Předseda (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Tománek.
Posl. Tománek: Slávna snemovňa! Naša slovenská ľudová strana má nielen formálne, ale i podstatné príčiny k tomu, aby terajšej vláde rozpočet nepovolila, neodhlasovala. Otázka je totiž tá, či terajšia väčšina snemu a jeho vlády alebo i predošlé vlády, ktoré z tých istých ľudí pozostávaly, po 4ročnom vládnutí v tejto republike dôvery tejže republiky zasluhuje či nezasluhuje.
V starom Ríme, keď robotný ľud začal po prvé stávkovať, Menenius Agrippa uchlácholil ho jednou bájkou: Ľud je vraj ako ruky na ľudskom tele a páni to sú vraj žalúdok. Navlas podobne, slávna snemovňa, chcela by i terajšia vládna koalícia slepiť ľud, ako ten Menenius Agrippa.
Ale jedno mňa potešuje, totiž to, že dnes sa už ľud tak balamútiť nedá, lebo má vlastný žalúdok, chce robiť pre seba a nie pre pánsky žalúdek. Potešuje mňa ďalej i to, že si i český národ začína uvedomovať nesmiernú hospodárskú biedu, že i český národ začína videť, že jeho božkovia, ktorých tak slepe vzýval, ktorým dôveroval a slepe sa klaňal, nezastupujú ľud, ale sami seba. Dnes tedy nielen slovenský národ, ale i český národ je toho presvedčenia, že terajšia vládna koalícia, terajšia vláda v hospodárskej politike je vládou zpiatočnickou, vládou protiľudovou, že terajšia vláda v hospodárskej politike vonkoncom nezastupuje záujmy ľudu pracujúceho. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
A toto isté platí, slávna snemovňa, aj o terajšej väčšine snemu. Terajšia väčšina snemu dá sa prezývať všenárodnou koncentráciou a predsa, slávna snemovňa, táto váčšina snemu nenapomahá ľudu pracovnému, nenapomahá menovite roľníckemu stavu, nenapomahá robotníckemu stavu, nenapomahá remeselníckemu a obchodníckemu stavu. Pýtam sa, ako chcete udržať tento štát, ako chcete udržať túto republiku, keďže v hospodárskom ohľade vaša politika vedie si zle, keďže chcete ničiť roľníkov, remeselníkov, obchodníkov. Márne budete rozširovať priemysel, márne budete budovať financie, keď nám roľníci hynú, keď nebude mať kto platiť dane, keď nebude mať kto kupovať priemyslové výrobky, márne budete budovať financie, márne budete sa starať o finančné záležitosti, jestli tento roľnícky stav nedostane žiadnej pomoci od vás. Pôda, zem, slávna snemovňa, je dar vzácny, slávny, ktorý vštepila príroda každému človeku. Každý človek už svojim narodením má právo na tento dar, každý človek svojou prírodou má právo na tento slávny dar. Na tento dar má človek také právo, ako dieťa na prsia matky. A dávna bolasť je to i nášho roľníka, že nemá dosť zeme.
Slovenský roľník rád by pracoval od svítania do noci, slovenský roľník choval by sa s láskou k svojej pôde, akú len roľník má, a takto by snáď osud svoj napravil, z jeho pilnej ruky vykvitnul by blahobyt jemu samému, jeho rodine, národu i štátu. Slovenský roľník pracoval by až do úmora, keby mal zeme nadostač. I sľúbili ste mu, menovite vy, agrárna strana, pôdu, sľúbili ste mu zem, cestou pozemkovej reformy, a ajhľa, dnes videť musí s žiaľom ten roľník, že je odsúdený na to, že sa mu tej zeme nedostalo, že si tú zem nebude môcť zveľadiť, že ju nebude môcť kúpiť. A prečo? Preto, lebo táto zem nenie na predaj. Táto zem je obťažená preveľkými ťarchami daňovými, preto, poneváč na tej zemi sedia po dnes ešte veľkostatkári, na tejto zemi sedí agrárna ústredňa, Štátny pozemkový úrad s viac než 500 úradníkmi, na tejto zemi sedí menovite minister financií s jeho financami, ktorý všetku ťarchu uvaľuje na plecia roľníckeho stavu. Idem vám dokázať, slávna snemovňa, že pán minister financií a vôbec celá slávna vláda a koncentrácia necíti s rolníckym ľudom, necíti s jeho potrebami. Idem vám dokázať, že v žiadnom inom štáte v Europe nehrdúsi sa roľnícky stav tak, ako v našej republike. Nože, hľaďte a viďte, ako už klesá a vzdychá ten roľnícky stav pod ťarchou vášho zákona o dávke z majetku a prírastku na majetku. Prosím vás veľmi, pozorujte a rátajte. Náš maloroľník, slávna snemovňa, mal na príklad 1. januára 1914 pôdy v cene za 60 tisíc korún, to je asi 5-6 honov. Všetky budovy a inventár, živý a mrtvý ponechávam bokom a beriem do povahy len čistú pôdu. Keby ten náš bývalý revolučný snem, ktorý zákon o dávke z majetku a prírastku na majetku odhlasoval, bol sotrval na tom správnom stanovisku, že tá pôda 1. januára 1914 na 60 tisíc korún cenená, ani prvého marca 1919 v cene nestúpla, vtedy podľa § 30 zákona majiteľ tej pôdy, maloroľník bol by platil od 60 tisíc Kč bez prírastku dávku túto:
Od prvých 25.000 Kč 1% t. j. 250 Kč, od ďalších 35.000 Kč 3% t. j. 1050 Kč spolu 1300 Kč. To by bolo v poriadku, proti čomu nemali by sme ani slova. Teraz ale viďme, ako ste toho roľníka tým zákonom vašim zahrdúsili. Vy pokračujete takto: Vy pravíte, že pôda toho maloroľníka, cenená 1. januára roku 1914 na 60 tisíc Kč, 1. marca r. 1919 mala vraj cenu 105.000 Kč, t. j. o 75%, čili o 45.000 Kč vyššiu, a vyratujete dávku takto:
Od prvých 25.000 Kč 1% t. j. 250 Kč, od následujúcich 75.000 Kč 3% t. j. 2250 Kč, od zbývajúcich 5000 Kč 6·5% t. j. 325 Kč, spolu 2825 Kč.
A teraz príde ten skutočný rabunk. Od prírastku, t. j. od 45.000 Kč, vyratujete toto:
Od prvých 25.000 Kč 12·7% t. j. 3175 Kč, od zbývajúcich 20.000 Kč 16·2% t. j. 3240 Kč, spolu 6415 Kč.
Keď spočítame dohromady tie dva obnosy, dostaneme obnos 9240 Kč.
Tedy ten maloroľník od 60.000 Kč v základne cenenej pôdy a od 45.000 Kč fiktivního, vymysleného prírastku musí zaplatiť 9240 Kč. Vezmeme-li majiteľa, ktorý má pôdy v cene za 600.000 Kč, podobným pokračovaním musí ten roľník zaplatiť dávky 178.179 Kč.
Slávny sneme! To je formálna konfiškácia majetku. Lebo tážem sa, kde je ten prírastek na pôde, kde je tých 75% prírastku priraženého k predválečnej hodnote tejto pôdy? Veď tomu maloroľníkovi neprirastla na pôde ani jedna kvadrátna siaha, ani na streche jedna škridlica lebo jedon šindol. Tážem sa, kde je válečný prírastok dnes, keď cena pôdy klesla, a kde bude za jedon alebo za dva roky. Tento prírastok, slávna snemovňa, prirážate k predválečnej hodnote nemovitostí fiktívne, umele, lebo cena pôdy vlastne stúpla len zdánlive, to jest tak, že klesla cena peňazí, ale cena pôdy zostáva stejná.
Riekol som, slávna snemovňa, že pán minister financií dr. Rašín a vôbec celá vláda nemajú žiadneho citu k potrebám roľníckeho stavu. Chcem to dokázať. Keby mali cit k roľníckemu stavu, boli by si povšimli pri zákone o dávke z majetku a prírastku na majetku jednej štatistiky, a síce štatistiky tejto: V roku 1914 stálo 1000 kusov tehál 34 K, dnes stojí 500 K, 1 q cementu v r. 1914 stál 4 K, dnes stojí 500 K, 1 kolo u kolára stálo 8 K, dnes stojí 135 K, drevo na vôz u kolára stálo 48 K, dnes stojí 1500 K, putňa obyčajná u bednára stála 1 K 20 h, dnes stojí 30K, podkova stála 60 h, dnes stojí 15 K, ostrenie radlice stálo 20 h, dnes stojí 3 K, železný pluh stál 70 K, dnes stojí 1400 K, sejačka stála 320 K, dnes stojí 7000 K, kovanie koňov stálo 2 K 40 h, dnes stojí 120 K, vôz jednokôňsky holý stál 150 K, dnes stojů 4500 K, mzda sluhov činila 160 K, dnes činí 2400 K, mzda služky činila 130 K, dnes činí 2400 K, mláťačka obyčajná stála 360 K, dnes stojí 5100 K, superfosfát (umelé hnojivo 18%) stál 8 K, dnes stojí 180 K, drevené hrable stály 24 h, dnes stojí 6 K.
Naproti tomu roľník dostane dnes za pšenicu, žitu, jačmeň sotva 6krát viac, 145-180 K, za zemiaky sotva 3krát viac, v r. 1914 dostal za 1 kg zemiakov 4 h, dnes dostane 12 h atď., atď.
Veľactená snemovňa! Čo pán minister robí s nami vinohradníkmi, to je opravdový škandál. (Slyšte!) Pán minister financií uložil svojim finančníkom, aby vyberali od producentov vína daň takto: 80 h priamej dane od litru, 65 h paušalovanej obratnej dane a vezieme-li si to víno domov, ako my v Bratislave, prijde k tomu ešte 60 h dane od litru, tedy 2 K 5 h dane. A teraz, slávna snemovňa, prijdú vínokupci, jako Palugyay, a dávajú nám za 1 liter vína 2 K. Ja mám ešte 5 h doplácať na daň? To je svätá pravda! Odkiaľ vezmeme tie strašné tisíce, ktoré pri obrábäní vinníc musíme vynaložiť? Odkiaľ to vezmeme, keď za víno sotva stržíme toľko, koľko na daň potrebujeme? Tak ste zrychtovali slovenských vinohradníkov, vy Česi! Ten váš postup je horší než fyloxera, ktorá nám od prírody drieve ničila vinohrady. Ale čo sa stalo nedávno v Šaštíne, to je unikum na celom božom svete. Keď v r. 1918 28. októbra prišiel prevrat a sloboda, tedy v Šaštíne obecný konšel, bubeník radostí nad tým, že prišla sloboda, rozkázal svojej žene, aby uvarila 4 litry piva. Čo sa stalo? V r. 1922, práve v deň výročia slobody dňa 28. oktobra, tedy po 4 rokoch, prišli k tomu bubeníkovi chudobnému finančníci a chceli od neho 165 K pokuty preto, že jeho manželka v r. 1918 dne 28. oktobra, v deň slobody, uvarila 4 litry piva, zabila kozla a neoznámila to finančnej kontrole. Tento chudobný bubeník menuje sa Štefán Štora a ten dnes nad týmto verejným rabunkom poznamenáva vo svojom liste, že veru sme my Slováci vyšli na tej našej oslobodenej slovenskej zemi!! Už tú siedmu kožu svliekajú z nás Česi na Slovensku. A veru má pravdu, slávna snemovňa. Ja tak myslím, že pri takýchto okolnostiach, proti takej hospodárskej politike vlády, ktorá smeruje dosiaľ proti stavu roľníckemu, remeselníckemu i obchodníckemu, nieni div, že roľník vychodí na mizinu. Ja myslím, že je to verejné vraždenie národa, že je to verejné vyhánanie slovenského ľudu do Ameriky, že je to sústavné ožobračovanie ľudu. Preto apelujeme, slávna snemovňa, na terajšiu väčšinu tohoto snemu a zdôrazňujeme: Pánovia, chcete-li udržať túto republiku, neodhlasujte a neschvalujte všetko bez toho, že by ste nepomysleli na ťarchy ľudu, ktorý vás sem poslal. Chcete-li republiku udržať, neničte hospodársky stav roľnícky, remeselnícky a obchodnícky, lebo márne budete budovať financie, jestli nebude, kto by dane platil a výrobky kupoval. Tento fundament udržuje republiku a toho si musíte všímať.
Kočím slovy Tolstého: Nemôže byť
poriadku vo spoločnosti rozdelenej na bohatých, ktorí vládnu,
a chudobných, ktorí poslúchajú. (Výborně! Potlesk slovenských
ľudových poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku p. posl. Andělovi.
Posl. Anděl: Vážená sněmovno! Mám promluviti ve skupině finanční, ale poněvadž doba řečnická je vyměřena tak krátce, musejí menší kluby, mají-li jednoho nebo dva řečníky, promluviti i ke skupinám ostatním. Podotýkám to předem, aby se mi nevytýkalo, že mluvím také o jiných věcech, nežli právě ku skupině ministerstva financí.
Vážení pánové! V rozpočtové debatě
se mnoho mluvilo, ale nejčastěji slyšeli jsme slova demokracie,
národ, republika. Věru, kdyby tolik té demokracie vskutku v našem
státě za dnešního režimu bylo, kolikrát se to zde s důrazem prohlašovalo,
kdyby tu byla taková vřelá a účinná láska pro ten národ, jak se
tu proklamovala, dobře bylo by s národem, dobře by bylo s republikou.
Ale jaký rozdíl mezi slovy a skutky! Základem demokracie je úcta
k ústavnosti, jest vážnost k parlamentarismu. Vážnost k parlamentarismu
jeví se pravidlem ve všech státech a jevila se také v parlamentě
rakouském. Jevila se v tom, že při tom nejdůležitějším úkolu parlamentním,
to je v rozpočtové debatě, kde se činí bilance hospodářství státního
za minulé období a vytyčují se směrnice pro dobu příští, členové
vlády mají tolik úcty k parlamentu a vyslechnou to, co se strany
oposice i v kritice dobře míněné a umírněné se přednáší. (Výkřiky
ľudových poslanců slovenských: Minister tu má sedeť! - Posl.
dr. Juriga: Hanba vláde!)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Volám pana posl. dr. Jurigu k pořádku za tato slova.
(Výkřiky posl. dr. Jurigy.) Pan posl. dr. Juriga
nemá slova. (Výkřiky. - Hluk.) Prosím o klid.
Posl. Anděl (pokračuje):
Jedním z nejdůraznějších hesel a s nejvyšších míst pronesených
v tomto státě bylo, odrakouštiti se. Mně se zdá, že my se odrakoušťujeme
tam, kde nemáme, neboť i v tom rakouském parlamentě bylo nemyslitelné,
aby, když se jedná o rozpočet státní, o oddíl ministerstva financí,
pan ministr až na jedinou krátkou chviličku neuznal vůbec za vhodné
zde se objeviti. (Výkřiky a hluk slovenských ľudových poslanců.
- Posl. dr. Juriga: To sú ministerskí povaľači!)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Volám pana posl. dr. Jurigu k pořádku. (Výkřiky
poslanců ľudové strany slovenské.) Prosím o klid.
Posl. Anděl (pokračuje): Celý ten rozpočet po formální stránce, jak byl podán a jak byl projednáván, neukázal zrovna vážnost k parlamentarismu. Již loňského roku pan generální zpravodaj dr. Srdínko upozorňoval, že rozpočet, který představuje takřka malou knihovnu, je podáván až v poslední chvíli, (Tak jest!) kdy při nejlepší vůli nemohou členové rozpočtového výboru do jednotlivých položek vniknouti, oni nemohou pojmouti ten rozpočet jako celek, poněvadž dostávají částky postupně, aniž by mohli celek prohlédnouti, učiniti si celkový obraz a kritisovati ten rozpočet jako celek.
A jiná závažná vada je v rozpočtovém projednávání. Pochlubili se pánové, že jsou podány tentokráte účetní uzávěrky; my máme rozpočet na rok 1923, ale účetní závěrku máme teprve za rok 1919. Promiňte, ale při tom ohromném nákladu osobním, které poplatnictvo platí, bylo by možná docíliti, aby aspoň za rok 1920 již účetní uzávěrka tu byla. (Hluk.)
Pánové, my k rozpočtu samotnému jedno si přejeme, aby rozpočet a jeho oficielní výklad podával správný obraz státního hospodaření. Můžeme prohlásiti - a sami pánové z vládní koalice byli donuceni to přiznati - že tento rozpočet nepodává správného obrazu. V rozpočtu samém jsou stanoveny příjmy obnosem 19.371 milionů, vydání obnosem 18.812 milionů. Schodek - je zajímavo pro ten kvap, s jakým byl dělán, že nebylo možno ani korekturu v rozpočtu dobře vykonati - se udává jednou 558, podruhé 565 milionů korun, ale hned se při tom praví: V tomto rozpočtu nejsou obsaženy nouzové výpomoci státním zaměstnancům, o kterých bude potřebí zvláštního zákona. (Hlas: A to jest ta největší položka!) Bude k tomu potřebí nejméně jeden a půl až dvě miliardy zařaditi do rozpočtu, kam patří, (Tak jest!) poněvadž ten schodek zvýší se velmi značně právě těmito položkami a jelikož nouzové výpomoci, jak my již víme, nebude možno ihned zrušiti, jelikož také čelné strany vládní koalice již přislíbily svým zaměstnancům, že potrvají ještě v r. 1923. Tedy musíme počítati s tím, že tento schodek bude značně větší. A jelikož musíme konečně do toho schodku přidati přece jenom i ty investiční obnosy, které činí téměř 3 miliardy, pak to znamená, že ten rozpočtový schodek je několikráte větší než ten, který paraduje a roznáší se ve všech téměř časopisech. Schodek může obnášeti na 5 miliard, a to je pro stát se 14 miliony obyvatel úbytek přímo úžasný. Kdyby potrval a množil se v tomto poměru, znamenal by pro nás finanční katastrofu ve státním hospodaření. Je zajímavo, jak se stále na to upozorňovalo jednotlivými řečníky právě vládních stran, že se musí šetřiti. Ale je mně líto, že musí člověk přiznati i pravdivost výtek, které zde byly proneseny s německé strany kol. Kostkou. Při dnešní deflační politice mělo se v prvé řadě pamatovati na to, a byl to bývalý ministr financí dr. Engliš, který to velmi důrazně prohlásil, že současně se vzestupem naší koruny musí se zmenšovati státní vydání. (Tak jest!) Ale my vidíme v obnosu státních příjmů v položkách věci, které nejdou našemu prostému člověku na rozum. Pánové z vládních stran, jděte mezi voliče, vyličte jim po pravdě, co nám dnes předkládáte, a jsem přesvědčen, že ani jeden z vás nebude moci to obhájiti.
Velectění, je pravda, že v položkách příjmů máme rozpočten příjem větší. Ve kterých položkách? Daň výdělková o 21 mil. Kč, osobní daň z příjmu o 167·5 mil. Kč. Ale máme tam položku: úroky z prodlení, exekuční poplatky a tresty místo 10 mil. Kč v r. 1922 18 mil. Kč v r. 1923. Pánové, to je úžasné. V dopravních daních železničních máte přírůstek: při dani z jízdních lístků 30 mil. Kč, při dani přepravní 97 mil. Kč a dani ze zavazadel plus 2 mil. Kč. O tolik je zvýšení těch daní. A pak se vytýká našim živnostem a obchodu, že draho prodává. Sečtěte, pánové, tu režii, kterou náš živnostník a obchodník má a přesvědčíte se, že není možno, aby prodával laciněji. A dovolte, abych hned při tom upozornil. Tu se praví velkomyslně: Daň z obratu je snížena o 400 mil. Kč, totiž pokles je o tolik odhadnut. Je zároveň odhadnut pokles daně z uhlí o 400 mil. Kč, tedy dohromady 800 mil. Kč. Ale, pánové, to je hra. Z jedné kapsy se dává do druhé. To, co na jedné straně se snižuje při dani z obratu, má se nahraditi na daních přímých. A zpráva pana generálního zpravodaje podotýká, proč se odhaduje takové zvýšení příjmů vzhledem ku příznivým výsledkům v r. 1921 a r. 1922 a vzhledem k daním nyní vyměřovaným a vymáhaným. A to je smutná kapitola. Mluvíte dnes o příznivých výsledcích loňského roku, mluvíte, ukazujete na loňskou konjunkturu, ale račte poukázati na dnešní dobu katastrofální krise - a ne, že to pravím jako zástupce stavu živnostenského, nýbrž o tom se přesvědčily také konsumní spolky: Daň z obratu, ta byla míněna jako daň z výdělku jako každá daň jiná, ačkoliv referent pan dr. Engliš nenašel pro ni žádného jiného slova odůvodnění, než že je tlakem železné nutnosti. Ale tuto daň z obratu platiti dnes, to znamená platiti daň z prodělku, a to je nejhorší bezpráví, které se děje. (Souhlas poslanců živnostensko-obchodnické strany středostavovské a slovenské strany ľudové.) Dnes i na tom zboží, na kterém se prodělává, lpí daň z obratu, a to je nespravedlivé. Jsem přesvědčen, že těch 400 mil. Kč, o které se velkomyslně daň z obratu v rozpočtu snižuje, bude museti jíti ještě hodně dolů, poněvadž živnostnictvo a obchodnictvo, které platilo vyměřené daně, výdělkovou, osobní z příjmů a všecky ty ostatní četné daně, nebude moci je platiti dnes, poněvadž jeho platební schopnost byla vymrskána na nejvyšší stupeň a já vám bez fráse a bez upřílišňování mohu prohlásiti, kdyby se měla vybírati ve výši rozpočtem stanovené, že by to znamenalo pro řemesla, obchod a já řeknu pro největší část středního stavu hotovou katastrofu. (Tak jest!)
Při této příležitosti bych se pozastavil nad velmi akcentovaným požadavkem, který tu byl se strany pánů sociálních demokratů přednesen, požadavkem, se kterým souhlasím, ke kterému my již dávno jsme plně lnuli a při kterém - kdybyste, pánové, jej myslili upřímně a také jej chtěli provésti - najdete nás za sebou s veškerou naší vervou a pohotovostí. Mluvíte proti nepřímým daním. Bohužel, jenom mluvíte. Před válkou bylo tenorem všech schůzí socialistických: "Pryč s nepřímými daněmi, známe jedinou daň spravedlivou, to jest jednotná, vzestupná daň z příjmu!" (Potlesk.) Pánové, to jste hlásali. Čtyři léta jste ve vládě, jste nejsilnější složkou vládní většiny, ale marně čekáme od vás, a marně čekáme od pánů z pravé strany, že by přísli s návrhem na tuto jedině spravedlivou reformu, ačkoli takřka ve všech resolucích, ve všech schůzích, ve všech projevech vašich řečníků paraduje to jako věčný, ale, bohužel, nesplněný požadavek váš. (Tak jest!)
Vážení, jedním z největších hesel, nejživotnějším a nejcennějším heslem socialistů je "rovnost". Musím říci, že toto heslo rovnosti v tomto rozpočtu a v celé naší daňové soustavě je přímo šlapáno. Pod heslem "rovnost" rozumíme: Lidé se stejným příjmem bez ohledu na to, jak si ten příjem získají, zda jako lidé pevného platu, anebo jako lidé pracující, jako řemeslníci, obchodníci, nebo rolníci, zkrátka všichni ti lidé mají míti stejně zdaněny příjmy. Je to myslitelno na trvale, aby v národě po stránce daňové byly dvě třídy: Jedna, která má fixní plat, která platí pouze osobní daň z příjmů a byla prosta všech ostatních kromě daně spotřební; a druhá třída: samostatně výdělečný lid, který platí kromě osobní daně z příjmů daň výdělkovou a daň z obratu. Ale, což jest nejdůležitějšího, tato nerovnost jest děsně ztížena samosprávnými přirážkami, které dosahují výše horentní. Oznámilo se nám z Březových Hor u Příbrami, že tam stanovili přirážku 1.830%. Především přinesly časopisy zprávu, že v Antošovicích na Hlučínsku stanovili přirážku; to je malá obec, pouze 4000 má rozpočtený schodek, ale stanoví přirážku 3.400%, poněvadž jsou tam jen 2 malorolníci, několik domkářů, živnostníků, kteří sami tyto přirážky musí zaplatiti. To ostatní obyvatelstvo dle dnešní demokracie, která je v obcích, má sice právo usnášeti se na výdajích, ale nemá povinnosti na tyto výdaje přispívati. Tedy, velectění, promiňte mně, ale má-li zásada socialistická - rovnost - opravdu platiti, pak to musí býti rovnost také po té stránce, na kterou se klade největší důraz, po stránce hospodářské. Rovná práva, rovné povinnosti, (Potlesk.) to je, co musí se jeviti i v daních, velectění přátelé.
My jsme, pokud se týče rozpočtu, přišli k přesvědčení, že tam rozvržené sumy jsou pro nás prostě nepřijatelné a, pánové, nechci býti prorokem, za rok, za dvě léta se přesvědčíte, že tento daňový systém, ale také daňová prakse jsou neudržitelny, že skončí katastrofou.
Jak je to politicky krátkozraké,
když se radujete: Naše daně, naše příjmy vynesly více než bylo
preliminováno. Ale za jakou cenu? To znamená: podívejte se do
časopisů úředních, a uvidíte, že to znamená konkursy, vyrovnání,
úpadky, to znamená, že se přímo vraždí poctiví lidé, kteří nejsou
s to těmto daňovým požadavkům dostáti. Mám za povinnost při této
příležitosti klidně konstatovati: naší straně se vytýká, že prý
ve věcech daňových zanesla do lidu pustou demagogii. Řeklo se,
že prý naše strana dělala státobornou politiku, poněvadž vybízela
lid, aby neplatil daně. Prohlašuji: Jmenujte mi jediného našeho
řečníka, který by byl hlásal, aby lid neplnil své povinnosti ke
státu. Nenajdete ho, poněvadž my nemáme ve svých řadách takových
bláznů a takových zločinců, kteří by vybízeli lid k tomu, aby
neplnil svých povinností ke státu. Ale je pravda, že jsme se velmi
důrazně ohražovali proti tomu, aby byly vyměřovány daně, které
neodpovídají skutečným příjmům, a aby, co se týče vyměřování daní,
zavládala stranickost a ve příčině vymáhání daní, aby nestávala
bezcitnost, která se skutečně jevila. Bezcitnost, to není silné
slovo. Příklad: Vy jste četli o katastrofě povodňové na Moravě.
Co tomu máte říkati? Já to cituji dle listu vládní koalice. Moravský
Den zaznamenal, že do Lomnice dva dny po povodni, sotva tam cesty
trochu se upravily, kde občanstvo bylo zbaveno přístřeší a se
zoufalstvím hledělo nejbližším dobám vstříc, že v té době přišel
tam berní exekutor a zabavil chudobnému člověku kozu, šicí stroj
a některé svršky. (Slyšte! Slyšte!) Dovolte, pánové, takových
zpráv máme více, ale já je cituji úmyslně z listu vládní koalice,
aby o pravdivosti nebylo pochyby. Takové vymáhání daní je bezcitností,
které by se nikdo vůči jinému než vůči živnostnictvu neopovážil.
(Výkřiky: To je demagogie!) Víte, co je demagogie?
Demagogie je, jestliže se venku pořádají schůze proti dávce z
majetku a jestliže pořádají se schůze, ve kterých se protestuje
proti daním, a jestliže tatáž strana, která schůze pořádá, zde
je odhlasovala a dokonce svého straníka dala jako referenta o
této dani. (Výborně!) To je demagogie, pánové, ale ne to,
co provádíme my. Je naší chloubou, že my..... (Posl. Myslivec:
Pro obratovou daň jste také hlasovali!)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Anděl (pokračuje):
Ne, pane kol. Myslivče, nehlasovali jsme. (výkřiky
stoupenců řečníkových: Kdo pro ni hlasoval? - Posl. Myslivec:
Hlasoval pro ni váš zástupce a teď proti ní mluvíte! Hlasoval
pro ni v revolučním Národním shromáždění!)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Pan kol. Myslivec nemá slova.
Posl. Anděl (pokračuje): Pane kol. Myslivče, jsme tu dvě léta a já prohlašuji, že jsme pro žádnou daň nehlasovali. Jen v jednom případě nemohli jsme zabrániti t. zv. moučné dávce, a to je zase ukázkou, jak se v parlamentě zachází se zástupci živnostnictva. My jsme měli závazný slib, čestné prohlášení vlády i koalovaných stran, kde se dávala záruka, že moučná dávka bude ve stanovené lhůtě zrušena a nebude vybírána. Čestný závazek se nesplnil a, promiňte, to otřáslo naší důvěrou v politickou poctivost a opravdové plnění slova se strany vlády.
Dnes moučná dávka měla vynésti 600 mil., ale vynesla více, totiž 601 milion, avšak je ještě 69 mil., na to jsou exekuční výměry a z těchto 69 mil. je 39 mil., jež mají zaplatiti malí živnostníci, a to neprávem, které okresní nemocenské pokladny předpisují. Ale byli mezi nimi mnozí, kteří sice za dnešní krise bytové neměli tovaryše a učně na bytě, ale měli je umístěny jinde, avšak stravovali je. Z tohoto formálního nedostatku se béře záminka, aby se proti živnostníkům postupovalo exekucí pro nedoplatky, které jdou do set, a které tito lidé nejsou povinni platiti.
Slyšeli jsme, že připravuje se reforma daňová, že se již na to pomýšlí, aby konečně nastalo zjednodušení místo těch mnohých daní. A byly zde již uvedeny opravdu křiklavé případy, že na př. na domovní daň je celá knihovna různých zákonů a nařízení atd. Právě z vládní strany
to bylo řečeno. Pánové, praví se, že se chystá reforma, kterou bude zavedena jen a jedině spravedlivá, jednotná a vzestupní daň z příjmu. V jakém směru bude reforma provedena, to teprve očekáváme. A tu bych protestoval, aby takové důležité věci dělaly se v přítmí ministerstva financí, ze kterého vyšly věci, které nemůžeme stále ještě schvalovati. Žádáme, aby o těchto návrzích vždy bylo veřejně rokováno a aby byla dána příležitost kruhům zájemnickým se vysloviti, aby zase nedošlo k takovému promrskání, jak se stalo tak často, že jsme postaveni před hotovou věc, která bývá potom vládními stranami prostě odhlasována.
U příležitosti rozpočtové debaty je na místě, abychom také vytkli co nejstručněji některé naše hlavní požadavky, pro jejichž splnění pořáde v rozpočtu nemáme podkladu. Mně se zamlouvalo prohlášení pana ministra dr. Hodži, který řekl v rozpočtovém výboru, že musí zmizeti disparity mezi průmyslem a zemědělstvím. Já bych si přál, aby ta disparita zmizela také po stránce rozpočtové. My však vidíme, že na rozpočet ministerstva obchodu je preliminováno o 5 1/2 milionu korun méně a na rozpočet ministerstva zemědělství o 183 miliony více. Prosím, pánové, také tuto disparitu račte vyrovnati. Ale co je důležité, odůvodňuje se to zejména výdaji na školství. Pánové! Živnostenská otázka je také otázkou odborného vzdělání, odborného sdružování a právě ti, kteří vytýkají živnostnictvu, že prý mnoho politisuje, to jest, že se brání, že zasahuje do politiky, že si svoji existenci chce hájiti těmi jedinými účinnými prostředky, odkazují na vzdělání, na svépomoc v hospodářských družstvech. Pánové, to jsou plané fráze. Volá se po vzdělání, ale kde se živnostnictvo má vzdělávati, když živnostenské školství pokračovací je ponecháno jako ubohá popelka na milost obcí, obchodních komor, zemí. Cestou subvencí má se řešiti důležitá otázka živnostenského vzdělání. Odborové školství, pánové, má četné mezery a je nedostatečně vybaveno. Voláte po vzdělání, ale živnostnictvu nedali jste posud ještě zákon, pro nějž je už řada návrhů, pro nějž máme už všechny práce vykonány, aby se zabezpečilo a postavilo na pevný právní a finanční základ živnostenské školství pokračovací a odborné. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
A pánové, co se týká družstevnictví, zdá se mně, že v naší sněmovně a v naší vládě zná se jediná starost, a to o družstevnictví dělnické a zejména o konsumy. Vážení pánové, já nepatřím k lidem, kteří snad by říkali, že dělnické družstevnictví je škodlivé, kteří by se proti němu stavěli, tak sobecky zaujatý a tak reakcionářský nejsem, ale to, co máme právo žádati, to je zase vámi hlásaná rovnost, rovnost daní, rovnost v dopravě, rovnost v umístění a jiné. Jestliže máme případy, že některé konsumní spolky dostávají ze státních prostředků místnosti, jestliže se jim povolují slevy v dopravě, jestliže obilní ústav jiným poskytoval velké výhody, jestliže, vážení pánové, se dnes projektuje a žádá, aby stát dal na 100 milionů korun na sanaci konsumních spolků, pak musíme proti tomu protestovati, poněvadž družstva živnostenská utrpěla také veliké ztráty a posud na ně není pamatováno. Musíme se ohraditi proti tomu, aby se dávalo družstevní svépomoci jedné vrstvy obyvatelstva a nikoli také ostatním.