Ministerstvo vnitra je nejvyšším orgánem živnostenské správy v našem státě a tato živnostenská správa snad ještě nikdy nepojala myšlenku starati se o to, aby po převratu dostalo se také výrazu změněným poměrům i při výkonu výsostních práv živnostenské správy ve státě.
Mně se stalo předevčírem, že v Ostravě v hotelu, ve kterém je umístěna československá delegace delimitační komise, nemohl jsem se domluviti s personálem. Přišel jsem tam po prvé, poněvadž mne tam volala povinnost úřední - jinak tam nechodím věda, že je to německý hotel a v Ostravě nedostalo se mi na českou žádost o večeři od 4 číšníků odpovědi a teprve přivolaný snad odjinud číšník mně posloužil. Ovšem že také se nebylo možno dovolati českého jídelního lístku. Dovedete si představiti, že by ve starém Maďarsku nebo nynějším Polsku, nebo v kterémkoliv jiném světovém státě jako je Amerika nebo Francie, bylo možno, aby v takovémto prostředí ryze jednonárodním, nebe i kdyby to bylo někde v t. zv. menšinovém území, veřejný podnik, mající živnostenskou koncesi, mohl se chovati takovým způsobem ke státotvorné většině národa a mohl zrovna provokativně domnívati se, že mu z toho nevzejde újma?
Musíme žádati, aby ministerstvo vnitra v koncesovaných živnostech takových věcí netrpělo. Takový podnik hotelový nebo velkorestaurační není jenom soukromým podnikem, to je skoro veřejný podnik, jmenovitě ve světových lázních, které máme v republice, a je povinností živnostenské správy, aby před vydáním koncesní listiny se postarala o to, aby jazyk většiny obyvatelstva tohoto státu při výkonu této koncese docházel náležitého uplatnění a respektu.
Ministerstvo vnitra neprovedlo dosud, k našemu politování, nápravu v obnově starých místních českých a slovenských názvů našich obcí.
Žádali jsme už v revolučním Národním shromáždění, aby bylo zakázáno, třeba-li zákonem, možno-li nařízením vlády, komolení původních českých a slovenských názvů naších míst, ať je to kdekoliv. V tak zvaném poněmčeném území právě tyto místní názvy svědčí o tom, že toto území nebylo původně německé, nýbrž že nám násilím bylo odňato. Jeďte kteroukoliv tratí tímto t. zv. německým územím a vidíte na názvech míst, že toto území je územím poněmčeným, a že už z tohoto důvodu není mravně opodstatněna snaha Němců prohlašovat je za součást území německého národa. Poznáte to na těch staničních názvech, kde oni udělali z českých Polepy německé Polepp, z české Jastřebice německé Jastrzebitz atd. Jsou tyto věci jinde možné? Prosím, jděte se podívat do Horního Slezska půl roku potom, co bylo odevzdáno Polsku, jděte do Jugoslavie, do bývalých území uherských v Banátě, v Bačce, jest-li tam ministerstvo vnitra nepokládalo za samozřejmý důsledek převratu, aby odstranilo zkomoleniny, které vládnoucí režim německy nebo maďarský na původních slovanských názvech způsobil?
A s tohoto místa musím tedy žádati, aby byla napravena tato křivda a aby nám alespoň in effigie byla vrácena původní česká půda v názvech těchto obcí, které nám byly kdysi poněmčeny. Ministerstvo vnitra, a zde musím žalovat i na ministerstvo národní obrany, - mám zde o tom na př. doklad v několika číslech úředního "Věstníku ministerstva nár. obrany" - naprosto netečně přejímá zkomolená jména českých lidí, kteří byli přijímáni na př. do armády a kteří nemohou prokázat svým křestním listem, jak jsem se přesvědčil, že se s tímto zkomoleným jménem narodili. V rakouské armádě a v rakouských administrativních úřadech byla zavedena praxe, že jmenovitě každý vyšší úředník a zvláště důstojník, jakmile se dostal v šarži poněkud výš, byl nucen své jméno komolit. Vím to z vlastní zkušenosti, řekl mi to bývalý kapitán Syrový, který se musil psát s dvojitým "w" a s měkkým prvním "i", chtěl-li postupovat, protože úředně byl nucen, aby své české jméno takto zkomolil. A tato jména jsou ministerstvem nár. obrany a ministerstvem vnitra přejímána. Kdybych chtěl zdržovat, mohl bych vám přečíst tyto Holetschky, Holubczíky atd., které ministerstvo nár. obrany přejímá do státu, aniž by se tázalo, proč ta jména tak hrozně zkomolili a jsou-li k tomu legitimováni aspoň rodným listem!
Ministerstvo vnitra má ve svém resortu 2 důležité prostředky vnitrostátní bezpečnosti, státní policii a sbor četnický. S těchto míst třeba říci, že dnes se na tyto prostředky zabezpečení našeho státu a jeho pořádku vnitřního nesmíme dívat už těma očima, jako za Rakouska. Dnes je pro mne policista a četník opravdu jedním z nejlepších služebníků státu a my právě na základě zkušeností, které jsme s těmito oběma orgány učinili za dobu trvání republiky, musíme oba tyto sbory vzíti s tohoto místa do ochrany proti nemístným útokům na jejich čest, proti podezírání z nějakých služeb některé klice a intrikám, a musíme si přát, aby poměry těchto bezpečnostních sborů, státní policie i četnictva, byly upraveny způsobem, který by jmenovitě mravně jejich významné postavení v naší republice uznával. Přimlouvám se za to, aby dle možnosti starala se politická správa a ministerstvo vnitra o to, aby tyto oba sbory byly ve svém organisačním výcviku a vedení sjednoceny, aby skutečně bez takových kolikráte skřípajících nesrovnalostí mohly svoji funkci v případě potřeby ještě lépe vykonávati, než dnes.
Při té příležitosti bych si přál jak z důvodů politických, celostátních, tak z finančních a komunálních, aby ministerstvo vnitra postupně přejímalo městské bezpečnostní sbory policejní za státní sbory bezpečnostní, aby se tak dálo jmenovitě v oněch místech, které jsou středisky německé nebo maďarské protistátní irredenty, aby se to stalo na př. v městě Opavě, ale také ve velkých českých městech, na př. v Ostravě. Tam jistě by měl stát to veliké a těžké břemeno, které musí obec na udržování městské policie vynakládati, vzíti na sebe.
Přecházím k ministerstvu zahraničí. Předně všímám si položky věnované v tomto ministerstvu na zahraniční propagandu, o které jsem již mluvil, a položky na naše zastoupení ve Svazu národů. Platíme do Svazu národů z celkového počtu jednotek, které vyžaduje náklad na udržování kanceláře, celkem 35 jednotek. Anglie platí 95. Dánsko 12, Holandsko 20, Polsko 25, Švýcarsko 15, Kanada 35, Jižní Afrika 15, Španělsko 40, Francie 78, Rumunsko 31, Jugoslavie 26, Maďarsko 4 jednotky! Proč to všecko uvádím? Aby vám bylo jasno, že naše representace ve Svazu národů není laciná. Jestliže platíme daleko více než na příklad Holandsko, to bohaté Holandsko, které je dnes z velké části pokladnicí světa, jestliže platíme dvakráte více než Švýcary, které také znamenají obrovské bohatství kapitálové a národního jmění, jestliže platíme více než Jugoslavie, daleko větší teritoriálně, a více než Rumunsko, nezdá se mi tato proporce správná. Ovšem nemohu se dožadovati bezprostřední nápravy, myslím však, že je povinností ministerstva zahraničí starati se o to, aby ten klíč byl pro budoucnost spravedlivější, neboť nepřiměřeně platiti není naší povinností. Platíme-li však, musíme žádati, aby Svaz národů byl pro náš národ, pro části našeho národa československého, žijící mimo území Československé republiky, na příklad pro naše menšiny slovenské v Maďarsku, pro menšiny československé v Rakousku a pro slovanskou menšinu lužických Srbů v Německu skutečně oním forem pro zabezpečení aspoň minimálních práv jejich existence, jímž dle intencí Wilsonových býti měl.
Naši Němci prozatím prostřednictvím Rakouska nebo prostřednictvím společnosti pro Svaz národů využívají tohoto mezinárodního fora ke stálým neoprávněným žalobám na naši republiku. Až bude Německo členem Svazu národů, bude podle stanov Svazu národů svým representantem oficielním stížnosti na tento stát podávati zcela jistě, a my, jsouce členy Svazu národů, co jsme učinili pro to, aby na příklad naprosté znehodnocení slovenské menšiny v Maďarsku nebo naší menšiny v Rakousku a úplné popření práv na samostatný kulturní rozvoj slovanské větve lužicko-srbské bylo znemožněno? Ničeho! Značná část slovenského kmene našeho národa jest mimo hranice našeho státu v Maďarsku, ale nemá tam žádných slovenských škol ani obecných, neřku-li středních, jako u nás Maďaři, natož aby měla vyšší učiliště. Také nemá naprosto žádných práv na spoluúčast ve státní správě, necítí-li se Maďary.
Než ministerstvo zahraničních věcí prostřednictvím Svazu národů, pokud vím, nikdy se nesnažilo státi se ochráncem a protektorem našich menšin slovenských v Maďarsku. Totéž platí ohledně Vídně - vyjednáváme s Rakouskem přímo, ale abychom se snažili prosaditi plnění smlouvy za ingerence Svazu národů, o to jsme se nepokusili.
Co se týče lužických Srbů, žaloval jsem na to již loni a předloni, že nikdo se nestará o tento krásný dokument bývalého rozšíření Slovanstva a tento smutný dokument pangermánského náporu, který i na nás stále číhá, který jsme prozatím odrazili, ale který pohltil ohromnou část našeho slovanského kmene. Proti německému útlaku Lužičanů nenalezlo ještě naše ministerstvo zahraničí činů odporu, třeba jsme se k tomu při mírovém jednání s representanty lužických Srbů zavázali. Musím tedy při této příležitosti prositi, aby ministerstvo zahraničí velikých kreditů, které ve svém rozpočtu jmenovitě pro Svaz národů má, užilo k odstranění těchto těžkých kulturních a politických křivd, pokud se týkají slovenské části našeho národa v Maďarsku, v Rakousku a lužických Srbů v Německu.
Musíme si od našeho ministerstva zahraničí v těchto věcech přáti vůbec více aktivnosti. Člověk, který aspoň poněkud nahlédne do způsobu, jakým se u nás ministerstvo zahraničí vůči cizině uplatňuje, sine ira et studio, já jsem tu naprosto loyální nejen jako člen koaliční většiny, nýbrž i jako člověk, který zná obtížné poměry z části dosti zblízka, musí říci, že je třeba více a více si uvědomovati - chci mluviti co nejopatrněji - že již ministerstvo zahraničí není representantem exulantské, drobné spolkové organisace, která prosebnicky za dob války přicházela k mocným tohoto světa žádat o trochu pozornosti pro náš národ, nýbrž že dnes, jak jest viděti z našeho platu na Svaz národů, representuje stát ne nejmenší ani početně, ani kulturně a hlavně finančně, ale stát poměrně silný, jak čteme na př. právě v "Züricher Zeitungu", stát, který se z těžkých začátků nejlépe ze všech států střední Evropy vzpamatoval.
Naše zahraniční politika musí čím dále tím více vystupovati s nárokem na respekt k důstojnosti našeho národa a státu. Ne v posici prosebníka a státu, který jest ochoten ve jménu postupující konsolidace Evropy stále jen trpěti, snášeti a ustupovati rozpínavým sousedům, jak to vidíme na př. v záležitosti Javoriny! My dnes můžeme i v mezinárodních stycích žádati pozornost, ne o ni prositi!
Po této stránce bych měl konkrétní žádost na ministerstvo zahraničí ve věci stanovení hranic, tak zvanými mezinárodními ohraničovacími komisemi. Z vlastní zkušenosti musím říci, že tyto delimitační komise byly mírovými smlouvami ustanoveny ke zbytečnému zatížení států, jejichž hranice mají upravovati. Podle mého mínění bezprostřední dohoda oněch dvou států, pro které se hranice dělají, byla by daleko racionelnější, poněvadž daleko rychlejší a méně finančně nákladná, než užívání mezinárodních delimitačních komisí, které skládají se z lidí, kteří nemají na mysli jen rychle, lacině a levně provésti tyto úkoly, nýbrž provádějí tyto úkoly také se zřetelem ke značným finančním výhodám, které jim z toho vyplývají. Chci mluviti co nejopatrněji, ale kdo slyšíš, rozuměj!
Když už tedy na tyto delimitační komise, na provádění mírových smluv strašné miliony, skoro stamiliony platíme, musíme se starati o to, aby tito lidé skutečně přinášeli k výkonu svého úkolu takové přípravné vzdělání, takový charakter, takovou ucelenost názorů a zkušeností odborných, politických, event. i hospodářských, jaká je pro ně nezbytna, mají-li vyhověti svému poslání. Mohu říci z vlastní zkušenosti, jestliže první sestavení těchto komisí aspoň trochu odpovídalo těmto předpokladům, čím dále tím více se nyní horší.
V ohraničovací komisi pro stanovení našich hranic vůči Německu, Polsku, Maďarsku a Rakousku byl do nedávné doby zástupce Japonska, vzdělaný, energický, naprosto objektivní, poměry dokonale ovládající člověk, ale byl odvolán a nahrazen pánem, který ani naprosto neovládá jazyk, který jest dorozumívacím jazykem této komise, totiž frančtinu. Neumí než dosti všelijak anglicky. A tento pán je naprostým opakem bývalého zástupce Japonska, majora Tsučiyje. Tento pán, Ando, s novým representantem Anglie, p. podplukovníkem Carreyem, dělají ony věci, které na příklad velmi trpce jsme nesli v záležitosti Javoriny. Já nemohu se rozšiřovati do detailů, ale adresuji na ministerstvo zahraničí jednu prosbu:
Republika Československá může jistě způsobem, který ministerstvo zahraničních záležitostí má k disposici, vynutiti si aspoň takové obsazení míst členů delimitačních komisí, které by a priori neznamenalo naprosté zanedbání a naprosté odmítnutí ne jejích nároků na nějaké výhody, ale na správné posuzování úkolu, který tyto komise mají. Aprioritní zaujatost některých členů těchto komisí proti naší republice, aprioritní láska některých členů k Polsku nebo Maďarsku... (Hlas: Také k Maďarsku?) To se rozumí, že také, jmenovitě při stanovení hranic naproti Šalgo-Tarjánu je dokumentována a je dokumentována i osobní, lidská kvalifikace některých z nich, kterou si naše zahraniční ministerstvo podle mého názoru nemusí nechati líbiti, už proto ne, poněvadž dnes jsme jediný stát, který svůj podíl nákladů na stanovení hranic zaplatil do haléře! A náklady ty obnášejí velké desetimiliony! Československo dostalo od konference velvyslanců neobyčejně pochvalné uznání, že je státem, který své povinnosti platební plní dokonale a že může všem ostatním státům po této stránce býti dáno za vzor. Pánové, my dokonce platíme za ostatní, poněvadž Polsko, nebo Maďarsko, nebo Německo - a Rakousko teprve - dosud naprosto nic neplatily.
Tedy jestliže dostáváme pochvaly za to, jak plníme své závazky, od velvyslanecké konference, od zúčastněných států, od členů těchto delimitačních komisí, myslím, že máme nárok na to, aby se vůči nám postupovalo s respektem, nárok na objektivnost lidí, povolaných k řešení úkolů tak významných. A, vážení přátelé, jestli kde, tož v otázce Javoriny tento požadavek nachází nejlepší opodstatnění. Já nebudu o té "otázce" mnoho mluviti, aby se nezdálo, že z ní zrovná já dělám nějakou "cause cél@ebre". Řeknu jenom toto: Javorina není jen velmi cenným územím po stránce hospodářské, Javorina není jen dosti značným územním rozsahu asi 1400 katastrálních jiter, které bylo svým vlastníkem Hohenlohem již před válkou ceněno více než na 50 mil. zlatých korun. Javorina znamená více kulturně, poněvadž je to přírodní unikát. Není krásnější krajiny v našich Tatrách a střední Evropě vůbec, není druhého takového přírodního parku v celé Evropě, neboť je to jakýsi kus amerického yellowstonského parku, mutatis mutandis. Proto na ni Poláci tak žádostivě upřeli své zraky. Tato Javorina zůstala rozhodnutím o Těšínsku, Oravě a Spiši naší republice nesporně. Nemohu nechati bez odpovědi námitku, která se vyskytla, že prý Javorina proto spadá do možnosti rozhraničování delimitační komisí, poněvadž tvoří s obcí Jurgovem ne sice jednu katastrální, ale jednu politickou obec. Dal jsem si práci a našel jsem ve starých maďarských místopisech a ve všech místopisech v republice vydaných, že Javorina jest samostatnou nejen katastrální, ale i politickou obcí, že hranice severní je vedena napříč katastrální obcí Jurgova, ponechávajíc nám i jeho jižní část, a teprve od této části na jih sousedí katastrální a politická obec Javorina. Je zjevno, že rozhodnutí z 28. července 1920 Javoriny se vůbec nedotklo a že tudíž tato Javorina musí zůstati nám a tvoří část našeho území již proto, že toto rozhodnutí 28. července inkorporováno bylo ústavně do ratifikací smlouvy sévreské. Jestliže poměry jsou takové, nemohu nelitovati, že při obchodně-politické smlouvě polsko-československé ze 6. listopadu 1921, kterou upraveny byly jisté hospodářské a částečně i politické styky mezi těmito dvěma sousedními státy, byl připojen tak zvaný annex, dodatek, z téhož data, který po odstavci, mluvícím o úpravě poměrů kulturních a občanských na Těšínsku Spiši a Oravě, prostřednictvím zvláštní komise československo-polské v odstavci 2., článku B, říká, že se zavazuje vláda československá a polská do doby 6 měsíců od 26. listopadu 1921 přímou a dobrovolnou dohodou docíliti rozřešení otázky obce Javoriny.
Páni a dámy! Toto jest první začátek veškeré těžkosti javorinské a podle mého mínění nebylo třeba tento první formální podklad k polskému usilování o Javořinu utvořit. My jsme také neměli, dle mého mínění - já za to však neodsuzuji pana ministra zahraničních věcí, má jistě velmi těžký úkol a my se snažíme co možno tento úkol mu umožniti - ratifikovati usnesení z 28. července 1920 a provésti ratifikaci smlouvy hraniční (sévreské), aniž by je současně ratifikovaly státy, kterých se tyto akty rovněž tykají. My jsme snad jediným státem z tak zvaných nástupnických států, který má ratifikovánu smlouvu sévreskou. Poláci ji neratifikovali, ale vydávají o věci Javoriny mnoho brožur a celé polské veřejné mínění v otázce Javoriny docela jinak reaguje než naše, vidíc v ní ne otázku jedné obce, ale to, o čem jsem dříve ml vil, otázku důstojnosti a prestiže politicky nezávislého národa.
Poláci v brožurce o Javorině, vydané polskými organisacemi tatranskými, praví: "Kdyby nám Češi v tomto našem požadavku nevyhověli, kdyby nám Javorinu nepostoupili, kdyby nechtěli uznati našich argumentů, bude to pro nás "casus belli" a nesmí být ratifikována ani smlouva sévreská, ani rozhodnutí z 28. července 1920, ani obchodně-politická smlouva československo-polská." Oni říkají otevřeně, že chtějí Javorinu proto, že mají jen 1/4 Tater a my 3/4, že chtějí mít aspoň 1/3, že oni mají málo takových krásných krajů, jako jsou naše jižní svahy Tatranské, a že potřebují Javoriny proto, aby tam mohli udělati turistické středisko pro polskou inteligenci a buržoasii! Toto má býti dostatečným podkladem pro takový neomalený požadavek po cizím státním území!
Lituji, jak jsem pravil, že naprostým neodmítnutím jejich prvotních požadavků, ba stvořením mezinárodního právního dokumentu o tom, že se obě vlády po dobrém dohodnou, naprostá právní bezpodstatnost polských nároků nebyla znemožněna. Ale stalo-li se tak, musím říci toto: I jestliže jsme se zavázali, že se s Poláky o otázce Javoriny dohodneme přímou dohodou po dobrém, jestliže však jsme k této dohodě nemohli dojíti, poněvadž, kdybychom k ní došli, jak si ji Poláci přáli, nebylo by to pro nás "amiable", a jest i přes tento dokument jisto, že "otázka" Javoriny jest mezinárodně vyřízena a musíme odmítnouti přímo, řeknu, násilné jednání delimitační komise, která proti jasnému znění svých instrukcí a smlouvy sévreské a proti rozhodnutí velvyslanecké konference ze dne 28. července 1920 opovažuje se svým návrhem sáhnouti na důstojnost našeho národa a státu. (Výkřiky: Půjdeme do války!) Do války, pánové nepůjdeme. (Hlas: Diplomatické!) Do diplomatické ano! Co by znamenalo pro právní vědomí nejen našeho národa a státu, ale i pro přesvědčení o solidnosti mírového díla vůbec, kdyby velvyslanecká konference akceptovala návrh delimitační komise československo-polské a porušila tak jasné ustanovení mezinárodních aktů, lze pochopiti. Ministerstvo udělalo nyní vše, co mělo udělat, ale přeji si i dále ještě více energie a naprostou neústupnost. Jestliže říkají Poláci, že polská společnost, polský národ, "veřejnost" stojí neochvějně za tím požadavkem, je třeba, aby jediná snaha naše v této věci směřovala k tomu, aby naše veřejnost stejně podepřela náš národ na zachování tohoto teritoria naší republice a aby to bylo podporou našemu zahraničnímu ministerstvu v jeho snaze o zachování Javoriny nám.
Lituji, že po této stránce nedělá naše veřejnost, na př. turistická, to, co dělá turistická veřejnost polská, ba i německá. Mám tu časopis "Turistik und Alpinismus", vydávaný Němci, a zvláštní číslo tohoto časopisu jest plné krásných obrázků a turistických pojednání o tom, jaký klenot jest Javorina, a že jest zatracenou povinností Československa ji udržeti. Náš klub československých turistů ničeho podobného nedělá a jest litovati, že toho nedělá.
Já si přeji co nejlepšího poměru s Polskem a odmítám možnost jakékoliv války mezi námi kdykoliv v budoucnosti: jsme stejně Němectvem ohroženi, musím státi proti němu v jedné frontě, chceme tedy dobrou shodu s Poláky, ale důstojnost naše nám nesmí dovoliti, abychom si tuto dobrou shodu se sousedy, třebas se sousedy blízkými původem, krví a jazykem, jako je Polsko, kupovali za cenu snížení naší národní důstojnosti. (Výborně!)
A proto musím také odmítnouti, aby do věci, která má býti s obou stran projednávána delikátně, zasahoval význačný činitel polského zahraničního zastoupení diplomatického a šel ve snaze získati Polsku Javorinu tak daleko, že do českých časopisů píše články, jako by diktované nějakým přítelem českopolské shody, ve kterých se snaží získati české veřejné mínění pro to, aby v otázce Javoriny ustoupila!! (Hlas: Jmenovat!) Já chci býti v mezinárodních stycích taktní: Nejmenuji.
Je mně bolestno, že zatím co polští diplomaté u nás tímto způsobem postupují, naši diplomaté v Polsku v této věci nejsou opravdu na místě. Já zase se snažím býti co nejobjektivnější. My si nemůžeme Polsko kupovati ani ústupky teritoriálními, ani neoprávněnými nekompensovanými ústupky hospodářskými, ani udílením válečných křížů v době napětí mezi námi a Polskem. My nemůžeme svých válečných křížů a svých upřímných citů k Polsku užívati za prostředek k usnadnění společenského postavení našeho zástupce v Polsku! Tyto praktiky odmítám zase proto, že ponižují naše mravní a státní sebevědomí a důstojnost národa a naší vlasti! A tím v této věci končím.
Přál bych si jenom od ministerstva zahraničních věcí, aby přihlíželo při výměně zástupců našeho státu v cizině k tomu (Výkřiky. - Předseda zvoní.), aby bylo vyvarováno nepříjemnostem, které znamenají snížení naší prestyže v cizině. Aféra Perglerova, na příklad, rozhodně neznamená posílení důstojnosti našeho národa v mezinárodních politických kruzích. (Posl. Dubický: Znáte snad detaily této aféry?) Já jen říkám, že je povinností se vyvarovati těmto věcem. Znám ty detaily, ale nebudu o nich mluviti, tento člověk má veliké zásluhy, ale prosím, bylo třeba starati se zavčas, aby ta aféra nevznikla; to nám škodí.
A nyní přikročuji k rozpočtu ministerstva národní obrany. Nebudu vcházeti do detailů. Řeknu zásadně, že naše strana a já doufám, velká část našeho národa dívá se dnes na armádu jinak, než jak se dívala na ni před 2 léty anebo bezprostředně po skončení světové války.
My všichni si přejem vroucně, aby nebylo vůbec války, přejem si opravdu aby nebyl aspoň nás stát zatažen do války, ale je naprosto nejen nepolitickým, ale naivním počínáním domnívati se, že k odstranění cizích záměrů, cizí útočnosti, cizích nároků na rozšíření se na škodu druhých stačí vlastní dobrá vůle, vlastní skromnost a vlastní upřímná touha po sousedském poměru. My se nedíváme tímto trestuhodným optimistickým způsobem na postavení našeho státu v budoucnosti, ježto víme, že i zahraniční politika, o které jsem mluvil, bude pro nás úspěšnou jenom tenkráte, když bude stát zkonsolidován, řádně veden, řádně organisačně upevněn doma, s obyvatelstvem disciplinovaným, vzdělaným a ochotným pro tento stát přinésti všecky oběti, ale když bude jmenovitě míti řádnou dobře organisovanou, pevnou, připravenou československou armádu! My tudíž jsme ochotni toto pojištění státní bezpečnosti, které znamená dobrá armáda, míti dobře zařízeno a jsme ochotni platiti rozpočtem ministerstva národní obrany tu pojišťovací premií, kterou stát jako každý jednotlivec musí platiti, chce-li se pro případ nebezpečí vystříhati těžkých škod a těžkého ohrožení svých zájmů.
Tedy takové je naše zásadní stanovisko k armádě. Chceme, aby tato armáda doma na naše poměry měla všecky prostředky k svému nejlepšímu vývoji a v daném okamžiku zkoušky nemohl nikdo říci, že velká břemena byla vydána nadarmo, proto že byla eventuelně nedostatečná a skoupá a že mohlo býti učiněno všecko, kdyby včasně nemnoho byla zvětšena. To se rozumí, že chceme úspornost a budeme se starati o to, aby tato úspornost v ministerstvu národní obrany byla docílena kontrolou parlamentu nebo jiného, ale co armáda potřebuje pro zabezpečení našeho státního rozvoje, to jí rádi dáme!
Dovolte, abych řekl, že takovou armádu československou v budoucnosti znamená: národní, vzdělané, mravně silné, uvědomělé, k republice lnoucí důstojnictvo a poddůstojnictvo! (Výborně!) Toto důstojnictvo a poddůstojnictvo takto kvalifikované musí míti zabezpečeno i důstojný život, tedy i hmotně musí býti přiměřeně zaopatřeno. A proto musíme odmítnouti snahy, které jsou vůči našemu důstojnictvu a kádrovému poddůstojnictvu nespravedlivy: prosím, račte si uvědomiti, že budeme míti za několik měsíců armádu, která bude vlastně jenom armádou en cadre, neboť aktivní služba bude na 14 měsíců omezena a kontinuitu armády bude udržovat vlastně jen aktivně sloužící důstojnictvo a tak zvaní gážisté mimo hodnostní třídu, z povolání přesluhující poddůstojníci.
A proto se jim musí dostati spravedlnosti i kulturní i sociální. A s tohoto hlediska musíme vysloviti politování, že na příklad platy důstojnictva nejsou upraveny stejným způsobem ve všech směrech jako platy ostatních státních zaměstnanců jiných správních resortů. Jestliže na příklad na Slovensku důstojnictvo nemá stejné příplatky dietní jako státní úřednictvo, ale jen poloviční, nevidíme v tom naprosto žádné spravedlnosti.
Otázka armády je do jisté míry hlavně otázkou její části, dislokované na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Služba na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nemá našemu důstojnictvu znamenati asi bývalou službu v Bosně anebo v nejvýchodnější Haliči. Slovensko pokládáme právě my, kteří stojíme proti tendencím separatickým, za intengrující součást republiky, ve které má stejné nároky, na stejné životní podmínky veřejný úředník, a tedy i důstojník, jako jiný kdekoliv jinde, jako třeba v Praze samé. Musíme se tedy starati, aby úředníci a důstojníci na Slovensku zůstávali rádi trvale, a k tomu je potřeba řádných ubikací nejenom pro důstojníky, nýbrž pro veškerou armádu. A jestliže investiční program má velikou část výdajů určenu pro stavy vojenské, pak buďtež provedeny nejdříve na Slovensku. Ale ubytování důstojníků a našeho vojska na Slovensku vůbec, nemůže čekati až na provedení investičních staveb, nýbrž bude třeba, aby vojenská i vnitřní politická správa státní starala se o důstojnické ubytování, když ne jinak, tedy prostřednictvím zvláštního zákona, kterým budou donuceny obce i jednotlivci, aby přijímali důstojníky do bytů, aby se neobjevovaly případy, jaké se staly, že celé domy byly prázdné, jejich majitelé byli za hranicemi v Maďarsku a naši důstojníci bydleli zatím v doupatech, kterými liška pohrdá, (Souhlas.) jak jsme to sami viděli, když byl branný výbor na Slovensku.
Musíme také podporovati snahu ministerstva národní obrany směřující k t. zv. unifikaci důstojnického sboru. Já sám, jako býv. příslušník legionářského vojska, naprosto si přeji co možná nejrychlejšího odstranění nejenom různých sporů, nýbrž také různých výhod anebo nevýhod, které by zdánlivě mohly znamenati jednostranné protežování jedné části důstojnického sboru proti druhé. Nemohu však říci, že by měli právo důstojníci bývalé armády rakouské stěžovati si na to, že legionářům byla propočtena léta způsobem, který jim umožnil rychlejší postup. Jestliže legionářský důstojník, který zapomněl či ztratil své civilní povolání, který se stal typickým vojákem, jak jej zrodila světová válka, kterému vojenství se stalo povoláním, protože své původní povolání zapomněl, anebo pro ně nemá smyslu, jaký by měl míti a jaký by měl skutečně, kdyby nebyl býval z něho vytržen, jestliže dále legionářské důstojnictvo vzniklo převážně z bývalých záložních rakouských důstojníků, myslím, že mu má býti výhodnějším započtením let umožněno, aby mohlo býti slušně živo, aby se mu aspoň částečně nahradila ztráta způsobilosti k vykonávání původního povolání. Myslím, že žádný objektivně soudící důstojník nelegionář nemůže v tom spatřovati nějakou nadvýhodu. Ale je nutno, by nedůvěra mezi těmito dvěma tělesy našeho důstojnického sboru minula a tak vnitřně tyto dvě nejdůležitější složky armády, důstojníci a poddůstojníci, sílily a rostly. Budoucnost naší armády leží ve všeobecném i odborném vzdělání našeho důstojnictva a poddůstojnictva. Proto si také přeji, aby ministerstvo národní obrany staralo se o toto důkladné všeobecné i odborné vzdělání stále lépe a lépe. V první řadě je potřebí vybudování vojenské akademie v Hranicích, ve které nejsou poměry tak špatné, jak se psalo i v "Národních Listech". Křivdilo se tam některým lidem. Nemůže býti hned všechno dokonalé, jak bychom si přáli, je mnoho lidí, kteří nejsou ještě na věc připraveni, jde to ještě těžce, skřípe to, ale dobrá vůle všechno překoná. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)