Pozemková reforma, má-li se státi sociálním dobrodiním a národohospodářským ziskem, musí přinésti sociální a hospodářské výhody a ne umělé nebo nedomyšlené zatížení drobným zemědělcům. Bude nutno vyřešiti při provádění pozemkové reformy důležité otázky kolonisační, meliorační a komunikační. Bude nutno pronikavě zapodpořiti stavební ruch u nabyvatelů půdy a venkovského obyvatelstva vůbec. Bude nutno podati pomocnou ruku při tvoření a vedení družstev pro zemědělský průmysl a napomáhati drobným zemědělcům jak radou tak pomocí hmotnou při produkci rostlinné a živočišné. Bude nutno uvésti v život státní povinné pojištění proti škodám živelními pohromami vzniklým, bude nutno rozšířiti síť hospodářských škol pro drobné zemědělce a prohloubiti zvláště lidové školství hospodářské. Bude nutno uvésti v plný život úvěrovou akci podle zákona úvěrového.
Státní pozemkový úřad může se přes veškeré překážky jeho činnosti v cestu kladené vykázati slušnými výsledky své práce, která třebaže nás jako zájemníky vždycky neuspokojila, přece jen zaslouží uznání. Na 35.000 rodin drobných zemědělců bylo účastno na řádném přídělovém řízení a kdyby nebylo těch mnohdy a na mnohých místech zbytečných zbytkových statků, mohlo býti na přídělovém řízení účastno daleko více drobných zemědělců. Chápeme onu lítost kapitálově silných jedinců, kteří by nejraději pozemkovou reformu prováděli pro sebe a statisíce drobných zemědělců nechali by ze své milosti živořiti, chápeme pocity předáků socialistických stran, když vidí mizeti řady zemědělského proletariátu v řady stoupenců soukromého vlastnictví půdy a výrobních prostředků, avšak nic naplat. Nová doba vyžaduje si nového uspořádání hospodářských a sociálních poměrů. Velkostatkářské zemědělsko-průmyslové latifundie změní se v českou chalupu a rodinný statek ve spojení s družstevním zemědělským průmyslem. Životem i společností štvaný a opovrhovaný deputátník, zemědělský dělník, změní své postavení za svobodné postavení domkáře a drobného vlastníka půdy. A až bude provedena lesní reforma a stát ujme se širých lesních lánů, pak velkopanskými choutkami a rozmary zotročený lesní hajný, lesní úředník vydechne jako svobodný ve službách státu jsoucí občan, který, když bude konati své povinnosti, nemusí se báti ani o svou existenci, ani o svou lidskou důstojnost.
Proto vítáme s uspokojením pracovní program státního pozemkového úřadu, podle kterého chce v roce 1923 podrobiti přídělovému řízení na 140 tisíc ha půdy zemědělské a 30 tisíc ha půdy lesní, mimo ony lesní plochy, jež stát převezme najednou v úhrnné rozloze 234 tisíc ha. Přejeme si, aby přídělové řízení bylo vedeno tempem co nejrychlejším a plocha zabraná aby se co nejvíce rozšířila, jak u půdy zemědělské, tak i lesní. V žádném případě nebuď dáváno povolení k volné parcelaci zabrané půdy bankami nebo soukromníky, o něž usiluje se hlavně na Slovensku. Soukromá parcelace je nešvarem, který pozemkovou reformu poškozuje a přivádí roztrpčení v řadách drobného zemědělského lidu a má pouze ten účel, aby kapitalistické kruhy využily hladu po půdě a vystupňovaly cenu půdy do závratné výše, po případě zašantročily ji do rukou lidí, kterým nárok na příděl půdy z pozemkové reformy nepřísluší. Povolení nebuď dáváno ani v tom případě, kdyby se proň vyslovily poradní sbory zájemníků nebo i samy obvodové úřadovny. Soukromá parcelace je pustým obcházením zákonů o pozemkové reformě a proto nebuď trpěna.
Správa a obhospodařování lesů, toť pravé poslání státních orgánů, které za pomoci obyvatelstva může přinésti nejlepší výsledky. Za to však hospodářství na půdě zemědělské buď v plném rozsahu přenecháno zemědělcům. Vhodné statky státní buďtež výměnou za statky lesní dány státnímu pozemkovému úřadu pro provedení pozemkové reformy. Ony statky pak, jichž stát z důvodů státně-politických musí si ve svém vlastnictví podržeti nebo je převzíti, buďtež dány do pachtu řádným pachtýřům ať větším nebo menším. Docíleno bude tím spokojenosti a dobrých výsledků, jak pro obyvatelstvo, tak i pro stát.
Provedení pozemkové reformy ve prospěch drobného lidu zemědělského odstraní kus starého, zpuchřelého, nezdravého hospodářského a společenského řádu, odstraní usurpátory hospodářské moci, kotvící ve vlastnictví půdy, moci, která byla nebezpečnou našemu mladému státu i celému národu, kterému zasazovala bolestné rány, jimiž unikala drahá krev národa buď v podobě vystěhovalectví nebo degenerace nebo naprostého vyssátí ve spárech kapitalistického molocha v městských a průmyslových centrech. Pozemková reforma povznese hospodářskou, kulturní a sociální úroveň širokých vrstev pracujícího lidu venkovského a zajistí národu a státu síly potřebné k dalšímu zdárnému vývoji.
Věřím, že jako jsme skončili vítězně svůj boj za svobodu politickou, tak skončíme pozemkovou reformou vítězně svůj boj za svobodu hospodářskou na rodné půdě.
A teď, slavná sněmovno, jinou neméně důležitou kapitolu: Vzhledem k tomu, že pro záležitosti Podkarpatské Rusi je u ministerského předsednictva zřízeno zvláštní oddělení, dovolím si, slavná sněmovno, i o poměrech v Podkarpatské Rusi promluviti.
V poslední době byla na Podkarpatské Rusi rozvířena otázka okamžitého zavedení autonomie pro Podkarpatskou Rus. Otázka tato bude se musiti co nejdříve vyřešiti v rámci platných smluv mírových, zvláště pak mírové smlouvy ze dne 10. září 1919 učiněné v Saint-Germainu en Laye, v níž zavázala se Československá republika organisovati území Rusínů jihokarpatských v hranicích určených mocnostmi spojenými a přidruženými jako správní jednotu ve státě československém a vybaviti ji takovou měrou samosprávy, která je slučitelna s jednotností státu československého. Smlouva tato stanoví, že území ono bude míti autonomii, zákonodárný sbor, který bude míti moc zákonodárnou ve věcech jazykových, vyučovacích, ve věcech náboženských, ve věcech místní správy a ve věcech, které mu přidělí zákony státu československého. Smlouva tato sleduje ten cíl, aby osvobozen byl slovanský živel v Podkarpatské Rusi z područí maďarsko-židovských kruhů, které by byly za dob maďarského panství přivedly rusínský národ k úplnému zániku. Autonomie, to jest právo spravovati sama sebe - na Podkarpatské Rusi musí býti provedena postupně, a to tak, aby zajištěno bylo rusínskému lidu právo rozhodování o sobě. To může plně provedeno býti teprve, až bude zaručena rusínskému lidu hospodářská a sociální neodvislost od maďarsko-židovských činitelů, kteří právě nejvíce v této době rozviřují volání po autonomii, vědouce dobře, že by mohli nyní, kdy ovládají ještě hospodářsky a sociálně rusínský lid, uchvátiti moc politickou v Podkarpatské Rusi do svých rukou. Řekl jsem již při poslední debatě o prohlášení vládním, že otázka Podkarpatské Rusi spočívá v prvé řadě v tom, jak zaopatřiti a zajistiti rusínskému lidu chleba. Židé a Maďaři, kteří v Podkarpatské Rusi představovali a, bohužel, dosud představují panský národ, ti starost a bídu o chleba nemají, neboť mají jej zajištěný z dob dřívějších, kdy byli jedinými pány v Podkarpatské Rusi. Ale slovanský živel, podkarpatští Rusíni, žijící dosud v pravém nevolnictví židovských pánů, oni ubozí drobní zemědělci a bezzemci, odkázaní na milost a nemilost vlastníků půdy, jako Schönborna-Buchheima, vlastnícího na 234.000 kat. jiter půdy zemědělské a lesní, zarytého Maďara, jehož úředníci veřejně štvou proti našemu státu, a jiných maďarských šlechticů, nebo odkázaní na milost a nemilost židovských velkopachtýřů rázu Kohnerova, jehož advokát, žid z Budapešti, vyhrožoval rusínským zástupcům zde v Praze pomstou, až Maďaři se stanou opět v Podkarpatské Rusi pány, nebo odkázaní na milost a nemilost drobných židovských vlastníků a pachtýřů půdy, kteří mají rusínský lid mezi sebe rozdělený jako ovce nebo lépe řečeno jako otroky, ti rusínští drobní zemědělci a bezzemci trpí nedostatkem, trpí hladem. Ubité lidství volá o pomoc v žírných, krásných krajinách Podkarpatské Rusi. Lidské hyeny v podobě nepřátel našeho státu pobíhají mezi ubohým, ubitým lidem rusínským, smějí se jeho bídě a zoufalství a štvou jej proti republice i proti nám Čechům.
A když přijde pomoc od nás v jakékoliv formě, ať v lidech, kteří svou službou chtějí pomoci rusínskému lidu, nebo v zákonech, které mají ozdraviti tamější poměry, čí v pomoci hmotné, která má podpořiti hospodářsky slabé, tu seběhnou se ony hyeny a všemožným způsobem snaží se překaziti naše pomocné dílo. A když dopadnouti má na ně trestající ruka spravedlnosti, tu mění se tyto hyeny v oddané, krotké psy, kteří plazí se poslušně otrocky před trestající rukou a dokazují, že oni jsou těmi nejhodnějšími a nejlepšími.
Na Podkarpatské Rusi dříve lépe nebude, dokud tato smečka dravců, žijících z krve rusínského lidu, nebude zkrocena a dokud lid rusínský nebude vymaněn z jejího područí.
Rusínský národ je z 80% národem drobných zemědělců. Těmti drobným zemědělcům může býti pomoženo jen úpravou poměrů zemědělských. Tito drobní zemědělci mají buď málo země nebo žádnou. Půdu vlastní maďarský šlechtic nebo maďarský žid. Jest nutno, aby vlastnictví půdy bylo upraveno, pokud spadá pod zákon záborový, pozemkovou reformou, pokud pod zákon záborový nespadá, úpravou pachtovních poměrů, případně úpravou pastevních poměrů.
Pozemková reforma na Podkarpatské Rusi je nedostatečně prováděna a podle mého zdání nechce býti prováděna. Stále a stále se tam dějí pokusy o uplatnění se cizího kapitálu, který by provedl industrialisaci Podkarpatské Rusi a při tom shltnul půdu a lesy. Pozemkové reformě na Podkarpatské Rusi se stále házejí překážky v cestu, a já mám dojem, že tyto překážky jsou vyvolávány uměle. Buď - anebo! Lesy převezme stát, pastviny stát nebo obce, půda se přidělí do soukromého vlastnictví drobných zemědělců. Pozemková reforma v Podkarpatské Rusi může býti vyřešena v jediném roce. I pokud se týče půdy státní, i ta musí býti podrobena pozemkové reformě.
Pachtovní poměry na Podkarpatské Rusi byly řešeny zákonem o úpravě naturálních pachtů a zákonem o ochraně drobných pachtýřů, jakož i zákonem o výkupu dlouhodobých pachtů. Zákony tyto nebyly řádně vyhlášeny, ba zákon o prodloužení krátkodobých pachtů byl notářům v obcích doručen k vyhlášení až 30. září, kdy přihlašovací lhůta končila. A pokud bylo zákonů těchto použito, znamenal každý případ skoro soudní spor, zde Maďar advokát a Maďar soudce rozhodli proti rusínskému zemědělci ve prospěch vlastníka - maďarského žida. Nejlepším dokladem činnosti soudů v Podkarpatské Rusi jest akce výkupu dlouhodobých pachtů.
Dle zprávy ministerstva spravedlnosti bylo do konce r. 1921 u okresních soudů sedrie košické, kam přináleží Podkarpatská Rus, podáno 6338 žádostí za výkup dlouhodobých pachtů. Okresní soudy rozhodly v 1169 případech a přidělily 187 uchazečům 147 kat. jiter půdy. Z toho vyplývá, že skorem 1000 uchazečů bylo odmítnuto. Ve stavu projednávání byly 2594 případy, dosud nejednáno ve 2459 případech. To je jen malá ukázka. Pravidelně rusínský pachtýř svůj spor prohraje, musí zaplatiti útraty a pak je štván advokátem maďarským, že republika dělá špatné zákony, že kdyby měli autonomii, dělali by si zákony sami a pak že by vyhráli. Jest nutno pachtovní poměry na Podkarpatské Rusi podrobiti revisi a znovu učiniti zákonná opatření ve prospěch drobných zemědělců s vyhnutím se soudních sporů.
Totéž platí i o úpravě pastevních poměrů, ve kterých by mnoho vykonati mohla státní správa jako vlastník a nájemce pastvin.
Pro drobné zemědělce je nutno zakládati družstva jak konsumní, tak výrobní, dáti jim řádnou správu a také řádnou podporu mravní i hmotnou. Nesmělo by to však býti po vzoru podpory, jaké se letos dostalo družstvům drobných zemědělců pro pálení slivovice. Letošní ohromná úroda ovoce na Podkarpatské Rusi, hlavně švestek, nemohla býti zužitkována. Dopravní tarify znemožňují jakýkoliv vývoz zboží z Podkarpatské Rusi, zvláště pak ovoce. Drobní zemědělci utvořili družstva a žádali za povolení k vypálení 2000 hl slivovice. Vyjednávali s ministerstvem financí, a to blahovolně s nimi jednalo tak dlouho, až švestky shnily. Nebudu mluviti o podrobnostech, příčí se mi takové národohospodářské pochopení a přál bych si jen, aby v jiných případech se nepostupovalo také tak blahovolně.
Ministerstvo zemědělství se sice vynasnažuje zavésti spořádané poměry v Podkarpatské Rusi, avšak všechno to jest málo, hlavně pokud se dobytkářství týče. Zde nutno nasaditi veškeré páky ke zvelebení chovu sloužící a hlavně nesoucí se k zužitkování zvířecích produktů: mléka, masa, tuků, vlny, kůží. Nedostatek krmiv je také na velkou závadu, neboť vlastníci luk, židé, sena držitelům dobytka neponechávají.
Otázka úpravy dopravních tarifů je pro Podkarpatskou Rus jednou z nejožehavějších. Dnes leží v tamějších lesích ohromné množství dříví, které není možno vyvézti pro vysoké dopravné. Na příklad jeden vagon dříví palivového bukového platí se na maďarských hranicích v Novém Městě pod Šátorem ca. 600 Kč, to jest 50.000 uher. korun. Dopravné za tentýž vagon činí z lesů za Munkačevem do zmíněné stanice 650 Kč. Nebo za jeden vagon loukotí nabízeno bylo v Praze 2300 Kč, ale dopravné stálo 5000 Kč. To jsou jen malé ukázky. Podkarpatská Rus bude zakletou zemí, nebudou-li tarify dopravní výhodně upraveny.
V Podkarpatské Rusi je ohromné bohatství přírodní a nemůže býti využitkováno. Letošní úroda v Podkarpatské Rusi byla z valné části zničena dešti. Kukuřice i brambory podlehly zkáze. Chudý horský lid jde vstříc příšeře hladu, nebude-li včas učiněno opatření. Pomoc byla již sice částečně poskytnuta, ale to nestačí. Musí býti celá pomocná akce řádně organisována a dotována. Již dnes se bídy lidu podkarpatoruského zneužívá ke štvanicím proti našemu státu. Jest zapotřebí štváče stíhati a trestati. Na Podkarpatské Rusi je třeba vedoucích činitelů silných, demokraticky a slovansky založených, kteří jsou si vědomi svého poslání a dovedou odolávati útokům a svodům. Úřednictvo naše musí tam býti vysíláno nejlepší a musí mu býti poskytnuta ochrana od nadřízených úřadů, jinak nevydrží. Ve všech úřadech, soudech a hlavně pak u notářských úřadů musí býti zaveden pořádek a mnohým v těchto úřadech musí býti připomenuto, že jsou úředníky republiky Československé. Jen tak získáme si důvěry lidu rusínského, o jehož záchranu a povznesení nám v prvé řadě jde.
Jsem pevně přesvědčen, že podaří
se nám zdolati všechny ty veliké úkoly, jichž jen malou část jsem
naznačil, budeme-li si vědomi toho, že jen spolupráce všech prováděná
na vzájemné dohodě a loyálním uznání práv mezi sebou vytvoří dílo
námi všemi žádané, zajištění naší budoucnosti. Všechno pro rozkvět
naší milované republiky a posílení československého národa! (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalej p. posl. Jokl.
Posl. Jokl (německy): Slavná sněmovno! Když bylo dne 15. května 1919 Rakousko z rozkazu dohody odzbrojeno, tu byl to anglický státník Lloyd George, který žádal, aby také všechny ostatní státy do jisté míry odzbrojily. Byl zřízen výbor z odborníků, a tento výbor vypracoval návrh, že se má povoliti Polsku 44.000 mužů vojska, Rumunsku 28.000 mužů, Jugoslavii 20.000 mužů, Uhersku 18.000 mužů a Československu 22.000 mužů. Bohužel se nestala v tomto návrhu odborníků shoda, bylo ponecháno malým státům, aby si postavily armádu podle toho, jak samy uznají za dobré, a následek toho je, že si postavily armády mnohem větší, než odpovídají jejich hospodářské zdatnosti, tak, že vesměs touto ohromnou tíží vojska strašlivě trpí. Činil se opětně, zvláště Anglií, pokus způsobiti odzbrojení, ale každý pokus byl marný. Musíme konstatovati, že vždy to byli zástupci Československa, kteří se stavěli proti myšlénce odzbrojení. Před posledním zasedáním Svazu národů přišlo ve známost, že se Lloyd George zanáší myšlenkou, uvésti v život úmluvu, aby bylo provedeno odzbrojení. Sotva se veřejnost dověděla o tomto plánu Lloyda George, obrátil se náš ministr zahraničních věcí dr. Beneš na Lloyda George dopisem, ve kterému mimo jiné praví: "V úmluvě budiž se vyhýbáno zmínce o odzbrojení. Úmluva nechť se vztahuje na čl. 8. smlouvy o Svazu národů, který označuje omezení zbrojení za žádoucí." Když potom, krátce před poslední schůzí Svazu národů, upozornil generální sekretariát Svazu národů jednotlivé státy na to, že by bylo žádoucno a že by se srovnávalo s resolucí Svazu národů, aby vydání na vojsko v běžném roce nebyla větší než v roce předešlém, odpověděl pan ministr zahraničních věcí dr. Beneš takto: "Vojenský rozpočet jest tedy na nejlepší cestě k cíli, na který pomýšlel druhy sjezd Svazu národů, totiž, že se určí na konec částkou, která odpovídá minimu spotřeby. Musí se ostatně uvážiti, že Československá republika na počátku své existence nenalezla naprosto ničeho, čeho by byla mohla užíti k organisaci své národní obrany." Pánové, musíme především jiným přece zjistiti, že se zde trochu přehánělo, neboť jest skutečností, že po shroucení byla všechna skladiště plná; poukazuji zvláště na ohromné zásoby, které byly ve vojenském skladišti v Brně, ovšem kam se poděly, to jest otázka, na níž až do dneška, přes opětné zvědavé dotazy nebylo odpověděno. Vydali jsme na militarismus v pěti letech, od r. 1918 do r. 1923, ne méně než 12 miliard, ohromnou to částku; každý si může snadno sám představiti, na jak mnohem důležitější a mnohem užitečnější věci nejen pro naše národní hospodářství, ale i pro tento mladý stát tyto částky mohly býti vynaloženy. Jest skutečností, kterou chceme také doznati, že letos rozpočet ministerstva národní obrany jest ciferně menší než loni. R. 1922 měli jsme rozpočet okrouhlých 3118 milionů korun, r. 1923 2775 milionů korun, takže jest menší požadavek o 417 milionů korun. To je však úhrn bez investicí. Máme mimo to v rozpočtu r. 1922 na stavbu kasáren 168 milionů korun, r. 1923 170 milionů korun. Vláda a oficiosní tisk nemohly dosti upozorňovati veřejnost, že nyní počalo odzbrojení, že výlohy na militarismus klesly. Faktem však je, že toto zmenšení vydání na militarismus je vyložený klam, že není ničím jiným, než klamáním veřejnosti, o které se soudí, že se nemůže informovati o pravém stavu věci. Aby se tento klam odkryl, nutno zkoumati, z jakých částek sestává těch prý uspořených 417 milionů korun. A tu přicházíme především na částku 39·1 milionů korun, která byla uspořena 5% interkalárními úroky u mezd a služného. Druhá položka ve výši 252 1/2 milionů korun, největší úspora, způsobena jest poklesem cen za všechny vyživovací potřeby. Konečně máme ještě částku 84·7 milionů korun, která r. 1922 byla ustanovena pro čas poválečný, tedy 375·7 milionů úspory, na nichž vojenská správa jest zhola nevinná. Tato úspora není nic jiného, než časový zjev, následek doby, tak že jest zde vlastně jen skutečná úspora 42 milionů korun. Ve skutečnosti se nezmenšila vydání na výzbroj ani zbrojení samé, nýbrž stoupla, poněvadž skutečně lze dokázati, že k účelům vyzbrojovacím jest letos rozpočteno více než loni, že však na druhé straně pro zvýšení hodnoty naší měny mohou býti pořízena větší množství než bylo dříve možno. Máme tudíž absolutní a relativní zvýšení vyzbrojení.
Nechci vás mnoho obtěžovati číslicemi, jenom několik málo chtěl bych uvésti: Porovnáme-li vydání za r. 1922 a 1923, shledáme: 1922 vydalo se za koně 30 milionů K, 1923 54 mil. K; na letectví: 1922 105 mil. K, 1923 130 mil. K; na telefon a telegraf: 1922 14 mil. K, 1923 8 mil K; železnice: 1922 8 mil. K, 1923 18 mil. K; automobily: 1922 75 mil. K, 1923 80 mil K; střelivo: 1922 43 mil. K, 1923 53 mil. K.
I tam, kde není nominálního vzestupu vydání, jsou sumy ohromně veliké. Tak vydáváme na dělostřelectvo a ruční střelní zbraně dosud 535 mil. K, v tom za pancéřová auta, za plynové masky, za ruční granáty a za náboje do pušek ne méně než 132 mil. K, proti 17 mil. K v roce loňském. To je odzbrojování, jak se provádí v Československu, a jak se domnívají, že mohou veřejnosti namluviti. Při tom musíme podržeti na zřeteli, že jest to nekonečný šroub, jenž se rok od roku opakuje. Neboť položky, které jsou v rozpočtu pro tyto účely zařazeny, jsou jenom splátkami. První, druhá, třetí, a já nevím kolik splátek ještě přijde, slovem: hrůza bez konce.
Takovou hrůzou bez konce se zdají býti také nové položky výdejné na manévry. R. 1922 vydalo se ně 40 mil. K, pro r. 1923 bylo zařazeno do rozpočtu 52 mil. K. Kdo do těchto věcí vidí, kdo jen trochu rozumí vojenství, ví, že celé manévry jsou vyhozenými penězi Mluvil jsem již v rozpočtovém výboru obšírně o těchto věcech a upozornil na to, že manévry jsou vlastně neštěstím pro každé vojsko. Vojáci, kteří na podzim r.1914 a na jaře r. 1915 šli do vojny a kteří byli na manévrech vycepováni, byli smeteni s bojiště, stali se vesměs obětmi války, protože mysleli, že se může po způsobu manévrů vyhráti bitva. Ostatně víme též, že vydání za manévry nepřijdou k dobru vojákům, nýbrž že mají na nich hlavně podíl rozličná vydání na povinnosti representační, četní kibicové manévrů, z ciziny pozvaní hosté, a že tito pohltí největší část vydaných částek.
Pánové! Podal jsem Vám obraz odzbrojení v Československu. Abych Vám tento obraz ještě lépe propracoval, chci s Vámi sděliti, jak se jiné státy pustily do otázky odzbrojení a ji provedly. Anglie především snížila v posledním rozpočtu vydání na brannou moc o 79 mil. liber šterlinků, t. j. okrouhle 1100 mil. českých korun. Celý stav britského vojska činí 152.836 mužů. Anglická vláda snížila stav vojska o 48.000 mužů. V Dánsku snížili počet branců z 11.500 na 6700 mužů, výdaje vojenské z 65 mil. K na 43 1/2 mil. K. Rumunsko zaznamenává snížení počtu vojska ze 150.000 mužů na 125.000 mužů. Japonsko se usneslo snížiti v 10 letech vojsko o 56.000 mužů a 13.000 koní, dobu služební o 3 měsíce. Francie snížila dobu služební na 18 měsíců. A u nás? My máme stav vojska tak vysoký, jako Spojené státy severoamerické, tam jest však 100 milionů obyvatelů, kdežto my máme jen 14 milionů lidí, ale stejný počet vojska, 150.000 mužů. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Pánové, mluvil jsem o tom obšírně v rozpočtovém výboru, že jest možnost snížiti ihned vojsko a břemena. Potřebujeme jen ihned provésti platný branný zákon, který stanoví 14timěsíční služební dobu s jistými přechodnými stadiemi. Potřebujeme se jen usnésti na tom, že 14timěsíční služební doba nemá vstoupiti v platnost teprve roku 1926, nýbrž ihned. My, němečtí sociální demokraté, také to navrhneme.
A nyní, pánové, dovolte mi krátce, poněvadž mi to nebylo v rozpočtovém výboru možno, abych zde odpověděl panu ministrovi národní obrany na jeho řeč, kterou odpověděl na mé vývody.
Položil jsem panu ministrovi národní obrany v rozpočtovém výboru otázku, kam přijdou příjmy u vojenských soudů; v minulém roce bylo složeno na pokutách mnoho set tisíc korun. Pan ministr národní obrany myslel, že tyto částky byly odvedeny nějakému fondu pro invalidy. Jsme již jednou tak zvědavými lidmi, to leží v našem politickém názoru, a chceme věděti, co to je za fond pro invalidy. Neboť, pokud jsme zpraveni, jsou částky na podporu invalidů zákonně stanoveny a činí se pro tyto podpory rozpočtové požadavky.
Při této příležitosti chci také upozorniti na naléhavou nutnost reformy vojenského trestního řádu. Ministr národní obrany ví zcela dobře, že v starém Rakousku byli to právě poslanci českého národa, kteří žádali naléhavě reformy vojenského trestního řádu. Tázal jsem se pana ministra národní obrany, kdy se konečně dostane národní shromáždění k tomu, aby rozpočtově vyřídilo výtky na mobilisaci. Pan ministr národní obrany mínil, že částky, vydané na mobilisaci, byly uhrazeny úsporami a jmenoval sám 100 milionů korun. Pane ministře, zde něco smrdí! Neboť podle nám oznámeného materiálu, byly učiněny objednávky ve výši 557 milionů korun, storna ve výši 237 milionů korun. Sto milionů korun jest prý hrazeno úsporami, zbývá tedy ještě vždy 200 milionů korun, stran nichž prosíme naléhavě o vysvětlení. Pan ministr národní obrany se domníval, že může mou věcnou kritiku na nevěcných předpokladech francouzské mise, jako vychovatelky našich vojínů odbýti tím, řekne-li, že Němec má ovšem zcela jinou snahu, než on. Pánové! Odvozoval to z toho, že my Němci šmahem všichni soudíme tak jen z nenávisti proti francouzské misi. Odpověď pana ministra národní obrany byla vůbec poněkud, jak se v Prusku říkává, ledabylá. Chci zpraviti pana ministra nár. obrany o tom, co mi doslovně píše svědomitý, vysoký československý důstojník: "Výcvik" - tak píše důstojník -"který dostáváme od Marokánů - tak jmenují ve vojenských kruzích všeobecně francouzské důstojníky, (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!) - jest nepochybně velice dobrý. Jenom že se nehodí, bohužel, pro nás Čechoslováky, nýbrž pro senegalské černochy, za jaké nás považují." A bylo-li by třeba ještě dalšího důkazu, jak nevhodni jsou francouzští důstojníci k výcviku československých vojáků, stačí malý poukaz na Hranice, kde měli do roka tři velitele, mezi těmito jednoho, který fackoval vše, co mu přišlo do cesty, i když to byli důstojníci. (Německý výkřik: Mluví ti také česky?) Ne! nemohou se ani dorozuměti s těmi, které vychovávají. Nuže, když se nám nevěří a jsme viněni ze zavilosti, chci uvésti několik českých svědků, na něž nebylo působeno a již nejsou podezřelí. Především chtěl bych poukázati na úsudek kolegů Hummelhanse a Špatného při poslední rozpočtové debatě v roce 1921 o francouzské misi. Úsudek obou těchto kolegů se shoduje doslovně s mým, jenom že tenkráte ti kolegové neměli pravděpodobně příležitosti, aby vyzkoušeli věcné kvality vychovatelské francouzských důstojníků. Ale mám ještě jiné prameny."Tribuna", jíž se jistě nemůže vyčítati, že by byla zvláště příznivá Němcům, nebo že by tak soudila o francouzské misi ze zavilosti, psala před nedávnem: Zastáváme stanovisko, že činnost francouzských důstojníků u nás se má omezovati na čistě vojenské záležitosti. Naproti tomu se nemají plésti do otázek výchovy, poněvadž tento učitelský úřad vyžaduje znalosti národní tradice a národního karakteru, který jest jim cizí. Již před válkou byla Francie při nejmenším byrokratickým národem, aspoň tak byrokratickým, jako staré Rakousko. (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!) Za války byrokratismus tam ještě vzrostl. Od Francouzů se nemůžeme naučiti moderní administrativě. Mohl bych úsudek doplniti podrobnou poznámkou, která prošla "Lidovými novinami", nepraví se v ní však nic podstatně jiného. Faktem je, že přítomností francouzské mise stoupl mezi důstojníky duch vyvyšování z domýšlivosti, že se u nás, jako v starém Rakousku a Německu a dnes ve Francii, roztahuje duch, tlačící na vládu kast, zjev největšího nebezpečí válečného. Skutečností je, to nelze popříti, a ministr národní obrany nemohl v rozpočtovém výboru nic jiného říci, než že je mu to líto, že nemohu poznati, že si v ministerstvu zjednal vážnost. Skutečnost je, že vliv demokracie, vliv zastupitelství národa, vliv ministra ve vojenské správě se rovná nule. A ať se pan ministr pro toto zjištění sebe více zlobí, nemohu si pomoci, nepřicházím vzhledem ke skutečnostem k jinému výsledku.
Podali jsme mnoho interpelací a víte, že interpelace mají být do dvou měsíců zodpověděny, tyto nejsou dodnes zodpověděny. Interpelace podali: Senátoři Löw, dr. Heller o nelidském jednání s vojíny v posádkách na maďarské hranici, poslanci Pohl, Jokl, Blatná o skandálních poměrech v 23. pěším pluku v Bratislavě, Hackenberg, Jokl, Häusler, o poměrech při 12. lehkém pěším pluku v Užhorodě, senátoři Stark, Friedrich o dítěti zabitém na střelnici ve Stodě, poslanci Kaufmann, Jokl, Heeger o neoprávněné, ostré střelbě na veřejných cestách, senátoři dr. Heller, Link o živnostenském hraní hudebních kapel, dr. Heller, Perthenová o nahrazení škod způsobených československým vojskem v německé průmyslové pokračovací škole v Ústí nad Labem. Žádná odpověď, k tomu mnoho intervencí v drobném styku s ministerstvy, jak to chci jmenovati. Máme instituce záložních důstojníků, nemáme ustanovení v zákoně, kde jest tato instituce záložních důstojníků zákonně upravena. Odstranili jsme jednoroční, dobrovolnické právo. Starých rakouských ustanovení nelze tudíž více užíti, a přes to máme instituci záložních důstojníků. Usnesli jsme se před půl rokem v branném výboru, že ministerstvo má ihned oznámiti, jak se staví ke splnění mých požadavků: odstranění t. zv. nemocenského žoldu, že nemocný voják dostává jen poloviční žold, a odstranění ztráty požitků na penězích a kuřivu, co disciplinární trest. Do dneška čekáme v branném výboru na tuto zprávu. Členové branného výboru měli v úmyslu zrušiti tyto věci proti vůli vojenských činitelů, poněvadž byla uznána neslýchanost tohoto zařízení. Bylo tu usnesení sněmovny, totiž resoluce, která byla přijata před půl rokem, že se má sněmovně předložiti podrobný vládní návrh, týkající se všech otázek vojenského ubytování. Dodnes toho nemáme. V § 97 prováděcího nařízení k brannému zákonu jest ustanovení, že členům tělocvičných jednot mají býti povoleny výhody při konání vojenských cvičení. Dodnes nemáme žádného bližšího pokynu, jak tyto výhody jsou myšleny a jak budou poskytovány. Před rokem bylo nám slíbeno, že bude předložen sněmovně návrh nového zákona o příspěvku vyživovacím a dodnes ho ještě nemáme. Žádali, jsme ve výboru zákon o přezkoušení výloh při mobilisaci, výbor nemůže však pracovati, poněvadž mu není předložen potřebný materiál.