Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Prosím o ticho.
Posl. dr. Juriga (pokračuje): Toľko rozumu mám vždycky, ľudová strana je pomerne viace menej kvalitatívne inteligentnejšia, než vy všetci dohromady. (Smích.) Podívaj sa, čo ty máš, Dubický, školy nemáš.
Ohľadne ministerstva spravedlnosti musím poznamenať tú potupnú okolnosť, že je na Slovensku nielen diktatúra četníctva, nielen diktatúra kancelárskej panščiny, ale duchovražda, a síce skrze konfiškácie novín. Áno, to je hanba našej republiky a znovu osvedčujem sa, že za Uhorska nikdy nám toľko nekonfiškovali, ak nám konfiškujú za republiky. Pánovia moji! My vám povedáme: Keď deláme krivdy, postavte nás pred súd a treba nás zavrete, ako postavili Krista Pána pred Piláta. Jestli nepravdu hovorím, dokáž, a jestli pravdu hovorím, čo mňa tepeš? Jestli píšem nepravdu, tak mi ju dokáž a keď píšem pravdu, prečo mňa konfiškuješ? To je tyrannia, to nemôže človek sniesť; čo sa nám snívalo o slobode ducha, o voľnosti, slobodnom vývine ducha! Jak môže sa človek voľne vyvíjať, ak môže duchu svojmu dať vzneť, keď nad ňom stojí četník, keď nad ňom stojí cenzor a to konfiškovanie zúmyselne a zlostne je prevádzané? To je sloboda, to je oslobodená vlasť? Detektivovia, policajti, četníci, to je spravedlnosť, uvádzať ducha rakúskeho, že keď niekto niečo povie proti republike, po pohárku vína v nedeľu v krčme v noci o 1 hodine, už ho četníci vlečú a zavrú a plné sú žaláre pre sprostosť a ľudia dostávajú žalobné listiny pre velezradu. Tak na príklad taký strýček Jaroš z Bystrice príde ke mne a ukazuje mi ohromný list. Pytám sa ho: "Čo sa vám stalo?" a on praví: "Bol som v Amerike, nebol som zavretý, nebol som pokutovaný a podívajte sa. Česi mňa chcú dať zavreť." Podívam sa na to: Obžalobný list, obžaloba pre velezradu. Čo to tam je? Četníci mu chytili za zubadlo kone a on povedal četníkovi: "Keď ťa chytí niekto za tvoj bajonet, čo ty na to povieš?" Lebo viete, že furman si nedá vziať koňa za zubadlo, to je česť furmanská, že si to ani od četníka nedá. Na to ten strýček povedá: "To je republika, takú republiku musí čert sobrať", a už sú z toho tri stránky velezrady, velezrada to, velezrada to. A chudiaka človiečka četníci vyšetrovali, ale keď kradú niekde, tam ich nevideť, ale pekne o 6-7 hodinách sa zavrú, pekne karty hrajú a ani jeden sa neukáže. Ale pri politických perzekuciach všade vidíte detektivov. Jak sa človek na niekoľko minút shovára, traja štyria si zasednú a už sa začnú kopať pod stolom. To je znamenie že za chrobtom sedí tu detektív. Odkiaľ berete toľko detektívov a tie peniaze, ktoré na ne vyhadzujete? Tak vyzerá spravedlnosť. V tej spravedlnosti základom je četnícka diktatúra, detektívy, denunciantstvo, duchovražda, že sa noviny zabíjajú, aby sa o tom pisať nemohlo.
Naposledy niekoľko slov k ministerstvu národnej obrany. Jestli niečo dokazuje naše otroctvo, otroctvo slovenského národa, tak to dokazuje sústava československého vojska. Inde tá slovenčina alespoň je jako popelúška trpená, ale pri vojsku nikde slovenčiny niet. Vo štatistike, čo nám ešte Maďari spravili, nás aspoň vykazovali, že Tótóv, Slovákov je v Maďarsku toľko a toľko. Vy ste i to shltli a vykazujete len Čechoslovákov a Slováci sú ztratení i vo štatistike. Slovensky pri vojančíne sme nikdy neslyšali písať, ačkoľvek je slovenčina rovnoprávna s českou rečou a kto česky nevie, ten žiadnym dôstojníkom nemôže byť. Kde máme my školy pre naších slovenských dôstojníkov, aby sa naše slovenské pokolenie mohlo vychovávať? Ten Slovák nevidí, že tá vlasť je jeho, lebo vidí vo vojsku len inštrument českého národa, vidí, že on je bajonetmi utisnutý a nemôže sa pohnúť. Jestli sme my bratia, tak i nám slovenčina pri vojsku patrí, naši dôstojníci, naši komandanti. Vôbec na Slovensku má byť zariadená jak administrácia a školstvo, tak i vojsko by malo byť slovenské. Potom by ten Slovák neriekal, ako hovorí dnes: Drieve sme boli pod jarmom maďarským a teraz sme pod jarmom českým. Keby videl, že na Slovensku je pánom, že tam rozkazuje, že to je jeho vlasť, smyšľal by ináč, ale to on nevidí a to je nebezpečie pre celý slovenský národ a republiku. My za militarizmus nie sme z dôvodov hospodárskych i z dôvodov demokratických, ale iste vojsko je najlepším dôkazom, že my sme v Československej republike ako osobitný slovenský národ. Veríme, že svrhneme toto české jarmo, stejne ako sme svrhli maďarské a že bude Slovensko ako slovenské a že bude naše a nie vaše.
Pripomenúť musím ešte pri vojenstve náboženskú stránku veci. Mali by o tom mluviť vlastne lidovci, oni rozhodne spíše než my. Práve v "Ľudových Listoch" som to čítal a pozdejšie i sám som to zkusil, že vojakov zavierali, keď na veľký piatok nechceli robiť prácu a chceli ísť do kostola. Zavreli jak katolíkov, tak tiež evangelíkov. Prednášky osvetové robia sa práve vtedy, keď majú byť bohoslužby a celé naše vojsko neni vlastne ničím iným, nežli inštitúciou čechisovania slovenského národa a tendencia osvetových prednášok nesmeruje nikam inam, nežli udusiť slovenského, národného, osobitého ducha, pokaziť na češčinu slovenský jazyk a vyrvať z duše slovenského vojaka Krista a miesto neho tam vložiť Husa. Tak myslia, keď vyrvú slovenskému vojakovi Krista a vložia tam Husa, že potom ľahšie ho počeštia a zotročia, že nebude osobitným, slovenským, lež že bude otrokom idee husitskej, idee českej.
So sociálneho hľadiska vojsko je najväčším dôkazom, že naša Československá republika celkom sa vyvíja na kopyto starých imperialistických štátov. Jeho jadro je, že na chrbte menej kvalifikovaných ľudí sa chce živiť stádo t. zv. kvalifikovaných za tie platy, za bremená, jaké len ten prostý, ten jednoduchý unesie. Dívajte sa na príklad: U nás na 9 vojakov jednoduchých prijde 1 rotmistr, na 20 vojakov prostých 1 poručík, na 90 vojakov prostých 1 nadporučík, na 45 prostých 1 kapitán, na 35 ľudí 1 štábny kapitán, na 220 prostých 1 major, na 130 prostých 1 podplukovník, na 250 ľudí 1 plukovník a na 1263 ľudí generál. Taký je podľa počtu nášho vojska pomer medzi dôstojnictvom a vojakmi. Tak je to obťažené, tak je to vyrabujúce, že to skutočne ďalej neide. Naberú si sprosťáčkov, tí musia slúžiť zadarmo, musia jesť zlé jedlo, musia poslúchať - a vedľa nich hejno pánov žije z nich, z jejich peňazí, a ty sedliacky, robotnícky, remeselnícký synků, slúž a poslúchaj! A prečo že mu nedáte plat? Keď je demokracia, má to byť ako pri milicii, aby bol každý služobníkom svojho štátu. Je to ten starý imperialistický spôsob, ktorý zaviedol t. zv. kvalifikáciu, diplom, aby jednotlivci snadno mohli žiť na tele národa. To je najjasnejší obraz smutného vývinu našej republiky.
Slavná snemovňa, tento smer všade sa javí v celom rozpočte slovenskom. To si zapamätajte a nechváľte sa, že na Slováka niečo dávate! Dávate to pre seba, dávate to pre svoje deti, kdežto pre nás je len jedno právo: "Nelze vyhověti." Pre nás je len jedno právo: vyviezť do Francie za robotníkov, ako sa teraz práve o tom vyjednáva. Pre nás je len jedno právo, aby sme totiž boli služobníkmi vašimi.
Naše právo je to, abysme boli vaši služobníci, otroci t. zv. štátotvorných strán. Čo najlepším toho dôkazom, že všetky investicie, ktoré veľkým tónom hlásite Slovákom: Koľko na vás platíme, koľko nás stojíte - nie sú reálne. Až plány budou hotové, až to páni inženieri všetko zariadia, až si obstaráte nejakú požičku pre tých Slovákov. Ale nedávate-li nič, nechlubte sa tak. Ani jednu školu na Slovensku ste nepostavili. Nič. Robí sa u nás politika taká, ako keď vrabci lezú do lašťovčieho hniezda. Keď sú lašťovičky slabšie a sú vonku, vrabci vrazia do hniezda a zasadia sa do toho pelíšku, čviríkajú tam a kričia, že sú doma. A lašťovičky štebotajú vonku.
My to vidíme, že sme skutočne
na smrť odsúdený národ. Aspoň od terajších štátotvorných strán.
Ale my veríme, že povstanú v českom národe takí synovia, ako českí
bratia v Amerike, ako dr. Horský. Ten duch predsa len pomalunku
svitne v hlavách, tú nádej máme. Milujeme tú republiku, sme za
nu, trebárs z nej nič nemáme a veríme, že príde doba, že ten malý
náš národ sa tak zmôže, že vynutíme si uznať náš osobitný národ
a vydať nám to právo a tú česť, ktorú pán president svojim perom
podpísal - našu samosprávu nášmu slovenskému ľudu v našej Slovenskej
krajine. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalej pán posl. Mašata.
Posl. Mašata: Slavná sněmovno! Každý pořádný hospodář ke konci roku uzavírá účty a dělá přehled svého hospodaření za uplynulý rok. Zkoumá příčiny svých neúspěchů a zjišťuje konečné své úspěchy a říká si: "Toto nesmím dělati, toto musím dělati jinak, toto budu dělati opět." A při tom vezme tužku do ruky a počítá, srovnává a rozhoduje se o své činnosti hospodářské pro příští rok. Dělá rozpočet a sám u sebe provádí rozpočtovou debatu. A je-li toho potřebí, zavolá své domácí lidi, radí se s nimi a rozhoduje se za jejich souhlasu nebo také nesouhlasu.
Stát je také takovým hospodářstvím, ovšem velikým, v němž každoročně je třeba dělati přehled o vykonané činnosti, shledávat příčiny úspěchů a neúspěchů, rozhodovati o příští činnosti a stanoviti pro příští rok vydání a příjmy. Tuto práci v našem státě vykonávají sněmovna a senát Národního shromáždění. A protože tyto zákonodárné sbory jsou složeny z různorodých činitelů, slyšíme v rozpočtové debatě také různé názory o státní správě a státním hospodářství, ba i o státě samém.
Minulé rozpočtové debaty i debata nynější ukázaly nám jasně, že v našem státě máme činitele dvojího druhu, totiž takové, jimž na státě našem a jeho zdárném vývoji záleží, a pak takové, kteří by nejraději viděli, kdyby naše republika jako státní útvar zmizela s povrchu zemského. A podle toho vyznívají pronesené řeči buď státně, nebo, byť byly sebe rafinovaněji obestřeny, protistátně.
Řečníci, kteří posuzují činnost a potřeby státu s hlediska státního, byť i někdy vyjadřovali se dosti kriticky o činnosti státní správy a státním hospodářství, mají vždycky na zřeteli prospěch státu a jeho obyvatelů a svým upozorňováním na nedostatky a závady chtějí přivoditi nápravu a zlepšení poměrů, kdežto řečníci, smýšlející protistátně, svými vývody snaží se přivoditi poruchy a rozvrat, což nemůže prospěti ani státu, ani jeho obyvatelstvu.
Těmto činitelům, ať již patří kterékoliv protistátní skupině - Němcům, Maďarům, komunistům nebo ludovcům - bylo s naší strany již nesčíslněkráte řečeno, že marno je všechno jejich úsilí o přivodění rozvratu v naší republice a tím snad také jejího pádu, na nějž tak žádostivě čekají, neboť oni tento stát nebudovali a na jeho zdárném vývoji nespolupracují. To všechno jsme udělali my sami, příslušníci československého národa, a když měli jsme tolik síly a schopností svůj stát si vybudovati, budeme míti také dosti síly a schopnosti sami si jej spravovati a proti jejich rozkladné činnosti ho hájiti. Stát náš byl obnoven po dle historické nutnosti, která našla nás připraveny, a protože dovedli jsme dáti svému státu zdravé základy demokratické, nepodaří se již pozůstalým trosečníkům hegemonie německé a maďarské, nebo zkrachovaným žoldákům degenerovaného monarchismu a zlotřilé reakce, nebo směšným vyznavačům ztřeštěných teorií otřásti základy našeho státu a nás ve svém vývoji zaraziti.
Němci, Maďaři, komunisté a ľudovci mají nejméně práva kritisovati nezdravé zjevy a poměry v tomto státě, neboť oni nepřičinili se ani jedním hnutím o odstranění závad a poruch, které jsou smutnými pozůstatky z dob minulých a světové války, ba naopak ještě sami přičiňovali se a přičiňují, aby těch poruch a závad bylo ještě více. (Výborně!)
Prostý lid však, který tito činitelé zastupují, má zdravý rozum a není daleká doba, kdy skutečnost ukáže mu pravdu a pak bude tento lid soudit a odsoudí. Kdyby nebyli pánové z německého, maďarského, komunistického a ľuďáckého tábora zaslepeni záštím a ohlušeni svým vlastním křikem, viděli by a slyšeli své vlastní lidi, kteří projevují krajní nespokojenost s jich vůdcovstvím a politikou a obrátili by včas. To se však nestane, a proto ať naplní se jejich osud. Nám je to lhostejno. My půjdeme svou cestou dále za vytčeným cílem. (Výborně!)
Co chceme, my upřímní Čechoslováci? Pokoj a mír v celém světě, bratrství v národě, bratrství národů, bratrství lidstva, zajištění práva na život každému člověku, dosažení nejvyšší dokonalosti lidského plemene. Ke konečným metám vede cesta daleká, práce přetěžká, která znamená přerod, převýchovu všeho lidstva v skutečné, opravdové demokracii. Přeroditi a převychovati celé lidstvo je úkolem, který vyžadovati si bude ohromného úsilí a nadlidské práce kulturní celých věků. Přes to však nesmí býti těmi, kdož úkolu tohoto se podjímají, ztracena ani jediná hodina, ani jediná příležitost. Lidstvo, toť souhrn jedinců, sdružených v národy. Ne každý národ jest ve svém celku proniknut názory demokratickými a jen budoucnost a skutečnost naučí jej znáti tyto idee, které dříve či později jej proniknou. Náš národ československý byl a jest národem proniknutým ideou demokratickou a scházelo mu jen prostředí, v němž by tuto ideu uplatnil - vlastní stát. Ten nyní máme a proto snažíme se a budeme se snažiti, abychom dali svým životem a svou činností průchod ideám demokratickým. Budeme budovati nový život vzájemným poznáváním se, sbližováním a spoluprací. Budeme sami sebe vychovávati a budeme se snažiti, abychom zavedli ve svém státě vládu pravé demokracie. Budeme odstraňovati je kus po kuse starý, shnilý, zpuchřelý společenský a hospodářský řád, který dával jedněm nadpráví a druhé nechal trpěti a učil je nenávisti. Každý krok, který učiníme, každá koruna, kterou pro státní správu a státní hospodářství určíme, musejí působiti ve prospěch ideí demokracie. My zemědělci, hlavně my drobní zemědělci a živnostníci, jsme, chceme býti a budeme průkopníky těchto ideí demokratických. Po staletí jsme trpěli a strádali, chceme žíti životem lidským, a protože víme, jak trpký je život deptaného člověka kulturně, hospodářsky a sociálně, nechceme, aby tento druhý život někdo prožíval, a proto chceme, aby umožněn byl lidský život všem.
Žádáme od společnosti lidské uznání našich lidských práv a jsme ochotni podati ruku každému, kdo se svých lidských práv domáhá, ať patří kterékoliv pracující vrstvě. Jsme přesvědčeni o tom, že lidská práva se dobývají a udržují prací, avšak víme též, že práce, je-li nesvobodná, nalézá-li se spoutána společenským a hospodářským řádem, v područí násilné zvůle hospodářsky a společensky silných povýšenců, je vykořisťována v neprospěch pracujících. Proto chceme, aby v našem státě byla práce svobodna, plně hodnocena a tím také radostna. Jsme nepřáteli každého, kdo bez práce nebo z cizí práce chce býti živ a uplatňovati své právo na život, je-li práce schopen, na útraty druhých pracujících vrstev. Proto přáli bychom si, aby organisaci práce v našem státě byla věnována největší péče a pozornost. V důsledku toho domáhali jsme se a domáháme se, aby provedena byla organisace práce v zemědělství tak, aby co nejméně bylo pracujících zemědělců, kteří by byli odvislí od zvůle a milosti vlastníků půdy, a pokud budou námezdní zemědělci zaměstnáni na cizí půdě, aby jejich poměr k zaměstnavateli byl upraven tak, aby necítili se otroky vlastníka půdy, ale spolupracovníky na půdě. Věřím, že poměr člověka, pracujícího v zemědělství za mzdu, se k jeho prospěchu vyřeší, neboť v menším a středním hospodářství selském není tak velikých nesrovnalostí mezi zaměstnavatelem a zaměstnaným, a pokud velkých majetků pozemkových se týče, bude-li řádně a rozumně vyřešena a provedena pozemková reforma, odstraní se sociální bída zaměstnanců ve veliké míře.
Pozemková reforma byla a jest u nás posuzována ne vždycky poctivě a spravedlivě, jak by to zájem lidu pracujícího v zemědělství vyžadoval a jak by to našemu státu bylo ku prospěchu. Provádění pozemkové reformy děje se pod vlivem stranické zaujatosti a proto výsledky provádění neuspokojují interesované kruhy zemědělsky pracujícího lidu. Jest si vším právem stěžováno z řad uchazečů o půdu, že provádění pozemkové reformy děje se pomalým, zdlouhavým tempem. Je sice pravda, že příčinami pomalého a zdlouhavého provedení pozemkové reformy byly nutné přípravy zákonodárného, organisačního a technického rázu, že provádění zdržuje odpor postižených vlastníků latifundií proti pozemkové reformě, ale je také pravda, že nebylo z kruhů vládních a politických dostatečného porozumění pro veliký význam pozemkové reformy pro náš národ a stát a že uměle a úmyslně byly přípravné práce zdržovány a potíže k rychlému provedení pozemkové reformy činěny.
Vzpomínám jen potíží, které zažil Státní pozemkový úřad se svou organisací personálu, se svým umístěním, s opatřením si finančních prostředků pro provádění pozemkové reformy nutných, vzpomínám trapných častokráte jednání mezi politickými stranami o znění jednotlivých paragrafů zákonů o pozemkové reformě, která končívala sice kompromisem, ale jichž výsledek naprosto nebyl příznivým pozemkové reformě, vzpomínám usnesení správního výboru Státního pozemkového úřadu, jimiž poškozen byl pravý účel pozemkové reformy, hlavně pokud se zbytkových statků týče, a kdybych šel do podrobností, uvedl bych ohromnou řadu potíží, které tvořilo buď neporozumění nebo zlý, sobecký úmysl. Ano, slavná sněmovno, velká část viny spočívá v činitelích, kteří pozemkovou reformu měli prováděti a kteří nedbali skutečných potřeb a zájmů lidu, ale pochybných programů svých stran. Dnes je jisto, že to nejhorší máme překonáno a jsem povděčen vládě, že rozpočtem svým umožňuje provádění pozemkové reformy ve větším slohu. (Výborně!)
Až posud prováděna byla pozemková reforma několikerým způsobem. V prvé řadě byl to zákon o výkupu dlouhodobých pachtů, který umožnil převedení skorem 100 tisíc ha zemědělské půdy do soukromého vlastnictví oprávněných pachtýřů. Dlužno jen litovati, že v mnohých případech narazila tato akce na neochotu a stranickou zaujatost soudních orgánů, takže celá řada případů je dosud nevyřízena a neskončena. S povděkem za to však musíme kvitovati záslužnou činnost těch soudců, kteří s příkladnou horlivostí tuto akci provedli. Pan ministr spravedlnosti by si získal zásluhu o zavedení pořádku a uklidnění postižených zájemníků, kdyby u soudů, kde je akce tato neprovedena, zjednal nápravu.
Další akcí byl příděl půdy do vnuceného nájmu podle § 63 přídělového zákona. Akcí touto přiděleno bylo taktéž asi 100 tisíc ha půdy asi 300 tisícům drobných uchazečů. Vnucený pacht na mnohých místech a v mnohých případech vypomohl v nejhorší tísni hospodářské, ačkoliv na druhé straně nutno přiznati, že provádění přídělu vyvolalo vinou vlastníků a velkopachtýřů půdy a akci nepřejících nebo nerozumějících úředníků mnoho zlé krve a národohospodářských škod, zvláště tam, kde půda dostala se do rukou zemědělců. Přes to však i takhle vykonala tato akce své poslání, neboť ukázala jasně, komu se půda při řádném přídělovém řízení přidělovati nemá, chceme-li se uvarovati národohospodářských ztrát. Vnucený nájem byl v mnoha případech uzavřen na 3 roky a proto byl tento nájem vzhledem k pomalému postupu pozemkové reformy prodloužen na dobu 6letou.
Jinou neméně důležitou akcí bylo přidělení potřebné půdy stavební a rozptýlené. Tato dobře míněná akce měla odpomoci nouzi o stavební pozemky, podporovati stavební ruch na venkově a dáti možnost drobným zemědělcům k rozšíření a výstavbě hospodářských i obytných budov, rozšíření dvorků a založení zahrad, pokud se týče půdy stavební - a pokud se týče půdy rozptýlené, měla ukojiti nejnutnější potřebu půdy drobných zemědělců u všech velkostatkářských objektů a odstraniti pro řádné přídělové řízení ony parcely, kterými je soustavná práce přídělová zatěžována.
Narazila bohužel na nedostatek náhradového zákona, kteréhožto nedostatku bylo vlastníky latifundií na mnohých místech použito k pasivnímu i aktivnímu odporu, takže akce tato uvázla a ani dodatečnou novelou zákona náhradového nebyla ku svému skončení přivedena. V zájmu pracujícího lidu venkovského dlužno litovati tohoto neúspěchu, neboť rychlé a hladké vyřešení této akce bylo by nesmírně prospělo nejen uchazečům o tuto půdu, ale i všeobecnému dobru a bylo by jistě přispělo ke zmírnění krise ve stavebním odvětví na venkově a bylo by odpomohlo v mnohých místech hrozivé příšeře nezaměstnanosti. Bude nanejvýš nutno, tuto akci uvésti v soulad se řádným přídělovým řízením a přivésti ji k řádnému provedení a skončení.
Vlastní činností v pozemkové reformě jest řádné přídělové řízení. Jest pravdou, že počátky řádného přídělového řízení narazily na přemnohé potíže, v nichž nejdůležitějšími byly nezapracovanost personálu úřednického, nedostatek téhož personálu, organisovaný odpor vlastníků latifundií, kteří všemi možnými prostředky bránili se pozemkové reformě, organisovaný odpor zaměstnanců, uměle vyvolávané spory o způsob provádění pozemkové reformy ve správním výboru státního pozemkového úřadu, uměle vyvolávaná nespokojenost mezi zájemníky o půdu, zákonné nedostatky náhradového zákona, hlavně pokud se týče zaměstnanců a mnohé jiné. Tyto potíže byly většinou překonány a řádné přídělové řízení nalézá se v plném proudu, avšak přes to vše vykazuje ještě mnohé závady, které bude nutno ještě odstraniti.
Jednou z největších závad jest vysoká přídělová cena. Zákon náhradový měl na mysli příděl půdy za ceny odpovídající hospodářské skutečnosti a proto stanovil, že půda přejímaná má býti placena cenou předválečnou. Nedopatřením však byla pojata do zákona doba válečná, rok 1914 a 1915, což dalo podnět k známým tabulkám prof. Brdlíka, kde katastrální výnos, násobený určitým násobkem, poskytne cenu o čtvrtinu i více větší, než cena předválečná. Na tuto cenu přivěsila se celá řada přirážek, které cenu přídělovou nesmírně zvyšují. Jedna taková přirážka - bonitní - byla vládním nařízením ze dne 16. října t. r. upravena a její úprava přispěje bohdá ke spravedlivému snížení ceny přídělové. Tato bonitní přirážka činila při půdě bez budov 30%, při půdě s budovami 50%, při budovách bez půdy 70% náhradové základní ceny. Dle vydaného nařízení bude činiti tato přirážka bez budov 5%, při půdě s budovami 10%, při budovách bez půdy 15% základní náhradové ceny, avšak musí býti nárok na tuto přirážku řádně prokázán. Toto vládní nařízení jest jedním z nejrozumnějších, které minulá vláda učinila, neboť odstranila jím dlouhé a nechutné spory o výši přirážky a umožnila aspoň přibližné stanovení ceny přídělové. Přirážka tato byla hlavní příčinou toho, že nemohla býti uchazečům o půdu včas sdělována cena, za jakou bude půda přidělována a docházelo v mnohých případech k trapným scénám mezi uchazeči a úředníky státního pozemkového úřadu.
Další příčina zdražení půdy spočívá v přirážkách, které státní pozemkový úřad připočítává k ceně náhradové. Přirážky tyto jsou: 1. Na dávku z majetku podle § 5 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 323 Sb. z. a n., 2. pro fond zaměstnanecký podle novely k náhradovému zákonu a 3. na náhradu režijních výloh státního pozemkového úřadu vzniklých při provádění pozemkové reformy, případně i výlohy vzniklé s měřickými pracemi. Státní pozemkový úřad jménem těchto přirážek připočítává k ceně přejímací 60% a náklady za měřické práce, které odhaduje 250 až 300 Kč za 1 ha. Tyto přirážky zdražují velice přidělovanou půdu, jak seznáme z následujícího příkladu:
1 ha půdy v oblasti obilinářsko-bramborářské stál před válkou při 30 Kč katastrálním výnosu a 10 km vzdálenosti od dráhy nebo města 1000 K. Nyní vypočítává se jeho cena podle tabulek prof. Brdlíka tak, že znásobí se katastrální výnos 30 K násobkem 49, což činí 1470 Kč. K tomu připočítá se 10%ní bonitní přirážka 147 Kč, takže cena přejímací činí 1617 Kč. Tato cena je základnou pro vypočítání ceny přídělové, neboť srážka podle § 42 a 42 a) náhradového zákona, o niž dostane latifundista méně a která plyne do fondu kolonisačního, nemá na cenu přídělovou vlivu. Připočítáme-li k přejímací ceně 1617 Kč ohlášených 60%, které činí 970·20 Kč a měřický náklad za 1 ha 300 Kč, činí přídělová cena takového ha půdy v chudém kraji 2887·20 Kč, čili třikráte tolik jako před válkou. Cena tato při dnešním poklesu cen zemědělských produktů, vysokém zatížení daňovém a nepoměrně vysoké ceně výrobků průmyslových a zvýšené ceně práce dělnické jest nepoměrně vysoká a musí se se vší rozhodností působiti k jejímu snížení, má-li pozemková reforma býti národohospodářsky prospěšnou malému zemědělci a státu samému. V prvé řadě musí býti odstraněny ony příčiny vysoké ceny půdy, mající svůj původ v zákonech a vládních nařízeních. Náhradová cena musí býti stanovena podle skutečné ceny předválečné a ne podle tabulek prof. Brdlíka, který svými oblastmi, snad nechtě, přivodil zařazení půdy, která má charakter půdy bramborářské, avšak nalézá se v oblasti řepařské, do nejvyšší stupnice odhadní.
Dále musí býti odstraněna 15%ní přirážka na dávku z majetku, která nespravedlivě uložena byla nabyvatelům půdy zákonem ze dne 12. srpna 1921, č. 323 Sb. z. a n. Podle § 11, odst. 7 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n., o dávce z majetku a dávce z přírůstku na majetku, který zní: "Majetek podle zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., zabraný ocení se rovněž podle ustanovení předcházejících odstavců; bude-li tento majetek převzat do 10 let za ceny nižší, odepíše se poměrná část dávky. Podrobnosti budou upraveny zákonem", jest zajištěno latifundistům, že odepíše se jim onen obnos na dávce z majetku a dávce z přírůstku na majetku, který jim byl nesprávně vyměřen berními úřady, když oceněn byl jich majetek výše než činila skutečná cena prodejní. Toto zajištění bylo provedeno zákonem ze dne 12. srpna 1921, č. 323 Sb. z. a n.; avšak aby státní fiskus nepřišel o obnosy z fiktivního, neskutečného jmění, předepsané berními úřady, přikázal zaplacení těchto neprávem předepsaných obnosů chudým nabyvatelům půdy, domkářům a bezzemkům tím, že § 5 citovaného zákona uložil státnímu pozemkovému úřadu: "K částečné úhradě ztrát, které vzniknou odpisem dávky podle tohoto zákona, přispěje státní pozemkový úřad pro účely uvedené v § 1, odst. 1 zákona o dávce z každého majetku do 8. května 1930 převzaté (§ 3) penízem, rovnajícím se 15% ceny přejímací, nepočítajíc v to náhradu poskytnutou za investice od 24. dubna 1919 provedené." Státní pozemkový úřad těchto 15% připočítává nabyvatelům půdy, takže chudí, drobní zemědělci musí trpěti za to, že berní odhadci při stanovení ceny velkostatkářského majetku měli velké oči a nesprávně majetek odhadli a že nesprávně také byla dávka z majetku a z přírůstku předepsána. Tato nespravedlivě uložená přirážka musí býti odstraněna zrušením §§ 5, 6 a 7 zmíněného zákona již v zájmu samotné spravedlnosti.
Další přirážka je přirážka do kolonisačního fondu na zaměstnance podle novely k zákonu náhradovému, která vypočítává se z ceny přídělové, to je z ceny přejímací, k níž připočteny byly 15% dávka z majetku a náklady režijní, takže dosahuje výše 20% ceny přejímací. Tato přirážka je příliš vysoká a kryje více než skutečná potřeba vyžaduje. Nabyvatelé půdy jsou ochotni přinésti všechny povinnosti na zajištění zaměstnanců, avšak není jistě zapotřebí, ukládati drobným nabyvatelům půdy povinností větších, než je skutečně nutno. V zájmu spravedlnosti bude potřeba zjistiti skutečnou potřebu finančních prostředků pro zajištění zaměstnanců a tuto přirážku snížiti na míru skutečně nutnou.
Značných nákladů vyžaduje provádění pozemkové reformy při přídělovém řízení. I zde je nutno, aby rychlým, účelným a zjednodušeným postupem docílilo se úspor ve prospěch zlevnění půdy.
Mimo předeslaného zlevnění půdy mohlo by se podstatného zlevnění půdy docíliti i použitím fondu kolonisačního, který podle § 61 zákona přídělového určen je pro zlevnění půdy a vnitřní kolonisaci, a fondu podle § 18 úvěrového zákona, který sloužiti má vnitřní kolonisaci, účelům úvěrovým a účelům zaměstnaneckým. Je potřebí stanoviti bližší předpisy o používání těchto fondů a, přiměřenou část těchto fondů použíti též ke snížení přídělových cen v takových případech, kde jedná se o drobné kolonisty a přídělce.