Otázka uličních tabulek, označení ulic a náměstí je kapitolou pro sebe. I zde se ukazuje velmi zřetelně vůle omezovati svobodu obcí. Svrchovaně příznačné je také tohle: V "Prager Abendblatt" můžeme čísti téměř denně, že ministerstvo svolilo, aby ta či ona obec v německém neb českém území byla rozloučena. Tím se strašně tříští obecní záležitosti. Jinde, na př. v Německu, je snaha slučovati obce, vytvářeti velké komuny, aby mohly opravdu splniti své úkoly. Jsme zemí s malými obcemi, zemí, která má skoro samé vesnice, kdežto Německo má četná velkoměsta. Místo, aby se zde spojovalo, slučovalo" posilovalo, činí se pravý opak, tvoří se drobné osady, s nimiž budou pánové pravděpodobně dříve hotovi než s většími obcemi.
Zmínil bych se ještě o další věci, že stát zasáhl i do zdravotnictví, tím, že přejímá do svých rukou podle § 20 prvního dodatku k obecním zřízením zdravotní policii, 1. ledna 1923 mají býti postátněni podle tohoto zákona obecní a obvodní lékaři. Nyní je však zajímavé, že dodnes, tedy těsně 5 neděl před jmenovanou lhůtou, nebylo ještě vydáno prováděcí nařízení, takže existence lékařů visí takřka ve vzduchu, nevědí, jak bude vypadat jejich budoucnost. O lékařích samotných nechci mluviti. Ale jistě je zajímavé, že bylo pro ně dáno do rozpočtu o 13 mil. korun méně, zřejmě v úmyslu snížiti platy obecních a obvodních lékařů. To však je rovněž kapitola pro sebe. Mám na srdci především zájem obcí a okresů a musíme tudíž protestovati proti nebezpečí, jež bylo ohlášeno ministrem zdravotnictví resp. ministerstvem, že od 1. ledna nebude vůbec možna zdravotní služba, nebudou-li lékaři státem včas převzati. Obce nemají samozřejmě už žádných závazků vůči lékařům. Ještě je možno, že budou lékaři stávkovat a řeknou: "Když nás stát neplatí, nebudeme už nic dělat." Je nebezpečí, že přestanou navštěvovati chudé nemocné, že nebudou ohledávati mrtvoly, nebo se stane, co je docela možné, že lékaři budou stát prostě žalovati, aby splnil své povinnosti. Byl by to velmi pozoruhodný a zcela zvláštní postup, kdyby stát opravdu musil býti žalován, aby zachovával zákony. Myslí-li vláda, myslí-li páter Šrámek, že obce nadále převezmou náklady na obecní lékaře a okresy na lékaře obvodní, velice se mýlí. Obce a okresy odmítnou vynakládati pro stát ještě více peněz než už beztoho činí. Vybízím vládu, aby učinila přítrž tomuto skandálu a aby převzala obecní a obvodní lékaře za podmínek, jež by bylo možno nazvati lidskými a rozumnými. Mimo to bych upozornil na to, že je ještě nebezpečí, že správa silnic, chudinství a všechny dobročinné ústavy přejdou z rukou obecních do správy státní, že stát vztáhne ruce i po těchto odvětvích obecní správy a pak vlastně bude obec se svou samostatností hotova.
Jak jsem poznamenal: vidíme zřetelně
zásadní snahu většiny, přestřihnouti obcím nit života a posíliti
centralismus a byrokratismus. Vzpomeneme-li si na výrok o "vyšším
Švýcarsku", pod nímž si musíme představovati: samosprávu,
přízeň k menšinám, obcím a okresům a srovnáme-li to se skutečností,
přijdeme k výsledku, že nemůže býti horší fráse, než když se ještě
dnes tu a tam používá tohoto výrazu "vyšší Švýcarsko".
Ve starém mocnářství, jež bylo zbudováno na zákonech, které tu
byly již dlouhá desítiletí, platila zásada: "Základem svobodného
státu je svobodná obec." Žijeme prý v demokratické republice,
která je prý ve světě napřed, která už ničím nemůže býti předstižena.
Zde však vidíme prakticky použitou zásadu vnucené správy státní
proti obcím a okresům a především ovšem proti menšinám, jež bývají
označovány jako státu nebezpečné či jak jinak, což samozřejmě
není pravda. Ohražujeme se tudíž se vším důrazem a se vší energií
proti tomuto byrokratisování, proti této centralisaci, proti tomuto
rdoušení práva samosprávy obcí a okresů a vynaložíme všechno,
aby nebyl uskutečněn ideál národních demokratů, kteří hrají v
této sněmovně a v tomto státě neblahou úlohu. Zdá se, že ideál
národních demokratů spočívá v tom, aby zařídili stát podle starého
carského vzoru, kde také všemohoucí byrokracie dusila každé volné
vydechnutí, každý pokrok ve smyslu samosprávy a demokracie. Konec
carského státu je známý. Bude-li politika většiny i nadále taková
ani Československý stát nebude mít brzy na růžích ustláno. Varujeme
ještě jednou před pokračováním v této politice. I v budoucnosti
budeme se zasazovati o svobodné právo obcí a okresů, o právo samosprávy
národu. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalej pán posl. Budig.
Posl. Budig (německy): Slavná sněmovno. Parlament se svolává vždycky tak, že rozpočtová porada je terminována. Celý komplex otázek a výkladů je vtěsnán do poměrně krátké doby porad, aby vlastně nebyla poskytnuta příležitost říci pravdu, dává se nám takřka náhubek. Již tato skutečnost sama vyznačuje vládnoucí systém útisku, který existuje ve všech oborech a jest tomuto státu vlastní. Avšak ten má přes to ještě odvahu tvrditi, že je záštitou svobodomyslného vývoje svých národů, mezi nimi i těch, kteří jsou odsouzeni býti občany tohoto státu z donucení. Nám na lavicích německé oposice je úplně jasno, že to všecko, co přednášíme při rozpočtové debatě, jest ve věci samé bez vlivu, že nám k vůli se na státním rozpočtu přece nic nezmění. Přes to však neopomeneme s tohoto místa vznésti nejprudší žaloby proti vládě, proti vládě, k níž nejen nemáme důvěry, nýbrž máme největší nedůvěru právě jako ke státu. Jestliže vláda a pánové z pravice skutečně chtějí, aby tento stát, na němž lpějí celým srdcem, byl tím, čím býti má, pak se musejí také snažiti, aby i ostatním národům umožnili v tomto státě žíti. Pan ministerský předseda však ani jediným slovem nemluvil o tom, že by byl ochoten tak činiti. Naopak odpírala se nám rovnoprávnost. Jak vypadá ve státě národnostní rovnoprávnost, možno nejjasněji viděti, vezmeme-li k ruce rozpočet. Při údělech vidíme, že Němcům se naprosto nedostává toho, co jim podle počtu obyvatelstva a poplatnosti patří, nýbrž sotva 36%. Vezměme jinou kapitolu, na př. úředníky a zřízence, tu dostaneme sotva třetinu toho, co nám náleží. Musíme žádati, abychom měli všude, ve všech úřadech německé úředníky, zvláště v úřadech ústředních, aby němečtí úředníci spolupracovali také při sdělávání rozpočtu.
Jak pak to vypadá teprve se školami? Nechci o tom mluviti, poněvadž o tomto thematě pojedná jiný kolega. Poukáži jen na to, jak vypadá rovnoprávnost u přísedících zemského výboru. Kde je tu naše právo? V pozemkovém úřadě nemáme zástupců vůbec, ani jednoho úředníka, ani člena ve správní komisi. Nemáme naprosto kontroly o čistém hospodářství, jež tam existuje. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.)
Žádáme, aby se ve všech kulturních a hospodářských oborech bral na nás ohled, který nám patří, avšak my jsme dost dobří jen k placení. Německý lid má právo věděti, jak se užívá státních výdajů, co se děje s trpce vydělanými korunami daní a kdo jich skutečně požívá. Německý lid má však také právo věděti, jak vypadají rozpočty zemí a účetní uzávěrky. Vládnete absolutisticky, děláte, co chcete, obyvatelstvo vůbec nemá kontroly nad penězi, jež se vydávají v jednotlivých zemských výborech.
Bernímu systému, který tvoří základnu národního hospodářství, schází vlastně morálka, aby učinil národům placení daní pochopitelným, v berním zákonodárství schází vlastně pravé porozumění, jinak by nebylo možno předpisovati takové nesmyslné daně, jak je tomu nyní. My poplatníci dospěli jsme všichni na hranici výkonnosti a nemůžeme již platiti to, co se od nás žádá. Avšak ani berní exekutoři nebudou již s to, aby z vyčerpaných krajin ještě vymačkali nějaké peníze. Zemědělci, zvláště malí a střední platí na př. nyní 10 až 15krát tolik jako ve starém Rakousku. Příjmy naproti tomu činí jen 4 až 5krát tolik, co dříve. Nejhorší je, že při této hospodářské bídě má se ještě platiti dávka z majetku. Dávka z majetku se stala anomalií a nutně potřebuje změny a doplnění. Jest naprosto vyloučeno, aby mohla býti v předepsané výši placena dávka z majetku a zvláště dávka z přírůstku na majetku. Většina poplatníků nemá peněz a zvláště zemědělci museli dosaditi své úspory následkem špatných let a jsou již odkázáni na to, aby dělali dluhy. Podobně se věc má i u většiny druhých stavů.
Při tom hraje důležitou roli také válečná půjčka. Bez plného zaplacení válečné půjčky nemůže býti naprosto řeči o placení majetková dávky. Od spravedlivého řešení této otázky závisí také řešení státního problému. Pocit, jaký má naše obyvatelstvo, jest, že pracuje berní šroub. Poplatník musí prostě platiti. Rozpočet bude patrně řádně vyřízen, skutečné kontroly však nemáme. Musíme ji však požadovati, aby se nestalo jako letos, že se nám teprve nyní předkládá účetní uzávěrka z roku 1919. Jaké vládne hospodářství u nás, viděti z toho, že v nejvyšším kontrolním úřadě nemohlo býti ani zjištěno, kolik úředník Katolický kdysi ukradl. Je to čisté hospodářství.
Ve všech oborech státní správy vidíme obrovské číslice na osobní výdaje, které činí na rok 1923 7640 milionů, to jest o 167 milionů korun více než tomu bylo dříve, Vítáme, že mají býti konečně propočtena služební léta, upravena otázka pensijní a odstraněno bezpráví vůči staropensistům tím, že jsou postaveni na roveň ostatním pensistům. Přál bych si jen, aby tento slib byl také skutečně splněn. Postrádáme snížení úřednického aparátu, jak byl k němu dán podnět v úsporné komisi. Počet úředníků se snižuje, avšak jen u nás Němců, a dosud nebyl propuštěn ani jediný český úředník nebo zřízenec, ačkoli dřívější ministr železnic musil sám přiznati, že jen u dráhy je nadbytek nejméně než 30.000 úředníků a zřízenců, mezi nimi 8000 legionářů. Tito zbyteční úředníci stojí stát neméně než 500 milionů korun ročně. Pak se nesmíme diviti, když naše železnice přece nevynášejí zisku, ač máme nejvyšší dopravní sazby. Bylo by mnohem chytřejší, kdyby se dráhy pronajaly soukromým společnostem a odpolitisovaly, místo aby se dráhy dosud soukromé přejímaly do provozu státního z důvodů národnostně šovinistických. Pěstěním umělého byrokratismu protekčních dětí se podkopává morálka ostatních úředníků.
Z různých jiných stran bylo již poukázáno na to, že armáda úředníků stojí příliš mnoho peněz a že také v tomto směru nutno šetřiti. Stojíme na stanovisku, že nutno přijímati úředníky zdatné, kteří mohou něco vykonati, které těší práce a kteří jsou také náležitě placeni. Jak to však u nás vypadá? Nejzdatnějších a nejschopnějších lidí se nepoužívá a nevyužívá podle jejich schopností, nýbrž buď se úplně odstraňují, nebo se jim dostává nanejvýše míst podřízených. Mladí čeští úředníci naproti tomu, jímž schází zkušenost, stávají se snad představenými úředníků německých, léty značně starších.
Pan ministerský předseda poukázal ve svém vládním projevu na to, že se stát nachází ve stadiu konsolidace, a pan ministr financí dr. Rašín toto slovo zdůraznil tvrzením, že prý jsme ve střední Evropě jediným státem, který má normální rozpočet, chci říci rozpočet, v němž jsou výdaje hrazeny příjmy a schodek činí jen 667 milionů; že se nepomýšlí zavésti nové daně nebo zvyšovati staré. Pan ministr financí patrně neví, že platíme vlastně víc než třikráte tolik daní jako roku minulého a jako před dvěma léty, kdy naše koruna v Curychu byla na 5 až 7 cent., jak se o tom dříve zmínil pan kolega Kostka. Panu ministru financí jde jen o to, aby předložil, pokud možno, normální rozpočet. Zda při tom poplatníci hynou, je mu zcela jedno.
Ve směru národnostním, hospodářském, kulturním a sociálním bylo by rozpočtu velmi mnoho vytýkati. Chci se zmíniti jen o některých věcech a poukázati na to, že to s takovým hospodářstvím jako dosud dále jíti nemůže. Jednou musí také stát šetřiti, kde to je na místě. A to je možno jen nejrozsáhlejší šetrností ve všech borech státní správy, které neposkytují vzájemného výkonu, ač pohltí mnoho peněz, jak je tomu u militarismu, u četnictva, u policie, u špiclovství, u zahraniční propagandy atd.
Pánové, výdaje na národní obranu činí 2775 milionů, v tom však nejsou obsaženy investice na vojenské věci, a různá jiná vydání sem patřící nalézají se v jiných rozpočtových položkách. Na policii bez Podkarpatské Rusi se vydává ne méně než 273 miliony a na četnictvo 225 milionů korun. Ve starém Rakousku nebylo naprosto možno, aby ministerstvo války vydávalo peníze tak lehko, jako v této republice. Když se tam něco požadovalo, bylo od úředníků žádáno přesné odůvodnění, muselo býti bojováno o každý haléř. U nás se prostě položka zapíše do rozpočtu a většina spolkne všecko jako kachna, dále se nestará o nic, a my brzy dosáhneme takového stavu, že samo vojsko, policie a četnictvo pozře čtvrtinu všech našich státních výdajů. Na zřízení vojenského a policejního státu je vždycky peněz dost, na výdaje produktivní tudíž mnoho nezbude. Strany většinové se patrně zabývají myšlenkou, že nám vtlukou policejními obušky politický názor. To je ta svoboda a demokracie, v níž žijeme.
Přicházím k hospodářské části rozpočtu. Naší úplně pochybenou zahraniční politikou byli naši zahraniční odběratelé zničeni. Svojí zcela pochybenou vnitřní finanční a hospodářskou politikou nacházíme se v takové krisi hospodářské, kterou těžce trpí všecky stavy bez rozdílu. Dělníci nemají výdělku, podpora v nezaměstnanosti daleko jim nestačí na živobytí, živnostník nedělá obchodů, poněvadž jeho nejlepší zákazníci, dělník a rolník nemají peněz. Výdaje však trvají dále. Živnostníci a zemědělci vůbec v tomto rozpočtu dopadnou velmi nepříznivě. Pan ministr financí a pan ministerský předseda ve svých projevech rozdávali, řekl bych, dary a milosti všemi směry. O zemědělství a živnostnictvu se však sotva zmínili.
U kapitoly "Zemědělství" činí celkový náklad 773·9 mil. K. K celkovým výdajům 19·3 miliard má se tak, že se vynaloží na zemědělství zrovna 4%. To je velmi, velmi málo, zvláště uvážíme-li, že každý krejcar, který se věnuje na zemědělství, je výdajem produktivním, který přichází v každém směru k dobru celku, že s podporou zemědělství souvisí ovšem také zásobování. Co je stanoveno na rozšíření škol a pokusnictví, je krajně minimální. Nám záleží zvláště na středním školství hospodářském, na zimních školách hospodářských a na školách hospodyňských. Bylo by nejvýš na čase, aby byly aspoň trojnásobně zvýšeny státní příspěvky na hospodářskou zimní školu ve Svitavách a na zemědělskou školu hospodyňskou v Třebové - návštěva byla by více než zajištěna - mají-li vyhovovati svému určení.
Bylo by také nutno značně dotovati zemědělské pokusnictví, jež je školám přičleněno, aby mohlo svým úkolům úplně dostáti.
Zvýšené výroby souvisí s náležitým hnojením. Poněvadž chlévský hnůj nestačí, nutno užívati umělého hnojiva. Avšak při dnešních cenách umělého hnojiva je koupě jeho aspoň pro zemědělce úplně nemožna. Ministerstvo zemědělství ničeho nepodniká na odstranění tohoto nepříznivého stavu. Musíme žádati zrušení cel a snížení dopravních sazeb, abychom mohli umělá hnojiva odebírati co možná i z ciziny. Následek vysokých cen umělého hnojiva a vápna a nízkých cen obilí, následek zrušení zemědělských cel jest ten, že se od intensivního hospodaření přechází k extensivnímu, což značí nejen nesmírné poškozování zemědělství, nýbrž zvláště i značné poškozování spotřebitelů. My zemědělci rozhodně žádáme, aby s námi bylo stejně jednáno jako se všemi ostatními stavy tohoto státu, odmítáme, aby se s námi jednalo jako s pastorky. Nechceme více ani méně než druzí, avšak žádáme tutéž celní ochranu, jaká platí pro průmysl. Nebude-li brzy provedena, bude zemědělství brzy zničeno a marně budete se snažiti mrtvého přivésti k životu.
Při melioracích nutno vytknouti,
že se provádějí zdlouhavě a těžkopádně. Jmenovitě poukazování
subvencí má velmi mnoho vad; trvá to často tak dlouho, že zatím
interkalární úroky celou subvenci ztráví, než se subvence dostane
veřejným družstvům. V souvislosti s melioracemi chci poukázati
zvláště na jednu záležitost svého okresu, na provádění regulačního
projektu Svitavy. Máme nesmírnou nezaměstnanost. Všude se hledá
práce. Provádějí se nouzové stavby, avšak s regulováním Svitavy
to nejde ku předu, poněvadž ministerstvo zemědělství neplní svých
povinností. Ministerstvo zemědělství neuznává subvence v té výši,
jak ji povolilo již staré Rakousko, a dotyčné obce nejsou s to,
aby zaplatily z vlastního onu vysokou částku. Proto musí býti
od nutných prací upuštěno a hotové práce regulační pak každá povodeň
odplavuje. Škody, jež se tím způsobují, jsou velmi značné. Poněvadž
stát, totiž ministerstvo zemědělství, neplní své povinnosti, pokud
jde o přislíbení ještě scházejících 5% subvence, nemůže býti dále
stavěno. Kdyby bylo ministerstvo zemědělství vykonalo svoji povinnost
co do 10% subvence ještě scházející, a zvýšilo subvenci o 5%,
pod kteroužto podmínkou byla také země ochotna k stejnému příspěvku,
pak by byly regulační práce již hotovy. Těchto odpíraných 5%
subvence nebylo by zdaleka dosáhlo té výše, co činí škoda, která
vzniká tím, že práce nebyly skončeny. Tak se u nás hospodaří.
Bylo by nejvýš na čase, aby ministerstvo zemědělství vykonalo
svoji povinnost a ministerstvo financí poskytlo potřebné peníze,
aby tento skandál byl sprovozen se světa. S takovým systémem,
jaký je obvyklý v tomto státě, který všude v rozpočtu vyjadřuje,
jak je německý národ zbaven práva a zkracován, nemůžeme souhlasiti.
Musíme proti tomu co nejostřeji protestovati a následkem toho
hlasovati proti rozpočtu. (Potlesk na levici.)