A jak bude teprve vypadati pozemková reforma v onom kraji, který leží v sousedství mého volebního kraje, a jenž jistě vyžaduje všeobecného zájmu, ač ho zde dosud nikdo nezastupuje, na Hlučínsku? Tam již při provádění zákonů o drobných pachtech vládní komisaři, kteří jsou v obcích dosazeni, činí každé přidělení podle zákona nezávadných nároků závislým od toho, aby dotyčný zákonitý nabyvatel těchto pachtovaných pozemků se vykázal také členstvím v nějakém českém hospodářském spolku nebo některé české straně. Ti lidé jdou dokonce tak daleko, že pod záštitou bodáků vždy pohotových prohlašují, že při pozemkové reformě v tomto kraji dostanou něco jen Češi a lidé česky smýšlející. Kde je zde autorita zákonů domněle pro všechny stejně platících? Je vůbec charakteristickým pro správní úřady tohoto státu, že užívají zákonů jen tenkráte, jestliže se jim hodí do krámu. Při tom užívá republikánská demokracie i oněch dvorních dekretů ze starého Rakouska, jen když se jim právě hodí do krámu; tam však, kde ještě zákonů není, provádí bezuzdně násilnosti proti každému pojmu práva. Tu, myslím, má jakousi omluvu. Může totiž poukázati na to, že vláda také vždy zákonů neprovádí, a to nejvyšších zákonů ústavních. Táži se vás na př.: Co se stalo od rozřešení otázky těšínské, aby ústava byla změněna v tom směru, že župa těšínská, která se přece druhdy měla prostírati přes celé východní Slezsko, nyní buď zůstala v zmenšené míře samostatnou nebo byla připojena k nějakému jinému kraji, aby se však přece vyhovělo dnešním tamním poměrům? Vůbec patří k nejtemnějším kapitolám vládní činnosti posledních let to, co se stalo s Těšínskem od vyjednávání, která mezinárodně se o tom vedla. Žádnou měrou svoboda tam není zavedena, jen jednoho triumfu se v poslední době zřejmě zcela docílilo, že totiž operace s Těšínem vedla k tomu, že se sice podařila, ale pacient zemřel. Rovněž tak se to děje i s Hlučínskem. Co se tu vše neděje za protizákonnosti a bezpráví! Jistě především vláda jako špatný příklad brání každé volbě. Kde byla provedena ústava, podle které ústavní volby v tomto kraji musí býti provedeny nebo že se alespoň musí sestaviti jen zákonitá obecní zastupitelstva? A to jsou přece právě kraje, které by skutečně nejnaléhavěji potřebovaly zastoupení, protože největší měrou podléhají výjimečným opatřením a výjimečným zákonům. Pro Hlučínsko bylo vydáno vládní nařízení ze dne 4. května 1920, ve kterém zmocněný vládní komisař pro Ratibořsko, který byl dosazen jako nejvyšší chef tohoto kraje, obdržel úplně možnost zacházeti s obyvatelstvem podle libosti. V zákoně, který jedná o inkorporaci tohoto kraje - je to zákon z 30. ledna 1920, č. 76 Sb. z. a n. - bylo výslovně v § 5 prohlášeno, že o opatřeních, učiněných podle inkorporačního zákona má býti vládou podána zpráva Národnímu shromáždění. A nyní se táži: kdy došla o tomto z tohoto zákona vyplynuvším opatření, totiž o předem citovaném vládním nařízení ze 4. května 1920, této sněmovně zpráva? Jednou byla o tom řeč v ústavním výboru, byl ustanoven jeden referent a jeden spolureferent, avšak věc se vleče již dvě léta a od té doby se nikdo té otázky nedotknul.
Tu však snad nebude přece nezajímavo poukázati na to, že také nehledě k zákonné povinnosti, aby všechna všeobecná nařízení musila býti přirozeně pokládána za závazná i pro tyto kraje, při předávání této zemičky byly nejvyššími úřady tohoto státu opět lidu učiněny sliby, že bude účasten úplné rovnoprávnosti a plné svobody. Je zajímavo, že v úředním oznamovateli pro Hlučínsko, a to v 1. čísle z roku 1920, v jedné vyhlášce hlučínskému obyvatelstvu, podepsané ministerským předsedou Tusarem, ministrem vnitra Švehlou a ministrem zahraničních věcí Benešem, praví se toto: "S klidem a důvěrou, občané a občanky Československé republiky v Ratibořsku, vraťte se zpět do své staré domoviny! Svobodná Československá republika jest státem demokratickým, ve kterém vždy a všude právo a spravedlnost rozhoduje a bude rozhodovati. V našem státě mají všichni občané stejná práva, jak v politickém, tak také v národnostním a náboženském ohledu." To napsáno v úředním listě pro Hlučínsko. V čís. 4. nachází se, podepsána zplnomocněným komisařem Československé republiky Šrámkem, věta, jež jistě obsahuje také jakýsi slib a která zní: "Vracíte se do volné demokratické vlasti, jež Vás přijímá s otevřeným náručím a poskytuje Vám příležitost, abyste se politicky a hospodářsky uplatnili v takové míře, jak Vám toho nebylo dopřáno za starého režimu."
Vážení pánové! To jsou sliby, a splnění jste ještě do dneška zůstali dlužni. Ještě neshledali jste hodno námahy, abyste volby třeba jen vypsali nebo jen na to myslili, abyste vhodnou změnou ústavy učinili možným provedení voleb pro tento kraj. Ještě nikdy jste naprosto dosud nemyslili při obecních zastupitelstvech na volby, nýbrž stanovili jste jen komisaře, kteří vykonávají svůj úřad úplně jednostranně, a - co jest nejkrásnější - ponechávají své členy správních komisí jen tak dlouho, pokud se jim to hodí. V jisté obci tohoto kraje se stalo, že vládní komisař jako předseda správní komise prostě 6 příslušníků mé strany zbavil jejich funkce, protože mu již nevyhovovali. Jde to tak daleko, že četnictvo spolu s vládním komisařem vede úplnou vládu nad tímto krajem, že od něho vše závisí. Každé povolení jakéhokoliv zcela samozřejmého státoobčanského jednání, jako konání schůzí, tvoření spolku, je vždy vázáno jejich svolením a není nezajímavo uvésti, že na př. okresní strážmistr v obci Oldřišově mně vzkázal, že v této obci nebude již trpěti schůze mé strany. Jsem zvědav, jak bude zodpověděna stížnost, kterou jsem v té věci podal zplnomocněnému komisaři. Jistě může hlučínské obyvatelstvo plným právem žádati, aby všechna ta krásná slova, která byla mu řečena při přičlenění tohoto území, byla uvedena ve skutek, aby mu skutečně poskytnuta byla možnost politicky a hospodářsky úplně se uplatniti, a aby mohlo všude uplatniti svůj hlas a přednášeti své stížnosti svými volenými zástupci. To je požadavkem spravedlnosti, je to však také požadavkem podle zásad, které tento stát ve své ústavě a při každé vhodné i nevhodné příležitosti stále a stále opakuje. (Předsednictví ujal se předseda Tomášek.)
Vážení pánové! Při rozpočtu ministerstva národní obrany bylo podle udání ušetřeno proti minulému roku 327 milionů. Nehledě k tomu, že úvaha o vyšším hodnocení české koruny více než trojnásobně platí i pro tento případ, a že ještě není žádnou úsporou, jestliže při 3 miliardovém rozpočtu počítá se na výdajích o 10% méně, nesouhlasí tato věc také proto, protože ne méně než 170 milionů jest zařazeno ještě v investičním rozpočtu na stavby kasáren, a pak pamatováno jest na strategické stavby drah na Slovensku 234 miliony, jistě také ve smyslu tohoto odboru. Pozorujeme-li jednotlivé položky, nemůžeme z tohoto různými stranami jako optimistické označeného snížení rozpočtu ministerstva národní obrany ještě zjistiti, že také skutečně v položkách, které by ukazovaly na politiku míru, došlo k úsporám. Neboť pozoruhodně shledávám, že netoliko automobilový park byl rozpočten na vyšší částku než v roce minulém, na 80 milionů, že netoliko jest zařazena vyšší částka na veškeren válečný materiál, nýbrž že také právě u výdajů na střelivo z jednotlivých číslic jest zřejmo, že letos je k tomu účelu zařazeno ne méně než 254 milionů, t. j. o 62 miliony korun více než v roce minulém. To ovšem není národní obrana ve smyslu zavedení milice nebo odzbrojení, naopak musíme prohlásiti, že se to děje jistě opět ve službách spřátelené Francie, jež vedle toho v komisi byla vykázána 12 1/2 mil. v rozpočtu a zakotvila se tu na obtíž poplatného lidu.
U ministerstva zahraničních věcí, jež jistě je v souvislosti a ve stálé spolupráci s ministerstvem národní obrany, stouply osobní výdaje z 9·6 na 10·7 mil. Myslím, že v tom ještě není zaúčtováno, co se vydá stále ještě na stálé cesty p. ministra zahraničních věcí a jeho rozličných delegací v cizině. Myslím, že v tom také ještě nejsou zaúčtovány náklady, jež Malá dohoda každoročně již v přítomnosti obyvatelstvu ukládá, a pro případ zápletek ještě uloží. Je jisto, že se stanoviska Malé dohody nebezpečí zápletek stále roste, protože tato Malá dohoda stále více se buduje jako balkánský svaz Francie, na které lpíme, ať se ministr zahraničních věcí o otázky Východu zajímá či nikoli. Je to kletba zlého činu, že stále musí ploditi zlo.
67 mil., které se nyní vydávají na vyslanectví oproti 111 mil. v roce minulém, pak dále skutečnost, že pro konsuláty vykázáno je 88·4 proti 124·1 v roce minulém, mohlo by býti dokladem toho, jak se šetří. Právě u vyslanectví a konsulátů dlužno však zdůrazniti, že tyto výdaje nejsou úsporami, jestliže česká koruna v cizině stoupla více než trojnásobně proti době rozpočtu v roce minulém. Možná, že pro ony, kteří nemusí platiti žádných daní a pro ony, kteří se tak hojnou měrou zasloužili o plody své práce, nebude těžkým tyto platy na zahraniční representaci vynaložiti, ovšem ale pro ony, kteří žijí z výdělku a musí těžce bojovati o svou existenci za strašné nezaměstnanosti a úpadku průmyslu, obchodu, řemesla a zemědělství. Neboť je nepochybno, i jestliže jsou vykazovány alespoň v ohromných číslicích úspory, že oproti výdajům příjmy, zvláště z přímých daní, v letošním roce nepochybně byly rozpočteny příliš vysoko. Jestliže tu dlužno oproti loňsku pozorovati vzestup, podle kterého na příklad všeobecná daň výdělková má vynésti 211 1/2 mil. korun oproti 190 mil. v roce minulém, že dále daň z příjmu je rozpočtena na 801 proti 633 mil. v roce minulém, pak bylo by zajímavo zvěděti, jak p. ministr financí si to myslí, pozoruje-li všeobecný hospodářský obraz většiny průmyslu, který také jemu musí asi býti znám. Pokládáme to za zcela vyloučené, aby v příštím roce bylo možno zaplatiti o 258 mil. více na daních oproti roku minulému, v době, kdy hospodářská krise podvazuje všechny podniky, a kdy přinesla úplné ochromení, jestliže ne zastavení podniků. Avšak tyto číslice jsou přece jen hračkou, neboť táži se jen: Kde mohli jsme nahlédnouti do státní účetní uzávěrky o státních rozpočtech posledních let? A pokud ve finančním zákoně bude možným přesun mezi jednotlivými položkami, nebudeme nikdy moci z těchto číslic získati jasného názoru o státním hospodářství.
Ministerstvo vnitra je zařazeno v rozpočtu vyšší položkou než v roce minulém. Na tom má účast v prvé řadě aparát úřednický a věcné výdaje politické správy. Dal jsem si práci, abych srovnal stav úřednictva v ministerstvu vnitra starého Rakouska se stavem úřednictva ministerstva vnitra v Československé republice. Kdežto ve starém Rakousku v celém ministerstvu vnitra byli zaměstnáni 262 úředníci, je v novém ministerstvu vnitra zaměstnáno jen o 13 úředníků méně, 249. Uváží-li se, že obyvatelstva nového státu jest sotva polovina starého a že také plošná výměra nového státu je značně menší, pak se objeví tento rozdíl ještě jasněji. Úřednictvo v ministerstvu vnitra zůstalo téměř stejné, při čemž bylo by nutno jen podotknouti, že přirozeně ve Vídni vůbec nebyl v ministerstvu vnitra odborový přednosta III. hodnostní třídy, zde jsou dva; mimo to je ještě 16 ministerských radů, o čtyři více než ve starém Rakousku. U nižších kategorií byly již učiněny škrty. Důkaz pro to, že těmito jednotlivými úřednickými místy měli v prvé řadě dostati se do popředí ti, kteří se nějakým způsobem, zvláštními přednostmi - ve smyslu dnešního systému - vyznamenali, anebo mohou vyznamenati.
Dále dlužno prohlásiti, že úřední úvěry policie v příštím roce mají činiti téměř dvojnásobnou částku letošního roku. Na úřední úvěry policejních úřadů bylo zařazeno 23 mil., kdežto v roce minulém bylo k tomu určeno 12 1/2 mil. Nastalo však také v počtu policejních úředníků a policejních zřízenců neúřednického rázu přiměřené zvýšení, jež nikoho z nás nebude uváděti v údiv. Ve starém Rakousku bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zaměstnáno v policejní správě 174 úředníci a 1719 policejních agentů. To bylo v roce 1913. Při pokračující demokratisaci je v roce 1923 v Čechách, na Moravě a ve Slezsku činno 426 policejních úředníků a 4043 policejních agentů. To jsou přirozeně jen ti, kteří v úřední statistice jsou jako takoví vedeni, čímž ovšem ještě daleko není vyčerpán zástup těch, kteří jsou zjednáni jako pozorovatelé, neboť k rozmnožení úřednických míst došlo přece jen k tomu účelu, aby tolika a tolika lidem, kteří si zvláštních zásluh již získali, nebo při volbách nebo při službě pozorovatelské nebo špiclovské ještě mohou vykonati, byla opatřena úřednická místa, čímž ostatním v jejich práci nebude ulehčeno, nýbrž ještě více budou ve svých pracovních výkonnostech utlačeni, protože nové síly nemohou starých nahraditi, nemluvě o tom, aby jim část práce odebrali. (Posl. Böhr [německy]: Přes to stoupá počet zločinů a přečinů!) Ano, jistě a právě v kraji moravsko-ostravském se rozmohla všeobecná nejistota již takovou měrou, že se všechny vrstvy obyvatelstva zabývají zevrubně otázkou, jak může zde býti tak mnoho policejních orgánů a zároveň přibývati tak kvapem nejistoty v tomto kraji. Nás však nemůže to tak příliš uváděti v údiv, neboť orgánů policie, oficielních i neoficielních, se užívá ne k ochraně života, bezpečnosti a majetku občanů, jejich úkolem jest spíše politická policie, špiclovství všeho druhu a všude, aby ti, kteří nevyhovují přání jednotlivých držitelů moci, byli odhaleni, udáni a aby jim byly způsobeny všechny možné nepříjemnosti i trestní povahy. Tento policejní systém je ta pravá příčina. Na tom se od poslední vlády naprosto ničeho nezměnilo, nepozorujeme ve správě, jako vůbec ve veřejném životě, nijakého poklesu tohoto policejního systému a myslím, že musím panu ministerskému předsedovi odporovati, že - alespoň to řekl - ministerstvo toto může označiti jako ministerstvo pokračující konsolidace.
Toto hraní s mocí, ať se nyní
jeví ve svém pokrytectví až k cynismu nebo v jakékoliv formě,
jistě nepokládáme za správnou cestu, aby se došlo k nějaké pokračující
konsolidaci, naopak považujeme to za postupující otravování nuceného
bytí zotročených menšinových nároků v tomto státě. A nikdo se
nemůže proto diviti, jestliže zákony, nařízení a výnosy, které
v tomto duchu jsou vydávány, vlévají stále větší bolest do našeho
srdce, krvácejícího pro ztrátu naší svobody, a že my nemůžeme
hleděti k státnímu rozpočtu a k vládě s důvěrou, nýbrž naopak
že musíme rozpočet odmítnouti, abychom projevili svou nejvyšší
nedůvěru. (Souhlas a potlesk na levici.)