Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Cítíme bolestně v živém těle lidstva spáry židovské nadvlády světového kapitalismu. Moc židovstva rozhodovala ve válce světové a rozhodovala o míru; pod jeho mocí úpí hospodářsky i kulturně maje v rukou vládu nad massami proletariátu - lid pracující, jak zemědělský viz jen Slovensko - tak průmyslový, nejen v Rusku, ale i u nás a všude.

Podle řádů a usnesení židovského Sionu určuje se běh světa; a nebýti učení Kristova o lásce a milosrdenství, byl by život lidský při této světavládné soustavě israelského plemene pravým peklem. Je v tom snad opět ona zákonitá příčinná souvislost všech dějů, ona vyrovnávací spravedlnost božská, která, když dala světu Židy, dala světu i Ježíše? Proto snad vzešel Kristus z národa israelského, aby svojí smrtí a učením svým vykoupil hříchy židovského plemene, aby byl příčinou největší revoluce světa, revoluce, která topila se v moři krve křesťanů i pohanů celé věky, že ve jménu jeho vraždilo se celá staletí, že byl tvůrcem největší revoluce duchovní, jejímž plodem je křesťanství? Tato fakta, jako vševládná moc židovstva, zrození křesťanství a středověk, socialismus, bolševismus, světový kapitalismus, všude ona veliká tajemná moc národa vyvoleného, jemuž řekl Mojžíš: "Přijde den, kdy ovládnete celý svět", což nezasluhují otázky Kuprinovy: "... či má opravdu osud národa své, nám nepochopitelné cíle? Kdož ví, snad chtěla vyšší moc, aby židé, pozbyvše své vlasti, hráli úlohu věčného kvasu v obrovském kvašení lidstva?" Nemůžeme, přirozeně, pronésti úsudku o této thesi - ale poučení pro život a politiku svého národa vzíti si musíme z historie lidstva po této stránce: paralysovati působení a vliv náboženské morálky židovské, rozkladné v lůně křesťanstva, držeti se poznané pravdy křesťanské tak houževnatě, jako drží se své židé. A je-li osudem židovstva býti skutečně kvasem lidstva, tož snažme se, počítajíce s fakty, jež nelze oddisputovati, aspoň paralysovati vzkypění tohoto kvasu konservujícími účinky mravní idee křesťanské.

Nenechme si rozvrátiti svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní život, svůj společenský pořádek židy a jejich emisary a varujme se osudu nešťastného Ruska.

Proto opakuji: střežme se židů i tenkráte, i když jedná se o věc zdánlivě nevinnou, neboť nejde tu o věc osobních nebo národních sympatií nebo antipatií, jedná se o rasu jako takovou, nadanou vlastnostmi a silou, která pudově hnána je svojí přirozenou zákonitou, dědičnou setrvačností býti bičem lidstva.

Vycházeje ze zdůvodnění předchozího, chci zdůrazniti nesmírný význam křesťanství pro kulturu a civilisaci lidstva a pro mravní i hospodářskou konsolidaci našeho státu; proto hlásím se ideově do řad křesťanské demokracie a proti kapitalisticko-socialistickému režimu vládnímu, jak uplatnil se v porevoluční době našeho státu.

Vidím osudové poslání rolnictva československého v době dnešního dějinného varu lidstva, postaviti se do fronty obhájců nikoliv sice starého, předválečného řádu světa, ale do fronty sociálního konservatismu, podloženého ideou stavovského agrarismu, učením, založeným na duchovním, etickém poměru selského člověka k půdě rodné, posvěcené věky. Toto učiniti je podle mého nejlepšího přesvědčení dějinnou povinností československého agrarismu. Prohlašuji se otevřeně za tento stavovský uvědomělý agrarismus, jehož první úkol politicky vidím v tom, býti protiváhou utopistických ideí socialismu a komunismu, korektivem výstřelku hyperpokrokářství kulturního, býti svým konservativním řádem etickým a výrobním, protikladem průmyslového manšestráctví, bankokracie a židovského světového penězoměnectví, ať se už projevuje v jakýchkoliv finančních formách, legitimních i nelegitimních, vždy však nás poškozujících. (Hlas: Náramně široký program!) Poslouchejte, možná že se z toho mnoho poučíte! Jsem si jist souhlasem většiny rolnictva československého a zejména zbožného rolnictva chudých horských krajů, když jasně prohlásím, že zásady tyto budu politicky uplatňovati při zastupování zájmů svého voličstva i tenkráte, když narazím na odpor mnohých kruhů. (Hlas: Vlastních!) To je naše věc. Tak učiniti velí mi svědomí moje i zájem rolnictva jihočeského chudého kraje a politická situace našeho státu. Činím tak v přesvědčení, že schválen bude politický směr tento přes různost křesťanských vyznání našeho lidu, jako jediné východisko při řešení problému krise mravní a ideové, v níž se náš stát zmítá. Směr tento jest stavovsko-politický agrarismus a odmítám proto kategoricky předem každou snahu po politickém ovládnutí jakoukoliv církevní mocí neb náboženskou organisací, jichž přímou kompetenci uznáváme jen ve věcech víry a náboženství, nikoliv ve věcech politických Hnutí rolnictva, založené na těchto ideách, má svůj cíl vyšší, než je ukojení materielních zájmů, a proto nezmate nás ani žádné snad připravované parádní číslo vlády, vypočítané na efekt vrstev zemědělských. Prohlašuji, že rolnictvu našemu a hnutí našemu jde o zásadní otázky a problémy nejen hospodářské, ale hlavně o přerod ideový, o obrodu myšlenkovou a mravní, a proto boj proti režimu panujícímu nezastaví, jak jsem řekl, ani různé ústupky ve věcech materielních vůči zemědělství. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že tato politika je nejnárodnější politikou českou, že vychází z ducha českých dějin a že bude mocným konstruktivním činitelem ve všenárodní snaze o upevnění mravních a hospodářských řádů, že uplatní se zvláště ve snaze o vybudování nového sociálního pořádku. Ona ukáže i ostatním národnostem našeho státu planost jejich nadějí o rozvrat hospodářský a zejména, že neumřelo hrdé češství sedláka našeho, který nesnese rozpínavost německého furoru s klidným srdcem a dá cítiti svoji váhu tam, kde strany národně vlažné ochabují.

Jsem si vědom dosahu přednesených slov a beru za ně před českou veřejností plnou odpovědnost. Aby nemohlo býti pochyby o výkladu, užil jsem velmi podrobné argumentace. Duševní stav rolnictva horských krajů jihočeských a na Českomoravské vysočině projevuje se pod tlakem tvrdého režimu, hýřícího těžce vydělanými penězi rolnického poplatníka nikoliv v beznadějném pesimismu, ale roste odhodlání chopiti se nových prostředků obrany. Proto roste hnutí, jehož podstatu a ideové i politické směrnice jsem podrobně vylíčil, které věští novou sílu, projev to ztajené energie člověka selského, zoceleného bojem život ním a těžkou prací o chleba, energie, která tolikrát už v dějinách našeho národa vzchopila se k obraně a boji, když jiní už klesali. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)

Hnutí toto vychází z tradiční lásky člověka selského k půdě a stane se jistě krystalisačním bodem všech národních snah o očistu veřejného života. V zastoupení této orientace rolnictva našeho prohlašuji neochvějnou oddanost k státu našemu vždy i nyní, i když směr náš žádá si jiného režimu, než jaký vládne v republice naší. Považujeme proto za svoji povinnost plniti dané nám povinnosti, ovšem v mezích možnosti; abychom mohli loyálně držeti toto slovo, musí vláda blíže nahlédnouti do poměrů našich, a žádáme proto prozkoumání všech okolností, které mají vliv na naše hospodaření. Nelze hospodařiti za poměrů naprosté celní disparity, při nynější soustavě obchodně-celní a dopravní, kdy tarify železniční znemožňují naprosto jakýkoli obchod s krajinami bez dostatečných komunikací a se vzdálenými spotřebními středisky, jak tomu právě v jižních Čechách je. Není ani myslitelno, že by rolnictvo jihočeské mohlo letos zaplatiti daně a dávky a stav je takový, že by bylo možno platiti daně nikoliv v penězích, kterých rolnictvo nemá, ježto ničeho netrží, a ono nebude a nemůže se na daně dlužiti, ale dá na úhradu daní v naturáliích, v bramborech, zelí, v ovoci, vše, co má, v cenách pod výrobní náklady. Nebylo by nic nerozumnějšího, než exekuční cestou vymáhati dlužné daně. Před tím velmi varujeme, neboť nelze exekvovat rolníka na horách, který nesklidil ani otavy ani ovsa - nebo jen na půl shnilého - a který musel prodati - pak-li se mu to vůbec podařilo svoji kravku za 1 3 Kč za 1 kg živé váhy. Takový rolník je v zoufalé situaci a musí býti respektován jeho stav. Zrovna tak, jako když dělník průmyslový stávkuje, vláda nenařídí střílet, ale čeká, jedná, sprostředkuje, tak to chceme i my. Jsme pro každé rozumné jednání, ale nesneseme déle odkladu. Rolnictvo chce vědět, na čem je, a nemůže za těchto hospodářských poměrů připustiti žádné další experimentování a hazardování se státními penězi a zatěžování výrobních nákladů novými zákony sociálně politickými. Nelze jednati o velikém problému sociálního pojišťování, pokud současně nebude jednáno o nové úpravě doby pracovní, zajištění minima pracovní výkonnosti a odměny práce nikoli dle doby zaměstnání, ale s náležitým ohledem i na výkonnost a jakost práce - a ostatní úhradu z titulu sociálně-politického zákonodárství, neboť národní hospodářství naše nesnese dalšího zatížení, jaké se v sociálním pojištění chystá. Ani kompensační předloha o zemědělském sociálním pojištění nemůže změniti náš názor na tuto novotu, poněvadž není stát náš a hospodářský stav výrobních odvětví veškerého národohospodářství v republice na té výši, aby snesl tento experiment. Velmi upřímně chceme doporučiti slavné vládě, aby vzdala se velmi draze placené ctižádosti býti všude a ve všem vzorem celé Evropě a celému světu, a zejména v oboru zákonodárství sociálně-politického. V tom oboru zjednal si stát náš slavný primát, který ještě slavněji obhájil pan Štern na ženevské konferenci Mezinárodního ústavu práce, při čemž naši sedláci pláčí nebo klejí, fabrikanti zavírají továrny, dělníci jsou na dlažbě a malá poměrně výkonnost pracovní zdražuje nám výrobu ať zemědělskou nebo průmyslovou. Ve vládě sedí mnoho zkušených moudrých mužů, je to výběr z nejlepších, neboť dvakrát pět nemůže býti zase jenom pět sedí tam i rolníci a předsedou je sedlák. Vznášíme uctivou prosbu na tyto muže a žádáme je, zvláště také pana ministra zemědělství, aby velmi dobře uvážili stav zemědělství a ujasnili si, že marna bude všechna snaha o konsolidaci státu, jeho finance a hospodářství, marno úsilí pana ministra financí, nebude-li jedno splněno, to jest zajištěna výrobnost v zemědělství. Rolnictvo naše nesnese druhého roku katastrofy a stát bez zajištěného zemědělství také ne. Vítáme sice jasné prohlášení pana ministra zemědělství dr. Hodži v zemědělském výboru předvčerejšího dne, ale upozorňujeme, že ani sjednaný program vládní v otázce dávky z přírůstku nelze akceptovati se stanoviska zemědělství, zejména jihočeského, a že pana ministra financí dr. Rašína a strany socialistické postavíme před okamžik, kdy budou musit řešit tento program daleko rychlejším tempem a s daleko větším ohledem na zájmy zemědělské než dosud se děje. A prohlašuji otevřeně, že my rolníci z chudých horských krajů - a těch je většina v tomto státě naprosto nespokojíme se s nějakou průměrnou srážkou ca. 30% na dávce z fiktivního přírůstku na majetku zemědělském tam, kde fakticky směnou docílen nebyl; přímo prohlašuji panu min. dr. Rašínovi a celé vládě, že naši ubozí výminkáři na chalupách a gruntech horských ze svého výminku nezaplatí proto, ne, že by snad nechtěli, ale proto, že nemají. Rád bych viděl v tomto případě tu silnou ruku vlády této a pana ministra Malypetra, rolníka ze Slánska, aby tak musil posílati četníky k výkonu exekuce nad svršky horského chalupníka, výminkáře, zdali by měla vláda tato dosti odvahy v době t. zv. sociální zafendovati a prodati "přebytky" životních "potřeb" takového chudáka. Kdyby se takto chtělo postupovati podle nynějšího zákona o dávce z přírůstku u našich výminkářů, tož odpovídalo by této "praxi" i potřebě těchto uštvaných výminkářů, kdyby si tuto povinnost ke státu, jako za starých časů, mohli odseděti ve dnešních fešáckých kriminálech republiky Československé. Možná, že by se chovali způsobněji než pankrácští páni bolševici z předloňského prosincového puče a těšili se, jakého to zaopatření dostalo se jim na stará kolena od jejich milé republiky. Tedy opakuji panu ministru financí dr. Rašínovi: Z našich chalupnických a selských výminkářů nesnažte se hromaditi zlatý poklad republiky Československé. Mohu vás ubezpečiti, pane ministře, (Hlas: On tu není!) bohužel, ale on si to přečte ze stenografického protokolu - že punčochy výměnkářů již nejsou plné, naopak, jsou dávno roztrhané, na nové že již není, zima přede dveřmi, na horách sněhy a mrazy co nevidět.

Tak, obrazně naznačeno, vypadá hospodářská situace na našem českém jihu, na Pošumaví, kde žíti a zemědělsky pracovati přestává býti radostným údělem člověka, a kde, lidově řečeno, čert pánu bohu leze do řemesla. (Potlesk.)

Ačkoliv věříme v dobrou vůli p. ministra dr. Hodži při snaze o splnění vládního prohlášení o odstranění disparity v celní politice, velmi pochybujeme o účinku této snahy při známém stanovisku stran socialistických. V této věci najde pan ministr zemědělství československé zemědělství plně za sebou. Zde, jako i v otázce novelisace zákona o dávce z přírůstku na majetku, nespokojíme se ani s oddalováním, ani s uhýbáním či vykrucováním Postavíme přímo strany socialistické a ministerstvo financí před alternativu: Buď anebo! Udržování životaschopnosti zemědělství není jen zájmem rolnictva, ale existenčním zájmem státu a v tom ohledu nesneseme dalších odkladů. Tento existenční zájem státu porušením rovnováhy v paritě zemědělství a průmyslu žádá o rychlou akci, neb může přivoditi následky, které daleko přesáhnouti by mohly rozsah dosavadní krise zemědělské na pole jiné, nebezpečnější. Tomu nutno se vyvarovati opatřeními, jež umožniti musí odstraniti v krátké době onu disparitu. Kruhy zemědělské mohou se opříti o fakta a není třeba jen je doložiti autentickými čísly, které svojí lapidární mluvou dokáží onu disparitu a její ohromný depresivní vliv na odbytové a výrobní poměry zemědělské. (Posl. Dyk: V jižních Čechách se mluví latinsky?) To není můj vynález! Mám po ruce tato čísla, ona budou také odpovědí na včerejší útok p. kol. Němce, předáka sociální demokracie, tedy řečníka vládní koalice, na naše zemědělství, na snahu naši o ochranu celní pro výrobu zemědělskou. Abych ukázal nevěcnost - mírně řečeno - jeho nehorázného, nespravedlivého a také takticky nepolitického útoku, budu citovati příslušnou stať z poslední své řeči z debaty o naléhavé interpelaci o hospodářské krisi, kde jsem podrobně definoval pojem ochranných cel vůbec a zemědělských zvláště. Doufám, že moje tehdejší řeč byla až příliš mírnou. Způsob zbraní však a vystoupení řečníka strany sociálně-demokratické a všechny ty snahy jejich vnucují nám stejné zbraně a proto řídíme se dnes zásadou: "zub za zub, oko za oko". (Posl. Prášek: To není křesťanská demokracie!) Křesťan se musí brániti tomu, když ho někdo vraždí. Vždyť jsem vám vyložil, že křesťanství vzešlo jako ušlechtilý plod z židovství. (Hlas: To není ušlechtilost!) To je ušlechtilost, poněvadž chráníme vyšší ideály. (Hlas: Koalici tím neposílíte!) To pan soudruh Němec začal.

Příslušná stať zněla doslovně tak, jak ji budu čísti, a ať vážená veřejnost posoudí, zdali si zasloužila naše strana od druhé koalované strany toto kopnutí, které cítit bude v prvé řadě ten každý volič sociálnědemokratický z venkovských rolníků a bude, doufáme, vyléčen. (Výkřik: To už říkáte dlouho!)

Pan kolega Němec včera v řeči své řekl toto (čte): "A nyní ještě něco. Naši páni agrárníci volali po clech na mouku a na maso. A tu mohu říci, že když to svoje volání v různých formách opakují, i že je to věc, které bychom nemohli snésti. V době, kdy se dělníkům snižují mzdy až o 30%, měli bychom dopomáhati agrárníkům k zvýšení cen za mouku, maso, tedy za jejich zemědělské výrobky? Jak si to představují, to nevím. Jak si to představují ti, kteří zkracují mzdy dělníků a nedovedou se ohraditi proti snahám agrárníků? Myslím, že je tato věc velmi nebezpečná a také neodůvodněná. Relace zlata ke koruně je dnes asi 1: 7. A zdražování životních potřeb je dnes jestě desatero- až patnácteronásobné. Tak to není nijak odůvodněno, poněvadž zlato, jako měřič hodnot, udává také směrnici cenovou a následkem toho nedá se dále držeti, aby taková drahota u nás byla, poněvadž jest také neodůvodněna tou hodnotou." - Následovaly různé výkřiky atd. Pan kol. Němec pák pokračoval: "Pánové, já konstatuji, že to, co jsem povídal, je pravda. To přece se můžete každý o tom přesvědčiti, to je pouhé konstatování fakt. Nevím, proč se rozčilujete." Pak po výkřiku živnostenského poslance pokračuje: "Já konstatuji pouhá fakta. Dříve se také platila doprava a všecko a ceny těchto zemědělských výrobků byly nepoměrně nižší a vždycky odpovídaly, ba byly ještě pod relací zlatou, kdežto dnes - no ano, vy říkáte, do toho vám nic není. Ale něco je, čím se měří hodnoty, a ty se měří zlatem. Když se mluví o prodeji, musí zde býti nějaké měřítko, které hodnoty měří, a to je zlato. Já vám ukazuji, že to není ani z tohoto stanoviska odůvodněno, když trváte na těch vysokých cenách a ještě chcete míti obilí a masná cla, abyste mohli ještě více zdražovati. Nyní chci se ještě několika slovy zmíniti..." atd. (Hlas: Ale to jsme se nedověděli, co vy povídáte!) - Ano, já ukáži, co jsme zase my povídali a pak ukáži tu relaci cenovou, ten vzájemný poměr zemědělských výrobků a jejich nákladů. (Hlas: Ale šidíte kolegy ze svého klubu, ti se nedostanou ke slovu!) My máme času dosti. Jestli se vám to nelíbí, nemusíte poslouchati.

Moje řeč ve stati o ochranných clech zněla takto (čte): "Střední stav zemědělský, stav selský, je v držení rodinných majetků a tato držba, jako celá povaha výroby zemědělské, není kapitalistickou. Klesne-li výnosnost práce zemědělské pod existenční minimum rolníka, jak právě toho jsme svědky, nastává potřeba zásahu se strany státu na ochranu této práce. Tento zásah jest odůvodněn nikoliv jen hospodářskými, ale stejně sociálními motivy jako u dělnictva jiných oborů práce. Proto systém ochranných cel zemědělských je zřízení povahy sociální a při povaze držby pozemkové, jak jeviti se nám bude po provedení pozemkové reformy, opatřením veskrze demokratickým, jako bude takovou i držba půdy u nás. Není proto udržitelným režim jednostranné sociální politiky dělnické, pojišťující risiko práce pouze dělníka námezdního. Stejným právem jako stejným důvodem žádáme pojištění risika práce zemědělské na rodinných selských a malorolnických usedlostech, jak pro případ živelních pohrom, tak pro případ snížení důchodů práce klesnutím cen výroby zemědělské pod niveau nákladů výrobních. Pro prvý případ žádáme státní aneb státem garantované pojišťovny s nuceným členstvím, pro druhý případ otevřeně žádáme zavedení ochranných cel zemědělských. Nežádáme prohibitivních cen po způsobu našeho průmyslu, chceme podrobiti se v mezích daných výrobních podmínek volnému soutěžení, ale jen potud, pokud tyto podmínky podnikání zemědělského jsou v dosahu volné disposice zemědělcovy. Ale pokud zásahem státní moci omezeno jest toto disposiční právo rolníka-podnikatele zákonnými opatřeními sociálního rázu, jako zavedením osmihodinné doby pracovní, sociálním pojištěním všech druhů, ustanovením kolektivních smluv a nivelisující soustavou mzdovou, založenou nikoliv na uznání a cenění práce a výkonu pracovního, ale na době zaměstnání, nemůže rolnictvo jíti bez ochrany do volné světové soutěže. Tím méně, když i přírodní podmínky podnikání jsou rozdílné. Chceme na tomto místě vytknouti naší veřejnosti, že se bojí přiblížiti otevřeně k pojmovému vyjasnění definice ochranných cel. Je každému přece známým fakt, že řada odvětví našeho průmyslu, že celá dělnická třída nemohla by vyráběti a pracovati bez zabezpečení nákladů výrobních ochranou celní. Bez této nejen že by továrník zavřel svoji fabriku, ale dělník pozbyl by své práce. To vidíme denně při dnešní hospodářské krisi, tu vzájemnou souvislost těchto faktorů výroby. Nemusí a nesmějí to býti cla prohibitivní, ale střízlivá, národohospodářsky odůvodněná ochrana existenčního minima podniku a jeho pracovníků. Stejně tak této ochrany potřebovati bude produkce zemědělská v míře diktované podmínkami výroby. Netřeba tudíž, soudím, s naší strany skrývati se za slovní hříčku "když volnost, tak pro všechny", nýbrž rozumně říci sobě navzájem, že v zájmu státu, jako v zájmu průmyslu a dělnictva, tak v zájmu zemědělství a jeho pracovníků je přiměřená ochrana celní. Je nutno, abychom otevřeně vyslovili a hájili tento požadavek, jak jsem zpředu zdůvodnil, požadavek sociální ochrany práce. Krátkozrakost, s jakou setkáváme se u vrstev konsumentských i v řadách lidí velmi zámožných, jde-li o řešení celních otázek, konsumentská horečka při vyslovení jen možnosti obilních cel jsou příznaky politické a národohospodářské nevyspělosti a nezralosti. Koloběh hospodářských statků má svůj základní počin v půdě a ve výrobě zemědělské a tam dlužno nasaditi páky, nikoliv ve směru negace výroby, jak se dosud, bohužel, nyní děje, ale umožněním a zvýšením produkce a tvořením nových hodnot a aktiv národohospodářské bilance státní."

Těmito důvody motivována jsou volání naše po nové éře zákonodárné, produkční a aktivní, bez níž konsolidace našeho státu není možnou.

A teď ukáži číselně vědecky doloženým materiálem zemědělského ústavu účetnicko-spravovědného Československé republiky, tedy s místa zajistě kompetentního, z ústavu vedeného přímo p. prof. dr. Brdlíkem, bývalým ministrem, vědeckou kapacitou uznávanou i sociálními demokraty, jak jsem často viděl v době ministrování p. dr. Brdlíka při přenášení jeho grafických diagramů, obdivovaných právě pány sociálními demokraty, jak si stojí fakta oproti nevěcným tvrzením p. kol. Němce. Ukážeme číselně, jak zemědělec prodával svoje výrobky v r. 1914 a v r. 1922, zač kupoval průmyslové výrobky v r. 1914 a 1922, kolik musel prodati výrobků zemědělských v r. 1914, aby koupil určité zboží průmyslové, a jak vypadá tato cenová relace letos. Ukážeme, jaké byly výrobní náklady zemědělské v r. 1913 oproti r. 1922, jaká byla relace cenová v plodinách zemědělských oproti povinnosti dávky z majetku v r. 1920, 1921 a 1922, kolik činilo vydání režijní na určitý podnik v r. 1913 a kolik v r. 1921 a jaký je - což zejména potřebuje věděti p. kol. Němec a všichni páni socialisté a městští konsumenti vůbec, cenový průměr a t. zv. index cenový u zboží zemědělského, surovin a zboží potravinářského v maloobchodě. Čísla tato jsou vesměs faktická, vzatá z prakse, vědecky zpracovaná, a jejich srovnání ukáže předně kdo je zdražovatelem, za druhé, kde je disparita v cenách potřeb životních, průmyslových či zemědělských, a zda je, či není oprávněna naše snaha po paritě s průmyslem ve věci ochrany celní, resp. ve volnosti soutěžení. Zemědělec prodával v roce 1914 1 q pšenice za 28·73, začátkem listopadu 1922 za 155 Kč, čili zvýšení činilo 540% proti roku 1914. Nebudu opakovati čísla, řeknu jen konečné výslednice: U žita 510%, u ječmene 654%, u ovsa 745%, u brambor 205%, u cukrovky 813%, u hovězího dobytka za 1 kg živé váhy 532%, u vepřového dobytka za 1 kg živé váhy 676%, na jednom litru mléka 947%, na 1 kg másla 1016%, u 1 kg tvarohu 909%, u 1 kg chmele 250%. Zemědělec platil za secí stroj v roce 1914 500 K, začátkem listopadu 1922 4500 K, zvýšení je 900%. U vozu je zvýšení 1500%, u pluhu sakováku 933%, u koňského postroje 2000%, u koňské deky 1154%, u ostření radlice k pluhu 1500%, 1000 cihel 1250%, u 1 q cementu 1250%, u 1 q hnědého uhlí 1375%, u 1 q superfosfátu 1294%, u 1 q Thom. strusky 1166%, zedníkovi denně platí mzdu o 1000% vyšší, 1 pracovní oblek 2000%, 1 vlněný oblek 2333%, 1 pár vysokých bot 1666%, 1 košile a 1 spodky 3000%, 1 litr piva 1000%, čeledínovi ke stravě měsíčně 1072%, na dani pozemkové a přirážkách pro 1 ha a na dani z obratu pro 1 ha jest 591%ní zvýšení.

Aby zemědělec zaplatil 1 secí stroj, musil prodati v roce 1914 22.18 q žita, v roce 1922 39.13 q, brambor v roce 1914 79 q a v roce 1922 346·20 q. Tak jdou veskrze čísla jedno jako druhé a jest viděti z této relace, která jest velmi podrobna, ten vzájemný poměr cen výrobků zemědělských a průmyslových.

Výrobní hodnota v roce 1913 oproti roku 1922 u ozimů obnášela při sklizni 15 q z jednoho ha v roce 1913 24.55 korun, v roce 1922 306·65 korun atd. Na zaplacení dávky z majetku 14.000 Kč u 15 ha statku potřeboval rolník v roce 1920 2/3 koně, v roce 1921 1 koně, v roce 1922 3 koně nebo v roce 1920 2 dojnice, 10 q, v roce 1921 3 dojnice, 14 q, a v roce 1922 6 dojnic, 30, nebo celý chlév. V roce 1920 potřeboval prodati 73 q žita, v roce 1921 40 q žita a v roce 1922 122 q žita, brambor v roce 1920 potřeboval prodati 292 q, v roce 1921 117 a v roce 1922 1000 q, čili 10 vagonů brambor musil by prodati, aby mohl zaplatiti tuto dávku.

U 12 ha podniku z okresu Kr. Městec činilo vydání na opravu budov v roce 1913 96·83, v roce 1921 1477·70 Kč, čili u opravy budov činilo zvýšení proti roku 1913 v procentech 1526%, u strojů 1045%, u kování na 1 pár koní 1162%, u sedlářských prací 1197%, na daních a přirážkách 1586%. U 46 ha podniku z okresu Nové Benátky činilo vydání na opravu budov 223·04 v roce 1913, v roce 1921 3611·20 Kč čili 1619%, na opravy strojů, prací sedlářských a kovářských 378·71 v roce 1913, v roce 1921 7770·63 koruny, čili 2052%.

Index cen u producenta. Zlevnění proti cenám v září 1921: U skupiny I. nemohu obsáhlé číslice zde přednášeti, jenom výsledky v maloobchodě nejdůležitější - životní potřeby v září 1922 byly sníženy o 31% a u skupiny II. v maloobchodě průmyslové výrobky byly sníženy o 27%. Avšak ceny placené zemědělcům poklesly v daleko větším poměru, a sice oproti září 1921: v září 1922 o 66% a v říjnu dokonce o 70%.

Z tohoto celkového výkazu je jasno, že ceny zemědělských výrobků pohybují se úplně přiměřeně k poměrům naší valuty a jsou dokonce pod paritou světovou.

Doufám, že jsem provedl přesvědčivý důkaz o našem tvrzení, že zemědělská výroba stojí cenově nejen pod poměrnou cenou výroby průmyslové doma, ale že i na světovém trhu stojí pod pari. Důkaz to zároveň, že pro vnitřní život hospodářský nerozhoduje poměr ceny koruny naší k ceně zlata, ale že rozhodujícím pro tento život a jeho potřeby - všech vrstev - je poměr užitné hodnoty národohospodářské toho kterého výrobku a že zemědělství jest v tomto poměru nejníže, daleko pod výrobní náklady, a že vinníka tudíž ať hledá socialistická veřejnost ne v chalupách a gruntech selských, nýbrž buď sama u sebe, nebo jinde - v meziobchodu, tarifech železničních, daních a poplatcích všeho druhu - tedy v důsledcích v prvé řadě tak zvané politiky sociální, která stát zatěžuje nesnesitelně.

Tento poměr cenový vzat jest z hospodářských poměrů středočeských a je u nás na českém jihu daleko nepříznivějším pro vzdálenost od měst a průmyslových středisek. Mohu jen namátkou uvésti, že dovoz na př. u zelí a bramborů při vzdálenostech nevelikých obnáší daleko více než cena jeho u rolníka. Železniční tarify a jejich zhoubný vliv na hospodářské poměry, zejména jihočeské, a na utváření se cen výrobků zemědělských nejlépe osvětlí tyto číslice:

Doprava drobného nákladního zboží z Volyně stojí za:

Srovnáme-li cenu bramborů a zelí u producenta za 100 kg ca 8-10-12 Kč, vidíme účinek tarifů přímo drasticky znázorněný. Od politiky tarifní závisí dnes téměř přímo existence určité výroby zemědělské a jest zde viděti, kdo zdražuje.