Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan posl. Simm.

Posl. Simm (německy): Dámy a pánové! Nemáme příčiny, abychom se při svém stanovisku k rozpočtu na rok 1923 snažili o jiný tón, než který karakterisoval naše řeči k loňskému rozpočtu a k mnohým jiným věcem, které zde ve sněmovně byly projednávány. Nepokročili jsme v tomto státě k lepšímu ještě ani o písmenko. Proto zůstává naším úkolem kritika, která ovšem nemůže býti vždy blahovolnou. V generální debatě pojednal o návrhu státního rozpočtu povšechně se stanoviska mé strany kolega Patzel. Já zde promluvím ke kapitole "Ministerstvo školství a nár. osvěty".

V žádném jiném oboru nejeví se tak zřejmé odmítání a zkracování, jemuž my Němci ve státě jsme vydáni, jako právě u této kapitoly. Jako Němci poukázali jsme na to zde ve sněmovně v nesčetných řečích a poznámkách, ponejvíce jen s tím výsledkem, že stížnosti naše přijaty byly přímo s urážlivou nevážností. Upozorňuji jen na velkou školskou debatu, která se před nedlouhou dobou konala na podnět naléhavé interpelace německých stran, ale pro nás neznamenala nejmenšího úspěchu, ježto naše stesky a stížnosti byly sice vyslechnuty, než k prozkoumání materiálu námi sebraného a k disposici daného se nepřikročilo. Se zřetelem k těmto poměrům jest ironií čísti třeba jen mírovou smlouvu, která jistě není žádným dokumentem mravnosti, která daleko více představuje písemný souhrn brutálností, jež byly a mají ještě býti vykonány na přemožených národech, která však přece, pokud se týče směrnic, ustanovení a pokynů, neobsahuje to, podle čeho se jedná na území Československé republiky, jde-li o německé školství. Poukazuji na smlouvu o ochraně menšin, sjednanou v St. Germain en Laye dne 10. září 1919 mezi spojenými a sdruženými mocnostmi na straně jedné a Československou republikou na straně druhé. Tato smlouva není, což opakuji, nějakým dokumentem mravnosti, dává nám jen svými ustanoveními o ochraně menšin to, co se asi dává národům koloniálním, nad nimiž se zřizuje tyranida. Tím příznačnější jest pro situaci Němců v republice Československé, že se jim nedostalo za dobu, po kterou trvá, ani této nejmenší výměry práv, a že se jim jich patrně nemá dostati ani v budoucnosti. Je to zlý výsměch skutečnostem, čteme-li v článku 9 mírové smlouvy: "Pokud se týká veřejného školství poskytuje československá vláda v městech a okresích, v nichž jest usedlý značný zlomek československých státních občanů, kteří mluví jinou řečí než českou, přiměřené úlevy, aby se dětem těchto československých státních příslušníků zajistilo vyučování v jejich vlastní řeči". My jsme za dobu trvání tohoto státu dostali pocítiti tyto přiměřené úlevy!

Pojďte se mnou ven do německých míst a měst! Všude, nechť přijdeme kamkoli, najdete roztrpčené lidi, roztrpčené ne v poslední příčině pro kulturní útisk, který se na nich nevyslovitelným způsobem vyzuřuje. Ve zmíněné již debatě kulturní vyjádřili jsme celou bídu čísly, která už i laikovi zobrazí utrpení německého školství v Československé republice v celé jeho hrůze. Tehdy shrnuli jsme jako výsledek rdousící školské politiky tohoto státu do konce roku 1921 asi 61 zrušených škol a 715 zrušených tříd v Čechách, 111 zrušených škol a 547 zrušených tříd na Moravě, 21 zničených škol a 1106 zavřených tříd ve Slezsku, dohromady v oněch třech zemích - v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - shrnuli jsme tehdy jako výsledek 193 zničených škol a od trvání republiky až do oné doby 1368 zničených německých tříd. K tomu přibylo v okamžiku po vykonané svého času kulturní debatě na základě nových opatření zemské školní rady 185 rdousených tříd v Čechách, 200 na Moravě a 30 ve Slezsku, takže jsme již tehdy mohli zaznamenati jako výsledek rdousení škol v tomto státě sumu 1783 zničených německých tříd.

Od té doby se ve státě nelenilo; abych jen jeden případ uvedl, uvádím případ ze svého okresu, který zastupuji, t. j. Jablonec nad Nisou. Dne 1. listopadu 1922 dostali jsme od presidia zemské školní rady novy příkaz na uzavření dalších 25 německých tříd, tedy opatření, které jest zcela blízkého data. Po tomto posledním opatření zemské školní rady jeví se školství jabloneckého okresu u srovnání s poměry v roce 1918 takto: Obec Albrechtsdorf, která měla v roce 1918 šestitřídní školu, má nyní školu toliko trojtřídní, Antoniwald má do dneška ještě trojtřídní školu, nedoznal tedy dosud žádné změny, škola v Brandu byla z dvojtřídní proměněna v jednotřídní, v Dessendorfu ze šestitřídní v čtyřtřídní.

Dále srovnám data z let 1918 a 1922: V Jablonci n. N. v Korunní ulici byla pětitřídní škola z r. 1918, v roce 1922 přeměněna v čtyřtřídní, škola v Jablonci n. N. v Sokolské ul. z devítitřídní v šestitřídní, škola v ulici zvané "Priessnitzgasse" z 8-třídní v 6třídní, škola v Pivovarské ul. ze 7třídní v 5třídní, škola v Grünthalu z 3-třídní ve 2třídní, v Mšeně n. N. ze 6- v 5-třídní, v Jindřichově z 2- v ltřídní, v Honsbergu ze 6- v 5třídní, v Kleinsemmeringu z 3- ve 2třídní, v Josefodole z 6- ve 4třídní, v Kukoníně ze 7- v 5třídní, v Lukášově z 2-v ltřídní, v Marienberku z 3- ve 2třídní, v Maršovicích z 2- v ltřídní, v Hor. Maxovu byla 5třídní ponechána, v Dol. Maxovu ze 6- v 3třídní, ve Střední Smržovce z 5- v 3třídní, ve Smržovce obecná škola z 10- v 6třídní, ltřídní škola v Neustücku byla ponechána, v Nové Vsi z 5- ve 4třídní, v Horních Polubnech z 3- ve 2třídní, obecná škola v Dol. Polubnech ze 6- v 5třídní, v Prošovicích ze 7- v 4třídní, v Pulečnech z 3- v 2třídní, v Radle z 5- v 3třídní, v Rychnově z 6- v 5třídní, v Rejdicích byla ltřídní škola zrušena, v Rynovicích z 3- ve 2třídní, v Schlagu ze 4- ve 3třídní, v Čes. Šumburku byla ltřídní zrušena, v Šumburku u Jablonce 4- ve 2třídní přeměněna, ve Schwarzflusse z 2- v ltřídní, ve Vrkoslavicích ze 7- v 6třídní, v Příchovicích z 3- ve 2třídní, v Horním Tanvaldě z 6- v 3třídní, obecná škola v Dol. Tanvaldě z 5- v 3třídní, v Tiefenbachu z 6- v 3třídní, ve Wiesenthale ze 7- v 6třídní, ve Wurzelsdorfě z 3- ve 2třídní, v Nusnici z 3- v ltřídní, v Šumburku n. D. ze 7- ve 4třídní.

To jest obraz z jediného, mého vlastního okresu, z něhož mi pochopitelně jsou známy i podrobnosti. Než podobně jako v tomto okresu má se věc i ve všech ostatních německých okresích v Čechách. Výsledek činnosti české rdousící politiky školské jest v mém domovském okresu tento: Od roku 1918 byly 2 školy úplně zrušeny a zničeno a zavřeno od r. 1918 bylo 73 tříd, t. j. 35% naší državy na školách a třídách, kterou jsme vykazovali v roce 1918. Školství kleslo tedy z 210 tříd v roce 1918 na 137 tříd v r. 1922. Všechny případy, které jsem zde uvedl, nejsou odůvodněny, jak se tak často podotýká. Právě do tohoto okruhu náleží ona zrušená 2třídní škola z jabloneckého okresu, pro kterou se mělo i podle mínění presidenta zemské školní rady použíti liberálnější prakse. Musili jsme na př. podle opatření učiněných v posledních dnech, přeměniti v Lukášově 2třídní školu v jednotřídní, ačkoli škola ta má přes 66 žáků, dále ve Wustungu trojtřídní ve 2třídní, ačkoli vykazuje 63 dětí, ve Svarově 3třídní v ltřídní při 65 dětech, v Brandu 2třídní v ltřídní při 63 dětech a v Schwarzflusse 2třídní v ltřídní při 51 dětech. To jest pět křiklavých případů, pro něž podle ujištění presidenta zemské školní rady měla býti učiněna výjimečná opatření, kteréžto ujištění však splněno nebylo.

Další křiklavé případy jsou:

Případ se školou ve Smržovce, která přeměněna byla z 10třídní na 6třídní, ač ještě dnes má 280 žáků, případ se školou v Hor. Polubnech, která přeměněna byla z troj- ve dvojtřídní, přes to, že počet žáků činí 101 dětí, se školou v Honsbergu, která při počtu 227 žáků přeměněna byla z 6- v 5třídní a v Šumburce u Jablonce, která ze 4třídní změněna byla ve 2třídní při počtu 107 dětí; dále případ se školou v Tiefenbachu, která z 5třídní přeměněna byla na trojtřídní, ačkoli vykazuje 158 žáků. V Desné, kde z 6 tříd uloupeny byly dvě, ač škola vykazuje 176 žáků, a konečně škola v Kukoníně, která při 226 žácích byla učiněna pětitřídní a rovněž mívala 7 tříd.

Dámy a pánové! Při takovém počtu žáků, jako jsou čísla, která jsem zde uváděl, zřizují se české menšinové školy v německém uzavřeném území vesele dál. To je právě pro německé obyvatelstvo zvláště strašné, že vedle německých škol, které po rdoušení vykazují téměř ve všech třídách značně velký počet žáků, jsou v německém území české školy menšinové, na které se klade měřítko zcela jiné. Jest docela jasno, že postižená místa chtějí přivoditi změnu opatření učiněných zemskou školní radou a usilují při nejmenším o opravu těchto opatření. Deputace za deputací přicházela do Prahy a tím způsobováno bylo německým občanům tohoto státu vydání jako nepřímá daň, k tomu ztráta času a práce. Přes to neupustilo obyvatelstvo německých míst od vysílání deputací, poněvadž nechce nechat žádného prostředku nepoužitého, jen aby své třídy zachránilo. Často dostane se jim slibů, jen aby nepříjemní naléhavci byli odbyti, daným slibům pak se ovšem nejčastěji nedostojí. V posledních týdnech vodil jsem každý úterek a pátek takovéto školní deputace; tím způsobem nabyl jsem praktické znalosti bídy, kterou nám připravujete, která není uzpůsobena k tomu, abychom se k státu nějak připoutali, která jen vždy nové záští tvoří, o němž se asi domníváte, že se s ním vypořádáte. Pochybuji však, že budete s to, abyste si vedli tak proti nám a ostatním menšinovým národům v celé budoucnosti.

Ve státě dějí se již věci, které by se českým stranám musily jeviti povážlivými, kdyby strany byly jen částečně při smyslech. Český stát však, jak se zdá, nenabývá potřebné rozvahy, rychlost vašeho politického vzestupu vás pomátla a dopouštíte se násilností, které se stanou novému státu kletbou. Vrátím se ještě jednou k mírové smlouvě. Ve svých ustanoveních o ochraně menšin, pokud se tato ustanovení týkají udržování kulturních vyučovacích ústavů pro národní menšiny, obsahuje mírová smlouva toto: "V městech a okresích, v nichž je usedlý značný zlomek československých státních příslušníků, kteří podle plemene nebo jazyka náleží k nějaké menšině, zajistí se této menšině k jejímu prospěchu a použití přiměřený podíl na částkách, které z veřejných fondů vyměřeny jsou v státním, obecním nebo v jiných rozpočtech pro účely výchovné a dobročinné".

Tento přiměřený podíl nalezli jsme při studiu rozpočtů tohoto státu vždy prazvláštním. Přidržuje se státního rozpočtu na rok 1923, podám ilustraci tohoto přiměřeného podílu, kterého se má dostati pro tento rok německým kulturním ústavům. Tak jsou v rozpočtovém návrhu 1923 rozvrženy na př. pro českou universitu v Praze 19,936.717, pro českou universitu v Brně 24,324.448, pro českou katolickou theologickou fakultu v Olomouci 472.000, pro českou evangelickou fakultu v Praze 308.137, pro českou zvěrolékařskou školu v Brně 5,867.674, pro českou vysokou školu obchodní v Praze 1,759.527, pro českou techniku v Praze 16,802.324, pro českou techniku v Brně 6,973.900, pro vysokou báňskou školu v Příbrami 2,524.831, konečně pro vysokou školu zemědělskou v Brně 3,752.251 korun, pro všechny české vysoké školy dohromady 82,739.789 korun. Naproti tomu jsou v státním rozpočtu pro r. 1923 vyměřeny: pro německou universitu v Praze 12,184.588, pro německou techniku v Praze 6,516.152, pro německou techniku v Brně 4,882.234, dohromady tedy pro všechny německé vysoké školy 23,633.074 korun. Podle těchto čísel připadá na německé vysoké školy pětina celkového nákladu na vysoké školy nebo u srovnání s českými vysokými školami, čtvrtina nákladu, který je pro tyto připraven. Dostaneme tedy o řádných 50% méně, než nač bychom měli nárok podle naší početnosti. U přídělů pro střední školy objevuje se týž přiměřený podíl. Ze 107 milionů pro střední školy připadá na německé 17 a na české 93 milionů. Dostanou tedy Němci asi 16% z nákladu na střední školy. Pro 28 českých učitelských ústavů vydá se 5 milionů a pro 12 německých 3 miliony korun. Pro státní a státem podporované školy obchodní preliminovány jsou 2 miliony pro 19 německých ústavů, 19 milionů pro 61 českých ústavů, pro školy odborné a ženské výrobní školy dostanou Němci 8 a Češi 16 milionů. Jak vypadá onen přiměřený podíl při společných nákladech, nemůžeme bohužel kontrolovati. Jeví-li se pro Němce poměr při učitelských ústavech a odborných školách aspoň poněkud přiměřený, lze to vyložiti z příčin zcela přirozených, ale dílem také z polohy území, které obýváme, a které ovšem také v pohraničních územích vyžadovalo namnoze většího počtu obecných škol nižšího řádu, dílem z obchodního a průmyslového vývoje našeho pohraničního území, které jest proti českému vnitrozemí méně bohatě obdařeno zemědělským bohatstvím. K uvedeným číslům přijde náklad na české školství menšinové, které činilo v roce 1922 48 milionů a r. 1923 jest v státním rozpočtu zařazeno 55 milionů, tedy o 7 milionů více pro 1923, důkaz pro to, že také v příštích letech mají se dále zřizovati české vzdoroškoly v jednolitém německém území. K tomu přistupuje ještě tvrdá řeč investičního programu, který vykazuje 124 miliony na stavbu škol českých, proti tomu toliko 6 milionů pro stavbu škol německých. Všeho všudy dostaneme my Němci z celého nákladu na školství asi 61 milionů, Češi proti tomu 332 miliony. Poskytuje se tedy německému školství z celého nákladu na školství 16%, kdežto i podle výsledku českého sčítání lidu tvoří Němci v zemích sudetských 30% veškerého obyvatelstva. To jest bezmezné popření našich práv. Ale co vy se staráte o naše práva! Páni vládcové tohoto státu mají v tomto okamžiku moc v rukou a té využívají svým způsobem, aby opravili lež o národním státě, která byla vynalezena v Paříži. Prosti skrupulí, neštítí se ani věcí nejhanebnějších, jako asi jest zákaz vyučovati dále ve zrušených německých třídách a školách na vlastní náklad menšinových národů. Nelekají se také porušit zákon, jen když účel posvěcuje prostředky.

Načrtnu zde praxi v provádění malého školského zákona, jaká se v poslední době vyskytla. V § 7, odst. 2. tak zvaného malého školského zákona, stojí výslovně: Ustanovení § 5, 1. a 2. odst., § 6, 1. a 2. odst., a § 7, 1. odstavec, nesmí se použíti k tomu, aby zřízené již třídy byly zrušeny nebo sloučeny, kdyby tímto zrušením nebo sloučením stoupl počet žáků v jedné třídě nad 60. Neznamená-li malý školský zákon pro nás nic pokud jde o školské reformy a pokrokovost, byl nám do jisté míry přijatelným právě pro toto ustanovení. Při správném použití § 7, odst. 2. byly by nám bývaly umožněny četné opravy výnosů, jimiž v době po vyhlášení malého školského zákona byly školy a třídy uzavřeny, a ve školském boji bylo by nastalo jisté uklidnění. Ale to se státi nesmělo. Jen právnické chytráctví československých úřadů školských to dokáže ignorovati § 7, odst. 2. Použije se ho jen u tříd kmenových, nikoliv však u 20 a ještě více let trvajících poboček a tříd zatímních, protože se tyto nepokládají za zřízené. Rozuměti takovémuto právnictví, připadá ovšem poctivému člověku těžko. Proto trvá přes vůli zákonodárcovu ne číslo 60, ale stále číslo 75 jako nejvyšší počet pro třídy. Tato skutečnost jest blasfemií na parlament jako zákonodárce.

Žádáme prováděcí nařízení k malému školskému zákonu, poněvadž právě druhy odstavec § 7 musí býti vykládán v tom smyslu, že počet 60 nutno pokládati za nejvyšší pro všechny třídy, lhostejno, zda jsou definitivní nebo nedefinitivní. Prováděcí nařízení dává na sebe čekati ode dne 13. července 1922, nebo ode dne vyhlášení malého školského zákona 21. srpna 1922. Lze to při nejmenším označiti jako liknavost ministerstva, potřebuje-li prováděcí nařízení k nějakému zákonu 4 měsíce, aby vyšlo. Nedojde-li k tomuto jasnému výkladu § 7, odst. 2., bude dán důkaz o úmyslu, že chcete vyprovokovati zničení německého školství, neboť tu neplatí, že se zde měří stejnou měrou Čechům i Němcům, ježto pro Čechy platí zcela jiné zákony, protože české školy menšinové trvají s docela jinými čísly, protože - pánové - české školy menšinové vykazují často v témže místě proti veřejným školám německým počet žáků daleko menší. Jsme také na další zápas za udržení našeho školství obrněni. Nenecháme vás o tom v pochybnostech, že se svými stížnostmi se nezastavíme ani u hranic tohoto státu, protože naše stížnosti na zlé nakládání s německým školstvím zanikají uvnitř hranic tohoto státu bez ohlasu. Máme prostředek, abychom mohli se svými stížnostmi překročiti hranice tohoto státu, a to prostředek legislativní, protože musíte dospěti na základě ustanovení mírové smlouvy k jinému zacházení s německým školstvím, než k jakému jste došli. Cituji za touto příčinou čl. 14. mírové smlouvy: "Československá republika souhlasí, aby každý člen rady Svazu Národů měl právo, upozorniti radu na každé porušení nebo nebezpečí porušení kteréhokoli závazku, a že rada může postupovat takovým způsobem a dávat takové pokyny, jaké by se jí v daném případě mohly zdáti vhodnými a účinnými." Použijeme tohoto článku mírové smlouvy, abychom své žaloby přednesli také Svazu Národů, i najde se člen Svazu Národů, který poukáže na znásilňování, které se páše na školství v tomto státě, jako na hrubé porušení ustanovení mírové smlouvy o ochraně menšin. Pokusíme se na tento způsob, abychom se vyprostili z právomoci státu. Československý stát bude pak ještě více v neprávo postaven, než jest již dnes. A práce, namířená proti německé kultuře, neprospěje nikterak jeho prestyži, jako na druhé straně též zakladatelství na poli českého školství bude bez užitku, poněvadž je ve své rychlosti a ve svém rozsahu jednoduše nepřirozeným. Ministr Bechyně musil asi míti tento pocit, když mluvil ve schůzi rozpočtového výboru z 10. listopadu o nebezpečí nadprodukce inteligentního proletariátu. Tlačíte dnes všechno do svých středních škol, nemusí to býti vždy nejlepší materiál, který se tu soustřeďuje. Jsme informováni o výsledcích učení i vyučování v českých středních školách. Kdybychom byli nebývali, byla by nás v tom poučila zpráva ministerstva školství a národní osvěty č. 11 z 15. listopadu 1922, která v informativní části oznamuje silný neúspěch na české státní reálce na Žižkově. Tato státní reálka na Žižkově není osamocena jako ústav s neúspěchy mezi českými ústavy.

Kolega Patzel mluvil právem o skleníkovém pěstování českých škol. České ústavy, které byly v tak velkém množství v posledních létech ze země vydupány kdežto mnoho německých ústavů bylo zničeno - nemohou se vykázat ani nutnou duševní přípravou oněch tříd, pro něž jsou určeny, ani správnou přípravou učitelských sil. To by se nás ovšem nedotklo, kdyby proces českého nového zakládání na poli školství nebyl prováděn na účet německých škol. Protestuji co nejostřeji proti této jednostrannosti jménem své strany.

K pronásledování našich škol připojuje se v poslední době také pronásledování německého učitelstva. Došlé zprávy nasvědčují, že má i německému učitelstvu být ukázána silná ruka státu. Proti velkému počtu německých učitelů bylo zavedeno disciplinární řízení buď pro výroky, pronesené ve veřejnosti, nebo proto, že přináleží některé politické straně. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Pánové! S tímto pronásledováním německého učitelstva začíná se dosud dosti skrytě. Takoví němečtí učitelé, kteří buď chybili, že pronesli veřejně mínění, nebo že náleží politické straně, jsou přesazováni vždy ještě na základě starého, platného zemského zákona z r. 1875, z tak zvaných služebních ohledů. Ale ze všech těchto přesazování jest možno viděti, že jsou překládáni zejména takoví učitelé, kteří byli jakkoli činnými ve veřejnosti. A všecka tato překládání, která dosud byla nařízena, jsou svou povahou přeložením z trestu. Němečtí učitelé, kteří byli dosud přeloženi z trestu, a sice z tak zv. služebních ohledů, jsou tak dalece úplně bez práva, že se ani nemohou ospravedlniti, jelikož presidium zemské školní rady není povinno udati důvody, pro které přeložení ze služebních důvodů bylo nařízeno. Proti těmto násilným opatřením, proti tomuto lstivému způsobu, proti tomuto vypovídání podle sibiřského vzoru musí se německé učitelstvo co nejrozhodněji vzepříti, a při tom bude moci počítat s naší ochranou a s naší podporou. Jak daleko úřady již se dnes domnívají, že musí jíti, ukazuje tento případ: Ve vrchlabském okresu bylo přeloženo několik učitelů proto, že přináleželi politické straně. Spolek učitelů tohoto okresu protestoval proti tomuto přeložení a funkcionáři tohoto spolku, starosta a zapisovatelka, podepsali tento protest. Pro toto podepsání byli nyní dokonce i starosta a zapisovatelka vrchlabského spolku učitelů vzati do disciplinárního vyšetřování a přeloženi. To jest zajisté jedna z nejnásilnějších zasáhnutí do svobody v projevu mínění netoliko jednotlivých osob, nýbrž i sdružení. Takové zasáhnutí neudálo se zajisté v době nejtemnější reakce. Toto nařízení zákona z r. 1875 se využitkuje dnes proti těmto učitelům. Dnes provádí se překládání ze služebních důvodů jen u jednotlivců. Jest ale již zjevno, že v celku jest systém, a že toto překládání německého učitelstva v nejbližší době má vzrůsti v rozsahu, jako mezi jiným v poslední době také překládání německých železničních a poštovních úředníků nabylo zvětšeného rozsahu. Také zde jest znatelným úmysl, který usiluje o poškození německého školství. Jest jisto, pánové, a zcela jasno, že tímto stálým a opětným přehazováním a překládáním má býti německé škole a spojení německého učitelstva s lidem způsobena škoda. Ale vládě nepodaří se nikdy, aby snad učitelstvo tímto systémem překládání od lidu zcela odloučila a vládě nepodaří se nikdy, aby u učitelů způsobila jiné mínění, než snad jest ono, které dnes všechen německý lid naplňuje. Učitel naučil se v minulosti příliš být zástupcem citů, ideí a mínění svého lidu. Opakuji naše mínění, že se podniká vše jen za tím účelem, aby se slib, daný na mírové konferenci, týkající se nejmožnějšího ulehčení vývoje školství menšinových národů, jak možno nejvíce porušil.

Nyní zdá se, že se chystá poslední rána. Chce se proti požadavku Němců po samosprávě pro německé školství, požadavku po přenesení starosti o zřizování škol a jich udržování národem, požadavkům, které jsme my Němci již roku 1890 a později při vyrovnávacím jednání v roce 1908 zastupovali, vzíti poslední zbytek samostatnosti na poli školství ve formě rozpuštění samostatných národních odborů školních rad. Dlužno vyčkati, zdali právě ministr školství Bechyně podá k tomu svou ruku. Ale my žádáme samostatné národní odbory ve školní radě pod vlastními presidenty, aby takto skutečně udržen byl onen stav, který se prokázal úspěšným po celá desítiletí. Pokus, dostati německé školství pod výhradně českou správu, vedl by, jako as před třemi desítiletími, k přímo bezmezným třenicím. Tento pokus by však též, myslím, přiměl všechny německé strany bez rozdílu k nejostřejšímu boji. Německému lidu v Československé republice musí býti přiznáno neomezené právo na správu jeho školství. Mám ještě několik jiných otázek k projednání. Naléhám nejprve u ministerstva školství a národní osvěty na prováděcí nařízení k zákonu od 13. července 1922 o právním poměru učitelstva, rovněž jako jsem naléhal již na prováděcí nařízení k malému školskému zákonu; i zde uplynuly 4 měsíce, aniž prováděcí nařízení vyšlo. Práce musí býti vykonána, nemají-li opět nastati velké překážky při propočítávání.

Při této příležitosti upozorňuji na neudržitelnost jednotlivých ustanovení tohoto zákona, zvláště ustanovení o právním poměru učitelů občanských škol a zástupců působících na obecných a občanských školách. Připomínáme resoluci senátu ze 13. července 1922, která zní: "Vláda se vyzývá, aby podala návrh zákona, jenž by uspokojujícím způsobem upravil požitky učitelstva občanských škol." Podle § 2 zákona ze 13. července 1922 vylučují se učitelé občanských škol ze skupiny B a zařazují se do skupiny C s připočtením 3 let pro postoupení do vyššího platebního stupně a postoupení časového. Rozdíl mezi platy učitelstva škol občanských a učitelstva škol obecných stal se na základě těchto ustanovení velice nepatrným. Tím musí se ztratit chuť k dalšímu odbornému vzdělání. To se musí napravit opětným zařazením odborného učitelstva do skupiny B.

Tvrdou nespravedlivost obsahuje zákon ze dne 13. července 1922 také pro zastupující učitele, působící na obecných a občanských školách. I tu musí nastati oprava. Podali jsme příslušné návrhy a doufáme, že těmto návrhům bude věnováno povšimnutí. Rdoušením škol, nařízeným v poslední době presidiem školní rady, byla v jednotlivých okresích vzata místa nesčíslnému množství učitelů, zvláště mladších, ale částečně také starších. Veliké množství učitelů jest bez chleba. O tyto učitele musí býti po dobu, kdy nemohou působiti na nějaké škole - pro největší část z nich znamená to ztrátu všech požitků - rovněž tak postaráno, jako o nezaměstnané vůbec a my zde poukazujeme na upravení podpor nezaměstnaných také pro učitele a žádáme ministerstvo sociální péče, aby vydalo zde potřebná nařízení.

Poněvadž tyto učitelské síly nemohly ještě složiti zkoušku učitelské způsobilosti, postihuje to ponejvíce velmi mladé učitelské síly, které nejsou také ještě zařazeny do hodnostních tříd a do stupnic platových. Nedostávají z toho důvodu ani prozatímního služného, ani jiných příjmů služebních. Při velice řídkých nových jmenováních, musí se hleděti především na starší učitelské síly, odkázané na prozatímní služné. Ale množství těchto učitelských sil jest tak velké, že bude dlouho trvat, nežli budou moci býti opět všechny umístěny ve školní službě. Těmto učitelům není také možno nalézti jiný, jejich předběžnému vzdělání odpovídající výdělek, jelikož následkem hospodářské krise našeho domácího průmyslu možnost vývozu jest docela omezena a mnoho set sklářských dělníků a kovodělníků jest bez práce; to platí zvláště o mém okresu. Jsouce úplně bez výdělku, jsou pak na obtíž svým rodičům nebo příbuzným, kteří jsou též často bez práce.

Uplatňují z tohoto důvodu plný nárok na podporu nezaměstnaných, zřízenou zákonem ze dne 10. prosince 1918, č. 63, a nově upravenou zákonem ze dne 12. srpna 1921, č. 322. Nárok pro tyto učitele bez míst jest uznati, jelikož podmínky, zmíněné v § 1 posledně jmenovaného zákona, jsou plně dány:

a) Jako učitelé nezařazení v počáteční službě podléhají na základě zákona a podle pokynů výnosu zemské školní rady ze dne 10. února 1920, čís. II 8329/2 - Z. Š. R. č. 117027 ai 1919, povinnosti nemocenského pojištění.

b) Poněvadž byli ve školní službě již zaměstnáni, byli zdejším okresním školním výborem též u okresní nemocenské pokladny jako členové řádně ohlášeni. Příspěvky byly až do dne jejich propuštění ze školní služby pravidelně sráženy a zmíněné nemocenské pokladně odváděny.

c) Propuštěním stali se nezaměstnanými, ztratili dosavadní příjem, a jest jim nemožno, za nynějších poměrů nalézti výdělek, odpovídající jejich předběžnému vzdělání. Ze všech těchto důvodů musíme pro tyto učitele, kteří se stali nezaměstnanými, žádati od ministerstva sociální péče výklad zákona o podpoře nezaměstnaných v tom směru, aby jako nezaměstnaným dělníkům, také nezaměstnaným učitelům dána byla budoucně podpora nezaměstnaných.

Musím promluviti ještě několik slovo pensistech. Požitky pensistů byly upraveny zákony ze dne 17. prosince 1919 a ze dne 3. března 1921. Nouze trvá však dále. Sta učitelů a státních úředníků, kteří mají již vyslouženo, nejde proto do výslužby, poněvadž by nestačili se svým výslužným. Z toho vyplývají ale pro úřednický a učitelský dorost těžké poruchy, více ještě v německém území nežli v českém, poněvadž na př. v německém území následkem ohromného rdoušení škol asi 1 1/2 tisíc německých školních tříd bylo zavřeno, čím se poměry ještě přiostřily. Tak způsobil špatný hospodářský stav pensistů, že přestárlí nemohli jíti do výslužby. Zde dlužno žádat, aby otázka pensistů byla upravena, a to tím způsobem, aby se jim dostalo platební úrovně s aktivními, na druhé straně, aby rozdíly mezi staropensisty a novopensisty byly vyrovnány.

Při této příležitosti jest nutno zmíniti se ještě o jiném stavu, který trpí stejně jako stav pensistů, jest to stav pěstounek. Po léta vedou tyto tuhý zápas o zlepšení svého hmotného postavení, jehož cílem jest zařazení do skupiny D státních zaměstnanců. V minulém roce zdálo se, že jest možno rozluštiti otázku pěstounek, a to až do té chvíle, kdy upravení této otázky vedlo ke sporu o pravomoc mezi ministerstvem školství a ministerstvem sociální péče. Ale tento spor o kompetenci nemůže trvati léta. Jest krajně nutno, aby tento spor byl skončen, aby těžce utlačovaný stav pěstounek došel konečně splnění svých přání.

Bylo by tu ještě množství otázek, o nichž by se mohlo pojednati, a které by se při vytčení stanoviska k rozpočtu zdály snad německým řečníkům k projednání vhodnými. Musíme však ve všech našich řečech klásti váhu na naše národně politické školní otázky a stesky. Zde můžeme říci jen to jediné, že dotud nezjednáte klid, dokud budete pokračovat v metodách nespravedlivosti a jednostrannosti při jednání o školství obou národů.

Kladu zde důraz na to, zvláště jménem své strany, že neumdlíme v boji proti každé nemorální stránce činnosti čsl. úřadů Československé republiky vůči Němcům jako menšinovému národu, jakož i proti jiným menšinovým národům, který ještě více sesílí ducha odporu. Tento duch odporu, který nabývá stále hmatatelnějších tvarů organisace, i od menšinového národa k menšinovému národu, bude konečně dost silným, nechat vás podlehnout ve vašem jednostranném postupování. My se o klid Československé republiky starat nemusíme. Utváření její jest v rukou českých stran, vládnoucích v tomto státu. Ale my pravíme, že za právě trvajícího systému, jehož jsme si zvláště v okamžiku rozpočtových porad vědomi, klid nikdy přijít nemůže. A my nezůstavujeme vás v nejasnu, že naše nervy vydrží až do toho dne, kdy dostane se splnění našim oprávněným požadavkům vzhledem k žalobám na německé školství, splnění našeho požadavku po samosprávě pro německé školství. (Souhlas a potlesk na levici.)