Předseda
(zvoní): Slovo dále má pan posl. Windirsch.
Posl. Windirsch (německy): Slavný sněme! Jakožto člen rozpočtového výboru zdůraznil bych zde v plenu svůj dojem v tom směru, že ve způsobu projednání rozpočtu nelze viděti nic jiného, než pouhé zdánlivé projednání. Máme všichni dojem - a to nejen členové oposice, ale též členové stran koaličních - že přikázaný čas jest příliš krátký. Vždyť člověk není ani s to, aby za těch málo hodin, jež jsou k disposici, jen prolistoval těch 24 kapitol, které se mu doručí, tím méně, aby je prostudoval. K tomu ještě se s mnohé strany žádá, aby v rozpočtovém výboru se nejenom přezkoušel rozpočet státní, ale k tomu se ještě žádá, aby se v rozpočtovém výboru sněmovny přezkoumaly též rozpočty jednotlivých zemí. Ti, kdož vyslovují takové mínění, zajisté nevěří vážně, že by se taková práce vůbec dala provésti.
O rozpočtu máme dojem, že se jím ukládají obyvatelstvu daně platícímu v státě ohromná břemena. A porovnáme-li cifry rozpočtu platného pro tento rok 1922 s ciframi rozpočtu pro příští rok, shledáme sice, hledíme-li na koruny, shodu, položíme-li však za základ stoupání kursu československé koruny v cizině, musíme zdůrazniti, že rozpočtem pro příští rok nastává ohromné přepětí nároků. Není tedy divu, že obecenstvo přijímá příšerné nároky na ně kladené se smíšenými pocity, bereme-li při to v úvahu tísnivou krisi hospodářskou, ve které se nalézáme. Panuje proto zvláštní obava též v německých oblastech tohoto státu, kde následkem politiky daňové a finanční právě německý průmysl jest odsouzen k zániku a právě zápasí se smrtí. Není tedy divu, že právě s německé strany se tento postup oprávněně kritisuje. Označovati však takové kritické výroky hned jako neloyalitu a dokonce, podle okolností, jako velezradu, jest samozřejmě něco, co se snad dá vyložiti jenom velmi citlivou duší českého národa. Jak divné jsou právě pojmy o velezradě a zradě, o tom vám mohu zde podati důkaz v obrazu a ukazuji zde ilustrovanou přílohu k "Prager Presse" ze dne 28. října t. r. Račte se podívati na stránku 2. této obrázkové přílohy a uvidíte, co lze rozuměti pod velezradou a zradou. Uspoříte mi, abych zde v souvislosti s tím uváděl jména, a proto bych chtěl pozornost stran většiny této sněmovny, které vždy mají tolik kritisovati na Němcích, obrátiti na tato vyobrazení.
My se strany německé přec nežádáme nic jiného než možnost vývoje svého národního života na půdě námi osídlené a zároveň dědičné, nechceme nic více. Jak jsme však vzdáleni od tohoto vývoje svého života, o tom máme důkazy v různých opatřeních, která jsou řízena hlavně proti německému obyvatelstvu tohoto státu. Nechci se šířiti v opakování, ve věcech, které zde již byly uvedeny. Chtěl bych pouze v souvislosti s tím uvésti jediný moment, a to tak zvanou politiku tabulkovou. Projíždíme-li dnes místy německých Čech, jsme názoru, jako by dnes byly německé Čechy znova firmovány. Vidíme ve všech místech nové tabulky místní; avšak tyto tabulky ihned přestanou, když se překročí jazykové rozhraní a vejde do území českého. Teprve teď, kdy člověk vidí tato nová zařízení, dostane pojem o skutečné velikosti německých Čech. Je samozřejmé, že umístěním těchto nových tabulek jsou obce zatíženy novými zbytečnými vydáními, a to třeba proto zdůrazniti, protože i některá jména, která byla umístěna jako státně-oficielní, došla v pozdější době opětně změny. Jakožto důkaz uvádím pouze jediné jméno místní z okresu libereckého, a to z obce Radl, která dostala původně jméno Kolo, a teď jméno Radlo. Když se vzhledem na tyto nejasnosti, které stále ještě trvají, hned umísťují tabulky, není pak divu, když se konečně přišlo na správné oficielní pojmenování a uložilo se obci znova, aby naposled upravené jméno napsala, že se obec proti takovým příkazům vůbec brání. Přijdeme-li do českých obcí, vidíme vesměs jen staré tabulky. České obce se právem proti tomu vzpírají, prohlašují, že není zapotřebí, aby se pro tyto nové tabulky dělala nová vydání; obce jsou často již dosti zatíženy a proto vidí v těchto příkazech čistě nespravedlivou věc. V souvislosti s tím mi přichází na paměť něco z činnosti vašeho krajana, a to posl. Düricha, který byl kdysi okresním starostou v Mnichově Hradišti. Pamatuji se, že již v době předválečné právě v okresu tohoto muže tabulky v místech se skvěly vesměs v barvách velkoslovanských, a je to docela zvláštní, že v tehdejší době nikdo se nepozastavil nad umístěním nebo existencí těchto tabulek.
Že tabulková politika teď zkvétající vyráží docela divné květy, k tomu vám mohu uvésti jako doklad obec Dolní Růžodol u Liberce. Tam jest poměr obyvatelstva 1: 1, t. j. počet Čechů se rovná počtu Němců. Následkem resignace tamějšího starosty přešlo vedení úřadu na českého místostarostu, muže, náležejícího stranám občanským. Obec má ve smyslu platných nařízení závazek, umístiti dvoujazyčné tabulky uliční, jelikož podíl českého obyvatelstva přesahuje 20%. Co tu činí tento český náměstek starostův? Ačkoli došel příkaz obce, zdráhá se nejen on, zdráhají se i ostatní Čechové provésti úřední příkaz a odůvodňují to tím, že na obci, nebo lépe řečeno na poplatnících v obci žijících nelze žádati, aby na tuto přepychovou záležitost vydali 30.000 korun.
Jak liberálně se proti tomu jedná zase na čistě německém území, zvláště na říšskoněmecké půdě, k snahám jinojazyčných národů - a tu zahrnu český národ sebou - pro to máme důkaz v časopisecké zprávě, která vyšla v "Národní Politice" ze dne 15. t. m. Tam stál pod heslem "Český hostinec v Berlíně" poukaz k tomu, že Čechové, kteří navštíví Berlín, mají příležitost odpočinouti si takořka na domácí půdě, v českém hostinci, v českém hostinci s českým nápisem v Berlíně - Novém Kolíně. Připouští-li se takového něco v Berlíně, lze v tom spatřiti něco v jistém smyslu velkorysého, ale měli byste i vy v Praze osvědčovati takovou velkorysost, kde s největší pozorností nad tím bdíte, aby se jen nikde neobjevil německý nápis. Francouzských, italských, anglických nápisů se tu najde dostatek, ale nápisů v jazyce toho národa, který v tomto státě vykazuje tak velikou část obyvatelstva, není viděti.
Jak vaše opatření ostatně vybočují z pravé míry, pro to je také dokladem postup státního policejního ředitelství v Liberci. Má-li tamější státní policejní ředitelství něco vyhlásiti - a jak známo, jest podíl obyvatelstva v policejním obvodu libereckém, pokud se týče obyvatelstva českého, stále ještě pod 20% - když tedy toto státní policejní ředitelství mluví k obecenstvu, nezná jazyka německého, nýbrž vyvěšuje jednoduše všechny vyhlášky pouze jednojazyčně, česky. (Posl. dr. Luschka [německy]: Tím lépe, člověk se jimi nemusí říditi!) To snad je pro ty, kteří se hledají, kteří se dostali do rozporu se zákonem trestním, dobrá věc, že neznalostí jazyka německého se strany policejního ředitelství dostává se jim jaksi ochrany. Když se má však pátrati po zločinci, a má se zločinec najíti, jest přece přední podmínkou, že se užívá aspoň též onoho jazyka, který je obvyklý u převážné části obyvatelstva v kraji.
Co se týká rozpočtu státního na 1923, zpozoruje se v něm tendence spořivosti velmi málo. Poukazuji k tomu, že velké nároky, které kladl rozpočet na rok 1922, vedly k tomu, že byla zavedena úsporná komise. Tato komise se však brzy dostala na slepou kolej, protože se zaryla v otázku, která se týká Pozemkového úřadu, ve státě všemohoucího. My členové úsporné komise jsme však mohli dospěti velmi brzy k přesvědčení, že úsporná opatření, která se chtějí prováděti, možná a snad výhradně mají jíti na úkor Němců. Tak se pamatuji na schůzi na počátku března toho roku, kde se rozdávaly seznamy, z nichž bylo vidno, že v provozu státních drah je 25.000 zaměstnanců přespočetných. O tom netřeba déle rozmlouvati, že skutečně i neodborník, když tak železnicí projíždí zemí, dostane dojem, že u dráhy je mnoho lidí, jež by bylo lze označiti za zbytečné. Ale má-li dojíti k snížení počtu zaměstnaných osob, jsou tu obavy, že útraty tohoto snížení ponesou Němci.
V letošním rozpočtu jest provedeno rozdělení mezi náklady věcnými a osobními ve státním hospodářství. Tímto způsobem se chce dosáhnouti přehledu, jak velké jsou náklady osobní, a chce se dále tím dosáhnouti možnosti, aby se náklady osobní omezily. Obáváme se však, jak jsem řekl, že útraty ponesou Němci. K tomu jste stvořili výtečný prostředek v kvalifikaci, při čemž se především přihlíží ke kvalifikaci, která se vztahuje na znalost jednostranně nařízeného jazyka státního. Nebere se ohled na kvalifikaci odbornou, ani ohled na znalosti, jichž snad úředník nabyl ve službě, ale zkoumá se především a hlavně, zdali je úředník mocen československého jazyka státního. Že se skutečně již děje třídění vzhledem k příslušnosti národní, můžeme vyčísti z článku uveřejněném nedávno v časopise "Der deutsche Staatsangestellte". Stěžují si tam, že při povýšení kancelářských oficiálů desáté hodnostní třídy na adjunkty deváté hodnostní třídy byli přeskočeni všichni úředníci, kteří udali mateřsky jazyk německý. Přes velmi dobrou kvalifikaci a bezvadné vedení úřadu tedy již příslušnost k národu německému je překážkou dosažení vyšších míst. Nebere se vůbec již zřetel na to, zná-li úřednictvo státní jazyk nebo ne, ale již v příslušnosti národní se spatřuje příčina, která překáží postupu, případně povýšení.
Jsme zajisté názoru, aby se spořilo, ale musí-li se spořiti, pak si přejeme omezení docela neproduktivních vydání, ke kterým čítáme vydání na vojenství, na vojsko, dále také poukazy ze státních prostředků samosprávným sborům, které hospodářstvím mnohdy nesmyslně marnotratným se staly nutnými. Dále se dá dosíci úspor zrušením přepychových ministerstev, jako na př. ministerstva zásobování, jehož, podle našeho mínění, není více potřebí. Úspory se dá dále dosíci spojením působnosti ministerstev zdravotnictví a sociální péče; zde cíl a práce zapadají do sebe, navzájem se doplňují a neměly by proto na žádný způsob býti svěřeny činnosti dvou ministerstev.
Prostý, jednoduchý smysl pro nejkrajnější spořivost u zemědělců nejen mezi Němci, nýbrž i mezi Čechy nechápe, že se miliardy peněz bezpodmínečně musí prohospodařiti. Úzkostlivou starostí jest naplněno srdce zemědělského obyvatelstva, zpozoruje-li na jedné straně bezstarostné zacházení s penězi, dobytými na obyvatelstvu ve způsobu peněz daňových, a musí-li na druhé straně zjistiti, že se nedají více splniti daňové nároky tohoto státu. Co se týče zemědělství, jsou jeho starosti zajisté odůvodněny a třeba jen pozorovati k tomu účelu zcela mimořádný pokles cen, jehož doznaly výrobky zemědělské a jenž činí v době od 1. prosince 1921 do 31. října 1922 při pšenici 65%, při žitě 72%, při ječmeni 67%, při ovsu 73%, při bramborách 85% a při mléce 60%. K tomu se druží ještě schodek žní, samým statistickým úřadem byl označen pro čtyři hlavní druhy obilí 6,700.000 metr. centy obilí. To jest zajisté ohromná ztráta. Vypočítalo se z těchto ztrát, že zpeněžením letošní úrody zemědělci nebudou ani s to, aby se zase dostali k vydáním za obdělání polí z jara 1922. Ti, kdož jsou schopni mysliti národně-hospodářsky, mohou si snadno uvědomiti, jaké poškození z toho vzrůstá nejen pro zemědělství, nýbrž pro celé národní hospodářství státu.
Ačkoli zemědělství ve své výnosnosti tak tuze kleslo, žádá se s druhé strany vedle běžných daní splácení dávky z majetku a dávky z přírůstku majetku. Jest to přirozená věc, že právě proti těmto dávkám se jeví nejživější odpor. Zvláště nenáviděna a zvláště energicky odmítána je dávka z přírůstku z majetku, a to proto, že zemědělci nemohou pochopiti, jak správa finanční, či zákonodárci kdysi na to přišli, aby pro zemědělské předměty, t. j. pro zemědělské součástky kapitálové, ustanovili přírůstek na majetku. Zemědělské nemovitosti nejsou předmětem spekulačním. Dnes již je jisto, že běžné příjmy v zemědělství ani nestačí, aby hradily běžné daně. Dále příšerný požadavek státu, že má býti zaplacena vedle běžných daní ještě i dávka z majetku a dávka z přírůstku majetku! Myslím, že to není nespravedlivý požadavek, když se zde znova vyzývá, aby slavná sněmovna, když vyřídí rozpočet, měla na mysli jako svůj nejnaléhavější úkol náležitou novelisaci ustanovení o dávce z majetku a dávce z přírůstku na majetku.
Ostatně má zemědělství i jiné příčiny, aby bylo proti těmto dávkám, protože již při ocenění těchto jednotlivých součástí kapitálových správa finanční postupovala úplně jednostranně. Stejné příčiny k odmítnutí má také průmysl, kterému se však dostalo přece proti zemědělství přednosti v tom smyslu, že ve shodě s ním byla určena přece různá měřítka. Zemědělci jsou však také proto proti těmto dávkám, protože se vyměřují a rozhoduje se o nich v odhadních komisích, v nichž zemědělci jsou zastoupeni jen velmi malým dílem anebo vůbec nejsou zastoupeni. A tu bych obrátil vaši pozornost na několik německých okresů - jmenuji německé, vím však, že i čeští kolegové si stěžují na stejnou újmu - jmenuji německé okresy Jablonec, Králiky, Německé Jablonné, Manětín, Broumov, Duchcov, Stříbro, Frýdlant, Falknov, Loket, Rumburk, kde zemědělci buď nejsou zastoupeni vůbec v těchto komicích anebo jsou zastoupeni jen nedostatečně. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Při této příležitosti chci již dnes, a to se stanoviska zemědělství, obrátiti vaši pozornost také na daň z obratu, která ovšem pro zemědělské závody až do 50 ha byla pro minulý rok paušalována. Viděli jsme ve způsobu paušalování, jak bylo uvedeno v platnost, újmu pro zemědělce našich okrajních oblastí, a to proto, že za základ pro vypočítání paušálu musily sloužiti vysoké čisté výnosy katastrální, které svého času v těchto pohraničních oblastech byly ustanoveny. Proto bych dal hned dnes podnět, aby se pro krajiny v horách, když se bude jednati v souvislosti s tím pro tento rok 1922, prohlásily přípustny přiměřené srážky od čistých výnosů katastrálních. Jsme samozřejmě i se strany zemědělské proti dalšímu ponechání přirážek válečných, protože nemůžeme již nahlížeti jich oprávněnost. Když jste loni hlasovali o těchto zákonech na léta 1922 a 1923, byli jsme tehdy ještě uprostřed poměrně dobré konjunktury. Ale poměry se od té doby důkladně změnily a proto by bylo jen slušné a spravedlivé, kdyby se co nejdříve započal odstraňovati a zrušovati také tento způsob nejnespravedlivějšího zdaňováni.
Jest ovšem samozřejmé, že my,
jelikož jsme se strany německé a zvláště zemědělské nedošli přiměřeného
zřetele při sestavování rozpočtu, musíme hlasovati proti rozpočtu
vůbec. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl. Špaček. Dávám mu slovo.
Posl. Špaček: Ctění páni a dámy! V politické skupině našeho rozpočtu projednáváme kapitoly: presidium min. rady se statistickým úřadem a pozemkovým úřadem, ministerstvo zahraniční, ministerstvo vnitra, ministerstvo spravedlnosti. Jsem přesvědčen a jistě všichni z nás, kteří aspoň poněkud známe státoprávní poměry našeho státu a všech států vůbec, že v těchto resortech ztělesňuje se starost státního vedení o udržení zevní, formální bezpečnosti, zevní jistoty státu jak uvnitř státu samého, tak na venek proti státům jiným. Pravím výslovně starost o jeho zevní bezpečnost, neboť skutečná bezpečnost státu, skutečné zajištění jeho existence nezávisí pouze od dobrého funkcionování jeho vnitřní a jeho zevní i správy v užším slova smyslu, nýbrž skoro výhradně, nebo aspoň z větší části od toho, je-li tento stát organisací části lidské společnosti nejenom zevními atributy moci státní, nýbrž tkví svými kořeny v srdcích obyvatelstva, tento stát skládajícího.
Pravím to proto, poněvadž chci pronésti k těmto rozpočtovým kapitolám několik slov nejenom s hlediska naší strany, nýbrž s hlediska, které je nám předhazováno jinými stranami našeho národa, ale jmenovitě stranami levice této sněmovny, s hlediska českého nacionalismu. A pravím-li to, myslím tím, že solidní zabezpečení tohoto státu pro budoucnost není možno jenom dobrým, přesně fungujícím uspořádáním správního aparátu státního, nýbrž den ode dne uvědomělejším zanícením srdcí většiny obyvatelstva našeho státu, jeho většiny, jeho většiny státotvorné, t. j. národa československého, pro tento stát, uvědoměním si toho, že bude jen tak dlouho živ a poskytovati možnost lepšího rozvoje našeho národa v budoucnosti, pokud se budeme o jeho bezpečnost a trvání starati my všichni sami. (Výborně!)
Dovolte mi tedy, abych řekl, že v této snaze o zevnější bezpečnost státu, kterou mají na starosti shromážděné pod titulem "politické skupiny" resorty naší vlády, přísluší ministerskému presidium samozřejmě povinnost starati se o to, aby sdružovalo ve jménu zachování tohoto státu a jeho úkolů pro náš národ všechny jednotlivé síly, které jsou vedeny myšlenkou udržeti tento stát. Presidiu min. rady přísluší starati se vnitřní a zevní propagandou o upevnění tohoto státu v řadách obyvatelstva doma a o jeho prestiž v cizině - ovšem za spolupráce s ministrem zahraničí, pokud jde o cizinu. Ministerstvo vnitra musí míti na starosti provedení právního pořádku, pokud spadá do resortu tohoto oboru vládního, ministerstvo spravedlnosti musí se starati o zabezpečení tohoto právního řádu sankcemi trestními, sankcemi civilního práva, ministerstvo zahraničí musí se starati o zabezpečení tohoto státu takovou úpravou jeho vztahů politických a hospodářských k jinostátnímu okolí, která by co možno nejvíce vylučovala nebezpečí válečných konflagrací, kterého si jistě nikdo z nás v této sněmovně, kromě určitých pánů na levici, nepřeje - nejsme tedy žádnými militaristy - a ministerstvo nár. obrany musí se starati o to, aby pro případ, kdyby bez naší vůle nebo proti naší vůli takovéto ohrožení zevním útokem na náš stát dolehlo, měl stát pohotově sílu, po celou dobu mírovou shromažďovanou, sílu odporu fysického i mravního k odražení jakéhokoli útoku na svoji existenci. (Výborně!)
S tohoto hlediska chci, jak jsem řekl, glosovati ve jménu názorů českého nacionalismu některé okolnosti a položky v těchto rozpočtových kapitolách ciferně dotčené, a tu neváhám říci veřejně, ba pokládám za svou povinnost říci veřejně, že po čtyřech letech republiky pořád ještě nepokládáme výsledek zřízení samostatného českého státu za tak uspokojivý pro nápravu starých křivd na našem národě dříve páchaných, abychom se mohli zásadně stavěti vůči rekriminacím německých a maďarských občanů, anebo jejich poslanců do pouhé defensivy a abychom se omezili jen na odmítání jejich žalob a vyvracení jich a nepřednesli vůči vlastní státní správě svých vlastních požadavků a nároků.
A tu mně dovolte, aby řekl, že v položkách rozpočtu ministerského presidia musím si žádati účinnějšího využití kreditu věnovaného na šíření spolehlivých objektivních znalostí o naší republice, o jejích politických, hospodářských a kulturních poměrech v cizině, že si musím přáti využití tohoto obnosu v rozpočtu se nacházejícího k vydatnější propagandě o našem státě nejen uvnitř jeho, nýbrž i mimo jeho hranice.
Velmi značné obnosy, věnované na tiskový odbor presidia ministerské rady, mohou býti aspoň z velmi značné části a s větším prospěchem pro republiku použity k uskutečnění propagace, o které jsem mluvil již v revolučním Národním shromáždění, t. j. mělo by jich býti užito k založení i finančními prostředky, i silami žurnalistickými dobře opatřeného deníku francouzsko-anglického.
Pánové a dámy! Veškeré státy okolo nás, Polsko, Rumunsko, Jugoslavie i Rakousko, Litva, Lotyšsko hned po svém zrození pokládaly si za povinnost informovati stále cizinu o tom, jak se poměry u nich skutečně vyvíjejí, ve světových jazycích anglickém a francouzském, a založily vládní časopisy francouzsko-anglické, "Journal de Pologne" na příklad, který bedlivě dává pozor, aby nezůstaly bez vyvrácení různé stížnosti na správu, vedení a poměry ve státě, přednášené na příklad se strany menšin národních v Polsku. U nás máme pro tyto věci jenom "Prager Presse". Já se neostýchám říci, že jsem založení tohoto časopisu naprosto velmi povděčen, poněvadž v mnohém a mnohém vyvrací jednak v německém obecenstvu zde i v zahraničí, jednak v tom obecenstvu zahraničním, které není německého původu, ale umí německy, velkou řadu stížností, žalob, rekriminací a kverulantských stížností, které Němci pořád na náš stát ve svém domácím i zahraničním tisku, a to nejen německém, nýbrž i francouzském, italském a anglickém, přednášejí.
Že je třeba takového časopisu, o tom zjevně svědčí nejen francouzský sloupec na příklad "Národních Listů", nýbrž i anglicky sloupec "Bohemie". Všimněte si toho, co "Bohemie" v tomto anglickém sloupci uvádí. Uvidíte, že jsou to stále a stále zlomyslné, nepravdivé a nedoložené útoky na domnělé potlačování menšin, na domnělý vnitřní rozvrat a krisi tohoto státu a jeho státotvorného národa, i této státotvorné většiny parlamentární. Tyto všechny věci musejí býti dle mého mínění vyvraceny časopisem oficielním, francouzsko-anglickým, který by měl asi ráz "Journalu de Pologne" nebo "Independence Roumaine" atd."Gazette de Prague" koná velkou část této úlohy, ale to naprosto nestačí, musí to býti deník, který @a tempo, jak říkáme, na všechny tyto německé falešné křiky a stížnosti bude reagovat a poskytovat stále cizině možnost správného oceňování poměrů našeho státu.
V presidiu ministerské rady je také rozpočet našeho státního statistického úřadu. Státní úřad statistický musí k této práci propagační v cizině dodávat rychle, správně objektivní materiál. Výsledky sčítání lidu nejsou uveřejněny tak rychle, jak bychom si přáli, a musíme si stěžovati, že jsou kolikráte, jak jsem se již o tom v rozpočtovém výboru zmínil, při nejmenším podivně a podezřelým způsobem korigovány na neprospěch našeho národa. A jestliže byl sčítacími komisaři na příklad v Ostravě prohlášen výsledek sčítání lidu podle národnosti tak, že je tam Němců 19·3%, a jestliže se dnes po uveřejnění sčítací statistiky statistickým úřadem praví, že je jich tam 20·4%, jestliže tedy zvláštní manipulací, do které prozatím nevidíme, byla tu utvořena t. zv. kvalifikovaná menšina, která může činiti nárok, aby Ostrava byla prohlášena za město dvojjazyčné, musíme říci, že je nezbytnou povinností státního úřadu a presidia ministerské rady, aby nám toto changement při sčítání lidu v Ostravě alespoň dokumentovala.
Pozemkový úřad je pověřen provésti velkou úlohu sociální, veliký úkol kulturní i politický. Přirozeně, poněvadž co je sociální, je i politické, jmenovitě za dnešních poměrů u nás. Ale pozemkový úřad má provésti také veliký úkol národní. Ihned v prvních dobách revoluce těšili jsme se na to, že v takovém úřadu, podaří-li se samostatný Československý stát zříditi, budeme míti nápravčího oněch děsných křivd sociálních, politických i národních, které byly na nás spáchány konfiskací naší národní půdy po zániku naší státní samostatnosti. Ale tento první a nejdůležitější úkol pozemkového úřadu a pozemkové reformy zůstává, zdá se, v Československé republice posledním, ba slyšeli jsme včera z úst kol. Maška, že plní toto svoje poslání tak, že na příklad na Jindřichohradecku vrátil půdu českého šlechtice, posledního potomka české větve býv. hrabat Černínů, národu tak, že ze 460 ha najaté půdy bylo do vlastnictví německých sedláků odevzdáno 440 ha a do vlastnictví českých sedláků 20 ha!
Představuje-li si pozemkový úřad takto plnění národních úkolů, které od něho očekáváme, nesnesla by toho trvale naše účast ve vládní koalici, a musíme tedy toto nepochopitelné jednání pozemkového úřadu aspoň vytýkati.
Žádáme, aby pozemkový úřad ve shodě s ministerstvem zemědělství opravdu co nejdříve uskutečnil převzetí pohraničních lesů naším státem. Pánové a dámy, nejenom v Krkonoších a na Šumavě, ale i na příklad v moravsko-slezských Jeseníkách jsou tyto lesy vlastnictvím jednotlivců a korporací, které jsou naprosto nepřátelské republice, jejímu poslání a jejímu státotvornému národu. Biskupství vratislavské, řád německých rytířů, bývalý kníže Lichtenstein drží skoro celé moravsko-slezské pomezí, a v těchto lesních jsou lesními, úředníky, hajnými atd. vyslovení napřátelé republiky, deutschnationálové, kteří jsou zpravidla v čele všech protičeských štvanic. Předání těchto lesů do naší státní správy, do správy ministerstva zemědělství, bude znamenati nejenom revindikaci, napravení starých křivd majetkových a politických, nýbrž bude znamenati skutečné zabezpečení tohoto důležitého teritoria našeho státu republice, zvláště v případě války.
Přecházím k rozpočtu ministerstva vnitra a navazuji hned na to, co jsem již řekl o poměrech v těchto krajích. Jestliže vidíme, že v čele důležitých správních úřadů, okresních správ politických v tomto poněmčeném území, ať u nás na severu Čech a Moravy, ať jinde, jsou takoví lidé, jako bruntálský okresní hejtman, místodržitelský rada Stelwag, který bez nejmenšího odporu strpěl, že oslava státního svátku, v předvečer 28. října, a svátek sám byla zjevně zúmyslně zmařena tím, že v elektrické centrále městské bylo pozhášena světla, jestliže musíme s politováním konstatovati podobné chování okresního hejtmana Hejdy v Chebu při příležitosti slavnosti, která by se v každém jiném státě sama sebou rozuměla a byla provázena oficielní pompou, jestliže jsou v čele našich správních úřadů lidé, kteří se domnívají, že jsou dosud exponenty bývalé politické správy rakouské a nikoliv republiky, a jestli tím trpí mravní sebevědomí českého lidu v oněch krajích, pak nemůžeme s těmito zjevy souhlasiti. A tu je povinností ministerstva vnitra, aby podobně jako ministerstvo nár. obrany, o čemž se zmíním ještě později, na vůdčích místech správních provedlo důkladnou revisi ne snad z národnostního stanoviska, jestli je to Čech a nebo Němec, nýbrž se stanoviska prosté loyality vůči tomuto státu. (Tak jest!) V Bruntále a Chebu jsme toho nedbali. Čeští vojíni tamní posádky, kteří nyní podle norem vojenského trestního řádu a zákona budou eventuelně stíháni, musí najíti aspoň ono ulehčení, které vyplývá z okolnosti, že orgány státní správy, které jejich roztrpčení znaly, nekonaly své povinnosti tak, aby toto oprávněné roztrpčení bylo zbytečné. Proto se přimlouvám, aby při výkonu spravedlnosti se nezapomínalo na to, že činy ty vyplynuly přímo z netečnosti správních úřadů a že oni lidé svým samorostlým způsobem hleděli uhájiti to, co každému národu, samostatný stát tvořícímu, musí býti přímo příkazem mravním, to jest důstojnost národa. Naše důstojnost národní nemůže také dále trpěti oné tiskové "svobody", která znamená pro některé německé časopisy přímo oficielní - poněvadž oficielně trpěné - řádění proti Československé republice. Četli jste před několika měsíci v "Českém Slovu" úvodník, který uvádí, co v republice, ve čtvrtém roce jejího trvání, může napsati německý list pod autorisací censora okresní politické správy, aniž byly pohnuty k zakročení úřady justiční. Neboť nebylo konfiskováno toto oslovení naší republiky v úvodníku tachovského německého časopisu u nás (čte): "K čemu tě mám přirovnati, ty směšná, hnusná republiko Masarykova? Ty doupě lupičů... ty podvodem vybudovaná a udržovaná nestvůro! Ty vřede na těle Evropy! Ty hanbo a potupo XX. století! Ty z vojenské křivopřísahy zrozená obludo! Ty skrýše lupičů! Ty svinčíku pepíků a pepic! Ty smradlavý chléve! Tys totožna s onemocnělým slepým střevem, od něhož se nakazí celé tělo Evropy, a proto musíš z tohoto těla býti ohněm a mečem vyříznuta a na smětiště vyvržena, kam patříš..."
Velectění pánové a dámy: tak vypadá ve 4. roce republiky utiskování Němců a německé tiskové "svobody" a tak vypadá, řeknu přímo, zločinná "tolerance" pořád za tyranskou pokládané justiční správy Československé republiky! Takovýchto "zpráv" mohli bychom my, kteří čteme denně opavskou "Deutsche Post", nebo jiné německé časopisy, přinésti celou řadu.
Naprosto se neostýcháme žádati ve jménu demokracie republiky a národa, který si těžko vybojoval a vybudoval svoji státní svobodu, aby takové věci byly konfiskovány, poněvadž nejsou-li tyto věci konfiskovány v časopisech a mluví je beztrestně na veřejných schůzích poslanci německého národa, neznamená to svobodu a demokracii, nýbrž skutečnou demoralisaci našich lidí a snižování důstojnosti vlastního národa. (Výborně!)