovská škola, kde sa slovenskí šuhajci bez toho, že by to ich rodičov dačo stálo, poneváč v tejto škole boli už ako učni plateni - vyučili za topičov a strojvedúcich. Po skončení tejto odbornej školy boli bez výnimky do štátnej služby prijatí. Dnes ale čo vidíme? Ministerstvo železníc túto školu zatvorilo, slovenských chlapcov od možnosti vyučenia odbilo a na tento spôsob sú Slováci zo svojej oslobodenej vlasti vyháňaní do Ameriky. Preto čo najrozhodnejšie žiadame, aby táto škola na Vrútkach znova bola sriadená.

Že akou nerovnou mierou sa merá Slovákom voči Čechom menovite pri košickobo-humínskom riaditeľstve v Košiciach, najlepšie dosvedčuje systematické, ba by som zrovna povedal neľudské počinanie riadiťeľa Šleudera a jeho námestníka Nemečeka. Pri koš.-bohuminskej dráhe je asi 150 Slovákov úradníkov, ktorí majú skončené bývalé vyššie obchodné školy, tedy matúru, a teraz čakajú na vymenovanie za prednostov staníc. Lež aké trpké sklamanie! Riaditeľstvo v Košiciach si vyrevolverovalo od rozumu bratislavského školského referátu jedno nariadenie, dľa ktorého je vypovedané, že obchodná škola trojtriedna, ktorá sa nazývala za bývalej maďarskej vlády vyššou obchodnou školou a vysvedčením maturitným poskytovala absolventom týchto škôl tie isté výhody, ako absolventom obchodných akademií - že vzdelanie absolventov týchto škôl nedosahuje úrovne obchodných akademií. Pokiaľ sa týka vzdelania všeobecného, možno ich srovnať so vzdelaním, ktoré poskytujú šiestitriedné lyceá dievčenské.

Použitím tohoto nariadenia slovenski železniční úradnicí sú zbavení tej možnosti, aby sa stali prednostami stanice. S druhej strany sa ale na kvalifikáciu vôbec nepozerá. Žiadame pána ministra železníc, aby túto nesrovnalosť odčinil.

Protiautonomistická tlač s veľkou radosťou sa rozpisuje o deficite slovenských štátnych závodov, uvádzajúc, že tieto závody vykazujú v rozpočte na r. 1923 39 1/2 mil. korún deficitu a české závody 90 1/4 mil. korún zisku. Musím správne poznamenať, že v tomto obnose 90 1/4 milionov zisku českých závodov zahrnutý je tiež čistý zisk predajne výrobkov ústrednej správy štátnych banských a hutníckych závodov v Prahe v obnose 53 milionov. "Slovenský deník" správne poznamenáva, že v tomto zisku predajne výrobkov je zaiste tiež istý podiel slovenských závodov. Nuž pánovia, poslúžim vám v krátkosti príkladom, aké sú tie podiele.

Zo zisku štátnych naftových dolov v Gbeloch v minulých rokoch ponechala si pražská ústredňa 85-90%, čo činilo v roku 1920 18-20 mil. K, a r. 1921 24-25 mil. K. Keď pripočítame k tomuto obnosu tým procentom podiele ostatných slovenských závodov, zdá sa nám, že ten čistý zisk pražskej predajne pozostáva len z podielov závodov slovenských, a ten deficit, z ktorého majú páni takú náramnú radosť z príčiny protiautonomistickej, potom docela zmizí.

Keď ale ďalej ešte vezmeme do úvahy neodborné, nehospodárske vedenie slovenských závodov, prebytečné úradníctvo, diety, obchádzanie pri udeľovaní objednávok atď., strašenie pasivitou slovenských závodov je veľký nesmysel. Výrobky slovenských závodov predáva pražská predajňa a tak daň z obratu miesto berných úradov slovenských pripadá bernému úradu pražskému. Táto daň činí jedine z výrobkov štátnych naftových dolov ve Gbeloch ročne okolo 1 mil. K. Myslím, že pán Hrušovský, ktorý veľmi rád propaguje myšlienku protiautonomistickú s tým odôvodnením, že Slovensko je passívne, mohol by si to uvedomiť a potom by taký nesmysel netvrdil.

K tejto vláde naša strana žiadnej dôvery nemá a národného majetku vo výške 20 miliárd jej sveriť nemôžeme, lebo pomery miesto aby sa napravovaly, stále sa horšia Dnes i rozumní Česi na Slovensku vravia, že to tak ďalej ísť nemôže. My v poslednej hodine pravíme vláde, aby pomery na Slovensku hľadela priviesť do takého spôsobu, aby Slovač nebola ďalej roztrpčovaná a ubíjaná. Vidíme dnes, že na Slovensku obchody padajú, továrny sa zavierajú, nezamestnanosť rastie. Vláda táto jediná je príčinou toho, že na Slovensku dnes už nenajde jednoho priateľa, ktorý by horlil za československú jednotu. My ešte v poslednej chvíli voláme k vysokej vláde, aby uvedením autonomie do ústavnej listiny odčinila to, aby sme nemuseli i za cenu republiky proti týmto uďalostiam na Slovensku bojovať. (Výborně! Potlesk ľudových poslanců slovenských.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Molík.

Posl. Molík: Slavná sněmovno! Projednávání letošního rozpočtu děje se pod tlakem hospodářského stavu našeho státu, přivoděného náhlým vzestupem naší valuty. Odborné porady a ankety ministerské následují jedna za druhou a všude je předmětem úvah celková situace našeho státu a národního hospodářství, ve kterém výroba zemědělská je základním činitelem, které však se nevěnuje ta pozornost jako výrobě průmyslové.

Výroba zemědělská je zatlačována a je to jen smutným dokladem pro fakt, jak málo péče a pozornosti v rozhodujících kruzích věnuje se potřebám a životním podmínkám našeho zemědělství. Neboť může-li se dnes mluviti o krisi, je to především krise ve výrobě zemědělské. Zemědělská výroba jest následkem dosavadní obchodní činnosti obchodní politiky protežující průmysl a zanedbávající zemědělství ve volném mezinárodním obchodě vysazena téměř se všemi svými produkty na domácích trzích volné, ničím nebrzděné zahraniční soutěži.

Křivda spáchaná na zemědělství tím, že zejména produkce obilní dána byla v plen cizozemské konkurenci, připouštěním úplně bezcelného dovozu cizího obilí, zatím co průmyslová výroba obdržela vysokou celní ochranu, tato křivda, jejíž důsledků dnes nenese jenom zemědělství, nýbrž také stát a průmysl, nebyla s počátku plně pociťována, tím méně pochopováno nebezpečí z toho pro budoucnost plynoucí.

Stálé stoupání kursu naší valuty od listopadu 1921 až do dneška, a to na výši neočekávanou, vytvářilo při volném, bezcelném zahraničním obchodě situaci pro československé zemědělství přímo pochybnou. Neboť ceny nejdůležitějších plodin obilí klesly nejen již pod paritu světové ceny, nýbrž při nynějším kursu koruny pod hodnotnou základnu mírových cen, zatím co veškeré předměty zemědělských potřeb udržují se stále na vysoké drahotní výši, která zpravidla odpovídá dvoj- až trojnásobnému disažiovému koeficientu naší měny, kdežto cenový koeficient při obilí je nižší než koeficient valutní. Zvláště u brambor klesly ceny u producenta tak, že vykazují sotva dvojnásobné ceny předválečné a velmi časté byly případy na naší Českomoravské vysočině, že byly nabízeny zadarmo.

Vzestup valuty mohl by býti vítaným a pro náš hospodářský další vývoj přes všechny obtíže, které přechodně působí, nezbytným. Jest to jediná cesta, po které stát může se dostati na normální základnu snesitelné existence. Avšak pouhé stoupání valuty bez současné celní ochrany vytváří pro všechny obory produkční, které musí soutěžiti volně s cizinou, stav nepříznivý, že jde o jejich bytí a nebytí. První a největší obětí dnešní hodnoty naší valuty jest československé zemědělství a důsledky toho nedají na sebe dlouho čekati.

Co to znamená pro stát, průmysl, obchod a živnosti, ukázala dnešní doba. Zemědělec stává se insolventním, nemůže racionelně své hospodářství obdělávati, neb není možno, aby investoval jakýkoliv kapitál na zvelebení svého majetku, zakupoval nové stroje atd., a to proto, že mu nezbývá potřebných prostředků.

Jestliže je předmětem největších starostí jen krise průmyslová, které nijak nepodceňuji, jest to - ať již vědomé neb nevědomé - přehlížení skutečného stavu věcí, kterého v zájmu státním možno co nejvíce želeti. Krise zemědělská sahá dnes až na samé kořeny zemědělství a nedá se s vážností s krisí průmyslovou ani dobře porovnati.

Je sice pravda, že zvýšená hodnota naší koruny seslabuje kapacitu našeho průmyslu, tísní jeho výrobu, zvyšuje nezaměstnanost, avšak nesmí se přehlížeti otázka velmi závažná, zda již nynější kurs naší koruny, který do plné zlaté parity má tak nedozírně daleko, skutečně působí veškeré ony poruchy, o kterých se mluví v kruzích průmyslových a odůvodňuje všechna ta opatření, kterými průmysl ať opravdově, ať předstíraně hrozí, či nepůsobí-li též motivy jiné, když uvážíme, že velká část průmyslu je v rukou našich Němců. I zde musíme si zodpověděti otázku, zda vyšší kurs naší koruny nepřináší průmyslu jisté velmi cenné výhody, v prvé řadě podstatný pokles všech surovin, které náš průmysl musí z ciziny odebírati - to týká se především průmyslu textilního a železářského - a pro všechen průmysl pokles cen životních potřeb z produkce zemědělské na jednu třetinu loňských. Laciné suroviny a láce potravin umožňuje průmyslu snížiti náklady výrobní a zlevniti ceny produktů jak pro export, tak zvláště pro domácí trh, který pro průmysl kteréhokoliv státu jest a má býti trhem hlavním.

Na druhé straně výrobní prostředky, které zemědělec kupuje, zachovaly proti loňsku nezměněně vysoké ceny, takže jejich indexní čísla značně převyšují indexní čísla cen výrobků zemědělských. Pro posouzení uvedu některé ceny zemědělských výrobků a výrobních prostředků z r. 1914 a 1922.

A. Železo:

B. Uhlí:

C. Hospodářské stroje:

D. Umělá hnojiva:

atd. u všech průmyslových produktů.

Naproti tomu u zemědělských produktů jeví se poměr tento: