Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl. Grünzner.
Posl. Grünzner (německy): Dámy a pánové! Mým úkolem je promluv ti ke kapitole "státní pense". Tato kapitola je téměř pro všechny lidi, kteří měli čest, či lépe řečeno, které osud odsoudil k tomu, aby celý svůj život věrně, poctivě, svědomitě, a namnoze strádajíce, za nedostatečnou odměnu sloužili státu, dějinami utrpení, o nichž by bylo možno napsati knihy. Nejbolestnější část těchto dějin utrpení začíná okamžikem, kdy se rozpadlo staré Rakousko a vznikly státy nástupnické.
Nehledíme-li k posledním nařízením starého Rakouska, jimiž ještě v poslední chvíli před převratem byly povoleny státním pensistům jisté drahotní přídavky, ovšem také jen zcela nedostatečné, jak to ostatně vždycky bývalo, můžeme říci, že státní pense a jinaké požitky osob na odpočinku byly od doby, co trvá československý stát, upraveny již třemi zvláštními zákony. Dva z těchto zákonů pocházejí z doby jmenovaného revolučního Národního shromáždění, a to zákony č. 2 a 3 ze 17. prosince 1919, a třetí je zákon č. 99 z 3. března 1921. Všimneme-li si těchto tří zákonů, seznáme, že všechny jsou nepostačující, že žádný z nich neupravuje důkladně, všeobecně všech pensí, aby se dotkl věci takřka u kořene, nýbrž že k dosavadnímu bezpráví a nerovnostem byla připojena nová a nadto ještě způsoben neblahý zmatek.
Již při projednávání zákona čís. 99 z 3. března 1921 upozorňovali jsme ve výboru státně-zřízeneckém jakož i v plenu sněmovny se vším důrazem na to, že se tímto zákonem zavádí nové bezpráví, poněvadž jedni požívají výhod propočítání služebních let a druzí jsou odbýváni jen jakýmsi hubeným vyrovnáním. Avšak našeho hlasu nebylo dbáno a vládní většina přijala zákon tak, jak byl předložen. Na naše námitky odpověděli nám tenkrát zástupci vlády, že nelze propočítati služební léta staropensistů, poněvadž by to předně vyžadovalo příliš mnoho peněz, a za druhé je prý to také technicky nemožné, poněvadž nejsou po ruce potřebné doklady. Tento druhý důvod je naprosto nicotný, poněvadž všechny potřebné doklady a pomůcky bylo by bývalo možno snadno opatřiti. Dokonce i sdružení pensistů se k tomu ochotně nabídla a byla by bývala při tom velmi ráda pilně pomáhala. Ale vláda a správa neměla dosti dobré vůle, aby poskytla potřebné peníze pro staropensisty, vdovy a sirotky. Je povinností vlády a většinových stran, aby co nejrychleji odstranily bezpráví spáchané na staropensistech a vydaly všeobecně platná zákonná ustanovení.
Co je obsahem těchto tří zákonů a jak byly provedeny? Zákon č. 2 ze 17. prosince 1919 stanoví normální požitky pensistů, vdov a sirotků, jakož i nejnižší pense. Mimo to § 63 stanoví, že pozůstalým po státním zaměstnanci, jenž zemřel beze své viny po utrpěném úrazu - v zákoně se praví "bez úmyslného zavinění" - za zvlášť pozoruhodných okolností lze povoliti vyšší než normální zaopatřovací požitky, až jednou a půlkrát vyšší než tyto požitky, při čemž však do zvýšení je započítati případnou úrazovou rentu. To je rovněž ohromné bezpráví, jež není ničím odůvodněno. Zač se vyplácejí úrazové renty? Přece za to, že úrazem se ztrácí výdělek, a za tělesné poškození. Úrazové pojištění ve starém Rakousku bylo po té stránce lepší, že renty nebyly slučovány s pensemi. Teprve Československo zavedlo tímto zákonem ze 17. prosince 1919 slučování pensí a rent. Tento stav je trvale neudržitelný a musí býti opět odstraněn. Zákon č. 3 ze 17. prosince 1919 stanoví v § 1 průměrně 80%ní zvýšení pensijních požitků všech civilních státních zaměstnanců, státních učitelů a mužstva četnického, pokud tyto oby odešly na odpočinek před 1. zářím 1919. § 3 tohoto zákona vztahuje se na železniční zaměstnance a zavádí 20%ní zvýšení nejnižších požitků. Ustanovení těchto paragrafů jsou zajisté velmi pěkná, ale správní úřady tohoto státu neprovedly úplně ani první zákon, ani ustanovení zákona druhého. Mnoho pensistů, kteří jsou československými státními občany, jednotlivé správní úřady přímo připravily o jejich zákonný nárok.
Zde se uplatňuje smutná historie o t. zv. posledním aktivním služebním působišti před převratem či před vstupem do pense. Bylo velmi mnoho sporů o tom, zda má býti státní občanství rozhodujícím podkladem pro přiznání pense a zlepšení zákonem zavedených, či poslední služební působiště. Tehdy se rozhodli pro druhý názor a bylo přijato poslední služební působiště. Nuže, co z toho vzešlo? Všichni českoslovenští státní občané, kteří jsou sem, do tohoto státu příslušní, kteří však měli své poslední služební působiště v území některého jiného nástupnického státu, byli vyloučeni z dobrodiní těchto zákonů, chceme-li ta zlepšení tak nazývati. Je to tisíce a tisíce bývalých státních zaměstnanců, kteří buď přímo po převratu nebo už předtím byli dáni na odpočinek. Jen na Slovensku je staropensistů 15.000, nepočítaje v to členy rodin. Polské a rumunské vyslanectví v Praze oznámilo svého času české vládě, že zrušují vzájemnost při vyplácení státních pensí a že budou vypláceti pensijní požitky jen těm pensistům, kteří jsou polskými nebo rumunskými státními občany. Byla by to vlastně správná zásada, aby bylo zjednáno jasno. Bylo vydáno nařízení a generální finanční ředitelství na Slovensku podle tohoto prohlášení rumunského a polského vyslanectví odňalo všem státním staropensistům nejen výhody tohoto zákona, o nichž jsem právě mluvil, nýbrž zastavilo jim vůbec všechny jejich požitky, takže ubozí ti lidé zůstali úplně na holičkách. Stěžovali si, posílali do Prahy deputace, žádosti, ale byli odmítnuti s odůvodněním, že nemají nároků na tento zákon. Československé ministerstvo financí vydalo dokonce tajný výnos, který je určen pouze pro vnitřní službu. Při strašné bídě, jaká je mezi staropensisty a obzvláště těmi, kteří byli vyloučeni z výhod, je to skandál a ostuda pro stát, že odsuzuje dnes k hladovění své staré zaměstnance, třebas že dříve sloužili jinému státu. Bylo by povinností vlády - a tu se důtklivě obracíme k stranám většiny, k nimž přece náležejí i socialistické skupiny - aby zde učinila pořádek, aby odstranila tento skandál. V § 8 tohoto zákona praví se výslovně, že těchto výhod možno použíti i při těchto státních občanech.
§ 8 zákona ze 17. prosince 1919, č. 3 praví, že výhody tohoto zákona náležejí jen oněm osobám, jichž odpočivné a zaopatřovací požitky byly převzaty státem československým. Až do konečné úpravy této otázky mohou býti tyto výhody poskytnuty i těm, o jichž převzetí nebylo dosud rozhodnuto, pokud jim stát československý pensijní a zaopatřovací požitky vyplácí. To tedy znamená, že tyto výhody mohou býti povoleny všem oněm staropensistům, kteří dostávají dosud pensi od československého státu. Postavíme-li se ovšem na stanovisko, jako generální finanční ředitelství v Bratislavě, že zákon se nevztahuje na tento druh staropensistů, je tím dána možnost odníti jim výhody. Správní úřady tohoto státu prostě nedbají jasných ustanovení zákona a upírají oněm lidem jejich práva.
Staropensisté a obzvláště ti, kteří byli dáni na odpočinek těsně po převratu, byli stále utěšováni poukazem na římskou konferenci, kde budou konečně stanoveny pevné zásady pro přejímání pensí. Již častěji jsme urgovali u vlády tuto konferenci, dali jsme podnět, aby tehdejší ministerský předseda dr. Beneš svým vlivem zakročil u vlád nástupnických států, aby se tato konference konečně už sešla. V dubnu tohoto roku se konference konečně konala a bylo tam upuštěno od zásady posledního působiště v činné službě a pro převzetí pensistů byla přijata zásada státního občanství. Od dubna je zde dohoda, ale vláda dodnes nepředložila parlamentu návrh zákona, jenž by umožnil, aby tato smlouva, či dohoda, jež byla ujednána, mohla býti konečně také ratifikována. Musíme tudíž žádati vládu, aby konečně předložila tuto smlouvu jako návrh zákona sněmovně, aby bylo možno zaujmouti k ní stanovisko a tím aby byla odstraněna nejasnost při přejímání pensistů a konec učiněn jejich bídě. Tak rádi se dovoláváte Rakouska, jež prý činí jakési potíže, pokud se týká ratifikace této smlouvy. Je přece vyloučeno, jestliže ostatní státy souhlasí a loyálně se postupuje, aby se jeden stát trvale vyhýbal dohodám, na nichž sám spolupracoval.
Zákonem z 3. března 1921 č. 99 bylo provedeno tak zv. vyrovnání mezi staropensisty a novopensisty. Zákon je v platnosti už od 1. ledna 1921, správní úřady však stále ještě úplně neprovedly, ačkoli jsme již loni několikrát podali vládě dotaz a tehdejší ministerský předseda Černý nám dokonce¨slíbil, že napne všechny páky, aby byl tento zákon proveden. Mnoho t. zv. staropensistů, kteří čekají na toto zákonné vyrovnání, umírá a nemohou ho už vůbec užíti. Také likvidatury činívají potíže. Odvolávají se na to, že likvidatury jsou velmi špatně vypraveny, že se nedostává potřebných sil, a byly už zavedeny dokonce hodiny přes čas, jen aby to šlo s tímto vyrovnáním pensistů kupředu. Nechápeme tudíž vůbec, že práce nepostupují tak rychle, jak vlastně je v zájmu těch, kdož čekají na doplatky podle zákona vyrovnacího. Pražská likvidatura, v níž jsou soustředěny vesměs poukazy pensí železničních pensistů, vyplácí často teprve po mnoha měsících úmrtní kvartály. Staropensisté musejí znovu a znovu žádati a trvá to měsíce, než dostanou vůbec odpověď.
Tvrdilo se také, že mnohé staropensisty nelze vyrovnati s novopensisty proto, poněvadž prý se nedostává potřebných dokladů. Avšak zákon sám má ustanovení, jak se má postupovati, nelze-li opatřiti tyto doklady. Na př. v § 1 se praví: "Není-li možno pro výměru požitků získati úplně bezpečných podkladů ani z listin strany ani z úředních spisů, jest požitky vyměřiti podle zjištěných případů obdobných nebo blízkých. Zejména lze bez dalšího upraviti pense minimální podle minimálních sazeb, stanovených zákonem ze 17. prosince 1919, č. 2 z r. 1920, a pense vdov a sirotků ve výši, nebo na základě 45% nové pensijní základny." Tím je tedy dána možnost propočítati léta i staropensistům, poněvadž je to nutno učiniti nejen podle dokladů, nýbrž možno se při tom říditi i analogickými případy a těch je po ruce na sta.
Zemská školní rada v Čechách vydala v dubnu r. 1922 výnos, podle něhož všichni státní učitelé sloužící 40 let nebo ti, kteří překročili 60. rok svého věku, mají zažádati do pense. Žádáme, aby tento výnos nebyl prováděn, dokud nebude provedeno vyrovnání a stabilisace. Již v návrhu, který podal v jarním zasedání člen naší strany soudr. Hillebrand, jsme přednesli požadavek, aby pensionování státních učitelů bylo zastaveno na tak dlouho, dokud nebude zákonem upravena stabilisace platů. Máme také dosti značný počet pensistů, které daly do pense ještě staré rakouské ústřední železniční úřady těsně po převratu. Tito pensisté dostávali své pensijní požitky od československého státu více než 2 1/2 roku. Docela neočekávaně vzneslo Rakousko nárok na likvidování těchto pensijních požitků, či požádalo, aby mu byli tito pensisté předáni, což se také stalo v srpnu loňského roku. Od 1. srpna 1921 poukazuje těmto pensistům pensijní požitky vídeňská likvidatura, což ovšem znamená nesmírné poškození těchto pensistů, poněvadž valutový rozdíl snižuje pensi na míru zcela minimální. Ti lidé žijí ve strašlivé nouzi a v hrozné bídě a byl by svrchovaný čas, aby i zde byl zaveden pořádek - závisí to rovněž na tom, kdy budou ratifikovány a vstoupí v platnost úmluvy učiněné v Římě.
Celkem musíme říci, že mezi pensisty ještě dnes je přímo hrozná bída. Ministerská rada se v dubnu usnesla, že může býti přiznáno 75% rozdílu mezi drahotními přídavky a nouzovými výpomocemi v činné službě a těmi, jež platí pro pensi a jež připadají pensistům v den, kdy vstupují do pense. Ale těchto 75% rozdílu, jež mohou býti povoleny, závisí na řadě podmínek, které ovšem činí ilusorním, aby všichni, kdož jsou přestárlí, mohli skutečně také usilovati o pensi, nebo aby jim těchto 75% bylo také přiznáno. Výnos praví: Vláda se usnesla: "Státním zaměstnancům jakož i zaměstnancům podniků a fondů státem spravovaných, kteří jsou ke službě neschopní a vstoupí v r. 1922 do výslužby, jest navrhnouti ve zvláštních případech se zřetelem na vykonávání služby a na majetkové poměry podle § 64 úst. listiny zvýšení pensijních požitků poskytnutím zvláštních přídavků. Tyto přídavky budou činiti u zaměstnanců, kteří mají nárok na plnou pensi, rozdíl mezi 75% mimořádných a nouzových výpomocí, jež příslušely zaměstnanci v činné službě v den, kdy odešel na odpočinek, a mimořádnými a nouzovými výpomocemi, jež mu příslušely téhož dne jako pensistovi. U zaměstnanců, kteří nemají ještě plného nároku, jest tento přídavek snížiti podle procenta kvoty pense."
Avšak přiznání těchto přídavků závisí na usnesení ministerské rady, jako vůbec si ministerská rada od jisté doby ponechává množství nepatrných věcí, na př. přijímání nových sil do státní služby a nyní ještě i přiznávání pensí. Přiznání závisí na majetkových poměrech pensistů. Musí býti také dokázáno, že jsou hodni zřetele. V jednom ustanovení se dokonce praví: Je-li přestoupení zaměstnancovo do výslužby v zájmu jeho zdraví, avšak jeho chování ve službě není hodno zřetele, musí býti ponechán ve službě. Nemůže tedy býti účasten tohoto přechodného opatření přiznání 75% rozdílu mezi aktivními drahotními přídavky a nouzovými výpomocemi a požitky pensistů a tak může předčasně zahynouti. To je kruté ustanovení, které prospívá pouze státní pokladně, avšak mnohým lidem, kteří ve státní službě zestarali a zeslábli, může přivaliti předčasný konec života. A takové kruté ustanovení nazývá zdejší vláda usnadněním vstupu do výslužby.
Rozpočet na příští rok vykazuje o 17 mil. 426.553 K méně civilních zaopatřovacích požitků. Loni činily civilní zaopatřovací požitky asi 232,683.000 K. Na příští rok je preliminováno 215,256.447 K. V odůvodnění se praví, že ve snížené částce je obsažena už také úhrada pensí dosud nepřevzatých, jež podle mezinárodní římské úmluvy připadnou k tíži československému státu. Je přece zcela jasno, že převzetí dosud neplacených pensí značí větší zatížení a že tudíž vyžaduje také vyššího nákladu. Vláda však vykazuje v rozpočtu částku nižší. Bylo by povinností vlády, aby vysvětlila, jak si to představuje. Musíme žádati, aby nám to bylo vysvětleno. Nestane-li se tak, musíme se domnívati, že i proti platům pensistů chystá se nyní ještě tajený útok. Jinak by nebylo možno dosáhnouti této úspory. Pro dělníky-pensisty bývalého zaopatřovacího ústavu pro civilní zaměstnance vojenské správy ve Vídni, kteří dosud nebyli přejati, bylo v loňském rozpočtu na rok 1922 300.000 korun, na rok 1923 je však rozpočteno jen 80.000 korun. Žádáme, aby nám vláda podala vysvětlení i o této položce a aby nám předložila seznam pensistů, abychom mohli učiniti v té věci porovnání.
Na konec chtěl bych ještě jen
říci: Česká vláda a s ní jmenované revoluční Národní shromáždění
snížilo pensijní požitky státních pensistů s 96% na 56% aktivních
požitků. Jest vaší povinností, povinností vlády a většinových
stran, aby konečně jednou napravily hřích, jehož se dopustili
proti pensistům, vdovám a sirotkům. Obracíme se k vám, k vašemu
svědomí a cítění. Vzchopte se konečně k této neodkladné reformě!
K radostné spolupráci, při zrušení tohoto bezpráví a odstranění
nynější bídy pensistů naleznete nás, německé sociální demokraty,
vždycky ochotné. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále p. posl.
Ant. Novák.
Posl. Ant. Novák: Slavná sněmovno! Budiž mi dovoleno při tomto bodu denního pořadu promluviti několik málo slov. Čas můj je krátce vyměřen, a proto jen několik málo slov mi dovolte ke kap. VI., která pojednává o přídělu samosprávným svazkům.
Zpráva rozpočtového výboru v tomto směru je velice suchá a stručná. Na pouhých pěti řádcích konstatuje, že takový a takový obnos ušetřen byl rozpočtově na přídělu zemím. To je pravda, ale zdá se mi, že přece jenom zaslouží úvahy, zdali jednak po této stránce a v tomto směru šetření bylo oprávněno, jednak je-li způsob, jakým toto šetření se provádí, do budoucna udržitelný a - mírně řečeno - můžeme-li takovým způsobem postupovati dále.
V první řadě týká se to zemských správních výborů v Čechách a ve Slezsku. Nikdo se jich netázal, nikdo s nimi nejednal, nikdo jim do dnešního dne vůbec úředně nesdělil, jakým způsobem příslušní činitelé přišli k tomu, že právě u zemských správních výborů příděl se snižuje o sumu poměrně dosti značnou: v Čechách o 24 miliony, Moravě se přidává, ve Slezsku o 3 miliony.
Ještě jedna otázka padá zde v úvahu. Nepokrytě se přiznávám, že jedině z toho důvodu přihlásil jsem se ke slovu. Bylo to roku loňského, kdy při rozpočtové debatě současně kritisováno bylo hospodářství zemských správních výborů, najmě hospodářství zemského správního výboru v Čechách. Tehdy to byli státní úředníci ministerstva financí, kteří byli velmi pohotoví v rozpočtovém výboru a přišli okamžitě s řadou cifer, na kterých chtěli dokázati nehospodárnost zemských správních výborů. (Hlas: Ale ukázalo se, že cifry jsou nesprávné!) Ano, již roku loňského kol. posl. Němec upozornil a dokázal, že cifry jsou nesprávné. Roku letošního po této stránce - nevím, jak bych to nazval, je-li to pokrok - přišel sám pan ministr financí dr. Rašín a v projevu veřejném podrobil kritice hospodářství zemského správního výboru v Čechách.
Velectěné dámy a pánové! K tomu má jistě každý právo. Každý veřejně postavený jednotlivec nebo korporace kritice podléhá. O tom není sporu, proti tomu nemůže býti naprosto námitek. Ale snad můžeme žádati, aby kritika - a právě když přichází s kritikou muž na význačném místě postavený, jako je pan dr. Rašín - byla věcná a odpovídala pravdě. Budu míti ještě příležitost dokázati, že kritika pana dr. Rašína není věcná, že neodpovídá pravdě.
Není mým obyčejem operovati ciframi, ale při tomto bodu je nevyhnutelné poukázati, jaké ještě i pro tuto dobu vykonávají zemské správní výbory úkoly, a že k nim rozpočtově potřebují přibližně kolem jedné miliardy, snad přes jednu miliardu. Z toho vysvitne, zda snad také nezaslouží pozornosti, aby v tomto slavném sboru o těchto otázkách bylo pojednáno. Řádný rozpočet zemského výboru v Čechách na rok 1922 činil 496 milionů, investice 128 milionů, celkem 624 miliony, schodek 44 miliony. Rozpočet na rok 1923 byl 505 1/2 mil., investice 166 mil., přibližně 672 mil.; zlomků neuvádím.
Příděl od státu na rok 1922 v Čechách 120 mil, na Moravě 40 mil., ve Slezsku 14 mil.; na rok 1923 v Čechách 96 mil., na Moravě 43 mil., ve Slezsku 11 mil. Jak jsem již předem uvedl, oficielně o tom ví slavná sněmovna, do dnešního dne však o tom oficielně neví ničeho korporace, o kterou jde. Nerad bych svou řečí vyvolal dojem, jako bych chtěl mluviti pro další trvání těchto institucí. Samozřejmě jde zde o určitou přechodnou dobu, jde zde o velkou reformu správy, při níž na místo těchto zemských samosprávných výborů nastoupí jiné úřady, a při jejímž řešení bude úkolem nejen tohoto slavného sboru, ale i druhých činitelů, aby touto otázkou podrobněji se zabývali. Ale dokud uvedené korporace jako nejvyšší představitelé samosprávy zde jsou, do té doby musí s nimi jako s takovými býti počítáno (Výborně!), do té doby musí vláda a výkonní orgánové vlády s nimi jako s takovými jednati. Proto postup, jaký roku loňského a letošního se opakuje, podle mého názoru není správný. Když prohlédneme podrobněji zemský rozpočet v Čechách, vidíme, že jenom na péči zdravotní věnuje se 175 mil. K, na školství - ne veškerých oborů, nýbrž jen na část školství zemědělského, odborného atd. - na umění a literaturu 136 mil., na zemědělství 44 mil., na živnosti 10 mil., zemské dráhy 40 mil., investice, výhradně na elektrisaci 107 mil. Již na těchto položkách namátkou vzatých je viditelno, že jsou to korporace, jež mají vykonávati mimořádně důležitý úkol a že jej také vykonávají. A právě my, jako zástupci dělnictva, jako zástupci malého lidu, máme a cítíme povinnost, zde na to poukázati.
V Čechách umírá ročně 24.000 lidí tuberkulosou, to znamená 15% všech zemřelých; na Moravě počet úmrtí na tuberkulosu činí 16·5% všech zemřelých, ve Slezsku je ten počet nejstrašlivější, tam počet lidí na tuberkulosu zemřelých vykazuje 20% všech zemřelých.
Jak veliký obor působnosti po této stránce má stát, jak veliký obor působnosti po této stránce má země? Do doby přítomné tento veliký obor působnosti přenáší se téměř výhradně na země. A bylo to za nynější správ po převratu, kdy v tomto směru u nás v Čechách, stejně tak na Moravě - o Slezsku nemáme podrobných informací - bylo vykonáno kus poctivé práce. Je zde nemocnice pro tuberkulosní v Černém Kostelci, řada pavilonnů pro plicní choroby při jednotlivých nemocnicích zřízených atd.
Prosím, před několika lety dr. Hansa vybudoval malý ústav pro léčení dětí skrofulosních. Později ústav ten převzat byl do správy zemské. Není potřebí, abych snad zvláště o této otázce s důrazem mluvil, zdravotní výbor poslanecké sněmovny i senátu měl příležitost ústav navštíviti. Dnes je nejen chloubou republiky, nýbrž je jedinečný téměř v celé střední Evropě. Je dnes moderně vybudován a zřízen, 500 dítek v něm nalézá ošetření a ochrany. Ročně 1500 dítek je jím zachráněno, 1500 dítek je přímo vyrváno jisté smrti a vráceno životu. Prosím, zde jedině zemský správní výbor v Čechách může se pochlubiti, že je to jeho práce, nehledě k tomu, že sta a sta dětí do ústavu nemožno přijmouti pro nedostatek místa. Mezitím, protože zavčas nebylo přikročeno k odborné léčbě, sta a sta dítek předčasně umírá. Velectění, jaký to zde veliký úkol působnosti, který zemský správní výbor plní a svědomitě koná!
Mám mluviti o dalším oboru působnosti: péče o choromyslné? Choromyslnost v době poválečné z důvodů celkem pochopitelných tak strašlivě, tak úžasně řádí, že dosavadní ústavy nestačí. Buduje se nový, velký ústav v Něm. Brodě, který bude stát několik desítek milionů. To je péče zemského správního výboru v Čechách. A nyní přijde p. dr. Rašín, podrobí to ostré kritice a prohlásí: Tam se musí šetřiti.
Pan dr. Rašín přišel také s určitými ciframi. Prohlásil: Deficit Národního divadla obnáší 16 milionů, to je nehospodárnost, zde se musí šetřiti. Velectění pánové, když přijde s ciframi kdokoli jiný, snad je to omluvou, ale u p. dr. Rašína, který snad má tu možnost, bych prosil a žádal, aby si přesné cifry zaopatřil, nehledě k tomu, že zde musí býti jednou vyjasněna otázka, jak se kdo na Národní divadlo vlastně dívá. Je to naše zlatá kaplička nad Vltavou.
Pravda je, že rozpočtový schodek na rok 1921 činil 7 milionů, skutečný schodek účetní však obnášel 6,095.000. Rozpočtový schodek na r. 1922 obnáší 10 milionů. Pravděpodobně skutečný schodek bude obnášet 8 milionů, ale, velectění pánové, jest zde u podniku eminentně kulturního, který má býti chloubou a pýchou celého národa, možno mluviti o schodku? (Posl. Sladký: Snad finančním, ale ne kulturním.) Prosím, snad mohu mluviti o schodku, když se bude jednati o banku, snad mohu mluviti o schodku, když budou správní radové uvažovati o celoroční bilanci podniku, který spravují. Snad mohu mluviti o schodku ve všech oborech hospodářského života, ale zde u divadla mluviti o schodku.... (Posl. Sladký: Vždyť školy mají také schodky!) Prosím u kultury není možno mluviti o schodku. Budiž mně dovoleno okřídlené slovo - není frází, když se povídá: Národ kulturně vyspělý je hospodářsky silný. Když u kultury se počítá schodek, těžce se to poslouchá, zvláště od pana ministra financí. Šetřit, ano šetřit. Na rok 1924 připadá 100leté výročí narození Smetanova a my máme povinnost vypraviti jeho díla. Je rozpočteno 300.000 na výpravu děl Smetanových. Je možno počítati se schodkem? Jistě ne. A já bych řekl ještě: Sláva umělců na prknech je prchavá. Dnes ho zasypou květinami, ale vystoupí naposled, dozní poslední potlesk a za 14 dní, za měsíc nikdo si nevzpomene u nás, jak ten nebo onen, který po celý svůj život sloužil národu, žije. Můžeme dnes s díkem konstatovati, že po této stránce aspoň částečně stala se náprava. Od Kajetána Tyla až po dnešek byla veliká řada těch, jejichž údělem byla bída po celý život, o něž nebylo postaráno. Národ kulturně vyspělý má povinnost starati se o ty, kdo národu poctivě slouží. (Posl. Zeminová: Ale musejí si poříditi biograf!) Ano, naši umělci, kteří byli a jsou naší chloubou, musili si poříditi biograf na Slovanech, a ti, kdož byli zasypáváni květy, musejí dnes otvírati dvéře a posluhovati těm, kteří přicházejí do biografu.
Velectění, že se v tomto směru aspoň částečně stala náprava, že aspoň částečně je postaráno o naše umělce a o každého, kdo v této kulturní složce národu slouží, jest zásluhou těch, kteří dnes v zemském správním výboru zasedají. My bychom o této otázce mohli mluviti dále; podle přání p. dr. Rašína má se divadlo samo sebou financovati. Přirozeně musí však býti vybudováno výhradně na obchodní základně, vstupné musí býti podle toho upraveno a tak, jak dnes ve skutečnosti to vypadá, pak přístup do tohoto divadla bude vyhrazen několika bankéřům, několika členům správních rad a ostatním válečným zbohatlíkům. Ale takovým způsobem my se na to nedíváme. My si přejeme, aby právě kultura byla přístupna všem vrstvám a nebyla privilegiem vrstev majetných. Velectění pánové, v tomto směru tedy se domnívám, že právě od mužů tak význačné místo zaujímajících, jako je p. dr. Rašín, mohli bychom žádati modernější názory aspoň tam, kde jde eminentně o kulturu celého národa. (Výborně!)
Velectění! Jsem ochoten poukázati také na to, kde by se případně dalo šetřiti. Uznávám, že v určitých případech je možno mluviti o šetření. Uvedl jsem, že zemský výbor počítá s obnosem 40 mil. korun na zemské dráhy - známé lokálky. Není potřebí slavnému shromáždění vykládati, že za Rakouska uvedené dráhy byly popelkou. Rakousko pochopitelně podporovalo stavbu trati zemských drah z důvodů strategických a podobných, ale přes to obzvláště u nás v Čechách byly zemské dráhy posledními. Dnes je má ve své správě - slovo "správa" je špatně voleno, nevím jakého vhodného slova bych mohl okamžitě užíti, - zemský výbor v Čechách, který má právo platiti příslušné schodky - na příští rok obnosem 40 mil. Kč, ale jinak spadají do pravomoci příslušného ministerstva železnic a současně také jednotlivých příslušných řiditelství. Zde by se dalo ušetřiti, a my velmi dobře víme a musíme pracovati k tomu, abychom do těch nových forem pomalu se vžívali. Proč vydržovati jeden velký nákladný aparát železniční při zemském správním výboru, když právě zde celý ten odbor může býti předán do příslušného ministerstva? Snad mnohý z pánů z vlastní zkušenosti zná, že velmi často se koná komise, na komisi přijdou zástupci, a to vedle zástupců místních zástupci zemské politické správy, ministerstva železnic, zemského výboru - přijede tam zástupců tolik, že pomalu sami by potřebovali vypraviti zvláštní vlak. Je to jednak ztráta drahocenného času, jednak peněz - neříkám diet, ty nejsou tak veliké, na ně úředníci musejí dopláceti - ale v prvé řadě je to nehospodárnost v úřadování, ztráta času, a zde je možno zakročiti, to bych velmi rád slyšel! Zde má pan dr. Rašín vděčné pole působnosti, aby z důvodů úsporných a druhých pracoval k tomu, aby, co je možno účelně odděliti, dal do správy tam, kam to patří.
Pan dr. Rašín - a budiž mně prominuto, že musím dnes jedině polemisovati s názory pana ministra financí, jiný úkol mé přihlášení se k slovu nemá - poukázal také na zemské úřednictvo a dokazoval, že je lépe placeno, že snad dokonce má méně práce a podobně. Prohlašuji ze svých vlastních zkušeností, pokud přicházím do styků s našimi úřady - a přicházím s nimi do styku velmi často - že se mi zdá, že zemské úřednictvo při nejmenším pracuje tak svědomitě a poctivě jako úřednictvo v úřadech státních. Jedno je zde, a to říkám otevřeně na adresu těch, kam to vlastně míří: Po převratu přešlo snad 28 až 30 úředníků do služeb státních. Tito úředníci - dnes musím to říci, velectění, je to snad nepříjemná pravda, ale musí to býti jednou řečeno - dnes u zemského správního úřadu dosáhli by VI. až VII. hodn. třídy a ve službách státu jsou ve IV. a V. hodn. třídě. Dříve byli podřízeni přísedícím zemského správního výboru, a dnes za poměrů, jak se vytvořily, jsou vlastně představenými zemského správního výboru. Zde je jistá nesrovnalost, která v určitých případech - říkám to otevřeně - ukazovala své ostří. Nesrovnalost vidíme v tom směru, že na příklad od určité hodnostní třídy jmenování je vyhrazeno výhradně pravomoci presidenta republiky, kdežto jmenováni přísedících zemských správních výborů spadá do pravomoci vládní.
Zde jest jistá nesrovnalost, a kdyby toto mělo býti také příčinou určitých neoprávněných útoků, snad by bylo potřebí, abychom i o této otázce mluvili. Velectění, bylo by nejlépe, kdyby mohl býti realisován starý požadavek zemských správních výborů v Čechách, na Moravě i ve Slezsku, aby současně s projednáváním rozpočtu státního projednáván byl rozpočet zemský. Cifra jedné miliardy již za to stojí. Ale vzhledem k tomu, že instituce, o které jde, mají vyměřený dočasný život, jsou zde určité překážky, které tomuto požadavku kladou se v cestu. Zemský správní výbor v Čechách měl by potom také možnost, aby při podrobném projednávání mohl na případné námitky odpovídati. Dnes když se útočí novinářsky, když se útočí nesprávně na schůzích, ti kteří se zodpovídají, nemají ani možnosti, aby mohli dáti potřebného vysvětlení na místě patřičném. To je poměr, který zaslouží úvahy, to je poměr, o kterém musíme také jednati. Nechtěl bych se ani toho domýšleti, ale dělá to tak dojem, když soustavně druhý rok podrobuje se ostré, nespravedlivé a nesprávné kritice zemský správní výbor v Čechách, zdali zde také nepadá v úvahu, že právě v tuto nynější dobu předsedou zemského správního výboru je sociální demokrat a intendantem Národního divadla také sociální demokrat. Domnívám se, že to snad nebude pravda, že i těm, kteří přicházejí s kritikou, třebas nepoužívají správných cifer a dokladů, toto přece snad nebude důvodem, ale kdyby to mělo býti důvodem, potom musíme také my žádati, aby napadeným dostalo se náležité ochrany. Nežádáme po této stránce ničeho, čím by jen z daleka mohlo se naznačiti, že příslušné korporace chtějí se vyhnouti veřejné kritice a kontrole, naopak, jak jsem řekl, bylo by naším přáním a bylo by přáním těch, kteří v zemských správních výborech zasedají, jak v Čechách, tak na Moravě i ve Slezsku, aby pod parlamentní kontrolou přímo stáli do té doby, dokud zde nepřejdeme do nových útvarů, dokud nebude naše župní zřízení a reforma správy provedena. Za nynějších poměrů odpovědní činitelé, kteří jednak odpovídají veřejnosti, současně však také stranám, jejichž důvěrou byli pověřeni, nemají možnosti v tomto sboru se brániti a poukázati na tento stav věcí.
Budiž mi prominuto, že pokusil jsem se co nejstručněji na tyto zjevy poukázati a požádati, aby způsob tento nahrazen byl způsobem jiným, aby pro příště se neopakovalo, že ministr republiky Československé užívá cifer nesprávných a jimi ve veřejnosti snaží se vyvolati jisté zdání, které však neodpovídá skutečnosti. Jistě potom je to nepříjemné i pro něj, když se přesvědčí, že operoval falešnými ciframi. Řekl bych, že se způsobem, jakým provedeno bylo snížení zemskému správnímu výboru v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, souhlasiti nemůžeme.
Velevážení pánové! Poukáži ještě na jeden zjev, při němž bych také prosil v prvé řádě pana ministra financí, aby se pokusil zjednati nápravu. Zemský správní výbor v Čechách předložil rozpočet na rok 1921 - 18. prosince 1920. Schválený rozpočet od vlády byl doručen zemskému správnímu výboru v Čechách 23. září 1921, bezmála na sklonku účetního roku. Nu, to je přece poměr nezdravý a neudržitelný. Na rok 1922 rozpočet byl předložen 23. prosince 1921 a došel zemskému správnímu výboru 30. června 1922, právě v pololetí účetního roku. Rozpočty státní se přirozeně počínají zpracovávati v dubnu, v květnu, rozpočty zemské, které se zpracovávají v srpnu, září a říjnu mají daleko více pravděpodobnosti oproti rozpočtu státnímu.
Považoval jsem za nutno na obhajobu
oproti nesprávným útokům promluviti v tomto směru a žádati ctěnou
sněmovnu, aby také věnovala více pozornosti hospodářství zemskému
do té doby, dokud je zde máme. Nikdo se kritice nevyhýbá, kritika
je na místě, každý má ke kritice právo, ale prosíme, aby kritika
byla věcná. Ve směru závěrečném: Postup, jakým vláda při snížení
přídělu zemím šla vpřed, byl podle mého názoru nesprávný a je-li
možno ještě to odčiniti, prosím, aby alespoň částečně bylo to
odčiněno. (Výborně! Potlesk.)