Vážení pánové! V rozpočtu figuruje
také jedna položka, jejíž oprávněnost dnes už, 4 léta po válce,
nemůže uznávati nikdo, leč ten, kdo ze stranických důvodů má na
tom zájem. Ačkoliv totiž již loni se říkalo, že ministerstvo zásobování
bude likvidovati, přece ještě v rozpočtu paraduje částkou 17 milionů
korun. Velectění, nerad užívám silných slov, ale to je pravda:
Ministerstva mají se tvořiti pro potřebu státu, ale ne pro potřebu
stran a osob. (Hluk. Různé výkřiky.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Anděl (pokračuje): Vážení pánové, v rozpočtu ministerstva zásobování máme jako jednu z hlavních položek položku úřadu na potírání lichvy. Nemějte mi za zlé, ale, srovnávám-li činnost úřadu pro potírání lichvy, tu bych spíše řekl, že je to úřad pro pěstování lichvy, poněvadž, když se proslechlo, že ministerstvo zásobování má býti likvidováno, že úřady pro potírání lichvy mají býti zrušeny, najednou se objevila poučná statistika. Všimli jste si, že ve všech časopisech sunula se se sporadickou pravidelností, že bylo tolik a tolik učiněno udání pro lichvu. Já bych si přál, aby bylo také po pravdě konstatováno, kolik těch lidí bylo trestáno, - a to ještě byli trestání lidé neprávem - aby se vidělo, jaké je to zbytečné šikanování poplatníků, pánové, se stran socialistických, právě těch drobných a přičinlivých lidí, poněvadž na veliké lichváře si žádný lichevní orgán netroufal. Netroufal si nikdo a nebylo tak silné ruky v tomto státě, aby se zakročilo proti lichvářství našich bankovních ústavů. Dovolte, když já na 5 půjčuji a 10 beru, tedy získávám 100%, a to je lichvářský úrok. Netroufá si nikdo, a je to pochopitelné, protože bankovní kapitál není dnes jen silnou hospodářskou složkou, silným vlivem hospodářským, ale je také přemocným činitelem politickým. Exponenti bankovního kapitálu mají velký vliv na řízení financí tohoto státu. Včera, velectění pánové, skončil jeden řečník ze strany národnědemokratické na adresu Němců německým citátem - vlastně německým překladem z řeckého filosofa - a já jsem si tak vzpomněl na to; kdybych však měl charakterisovati tu moc finančního kapitálu a jeho bankovních exponentů, řekl bych slova Heinova: "Er sitzt mit dem Geldsack unter dem... und trommelt dazu den Dessauermarsch." Taková je situace, tak zde ovládá bankovní kapitál. Velectění, jedno jest jisto, že málo kdo si troufá dnes jinak nežli planými slovy vystoupiti s těchto míst, která rozhodují o finančním řízení tohoto státu, proti expansi a výstřelkům bankovního kapitálu.
V poslední době byli jsme zahrnováni zprávami o starobním a invalidním pojištění. Stručně chci za svoji stranu prohlásiti: Starobní pojištění přestalo již býti jen otázkou dělnickou, starobní pojištění musíme pojímati jako otázku sociální, to jest zabezpečení všech těch potřebných sestárlých, ku práci neschopných lidí, a k těm dojista patří také zemědělec a živnostník. Věřte, pánové, že v tom pojímání sociální otázky jest u socialistických stran mnoho úzkoprsosti, a - užívá-li se již rádo toho výrazu - reakcionářství. Sociální otázka se nevyčerpává otázkou továrního dělnictva ani zemědělského proletariátu námezdního to jest otázka všech pracujících, všech vykořisťovaných, tedy také do jisté míry všech těch, kteří pracují, pokud mohou, bez ohledu na osmihodinovou dobu pracovní, kteří pracují, nejsouce pojištěni pro případ nemoci a nemajíce úrazového pojištění, a kteří právě šetří, a když si ušetří ten skrovný svůj majetek, dočkají se toho, že přijde berní exekutor a skonfiskuje jej. Neštvem proti daním, ale ohražujeme se proti tomu, že z majetku právě těch malých střádalů - a to není agitační fráse, ale musím to říci, poněvadž se zde opakují různé silné fráse s druhé strany - z majetku našich živnostníků, rolníků, našeho středního stavu, když se nashromáždí se pak vyměří nepřiměřená a někdy nelidská dávka z majetku, ač tento majetek representuje ohromné hodnoty hospodářské, kulturní a mravní. Ten člověk pracoval kolikrát více než mohl, odepřel si poslední sousto od úst, pracoval on, jeho žena a celá rodina. Majetek, který jest takto nashromážděn, je svatý majetek, nashromážděný prací s velikým odpíráním a šetřením a ten musíme hájiti proti daním, které jsou nespravedlivé.
Jestliže my teď pravíme, že starobní
a invalidní pojištění musí býti také pro živnostnictvo, nestavíme
se tím proti starobnímu pojištění dělnictva, a žádáme to přirozené,
co zejména u živnostnictva jest evidentní. V zájmu maloživnostnického
dělnictva jsme také pro to, aby bylo současně, ale i organisačně
spojeno se zvláštními sekcemi v jedno. Ten dělník, maloživnostník
se stane samostatným, avšak dokud je tento dělník v námezdním
poměru, má platiti polovičku mistr, když však se stane samostatným,
kdyby to bylo jen pojištění pro dělnictvo, rázem pozbude nároku
na starobní pojištění a celý živnostenský stav by byl takto odsouzen
platiti do smrti na sociální pojištění továrního dělnictva. A
vedle toho dle návrhů, které se nyní dělají, má si platiti živnostník
všechno ze svého, stát má býti sproštěn povinnosti, aby přispíval
na starobní rentu. Na to, pánové, nepotřebujeme státu, to dovede
udělati dobrovolná pojišťovna. (Výkřiky.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Pánové, nevyrušujte řečníka.
Posl. Anděl (pokračuje): V tom jest právě to důležité. Žádáme rovnost, žádáme tudíž současně s pojištěním dělnictva také pojištění živnostnictva a rolnictva, a to s tímtéž nárokem, jaký má dělnictvo, tedy s nárokem na státní příspěvek na starobní renty.
Vážení pánové, dovolte mně, abych se ještě zmínil o stránce politické. Jsem nucen k tomu proto, poněvadž naše strana jako strana mladá a strana, která přirozeně získává své přívržence z různých posavadních stran, jest vydána nejprudším útokům a různým pomluvám, zejména ze strany t. zv. všenárodní koalice anebo, jak se s oblibou z oné strany říká, všenárodní koncentrace. Dovolte, ale všenárodní koncentraci představuji si tak, že jsou zastoupeny všechny strany, které opravdu chtějí hájiti zájmy státu a zájmy národa. Může se o naší straně říci, že by proti zájmům republiky a proti zájmům národa kdykoli vystoupila a se prohřešila? Řekl jsem, jak vznikly pověsti o naší agitaci proti daním. Jsou to nesprávné překrouceniny a výmysly. Ale, pánové, kteří tak rádi užíváte slova všenárodní koalice, když se všenárodní koalice tvořila, se stranou živnostensko-středostavovskou nikdo nejednal. Chápu, že nejednal, poněvadž aspoň tolik dobrého mínění o nás měli, že se nemůžeme propůjčiti ke všemu, zejména v otázkách daňových, co vládní koalice předloží. Ale prosím, pánové, nedávejte si názvu všenárodní koalice, poněvadž když si dáváte jméno, které vám nepatří, nutíte pak lidi, aby hledali výrazy, které vám opravdu patří. A já bych řekl, že dnes - nemějte za zlé, řekněme si to hned - spíše vládní strany představují společnost s obmezeným ručením, ba dokonce s velmi obmezeným ručením, poněvadž již někteří společníci vypovídají nebo hrozí vypověděti, ale spíše správněji vzájemnou pojišťovací společnost mandátů. (Tak jest!) Ale myslím, že i ta selže, až dojde k tomu, z čeho je skutečně také největší strach, až dojde k novým volbám. (Různé výkřiky. - Posl. Mlčoch: Vypište volby, pak to uvidíme!) Bylo by sice chyba. aby při každé změně i náhodné a nikoli celkové politické situace hned se volalo po nových volbách. Takovým způsobem by ve státě nikdy nebylo klidu, ale, co můžeme žádati, jest, aby, když ta největší strana sněmovní se rozštěpila, když dnes nemáme spolehlivého měřítka, zda za tou vládní většinou stojí také většina občanstva, se pánové nebáli a přikročili k volbám novým místo toho, aby se oddalovaly volby do obcí, které by mohly přinésti správnější obraz politického rozvrstvení už dnes. Ale, pánové, my nežijeme skoro v ústavním státě. Jak by to bylo jinak možno, že volby do obcí byly odloženy, a již dnes proskakují úmysly, že se ani příštího roku nebudou konati. Již deset let se oddalují volby do okresních nemocenských pokladen, nemáte voleb do Úrazové pojišťovny, nemáte voleb do obchodních a živnostenských komor - a tam hrstka lidí, které si nadiktovali pánové, kteří byli tehdy u vesla, rozhoduje a spravuje důležité instituce - nemáte voleb do berních komisí, poplatnictvo nemá té autonomie, která se má dávala i za toho byrokratického a monarchistického Rakouska. Kde zůstala ústava? Pánové, člověk si vzpomíná na slova Mirabeauova, která roku 1889 řekl generálním stavům: "Zastupovati národ je nejvznešenější právo, ale udržovati si toto zastoupení násilím, je zločinem urážky národa." To přiléhá také zde. Vím, kdyby došlo k volbám co nejdříve, že všenárodní koalice změní se tak, že nebude již o sobě moci nikdy říkati, že je výrazem většiny národa.
Mnoho se zde mluvilo o otázce slovenské. Já lituji, že nebylo v debatě, až na několik výjimek, vzpomenuto na potřeby slovenského řemeslnictva. Na Slovensku zařizuje se zemědělská rada a zemská živnostenská rada pro Slovensko se slíbila, ale nyní je pouze ústav pro zvelebování živností, nikoli samosprávný ústav živnostenský.
Pánové, my litujeme, že se dnes
otázka slovenská stala předmětem tak palčivého, vášnivého boje,
při kterém se, odpusťte, přestřeluje s obou stran. Nebudeme řešiti
otázku vámi nadhozenou: Je zvláštní národ český a zvláštní národ
slovenský, nebo je národ československý? Já jsem přesvědčen, že
je jeden národ československý, ovšem s dvojím spisovným jazykem,
a chápu, když ten spisovný jazyk snaží se Slováci s veškerou houževnatostí
a úsilím háji i. Vážení pánové! My jsme vždycky za Rakouska na
naši jazykovou otázku kladli zvláštní důraz, naši zástupcové našli
v rakouském parlamentu vřelá slova uznání a obdivu a žádali právo.
(Hluk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Pánové, prosím o klid.
Posl. Anděl (pokračuje): Můžeme my míti za zlé Slovákům, že tu krásnou slovenčinu, ten hudebně krásný, měkký a výrazný jazyk hledí také hájiti, že mu hledí domoci a vybojovati rovnoprávnost? Pánové, na jejich místě bychom si počínali zajisté právě tak. Ale chtějí-li svůj jazyk uplatniti - a já se tu odvolám na případy, které byly podány - před jedním bych varoval- Jestliže se strany zástupců ľudové strany, kteří leckdy přestřelují a kteří se nechají unésti svým temperamentem, slyšeli jsme tu předevčírem pěkná slova posl. Onderči, který prohlásil zde se vřelostí, která se mně zamlouvala, že oni, ľuďáci, také by hájili naši republiku, kdyby byla ohrožena, pánové, zarazilo mne a zabolelo mne pak, když jsem druhý den četl časopisecké glosy, ve kterých se takovýmto způsobem jeho pěkná slova registrovala. Zaznamenalo se, že "Onderčo promluvil také pro republiku" a jízlivě se komentovalo "patrně jsou ľuďáci s rozumem v koncích". Odpusťte, tak se nepíše. Na druhé straně - a to jsem četl v listě, za nímž stojí osobnosti v tomto státě velmi vlivné, se praví, že znalci poměrů říkají, že prý "na ľuďáky se musí umět jíti, a sice buď poskytováním lihu nebo zaplacením účtu v kavárnách atd." (Výkřik: To je hnusné!) Promiňte, pánové, to je hnusný způsob politického boje. A já bych prosil všechny, kteří mají na toto vliv, aby k tomuto sesurovění nepřispívali a rozeštvání mezi námi ještě nezvětšovali. Pánové, dívejme se střízlivě na to. Já nevím, jak veliká částka lidu stojí za ľudovou stranou, ale je jisto, že mluví jménem určité částky slovenského lidu. Hleďme je získati, a když už zde něco dobrého řeknou, hleďme, abychom to hned nenávistně a jizlivě nepoznámkovali a nerozeštvávali více než rozeštváno to je.
A jedno slovo k slovenským pánům zástupcům z jiných stran, než z ľudové strany. Pánové, my slyšíme zde sice velmi ostré akcenty, ostré výrazy, ale já jsem se pozastavil nad tím, co promluvil pan ministr dr. Dérer. To je přece neslýchané, aby poslanec prohlašoval svůj lid za inferiorní. Máte zde silné výrazy. Ale musíte si boj s ľudovou stranou ne zde vybojovat, ale vy musíte proti jejich temperamentu postaviti svůj temperament, proti jejich důvodům své důvody na veřejných schůzích a přispějete k tomu, aby Slovensko zaujalo vaše názory a ne ľuďácké. Na veřejné schůze jděte a tam si věc vybojujte. Zdá se mi, že právě ti, kteří si libují v těch silných slovech, nedělají práci, kterou by měli ostatní právo od nich očekávati. Aby se vidělo, na které straně je většina, kdo stojí vlastně ze slovenského lidu za nimi, na to mohou nám dáti odpověď volby, kterých se vládní koalice bojí.
Dovolte, abych se na konec o této věci zmínil. Každá sněmovna má takovou oposici, jakou si vytvoří sama. Bylo zde noho mluveno o tom, že snad oposice naše - a tím ovšem mínili také nás - je pouhou oposicí negace, že není státotvornou atd. Velectění pánové, mohu prohlásiti, že to, co my říkáme zde, ještě s větším důrazem říkáme našim lidem na schůzích. Nám je národnost a náš národní zájem posvátným a stav, který zastupujeme, dokázal to v dobách největšího útisku národa, v dobách bojů s cizí nadvládou. Ale z toho nenásleduje, že vláda je stát, že vládní většina je národem, my že musíme kapitulovati před tím, co vláda žádá a vládní většina si odhlasuje. Ne, pánové, vždyť mezi vámi samými jsou rozpory tak značné, že tato vládní koalice nemůže míti tak dlouhého trvání, jak se předpovídá. Každá strana má své proudy, které jdou od sebe, kromě jediné strany, t. j. strany sociálně-demokratické, která prokazuje zvláštní jednotnost a svornost, vysvětlitelnou těmi nebezpečími, kterým je vydána. Já tedy, pánové, míním, že ta koalice není věčná, že ta všenárodní koncentrace není pro nás nějakým fetyšem, kterého se nesmíme dotknouti, a to prohlašujeme s veškerým důrazem. Pánové, nesmíte si zařizovati tu vaši politickou vládu tak, jako byste byli vládou pro všechny časy. Ty věci se mohou obrátiti a kdo za to ručí, že ti pánové, kteří jsou dnes ve vládě a kteří dnes hledí co nejenergičtěji z toho členství ve vládě vytloukati kapitál, nebudou také jísti ten hořký chléb oposiční, jak si ho nadrobili. Bylo zde také řečeno se strany jednoho zástupce vlády. (Posl. Sladký: Vy jste hlasovali s Lodgmanem!)
Pardon, pane kolego Sladký,
to je ta stará fráse, která se nám vytýká se strany některých
časopisů stokrát: vy hlasujete po boku komunistů a Němců. Pane
kolego, račte dovolit! My se řídíme ve svém hlasování dle toho,
oč jde, a ne dle toho, kdo s nimi hlasuje. My jsme na příklad
viděli malá věc: šlo o prodloužení zákona o nemocenské pojištění,
o zvýšení příspěvků, a prosím, pane kolego Sladký, hlasoval
jsi s Lodgmanem a ostatními a my jsme hlasovali proti nim.
To nám, prosím, neračte říkati. (Posl. Slavíček: Dovoláváte
se dělníků a hlasovali jste proti nim!) Pane kolego Slavíčku...
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Neračte vyrušovati.
Posl. Anděl (pokračuje): My se nedopouštíme těch nedůsledností, jakých se dopouštějí jiní. Já jsem dostal na př. do ruky projev Jednoty československých živnostníků - pan kolega Slavíček tuto Jednotu dobře zná, neboť, tuším, je jejím předsedou. V této resoluci se vysvětluje, že živnostnictvo není vinno drahotou atd., a jest si stěžováno na to, že stát vybírá 10%ní úrok z nezaplacených daní vinou státu nepředepsaných a nevybíraných. A je to zajímavé, že referent kol. Slavíček a jeho Jednota protestuje proti tomu. (Posl. Myslivec: Kdybyste byl v ministerstvu, odhlasujete všecko na světě!) Pane kolego Myslivče, každý cikán dle vlastní planety hádá, ale zatím jsme to ještě neučinili, jako vaši kolegové. Když děláte politiku, tak dělejte politiku jedné tváře, ale vy zde děláte státníky a na schůzích bouříte. (Posl. Slavíček: To je demagogie! - Výkřiky. Hluk. - Místopředseda dr. Hruban zvoní. - Posl. Slavíček: Oni nejsou proti dělnictvu a Anděl sám říká, že hlasovali proti zvýšení nemocenských příspěvků!) Ano, ale rozdíl je ten, že my děláme politiku jedné tváře, že mluvíme zde tak, jako mluvíme vůči voličstvu, vůči lidu, ale u vás je jinak. Vy lidu mluvíte jinak a zde také jinak. Mluvíte jinak na živnostenských schůzích a jinak jedná váš klub zde. (Hluk.)
Nemějte za zlé, pánové, a nemyslete, že vám to říkáme ve zlosti nad tím, že organisujete také živnostnictvo. Pánové, dovolte mně upřímně říci, já vám děkuji za to, že je organisujete, vy je neberete od nás, vy berete lidi, kteří nebyli v organisaci živnostenské u nás, ale až je zorganisujete, až ti lidé budou pak usuzovati jako celek, pak nemohou býti členy socialistické strany. Vy je organisujete vlastně pro nás. (Hluk.)
Pánové, proč se tak rozčilujete?
Jak chcete organisovati na příklad obchodníky, když jste pro vyřadění
meziobchodu, když agitujete mezi svými lidmi pro konsumní spolky.
Promiňte, kdybyste na příklad založili organisaci obchodníků,
nebo žádali, aby obchodníci byli snad u vás, pak bych jim musil
říci, že je to klub stavovských sebevrahů. (Posl. Slavíček:
A co ti učedníci a dělníci u vás?) Pánové, to je ohromný rozdíl,
my neorganisujeme tovární dělnictvo, poněvadž chceme dělati jenom
poctivou politiku. (Posl. Slavíček: Vy organisujete dělnictvo
a zde mluvíte proti němu!) My hájíme jeho zájmy a hájili jsme,
když šlo o společenstevní nemocenské pokladny, když šlo dále o
starobní pojištění, my jsme pro organisaci maloživnostenského
dělnictva u nás jako nastávajících mistrů a obchodníků. Ale nenapadá
nám organisovati tak zvané zřízence, jako národní demokracie,
to nám ani ve snu nenapadlo, poněvadž víme, že by to byla marná
práce. Ale, pánové, chtíti organisovati živnostníky a rolníky
a na druhé straně chtíti konkurovati v radikalismu komunistickém
a v radikalismu socialistickém, toho nedovedete, to je začátek
rozvratu ve vaší straně! (Hluk. Různé výkřiky.)
Místopředseda dr. Hruban
(zvoní): Prosím pana posl. Mlčocha, aby nevyrušoval.
(Opětný hluk.) Prosím o zachování klidu.
Posl. Anděl (pokračuje):
Vážení pánové, já nevím, proč se kolegyně Zeminová
rozčiluje, ale já bych rád, aby to bylo konstatováno, že zde prohlásila,
že živnostníci závisí na odběratelstvu a ne odběratelé na živnostnících,
a prosím, aby p. kol. Slavíček ve schůzi národně-sociálního
živnostnictva to reprodukoval. (Posl. Slavíček: To my říkáme
stále na každé schůzi!) Netroufali jste si nikde, vy jste
se dovolávali dělnictva v boji proti pivovarům, hlasujete proti
němu, máte odvahu chtíti organisovati živnostnictvo a přijíti
s tím co by si největší reakcionář netroufal. Ten továrník by
si netroufal říci dělnictvu, co si troufá zástupkyně národně-sociální
strany, že ten živnostník závisí na odběratelstvu. Ano, ale závisí
od něho svou prací, pílí a dovedností, ale ne svým politickým
přesvědčením. To je od vás reakcionářství (Posl. Vávra: Takový
terorismus!). Chcete-li, já vám přinesu toho doklady, že živnostnictvo
a obchodnictvo terorisujete. (Hluk.) Pane kolego, čelný
zástupce vaší strany, byl to váš předseda Klofáč, prohlásil
na sjezdu citoval jsem to v našich listech - že "proti živnostnictvu,
které se postaví proti nám" - totiž proti národním socialistům
"proti tomu se postavíme my." To byla přímo výzva k
bojkotu, kterého se žádný dovedný obchodník nebojí, s tím pohoříte,
ale dáváte si tím známku politického a sociálního reakcionářství.
(Posl. Slavíček: Reterýrujete všude, kde se zavadí a konsumenty!)
Nikde jsme nereterýrovali, poněvadž nemáme příčiny. Poctivý
obchodník dovede konkurovati s každým konsumním spolkem. Konsument
vyhledá vždy solidního živnostníka bez ohledu na jeho přesvědčení.
Ale, vážení pánové, jedno je jisto, že u nás... (Posl. Slavíček:
Pane Najman ne, vy jste 20 let organisoval a nesvedl jste nic,
ale když přišla naše organisace, tak to bylo hned!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Prosím o klid. Pánové, nereagujte na tyto výkřiky. Na to je
řečnická tribuna.
Posl. Anděl (pokračuje): Velectění, z této rozrušenosti je viděti, jak některým stranám je trnem v očích, že živnostnictvo také se hlásí o své právo. (Posl. Slavíček: Vás je šest, ale máte, pokud vím, tři strany!) Pane kol. Slavíčku, my jsme se u nás tou statistikou nezabývali, ale, pokud jsme četli vaše projevy, víme, že zatím máte strany dvě, ale víme také, že máte zatím těch dvou stran přes hlavu. Ten tedy, kdo spekuluje na rozvrat v naší straně, náramně se zklame, soudí-li na něj z některých pomíjejících názorů o taktice, které se mohou vyskytnouti v každé straně, ale u nás se při závažných věcech nevyskytly.
Ale promiňte, odbočil-li jsem od toho, co jsem chtěl říci, že každá vláda má takovou oposici, jakou si vytvoří. Právě se strany vašeho člena vlády pronesen byl výrok, jehož jeho původce zajisté již lituje. Upozorňuji na důsledky, kdyby se měly uplatniti zásady, že vláda nebude respektovati názory a nebude vůbec reagovati na kritiku a přání, která se pronesou z oposice, a řekne-li se velkopansky: Budeme odmítati, přijdou-li intervence s vaší strany.
Pánové a dámy! Já na příklad,
hledal-li jsem některého člena vlády, nikdy jsem nešel v záležitostech
osobních, nýbrž jen v záležitostech, týkajících se některého společenstva,
družstva, přišel jsem v záležitostech zásadních, které dle ústavní
listiny jsou pojaty v pravomoc poslaneckou. Ale, pánové z vládních
stran, snad každý z vás má v kapse dosti takových žádostí ve věcech,
které jsou ústavní listinou zakázány. Jestliže se z vládní strany
dá heslo: Vyhovíme jenom takovým intervencím, které jsou z vládních
stran, jestliže se takové neprozřetelné heslo řekne, pánové, budete
míti oposici, že vám z toho bude úzko, ne k vůli těm poslancům,
ale poněvadž ten lid si řekne venku: Máme dvojí právo: vládní
a mimovládní, neboli oposiční. (Hluk.) To je věc, která
se příčí zásadě: Odrakouštěte se! (Výkřiky posl. Slavíčka.)
Dovolte, kolego Slavíčku, máte právo mluviti potom,
křik není polemikou. (Opětné výkřiky posl. Slavíčka.) Pánové,
tedy ta věc je velice ožehavá, a řekne-li se: odrakoušťujme se,
pak toto odrakouštění musí se díti na pravém místě. Pan kolega
Slavíček byl sám členem vídeňského parlamentu a snad byl
také svědkem toho, že se vystupovalo ve vídeňském parlamentě proti
vídeňské vládě ostřeji, daleko ostřeji, nežli se vystupuje zde,
že však v rakouském parlamentě každý ministr, když k němu přišel
i oposiční poslanec, vyšel mu s neobyčejnou kulantností vstříc.
(Výkřiky posl. Myslivce.) Velectění pánové, jestliže se
řekne: "Protože jsi v oposici, žádných intervencí od tebe
nepřijímáme", pak dovolte, abych vzpomněl historie. Nás nejvíce
bolel výrok o vadách naší národní povahy, které svého času tak
ostře, tak brutálně, ale přece jenom v některých ohledech dobře,
vystihl bývalý místodržitel království českého Thun, když řekl:
Čech je buď hulvát, anebo líbá ruku. To bylo silné slovo, ale
jsou některé takové stránky naší povahy. Dlouho se líbala ruka
za Rakouska, a varujme se všeho, aby se také dnes nezahnízdila
ta druhá vada. To by bylo v tom případě, kdyby se postupovalo
tak, jak postupoval jeden člen vlády. (Posl. Myslivec: Nám
to slíbí, ale neudělají nic, kdežto vám to řeknou hned. To je
ten rozdíl! - Bouřlivá veselost.) Pane kolego, myslím,
že snad mluvíte pravdu, jenom co se týče Vás, ale jsou členové
vládních stran, kteří jsou lépe zapsáni nežli je trochu bouřliváček
Myslivec, a s nimi zachází se jinak, jenže oni se s tím
nepochlubí. To je ten rozdíl. Z těch důvodů, které jsem zde uvedl
jménem své strany, vzhledem k tomu, že zájmy živnostnictva a obchodnictva
jsou zanedbávány, že na poplatnost kladou se požadavky nemožné,
které znamenají přímo ruinování tisíců přičinlivých existencí,
prohlašuji, že nemůžeme hlasovati pro tento rozpočet. (Potlesk
poslanců českých stran oposičních, odpor poslanců většiny. Hluk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl. Pik. Dávám jemu slovo.
(Trvalý nepokoj.) Prosím o klid.
Posl. Pik: Slavná sněmovno! Pan posl. Anděl apostrofoval sociálně-demokratickou stranu pro její stanovisko k rozpočtu a zejména vytkl, že sociálně-demokratická strana upustila od zásadního boje proti daním nepřímým. Pan kol. Anděl mimo to zanotil zde velmi ostře proti rozpočtu a poukázal svojí skutečně neandělskou a nemírumilovnou řečí, že nachází dosti a dosti - a snad více než bývá s německé strany - argumentů proti rozpočtu naší Československé republiky. Pokud se týká stanoviska naší strany k rozpočtu i k otázce, že jsme hlasovali, anebo budeme hlasovati ještě někdy pro nepřímé daně, prohlašuji, že my nijak nejsme rozradostněni nad stavem našeho rozpočtu a že nejsme nijak radostně naladěni, musíme-li přes své zásadní stanovisko dáti státu to, čeho stát v mimořádných poměrech dnešních potřebuje. My však neposuzujeme potřebu státu, rozpočet státní z hlediska poměrů normálních. My posuzujeme potřebu státu z hlediska dnešních mimořádných poměrů a dovedeme v tomto případě, kdy stát prožívá nejtěžší krisi, ale také jest povinen řešiti nejtěžší úkoly, vykonati vůči státu povinnost. Pocit povinnosti k tomuto státu je v daném okamžiku silnější, než sobecký lehký pocit oposiční nálady.
Oposiční ton v této sněmovně při rokování o rozpočtu je velmi populární. Je méně populární hlasovati pro rozpočet, hlasovati pro to, co stát potřebuje. Ale nazval-li pan posl. Anděl určité zjevy v našem politickém životě demagogií, pak největší demagogií byla jeho slova o tom, že miluje svou republiku, když této republice nechce dáti ani krejcaru pro její vlastní život. To jsou argumenty, které patří do lavic pana posl. Lodgmana, ale nikoliv do lavic českých, kde přes mnohou hořkost má býti aspoň hluboký smysl pro stát, který prožívá po svém zřízení nejtěžší okamžiky. A to jsou také hlediska, která vedla sociální demokracii k tomu, aby v nejtěžších dobách státu pomohla. Jestliže sociální demokraté hlasovali pro nepřímé daně, řekněme přímo pro daň z obratu, činili tak s vědomím, že příjmu toho je třeba pro státní zaměstnance a že bez tohoto příjmu nemohli bychom povoliti drahotní a jiné přídavky veškerých státních zaměstnanců. (Posl. Slavíček: Nouzové výpomoci!) Ano, kdybychom my touž cestou se dali, jako se dala skupina pana posl. Anděla, kdybychom i my odmítli rozpočet a zařídili se v této těžké situaci tak pohodlně, pak to znamená naprosté shroucení vymožeností revoluce, shroucení celé republiky, poněvadž republika bez peněz, bez příjmů nemůže existovati. A tu ještě jedna okolnost mluví pro to, abychom nazvali právě vývody pana posl. Anděla demagogickými. On řekl, že jeho strana nehledí k tomu, kdo proti rozpočtu hlasuje, nýbrž k tomu, oč jde při hlasování. Nuže, oč běží při tom hlasování? Stát svým rozpočtem zabezpečuje své hospodářství. Ale stát svým rozpočtem zabezpečuje právě ohromnou oblast těch vrstevníků, za které zde chtěl pan posl. Anděl mluviti. Neboť nejen řádný, ale i investiční rozpočet znamená práci pro dělníky, řemeslníky i živnostníky a příjmy pro obchod. (Výkřik: To oni také chtějí!) Jestliže pan posl. Anděl svou taktikou si to zařizuje pohodlně, jestliže útočí na české strany, které dávají státu a živnostnictvu, co potřebuje, chce-li vedle toho se zalíbiti těm nespokojeným vrstvám, které dočasně v nepříjemné době musí vyšší měrou býti poplatny, pak je to demagogie. Voláte-li, aby stát pomáhal živnostnictvu, a nechcete-li státu na tento účel dáti ani haléře, pak je to demagogie. (Výborně! Potlesk.)
Pan posl. Anděl hovořil a také s jiných stran v této sněmovně bylo mluveno o obecním hospodářství a obecních přirážkách. Cítím povinnost, abych slavné sněmovně na všechny nejen zde, ale i mimo sněmovnu pronesené útoky proti obcím odpověděl.
Podle rozpočtu a podle finančního zákona je rozpočteno na přídělech samosprávným svazkům pro rok 1923 Kč 1.026,578.000 -, což je méně o Kč 173,868.000 proti přídělům z r. 1922. Příděly tyto pokládány jsou za mimořádnou sanační pomoc samosprávným svazkům, zvláště obcím. Zdůrazňuji, že jmenovitě obcím ani přibližným poměrem nepřiznává se na přídělech tolik, oč obce v dobách válečných a zejména v době popřevratové a zejména od nastoupení nových obecních správ po volbách v r. 1919 byly na přídělech těžkých povinností a nových úkolů zatíženy. Naše veřejnost nemá dosti známosti o mimořádných těžkých poměrech a mimořádných úkolech obcí v dobách všeobecné hospodářské krise poválečné. Je více než zlomyslné, když za této neinformovanosti veřejnosti vystupují čelní odpovědní politikové s úmyslem svalovati vinu této hospodářské krise na obce, nebo když sugestivně se mluví o lehkomyslném zatěžování státu a hospodářského života autonomními přirážkami a dávkami, jak to učinil ministr financí p. dr. Rašín ve své řeči v průmyslovém sdružení, anebo jak to proslovil senátor p. dr. Stránský, zmíniv se v senátě o sklonech k špatnému hospodářství v obcích. Známe velmi dobře podstatu těchto stále se opakujících narážek neb útoků na obce a autonomní složky vůbec. Ony vyplývají z nechutenství k dnešnímu demokratickému složení obecních správ a jejich úmyslem je připravovati atmosféru na okleštění demokratických základů obcí nebo na nesnesitelné sešněrování práv autonomních složek vůbec. Pozorujeme, že snahy proti demokratické soustavě obcí vystupují stále a stále více do popředí a že jsou jedním článkem z řetězu reakčních úmyslů buržoasie v naší Československé republice. Poznámky a řeči o špatném hospodářství obcí mají prostě vytvořiti náladu jednak pro okamžik připravovaného útoku na demokratické řády volební a v druhé řadě jsou agitační předehrou pro nadcházející všeobecné volby do obcí, předehrou křivého osočování a zlomyslného diskreditování obecních správ, které v nejtěžších dobách finanční a hospodářské krise měly nejnevděčnější, ale s nasazením nadlidské energie záslužný a neocenitelný úkol ubrániti obce před úplnou zkázou a rozvratem.