Nutno co nejdůrazněji odmítnouti výtku pana ministra financí dr. Rašína, že obce zavinily zatížení státu a hospodářského života. Po zkušenostech můžeme říci pravý opak, neboť, vyšší potřeby obcí nejsou příčinou, nýbrž důsledkem kritických hospodářských poměrů, těžkých úkolů, jež obcím doba krise nahromadila, a důsledkem celé řady finančních a jiných úkonů státu, které mají dalekosáhlé účinky na stav a hospodářství obcí. Již okolnost, že stát sám oproti dobám předválečným zvyšuje své státní rozpočty nesrovnatelně více než obce a že stát sám v daleko větší míře uvaluje poplatná břemena než obce, jest dostatečnou omluvou proti proslovům pana ministra financí naproti obcím, ministra, který s hlediska státu sám omlouvá vyšší potřebu rozpočtovou a poplatnost ve státě zvýšenými úkoly a povinnostmi, ač takové omluvy pro obce nenalézá. Co platí pro stát, musí také platiti i pro obce, které daleko mírnějším způsobem a mnohdy s větší šetrností řídí své finance a hospodářství obecní než stát, přes to, že mají méně výkonné moci a menší možnosti zajistiti se finančně a hospodářsky. Také pan dr. Stránský se svojí neodůvodněnou poznámkou o sklonech k nehospodářství v obcích se zmýlil časově. Jeho karatelská slova patřila snad do období dřívější, výsadními třídami spravované samosprávy, kde nešlo pouze o sklony, nýbrž o notorické a konkretní nehospodářství v obcích privilegovaných, nehospodářství, jehož aféry propukaly za starého režimu téměř každodenně, zatím co v období novém není znám jediný a aspoň ne přibližný případ onoho notorického a skoro všeobecného nezdravého hospodaření v obcích za starého režimu privilegované, nekontrolované správy obecní.
Abychom mohli správně pochopiti nynější stav obcí, je třeba posouditi, jaké to byly příčiny, jež stav ten předurčily a zavinily. Příčina je dvojí. Válkou byly obce vyčerpány a po válce neměly dosti příjmové síly, aby se z ran válečných vyléčily. Při tom nutno konstatovati, že po převratu nastaly obcím úkoly rázu mimořádného, které nikdy před tím nebyly nuceny řešiti. Toto vyčerpání, tyto nové úkoly a povinnosti a mimo to zmenšené příjmy způsobily mimořádný finanční a hospodářský stav obcí, za nějž neprávem jest vina svalována na demokratické obecní správy obcí.
Do války hospodařily obce podle svých příjmů přirážkových a dávkových. Leč válka tuto příjmovou situaci zcela změnila. Když byla válečná konjunktura válečného průmyslu a obchodu, tu privilegované obecní správy, které zastupovaly složky průmyslníků a velkoobchodníků, nevyužily konjunktury té ku prospěchu obcí a ze zájmových důvodů zůstaly při stejné míře přirážek, ač válečný průmysl a velkoobchod budoval přemrštěné zisky. Přes to, že obce za doby válečné měly větší vydání a že zejména přenesená působnost i válečná péče zatížila jejich finance, kryly po většině správní a jiné dobové výlohy z půjček, ač měly právem přesunouti poplatnost na konjunkturní produkci, obchod a zisky. Vidíme tedy, že za války se obce zakrvácely vinou dřívějšího privilegovaného režimu, jehož mluvčím jest dnes pan ministr dr. Rašín a senátor p. dr. Stránský.
Mimo to dotklo se vázané hospodářství státní výnosu dávek obecních. Odpadly valně dávky nápojové, tržní, mýtní, dlažebné a pokleslým ruchem stavebním dávky stavební a parcelační, zmenšily se i dávky činžovní a vodní. Tento úbytek nebyl nahrazen přiznanými podíly na zemských dávkách. Kde nebylo válečného průmyslu, tam poklesly i příjmy přirážkové. Tento úbytek projevil se poměrně u velkých i malých obcí, zatím co vzrostly výdaje obecní. Obce musely krýti ze svého agendu aprovisační a podporování rodin mobilisovaných, obce nesly zvýšené náklady na ubytování vojska, náklady pomocné péče válečné a řady jiných nových agend. K tomu připojily se ještě zvýšené náklady personální a náklady drahotních přídavků, jež šly u velkých obcí do obnosů milionových.
Když pak po převratu nastoupily od r. 1919 nové obecní správy, přejaly velmi žalostné dědictví: převzaly ohromné obecní dluhy, prázdné pokladny a za dobu válečnou veliký počet nevyrovnaných účtů. Byla-li pro obce těžkou doba válečná, byla pro obce a nové obecní správy ještě těžší doba popřevratová. Po úkolech válečných nastoupily mimořádné úkoly poválečné. Obce neměly prostředků na plnění těchto úkolů a stát jim ještě na příjmech ubíral. Válečný průmysl byl stižen krisí, což mělo vliv na daňové předpisy a pochopitelně i na míru obecních přirážek. Poklesly-li tudíž daňové předpisy, musily býti zvýšeny přirážky. A oč stát více zatěžoval obce, to musilo býti také zvýšenými přirážkami uhražováno. Činžovní daň stala se nehybnou a zákonem obmezena. Stát uvalil poplatnost na obce zavedením válečné přirážky k dani pozemkové, úpravou daní z příjmů, kterou obce platily za své zaměstnance, daní z majetku obecního a autonomní přirážkou k daním reálným, které se platí z majetku obecního. Stát zvýšil poplatky z ustanovování zaměstnanců obecních, zvýšil náklad hodnoty pro ekvivalent, uvrhl na obce daň z uhlí, vyšší tarify na dopravu uhlí a zatížil je i daní z obratu. Mimo to musely obce platiti t. zv. moučný příplatek a utrpěly při zrušení daně z vyššího služného. Při všech těchto břemenech nepřihlížel stát k obcím a zatížil je stejně jako soukromníky, ač obce vykonávají funkce veřejné a obecně prospěšné. Nebylo tu dosti porozumění, aby obcím byly poskytnuty úlevy. Je proto nesmyslné vytýkati, že obce zatížily stát a hospodářský život, když je viděti, že obce vlastně vybíraly na zvýšených přirážkách a dávkách jen tolik, aby mohly zaplatiti státu. Uvádím na př., že obec plzeňská pouze na dávce uhelné a za zvýšené tarify při dovozu uhlí zaplatila v době od 1. května 1920 do 31. října 1922 Kč 8,224.926·97, tedy skoro 9,000.000 Kč pouze na dávce z uhlí a na zvýšeném dovozu za uhlí. Tento větší výdaj musila pochopitelně obec vybrati na vyšších přirážkách, dávkách a cenách, aby stát přišel ku svému. Nebýti tohoto zatížení se strany státu a nebýti zvýšení cen na hmotách a předmětech, jež obce kupovaly, mohly obce snadno snížiti přirážky, dávky a ceny proudu elektrického i osvětlení plynem.
Mimo jmenovaná břemena nové obecní správy vykonaly řadu jiných těžkých úkolů. U velkých obcí vyžádala si zákonná úprava požitků úředníků a zaměstnanců obecních milionové náklady. Zejména drahotní a mimořádné přídavky podle analogie státních přídavků spotřebovaly ohromné náklady. Bylo jich třeba, neboť drahotní poměry vynutily úpravu, ale je třeba konstatovati to proti zlomyslným útokům na obce. Připomínám, že jen zákon z r. 1919 o úpravě platů a nároků úředníků obecních vyžádal si dodatkového vydání u obce plzeňské v r. 1922 skoro 4,500.000 Kč. K tomu ovšem přidružují se jiné náklady. Obce byly povinny řešiti bytovou otázku stavbou obytných domů nebo nouzových ubikací ubytovacích; obcím připadla péče o nezaměstnané, zvýšená péče o chudinské osoby, péče o dítě, péče o opravy obecních budov, škol a všech ústavů a podniků obecních, neboť za války bylo vše zdecimováno a ve vývoji zastaveno. Vojsko za války zničilo všechny školy a ty velikými náklady musily býti opraveny na účet obce. Musily býti rozšířeny městské nemocnice, chudobince a jiné ústavy. Za válečnou dobu neupravované cesty a ulice musely býti velikými náklady opraveny. Mimo to větší města musí státu uhražovati věcné náklady státních škol středních a osobní náklady školníků. To činí u větších obcí statisícové, ano milionové náklady. Na př. na státní průmyslovou školu v Plzni připlácí obec pouze na otop a osvětlení 30.000 Kč měsíčně. Také přenesená působnost obcí se nezmenšila a samostatná působnost stále více o nové úkoly sociální a kulturní se zvyšuje. Státní příděly pro obce, jak je povolujeme rozpočtem, jsou tudíž nesrovnatelně malé v poměru k povinnostem, které obce jen za stát konají. Stát chtěl také uleviti obcím zavedením příspěvku podle § 27 zákona o finančním hospodářství obcí. Avšak prováděcími nařízeními byla věc ztížena, takže řada obcí je dosud v instančním sporu s velkými průmyslovými podniky, které rekurují proti předpisům těchto příspěvků. Nutno si také stěžovati na to, že berní správy velmi opožděně zhotovují předpisy daňové. Jsou obce, které nemají ještě předpisů daňových za rok 1920 a 1921, a teprve v posledních měsících dostaly nové předpisy za rok 1920 a 1921. V tomto směru bylo by žádoucno, aby obcím zajištěna byla možnost rozpočtové kalkulace rychlými předpisy daňovými.
Stačí jen srovnati rozdíly v rozpočtech předválečných a poválečných, abychom mohli pochopiti vzestup potřeby a schodků a nesmírně obtížnou situaci nových obecních správ. Roku 1914 byl v Plzni tento rozpočet: potřeba Kč 5,399.207.-, úhrada Kč 3,677.207.- a schodek Kč 1,722.000.-, roku 1919: potřeba 11,271.869.-, úhrada Kč 6,000.648.- a schodek Kč 5,271.221.-, roku 1922: potřeba Kč 36,294.836.-, úhrada Kč 22,957.407.- a schodek Kč 13,337.429.-. Podle vzestupu potřeby a schodku měly by býti obecní přirážky v Plzni nyní nejméně 450%ní, Plzeň však má přirážky 300%ní. To nejlépe ukazuje, že i při zvýšené potřebě vede se úsporné a přísné hospodářství a že nové obecní správy obstály v nejtěžší zkoušce z obecního hospodářství. Vidíme tedy, že obce a nové demokratické obecní správy vykonávají nesmírně těžký úkol a že je při nejmenším neuznalostí, když obcím se nepomáhá a když jsou ještě s míst odpovědných napadány a podezřívány. Pan ministr financí měl by objektivně stav obcí vylíčiti a spravedlivě uznati, že v nejtěžších dobách vykonaly ohromný úkol nejen vlastní záchrany, ale i nesmírné práce a oběti pro stát v jeho nejtěžších dobách a že si získaly zásluhu o konsolidaci republiky.
Mnoho se mluví o nutné a zvýšené kontrole obcí. Mluví-li se o kontrole v souvislosti s neodůvodněnou kritikou obecního hospodářství a s útoky na demokratické správy obecní, pak je tu zase viditelná tendence. Veřejnosti má se vsugerovati, jakoby nebylo žádné kontroly obecního hospodářství, a že tudíž jsou obecní správy bez kontroly. I pan referent prof. dr. Srdínko pravil, že stát, uděluje-li příděly, má právo na kontrolu. Konstatuji, že ještě nikdy nebylo v obcích tak přísné kontroly a tak přísných opatření finančních jako nyní podle zákonných předpisů. Finanční a přirážkové hospodářství obcí jest pod dohledem autonomních i státních úřadů dohlédacích. O financích a rozpočtech, o mimořádných vydáních a úhradách a o účtech obecních rozhodují finanční komise obecní, jimž zákon přiznal mimořádná práva. Kromě toho jest zákonem stanovena nucená revise, kterou obce doplňují revisí vlastní a velká města zvláštními, výminečnou pravomocí nadanými kontrolními úřady. Odmítáme proto paušální a sugestivní mluvení o nedostatečné kontrole obecního hospodářství. Každá řádná obecní správa přeje si nejpřísnější kontrolu svých činů i svého hospodaření. Taková kontrola jest nyní v plné míře plněna a jest jen litovati, že páni mentoži demokratických obcí nevolali po kontrole v dobách starého režimu, kdy takové kontroly nebylo a kdy pro nedostatečnou kontrolu docházelo k výstřednostem prokázaného nehospodářství.
Musíme se také ohraditi proti všem úmyslům a pokusům sešněrovati autonomní správu samosprávných složek a proti poručníkování autonomie státem a státní byrokracií. Stát jako organický útvar jest vázán na složku obecní autonomie a musí jí ponechati právo rozvoje, aby se stala dobrou organickou jednotkou celého státního útvaru. Stát nemůže vykonávati se zdarem ony funkce samostatné působnosti obcí, jimiž obec jako bezprostřední veřejný orgán zasahuje do života a poměrů občanstva. Důkaz, že stát sám přenáší určité funkce na obec, jest postačitelným pro ocenění významu obecní autonomie pro stát. Stát sám ani nemůže řešiti ony individuelní a specielní otázky, jež vyrůstají z dlouholetého vývoje, z tradice, kultury nebo ze zvláštních potřeb obce. Kdyby sem stát se svojí byrokracií zasahoval nebo pravomoc obcí omezoval, šlo by to na škodu rozvoje obcí i samého státu. Neběží nám o místní patriotism, běží o to, ponechati občanům svého místa právo o osudu a vývoji tohoto místa autonomně rozhodovati. Jsou tu právě v prvé řadě věci úpravní, estetické, umělecké, kulturní, památkové a národopisné. Zde může stát ke svému vlastnímu prospěchu pomáhati, ale nebylo by radno, aby zasahoval šablonovitě, neboť co obcí, tolik rozmanitostí a místních zvláštností a otázek, jež s pochopením, citem a láskou a nikoli byrokratickou šablonou mohou býti řešeny. V samostatném státě budou obce rády konati svoji povinnost státoobčanskou a veřejnou, aby státu pomáhaly a byly jeho zdravým základem. Stát však nesmí na obce hleděti jako na přítěž nebo popelku, nýbrž musí obce pokládati za důležitou, ohledu a podpory hodnou složku správní a hospodářskou. Odmítáme tedy všechny tendence, jimiž poměr mezi státem a autonomií má býti zakalován, a všechny úmysly pro okleštění práv autonomních. Dosud byly privilegované obce šetřeny, stejné šetrnosti k obcím žádáme nyní v naší republice, a to tím více, že jejich správy jsou skutečným výrazem vůle veškerého občanstva v obci a nikoliv jen malého výsadního zlomku, jak tomu bývalo dříve. Přejeme si, aby stát a obec ve svých funkcích navzájem se podporovaly a doplňovaly. Pro utužení a zjednodušení správy je nutno co nejdříve aktivovati župní zřízení, které odlehčí správě státu, provede účelnou decentralisaci a odčiní neudržitelné zbytky starého byrokratismu, který zdražuje a komplikuje veřejnou správu vůbec.
V této sněmovně byla pronesena hrozba mluvčím strany agrární, že tato strana nepovolí starobní pojišťování, nebude-li zrušen zákon o obecním statku a nevrátí-li se tudíž užívací privilegia nepatrné menšině v obcích. Varujeme před takovými hrozbami. Bylo-li co spravedlivého, jest to v prvé řadě zákon o přeměně obecního statku v kmenové jmění obecní. Obcím se dalo, co obcím po právu patří. Ne jednotlivec, ale celek má prospěch z tohoto zákona a prospěch obce se obrací ku blahu všech obyvatel v obcích. Stará křivda užívací výsady byla odčiněna a obcím venkovským byl dán jejich majetek k výhradnému užívání na prospěch obecnosti. Nepřipustíme žádnou zhoršovací změnu zákona ani jeho zrušení. Odmítáme junktování této věci s tak závažným požadavkem jako jest starobní a invalidní pojišťování. To se musí státi skutkem bez újmy na jiných právech a bez újmy zákona o obecním statku.
Pan ministr dr. Rašín v
souvislosti s obviňováním obcí pronesl výrok, který právě proto,
že byl učiněn ministrem Československé republiky, vyvolal rozruch
a značné znepokojení. Jeho řeč o vůdci násilného převratu státního
v Italii Musollinim, jejž označil jako vzor silné individuality,
a o naší státnické zkoušce české buržoasie měla průhledný cíl.
Míníme, že právě proto nebyla přiměřena odpovědnému postavení
ministra Československé republiky. (Tak jest!) Chtěl-li
pan ministr dr. Rašín animovati československou buržoasii
pro reakční a protidemokratické cíle, stavěl-li jí vzor nacionálně
šovinistického a reakcionářského terorismu v Italii, pak pokládáme
za nutné prohlásiti, že takové proslovy odmítáme, neboť pan ministr
jest členem koaliční vlády, která musí v zájmu republiky a demokracie
co nejenergičtěji zamítati teroristické extrémy z prava právě
tak, jako podobné útoky z leva. (Potlesk.) Odezva řeči
páně ministrovy v určité části buržoasního tisku ukazuje, že tato
náladová a tendenční řeč doznala přijetí v řadách reakčních a
protidemokratických. Prohlašujeme klidně, že i my na zmíněnou
a signalisovanou státnickou zkoušku české buržoasie jsme připraveni
a že s veškerou silou a energií jest československé dělnictvo
připraveno každý útok na ústavní, demokratická, politická a sociální
práva odraziti. Prohlašujeme dále, že by nebylo žádnou politickou
příjemností pro koaliční součinnost, kdyby z řad buržoasních ministrů
měla se opakovati slova, hrozby nebo signály toho druhu, jak se
to stalo proslovem pana ministra financí dr. Rašína ve
Sdružení průmyslníků. Dělnictvo a demokratické občanstvo se hrozeb
těch nebojí, ale nemůže strpěti, aby byla pronášena s míst tak
odpovědných, jako jest úřad ministerský. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Schweichhart.
Posl. Schweichhart (německy): Slavná sněmovno! Zpravodaj rozpočtového výboru, pan kolega dr. Srdínko, prohlásil 14. listopadu v této sněmovně ke kapitole "Příděly samosprávným svazkům" podle "Prager Press" mezi jiným toto: "V dřívějších letech bývaly pronášeny četné stesky na prázdné pokladny samosprávných svazků, letos tomu už tak není, neboť těmto korporacím dostává se letos přídělů v částce 1207 milionů proti 180 milionům korun v r. 1921. Pro příští rok je preliminováno 1030 milionů." Toto tvrzení páně zpravodajovo jest bohužel příliš růžově zabarveno a je se skutečností v největším myslitelném rozporu. Finanční stav obcí jest a zůstává přes všechna omlouvání velmi trudný a kdo chce slyšeti, kdo zná trochu poměry, ví asi, že jak na německé, tak na české straně jsou pronášeny velmi trpké stesky, že půjde-li to tak dále, můžeme v brzku očekávati finanční shroucení obcí. Nevím: nejsou panu zpravodaji tyto skutečnosti známy, či chtěl tvrdit něco, co je snad určeno jinam, co snad má působit na cizinu? Šel však dále a prohlásil, že by si bylo přáti, aby v příštích letech byly předloženy rozpočtovému výboru účetní závěrky zemí a velkých samosprávných svazků, aby mohl kontrolovati, jak se těchto přídělů používá. Jak se zdá, pan zpravodaj se domnívá, že se snad venku nepoužívá peněz náležitým způsobem. I tato domněnka je rozhodně nesprávná. Lituji jen, že německá agrární strana projevila souhlas s míněním páně zpravodajovým, neboť prohlásila, že přídělů má se dostati jen těm obcím, které dobře hospodaří. Nevím, co se má rozuměti pojmem "dobré hospodaření", které obce jsou za nynějších poměrů s to, aby hospodařily zcela a úplně tak, jak je to přiměřené jejich vlastnímu úkolu. Chci několika čísly dokázati, že není možno odstraniti miliardový schodek všech obcí těmito poměrně malými příděly. Příděly zemím na příští rok činí celkem 150 milionů korun. Čechy mají dostati 96 milionů proti 120 milionům roku loňského, to jest o 24 milionů korun, tedy o plnou pětinu méně, Morava 43 miliony a Slezsko 11 milionů korun. Zmenšení přídělu Čechám není naprosto nijak ospravedlněno. Poškozeny jsou zejména humanitní ústavy, jichž je v zemi tak jako tak velmi málo. Připomínám jen ostudu, že je tak málo ústavů pro tuberkulosní. Jdeme-li do Německa a porovnáme-li počet tamějších ústavů s počtem u nás, je věru smutné, jak je u nás po této stránce o to špatně postaráno. Nesmíme zapomínati, že úkoly země české jsou i v jiných směrech veliké a že je zde možno jen velmi těžko šetřiti. Poukazuji na ostatní zemské ústavy a školy, jež je přece nutno pravidelně podporovati, poukazuji na zárukové povinnosti k místním drahám, které pohlcují značné částky, a na příděly melioračnímu fondu. Všechny tyto potřeby jsou rdoušeny usnesením vládní většiny, že se má dáti Čechám o 24 milionů méně. Příděly okresům a obcím v Čechách, na Moravě a ve Slezsku činí: třetina daně pozemkové, to je skoro 34 milionů korun. Z toho dostanou obce 11·3 milionů. Příděl je stejný jako loni. Pak dostanou obce a okresy těchto tří zemí polovinu daně činžovní a domovní daně třídní a 5%ní či na 5% sníženou daň činžovní až do výše asi 45 milionů korun. Na obce připadne 41 milionů korun. Loni to bylo jen 37 milionů, takže je zde malé zvýšení. Avšak u další položky změní se obraz úplně v neprospěch obcí a okresů. Obce dostanou 40% daně z obratu a daně přepychové, a to v částce 720 milionů korun místo 880 milionů korun loňských. Zde je tedy příděl menší o 160 milionů, a to proto, poněvadž pro výnos daně přepychové a daně z obratu je na příští rok preliminováno o 400 milionů korun méně. Zdůraznil bych, že podíl okresů 90 milionů je, bohužel, ponechán volnému uvážení vlády. Chce-li vláda, může přiděliti některým okresům více, jiným méně. To je velmi povážlivé, poněvadž je možno, že tím bude dokořán otevřena brána protekčnímu hospodářství. Není těžko dokázati, jak nesprávné je mínění páně zpravodajovo, že příděly téměř úplně naplní pokladny obecní. Zdůrazňuji, že obecní výdaje zůstaly na stejné výši. Za dnešních poměrů není možno snižovati mzdy a platy, také výdaje na školství se nezmenšily, připomínám, že městské podniky také příliš mnoho nevynášejí a zvýšení přirážek je dnes vyloučeno. Jsou přirážky až 1400% a ještě vyšší a osadníci jsou dnes už daněmi přetíženi. Dnes je naprosto vyloučeno, aby byly přirážky ještě dále zvyšovány. Pracovati s půjčkami je ovšem trvale nemožno. Za prvé jsou příliš drahé a většina obcí jich vůbec nedostane. Rád bych ještě poukázal na to, že obce jsou velmi těžce postiženy nezaplacením válečných půjček. Je velmi zajímavé, že i český agrárník musel včera v zemědělském výboru přiznati, jak těžce jsou postiženi drobní čeští zemědělci válečnou půjčkou, kterou musili upisovati pod tlakem poměrů. U obcí je tomu rovněž tak. I ony musely upisovati, nechtěly-li upadnouti v nemilost u okresních a zemských úřadů. Že zaplacení válečných půjček je nutné a při tom možné, je už dávno dokázáno. Nuže, co podniká stát proti opravdu velké tísni obcí? Dává dobré rady: Má se šetřit! (Výkřiky na levici.) Ale sám nesmírně zatěžuje obce. Dnes jsou obce vlastně státními posluhy. V přeneseném oboru působnosti obstarávají velké množství prací, za něž nedostávají docela žádné náhrady. Obecní orgány musí býti v každém směru pohotově, a je neuvěřitelné, co všechno se i od malých obcí očekává. Připomínám jen, že se obcím ukládá, aby k odstranění nezaměstnanosti prováděly nouzové práce. Avšak obcím se neposkytují přiměřené prostředky a ony samozřejmě nejsou s to, aby prováděly takové práce, nejsou ani s to, aby se staraly o neduživé, okresy rovněž ne, nemohou se starati o churavé děti a nemohou také zřizovati jiných humanitních ústavů, zkrátka a dobře, pro špatné finance nejsou v žádném směru schopny podnikání. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Obce nemohou řešiti ani tak důležitou otázku bytové reformy, poněvadž se nedostává peněz, poněvadž stát zde činí pro obyvatelstvo příliš málo. Můžeme tudíž proti náhledu páně zpravodajovu tvrditi pravý opak, že finanční stav obcí stal se nesnesitelný. Soustava přirážek k přímým daním je už dávno nepostačitelná a je naprosto nutno získati jiné, bezpečné zdroje příjmů, jistou berní výsost obcí. Upozorňuji, že to není přesvědčením pouze našich komunálních politiků, nýbrž také českých. Jmenuji zde známého člena pražské městské rady dr. Langer a, nemýlím-li se, sociálního demokrata, jenž znovu a znovu na poradách obcí, jako na př. v Bratislavě a jinde, zdůrazňoval, že je nutná tato berní výsost a že je potřebí změniti dosavadní soustavu. Správně řekl, že stát si ponechává daně z nemovitostí, místo aby je ponechal obcím. Připomínám také, že je obcím zakázáno vybírati přirážky k osobní dani z příjmů, aniž je jim dána za to náhrada. (Posl. Jokl [německy]: Vyjímaje Hlučínsko!) Právě jsem chtěl říci, že Hlučínsko činí jakousi výjimku, tam obce tyto přirážky vybírají. Nevím, čím to je, nevím, jaká daňová opatření jsou na Hlučínsku po té stránce možná. (Výkřiky na levici.)
Velmi špatně se osvědčila pro obce soustava přímého vybírání přirážek prostřednictvím státních berních úřadů, což se děje od 1. ledna 1921. Nechci se touto kapitolou podrobněji zabývati, poněvadž jsme včera o této věci důkladně pojednali v dotazu, v němž se důtklivě dožadujeme pomoci, a poněvadž už o tom mluvil můj kolega Beutel. Je jisto, že tato soustava trvale je neudržitelná. Aspoň příkazy musí býti prováděny ve zcela jiné výměře a musí býti upuštěno od zřejmého úmyslu, jenž bývá jasně a soustavně sledován, zkracovati a rdousiti obce. Mám zde malý seznam nedoplatků jež dluhují berní úřady jednotlivým obcím. Vybírám jen několik málo příkladů. Podmokly mají za letošek pohledávku 737.000 korun, zaokrouhluji obnosy, Děčín, ne příliš velké město s 10.000 obyvateli, jež beztoho vězí po krk v dluzích, má za letošek pohledávku 193.000 K a za loňský rok ještě 108.000 K. Hostinné má dostat za letošek 295.000 K, za loňský rok 293.000 K. V Aši je to ještě horší. Obec Aš má dostat za letošek ještě 340.000 a za loňský rok 1,174.000 K. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Ústí n. L. má dostat za letošní rok 4,887.000 K. (Posl. Taub [německy]: Zdali pak stát platí také 10% úroků z prodlení?) Právě jsem chtěl zdůrazniti, že stát vybírá od poplatníků, opozdí-li se s daněmi, ihned 10% úroků z prodlení, ale obcím své nedoplatky nikterak nezúrokuje. Dokonce i malé obce jako Čes. Kamenice mají za státem ještě velké pohledávky. Čes. Kamenice 45.000 za letošek a ještě 150.000 z roku loňského. Č. Kamenice je malé město s 5000 obyvateli. Také v Mostě je to zlé. Město Most má za letošek ještě pohledávku 2,240.000 K. Trudné je to také v Duchcově. Za letošní rok má ještě pohledávku 561.000 K a za loňský rok 1,635.000 K. Nejhůře je na tom podle tohoto stručného seznamu Jablonec n. N. Za letošek má pohledávku ještě přes 2 miliony a za loňský rok 2,140.000 K. Můžeme říci, že jsou to miliardy, co stát obcím zadržuje. Tak to naprosto dále jíti nemůže a není to docela žádné přehánění, řekne-li se, že obce jsou před úpadkem. Už letos jsou obce v největších nesnázích, co však se stane příštího roku? Strašlivé období krise znemožňuje sehnati nedoplatky daní, všechna námaha po této stránce bude bezvýsledná. Za rok budou obce v pravém slova smyslu se svou latinou v koncích a nevím, co si stát pak počne. Stát poskytuje nyní nanejvýš dobré rady, ale není od něho možno dostati s dostatek peněz. Na tomto místě bych rád panu zpravodajovi dr. Srdínkovi vyložil, jaké jsou vlastně požadavky německých obcí a okresů ohledně ozdravění obecních financí. 1. října byla v Jablonci n. N. hlavní schůze Svazu německých samosprávných korporací a byla tam přednesena řada požadavků. Je to 14 článků, ale jsou to korektnější požadavky než pověstných 14 článků Wilsonových. Mezi jiným se žádá:
1. Aby byly otevřeny další vydatné zdroje daní, podíl na výtěžku daně z příjmu, aby bylo zavedeno zdanění podle obecné hodnoty, jež by se periodicky stanovila.
2. Aby obce byly zbaveny prací v přeneseném oboru působnosti, nebo aby jim byla dána přiměřená náhrada za tyto práce a výlohy s nimi spojené.
3. Aby byl zvýšen podíl samosprávných korporací na výtěžku daně z přepychu, a pokud ještě bude, daně z obratu a aby bylo vyloučeno jakékoli administrativní uvažování při stanovení tohoto podílu.
4. Větším, avšak na průmysl a obchod chudším obcím, obzvláště městům se školami a posádkou budiž povolen zvlášť vyšší podíl na výtěžku státních daní. Mimo to budiž jim povoleno v rozsahu, jenž je přiměřený místním poměrům, překročiti nejvyšší hranici obecních dávek a poplatků.
Nechci všechno čísti, jen bych ještě podotkl, že tento sjezd Svazu požadoval samozřejmě také zaplacení válečných půjček. Rád bych promluvil ještě jen o jedné věci, abych dokázal, jak málo se stát snaží, aby ulevil obcím. Kolega Jokl se včera dotkl kapitoly o ubytování vojska a zdůraznil, že ačkoli byla loni přijata resoluce, vláda stále ještě neprovedla změnu nynějších poměrů. Náklady na ubytování vojska jsou nesmírně veliké. Uvedu jen několik málo charakteristických čísel. Na př. Frývaldov vydal za tím účelem 147.000 K a jenom 77.000 K dostal zpět. Krňov vydal 219.000 K a dostal náhradu 92.000 K. Aš vydal 115.000 K a dostal 43.000 K, Šternberk vydal 46.000 K a dostal pouze 7000 K. To jsou poměry, jež ovšem těžce poškozují zájmy obcí, a my žádáme, aby se vláda vážně snažila zjednati rychle nápravu. Řekl jsem, že obce jsou ve finančním ohledu úmyslně rdoušeny. Ale mohl bych připojiti a blíže to odůvodniti, že celá politika většiny směřuje k tomu, aby se samostatný život obcí stále více a více dusil v bahně centralisace a státního byrokratismu. Samostatná existence obcí má býti odstraněna, myšlenka samosprávy zničena. Dřívější zásady, které většina hájívala, jsou obraceny přímo na ruby a místo federalismu, místo samosprávy, zavádí se nejpřísnější centralismus. Na jednom příkladě bych chtěl ukázat, do jaké míry se soustavně omezuje volnost pohybu obcí. Týká se to postátňování policie, o němž se už včera stručně zmínil soudruh Schäfer. V Liberci byla už policie postátněna. Dále má býti postátněna místní policie v Brně, ve Znojmě, v Jihlavě, v Mor. Ostravě, v Opavě, v Karlových Varech a v Chebu. Mluví se také o tom, že má být postátněna policie dokonce i v menších městech, jako v Děčíně, v Podmoklí, v Ústí n. L. atd. Na libereckém příkladě se můžeme velmi mnohému naučiti. Ministerstvo vnitra zařídilo podle zákona ze 16. března 1920 státní policejní ředitelství a přikázalo celou agendu, kterou dosud vykonávala místní policie, státnímu policejnímu ředitelství. Státní policii byla přikázána nejen veřejná bezpečnost, nýbrž i věci spolkové a schůze, policie tisková, silniční, divadelní, policie mravnostní, ale pak i vykonávání trestní moci policejní podle prügelpatentu z 20. dubna 1854. Pouze hlášení pobytu nebylo ještě v Liberci postátněno, ale dost možná, že se to stane v nejbližší době. Nuže, jak se tam úřaduje? Přečtu něco ze zprávy, kterou přinesl nedávno "Reichenberger Zeitung". Liberecké městské zastupitelstvo uspořádalo zvláštní protestní projev, kde se živě ohrazovalo proti postátnění policie a proti ostatnímu omezování obecní samosprávy. V této zprávě se praví: "Není nevinné zábavy, aby k ní nebyl vyslán český policejní úředník, jemuž za to musí podnikatel zaplatiti vysokou peněžitou odměnu." To je horší než za starého Rakouska a přece se stále mluví o odrakouštění. Mimo to špiclovství je v rozkvětu. Zpráva pokračuje: "Policejnímu ředitelství byli přiděleni jen čeští úředníci. V čelo policejního mužstva byl postaven český legionář, úřadování v německém Liberci je čistě české a německé obyvatelstvo dostává česká předvolání; s magistrátem se dopisuje rovněž jen česky." V libereckém městském zastupitelstvu byla nadhozena otázka: "Čeho chce dosíci stát zřízením policejního ředitelství?" A odpověď zněla: "Jedině omezení a počeštění německého obyvatelstva." Ale většina a vláda jdou ještě dále, aby zamezily volnost pohybu obcí. Již před lety byly utvořeny podle zákona ze 7. února 1919 finanční komise, vykonávají kontrolu nad hospodařením obcí a jsou dohlédací instancí, která se však ve všech případech neosvědčila. Připomínám také, že i presentační právo obcí při ustanovování učitelských sil je podle zákona z 9. dubna 1920 téměř zrušeno. Není ustanoven ten učitel, za nějž se přimlouvá obec, nýbrž automaticky podle služebních let nejstarší. Tedy ani zde nemá obec práva zvoliti si muže, který má největší vědomosti a schopnosti a je zapracován.