Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: Buříval, inž. Botto, dr. Czech, dr. Hruban.
Zapisovatelé: Špaček, Špatný.
196 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: min. předseda Švehla; ministři Bechyně, dr. Dolanský, Habrman, dr. Hodža, dr. Kallay, Malypetr, dr. Markovič, Novák, Udržal.
Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník
dr. Říha, jeho zástupci Nebuška a dr. Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 171. schůzi poslanecké sněmovny.
Dovolenou na tento týden udělil jsem posl. Janu Černému (rep.) z rodinných důvodů.
Lékařské vysvědčení předložil posl. Oríšek.
Posl. Zverec oznámil mi přípisem ze dne 15. listopadu 1922, že se vzdává poslaneckého mandátu.
Došly některé spisy. Žádám za
sdělení jich.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Předseda vlády zaslal přípisem
ze dne 15. listopadu, č. j. 33188/22 m. r., vyjádření státního
pozemkového úřadu k resoluci, týkající se předložení osnovy zákona,
jímž by přesněji byly upraveny náležitosti objektů, které podle
§u 3, odst. 1, lit. a), záborového zákona nepodléhají záboru,
jež přijata byla poslaneckou sněmovnou dne 28. června 1922 ve
158. schůzi (k tisku 3766).
Předseda: Přikazuji výboru zemědělskému, výboru ústavně-právnímu a výboru rozpočtovému.
Přikazuji výboru soc.-politickému:
Tisk 3869. Vládní návrh zákona, kterým se prodlužují některé lhůty podle zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., jímž se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců (současně přikázán též výboru rozpočtovému),
ústavně-právnímu:
Tisk 3871. Vládní návrh zákona, kterým se mění ustanovení zákona ze dne 18. března 1921, č. 117 Sb. z. a n., o zmocnění vlády k dalšímu slučování a rozlučování obcí, k změně hranic obcí, okresů, žup a zemí, jakož i k potřebným opatřením s tím souvisejícím.
Přikazuji výboru imunitnímu žádost krajského soudu v Liberci z 9. listopadu 1922, č. Vr 1196/22, za vydání k trestnímu stíhání posl. Windirsche a Kostky pro zločin podle § 65 a 300 tr. z. (č. 252 imunit.).
Přistupuji k projednávání pořadu
dnešní schůze.
1. Pokračování v projednávání zprávy výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 3810) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1923 (tisk 3856).
Uděluji slovo dalšímu řečníku
na straně "contra" panu posl. Darulovi.
Posl. Darula: Pánovia a panie! Dovolíte, že s hľadiska komunistického a vzťahom pomerov na Slovensku budem hovoriť k rozpočtu.
Rozpočeť vôbec nezrkadlí hospodársku a finančnú rovnováhu štátu, ale je to práca ba ciferná stavba dubiozná nad skutočnosť, kedže každý rozpočeť robí sa preto, aby hospodárenie zaistil a upravil pomery, ktoré uplynulá doba vyžadovala.
Tu je reč o štátnom rozpočte, ku ktorému nemôžme mať dôveru, lebo nevyhovuje širokým vrstvám pracujúceho ľudu a z investičných položiek uskutočňujú sa len tie, ktoré sa týkajú vojska a žandarmerie.
Na pr. v rozpočte na rok 1921 bolo preliminované na poštu vo Vrútkách 5 milion korún. Pošta neni vystavená, ale v rozpočte na rok 1922-1923 vôbec tejto položky už niet. Pošta na Vrútkách je malá a je v nej veľký neporiadok. 12 zamestnancov sa tlači v dvoch malých miestnostiach. Na železniciach sú pomery priamo úžasné a pri tomto uvádzam niekoľko prikladov.
Železničiarom sa strhlo 50% drahotných prídavkov na Slovensku, pred tým 8% na pensijné poistenie. Byty vo všeobecnosti boly zdražované a taktiež železnice zvýšily nájomné. Plat sa snižuje, ale režijné uhlie, drevo, svetlo, ani máčny mák nezlacnelo, ba ešte zdraželo. Uhlie sa ponúkalo zamestnancom vo výške stanovenej kvoty, keď však ani normálnu patričnosť nemôžu dostať, nedostatkom zásob uhlia. Veľká časť železničiarov bydlí v búdach, v kútoch, v železničných vozoch ako haringy utisnutí; čo je to za bydlenie, keď železničiar behá u milosrdných ľudí, aby dostal prístrešie, lebo jeho manželka je v druhom stave pred porodom a predsa nemá nikto sľutovanie: pred krdeľom detí hemžiacich sa vo voze má matka porodiť dieťa.
Tu sa pýtam, prečo nestaväjú železnice obytné domy pre svojich zamestnancov? Železničné riaditelstvá, či to už príkazom ministerstva lebo zlovôľou ich samých, ničive pôsobia na Slovensku. Na Vrútkach bola škola učňovská, ktorej úroveň bola asi rovná vyšším priemyslovým školám. V tejto škole sa vyučovali synovia železničiarov za nejlepších železničných odborníkov. Škola je vzorne, moderne zariadená a vychádzal z nej dorost pre železničnú službu. Táto škola už druhý rok je uzavrená a v nej sa nevyučuje; železničného dorostu neni potreba. Mám domnienku, že úmysel je ten, aby na miesto dorostu domorodého posielali sa na Slovensko deti českého vidieku; ale proti tomu čo najrozhodnejšie protestujeme.
Druhý škandál je, že úradníci, ktorí mali vyššie odborné školy v starom Maďarsku, mali štátnu účetnícku zkúšku a maturitu, boli postaveni na úroveň 6ročného dievčieho lycea. Toto rozhodnutie bolo posudzované dľa prípisu školského referátu v Bratislave pod číslom 40.394 druhý mesiac 1921: predmet posudzovanie absolventov strednej trojtriednej obchodnej školy v Košiciach. Ministerstvo národnej osvety oznámilo sem v záležitosti uvedeného výnosu zo dňa 18. kvetňa 1921: obchodná škola trojtriedná v Košiciach, ktorú absolvoval dľa maturitného vysvedčenia N. N., nazývala sa za bývalej maďarské vlády vyššou obchodnou školou a vysvedčenie maturitné poskytovalo absolventom týchto škôl tieže výhody čo absolventom obchodnej akademie. Vzdelanie absolventov týchto škôl nedosahuje úrovne obchodných akademií; pokiaľ sa týka vzdelania všeobecného lzä ich srovnávať so vzdelaním, ktoré poskytuje 6triedne lyceum dievčie. Je to priamou hanbou, že kvalifikuje sa vyššia obchodná škola na úroveň dievčieho 6ročného lycea. Keď že z tejto obchodnej školy vychádzali učenci, ktorí pre obchod a službu pre železnice i v tomto ohľade boli najlepšie vyškolení. Úradníci títo všetkých nadobudnutých práv boli zbavení a zariadeni do statusu z II.b) do III.a). Je to tak neslýchaná vec, ktorá diskvalifikuje úradníctvo Košicko-Bohumínskej dráhy i všetkých štátnych zamestnancov majúcich vyššie obchodné školy, bez dôvodu. Je nezákonné a nemysliteľné toto jednanie a nie, že okamžite uviesť do práv týchto úradníkov, ale žiadame potrestať tých, ktorí týmto postupom do krajnosti pobúrili veľkú čiastku úradnictva, ktoré posudzujú či správne, lebo nesprávne urážlivosť tým spôsobom, že 3/4 úradníkov na Slovensku českých, nemá ani približne túto školskú kvalifikáciu a zastupujú vyššie úrady.
Doprava železničná vzhľadom k malej frekvencii nenie práve tá najvzornejšia. Osobné vlaky po hlavných tratiach a taktiež na lokálkach nie sú osvetlené, z čoho vznikajú časté krádeže. Osobné a nákladné vozy sú ošarpané, na staniciach vidieť celý rad kontrolných a dozorných zamestnancov, ktorí stále a zbytočne obťažujú cestujúcich. Starý osvedčení železničiari sú stále do pobočnejších služieb zaradení, ba stalo sa, že za vlakvedúceho bol postavený mladík provisorný a starý železničiar, už oficiál v zlatom golieri, bol poslaný na hám, alebo po česky na brzdu.
Medzi českým úradnictvom je málo porozumenia pre slovenské železničiarstvo, pretu sú nenávidení. Ti, ktorí majú väčší rozhľad, majú porozumenie a pomáhajú v každom prípade slovenskému železničiarstvu, tešia sa väčšej obľube, ako bývalí maďarský predáci. Na Slovensku je zima krutá, lebo sú hornaté kraje a týmto trpí každý železničiar nesnádze počasia, vzdor tomu neni ohľad braty na toto položenie, na stav, v ktorom sa nachádzajú všetci železničiari na Slovensku.
V žurnáloch vládnych sa rozpisuje, ak veľké investície majú byť prevedené na Slovensku. Nemôžme tomuto veriť, lebo ostane to len na papiere; dosiaľ sme nič nevideli, alebo vôbec málo, a to len stavbu kasárieň a nie škôl alebo nemocníc.
Hospodársky stav v štáte pripadá ako pred vymretím. Zima je tu, príšera nezamestnanosti zurí v plnom prúde. Hlad a bieda obklúčila už státisíce rodín. Životnej stravy, rôznej lákavej a lakoty sú plné výklady, ale v proletárskych rodinách stane sa rodinná vada i pre jeden pečený zemiak. Ľudia predávajú šatstvo, obuv, len aby si mizernú stravu zaopatrili. Rozhorčenosť, zúfalosť až k šialenstvu je po periferiách priemyslových miest a v zakrytých dedinách. Budú sa raziť zlaté dukáty pre pánov a ľud bude uvalený do hladomoru. Hlad, bieda, vyplývajúca z nezamestnanosti, je tak veľká, že jie sa kôra z dreva, rôzné miešaniny nepoživateľné a kto tomuto neverí, nech sa ide podívať na Vrchovinu, do Oravy a do mnohých dedín trenčianskej župy a uvidí strašlivý obraz biedy.
Oproti tomuto nič konkretného sa nedeje, ale sa poukazuje, že v sovietovej Rusii je hlad, ktorý zapríčinili bolševici. A tu bych sa pýtal pánov, či pred niekoľko rokami v Mesine a Kalábrii živeľnú pohromu zapríčinili tiež bolševici, kde zahynulo vyše 200 tisíc ľudských životov? Je pravda, že vtedy celý svet bežal na pomoc nešťastníkom, ale tú ochotu sme nevideli v prípade živeľnej pohromy v Samare a v Povolží, lebo tam je pracujúci ľud pri vesle. A neni haňbou na sovietový režim, ba každý musí uznať, že soviety urobily všetko, aby zmiernily hlad, ačpráve sú a boly blokované celým kapitalistickým svetom.
Aká ostuda je však hlad a bieda v Československej republike, kde sa po svete rozkrikuje, že sme konsolidovaným štátom, kde je demokracia, socialisti a demokrati riadia štátne záležitosti. Či humanita sa vykazuje v zúfalom hlade státisíc robotných rodín? Štátny dľh činí kol 60 miliard a ťarchy sú uvalené na malý robotný ľud, na malých roľníkov a domkárov. Banky prevádzajú reťazové obchody, keťasia, neplnia povinnosti zákonom ustálené, aby staväli a týmto aby sa rozvinula práca. Oproti biede proletárskych máss hýrenie boháčov je neslýchané. Rôzne zábavné miestnosti a bary sú preplnené cez celé noci, kde sa šampaňské a iné liehoviny upíjajú v celých hekatombách. Plýtva sa tam státisícami a zábavy lačná buržoazia poriada orgie, bachanálie. Predáva sa tam ľudské telo. Nesvedomití šafári zháňajú mladé 13- a 14ročné dievčence, prilákajú ich do nočných miestností a tam ich oberú za špinavé peniaze o cnosť a celé bohatstvo. Prostitúcia je tak obrovská, že toho nebolo príkladu a nesvedomitosť otrokárov vháňa tisíce robotníckych dievčat do prostitúcie. Mladé dievčence, ktoré sú zlákané za obsluhovačky v hostincoch, kaviárňach, dostanú sice stravu a 50 až 100 K mesačného platu, ale za bytné ím poukázané musia platiť od 500 do 1000 K, za pranie bielizne 100 až 200 K. Pokiaľ trvá krása, sú zamestnané a využitkované, potom prídu na ulicu. Je samozrejmé, že sú vháňané do prostitúcie. Tejto prostitúcii, ktorá sa prevádza v obrovských rozmeroch, je príčinou štátna politika vládnucích kruhov, lebo nezabezpečuje prácu čestnú; ale prostitúciou rozmnožiac sa nemoce, plodnosť je ničená a zdravie mladej generácie podkopávané.
Nezamestnanosť, prostitúcia sú najlepším príznakom hospodárskeho bankrotu štátu. Oproti žitiu pod úroveň, proti prostitúcii je možnosť jedine to, že by štát položil ruku na fabriky, veľkostatky a banky, obnovil priemysel a plodnosť zeme. Zavrieť všetky nočné miestnosti, bary, šantány a prinútiť darebákov k plodnej práci. A jestli niet odbytu zbožia na západ, treba uznať sovietové Rusko de iure a vymeniť plodiny hotové za surové, uznať právo ľudu malého na život a nastane nové obdobie.
A keď tento obraz je všeobecný, tak hroznejšie to pripadá pre Slovensko. Legie bojovaly za oslobodenie Slovenska od oligarchickej Maďarie a Rumunska. Najväčšie továrne sťahujú sa do Maďarska a Rumunska, najvzácnejšie stroje odmontujú a lifrujú preč, a to veľkú továrňu v Bičkove, kde robilo 2500 robotníkov, presťahujú Rumunom, Harmaneckú papiereň, žilinskú textilku, rimamuráňské továrne, kde niekoľko tisíc robotníkov robilo, prečachrujú Maďarom. Takto chcú olúpiť slovenské robotnictvo o chlieb a toto má robiť pán Rašín a Živnobanka, čím chcú zničiť priemysel na Slovensku, aby zisky pánov špekulantov sa zväčšily obmedzením priemyselnej výroby na Slovensku.
V tomto pláne nech počítajú pánovia na húževnatý boj robotníctva na Slovensku, ktoré keď treba i násilím znemožní takéto pustošenie Slovenska a vyhladovanie ľudu. Riadny obchodný vývin hlavne pri družstevníctve sa znemožňuje vysokými daniami. Dvaprocentová obratová daňa rôzne iné zdanenie vedie k bankrotu družstiev, ktoré blahodarne oslobodily státisíce malého ľudu od špekulantov. A je nutno, aby družstvá potravné a konsumné boly sprostené obratovej dane a poskytnuté im boly štátom úvery.
Štátne občianstvo sa pochopuje na Slovensku dľa najnovších methodov. Kto si dovolí povedať kritiku pomerov, hneď sa pátra po ňom, či niektorý dedeček nebýval v Maďarsku. Alebo hľadajú príčinu agentprovokatéri a ku každej prísahe schopné elementy, údaj, žalobu zhotujú, podrývajúcu česť, svedomie a na základe tomto zbavia občianstva a rôzne prechmaty prevádzajú.
Na Slovensku sa teraz vyrábäjú veľžupy alebo tak zvané gubernie, čo má priespieť k samospráve slovenského ľudu. Nenamietame nič proti tomuto útvaru, ale nechceme, aby tieto gubernie dostaly gubernátorov cárskeho vzoru, kde vládla kančuka a revolver, lebo slovenský ľud sa nasýtil maďarských žandárov, dosť má i žandárstva českého a túži po slobode, ktorá keď mu nebude daná, vydobije si ju po Jánošikovom vzore.
Jedno je však isté, a to, že sme za najširšiu samosprávu Slovenska. Je rozhodne potrebné uznať právo k zemi, žitiu Slovákom a všetkým, ktorých tá zem živila. Vyženieme všetkých, ktorí ako príživníci myslia, že využívajú koloniálnych výhod. Ale nesúhlasíme spôsobom tým, ktorý autonomiu Slovenska balí do istého mystikumu. Lebo to, čo sa pod heslom autonomie na Slovensku propaguje, neni nič iného ako túha, aby nad slovenským ľudom vládla buržoázia a byrokrácia slovenského pôvodu, len v tom sa skrýva príčina nevraživosti oproti byrokrácii českého pôvodu.
Ale čo by s týmto získal pracujúci botník a roľník? Ceľkom nič.
Slovenský ľud má dosť dosavádnych upierateľov a túži ako pracujúci ľud celého sveta jedine po oslobodení z jarma kapitalizmu a byrokracie. Nikdy nepripustí fašizmu podobné experimenty. Jediná autonomia môže pomôcť slovenskému pracujúcemu ľudu, a to je autonomia socialistická a komunistická, pre tú budeme bojovať.
Naše obyčaje, zvyky, svojráz sú odlišné, ale len čiastočne, niet príčiny z tohoto stanoviska tak mystične obaľovať zvyky a život zvláštneho rázu, ako by sme bývali niekde na mesiaci a nie na zemeguli.
Decentralizácia je drobenie síl, ohraničovanie znamená hospodársku tieseň a ťarchy. Bez všetkého možno posúdiť, že všeobecne Slováci sú odstrkovaní, neuznávaní v úradoch, vyháňaní z práce českou byrokráciou, proti ktorej treba viesť boj a zlomiť tendencie počeštených Rakušanov, avšak nepopierateľné je, že slovenčine a nám Slovákom prospieť môže jedine najbližšie stojaca česká reč, české umenie, česká veda, totiž potrebujeme z doterajšej zaostalosti pokroku a ten je bližší za Moravou ako kdekoľvek inde.
Nesprávny pochop je u nás na Slovensku, že by Slováci mali ísť na nože proti Čechom, správnejšie je, aby hladní Slováci a Česi na Slovensku viedli boj i na nože proti presýteným Čechom a Slovákom.
Kedže sa takto upravia pomery,
zahladia sa národnostné nenávisti a k tomuto štátny rozpočet nedáva
ani najmenšej nádeje, preto ho neprijímame. (Souhlas a potlesk
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále p. posl.
David.
Posl. David: Slavná sněmovno! Řada mluvčích s německé strany dotkla se opětně národnostních problémů v naší republice. Dovolte mně proto, abych jako zástupce legionářů řekl k tomu několik zásadních slov, a to tím spíše, že pánové i z mírnějšího tábora německého označují legionáře za představitele krajního nesnášelivého nacionálního šovinismu. Lituji, že i vážní mužové z německého tábora nedali si tolik práce, aby si všimli programu, který má vytčený Československá obec legionářská.
Oficielní tato organisace legionářská stojí na známé washingtonské deklaraci ze dne 18. října 1918, v níž jest jasně řečeno, že v Československé republice budou práva menšin chráněna poměrným zastoupením a že národní menšiny budou požívati rovných práv. Není tedy naším programem násilná nacionální politika, neboť jsme si dobře vědomi, že směr této politiky prohrál světovou vojnu. Vše, co se dnes jeví jako imperialistický nacionalismus, jest výstřelkem přechodní porevoluční reakce. Pokroková politika nemůže býti náladovou a my pod dojmem extrémních výstřelků neustoupíme od zásad. Chci přímo říci na adresu německého lidu, že jsme si vědomi významu německé menšiny u nás a dovedeme také oceniti aktivní spolupráci této menšiny pro stát i pro kulturní společenství světové. Neodepřeli jsme a neodepřeme všechny přirozené podmínky, které tato menšina ke svému životu kulturnímu a svému rozvoji potřebuje. Nacionalismus českého lidu jest nevýbojný, kulturní, snášelivý, byl vždy a jest nacionalismem obranným a neútočným. Duch ústavních zákonů republiky naší, zákonů to revolučních, jest nejlepším dokladem pravdivosti těchto slov.
Ve chvíli největšího nadšení národního, ve chvíli vítězství národní svobody po 300leté porobě a po 300letém utrpení, nedovedli jsme my svému národnímu odpůrci učiniti nic jiného, než podat ruku ke smíru. Tak jsme se chovali my. Pánové s německé strany odpověděli však 4letou stupňovanou oposicí proti státu. Jak se chovají v parlamentě, jak mluví na veřejných schůzích, jak štvou proti republice a jak mnohdy hanobí samého presidenta, vše to jen dokazuje, že německý nacionalismus jest u nás odstínem nejkrajnější reakce. Hnusný případ universitní s rektorem Steinherzem, za něhož nestyděl se postavit mluvčí německé strany p. kol. Patzel, jest posledním dokladem německé nacionální brutality. Nesmí se proto diviti pánové s německé strany, jestliže my s politickým nacionalismem toho druhu prudce se srážíme, srážíme se s ním zvláště v menšinách. Provokativní, výbojný a privilegující nacionalismus německý je nesnesitelný, nemožný, protože je nedemokratický a nekulturní. Demokracie nezná výsad a je obžalobou německé politiky, že je u ní tak málo porozumění pro národní rovnoprávnost. Řady stesků, které mám po ruce z českých menšin, odůvodňují naši pasivitu i vůči projevům umírněných německých politiků.
Dámy a pánové! Byl jsem před nedávnem v Chebu a viděl jsem na vlastní oči zášť ke všemu českému. Pouhé pořádání české přednášky a pouhé pořádání českého koncertu přivedlo přímo k běsnění německé nacionalistické kruhy. Z místnosti, ve které se měla přednáška pořádati, byly odstraněny všechny dvéře a všechna okna. Svolán lid z celého Chebska a v den přednášky uspořádány bouřlivé demonstrace, při nichž jednotliví čeští chodci byli přepadáni na ulicích. Ano, zde v Chebu se ukázal nesnášenlivý, násilnický nacionalismus, ten nacionalismus, o němž Grillparzer praví, že od něho je k bestialitě malý krůček. V minulých dnech byla podána německými stranami pilná interpelace o událostech v Bruntále, jimž bohužel padl za oběť i lidský život. Litujeme ztráty lidského života, ale dovedeme pochopiti plně rozhořčení českých vojáků, když víme, co po převratě musí zakoušeti v Bruntále tamní česká posádka a malá tamní česká menšina. Nebylo jediného čísla bruntálských časopisů německých "Freudenthaler Zeitung" a "Deutsche Zeitung", v nichž by nebyli čeští lidé hrubým způsobem napadáni. Pro důstojníky a české úředníky nebylo tam bytů, vojákům byl zakázán vstup do hostinců, do zábav i do divadel. Není proto pravdivým tvrzení, že obyvatelstvo vycházelo v Bruntále posádce české vstříc, není pravdivým tvrzení, že žilo s posádkou v dobré shodě. A když po dvakráte při oslavě státního svátku, 27. a 28. října, stala se porucha elektrického světla, může se, velevážené shromáždění, někdo diviti, že čeští vojáci, spatřujíce v tom úmysl znemožniti pořádání slavnosti, šli a odstranili sochu Josefa II., sochu, v níž vidí Němci symbol svých germanisačních snah? Čeští lidé v menšinách pod starým Rakouskem prožívali pravou Kalvarii. Bohužel, jejich život v mnoha místech se dosud ani v republice nezměnil. Všichni ti, kdož tleskali německým řečníkům na pražském sjezdu Jednoty pro Společnost národů, měli by zajeti do menšin a poznali by, že nikoliv německému, nýbrž českému lidu se tam křivdí. Ve smíšených krajích u mnoha a mnoha úřadů se český člověk nedomluví českým jazykem a mnohdy zaujímají význačná místa zjevní nepřátelé československého národa.
Také české školství trpí velkými nedostatky. V Šumperku na Moravě úřady korespondují německy nejenom se stranami německými, nýbrž i se stranami českými v jazyku německém. Tamější okresní politická správa vydává svůj úřední věstník "Amtsblatt" výhradně německy a 14 českých obcí je nuceno jej odebírati, chtějí-li se vůbec dověděti o úředních vyhláškách.
Germanisační činnost provozují a pracují přímo proti státu také různé velkoprůmyslové závody. Já budu míti ještě příležitost šířeji o tom promluviti, dnes chci jen poukázati na národnostní poměry ve Vítkovických železárnách. V únoru roku 1920 bylo ve jmenovaných závodech všeho úřednictva 1480. Z toho bylo 1296 Němců, 170 Čechů a 14 Poláků. V dubnu letošního roku bylo ve Vítkovických závodech všeho úřednictva 1543. Z toho bylo 1360 Němců, pouze 137 Čechů a 46 Poláků. Roku 1920 bylo tedy Čechů ve Vítkovických závodech úhrnem 11·5% a roku 1922 pak pouze 8%. Čeští úředníci pak zaujímají ve jmenovaných závodech většinou podřadná místa. Z uvedeného viděti, že starý germanisační duch Vítkovických závodů znovu oživuje. Vítkovice byly za starého Rakouska baštou germanisace a zdá se, že chtějí i na dále zůstati. Nemohou to dělati zjevně a tak zneužívají k tomu i krise hospodářské. Počet českého dělnictva se stále zmenšuje a stále propouští se, zatím co se přijímá nově dělnictvo německé, jen z toho důvodu, aby byly naplněny tamější německé závodní školy.
V zájmu samého státu je zde nutna náprava. Československý člověk musí se cítiti doma na celém území Československé republiky a také v Chebu. Do krajin jazykově smíšených musí býti dosazen dostatek spolehlivých, věrných, republikánsky cítících úředníků a musí býti odstraněni úředníci, kteří vážnosti státu nehájí, nebo proti zájmům státu pracují. Zákon o povinné znalosti státního jazyka musí býti dodržen nejen státními, ale také zemskými a samosprávnými úřady, ústavy a institucemi. Národnostní poměry v průmyslových závodech a jich germanisační činnost nesmí zůstati lhostejnou povolaným činitelům ve státě a musí se spravedlivě upraviti poměr českého úřednictva k německému, jakož i poměr českého dělnictva k německému, jako na př. ve Vítkovických závodech, kde vedle toho v poslední době jsou přijímáni příslušníci rakouští a maďarští, zatím co naši lidé jsou bez práce.
Jak zřejmo a jak již několikráte bylo poukazováno, spočívá kus obtíží menšinové politiky v administračních nedostatcích. Bohužel, že i mnoho jiných těžkostí je zaviněno byrokratismem, s nímž se u nás tak často setkáváme.
V těchto dnech přinesly časopisy tuto zprávu: "V měsíci únoru pracoval kapitán Matoušek při zachraňovacích pracích u mostu u Rohatce přes řeku Moravu, při čemž si poškodil svůj vojenský oblek a utrpěl škodu 1200 K. Dne 10. března podal si proto u zemské správy politické žádost o náhradu ve jmenované výši. Nad touto žádostí seděl brněnský úřad 17 dní. Zemská správa politická postoupila žádost vojenskému velitelství v Brně. Brněnské velitelství žádost znovu prozkoumalo a zaslalo k intendanci, kde ležela do 18. dubna. Odtud pak byla zaslána ministerstvu národní obrany. Z jednoduché žádosti byl už pěkný, tlustý akt, na němž spolupracovala řada důstojníků, právníků, manipulantů, písařů a expeditérů, jakož i posluhů a listonošů.
Ministerstvo národní obrany věc prozkoumalo, připsalo své mínění a odeslalo k ministerstvu vnitra s doporučením, aby vyplatilo žadateli, co mu patří. Jeho referent věc znovu prostudoval a se svazkem papírů poslal žádost zpět do Brna zemské správě politické, aby se o ní vyslovila. To se stalo dne 3. června. Zemská správa politická zaslala balík spisů okresnímu silničnímu výboru ve Strážnici, poněvadž prý jeho silnice běžela po ohroženém mostě. Strážnický okresní výbor silniční prohlásil že není kompetentní, a zaslal spisy k ministerstvu veř. prací, a tak na začátku října žádost s celým balíkem spisů došla k tomuto ministerstvu, které nešťastnému žadateli vyplatilo 1000 Kč."
Tento případ, slavná sněmovno, nejlépe dokazuje, jak je nutno, aby u nás konečně byla zreformována a tím i zlevněna státní administrativa.
Také celá řada řešení stavovských a i jiných otázek naráží na nehybnost našeho správního aparátu. Mám na mysli ožehavou otázku finanční stráže a četnictva. Zdá se mně, že s tohoto místa marně voláme po nutné nápravě zlořádů, demokratisaci a reorganisaci obou sborů. Význam pro vnitřní a zevní bezpečnost státu obou jest nepochybný, výkon služební prvotřídní, a přece každá snaha po nápravě zůstává marnou. Domnívám se, že prozíravost nynější vlády nedá dojíti k tomu, aby tito denní strážcové bezpečnosti obyvatelstva museli trvale stěžovati si na nepochopení, zaviněné neschopností byrokracie.
Stejně ožehavými jsou poměry v armádě. My socialisté bychom si přáli, abychom od stálé armády mohli přistoupiti k systému miličnímu, ale do té doby, pokud v okolních státech budou míti armády, pokud náš stát není existenčně zajištěn, musíme míti dobrou a spolehlivou armádu. Brněnská redliáda a případ s kapitánem Wurmem dokázal, že i zde není vše v pořádku. V první době se přijímal do armády kde kdo a tak máme v ní řadu důstojníků za Rakouska zdiskreditovaných, na něž náš lid jen s trpkostí vzpomíná. Tito důstojníci se nezměnili ve svém nitru, zůstali starými rakouskými důstojníky, jak nejlépe svědčí případ bratislavský. Prosím, příslušníci naší armády vyhnou se slavnostní přehlídce vojska 28. října a jedou do Vídně na slavnost spolku "Österreichische Kameradschaft". Mám zde pozvání, které k vídenské slavnosti bylo rozesíláno. Praví se v něm: "Dne 18. srpna t. r. nadešlo 25. výročí dne, kterého jsme složili přísahu věrnosti našemu nejvyššímu vojenskému veliteli a vstoupili plni nadšení do staroslavné armády. Třebas se i změnily poměry v důsledku převratu, přece nutí nás náš cit, jakožto muže vážné a zralé, dodržeti to, co jako mladíci jsme 18. srpna 1897 slíbili."
Je možno, slavná sněmovno, aby takovíto důstojníci zůstali nadále důstojníky československé armády? V zájmu armády, v zájmu bezpečnosti našeho státu je nutno, aby zde, jak Rusové říkají, stala se co nejdříve řádná "čistka". Naše armáda musí se státi nejen vojensky zdatnou, ale musí se stát také armádou spolehlivou. To znamená: Na všechna význačná místa v armádě musí býti dáni opravdu zdatní a státu věrní důstojníci. Jen tak bude zajištěna bezpečnost československého státu.
Končím s přáním, aby povolaní
činitelé a všichni občané republiky pracovali k odstranění všech
nepřístojností a všech nedostatků jak v naší státní administrativě,
tak i v československé armádě. (Výborně! Potlesk.)