A ještě jedno! Opětně jsme žádali v branném výboru o předlohu nového služebního řádu. Generální inspektor vojenský, více známý básník, než voják, Machar, slíbil nám, že nám v branném výboru předloží k posouzení návrh nového služebního řádu. Najednou čteme v novinách, že nový služební řád vstupuje prozatímně v platnost. (Posl. Hirsch [německy]: Rakouský!) Vypadá docela rakousky s chybami a nejasností. Mohu jen stručně o tom mluviti, poněvadž jsme si proto, že služební řád vyšel jen v českém jazyku, nemohli o něm získati žádného bližšího poznání. Ale tolik jsme mohli zjistiti, že to, čeho jsme požadovali, moderní právo stížnostní vojáků, a důvěrníky pro vojáky, v služebním řádu uskutečněno není. Ale něco jiného tam jest, rozpor mezi služebním řádem a praksí vojenské správy. Bylo v rozpočtovém výboru na to poukázáno a o tom referováno, že se u jednotlivých těles konaly prohlídky kufrů, že je zakázáno, aby vojáci četli jisté noviny, komunistické, že však přirozeně některé orgány, poněvadž jim rozdíl mezi komunistickým a socialistickým není docela jasný, sahají také na socialistické listy. Nuže, v služebním řádu jest stanoveno výslovně v § 53: Vojenská služba nevyžaduje od příslušníků branné moci žádné změny jeho národního, náboženského a politického přesvědčení; to jest v služebním řádu a jedním dechem prohlašuje pan minstr národní obrany zasáhnutí jednotlivých orgánů proti komunistickým vojákům za docela oprávněné, a ještě je podškrtuje. Kde se lže a co se myslí, že se může docíliti takovým postupem podkopávajícím důvěru i autoritu představených?
Pánové, něco jiného však obsahuje služební řád. Obsahuje bod: Slavnostní a vojenské pocty. V tomto bodu se praví: Potká-li oddělení vojska kněze s monstrancí, má vzdávati čest důstojník vedoucí oddělení tak dlouho, až kněz přejde. Tak se vzdává čest jen tehdy, když se hraje státní hymna; ani když president jde kolem, nevzdává se tato pocta, která zde v služebním řádu jest nařízena pro kněze římsko-katolického náboženství. Nesmíme se proto diviti, když posádkové velitelství Velké Prahy vydalo rozkaz, podle něhož se mají vojáci katolického náboženství zúčastniti návštěvy kostela. Právě tak, jako ve starém Rakousku sešly se šavle a kropáč k sňatku, z kterého může povstati jen zrůda. Všechno mluvení o vojenské správě jest marné, neboť generální štáb rozkazuje a pan ministr a zástupcové národa musí tančiti a hýbati údy podle jeho velení. Vždyť jednou těm pánům samotným uklouzlo toto doznání, když se konala v branném výboru porada o zákoně o přiznání výhod živitelům rodin. Tu pravil někdo, myslím, že to byl referent: nejde to, aby se v předloze navržené výhody dále rozšiřovaly, neboť generální štáb nedá svého svolení a museli jsme na generálním štábu jen tyto malé koncese vydobyti. Zdali vy jste to byl, pane kolego Bradáči, nevím, ale tato poznámka byla pronesena. Bylo to doznání, že zde v tomto státě ve vojenských věcech nikdo nemá co mluviti, nýbrž jen generální štáb, kamarila starého Rakouska jen v jiném vydání, má rozhodovati o všech vojenských věcech.
Pánové, jak to u nás vypadá s mužstvem, ukázaly vám částečně tituly interpelací. Ministr národní obrany velice řízně pohnal k odpovědnosti důstojníky, kteří dne 28. října v Bratislavě neslavili národní svátek. Zajímalo by nás slyšeti, jak pohnal k odpovědnosti důstojníka, který proti právu a spravedlnosti opovážil se dáti přivázati vojína. To by nás zajímalo, zdali zde táž ostrost byla po ruce, nebo zdali ten muž byl snad ještě povýšen na jiné služební místo. Ten trošek demokracie, který naše vojenské organisace uchránily - nechci říci, že z lepší minulosti, - menážní komise, které však ve válce měly pro vojáky velikou důležitost, poněvadž chránily vojáky před zlodějstvím ve prospěch důstojnických mens, byly rozpuštěny. Ale československý militarismus má jednu přednost před militarismem, před vojenskými organisacemi v jiných státech a tato přednost záleží v tom, že můžeme poukázati na pěkný počet mrtvých a zmrzačených z poměrů mírových. Připomínám velké neštěstí v Pulji, které se přihodilo, myslím r. 1911 neb 1910 při střeleckých pokusech, že následkem prasknutí roury, jeden voják byl usmrcen a dva zraněni. V parlamentě se celé dny o tom mluvilo a vojenská správa nestačila ani dosti ujišťovati, že učiní vše, aby podle možnosti zmenšila toto neštěstí. Jak to u nás dopadá na střelnicích při cvičeních střeleckých atd.? Podvolil jsem se námaze sestaviti malou statistiku o takovýchto nehodách v minulém roku nebo za půldruha roku. Chci jen krátce sděliti: V hranické akademii výbuchem granátu 2 chovanci usmrceni; Mílovice, úraz při vrhání ručních granátů, 1 četař zabit; Přerov, cvičení dělostřelectva ve střelbě, výbuch šrapnelu, 1 civilista mrtev, 2 těžce zraněni, 3 vojíni lehce zraněni; Horní Moštěnice, výbuch děla při nabíjení, 1 vojín těžce zraněn; Horní Moštěnice, nález nevybuchlého náboje, výbuch, jeden čtrnáctiletý hoch roztrhán, mrtev; Nová Ves u Bruntálu, nález nevybuchlého náboje, výbuch, jeden muž mrtev, jeden těžce zraněn; Blumenau u Bruntálu, skládání starého železa, v tom byl 1 granátový zapalovač, jenž vybuchl, 1 civilista mrtev. Znojmo: Strojní puškou zraněni na nohou při střeleckých cvičeních 3 vojíni. Plzeň: Výbuch nevybuchlého náboje, hoch těžce zraněn. Stody: Nález ručního granátu, 14letý hoch mrtev. Cheb: nález ručních granátů dětmi, 3 děti těžce zraněny. Návsí: nález ručních granátů, 2 mladíci těžce zraněni. Návsí: cvičení ručními granáty, 1 vojín mrtev, 1 vojín zraněn. Frývaldov: mrtev hoch, jenž šlápl na cvičišti na nevybuchlý náboj. Nový Jičín: při výjezdu děla umačkán 1 muž. Malé klasobraní obětí militarismu v míru. V minulosti nebylo takového období, kde by bylo za stejných poměrů tolik obětí. A při tom jest to tragické, že se ministerstvo národní obrany zdráhá nahraditi věcné oběti, jež musili učiniti příbuzní postižených. Zvláště tragický jest úraz vojína na cvičišti v Návsi. Vojín spatří nevybuchlý náboj. Vědom neštěstí, které může nastati, vezme jej a chce jej odhoditi, aby na něj žádný civilista nešlápl. Granát vybuchne a utrhne vojínu všechny prsty. Přijde před superarbitrační komisi a ta prohlásí, že se stal obětí vlastního zavinění. V minulosti sepsali píseň o hodném muži. Hodný muž nasadil svůj život, aby nezahynuli civilisté, a nedostane pak ani almužny invalidní renty. Žádali jsme pana ministra, aby byli oškodněni příbuzní obětí militarismu. Prohlásil, že ministerstvo národní obrany nemá k tomu prostředků. To jest nepravda. V rozpočtu jest mnoho položek, které umožňují odškodnění postižených obětí. Poukazuji jen na položku "Nepředvídané výlohy a jiná užití". Ale jest tu položka přímo určená k tomu, aby bylo možno platiti takovou náhradu. V rozpočtu pana ministra národní obrany jest na stránce 20. pod titulem 1. zařazena položka 180.000 Kč pod názvem "Na podpory a náhrady". Myslím, že se mnou souhlasí celá sněmovna, žádám-li, aby ministerstvo národní obrany splnilo dodatečně prostou lidskou povinnost a podporovalo z tohoto titulu příslušníky obětí, které tak strašně přišly o život.
Vděčnou kapitolou byl by též důkladný rozhovor o případech úplatkářství, které jsou jen výplodem a důsledkem dnešní vojenské organisace. Chci jen dáti krátký poukaz, kde se udály a kdy byly odhaleny. Tak přinesly jednou "Lidové noviny" velmi obšírné vylíčení o neudržitelnosti zadávání dodávek sena a slámy Centrokooperativě. Radiová stanice na Petříně byla rozšířena, na to byla povolena částka 11 milionů Kč, dodávku dostala francouzská firma, která ji ihned předala společnosti "Allgemeine Elektrizitätsgesellschaft" v Berlíně. (Německý výkřik: Slyšte! Slyšte!) Kapitán K. z brněnské zbrojnice zřídil z erárních prostředků ve vojenských objektech a erárními pracovními silami úplnou dílnu. Byla založena společnost pro výrobu prachu, která obstarává prodej prachu soukromníkům a vojenským úřadům. Jest charakteristické, že většina pánů této společnosti jest zároveň úředníky oddělení 23. ministerstva národní obrany. Bylo rozhodnuto, aby se nevyráběly mosazné pláště patronové ve vlastní režii, nýbrž aby se předaly soukromé firmě. Popoháněčem tohoto usnesení byl plukovník auditor Weinerek a dodávku mosazných patronových plášťů obdržela společnost, jíž stojí v čele tchán Weinerkův. Jak to vypadá s tiskárnou ministerstva národní obrany, vylíčil obšírně povolaný odborník v tiskových věcích, kolega Hummelhans, v branném výboru. Ostatně se zabývalo opětovně tímto dramatem též "Právo lidu" způsobem hodným uznání.
Velice zajímavá jest též kapitola o vojenských podnicích hospodářských. Súčtování a rozpočet hospodářských závodů se vyznačuje tím, že se v něm nikdo nevyzná. Uvedu jen příklad. Zemědělský provoz ministerstva národní obrany obsahuje 3111 ha a vynáší čistých 600.000 Kč. Nejsem vynikající hospodář, ale uznáte zajisté, že podle mého mínění čistý výnos 600.000 Kč z pozemků 3000 ha jest poněkud nízký. Opakuji otázku, kterou jsem marně kladl v rozpočtovém výboru panu ministru. Nedal mi odpovědi. Když v starém revolučním národním shromáždění v březnu 1920 byl usnesen branný zákon, byla též současně přijata resoluce, která měla ukázati, jak nutno zaříditi hospodářství vojenských závodů. Bylo tehdy usneseno za nesmírného souhlasu revolučního národního shromáždění toto: Ministerstvu národní obrany se ukládá, aby se nadále při dalších pracích řídilo těmito zásadami: "Celé hospodářství ministerstva národní obrany se podřizuje dozoru orgánů, jimž v čele stojí civilní osoba, jíž podřízeny jsou veškeré odborné síly, jak vojenské tak civilní. Dozorčí orgán jest povinen, přibírati k novým pracím podle potřeby jako znalce osoby z občanských kruhů, zástupce průmyslu, obchodu, živností, dělníků a rolnictva. Hospodářská skupina politického presidia ministerstva národní obrany bude tedy ve smyslu těchto zásad tak rozšířena, že bude moci převzíti a provésti tyto úkoly." Tato resoluce nám praví, že již revoluční národní shromáždění nemělo žádné důvěry k hospodářskému vedení militarismu a k organisaci vojska, jež měla nově býti zřízena. A aby se zajistili, a aby uklidnili svědomí, byl ustanoven kurator pro tyto podniky ministerstva národní obrany. Táži se ještě jednou jako v rozpočtovém výboru: Kdo jest tento kontrolor? Kdo jest tento poručník hospodářských podniků tohoto ministerstva? Aby se nám nepřišlo s vytáčkami, navrhli jsme, aby byla provedena ona instituce, kterou schválilo předchozí národní shromáždění.
Ale nejsme to jen my, kteří kritisujeme dnešní organisaci vojska. Když ministr národní obrany mi tak nepřímo vyčetl a se domníval - tak oklikou to pravil - že my, Němci, máme jen snahu seslabiti vojenskou organisaci státu a znemožniti vybudování vojska, mohu mu jen říci, že jsou též kruhy českého obyvatelstva, které právě tak smýšlejí a jednají jako my. Minule objevil se v "Českém Slově" článek. Nechci jej předčítati, ale nejdůležitější uvésti v známost. Praví se tam mimo jiné: "Není to již to vojsko, o němž jsme snili po převratě. Pomalu a nenápadně vrací se mu starý duch. Každodenně množí se zjevy, které ukazují, že militarismus přece není tak definitivně mrtev, jak mnozí myslili. Musíme zaznamenávati mnoho případů, z nichž některé vskutku pobuřují. Vysvětlení došlo nás příliš pozdě a v posledním případě, kde šlo o uvázání vojáka, vůbec nedošlo. Jest to nebezpečná politika, která již počala za ministra Husáka, zdánlivě má ministerstvo mocného obránce, než aby mohla býti změněna". Konečně pracuje censura. S tou se zachází tak, jak to činil rakouský censor. Též "České Slovo" tvrdí totéž, co já jsem ve svých vývodech pravil, že nevlivnost ministra národní obrany nyní jest o mnoho větší než byla u kteréhokoli ministra dřívějšího.
Pan kolega Hummelhans kritisoval
v rozpočtovém výboru velmi důkladně jednotlivá zařízení naší vojenské
organisace. Bylo mi včera bolestným zklamáním slyšeti neb, lépe
řečeno, neslyšeti, že neopakoval totéž. Oproti tomu přednášel
nám důkladným způsobem o možnosti zavedení milice. Podepíši každé
slovo, které kolega Hummelhans o tom řekl. Kryje se to
přece s mými vývody v rozpočtovém výboru, kde jsem již na to poukazoval,
že není pravda, že by zavedení milice bylo dražší, než nynější
vojenská organisace, že máme příklad, podle kterého můžeme organisovati
svou milici, totiž milici švýcarskou. Avšak navážu na slova kolegy
Hummelhanse, a to z příčiny. Z té příčiny, abych s ním
mohl sděliti svou zvědavost, kdy přijde den, kdy se vzchopí česká
sociální demokracie a pokusí se o své theorie v praxi. K tomu
by byl nejvyšší čas a nechť skončím s tím, co náš starý přítel
Němec - jen s těžkým srdcem vidím ho v této společnosti
- řekl dne 12. prosince 1912 v staré rakouské poslanecké sněmovně:
"Pánové! Jest samozřejmé, že nehlasujeme pro tento návrh,
poněvadž stojíme na stanovisku: pro dnešní militarismus ani groše,
ani muže. Jest též samozřejmé, že právě v této době připomínáme
vedoucím kruhům jejich povinnost a když prohlašují, že musí posilniti
vojenskou moc, protože toho žádá zájem říše, poukazujeme na to,
že musí v první řadě zlepšiti hospodářské poměry, neboť tam na
nich leží sila celého obyvatelstva tohoto státu, na nich spočívá
též síla tohoto státu. Můžete nás obklopiti celým lesem bajonetů
a děl, nebude-li obyvatelstvo míti, čeho by jedlo, bude-li nespokojeno,
pak se vše to shroutí. Vidíte, pánové, jak se vedlo Turecku. Proč
se Turecko shroutilo? Shroutilo se, protože bylo vývoje neschopno,
shroutilo se, protože bránilo i vývoji ostatních a proto nenašlo
již místa mezi ostatními národy balkánskými." Slovo od slova,
co vyslovil kolega Němec roku 1912 v rakouském parlamentě,
hodí se dnes na nás. Máme důležitější starosti než vybudování
militarismu, musíme uzdraviti hospodářské poměry, musíme sejmouti
z hlav obyvatelstva nouzi, bídu a hrozící starosti. (Souhlas
a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl. Prášek. Dávám mu slovo.
Posl. Prášek: Slavná sněmovno! Rozpočtová debata má vždy ukazovati cíle, po kterých hodlá se ubírati stát do budoucnosti, rozpočtová debata také současně vykonává kontrolu dosavadního snažení, a tu je pochopitelno, že veliký a živý zájem v naší veřejnosti vždy se jeví v době, kdy se sestavuje a projednává rozpočet státní.
Dvojnásobně na venkově, kde dívají se ještě s velikou vážností na tento parlament, který sice hodně často bývá znevažován a kde dívají se, zda hodlá odčiniti to, co bylo doposud napácháno, touží a očekává, že to, co po celá léta, kdy byli jsme zotročeni, tisknuti a přimáčknuti k zemi kulturně i hospodářsky, byl vytrpěl, bude v nejbližší době odčiněno. Marně jsme doposud tyto naděje po většině skládali, zklamáni jsme byli pokud se týká jmenovitě ducha našich úřadů státních, jaký panuje zejména v našem ministerstvu vnitra, v zemské správě politické, poněvadž nenašlo se tam vždy tolik porozumění, jakého je potřebí k rozvoji a řekněme i zesílení onoho vlastenectví, kterého tak často jest se dovoláváno. Těžko, aby rostlo vlastenectví, když současně těmi nevlasteneckými, a řekněme, hodně často vlastenecky zprofanovanými úředníky bývalého Rakouska, stále jest stát náš representován v různých úřadech a tito úředníci stále se snaží, aby připomínali, že ten duch, který oni dříve representovali a který byl ve Vídni, stále ještě žije a nezemře a snad ještě v dohledné době nezemře.
Vidíme, že bude ještě mnoho práce potřeba, aby tyto věci zmizely k prospěchu a zesílení našeho národa, k prospěchu myšlenky státní a tedy jen dobrá věc v té věci bude vykonána, budeme-li se snažiti ovšem věcnou a klidnou kritikou tyto věci odstraniti. Nemůže býti ovšem nějaké usilování o státní zlepšení kritikou za každou cenu, bezmyšlenkovitou kritikou, jakou hodně často páni kolegové z německé strany provádějí, jak v rozpočtovém výboru tak i zde v plénu. To není kritika touhy po ozdravění a zesílení tohoto státu, naopak, kritika opáčná, aby zdiskreditovala český národ v očích zahraničí a ukázala, že se nacházíme na špatných cestách a ze nejsme s to, abychom se dále udrželi.
Já specielně chci se zmíniti o ministerstvu vnitra a lituji, že není dosti porozumění a pochopení pro naši samosprávu a že je hodně často přezíráno, že vlastně obec je základem státu. Naše obce, které prodělaly strašlivá muka v dobách popřevratových a naši starostové, kteří v pravém slova smyslu se v oněch dobách obětovali, v těch dobách, kdy morálka klesla a kdy nebylo prostředků ji udržeti, kdy nebylo prostředků udržeti chod našich veřejných věcí, vykonali obrovské dílo a není spravedlivo, jsou-li dnes odstraňováni a podezříváni, že nevykonali svoje poslání, tím méně pak je spravedlivo, že často se strany státu rozvoji obcí se překáží a působnost naší samosprávy se omezuje.
Ovšem že je potřebí také si říci, že nebylo v té věci dosti snahy, aby bylo docíleno jednotnosti úřadování. Vidíme, že máme stále jinou správu v Čechách - okresní správní komisi - na Moravě také jinou - sliniční výbory - jinou na Slovensku, čímž vzniká chaos, který musí býti odstraněn, mají-li se splniti předpoklady, že obce tvoří základ státu. Ovšem do záležitostí obcí dnes silně zasahují otázky státní, do záležitostí obecní samosprávy silně zasahují také otázky hospodářské. Při tom v prvé řadě dnes u nás je akutní otázkou pozemková reforma. Já to uvádím v souvislosti s tím proto, že očekávaly obce naše, že touto pozemkovou reformou bude odčiněno to, co před 300 léty spácháno bylo na našem národě, obce očekávaly vrácení, obce očekávaly náhradu, očekávaly zesílení svého základního kmenového jmění, aby se mohly věnovati úkolům sociálním, kulturním a humánním. Ovšem očekávání toto vyznělo na prázdno, a dnes obce naše dosti těžko zápasí, aby aspoň překonaly dosti velkou předpojatost v otázkách pozemkové reformy při jejím provádění se zřetelem na potřeby našich obcí. Pozemková reforma se stala slovem, které je nejvíce nenáviděno a kterého je také nejvíce zneužíváno ve všech možných variacích a ve všech možných službách. Zásluhu o to, aby tato otázka pozemkové reformy bylo zdikreditována, má náš pozemkový úřad, který svojí činností přímo přičiňoval se o to, aby se zdálo, že ne stát činí zde pozemkovou reformu, ne, že stát chce napraviti tu křivdu, ne, že stát chce založiti hospodářský základ našeho malého člověka, ale že snad určitá strana bude přidělovati, bude rozdělovati a bude prodávati pozemky, které v dobách pobělohorských byly nám vzaty. To ovšem zavinilo z velké části, že činnost pozemkového úřadu začala býti velmi opatrně sledována a že začala se jeviti nedůvěra k celé správě pozemkového úřadu.
Já bych nesdílel stanovisko, které bylo sdíleno kolegy v rozpočtovém výboru, že otázka pozemkové reformy je bezpodmínečně svázána a spjata s otázkou pozemkového úřadu. Ba, slyšel jsem tam hodně silné slovo, že pozemková reforma zkrachuje, jako zkrachuje i sám pozemkový úřad. Tehdy jsem řekl, že tyto otázky musíme rozděliti, poněvadž nemají žádné spojitosti a že je jistá věc, že otázka pozemkového úřadu nesouvisí přímo s otázkou pozemkové reformy, která se provede v každém případě, ale bude-li u nás něco museti býti odstraněno a je-li něco nezdravého, pak je to otázka praxe, kterou provádí pozemkový úřad, která je neudržitelná a hodně často podporována je i přímo ze sboru zákonodárného.
Je špatným začátkem, že náš pozemkový úřad byl nadán trojí hlavou. Zdálo by se, že je to saň se třemi hlavami. Ve skutečnosti je tomu tak. Máme presidium, máme správní výbor a máme ministerskou radu. A ještě presidium, které je tříčlenné, je vlastně zastancem různého proudění politického i hospodářského, čímž také vnáší se chaos v celou tuto otázku, jak mohu z konkrétního případu přímo ukázati. Tím vnáší se také chaos do mysli a práce úředníka, která tím trpí, poněvadž úředník nemůže se říditi platnými zákony, čímž trpí věc sama a zdržuje se.
Jsou případy, kde jistý člen presidia z pozemkového úřadu nařídil, aby v otázce určitého velkostatku bylo postupováno přísně, poněvadž je zde vážná obava, že velkostatek tento bude zruinován a utrpí silně na svém vedení a správě. Úředník tento poslušně rozkaz vykonal, za to však dostal od druhého člena presidia velmi vážný nos, že nesmí proti tomu velkostatku vystupovati, že ho musí naopak chrániti a že nebude-li to tak dělati, že ucítí jinak důsledky toho. Je jisto, že i v presidiu jsou 3 různé směry a přimyslíme-li si, že presidium ustanovuje určité věci, které mění správní výbor a že správní výbor usnáší se na věcech, které koriguje ministerská rada, nalezneme zde obraz chaotický, který se pak jeví v tom, že naše pozemková reforma neslouží k tomu, k čemu by měla, že je drahou, nákladnou, zdražuje nám zbytečně věci, o kterých jsme měli za to, že budou základem příštího hospodářského podnikání. Je na příklad zajímavo, že pozemky, které byly v roce 1915 koupeny za 320 K, koupeny ovšem z ruky, jak se říká ve volném obchodě, jsou prodávány a přidělovány od Státního pozemkového úřadu za 14001600 Kč. Tím je již dán předpoklad tomu malému člověku, že nemůže tak intensivně na těchto pozemcích hospodařiti a uhájiti svého živobytí, že se tím zatěžuje, takže si tím do budoucnosti připravujeme velmi vážný problém, jakým způsobem zachrániti ty lidi, kteří investovali do těchto objektů celé úspory svého života, kteří se obětovali, věnovali jim své mozole a zde jsou touto spekulací ohroženi a neví, jakým způsobem v budoucnosti budou moci z tohoto kapitálu bráti úroky. Tedy velké zdražení pozemků jistě zavinuje nesprávně a špatně fungující agenda pozemkového úřadu. Ty věci budou musiti býti bezpodmínečně řešeny, nemáme-li do budoucnosti u malozemědělců podnikání zabíti a máme-li vážně mluviti o ochraně toho malého člověka na venkově. Ovšem ono se řekne universální heslo: "Budeme jej chrániti cly." Ale jako clo nezachrání průmysl, který není schopen života, tak také clo nezachrání toho člověka, který na venkově v pravém slova smyslu se obětoval, aby koupil přeinvestované pozemky, které jsou předraženy, a které jsou mu dávány v nejhorší době do vlastnictví. O této věci bylo velmi mnoho mluveno a žaloval bych, že v tomto ohledu byli zklamáni ti nejchudší, poněvadž se přidělí pozemky jenom tomu, kdo je může ihned a hotově zaplatiti. Nebylo dbáno toho, aby to bylo dobrodiním pro chudé lidi, kteří k zesílení svého hospodářského života jako podklad tohoto snažení a usilování mohli dostati pozemky buď na úvěr nebo aspoň do dlouhodobého pachtu. Zde se mně zdá úmyslným, že od pozemkového úřadu nebylo dbáno, aby byly zřízeny náhradové knihy a aby náhradové banky včasně fungovaly, aby nemusily vyvíjeti tuto činnost, a že se tento problém točí kolem toho: "Kdo má dosti, aby dostal více a kdo nemá nic, aby v budoucnosti zůstal otrokem tak jako byl dříve". To vyvolává zlou krev a nedůvěru u našich malých venkovských lidí, když čtou, že existují fondy při Státním pozemkovém úřadě, které právě měly sloužiti jako kolonisační fondy těm lidem, kteří se vrátili zmrzačeni z vojny, když vidí, že tyto fondy jsou většinou uloženy u šekového úřadu na 1%, ale nekonají povinnosti a služby pro ty, pro které byly původně založeny.
Přicházím k věcem, které se přímo zdají pohádkami. Když si ještě domyslíme, že příděloví komisaři dostávají instrukce často hodně, nechci říci nesociální, ale často nelidské, pak nabýváme přesného obrazu toho, co se děje v myslích venkovských lidí. Na příklad v Pohledu u Německého Brodu byl odmítnut žadatel o pozemky z toho důvodu, že prý neskytá dostatečné záruky v hospodaření, ježto nevlastní žádných pozemků, a při tom tentýž člověk má svou hospodářskou budovu, 3 kusy dobytka a pachtováno 20 korců polí. Ten neskytal dostatečné záruky, ale v tomtéž místě farář, který není hospodářskou osobou, dostal 10 ha pozemku. Pan farář skytá záruku správného hospodaření, lepšího nežli ten zemědělec, který po 20 let hospodařil. Mohl bych uvádět více případů, kde bychom přišli k tomu, že často vinou špatných informací, resp. špatných instrukcí příděloví komisaři si nepočínají tak, jak by bylo odpovídalo duchu a smyslu zákona přídělového. Ono je to také pochopitelným, když na příklad dovídám se a mohu zjistiti i svědky potvrditi, že přídělový komisař šel na oddělení IV. s dotazem, jak si má počínati, a tam mu řekli: "V té a té ulici je sekretariát republikánské strany československého venkova, zajděte si tam a oni vám řeknou, jak si máte počínati." To jsou jistě věci, které, vynesou-li se na veřejnost, nemohou buditi důvěry, nemohou podporovati vážnosti zákonů, nemohou podporovati vážnosti státního pozemkového úřadu, zvláště přimyslíme-li si, že na př. inž. Chudáček na informační schůzi, kterou svolal, prohlásil, že nárok na příděl pozemků mají jenom ti, kteří jsou organisováni v Domovině. Bylo žádáno, aby bylo zavedeno disciplinární řízení v té věci. Do dneška nevíme, zda disciplinární řízení zavedeno bylo, ale já se domnívám, že inž. Chudáček má nejlepší naději na to, aby byl povýšen a aby byl brán na něj zřetel pro jeho veliké zásluhy. Tyto věci jsou neudržitelné, to třeba říci, a nemá-li celá věc býti zprofanována, pak je nejvyšší čas, aby pozemkový úřad jako takový zmizel a aby byl nahrazen ministerstvem pro pozemkovou reformu, které by bylo pod přímou kontrolou parlamentu a které by znamenalo odpolitisování pozemkové reformy a sesílení důvěry v ni ve všech vrstvách národa. (Výborně!)
Na tyto věci jsem tedy připadl při položce určené na předsednictví min. rady, při níž vidíme, že je tam pamatováno značnými obnosy na pozemkovou reformu a kde tyto obnosy měly by pro nás znamenati také záruku, že skutečně přinesou ovoce a že se zase vrátí zpět těm, kteří ve formě poplatků a daní musí je platiti. Takto však přichází k dalším absurdnostem, které nám působí značné škody. Tak nevíme na př., z jakých důvodů - snad z důvodů politických, snad z důvodů zbožnosti - leží 2 roky u pozemkového úřadu smlouva mezi benediktinským řádem a hlavním městem Prahou neschválena. Následkem toho zdržuje se výstavba elektrické trati do Břevnova a tím trpí nejenom Břevnov, nýbrž trpí tím také nezaměstnaní, poněvadž stavba nemůže se podniknouti, ježto smlouva leží v pozemkovém úřadě, který již 2 roky odkládá tak vážnou věc pro Prahu a pro její komunikace. Je tedy viděti, že se některé věci zúmyslně zdržují, že přirozeně musí trpěti hodně často naše hospodářství a že přirozeně hodně často to zasahuje svými reflexy až do nejzazších mezí. Ovšem, tu musíme říci, že kdyby se pozemkový úřad změnil v ministerstvo pro pozemkovou reformu, že bychom pak bezpodmínečně musili žádati, aby to nebylo zase zpolitisováno, abychom se nedostali z deště pod okap, nýbrž aby to skutečně znamenalo zlepšení dnešního stavu.
To jsou tedy věci, které se ozývají denně v různých variantech, jimiž dnes náš venkov žije a které budou museti býti splněny, poněvadž je to vážné řešení problémů našeho národohospodářského podnikání a jest s tím spojen i problém nezaměstnaných. Otázku nezaměstnanosti ztěžuje rovněž nevyjasněné řešení pozemkové reformy. Vidíme, že lidé, kteří mají jenom domek a k tomu kousek pole nebo žádného pole nemají, jsouce vázáni tím svým baráčkem na určité místo, musí nabízeti své pracovní síly každému, za každých poměrů a za všech podmínek a tím jenom škodí druhým zaměstnancům, kterým se nedostává zaměstnání, a škodí jim, když si chtějí vymoci lepší sociální postavení.
Současně s touto otázkou - pokud se týče pozemkové reformy - vidíme, že na venkově i ve městech se rozhoupali a že tam v různých variantech ožila touha, aby byl revidován a zreformován přímo myšlenkový proces vlády a vládních činitelů, aby vláda obrátila svou pozornost na otázku problému náboženského. Tento problém nábožensky je vážný a hluboký. Nechci se pouštěti do theoretických výkladů, ale přes to přese všecko musím upozorniti, že uhýbání před tímto vážným problémem bylo by schovávání hlavy do písku, poněvadž musí býti nyní tento problém politicky právě jako hospodářsky vyřešen, má-li býti u nás klid, má-li býti u nás důvěra, má li býti u nás klidné soužití. Dnes ovšem tyto otázky nejsou doposud správně chápány a sice proto, že z těchto otázek náboženských po většině dělají se otázky politické a že nedává se na to pozor, aby na otázky náboženské nebylo politicky nazíráno. Jest možno, že mi bude vytýkáno, že jako politický řečník koalice neměl bych o těchto věcech mluviti. Pánové, já velmi jemně dovedu rozeznati a velmi jemně dovedu odstíniti politiku od náboženství. Velmi jemně, to říkám, to dovedu odstíniti a tak docela jasně, aby to bylo jasno i pro budoucnost prohlašuji, že nás váže koalice, souručenství s politickými stranami, ale neváže nás koalice, souručenství se žádnou náboženskou obcí. Tedy pokud se týká náboženského nazírání, máme v té věci jistě volnost, abychom mohli říci, že tam, kde hodně často - což se dnes odehrává po Čechách - rušivým způsobem zakročují orgány státní správy v opačném slova smyslu, aby překazily určitý vzrůst myšlenky a ideí, anebo hesla, které navazuje na tradici, vyrůstající z kořenů českého člověka, dopouští se stát, mírně řečeno - nešikovnosti, která by mohla býti osudnou svými následky, kdyby v ní bylo pokračováno.