Až přijde na příslušné parlamentní jednání o těchto věcech, posloužíme ještě pádnějšími důkazy, nežli jaké možno v této debatě prokázati. Také budeme moci postaviti do světla celý ten systém politiky sociální, která vykazuje opět nových 100 milionů úvěru na neproduktivní účely, tak zvané sociální, na podporu v nezaměstnanosti, ale na produkční účely - na zvelebení půdy, elektrisaci, meliorace a podporování produkce zemědělské, národohospodářsky aktivní, položky směšně nepatrné.
Bylo zde již kolegou mého klubu velmi podrobně pojednáno o kritických poměrech v zemědělství a také rozebral on rozpočet a jeho vztah k zemědělství po stránce materielní číselně. Nebudu se tudíž zabývati podrobněji věcí rozpočtu v tomto ohledu. Přece jenom však chtěl bych aspoň velmi stručně naznačiti, kde nutno přiložiti páky a kde a jak lze ušetřiti nejen ve správě státu, ale i v oboru hledání práva občana ve státě. Jest věcí samozřejmou, že všeobecně zmenšená schopnost výdělková zmenšuje schopnost placení daní a proto je kategorickým imperativem, aby se státní rozpočet tomuto faktu přizpůsobil. Bohužel rozpočet letošní jest, jakž už kolikráte zmíněno, v pravém rozporu s vnitřní hodnotou koruny a zůstane přes všechny optimistické hlasy smutným zjevem a dokladem, že směrnicí t. zv. deflační politiky neřídí se v prvé řadě stát sám. Jen naprosto úsporný systém v hospodaření a snížení věcných nákladů může znamenati zlepšení pro běžný rok a aspoň tak, spíše morálně, působiti k uklidnění poplatnictva, sténajícího pod tíhou daní. Nelze přece do nekonečna držeti tento daňový systém, kdy zvyšování státních příjmů dálo se mechanickým zvyšováním daní tak, jak se to v prvých dobách našeho státního života dálo; to je prostě neudržitelné a naše volání po povalení režimu, který takto dále má snahu postupovati, jest zcela na místě a nejostřejší boj ospravedlněn.
O zmenšení osobních výdajů ve státním rozpočtu řekl jsem už své mínění; nestalo se tak měrou dostatečnou a nejsme ochotni spokojiti se s oddalováním této úpravy na dlouhé lokte, neboť důvody pro tuto úpravu jsou stejné jako u dělnictva, které se podrobuje hospodářskému procesu deflační politiky. Každá vláda ohlašovala reformu státní správy, ale dosud nestalo se v této tak důležité věci buď nic anebo velmi málo. Žádáme důrazně, aby s touto otázkou konečně vážně se hnulo.
Nynější hospodářství na železnicích, poštách a ve státních podnicích způsobuje jenom drahotu a zatěžuje výrobu. Nechceme, aby dráhy a pošty byly úřady a požadujeme, aby byly tím, čím býti mají, totiž podniky dopravními a aby spravovány byly dle zásad obchodních a národohospodářských. U politických úřadů úřaduje se tím způsobem jako před 50ti lety a již za Rakouska bylo jisto, že by řádná úprava jak hmotného, tak i formálního práva správního měla za následek nejen zjednodušení úřadování, nýbrž i podstatné zlevnění. S podivem konstatuji, že vláda nezrušila dosud famosní advokátní tarif, jehož výše překvapila nejvíce advokáty samy, vyjma snad některé kanceláře pražské a příznačno jest, že jsou to advokáti sami, kteří upomínají vládu, aby jejich tarif upravila úměrně s nynějšími drahotními poměry.
Stejně má se to s tarifem notářským a vláda bude míti zajisté dostatečného vlivu na snížení nesmyslných tarifů inženýrů. Právě tyto tarify jsou nejlepším důkazem, jak bylo správné domáhání se, aby do lichevního zákona pojato bylo též předražování práce fysické i duševní.
Není také udržitelné, aby duchovní práce u některých stavů byla favorisována, když práce akademicky vzdělaných státních úředníků nešťastnou nivelisací je znehodnocována a znechucována.
Moderní státní správě prvním požadavkem musí býti, aby nalézání práva bylo rychlé a laciné; u nás v soudních řízeních stává se hlavně vysokými sazbami pro výkony advokátů příliš drahým a v některých případech rovná se drahota řízení odpírání práva. K drahotě soudního řízení přispívá i zákon, kterým přeneseno bylo projednání pozůstalosti na notáře a žádáme proto vládu, aby tento zákon hlavně v zájmu selského obyvatelstva bezpodmínečně zrušila. Bezodkladného zrušení tohoto zákona domáháme se nejen z důvodů drahoty řízení, nýbrž i z důvodů čistě věcných. V této otázce neznáme kompromisu. Každá vláda, tudíž i vláda nynější, musí přední svůj úkol spatřovati v konsolidování poměrů vnitřních, jakož i poměru k našim sousedům. S povděkem proto přijali jsme v nedávném prohlášení vlády, že hodlá upevniti autoritu státní, a očekáváme, že se postaví se vší energií proti pokusům zvrátiti platný právní řád nelegálním způsobem. V této snaze může počítati na plnou naši podporu. Národnostní poměry v našem státě vyžadují zvýšené pozornosti vlády a dá se snad očekávati, že nastoupena býti může ona cesta, která by v příhodný čas umožňovala součinnost parlamentní. Konsolidací vnitřních a zahraničních poměrů bude - doufáme - dána možnost, aby se přikročilo k vydatnému omezení rozpočtu ministerstva nár. obrany. Myslím, že i v našem zahraničním zastoupení dalo by se bez újmy státní prestiže mnohé zjednodušiti a tím mohlo by býti dosaženo značných úspor. Prosím, aby vláda i po této stránce konala šetření a potřebné zařídila. Panu ministrovi vnitra byl bych povděčen, kdyby nám sdělil jak daleko pokročily práce k uvedení župního zřízení v život a kdy lze zřízení žup očekávati. Domnívám se, že dříve, než se tak stane, bude vláda museti se zabývati otázkou, není-li záhodno četné vady zákona o župách novelisací odstraniti. Zejména považuji nutným, aby systém vázaných kandidátních listin byl nejen ze zákona o župních a okresních úřadech, nýbrž i ze všech volebních řádů definitivně odstraněn. Některé události z poslední doby činí nutným, aby ústavním zákonem prohlášena byla neslučitelnost některých činností s mandátem poslaneckým. Budeme-li míti odvahu tak učiniti, povzneseme tím vážnost celé sněmovny, posílena bude důvěra v poslance, zaručena bude jejich nestrannost a posílena by byla pokleslá autorita státní. Pakli vláda bude míti dosti odvahy silnou rukou postaviti zemědělství na stejnou základnu s průmyslovou výrobou v otázce celní - a spoléháme tu na našeho ministra zemědělství a bude-li snaha po šetrnosti ve vnitřní správě státu vedena skutečně motivy deflační politiky a nutným ohledem na poplatní schopnost obyvatelstva, pak nastupuje vláda jinou cestu a jsme na straně její, nikoli snad obdivovatelů, ale podporovati budeme tento ozdravovací proces státně finanční. Bez radikální změny názorů stran socialistických se tak ovšem státi nemůže a voláme proto na socialisty v této věci: Bojte se Boha - i vy, co jste nevěrci, i na vás dojde, bojte se dobrých lidí! Dobrých to venkovských lidí, kteří z neuvědomělosti vás volili a kteří prohlédají, komu dali důvěru svoji. Už nejbližší parlamentní jednání o zmírnění a zažehnání zemědělské krise přesvědčí nás o tom, jak daleko postoupila rozvaha těchto činitelů, či zda dosud tápou v temnotách utopické ideologie socialistické a v konsumentské horečce protizemědělské.
Vyložili jsme svůj názor a definovali pojem ochranných cel. Považujeme je za sociální ochranu pracovníků na rodinných usedlostech rolnických. Tato celní ochrana zemědělské výroby vedle národohospodářského významu svého jest pojištěním risika zemědělské práce a podniku zemědělského, a v této neodlučitelně spojené důvodové souvislosti musí býti zákonně řešena dříve, než otázka sociálního pojištění, neboť dlužno napřed učiniti zemědělskou výrobu rentabilní a teprve pak ji můžeme zatěžovati - snese-li to - břemeny neproduktivní politiky sociální. Předpokladem k jednání s naší strany o konečné unifikační sociální pojišťování - jak jsem se byl už zmínil, jest zahájení současného jednání o novou úpravu pracovní doby a podle okolností a druhu práce její zvýšení, sjednání nových method a směrnic pro cenění práce a odměny dělníka podle výkonnosti. Národní hospodářství nesnese toto opatření sociální bez splnění zmíněného předpokladu a postavíme se s plnou vervou do boje proti této reformě dnes nemožné.
Samo sebou se rozumí, že současně řešena potom býti musí i otázka sociálního pojištění samostatných zemědělců!
Stavíme jeden požadavek před jednání o úpravě sociálního pojištění, a to je: odstranění bezpráví, kterého se dopustilo Revoluční národní shromáždění vydáním zákona o obecním statku ze dne 17. července 1919 a nedopustíme, aby mohlo býti jednáno o všech možných opatřeních sociálních pro dělnictvo průmyslové, pakli předem nebude provedena novelisace tohoto zákona podle směrnic, jež naznačuje náš návrh podaný klubem naším před ukončením jarního zasedání. Zdůrazňuji: Odčiňte křivdu, kterou nesnese starousedlý lid selský a nenechte užitky dříve starousedlé velkostatku na pospas. Stanovisko naše v té věci je zásadní a nekompromisní!
Je neudržitelným také dnešní zákon o odpisu daní při živelních pohromách. Ohromný rozsah letošní katastrofy živelní a stamilionové škody jsou známy, a zajisté ministerstvo zemědělství má už přípravné práce hotovy, aby mohlo býti jednáno konkretně o této věci. Chceme též upozorniti pana ministra zemědělství, aby nenechal už déle jen teoreticky řešiti otázku zákona o zvelebení dobytka, zákona licenčního; doufáme, že bude tato současně s jinými předlohami zemědělsko-produkčními předložena v nejbližší době k projednávání a že p. ministr dr. Hodža neopomene také bdíti nad zájmy českých bramborářů a družstevních lihovarů a napraví omyly, které se už staly.
Nehodláme se stanoviska zemědělského pohlížeti shovívavě na působení zákona o stavebním ruchu, z kterého mají užitek jen a hlavně města a socialistická družstva a venkov zcela nepatrně. Náš řečník zde už uvedl pádné důvody a důkazy o úmyslně prováděné sabotáži příslušnými úřady v této věci a bude na čase, aby tento obor sociální politiky už jednou uzavřel svoje účty. Nesneseme favorisování ostatních vrstev oproti jiným a za naše peníze chceme aspoň stejné právo! Jedná se beztak o slabé hospodářsky malorolníky a není spravedlivo je takto přecházeti.
Byl zde z tohoto místa srovnáván rozpočet státu našeho s jinými státy v Evropě a přineseny důkazy o nepoměrné výši zatížení na občana oproti mnohým těmto státům. Poukazuji na tento fakt a připomínám, že v okolních státech poměrně také více ochoty se jeví pro produkční zájmy zemědělské, aspoň jsou tam živě projevovány snahy v tomto směru a stojí za úvahu, srovnati tyto podněty a akce se soustavným opomíjením stran socialistických - mírně řečeno - jak se jeví při řešení základních věcí zemědělských. Jest až přímo nepochopitelným, jak každá sebe nevinnější záležitost zemědělské výroby se týkající dovede znervosniti protizemědělské strany socialistické a dává tím pádný důkaz o neschopnosti těchto, řešiti dané základní problémy národohospodářské z kriteria všeobecného zájmu státního aneb z hlediska potřeb této výroby. Dokazuje, jak se u nás hledí na všecko pod zorným úhlem stranicko-politickým. Tato skutečnost jest jen dokladem o malé dosud vyspělosti těchto stran, aneb svědčí velmi často i o ignoranci jejich. Důkaz, jak socialismus jest ideou ještě nezralou pro veliké úkoly společenské - konstruktivní - a to stejně ten reformní jako ten radikální - komunistický, nedovede jak vidíme kolem sebe ve všech státech i u nás - nahraditi tvořivou činnost konservativnějších elementů společenských. Žil dosud jen z demagogie a tato zanechala své stopy jak u vůdců tak i v masách národohospodářsky negramotných.
Veškera snaha vlády o zvýšení produktivnosti zemědělské, jak nám ji ve vstupním programovém prohlášení přednesl pan ministr Švehla a jak ji má v programu ministerstvo zemědělství a vedoucí kruhy zemědělské, stroskotá, nebude-li zajištěna budoucnost zemědělství spravedlivou úpravou politiky obchodní ve smlouvách mezinárodních s nutným ohledem na zájmy zemědělství, politiky tarifní na železnicích a snížením nesnesitelných břemen daňových.
Vedle této materielní stránky otázky daňové je i ona mravní, konkrétně řečeno, onen až pathologický duševní stav mnohých berních úředníků, kteří chovají se k poplatníkům až nedůstojně, neslušně. Fakta, která uvedl ve předvčerejší schůzi zemědělského výboru o jednání berního úředníka předseda výboru kol. Prokůpek, jsou nám celkem známa, mluvil jsem již o nich a pravím zde otevřeně a přímo: Urážeti se, ponižovati a vystrkovati ze dveří u berních úřadů se nenecháme.
Upozorňuji důtklivě p. ministra financí a p. ministra vnitra jako resortního ministra četnictva, že v případě, kde by se takto opovážil úředník státní jednati se zemědělskými poplatníky - jimž letos zbývá sotva na daně - a úhrada ostatních nákladů když - stojí čekajíc na "lepší" doby - že žádná moc pak, ani naše dobrá vůle, ani státní moc i se všemi četníky a policajty nezdrží rolnictvo takto šikanované, aby se samo nevypořádalo s takovýmito lidmi bez studu, citu a slušnosti.
Chceme jasně míti řečeno: ano, ne! Chráníme až úzkostlivě autoritu zákona a státu, ale viděli jsme též v této budově, že i členové vlády hájili svoji čest "přímou" akcí - a od té doby má p. ministr dr. Vrbenský pokoj od neslušných lidí. (Výborně!) Nechceme se učiti od pánů socialistů, ale bude-li nás pořád někdo provokovati, jsme pak nuceni následovati způsobu těchto zbraní. Chodili-li po těch cestičkách a chodí dělníci, chodili-li i jiní páni, může choditi, donucen poměry, i sedlák nebo i chalupník. (Výborně!) Tedy zde chceme viděti radikální nápravu; slušnost a povinnou ochotu úřednictva berního a také železničních zaměstnanců ve styku s obecenstvem. To je právem občanstva - řekl jsem už minule.
Zrovna tak, jako žádáme po úřednictvu a zaměstnanectvu státním v oborech jmenovaných, tak také žádáme nápravy v našem učitelstvu. Nemáme úmyslu ani příčiny paušalisovati, neboť máme, bohudíky, větší, doufám, procento učitelů škol národních a občanských dobrých, přičinlivých a svému učitelskému poslání obětavě oddaných. Máme však také mnoho takových a, bohužel, počet jejich spíše roste - kteří svůj vznešený úřad apoštola kultury vidí v provozování stavovské učitelské politiky, často i ve škole, a cítí se býti hlasateli nové morálky společenské, t. zv."laické", kterou si vykládá každý podle svého "laického" rozumu. (Tak jest!) Někdy však tento "laický" rozum a morálka je na štíru třebas i s primérními pojmy o inteligenci nebo se zásadami i trestního zákona. (Výborně!) Což mohl bych dokázati, kam vede potom taková výchova mládeže, je na snadě. Bohu dík, těch nejkřiklavějších případů je řídko, ale že jsou, musíme na ně ukázati a mohli bychom je i dokázati.
Bývá velmi často zvykem, zejména mladších učitelů, že dívají se jaksi povznešeně na tento svět a myslí, že jejich osoba na vesnici je poslední výspou rozumu, zatím to bývá jen rozumářství nebo i nerozum mladický. Ve škole vykládají věci mládeži, jimž tato rozuměti ani nemůže. Mám smutné doklady o "kulturní" takové činnosti ze své blízkosti.
Býti protináboženským, nevěreckým, anebo aspoň přestoupiti k jiné církvi, je dnes více módou než potřebou duše. To jest ovšem věcí svědomí každého a proti tomu nic nemáme. I to se přežije. Ale ve škole učitel nevykládá a nemá vykládati svoje osobní náhledy, svoji laickou morálku a filosofovati s nedospělou mládeží. Nemá a nesmí urážeti náboženské cítění církve kterékoliv, ani dětí, ani rodičů a měl by respektovati pravou zbožnost i tenkráte, je-li sám bezbožným. Bez Boha dobře se někdy a někomu v příznivých chvílích jeho života dobře žije. V bídě a neštěstí obrací se mysl lidská k Bohu. On je útěchou ustarané duše lidské v dobách nejtěžších, a protože těžkých chvil má zemědělský člověk ve svém strastiplném životě tolik, proto chce on, aby tato víra v Boha zachována byla rodinám selským na chalupách a gruntech českých. (Souhlas.) Bez víry v božskou spravedlnost, bez naděje v budoucnost a bez lásky k půdě a úcty k síle božské přírody nebyl by zemědělec schopen vytrvati ve svém těžkém postavení životním. (Výborně! Potlesk.)
Zejména žena venkovská potřebuje těchto cností, těchto vnitřních mravních sil při svém těžkém osudu manželky a hospodyně sedláka a chalupníka. Obětavost ženy venkovské měla by býti opěvána básníky a těmto ženám práce, utrpení a lásky sluší zde z tohoto místa pronésti uznání. (Tak jest!) Bez žen venkovských úmorně od časného jitra do pozdních hodin večerních v jednom shonu a chvatu pracujících, v noci své četné dítky obsluhujících, nelze si hospodaření rolnické ani představiti. Znám z autopsie i život ženy dělníka, řemeslníka, úředníka a ostatních stavů. I mezi nimi je činna žena a často obětavostí rovná se oné venkovské. Není to ale tak pravidlem jako u žen venkovských. Porovnáme-li život ženy městské se životem ženy venkovské, zde možnost a příležitost k zábavě a poučení a k ukojení potřeb kulturního života, tu na venkově práce, starost a zase práce s málo jen možnostmi, jež má žena městská, tu oceniti musíme statečnost ženy venkova. Tu teprve dovedeme chápati smysl života a potřebu těch vlastností, jež lze jen ve víře a v naději v božské poslání člověka nalézti. (Výborně! Tak jest!) Nikoliv bigotní pobožnůstkářství, ale pravá zbožnost a práce jsou ctností ženy venkovské, možno říci všeobecně. Žena chalupníka, domkáře, sedláka, která vychovala 6, 8 i více dětí, při tom byla platnou silou v hospodářství a v domácnosti své, zasloužila by kříž záslužný a velmi mnohá mohla býti světicí.
Chceme tudíž náš dorost venkovský vychovávati ve cnostech občanských, k nimž patří i pravá zbožnost a mravní náboženská výchova ve škole. (Výborně! Potlesk.) Venkovský selský člověk odsuzuje proto, až na malé výjimky, a odmítá všechna hesla nevěrecká. On snad někdy z nesprávného pochopení nebo ze špatného příkladu odkloní se od této mravní zákonitosti svého rodu, on snad vlivem prostředí a četby anebo pod dojmem rozporů ideových odchýlí se od selské mravní tradice, ale nikdy skoro trvale a na dlouho. Opět poučen zkušeností života a obohacen poznáním pravdy vrací se zpět k výrazu pravého svého poslání ethického, s láskou přilne opět ke hroudě své a věren rodu svému najde sama sebe v sobě. Je tím zachráněn stavu a tradici své. Chceme, aby mládež rolnická neodcizovala se této tradicionelní selské kultuře, v níž spočívá základ češství, síla charakteru a houževnatost života.
Škola vedle rodiny má nám vychovávati takováto silná selská individua, jedince mnohostranně schopné, jak mnohostranná jest i práce zemědělská! Pro toto mnohostranné povolání zemědělské v době pokroku věd přírodních a úsporného zápasu existenčního potřebujeme dorost venkovský, dívčí i mužský, vzdělaný, schopný a produševnělý zápalem pro své poslání. Škola i nesmí proto odcizovati nám naše hochy a děvčata, město nesmí nám kaziti dobré selské mravy, naší starobytnou selskou tradicionelní kulturu! Všechen dorost venkova do škol občanských, odborných, hlavně též dívky do hospodyňských, ale nikoliv proto, aby jako hejskové nebo zpanštělé fifleny přišly nám domů z měst a ze škol tyto naše děti, ale jako uvědomělí, života schopní a chtiví junáci a děvy, schopné zastávati s láskou a statečností těžký úkol, jež předurčen jest jim jejich rodem, stavem a mravní tradicí selskou. Přebytek těchto mladých lidí ze samostatných rodin selských vzešlý jest pak způsobilým doplňovati zdatnou inteligenci národa a i jiné obory pracovní a má k tomu svojí výchovu plnou kvalifikaci. Tak chceme rozuměti sociálnímu a národnímu poslání selského obyvatelstva v národě našem. Máme sice už značný počet škol odborných, hlavně vyšších a středních, ale pro národ a zemědělství rozhodujícím jest hladina všeobecného a odborného vzdělání nejširších vrstev lidových a proto budeme pečovati o vybudování takové soustavy školské, která by postavila člověka venkovského na stejný stupen kulturní s ostatními stavy. Tu zejména klademe váhu na vzdělání malorolnického dorostu, aby splněno bylo sociální a kulturní poslání pozemkové reformy tím, že uschopníme naše drobné držitele půdy pro racionelní vzdělávání její. Považujeme správně provedenou pozemkovou reformu za kardinální požadavek a sociální potřebu venkova a je nutno z důvodu toho i starati se o řádně vybavené školství všeobecné - míním tím hlavně typované občanské školy - a odborné pro tuto kategorii držitelů půdy, pro tento zemědělský lid, z kořene selského vzešlý, který chceme provedením pozemkové reformy také materielně, abych tak řekl, poselštit.
Poselštiti dle našich pojmů znamená dáti lidu půdu v takovém množství, aby práce rodiny držitele půdy nejméně aspoň kryla jeho existenční potřebu a aby rodina tato svojí soběstačností cítila se samostatnou a neodvislou, aby tak mohla přijmouti stradicionelní vlastnosti starousedlého obyvatelstva rolnického, kteréžto vlastnosti vytvořil staletý poměr člověka k půdě a přírodě; tento poměr není jen právní a materielní, ale on je i etický, duchovní, neboť jen on uschopniti může člověka půdu vzdělávajícího držeti se na ní i tehdy, dává-li mu půda ta třeba i jen skromné nebo bídné živobytí.
Tento staletími vypěstovaný duchovní vztah člověka k půdě je ona zákonitost půdy, jest duchovní řád půdy, který založen jest plně a cele v mravní podstatě selské duše a lze stopovati v dějinách českých skutečnost tuto velmi markantně. Bohatá české literatura, historická fakta a i dnešní skutečnost ukazují, že to byly právě jižní Čechy, kde tato tradicionelní vlastnost selského obyvatelstva, prostředím života a kraje zapříčiněná, udržela se v nejčistších formách a zjevech a konáme proto jen akt vyrovnávací spravedlnosti když vracejíce jihočeskou půdu do rukou lidu, snažíme se dáti mu i do srdcí vřelou náklonnost a lásku k svému povolání v duchu tradice této staleté selské duchovní a mravní kultury. Jižní Čechy jsou typickým krajem zemědělským: ony bývaly vždy a budou svérázné a obyvatelstvo jejich má své určité charakterové znaky a vlastní mravní hodnoty, které vyvrcholily v činech mnohých slavných historických mužů. Všichni tito velikáni odkojeni byli pod doškovými střechami, všichni vyrostli v tradici selské jihočeské kultury a dali národu našemu mnohý příklad občanských cností. Tyto mravní hodnoty jihočeského lidu jsou cenným duchovním majetkem národa našeho a jest povinností starati se o jejich rozvoj a uplatnění.
Tyto snahy po uplatnění se a rozvoji jihočeského lidu, snahy po kultivaci poměrně chudé půdy jihočeské, snahy po odstranění nerovnosti v rozdělení půdy, po odstranění specificky jihočeské bídy materielní vyrostlé z poměrů kraje a podmínek života tamního, nazýváme souhrnně jihočeskou otázkou.
Není dnes místa, abych obšírně rozvedl tento soubor problémů typicky jihočeských, ale připomenouti musím k tomu, co už jsem zde z jihočeských poměrů naznačil, že právě na českém jihu cítíme nejtíže dosah krise hospodářské a že žádáme, aby páky po zvýšení produktivnosti půdy a zemědělství nasazeny byly tam, v krajině, která po náležité kultivaci a úpravě držby půdy a poměrů vodních elektrisací a opatřením komunikací a ostatní produktivní činností stane se při náležité ochraně zájmů zemědělských zdrojem a zemědělskou produkční komorou, zejména po stránce dobytkářské.
Dovoluji si prositi zejména pana ministra zemědělství dr. Hodžu, aby dosud zanedbávané jižní Čechy vzal ve svoji ochranu a umožnil tamnímu lidu využitkovati všecka přírodní bohatství půdy a schopnosti obyvatelstva.
Rolnictvo jihočeské nejtíže nese následky tarifní politiky; jsouc vzdáleno velikých středisk městských a průmyslových, lacino musí prodávati své výrobky anebo je vůbec neprodá a draho kupovati potřeby od průmyslu pro své hospodářství. Tyto poměry jsou trvale neudržitelné a vedou k zoufalosti přímo a existuje hnutí mezi rolnictvem, které je výrazem této zoufalosti, neboť poměry jsou nad síly tamního rolnictva. Zde také, v kraji typicky a tradičně náboženském jeví se touha po nové orientaci rolnictva a jako před 30 roky vzniklo zde hnutí agrární, které dalo základ nové politické straně, tak dnes hnutí podobné zachvacuje tamní kraj a já jen plním svoji povinnost a také potřebu svého srdce a svědomí prohlásím-li, že jsem solidárním se svými druhy sedláky a chalupníky jihočeskými a proto také dal jsem plný výraz těmto zjevům jak v úvodě tak v celé podstatě myšlenkové této řeči.
Naše rolnictvo chvěje se při pomyšlení, kam spěje náš stát, vedený režimem kapitalisticko-socialistickým, protizemědělským. Jen rychlý a radikální obrat v této politice mohl by zjednati důvěru lidu toho v dobré úmysly vlády. Tuto vládu uvítali jsme s pocity, řekl jsem minule, velmi smíšenými, a dnes mohu konstatovati, že pocity tyto stávají se přímo bolestnými. Rozpočet státu shasil naděje kladené v okřídlená slova pana ministra financí dr. Rašína. Místo šetřit - udržujeme ministerstvo zásobování a rolnictvo marně ohlíží se po účelnosti tohoto úřadu, zejména když počítá, zač prodalo svůj dobytek na trhu židovskému handlíři a zač prodává řezník maso v krámě a uzenář uzeninu, zejména ve velikých městech, a zač je porce oběda v pražských a jiných velkoměstských restauracích. (Posl. Myslivec: Sněmovní v to počítaje!) - Tu v prvé řadě. - Upozorňujeme naši veřejnost a zejména povolané kruhy, co by mohlo následovati, kdyby tyto poměry nadále měly potrvati. Co řečeno o dobytku a o mase, to platí i o ostatních produktech výroby zemědělské. Vzhledem k tomu, že obchod vůbec a zemědělskými produkty a hlavně dobytkem mají židi, není divu, že lid rolnický a lid vůbec vidí, aneb domnívá se, že příčinou zdražování vedle zmíněného režimu vládního jsou hlavně židé, a veškerým právem staví se proti tomuto ovládání a heslo svůj k svému, nekupujte od židů a neprodávejte jim, razí si svoji cestu už také proto, že známa je všeobecně politická a finanční moc židovstva a jejich panovačná morálka a rozvratná činnost v křesťanské společnosti.
Nebylo by divu, kdyby došlo k násilnostem, neb poměry na trhu dobytka zejména jsou takové, že i nejtrpělivějšímu člověku přetéká míra. Židovští obchodníci jsou tím drzejší, čím je větší nabídka, a tato je se zřetelem k poměrům obrovská; nic se skoro nekupuje, neboť náš stát raději vozí dobytek bezcelně z ciziny nám nechává platiti jen daně. A ti povolaní činitelé z kruhů interesentů, kteří by měli povinnost v prvé radě dáti příklad a umožniti emancipaci rolnictva při zpeněžování dobytka, sami za pomoci židů a různých makléřů hnali se do služeb velkého kapitálu a svorně okrádají rolnictvo naše. Tak vypadá věc a jest mně stydno o tom mluviti. Dnes omezil jsem se jen na toto stručné konstatování, a nestane-li se náprava ihned a okamžitě tím způsobem, jak po ní volá rolnictvo, použijeme prostředků, které budou účinnější a které polehtají i hroší kůži těch, kterých se to týká.
Jak chápe nynější kapitalisticko-socialistický režim snahu rolnictva po navázání styků s konsumenty, mohl bych vyprávěti celé kapitoly, neb jsem činným v tomto oboru. Mohl bych uvésti zajímavá fakta o tom, jak i dělnictvo jest v rukou židů a že snaha po sblížení rolníka s dělníkem pomocí družstev odbytových a konsumních naráží na tyto obtíže stále. Bude třeba na straně dělnictva velké očistné akce, bude-li chtíti míti prospěch z přímého navázání styků tak žádoucího s producentem.
Až bude k tomu vhodná příležitost - a možná že se mi brzo naskytne - ukáži, jak se postupuje za tohoto režimu, kdy poctivá snaha v tomto směru odměřuje se paragrafy lichevního zákona, kdežto židovský meziobchod kvete za pomocí dělnických socialistických konsumů vesele dále.
Rozpočet státu jak předložen je parlamentu a celé veřejnosti je v pravém odporu se směrnicemi politiky finanční, kterou sleduje náš stát. Propagátor její, autor hesla "šetřiti a pracovati" mimochodem řečeno - pan ministr dr. Rašín - vyslovil se kdysi, bylo to v době prvních dob naší republiky, svým způsobem o práci zemědělcově bylo to v jednom městě jihočeském. To by nebylo celkem tak zlé kdyby bývaly nepřišly ještě jiné věci. Přišel soupis husí, slepic, králíků a všeho toho, co se živí z půdy, na kterou zadarmo prší a zadarmo slunce svítí. Pak se to ocenilo. A ostatní věci zemědělce se cenily, zatím co průmyslníci odváželi svoje milionové zisky za hranice a vyjednávali o směrnice. Přišly daně a dávky, přišly t. zv.."sociální zákony" a přišly zlé časy na rolníky. Zadarmo nám letos slunce svítilo, zadarmo nám tekla voda z oblak. Obého bylo tolik na jaře, kdy mělo růsti, bylo moc sluníčka, na podzim, když se sklízelo, bylo moc vody A všechno to bylo zadarmo.