Předseda: Slovo
má dále pan posl. R. Fischer.
Posl. R. Fischer (německy): Slavná sněmovno! Mají-li poslanci v tak krátké lhůtě, jako je zde dána pro projednání rozpočtu, prozkoumati rozpočet 19 miliard korun v jeho položkách příjmů i vydání, jest prvním předpokladem, aby v tomto rozpočtu byla jasnost a přehlednost a aby poslancům byla dána možnost kontroly stran pravděpodobnosti číslic rozpočtu. Tu lze konstatovati, že při rozpočtu nám předloženém všechny tyto předpoklady scházejí, a to tím více, že účty státního hospodářství za uplynulá léta 1920 a 1921 nejsou předloženy a tím nejsou dány žádné pomůcky pro možnost kontroly. Nacházíme položky, které patří k sobě, všude roztroušeny, vydání správy vojenské se nacházejí ve většině kapitol ostatních ministerstev a ředitelství státního dluhu, které vyžaduje přes 3 mil. korun, nenajde se účtováno pod záhlavím "státní dluh", ale pod záhlavím "ministerstvo financí". Cla jsou vykázána v ministerstvu financí 676 miliony, ale kdo by myslel, že to je celá suma, kterou je zatížen náš dovoz i vývoz zboží, mýlí se, nacházíme 30 milionů korun vývozní prémie za uhlí v ministerstvu veřejných prací a dalších 60 milionů korun za vývozní a dovozní povolení v ministerstvu obchodu. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
K tomu ještě přichází, že jednotlivé kapitoly nejsou opatřeny buď žádnými vysvětlivkami nebo jen velmi nedostatečnými a že tyto vysvětlivky nejsou bezprostředně připojeny k jednotlivým kapitolám, ale že jsou uvedeny v souvislosti na konci rozpočtu. Chybí každý přehled hospodářství ve státních podnicích. Tento velký nedostatek, který byl vždy předmětem kritiky při předloze rozpočtu, konečně si uvědomila vláda sama a slíbila v této předloze, že tomu odpomůže. V kapitole 4. zákona finančního stojí: "Způsob správy státních podniků, ústavů a pod., které nemají převahou rázu čistě administrativního, upraví se současně zvláštním zákonem, který jednak doplňuje tento zákon finanční a jednak ustanovuje složení státního rozpočtu pro dobu příští."
Nuže, podívejme se, jak vláda dodržela i svůj slib. Dodala nám návrh zákona, tisk číslo 3826, a kdo tento návrh prostudoval a při tom očekával, že tam najde plán pro nové zbudování pozdějšího rozpočtu, bude velice zklamán. Celý návrh se omezuje na to, že stanoví, že bilance státních podniků musí býti přiložena k uzávěrce státního rozpočtu - která vychází po dvou letech a že v příštím rozpočtu musí býti obsažen také rozpočet pro jednotlivé podniky. Ale marně budete pátrati po slově o zbudování příštího rozpočtu a místo skutků jsme obdrželi i v tomto čistě formálním směru pouze sliby.
Ale je jisto, že nejenom sestavení rozpočtu o sobě, nýbrž i celá správa státní potřebuje reformy a tu zajisté nejvíce správa finanční. To není zcela nic nového. Již první revoluční Národní shromáždění se zabývalo tímto důležitým problémem, ale co se stalo od těch dob! Aparát správní, především správy finanční, stal se ne jednodušším, ale složitějším ohromným počtem i daňových zákonů a nařízení, na kterých se usnesly vláda a první Národní shromáždění, jakož i tato sněmovna. Reforma státní správy jest tedy jedním z nejnaléhavějších úkolů. Uznává to vláda sama. Třeba jen hledati v rozpočtu a najde se již teď, že pro různé potřeby při reorganisaci správy je vřazeno 15 milionů, na knihy a tiskopisy u příležitosti reformy státní správy 1,200.000 korun a že na stavbu, úřední byty a obytná stavení za příčinou reformy správy finanční je do úvěru investičního zařazeno 50 milionů korun.
Ale zcela marně budete pátrati po plánu organisačním, marně po slovu ve zprávě odůvodňovací, jak si vláda představuje započetí této správy, přes těch 66·2 milionů, které chce vláda již teď věnovati na reorganisaci státní správy. Neříká se, kde a co má býti vystavěno, a budeme si moci stěží představiti, že reforma státní správy počíná tím, že se napřed zbudují novostavby za 50 milionů. O spolupráci sněmovny není řeči. Musíme však trvati na tom, že sněmovna jako nejdůležitější činitel při provedení reorganisace státní správy má právo spolurozhodovati, musíme trvati na tom, aby tato reforma nebyla započata diletantsky, ale vážně. Musí býti zvolen výbor, do něhož musí býti povoláni odborníci, a musí mu býti dána lhůta k podání zprávy, sice nedojde, jak se teď zdá, k reformě správní bídy, ale ke vší jiné bídě přistoupí ještě bída reformy správní.
Jak nutna je reforma, pozorujeme již, podíváme-li se pouze na vydání finanční správy. 1820 milionů vydáváme na finanční správu. Souhrn všech přímých daní jest jen o 15 milionů korun vyšší, předpokládaje, že tyto daně jsou aspoň částečně správně preliminovány. Máme právě v tomto směru velké pochybnosti. Pan generální zpravodaj dr. Srdínko ovšem podával zprávu, že výnosy let 1920 a 1921 jsou velmi příznivé, ale přece současně poznamenal, že při těchto 2544 milionech korun většího výnosu jsou v to zahrnuty zcela značné nedoplatky daňové z dřívějších let. Když se však díváme na rozpočet přímých daní a shledáváme, že na př. všeobecná daň výdělková je letos výše preliminována o 21 milionů korun, zvláštní daň výdělková o 40 milionů korun, vzbuzuje to v nás velké pochyby, zdali bude možno v příštím roce vybrati takové sumy daňové.
Myslíme na krisi, na ohromnou nezaměstnanost, na ztráty, které budou míti mnohé podniky, a musila by nastati takořka veliká konjunktura, aby bylo možno zahospodařiti tak veliké sumy daňové. Skoro ještě příkřejší jest tento poměr u daně z příjmů. V letošním roce jest uvedena se 633 miliony, ale pro příští rok s 801 miliony korun. Tisíce malých úředníků a desetitisíce dělníků následkem hospodářské krise v příštím roce nebudou vůbec podléhati dani z příjmů. Při tom jsou předpisy namnoze tak opožděny, že bude vůbec nemožno, od této vrstvy dobýti osobní daň z příjmů. Ještě větší jest zvýšení při dani důchodové. 50 milionů proti 29 milionům v letošním roce. Nevíme, na čem se zakládá toto ohromné zvýšení. Pomýšlí snad vláda na to, že vyplatí půjčku válečnou a že následkem toho mnohem více rent bude zdaněno? Pomýšlí na to, že bude možno dosáhnouti příznivou konjunkturou, že budeme míti dvakrát tolik rentierů než letos?
Tomu nevěříme. Ale zdá se, že tomu tak jest. Neboť jest také daň z tantiem a daň z darů správním radům preliminována místo 7 miliony pro 1922 20 miliony korun. A pan ministr financí má velmi dobré styky s bankami a musí to věděti, zdali bude možno takové daně vybrati. Nám by to bylo jen důkazem, že v době krise hospodářské, v době nejhorší nouze pro velké části obyvatelstva, hlavně obyvatelstva průmyslového, bankovní kapitál a páni akcionáři dodnes dělají velmi dobré obchody. (Výkřiky na levici.)
Podkarpatská Rus však vykazuje ohledně daní opak. Jelikož v Čechách, na Moravě a ve Slezsku daně, které jsem uvedl, mají vynésti více o 250 milionů korun, jest pro Podkarpatskou Rus suma přímých daní snížena s 10 na 6 milionů. Uvažujeme-li o této výměře daní, vnucuje se přesvědčení, že výnos byl proto tak vysoko prelimilován, aby se schodek, který při tomto rozpočtu prý obnášel prvotně 6 miliard, byl stlačen na 878 milionů korun teď v rozpočtu uvedených. Máme ohromné přetížení všech úředníků berních. Předpisy jsou velice opožděny a práce úředníků se ještě zhoršuje tím, že v čistě německých krajích dvoujazyčnost vyřízení práce ohromně ztěžuje. Nemáme přehledu, jak velký je výnos jednotlivých daní. Jest však jisto, že dnes ještě jsou daně a poplatky, jichž vybírání vyžaduje větších peněz, než tyto daně samy o sobě vynášejí. Nemáme zapotřebí jen reformy správy, máme zapotřebí také reformy daňové. Dovolte mi jen, abych uvedl jeden příklad. V žádném moderním státě nebude v zákonodárství ještě stav, že společenstva dělnická, konsumní spolky dělníků při zdanění čistého výnosu budou postaveny na roveň akciovým společnostem a bankám. Přeplatky na ceny, které činí vlastní členové ve svém obchodě, přirovnávají se v Československu ziskům akcionářů, ustřihovačům kuponů. A nejen toto křiklavé bezpráví tu jest; postrádáme zcela podpory, které se dostává v jiných státech těmto hospodářským korporacím dělníků, v rozpočtu tohoto státu. Máme tolik daní, že čím dále tím více i v jiných kruzích než v čistě socialistických si razí cestu názor, že musíme dospěti pokud možno místo všech těchto daní k jediné dani přímé.
Co dále musíme požadovati, jest, aby konečně byly zvoleny odhadní komise daňové, aby přestala jmenování a aby se dělníkům dostalo konečně vlivu v těchto odhadních komisích daňových. Naše stanovisko vůči daňové politice tohoto státu jest dáno. Potřebujeme se jen podívati na sebrání a rozdělení daní a stanovisko nemůže býti než odmítavé. Daně spotřební na př. při lihovinách a nápojích činí v příštím roce 745 milionů korun. Jsou preliminovány o 7 milionů korun výše. Daň z cukru jest stanovena na 147 milionů korun, skoro na její letošní výši, daň z masa má vynésti o 10 milionů více. Tu třeba při tom všem poukázati k tomu, že lze znamenati podstatné zlevnění tohoto zboží, a to u cukru o 40% proti loňskému roku, u nápojů-pivo atd. průměrně o 25%, jelikož daně přes to vše mají přinésti ještě zvýšení. V poměru k ceně bude tedy daň o to tíživější, oč skutečně nastalo zlevnění. Při tom poukazuji k tomu, že stát pro sešlé oběti požívání alkoholu nemá peněz nazbyt. Rozpočet vykazuje 13 milionů celkem pro boj proti příjici, tuberkulose plic a alkoholismu. Náš iniciativní návrh, aby z výnosu daně z nápojů bylo věnováno 2% k boji proti alkoholismu, a především bylo postaráno o děti opilců, se stále ještě neprojednává. Přes nižší ceny, přes nižší mzdy vyšší daně, to jest facit rozpočtu.
Nepřímé daně dohromady jsou čtyřikrát výše preliminovány než daně přímé, totiž,7033 miliony korun. 500 korun činí nepřímé daně samy o sobě na jednoho obyvatele. To jest tak ohromné zatížení daňové, že tíží dělníky v jejich míře životní co nejvíce, že převyšuje daleko hospodářskou sílu dělníků, protože jim ubírá velkou část jejich mzdového příjmu, avšak není v žádném poměru k síle národního hospodářství v této zemi. V rozpočtu jsou dvě daně, daň z uhlí a z obratu zboží, preliminovány níže. Bylo již vzpomenuto ohromného bezpráví, které je dáno daní z obratu zboží. Původce, bývalý ministr financí dr. Engliš, sám charakterisoval tuto daň jako sociálně nejnespravedlivější a omezil ji proto časově. Má býti vybírána jen do konce příštího roku, nač však podle vývodů nynějšího ministra financí není ani pomyšlení. Přes všechna hesla každého českého ministra a politika o konsolidaci se nejspíše dožijeme toho, že daň přes to bude vybírána dále, ačkoli při jejím zřízení bylo předpokladem, že je odůvodněna jen v mimořádných poměrech doby poválečné a že v tom okamžiku zmizí, kdy se dojde k řádnému vypracování rozpočtu. Při tom tato daň tam, kde je paušalována, letos ještě více působí zdražení než loni. Máme levnější ceny, ale stále ještě stejné sazby daňové. Při tuku na př. při paušalování činí sazba daňová teď 4 1/2%, kdežto na jaře činila 2%. Stejně tíží daň z uhlí. Poukazuji jen na návrhy, které podal náš klub na odstranění této daně, která ovšem má vynésti 1050 milionů, z nichž stát sám musí zaplatiti třetinu ze své vlastní spotřeby uhlí, oné daně, která se stává hrobem našeho průmyslu. Nežádáme pouze odstranění daně uhelné, ale též zrušení vývozních prémií pro uhlí, žádáme, aby byla zjednána práce pro zahálející horníky, aby se uhlí nerozpadávalo na haldách, ale bylo skutečně vyváženo.
Docela zvláštní položku nacházíme ještě v tomto rozpočtu. "Právní poplatky", tu jest zvýšení zcela ohromné, a to z 291 milionů v tomto roce na 480 milionů korun v roce příštím. Tu zdá se, že působí opačný argument, než jako při přímých daních: Snad si vláda dělá naděje, že ohromným množstvím konkursů, které teď nastanou, nastane i ohromné zvýšení právních poplatků.
Monopoly, a to solní, sladidel a výbušných látek, mají vynésti při vydáních jen o něco více než 1/2 milionu korun, skoro 52 milionů korun. Bohužel se nám nepodává ve zprávě nahlédnutí do hospodářství ve státních podnicích, právě tak málo jako při tabáku, který má také vynésti o zcela značnou částku více, skoro 150 milionů více než letos. Při této příležitosti bych na to poukázal, že sněmovně byl předložen návrh našeho klubu, aby na opětnou žádost úředníků tabákových továren byl konečně vzat zřetel a místo do skupin C a D státních úředníků byli zařazeni do skupin B a C. O tom, že stát chce těžiti i ze hry loterní, tedy ze všech možných nectností svých občanů, jen tak mimochodem.
V tomto rozpočtu jsou vydání pro Podkarpatskou Rus uvedena zvláště. Celkové příjmy správy finanční činí tam 50 milionů a vydání 36 milionů nebo 72% celkových příjmů. Ale je zajímavo, jednou prozkoušeti blíže celý rozpočet této zemičky. Tu nacházíme celkové vydání 396 milionů a celkové příjmy toliko 230 milionů, tedy deficit 165 milionů v tomto území se svými 200.000 obyvateli. Při tom ještě nejsou započítány výdaje ministerstva vnitra, pro četnictvo a národní obranu. Dnes právě nám byly předvedeny tak smutné obrazy z tohoto území a o bídě, jež tam panuje, že se musíme tázati, kde tedy zůstávají výsledky českého umění správního v tomto území. Nemůžeme, bohužel, zkoumati, jak se věci mají na Slovensku. Ale asi i o tom platí, že tam český stát dává ohromné prostředky do těchto území, že však chybí předpoklady, aby se jich prospěšně užilo v této zemi, která po staletí byla držena pod maďarským panstvím v úplné nekultuře.
Dovolte teď několik poznámek ke clům. Máme celkový příjem z cel, Podkarpatskou Rus v to počítaje, 679 milionů, to jest o 145 milionů více než v roce 1922. Tu jest též velice zajímavé, kontrolovati vybírání celních nákladů. Stát vydává na pohraniční ochranu finanční, c lnice a vrácení cel 200 mil. 505.297 korun nebo okrouhle 30% veškerých příjmů z cel zase pro správu. K tomu přistupuje ještě v rozpočtu investičním položka 85 mil. pro zbudování nových celnic. Ale mnohem horší to je, přihlížíme-li v tomto bodu k Podkarpatské Rusi samotné. Tu činí vydání celní správy 15 milionů, avšak příjmy jen 3 miliony, tedy schodek přes 12 milionů. Máme zde skutečnost, že vybírání stojí pětkrát více než výnos daně. Obracíme se proti celní politice tohoto státu, která se stává čím dále tím více politikou vysokých ochranných cel. Celní koeficienty byly již v prosinci minulého roku konečně stanoveny a uveřejněny. Od té doby lze však u mnohého zboží zaznamenati ne nepatrné zlevnění. Stav kursu koruny jest v tehdejším poměru ceny proti dnešku 1:2 1/2. Naše soustava celní je zbudována na clech podle váhy a již pouze tím cla působí tak, že se dnes staví 1 1/2kráte nebo o tolik, oč se zboží zlevnilo, v poměru k ceně zboží výše. I obchodní komory, které sice byly vždy nejpovolanějšími zastánci politiky ochrany vysokými cly, uznaly ve své poslední schůzi za nutné snížení cel o 30%. Ministr financí však nebere v rozpočtu zřetele na tuto žádost a prohlašuje, že si musí ponechati výši nyní platných celních sazeb jako kompensaci pro sjednání obchodních smluv v ruce. Kdyby tomu tak bylo, mohli bychom snad shledati tento stav ještě na nějaký čas snesitelným, ale stát by pak musil vážně pomýšleti na ujednání obchodních smluv. I tu by se nesměly dávati pouze sliby, ale vláda by musila učiniti vše, aby naše hospodářství znovu oživila a sjednala nový odbyt pro průmysl a obchod. Dostali jsme dosud krátké přesné prohlášení v otázce celní jen od ministra zemědělství. Zasazuje se o to, aby se buď zrušila cla průmyslová, neb aby se znovu zavedla cla agrární. Částečně je již máme. Avšak proti každé takové snaze, která nikam jinam nemíří, než aby se životní míra dělníků, která následkem hospodářské krise beztoho se stala skoro nesnesitelnou, ještě dále ohrožovala, se ohradíme co nejostřeji, neboť užitek z těchto cel by neprospěl malým zemědělcům, ale byl by shrábnut pouze velkoagrárníky. Žádáme, aby celní zdi, jimiž se Československá republika čím dále tím více obklopuje, byly zbořeny. Žádáme, aby nákladnému omezování našeho obchodu byla učiněna přítrž a aby se utvořilo veliké jednotné území hospodářské místo nynějších malých států ve střední Evropě. Nežádáme to pouze my - mnozí hospodářští politikové, mezi jinými bývalý ministr Schuster, přiznali se k témuž názoru a řekli otevřeně, že přes všechny rozdíly měnové jest utvoření takového celního území možné a že existence našeho průmyslu a dělnictva průmyslového v tomto státě může býti zabezpečena jen tehdy, podaří-li se nám, že se nám skutečně dostane tohoto jednotného většího území hospodářského.
Teď ještě slovo k investicím. Vláda zařadila 2999 milionů na investice, které mají býti provedeny v příštím roce. Živě bychom to uvítali, kdyby bylo možno, vydati tuto sumu skutečně na investice. Ale máme o tom nejvážnější pochyby. Právě tu nemáme programu, ale jsme odkázáni na čistě fiktivní číslice, a již proto nevěříme v provedení, nehledě k tomu, že to může býti jen tehdy provedeno, když se podaří obstarati úvěr. Tu se má věc zase tak, že při nedostatečné důvěře vnitrozemska k finančnímu hospodářství tohoto státu přicházejí v úvahu přece jenom zase zahraniční úvěry. Viděli jsme to při půjčce stavební, jež měla oživiti stavební činnost, která však utrpěla úplné fiasko: 85 milionů místo očekávaných 1000 milionů. Poukazujeme při kapitole "Investice" na zlé zanedbávání německého území. Právě tam, kde je nejvíce zapotřebí, aby se zjednala práce, ve velkých německých střediscích průmyslových, má býti vydáno celých 8% těchto investičních úvěrů. Ve 3 severoněmeckých okresích, varnsdorfském, rumburském a šluknovském, shledáváme uvedeno celých 100.000 korun. Pan generální zpravodaj dr. Srdínko podal zprávu o investicích, provedených loni a letos. Bylo prý prostavěno a pro investiční účely upotřebeno v roce 1921 1812 milionů a v roce 1922 až do 30. září 1060 milionů, celkem 2872 milionů. Z toho bylo kryto z půjčky dopravní, stavební, elektrifikační a z půjčky anglické dohromady 1678 milionů, 1194 milionů bylo vybráno ze státní pokladny jakožto záloha. To jest zjevné porušení finančního zákona. (Souhlas na levici.) Tento stanoví v článku 2., že "všech příjmů, řádných i mimořádných, smí býti užito pouze k účelům, udaným v jednotlivých kapitolách." Byla by tedy měla býti tázána sněmovna a měl býti vyžádán její souhlas, aby se použilo přebytků, docílených v jednotlivých resortech pro účely investiční. To se nestalo, a ačkoli je to samozřejmé, že by v této sněmovně proti použití takových přebytků pro účely stavební a investiční nebylo bývalo odporu, sněmovna byla jednoduše nevšímavě opomenuta.
Souhlas k předloženému rozpočtu
odepíráme, protože tento rozpočet ve všech svých částech jeví
obraz měšťáckého státu třídního, protože dělnictvo citelně zatěžuje
a i jeho kulturním požadavkům skoro nikde nevyhovuje. Naše odmítnutí
má býti současně protestem proti dosavadní zhoubné politice daňové
a celní této země. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Další řečník není zaznamenán, rozprava o finanční skupině je skončena. Hlasování o této skupině odkládám, jak jsem již prohlásil při skupině první, až po skončení rozpravy o všech skupinách. Přikročíme nyní k podrobné rozpravě o skupině III., t. j. kulturní, obsahující kapitolu XIII a XIIIA. Ministerstvo školství a národní osvěty.
Přihlášení řečníci k této skupině jsou:
Na straně proti: pp. posl. Hancko, Hoffmann, Pittinger, Palkovich, Stejskal, Borovszky, dr. Petersilka, Rouček, dr. Medinger, Simm, Deutschová a Houser.
Na straně pro: pp. posl. Roudnický, dr. Blaho, Jaša, Rosolová, dr. Uhlíř, Rýpar, Ertl, Veverka.
Uděluji prvnímu na straně "contra"
přihlášenému řečníku slovo, a to p. posl. Hanckovi.
Posl. Hancko: Slávny sneme! Smer vládneho režimu je výslovne centralistický. Hlavným, dodnes však z taktických dôvodov ešte vždy zakukleným účelom je Slovensko podľa mentality českej prevychovať" prepracovať, vykoreniť všetké staré tradície, zvláštnosti, city, zvyky slovenské, v ktorých rýdze slovenské národné povedomie korení. Rozvrátiť dosavádnu mentalitu Slovákov, otráviť jeho dušu falošnými frázami čechoslovakizmu a duchom materialisticko-nevereckým, eliminovať slovenský národ a absorbovať ho českým - pod kepienkom čechoslovakizmu.
Hlavný cieľ dnešnej vládnej politiky je tedy vytvoriť jedon národ český, s rečou českou, čo v koncoch toľko znamená, že vládny tento režim na smrť odsúdil slovenský národ a slovenskú reč!
Že je tomu tak, uvediem živé dôkazy. Celý kultúrny svet vie, že svojráz povahy slovenského národa prýšti a pocháza z jeho hlboko zakorenenej zbožnosti. Historia nás učí, že modliaca knižka, kancel a cirkevná škola boly prostriedky, ktoré v ňom v časoch národnej poroby rýdzu jeho slaviansku-slovenskú povahu udržaly a ho od národného zániku zachránily. Je ceľkom prirodzené, že národ tieto cirkevné ustanovizne, hlavne školy čo svoju útulňu, čo svoj obranný hrad obľúbil, uznal za svojskú, milú, ktorú si preto aj dnes tou najväčšiou húževnatosťou bráni, a bráni si ích dnes tým sebavedomejšie, lebo ho stálé a bezohľadné útoky proticirkevné k tomu zvýšenou mierou povzbudzujú.
Národným oslobodením po prevrate povznášala sa v národe túžba, aby cestou povznesenia, zvelebenia jeho prastarých, vyprobovaných ustanovizní, vypestovaný a posilnený bol národný duch slovenský, utúžená jeho národná bytnosť a aby sa dohonilo všetko to, čo mu minulosť nedopriala.
Očakávali sme, že sa prirodzené túžby slovenskej duše splnia, veď vyhlásená bola sloboda. Lenže, čo sa stalo? Z českej strany započaly sa útoky práve proti všetkému, čo je národu svojské, milé a drahé. Započalo sa týmto okupovanie, ničenie slovenského národa bratským národom českým.
Kultúrna čechizujúca okupácia započala svoje dielo na Slovensku s násilným zhabaním 23 cirkevných stredných škôl. Tieto cirkevné majetky bez opýtania majiteľa, cirkve, boly štátnou správou centralistickou na spôsob bolševický jednoducho odcudzené. Že je tomu tak, svedčí o tom rozpočet, v ktorom nenachádzame položky, ktoré by boly dôkazom, že štát za dočasné užívanie týchto školských budov majiteľovi nájomné platí. Doprajeme každému, čo mu právom prináleží, len kladieme otázku vláde, ako je to možné, že výlučne katolícke stredné školy boly odsúdené, evangelícke a protestantské úhrnom ale boly ponechané, z ktorých dve sú maďarské, jedna nemecká, o ktorých troch sa nemôže povedať, že by slovenčily, ale naopak maďarčia a ponemčujú. Či je to nie makavým dôkazom utlačovania 80%ovej katolíckej väčšiny? Radšej Maďarom, evangelíkom a Nemcom nechajú, ako katolíkom. Tento nezákonný čin, spáchaný na katolíckej, slovenskej, štátotvornej, prevážnej väčšine vtiská uraženým vrstvám národa tú najostrejšiu zbraň sebaobrany do rúk, ktorej použijeme a nesložíme, pokiaľ prirodzené naše práva v republike nezabezpečíme.
Vládny, centralisticko-pokrokový režim si zničenie cirkevných škôl, aj zničenie cirkevnej ľudovej školy vytýčil za cieľ. Potiera, kope túto, ako najväčšieho zločinca v národe, ačkoľvek všetci vieme, že táto ustanovizeň bola poslednou útuľňou slovenčiny pred prevratom. Heslo je: poštátniť cirkevné školy na Slovensku. Otvorene to neide, pripravujú pôdu k tomuto zákerníckym spôsobom. Vydané je heslo: Získať tejto my lienke v prvom rade učiteľstvo. A ako? Keď sa to nedarí po dobrote, urobiť to tlakom! Potieraním tohoto osobníctva chcú ho k myšlienke poštátnenia donútiť. Na staropensistov nechcú aplikovať pensijný zákon, odsúdili ich na hladovú smrť. Odkladajú definitívnu úpravu platov aktívnych učiteľov, takže títo nemôžu do pensie. Prečo neinkasujú aj od nich 8% pensijný príspevok? To sú odstrašujúce prostriedky. Upozorňujem vládu, že žiadame vypočutie učiteľských orgánov a vydržovateľov pred definitívnym ustálením úpravy platovej. Cirkevným učiteľom-zajatcom, vrátivším sa zo zajatia, nepriznávajú mimoriadnu drahotnú výpomoc, tak ako štátnym, keď na to s týmito rovné nároky majú. Na reholníkov, učiteľov pri rovnej kvalifikácii a práci neaplikujú paritný zákon. Či títo nevychovávajú práve tak dietky národa, ako aj ostatní? Prečo je to všetko?
A aby sa proti cirkevným školám aj sama verejnosť naladila, prispiel k tomu ešte aj sám pán minister Bechyně v jeho exposé v rozpočtovom výbore, kde tendenčne to sa odvážil tvrdiť, že na cirkevné školy, ktoré on v piatom roku konečne už aj sám za verejné uznáva - pred tým ich Česi za súkromé uznávali - prispievajú cirkve vraj len 3,680.852 K, kdežto štát 65,034.738 korún, pri čom štát ale vraj len nepatrný vliv má na ne. Staviame číslice pred pána ministra a tážeme sa ho: Keď 982 štátnych škôl s 2045 učiteľmi stojí štátu 46,836.066 korún, možné-li je vydržať pri rovnej dotácii 2430 cirkevných škôl, tedy o 1448 viacej s 4217 učiteľmi, tedy o 2172 viacej u i so vzpomenutým príspevkom za 68,715.000? Keď udržovanie cirkevných škôl podľa tu uvedeného pomeru stojí asi 115,000.000 a keďže štát len s 65 milionmi prispieva - kto hradí tých 50 mil. zbytku, keď nie cirkve, nepočítajúc k tomu ešte budovy a pozemky školské? Myslel si pán minister, že my nevieme, alebo nebudeme jeho výpočty kontrolovať a že dáme verejnosť práve vládou čo auktoritou falošne zavádzať? Smutné je, že štátny rozpočet na takýchto výpočtoch a na takomto morále spočíva. Štátny vliv uplatňuje štát veľmi intensívne svojimi inšpektormi aj v disciplinárnych veciach, veď aj štátnu podporu má právo zastaviť a voľbu schváliť alebo odoprieť. Naši učiteľia ešte dosiaľ nie sú definitívne potvrdení, ačkoľvek mnohí složili sľub vernosti i zkúšku zo slovenčiny.
Slovenské výhody prečo sa neudeľujú aj slovenským učiteľom? Po umretí učiteľa nariaďuje starý maďarský zákon užívať vdove učiteľovej všetky platové príjmy za pol roku, ktorých učiteľ pred svojou smrťou užíval. Juliusovým reparačným zákonom zabezpečené požitky učiteľom sa ešte dosiaľ nevyplácajú, ale srážky 20-30%, ustanovené decembrovým zákonom sa ešte ďalej srážajú. Povinnosti vymerané zákonom sa už učiteľstvu ukladajú, ale platu nedostávajú. V smysle V. resolúcie senátu Národného shromaždenia nevzala vláda do rozpočtu na rok 1923 obnos, ktorým by sa nahradily srážky, ktoré učiteľstvo utrpelo na základe zákona zo dňa 21. decembra č. 95 za dobu od 1. januára do 31. mája 1922.
Pán minister Bechyně priznáva, že na školy vzdialené sa nikomu nechce, lebo sú v opustenom prostredí. Prečo nepomyslel na ich lepšie honorovanie? Pýtám sa pána ministra, dokiaľ budú trvať tie platové rozdiely? Sú tu ešte diety uvedené obnosom 7,598.000 K na národné ľudové školy a 1,108.000 K na stredné školy.
Štátny rozpočet neuznáva slovenských škôl. Vzpomína len českých, maďarských a nemeckých stredných škôl, ale nepamätuje vôbec slovenských stredných škôl, čím potvrdzuje sa vlastne to, čo som prehlásil drieve.
V rozpočte niet položky na sriadenie zrušenej lesníckej akademie, na sriadenie vysokej technickej školy. V Čechách a na Morave je česká i nemecká, ale na Slovensku sa vôbec na ich sriadenie nepomýšľa, ačkoľvek aj anketa v r. 1920 bola provedená. Štátne konservatorium je v Prahe i v Brne, prečo nie na Slovensku? Vysoká škola zverolekárska je v Brne, vysoká škola obchodná v Prahe, vysoká škola baňská v Příbrami, ale na Slovensku nechcú ani jednu z nich uskutočniť. To je to doplácanie na to Slovensko. Ja myslím, že z tých slovenských peňazí sa to ťažko vydržuje.
Vydanie učebníc je celkom nesprávne vedené, poneváč slovenským spisovateľom ani nechcú aprobovať ich knihy.
Poneváč rozpočet slúži cieľom
výslovne centralisačným a neni v ňom záruky, aby sa školstvo slovenské
krajinským slovenským pomerom zodpovedave mohlo rozvinovať, bude
slovenská ľudová strana hlasovať proti rozpočtu. (Potlesk slovenských
ľudových poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má dále pan posl. dr. Blaho.