Srovnáme-li situaci našeho československého průmyslu se stavem československého zemědělství, seznáme, že poměry výroby zemědělské jsou podstatně horší.
Naše zemědělství, pokud je exportérem svých produktů, má za nynějšího stavu své valuty tytéž obtíže na trzích zahraničních jako průmysl, nemá však té volnosti exportní jako průmysl, ježto vývoz plodin zemědělských jest zpravidla brzděn a ztěžován příslušnými úřady z motivu ochrany domácího konsumu, a to často i u plodin, jichž nadvýroba jest zřejmá - letos na př. u ovoce, brambor a ječmene - u nichž ztráty pak jdou do milionů. Toto zvlášť pociťují kraje jihozápadní Moravy, které měly příznivé odbytiště v sousedním velkém spotřebním středisku Vídni, a kterýchžto zemědělských výrobků pro velkou vzdálenost do spotřebních středisk republiky nelze zasílati, leda hodně pod výrobní cenou, což se zřejmě ukazuje, porovná-li se cena jejich s obvyklými cenami v jiných krajinách. Tak na jižní Moravě stojí mléko u producenta 80 h, hovězí maso 3-6 Kč, brambory 5-12 h, atd.
Je-li tudíž prokázáno, že československé zemědělství při vysokém stupni své intensity a za daných výrobních poměrů nemůže s úspěchem volně soutěžiti se světovou zemědělskou produkcí, je základní povinností našeho státu zjednati mu dostatečnou celní ochranu, neb volnou soutěž také v průmyslu. A proto z těchto důvodů nutno nyní zdůrazniti směrnice, které vláda ve svém prohlášení přijala jako zásadu své hospodářské politiky. Vládní prohlášení postavilo se na stanovisko naprosté rovnocennosti výroby zemědělské a průmyslové, tudíž na stanovisko rovnocennosti a rovnoprávnosti ve všech správních a zákonodárných opatřeních, jež po stránce hospodářsko-politické hodlá podniknouti.
V důsledcích nastalé krise ve výrobě zemědělské a v důsledcích, které z ní pro náš cely hospodářský život mohou povstati, považuji za svou povinnost jménem klubu, který mám čest zastupovati, pozvednouti svého varovného hlasu proti pokračování v dosavadní neblahé naší obchodně-celní politice, kterou naše zemědělství přímo j e ubíjeno, a žádám, aby neprodleně byla provedena soustavná revise našeho celního tarifu, při které musí se náš stát osvědčiti jako spravedlivý a nestranný ochránce celé své národní výroby.
Slavná sněmovno! Při dnešní hospodářské krisi je nutno věnovati pozornost železniční dopravě, neboť na ní z velké části závisí nejen výroba, nýbrž i obchod, t. j. veškerá cirkulace zboží. Jest bohužel pro nás smutným faktem, že jsme státem s nejdražší železniční dopravou na celém světě. Nesmí se přehlížeti, že máme stále 10-12tinásobné zvýšení nákladních tarifů proti stavu mírovému, kdežto cena hlavních produktů, zejména zemědělských a lesních, vykazuje drahotní násobek jen 5-6tinásobný, u některých produktů, na příklad u bramborů, vůbec žádný. Vím, že se mně namítne, že nelze v přítomné době snížiti tarify, ježto dráhy i za nynější výše dopravních sazeb jsou pasivní.
Vím, že ministerstvo železnic hledá různé úsporné cesty na racionelní hospodaření, avšak jak ze skutečnosti mohu uvésti, nezdá se mi tato cesta zrovna nejsprávnější. Tak na př. dne 10. listopadu t. r. jednalo se v dílčí trati Znojmo-Olbramkostel o zrušení osobní zastávky Citonic a přeložení její do vzdálené výhybny Vel. Mašovic, jen aby se zachránila teplá místečka určitých pánů tam usazených. Zastávka tato postavena byla nákladem obce Citonic; průměrně denně nasedá tam 30 školních dítek a 50 dospělých občanů. Tedy již v zájmu veřejného blaha nemůže býti ani řeči o tom, zda tato má zůstati neb má-li býti zrušena. Mimo to ředitelství státních drah v Brně oznámilo 10. května 1921 obecnímu úřadu v Citonicích, že zrušení zastávky nebylo by účelno a tudíž od něho upuštěno. V důsledcích toho vystavěla obec nákladnou silnici, která by zrušením zastávky stala se bezpředmětnou. Mimo to vysílá se pak znovu několikačlenná komise, která zajisté stojí víc, než celý náklad na udržování silnice. Jednání toto působí v celém okolí takovým způsobem, že občanstvo správně poukazuje na to, že šetřiti nutno tam, kde opravdu může nastati odlehčení našemu dopravnictví. Je to přímo nepochopitelné propočítání let, a s ním souvisící úprava služebních požitků, které vedly v mnohých případech k hotovým absurdnostem. Zde musí nastati náprava, a to co nejdříve, než bude pozdě.
Vedle restituce cel a tarifů, které československé zemědělství mělo a kterými prostě má se obnoviti předválečná doba, jak se vytvářila se železnou nutností hospodářským vývojem za posledních let minulého století, jest k zabezpečení minimální prosperity zemědělské výroby nezbytně třeba, aby ohromná přímo daňová břemena, dávka z majetku a z přírůstku na majetku, o kterých podrobně za náš klub promluvil a požadavky naše v tomto směru vytýčil kol. dr. Hnídek a jiné veřejné dávky, pod kterými úpí celé naše národní hospodářství, byly změněným poměrům hospodářským přizpůsobeny a novelisovány.
Slavná sněmovno! Jest jednomyslné přesvědčení, že deflační politika valutová může jen tehdy míti trvalé blahodárné účinky pro všechny třídy výrobní a konsumní, jestliže se k ní připojí zdravá a pronikavá deflační politika daňová. Náš venkov projevuje oprávněné přání, aby stát v tomto směru šel dobrým příkladem napřed a chce viděti, jaké důsledky v celé soustavě státního hospodářství dovede odvoditi též vláda z hospodářských jevů dnešní doby.
Mluvím-li o našem zemědělství, je nutno, abych se zmínil o jednom důležitém kroku, který naše ministerstvo zemědělství podniká. Je to zestátnění lesů, lesní reforma Staňkova. Velmi důležitým činem naší lesní politiky je zvláště rozhodnutí vlády, dle něhož převzato bude v roce 1923 do vlastnictví našeho státu a do správy ministerstva zemědělství okrouhle 250.000 ha lesů ze zabraného velkého majetku pozemkového. Provedení této významné akce opírá se o zákony pozemkové reformy a zvláštní dohodu, jež byla uzavřena se souhlasem ministerské rady mezi státním pozemkovým úřadem a ministerstvem zemědělství, a je zaručeno i zařazením příslušných položek ve státním rozpočtu na rok 1923. Otázka zestátnění lesů v naší republice byla předmětem četných a velmi bedlivých úvah, a lze jen vítati, že dojde konečně k jejímu uskutečnění přes veškeré námitky a odpor zvláště dosavadních držitelů lesních latifundií a přes odpor německých nacionalistů, kteří proti ní pořádali řadu projevů, na kterých státu vyhrožovali, že nedají sáhnouti na tento majetek lesní a že jej raději zapálí, jak vyhrožovali páni poslanci Radda a Baeran na schůzi v Mikulově. Všimněme si zcela abnormálních poměrů lesního majetku v naší republice a zvláště v historických zemích českých, kde soukromé lesní velkostatky zaujímají téměř 60% všech lesů a kde vlastní stát náš i po převzetí statků bývalé panovnické rodiny toliko 3·40%, kdežto ve většině zemí evropských zaujímají lesy státní 30-40%. Na to bych upozornil zvlášť pana kol. Zierhuta, který ve své řeči tvrdil, že náš stát má poměrně více lesního majetku než druhé státy. Musíme uznati, že bylo nezbytně třeba upraviti tyto abnormální poměry a usilovati o to, aby v prvé řadě stát náš získal přiměřený majetek, neboť je povinností státu vzhledem k dalekosáhlému veřejnému významu lesů, aby vedl nejen vrchní dohled nade všemi lesy, nýbrž aby i vlastními državami lesními zachovával a upravoval spořádanost lesního hospodářství, neboť zde běží o velmi vážné národohospodářské zájmy našeho státu, zvláště pokud jde o lesy horské v pomezních krajinách, kde udržení a účelné pěstění lesů je velmi důležité pro vznik pramenů, pro zásobování země vodou, pro ochranu krajů níže položených před nepříznivými vlivy přírodními atd. Dále nesmíme přezírati význam státních lesů pohraničních po stránce vojenské, celně ochranné, klimatické atd.
Základní směrnicí je dále účelné zcelení a zaokrouhlení lesního majetku, jež umožní pak zavedení intensivního lesního hospodaření, zvláště když bude nyní umožněno na podkladě nového zákona uspořádati hospodaření ve státních lesích, jako ve státním podniku, řídícím se zásadami obchodně-hospodářskými. Uvnitř organisace nutno zároveň provésti účelnou decentralisaci státní lesní správy, pak nikdo nesmí míti obav o zdárnou prosperitu státních lesů. A jsou-li s některých stran, ovšem této reformě nepřejících, námitky, že nelze ve státních lesích úspěšně hospodařiti, pak jsou pochybené, neboť máme dostatek důkazů ze zkušeností z četných jiných zemí a států, na př. z Německa, Saska, Bavorska, Würtemberska, Badenska nebo Švédska. A bylo by špatným vysvědčením pro naše lesnictvo, kdyby nedovedlo hospodařiti v nově zestátněných lesích alespoň tak úspěšně, jako v dosavadních lesích soukromých. Toho se však netřeba obávati, naopak jsme přesvědčeni, že československé lesnictvo toužebně očekává, až bude moci propůjčiti své síly a vědomosti ku prospěchu vlastního státu, a nalezne pevný podklad své existence ve službě státní. Je si jen přáti, aby program prvního období zestátňovací akce byl v r. 1923 s plným úspěchem uskutečněn a mohlo býti dle vypracovaného již generálního plánu v akci rychle pokračováno až do konečného provedení tak naléhavé lesní reformy v naší republice. Jsou marné naděje a úsilí německé šlechty na zmaření této důležité akce, a na obranu a provedení její postaví se celý národ v jeden šik.
S provedením lesní reformy jest i rozřešena důležitá otázka reformy pozemkové, o které za náš klub promluvil kol. posl. Mašata. Já jen prohlašuji: Pozemková reforma budiž provedena urychleně a do důsledků, a cena půdy budiž přizpůsobena dnešním hospodářským poměrům. Obvodové úřadovny buďtež vybaveny větší pravomocí, aby snížena byla režie Státního pozemkového úřadu.
Slavná sněmovno! Budiž mně dovoleno, abych při otázce lesní vzpomenul, jak naše šlechta a majitelé lesních komplexů zachovali se vůči našemu obyvatelstvu, které letošním katastrofálním suchem bylo zbaveno steliva a chtělo si je nahraditi stelivem lesním. Přes to, že bývalý ministr zemědělství Staněk výnosem ministerstva zemědělství č. 49999/22 vyzval veškeré zemské správy politické, aby tyto prostřednictvím okresních správ politických působily všemožně na majitele lesů, aby vzhledem k nedostatku píce a steliva, vyvolanému letošním katastrofálním suchem, povolovaly těžbu lesního steliva ve smyslu výnosu ministerstva zemědělství ze dne 24. října 1921, č. 61.174. Toho všeho majitelé lesů nedbali a chtěli ještě v posledním tažení ukázati lidu svoji moc, a žadatele vesměs odmítali známou frází - o způsobení škod na lesích.
Ptám se, zdali za Rakouska měl někdo odvahu, zvláště z pánů aristokratů, přejíti nařízení ministerské s posměchem tak, jako to učinili majitelé státem zabraných velkostatků v republice. Krajní krisí jest hrabání lesního steliva, které je jedinou záchranou chovu našeho dobytka v chudých horských krajích. Při tom lze hrabání steliva organisovati tak, aby lesu žádná škoda nevzešla. Odpovědí na výnos ministerstva jest pustý výsměch lesních latifundistů. Proč tato změna v chování za Rakouska a dnes? Prostě proto, že za Rakouska z neuposlechnutí odvodily se důsledky, a u nás se mazlíme s pány aristokraty, kteří si posměch tropí z nařízení republiky, místo co bychom okamžitým převzetím panství všechny aristokraty převedli k jinému nazírání na ministerská nařízení a výnosy.
Jestliže státní orgánové dovedou - a nemůžeme jim to vytýkati - energicky zakročiti a zatknouti starostu, který v krajní bídě obyvatelstva rozkáže stelivo hrabat, a to proto, že četl výnosy ministerstva, pak musíme vyvoditi všecky důsledky z neuposlechnutí o hrabání steliva. Žádám pana ministra zemědělství a pana ministerského předsedu, aby zařídili bezodkladné převzetí komplexů lesní půdy, jejíž majitelé výnosů neuposlechli.
Snad se mnohým pánům otázka lesního steliva zdá malichernou, avšak naše horské obyvatelstvo je nedostatkem steliva doháněno k odprodeji jediného zdroje výživy - svého dobytka. Při tom se osměluji tvrditi, že se stelivo vždycky hrabávalo a nikdo nad tím neplakal; a naše lesy bývaly při tom vzorem. Jestliže dnes se tomu zabraňuje se strany velkostatků, děje se tak proto, aby se národu nepřátelská šlechta pomstila drobnému lidu za státní převrat. Je sice krásné, že se za 30 Kč nabízí 1q rašeliny. Nikdo však neřekne, kde má náš horal vzíti 30 Kč, když prodal za 8 Kč 1 q bramborů.
Též nutno zmíniti se o nouzové akci krajům, postiženým živelní pohromou, zvláště letos způsobenou katastrofálním suchem, jelikož ministerstvo zemědělství postrádalo větších peněžních prostředků, aby mohlo účinněji zasáhnouti a nouzi v těchto krajích zmírniti. A proto přimlouvám se vřele jménem klubu, by urychleně vyřízen byl návrh č. 1488 naší strany, který v senátě podal přítel sen. Donát. Návrh ten zní, aby do nouzové akce byl povolen dodatečný úvěr při živelních pohromách na rok 1922 obnosem 10 milionů korun.
Slavná sněmovno! Víme, že jen úsporou a šetrností dojdeme k odbourání vysokých daňových břemen, ale je nutno, aby i stát měl schopné poplatnictvo vůbec. Pročež jihozápadní Morava s hrůzou přihlíží k tomu, že ministerstvo financí pracuje k tomu, aby jeho středisko, okresní město
Znojmo, hospodářsky oslabilo, a to tím, že hodlá hlavní pohraniční celní úřad umístiti mimo Znojmo a tím zasaditi tomuto městu, které od převratu přišlo opět do českých rukou, největší hospodářskou ránu. Rozhořčenost českého obyvatelstva města Znojma a venkova je vypiata do nejvyšších mezí. Trváme na tomto požadavku, který byl městu Znojmu přislíben při zřizování žup.
Z důvodů úsporných uvádím pouze tu okolnost, že podle komisionelního řízení, konaného letos počátkem června, zněl posudek odborníků, aby zřízen byl hlavní pohraniční úřad ve Znojmě, kdež by jeho vybudování stálo stát pouze 6 milionů Kč, kdežto mimo Znojmo 20 mil. Kč. Mimo to obec znojemská vyšla by státu co největší podporou vstříc. Město Znojmo je největší obchodní a průmyslové místo jižní Moravy, a jeho zemědělství, obchod a průmysl odkázán odjakživa na vývoz, a tento stav opět nastane, jakmile se vyskytnou normální poměry.
Samo město od převratu vykonalo velkou práci pro národ. Uvažme, že to bylo sídlo největšího čechožrouta Teufla. Proto by bylo jen spravedlivé, aby i povolané ministerstvo jednou vzpomnělo na toto tak od státu zanedbávané Znojmo.
Vedle hospodářských důvodů mluví zde i sociální momenty pro umístění pohraničního celního úřadu ve Znojmě, neboť náklad, jehož bude vyžadovati výstavba tohoto úřadu, zůstane ve Znojmě, a našemu drobnému českému lidu poskytnou práci a výživu.
Jestliže se na všech stranách zdůrazňuje význam bratislavského přístavu pro republiku, nutno zde konstatovati, že město Znojmo je s tímto přístavem jednou linkou přímo spojeno a že okolnost tato mluví také pro to, aby celní pohraniční úřad přišel do Znojma. Bude-li celní úřad mimo město Znojmo, tak toto hospodářsky poklesne, obchodně vymře a vyžene zde nalézajícího se českého drobného člověka a stát ztratí svou dosavadní těžce nabytou stráž na Dyji.
Jménem klubu prohlašuji, že stojíme za požadavkem českého Znojma, aby celní úřad pohraniční umístěn byl ve Znojmě.
Jednou smutnou kapitolou rozpočtu je péče o nezaměstnané. Snahou vlády a státu musí býti, aby hleděl veškeré svoje obyvatelstvo zaměstnati účelnými investicemi. Jedna z těchto investic je elektrisace státu, na kterou není v rozpočtu tak pamatováno, jak by tato položka zasluhovala. A je-li v rozpočtu suma 15 milionů Kč na stavbu vodních elektráren, pak je položka tato nepatrná a oddálí se jen čas k vybudování podyjských závodů, které bylo vypuknuvší světovou válkou oddáleno. Celá západní, jihozápadní a jižní Morava netrpělivě ceká na vybudování tak velikého díla, které by pro naše zemědělství znamenalo velký krok ku předu, neboť nynější hospodářský ruch nutí k vyššímu zintensivnění života. Zemědělec již nepostačí, aby vše zdolal svou prací, a je přinucen používati technických vymožeností ke zvýšení rentability svého podnikání. A na tomto poli učinila značný převrat elektrická energie. V důsledcích toho zakládaly se již v roce 1900 podyjské závody, jednak k vyrábění elektrického proudu, jednak k regulaci toku řeky Dyje. Provedení projektu vyžádalo si delší doby. V letech 1906-1907 vypracován byl druhý projekt, který byl 1908-1913 schválen a provedena veškerá šetření a komise. Dle tohoto projektu vyráběly by podyjské závody 24.000 H. P. s cirka 30 miliony ročních kilowatových hodin. Roku 1914 byla koncese prodloužena na 90 let. Válka tuto důležitou stavbu přerušila. Po převratu ujímá se celé myšlenky stát a v roce 1921 připadá koncese zemi Moravě, která ji od dosavadního majitele koupila. Utvořila se t. zv. západomoravská elektrárenská společnost, která má vybudovati spojení Oslavanských elektráren s podyjskými závody. Podle slibu moravského zemského výboru mělo letošním okem býti započato se stavbou vyrovnávací nádržky u Znojma. Vodoprávní řízení, konané dne 1. března t. r., odstranilo veškeré překážky rázu technického a vodoprávního, při čemž město Znojmo ukázalo největší ochotu vyjíti západomoravské elektrárně, resp. moravskému zemskému výboru, co nejvíce vstříc.
V důsledcích toho zbaveno by bylo jak město, tak i celé široké okolí přítěže nezaměstnanosti a přílivem českého elementu by české Znojmo neobyčejně získalo a město tak důležité našemu národu by se zachovalo.
Bohužel, západomoravské elektrárny svůj původní úmysl začíti se stavbou vyrovnávací nádržky u Znojma změnily a je zde domněnka, že stalo se tak pod vlivem kruhů jistých německých osobností, které jsou blízké snad i technickému referentu u moravského zemského výboru, jenž jest rovněž národnosti německé.
Tedy bylo započato s přípravnými pracemi v kraji německém ve Vranově. Je nutno, aby ministerstvo veřejných prací v uvážení dalekosáhlých následků na pohraničí našeho státu nepouštělo stavbu vodní nádrže u Znojma se zřetele a věnovalo jí největší pozornost, aby co možná nejdříve tohoto bohatství bylo využito ve prospěch celé široké veřejnosti.
Jsme pevně přesvědčeni, že tato
vláda chce býti spravedliva vůči všem vrstvám obyvatelstva tohoto
státu. V důsledku toho prohlašuji jménem klubu; že budeme hlasovati
pro rozpočet. (Výborně! Potlesk.)