Vážení pánové, Amerika půjčila hotové peníze, ale Amerika, země demokracie a kondensovaného mléka, zásobila všecky evropské státy ve válce a po válce také Československo slaninou, moukou a už zmíněným kondensovaným mlékem a tím způsobem nejen že vyvolala veliké zadlužení evropských států, ale současně obstavila všecky evropské trhy svými výrobky. Export z Ameriky do Evropy převyšuje export z Evropy do Ameriky o více než půldruhé miliardy dolarů! A od září tohoto roku zavedla Amerika cla, při nichž se jedná v pravém slova smyslu o prohibici pro evropské zboží dovážené do Ameriky. Co tedy bude dělat Anglie, která jest vývozním státem, co bude dělat Francie a s ní spojené Československo - když do Ameriky nebude moci jíti pro peníze a když současně nebude moci z Ameriky kupovati zboží, různé suroviny, poněvadž při bilanci mezinárodní nebude moci krýti saldo Ameriky dovozem, exportem vlastního zboží? Tedy, vážení pánové, dívejme se na politiku hospodářskou trošíčku se stanoviska povznešenějšího a ne jen se stanoviska vížky vesnického kostela některé Zapadlé Lhoty v Československu. Evropa dnes stojí v hospodářské krisi nejen proto, že je ve svém hospodářství rozvrácena po zničení miliardových hodnot ve válce, válkou zaviněnou průrvou, různými frontami ať na západě, východě a jihu, nýbrž také proto, že celé hospodářství Evropy bylo docela jiné a bylo svázáno v pravém slova smyslu po stránce úvěrové i po stránce exportu zboží s Amerikou. A dnes přichází Amerika s docela jinou zásadou: Amerika Američanům. A je to skutečně velmi trapné pro vedoucí politiky i v Československu, když shledávají, že ti, kteří poprvé vyslovili zásadu sebeurčení národů - Wilson a ostatní - staví se dnes úplně stranou a říkají, co je nám do Evropy. Evropa musí především platiti a musí dostáti svým závazkům. Nebude-li jim moci dostáti, pak se zatočí Evropě krk. Nezáleží nám na proletariátu Evropy, ať žije ve Francii, v Anglii anebo v Československu, nám záleží na našich dolarech. Proto snad dle těchto zásad se řídí také finanční politika Československé republiky, neboť prý i u nás v Československé republice je veliký hlad po zlatě a abychom tento hlad po zlatě utišili, budeme raziti dukáty. Pokud se týče kruhů, ve kterých se sám pohybuji, neshledal jsem příliš mnoho hladu po zlatě, ale skutečného hladu po kusu chleba, ten jsem viděl a jeho svědkem jsem byl na mnoha místech Československé republiky. Bylo by dobré, kdyby pánové, kteří stojí dnes v čele státotvorné politiky Československa, zabývali se tímto skutečným, faktickým hladem a ne tím hladem, který chová naše bankokracie a naše kapitalistická třída domácí a který má býti ukojen vydáním emise československých dukátů. Nyní je velmi dobře se podívati, které položky se těší zvláštní oblibě. Měl jsem příležitost kritisovati státní rozpočet po té stránce, kde jsem dokázal, že největší přídavky a rozpočtové zvýšení jednotlivých resortů se týkalo těch odborů, které jsou ve skutečnosti neproduktivní. Tentokráte máme obrázek téměř nezměněný a tu se shledáváme s t. zv. plus přídavkem nad rozpočet 1922, především u předsednictva ministerské rady. Ten přídavek u předsednictva ministerské rady není nepatrný. Činí dohromady 287 milionů korun čsl. Toto zvýšení odůvodňuje se potřebou propagandy a nákladem na tisk, který prý má hájiti zájmy Československa proti nepřátelským útokům. Nedomníváte se, že by bylo lépe, kdybychom politické poměry v Československu, zejména pro nižší vrstvy tak urovnali, aby nebylo příčin ke stížnostem? To bude daleko lepší propagandou než věnování 43 mil. korun na zakoupení tiskáren a vydávání zbytečných časopisů doma i v cizině. Dalším důvodem pro zvýšení této položky je prý zvýšení dotace pro t. zv. pozemkový úřad. Měl jsem příležitost poukázati na velký nepoměr mezi vydáním věcným a osobním. 1/12 až 1/10 celé položky pro pozemkový úřad je věnována ke krytí osobních výdajů, tedy režie, která s pozemkovou reformou po stránce věcné ve skutečnosti nemá nic společného.
Dále ministerstvo vnitra. Je to jeden z nejdůležitějších resortů, poněvadž tam sbíhají se nitky celé politické správy státní. Náš ministr vnitra trvá na zásadách svých předchůdců, jak nám to řekl, a zdědil od svých předchůdců zvláštní pohotovost. Pamatuji se na výrok bývalého ministra vnitra, který řekl: Nejsilnější oporou státu je četnictvo a vojsko. Dokud já budu zodpovědným za svůj resort, budu se snažiti, aby stráž bezpečnostní a četníci byli dobře živeni, dobře oblečeni, aby bylo o ně co nejvzorněji postaráno. Nemůžeme jistě vytýkati ani dnešní státní správě v tomto směru, že by byla činila nějaké škrty, naopak pro četnictvo pro příští rok se vyměřuje celkem 257 milionů korun. (Posl. Houser: To je tmel našeho státu!) To je Ibsenova podpora společnosti a při tom zachování císařského nařízení z roku 1854, kdy každý ouřada od okresní politické správy může odsouditi na 10 dní do žaláře každého, který ne že by se dopustil nějakého velezrádného činu svým výrokem, nýbrž jen kdo se opovažuje kritisovat a je osobně nepříjemný panu zástupci okresní politické správy, jde jednoduše do vězení. Bylo by dobře tento anachronismus odstraniti. (Posl. Mikulíček: Osm svědků svědčilo pro nevinu, tři pro vinu a dostal 8 dní vězení!) Tedy není třeba vůbec žádného vyšetřování, každý může odsouditi jak chce a tomu se říká demokracie a pokrok. Snad nynější ministr vnitra zavede v tomto smyslu liberálnější způsob. Ovšem viděli jsme začátek ne příliš příznivý v tomto směru, dne 7. listopadu t. r. Je třeba, aby ministr vnitra, který chápe svůj úkol vážně, pokusil se - a doufám, že při dnešní koalici vládní byl by ten pokus snad zdařilý - aby se odstranily zbytky starého rakouského a předpotopního režimu a přišel se světa ten tak zvaný Prügelpatent, poněvadž ten dělá nejvíce ostudy - máme jich více - ale tato ostuda je ze všech nejostudovatější.
Vážení pánové! Že při koalici se přiživuje zejména strana agrární, která si dala do svého štítu "republikánská", poněvadž je nejrepublikánštější, to jest vidět z resortu ministerstva zemědělství, kterému se dává na tento rok více než roku minulého, 183 miliony a pouze pro chov koní se vyměřují 43 miliony korun. My se setkáváme s položkami, které jsou neobyčejně zajímavé a pro laiky jsou španělskou vesnicí. Máme pokusné stanice, vzorné hřebčince, králíkárny, drůbežárny, ale v celé Československé republice nemáme jediného ústavu, který by se staral o proletářské ženy, rodičky! (Výborně!) V tomto směru správa československá a její politika je neobyčejně zdařilá. Podporujeme chov dobytka, ale jestliže jsme měli loni příčinu, abychom se ohradili proti tomuto způsobu řešení sociální bídy, činíme tak poznovu, ač nemáme naděje, že bude něco napraveno, pokud zůstane tento režim takovým, jaký je.
Když jsme hlasovali a rozhodli o tak zvané dani z obratu, říkalo se: daň z obratu bude sice velmi těžká pro každého občana Československé republiky, ale vynese aspoň značnou část, ze které budou honorovány obce. Budeme se starati o své obecní samosprávy. Ovšem, obcím dávají se příděly, které stoupají každého roku a které činí pro příští rok přes 1 miliardu korun. Ale, vážení pánové, obce, kterých je několik tisíc, veliké obce v tomto státě nemohou býti odsouzeny se svojí sociální politikou, nebo sociálně-humanní činností pouze na příděly státní. Nás dochází spousta stížností, že právě na základě dnešní prakse berní stává se často, že obce jsou okrádány v pravém slova smyslu o statisíce a miliony. A to jsou obce z průmyslového obvodu kladenského, lounského a slánského, kde na základě vypočítání výdělkové daně v roce 1919 a 1920 byly vypočteny také obecní dávky. Nyní po rekursu železářské společnosti kladenské byla snížena výměra výdělkové daně až o 50, po případě 80%. A tím takový Rozdělov, Kladno, Louny, Slaný a ostatní obce přicházejí o statisíce a jsou nejen na pokraji, nýbrž i uprostřed bankrotu svého obecního hospodářství.
Bylo pro nás také velmi dobrým poučením, že prý jsme kromě jiného také dlužni ještě 10 miliard rakouských korun. To je tak zvaný rakouský dluh, který vyvěrá z oběhu bankovek starého Rakouska. Pan ministr financí velmi otevřeně řekl, že tento dluh musíme zaplatit. Pokud se pamatuji, mezi proletářskými vrstvami obíhalo příliš málo z těchto desíti miliard bývalých rakouských korun. Jestli to bude platiti Československo jako solidní stát, ovšem měšťácký, tak to zaplatí do pokladen majetných vrstev zase jedna položka, která zatěžuje československý rozpočet a která je považována za naprosto přirozenou.
Berní úřady si počínají při vyměřování dávky z majetku neobyčejně shovívavě vůči těm nejmajetnějším. Ale mám zde dva doklady, kdy si počínala berní správa neobyčejně rigorosně proti nejméně majetným, proti středním vrstvám a úplně nemajetným. Stalo se na příklad, že na Král. Vinohradech, v obci v sousedství Prahy ležící a dnes patřící k tak zvané Velké Praze, bydlí nějaký Josef Janáš. Je to obchodní sluha. Ten nešťastník měl vklad u poštovní spořitelny ve Vídni, který činil 100 K. Při dnešním znehodnocení koruny rakouské neznamená takových 100 K vůbec nic. Nyní přišel berní úřad na Král. Vinohradech na velmi krásný nápad a vyměřil mu z těch 100 K uložených v rakouské spořitelně vídeňské 200 Kč dávky z majetku. (Veselost.)
Ještě klasičtější příklad je z Malenovic na Moravě. Tam bydlí, prosím, válečný invalida, který má 60% újmy na své pracovní způsobilosti, jmenuje se Josef Duben a je otcem šestičlenné rodiny. Je to domkář, který je dneska úplně bez zaměstnání. Ten dal v době všeobecného nadšení pro Československou republiku, když se sbíral pro zlatý poklad kdejaký schovaný snubní prsten, kdy chudí lidé dávali poslední, ovšem ne agrárníci, nýbrž horníci, zemědělští dělníci a proletáři našeho českého venkova přinášeli staré pětikoruny a zlatníky a staré všelijaké poschovávané jejich domácí skvosty a maličké klenoty, tento nešťastník dal na poklad Svobody několik prstýnků a na hotovosti celkem 1600 K československých. Vzhledem k této jeho veliké lásce projevené odevzdáním 1600 K Československé republice, přišla berní správa a vyměřila mu dávku z majetku a když se proti tomu ohražoval, řekl mu berní správce: Jo, proč jste dával na poklad Svobody? Kdybyste nedal těch 1600 K, nedosáhl byste toho minima, které je zákonem stanoveno pro vyměření dávky z majetku. (Slyšte!)
Jestliže z něčeho poznává se, vážení pánové, charakter Československa po stránce finanční, je to rozdělení daně na tak zvanou přímou a nepřímou. Já především konstatuji, že i ty přímé daně, které jsou bezprostředně odevzdávány majiteli podniků a zdaněnou osobností, vycházejí ne ze zdroje práce toho zdaněného, nýbrž zdrojem jediným veškerých příjmů státních i soukromých je práce dělníkova, člověka, který se dře od rána do večera a od útlého mládí až do sklonku svého života. Jestliže se to jednou tak charakterisuje, je velmi dobře, abychom posoudili, jaký rozdíl se dělá mezi daněmi přímými, kterými jsou postiženi lidé majetkově dobře situovaní a lidé, kteří jsou spotřebiteli, konsumentské vrstvy. Máme daň pozemkovou, daň, která postihne majitele pozemku a vynese na území republiky Československé 135 milionů korun. Domovní daň činžovní, tu odevzdávají pánům domácím nájemníci a musí při tom platiti za světlo, kanalisaci a cokoli jiného, ta vynese celkem 175 mil. Kč. Nad touto položkou sám jsem se pozastavoval, poněvadž nedovedu chápati při zvýšení činže, nájemného, které se datuje od dubna tohoto roku, jak se může počítati tak nepatrná dávka domovní nebo daň činžovní pro příští rok při zvýšené základně. Daň z vyššího služného dělá 245.000. Kč, dávka z tantiem nedolehne na parasity společenské příliš těžce, odevzdají totiž jenom 20 mil. Kč. Bylo by dobře znát, kolik těch příživníků vlastně v Československu je, kolik na tantiemách berou různí lidé pod různou formou. Daň majetková vynese 1 mil. Kč, daň výdělková 217 mil. Kč. Přímé daně dohromady vynesou 1.834 mil. Kč. Za to nepřímé daně vynesou 10 miliard! Vážení pánové! Celé hospodářství státní spočívá dnes na dávce z uhlí, kořalky a masa. Dávka z kořalky má vynésti 490 mil. Kč. Tedy čím více lidé se budou ožírat, čím více se bude alkoholism podporovat, tím budou lépe vypadat finance státu. Daň z cukru vynese 147 mil. Kč. Cukr je požívatina, kterou potřebuje každý člověk, zejména chudobný, poněvadž kdyby neměl v té bryndě ráno aspoň kousek cukru, byla by to skutečně špína. Daň ze zapalovadel činí 11 mil. Kč, daň nápojová 250 mil. Kč, daň z masa 86 mil. Kč, daň potravní na čáře 13 mil. Kč. Na jedné straně se vybéře 13 mil. Kč daně potravní na čáře, staví se budovy na periferii města a na druhé straně se vydá 12.5 mil. Kč na tuto potravní daň na čáře. Nechápu, proč udržujeme tuto zbytečnou daň na čáře, když vlastně nic nevynáší. Ona byla pasivní již za války, doplácelo se na ni již v začátku po válce až 9 mil. Kč ročně a pro příští rok se počítá pouze s přebytkem 500.000 Kč této daně. Dávka z uhlí vynese 1.050 mil. Kč, daň z obratu 1.800 mil. Kč. Jestliže pan ministr financí s takovou mučednickou tvářností zde říká, že Československo snižuje tyto dvě dávky o 400 mil. Kč, že tedy preliminuje o 1/5 menší daň z obratu a dávku z uhlí, to je, myslím, jak bych to nazval, ctnost z nouze. Tam, kde se hospodářství ubíjí, tam, kde se podporuje finanční spekulace, jak jsem uvedl, tam, kde se zavírají podniky průmyslové, tam, kde se znemožňuje koupit do domácnosti metrák uhlí, poněvadž si fůru uhlí, která stojí dnes přes 1000 Kč, chudý člověk koupit nemůže, tam se nemůže pan ministr financí, kdyby to byl sebe šikovnější financier honositi ze snížení výnosu těchto dávek, poněvadž ve skutečnosti konsumního uhlí je méně a tak se spotřebuje jiné zboží, na kterém leží dávka z obratu. Proto tato ctnost je skutečně ctností nouzovou.
Spotřební daň činí dohromady 7507 milionů Kč, s tabákem, který vynese 1700 mil. Kč, tedy t. zv. nepřímá daň a poplatky dělají 10.387 mil. Kč. Z těchto našich příjmů přijímají své dotace jednotlivé resorty ministerské. A jestliže jednou ze známek svrchovanosti státu a samostatnosti jeho je branná moc, vážení pánové, potom Československá republika není samostatným státem, poněvadž v čele armády československé stojí francouzský generál a šéfem generálního štábu Československa je generál Mittelhauser. Válečnou školu řídí pouze francouzští důstojníci.... (Posl. Mikulíček: Francouzská mise práská české senátory.) Ano, a strana, jejímž členem je onen spráskaný senátor, si to dá líbiti, což je na celé té věci nejsmutnější. (Výkřiky poslanců strany komunistické.) Francouzská mise, která byla tolikráte kritisována, bude státi Československo v příštím roce 12 1/2 mil. Kč. Každý člen francouzské mise stojí Československo - kdybych počítal pouze podle odhadu loňského - asi 200 tisíc Kč. Jeden z kolonelů této francouzské mise musil míti byt v hotelu v Praze, za který stát platil měsíčně 7 tisíc Kč.
Dále máme vojenské gážisty. Na vojenské gážisty platíme 366 mil. Kč, na mužstvo v hotovosti vyplácí se však jen 115 mil. Kč. Koní zakupujeme čím dále tím více - snad proto, že doma nemáme koní - platíme za ně 54 miliony. Na lékařství věnujeme ovšem nyní 30 mil., na vzduchoplavbu - s financemi státními lítáme pravdu hodně vysoko - 130 milionů, na děla, ruční a sečné zbraně 196 milionů, na munici 254 milionů (loni pouze 191 miliony), na zvláštní bojovné prostředky 20 1/2 milionu, soustřeďování vojsk - my se stydíme užívati toho názvu "manévry" a říkáme tomu "soustřeďování vojsk" - bude nás státi na přesrok 52 miliony Kč, kdežto loni to stálo jen 40 milionů Kč. Bude-li to tak postupovati, budeme míti manévry v každém území zvlášť a zvláštní ústředí pro soustřeďování vojska. Každý rok bude veliká paráda vojenská, neboť máme dosti prostředků a dosti vojáků a proto to můžeme dělati. Chce-li voják ukázati své vlastenectví, tedy mohl tak činiti letos u Sedlčan, kde vojáci 30 hodin při tom soustřeďování čekali a nedostali nic jísti. Měli si tedy soustřediti také žaludek. Ale my musíme soustřeďovati vojsko, my musíme provozovati vojenské operace. (Posl. Haken: Letos se jim jeden odsoustředil a ulétl jim s aeroplánem do Německa!) Ano, podruhé snad budeme opatrnější. Bylo by velmi dobré, abychom si dali pozor. Nevím, jak by to dopadlo, až budeme míti ty velké vzducholodě, pak se tam snad jednoho krásného dne nalodí celá československá armáda a uletí přes hranice.
Naše postavení je prý prostorově a časově vážné. Na moji kritiku odpověděl pan ministr nár. obrany, že na smlouvy, které uzavíráme a které jsme uzavřeli ve Versailles a v Saint-Germainu prý nemůžeme mnoho dáti. Nuže, co je vlastně podkladem Československa? Jestli má vůbec nějaký právní titul pro svoji existenci a jestli ji mají státy okolní, je to přirozeně mírová smlouva versaillská. Je to proto podivné, když přijde odpovědný poslanec a zástupce vlády, který řekne: My nemůžeme dáti nic na papír, který představuje smlouvu, uzavřenou ve Versailles. Potom nevíme, nač mohou spoléhati odpovědní činitelé státu, když to nemá býti smlouva, a když řeknou: Naší nejsilnější zbraní a největším obranným prostředkem je pevná pěst. Proto přicházejí se zvýšenými položkami na různé potřeby vojenské a při tom tvrdí, že naše armáda je úplně demokratická. O této demokracii svědčí četné kufrvisity, svědčí o ní to, že vojáci nesmějí odebírati novin, že členové federovaných jednot tělocvičných nesmějí odebírati "Výboj", časopis těchto jednot, že členové federovaných tělocvičných jednot nesmějí se súčastňovati cvičení, že jim bylo zakázáno súčastniti se "Spartakiády" v Brně, nesmějí jíti na cvičení místní jednoty tělocvičné nebo robotnické federované jednoty na příklad na Slovensku. To nesvědčí o demokratickém duchu. O demokracii svědčí však zvláštní fond, který byl pokřtěn v prvním vydání rozpočtu fondem disposičním. Ale poněvadž máme zákon o výhodách státních zaměstnanců, podle kterého má býti státním zaměstnancům bráno 25%, poněvadž máme zákon o výhodách nájemníků, podle něhož zvyšujeme nájemné, proto také musíme míti fond čistě macchiavelisticky a jesuitský - jenže na místě disposičního fondu, máme fond pro "mimořádná vydání" a ten se dotuje 8 mil. Kč. Z tohoto fondu budou všelijaké kreatury, individua pochybné minulosti a přítomnosti podporována za velmi důležité zprávy, které přinášejí. Možná že se budou z tohoto fondu dotovat lidé, kteří by jinak prodávali různé důležité listiny z oboru vojenské zprávy do Maďarska a z těch peněz to budou moci prodávati doma a nebudou musiti s tím choditi za hranice.
Jest velmi charakteristické, že při projednávání resortu ministerstva vnitra jeden z členů poslaneckého klubu strany sociálně demokratické říkal, že musí ministerstvo vnitra míti pevnou páteř. Já považuji po zkušenostech, které máme, že pevnou páteř míti nemusí, poněvadž tu pevnou páter již má, ale my bychom především žádali, aby ministerstvo vnitra, když již má pevnou páteř, mělo také stejný loket pro každého, aby se nestavělo při řešení otázek čistě politických, kde se jedná o zachování zákona, na stanovisko protizákonné. Velectění pánové, před 6 týdny byly protizákonně rozpuštěny tělocvičné jednoty ve Světlé n. Sázavou, nám byly rozpuštěny jednoty v Komárně a v Liptovském sv. Mikuláši. Byla tam zabavena nejen korespondence jednoty, ale byl i soukromý majetek zabaven. My jsme se dotazovali a zakročili proti tomuto libovolnému postupu u státní správy politické. Přese všechny urgence a naše stížnosti dosud ta věc leží v nějakém šupleti u zemské politické správy. (Výkřik: Mládeži kradli celé knihovny!) O tom ani nemluvím. Jest viděti, že státní správa si v tomto směru počíná náramně libovolně a je to možné jen charakterisovati jako zúmyslnou persekuci každého hnutí, které jen trošičku má nádech revoluční a je příliš blízké komunistické straně.
Na zahraniční věci musíme pamatovati penězi, naše zastoupení v cizině musí býti representativní, proto na vyslanectva dáváme 66 mil. korun, na ústřední správu 59 mil. korun, panu ministru zahraničních věcí zařídila republika byt, poněvadž tam se stýkají diplomaté a přicházejí na návštěvu různé veličiny z ciziny, jehož zařízení stálo do dneška jen jeden milion korun. Pro příští rok ještě doplatíme 250 tisíc korun na zařízení tohoto bytu, na nějaký ten fotel, stůl, skříň, já nevím, co tam ještě je, poněvadž jsem tam ještě nebyl, ale musí to býti neobyčejně přepychově zařízeno, když jeden kvartýr stojí pět čtvrtí milionů, jen jeho vnitřní zařízení. (Výkřik: Ten ministr je socialista!) Snad chce tím dokázat, jak bude každý bydlet v socialistickém státě anebo jak má bydlet.
Při ministerstvu zemědělství máme několik stížností. Především protestujeme proti názvu lidové školy toho ministerstva, poněvadž jest výrazem směšným. Do těchto škol, které jsou zařazeny jako lidové, nechodí lidé rekrutující se z dělnického lidu a skuteční příslušníci lidu drobného, chodí tam synkové a dcerky bohatých rolníků. Žádáme pro zemědělské dělníky skutečné odborné školy.
Při položce zemědělská a lesní družstva není vykonáno nic pro zemědělské dělnictvo, i když se dává rouška družstevní, přece se použije obnosů jen pro bohaté rolníky, kteří berou subvence a příspěvky ze státní pokladny a schudlý malorolník neobdrží ničeho. Jestliže by měl býti obnos v rozpočtu 3 1/2 mil. korun náležitě využitkován, pak by se to mohlo státi pouze za souhlasu dělnických odborových organisací.
Úředníkům a ředitelům na velkostatcích státních se platy nesnížily, a nesnižují, za to však zůstávají nízké platy dělníků, zřízenců a pomocných sil. Dělnictvu nebyl r. 1921 na velkostatcích státních, na příklad v Buštěhradě, a Zvoleněvsi, vyplacen ošacovací příspěvek. Správce Štark snížil deputátním dělníkům denní mzdu o 30 Kč a prodloužil pracovní dobu o 1 hodinu. Vybral si - je to bývalý hejtman rakouský od 35. pěš. pluku - 12 rodin jako předmět své persekuce a udal je, že stávkovali, dal jim výpověď z bytu a na hodinu je propustil z práce. Ale před soud m bylo prokázáno, že dělníci nestávkovali, nýbrž konali svoji práci poctivě, že však chtěli za práci takový plat, jaký platí každý rolník v okrese litoměřickém. Správce velkostatku v Ploškovicích vzal 12 četníků a tam jim poskytoval celou stravu a diety, ačkoliv jsou tam 3 četníci, za to 12 rodin bylo vyhnáno z bytu. Diety byly placeny po celou dobu několika týdnů a správa velkostatku prostřednictvím finanční prokuratury dala výpověď dělníkům z bytů a nyní v zimním období má býti 12 rodin vystěhováno pod širé nebe proto, že jsou to rodiny - ne proletářské - ale české. Němečtí zřízenci se správcem Štarkem, ihned jak vypověděli těch 12 rodin, běhali po okolí a sháněli u místních německých rolníků jejich syny a dcery do práce, aby české dělníky existenčně zničili. Rovněž přes 100 Slováků sehnali ze Slovenska do Plošnivic, aby české dělníky mohli zničiti. Tito čeští dělníci jsou zaměstnáni na dvoře 13 až 25 roků. Pracovali úsilovně a byli také členy obecního výboru, kde i vymohli sobě českou školu. Toto budiž jako ostuda pro t. zv. měšťanské strany české, kterým by to mělo ležeti na srdci. Proto museli býti zbaveni práce i vyhnáni z bytů, aby tam zase byla většina německá v obecním zastupitelstvu.
Vážení pánové, to je jenom několik poznámek k resortu ministerstva zemědělství. Jestliže pan ministerský předseda Švehla ve svém velmi rigorósním a velmi zajímavém prohlášení v rozpočtovém výboru při kapitole ministerského presidia řekl, že pokud kritika je konstruktivní, je vítána, že přešli jsme prý do demokracie bez středního stupně a proto nemůžeme a nedovedeme se v té demokracii ještě pohybovati - nuže, vážení pánové, pojem kritiky je neobyčejně široký, můžeme nazvati politiku a činnost dnešních státotvorných stran za nekonstruktivní, poněvadž rozvrácejí skutečně základy státu, rozvracejí hospodářství a důsledek se jeví ve všeobecné bídě, nedostatku, nezaměstnanosti a útisku sociálním.
Jestliže se říká, že nejsme ještě zvyklí na demokracii, nuže, pánové, co se nazývá demokracií? Je demokracií a ochranou svobodné diskuse konfiskační prakse, kterou provozuje pražský censor p. Ullman nebo censorové na Slovensku, jsou to doklady té pravé demokracie?
Vážení pánové, prý nám schází střední stupeň. Nuže, před tím jsme měli korunovaného císaře, dnes máme nekorunovaného presidenta, tak jako střední stupeň nám schází snad korunovaný president. Nedovedl bych si vysvětliti, kde je vlastně t. zv. Toricelliova prázdnota, poněvadž v tomto ohledu jsme se dostali do stavu, ve kterém dosud jsme se nedovedli pohybovati. Ale je zde něco jiného. My bychom to dovedli pohybovati se, my máme docela jiné názory na demokracii, a naše ponětí o skutečném demokratickém životě se docela různí od dnešní prakse demokratické. Co jste udělali a co chcete udělati ve prospěch těch, kteří trpí ne sociální bídou v přítomnosti, ale kteří vydáni jsou nedostatku a nouzi ve svým stáří a ve své invaliditě? Otázka sociálního pojištění je ve stadiu tom, že se zdá, jakoby se někam zaběhla. Zvolen byl k tomu sice zvláštní výbor, který se schází a při pracování svého elaborátu dostal se až k otázce organisační. Prosím, nemáte rozřešen ještě ani problém, jak bude vypadati to pojištění. Nevíte, kdo bude nositelem jejím, jestli budou jednotné pokladny pro celé země, nebo jedna ústřední pro celý stát. Potom se nemůžeme divit, že s touto károu nemůžete ke předu. Ale proč se s tím dělají takové tajnosti a proč určití odpovědní činitelé státotvorných stran říkají: Tento problém musí býti řešen, na počátku příštího roku přijde k projednávání parlamentnímu. Ale podle zpráv našich, nemůže býti zákon předložen, a i kdyby to bylo možno, pak začátek platnosti zákona při karenční době nejméně dvouleté spadá do roku 1926. A já jsem vděčen předsedovi klubu sociálně-demokratického, který otevřeně řekl, že i kdyby zákon byl proveden, můžeme počítat s plnou platností jeho teprve v roce 1926 až 1928. Ale pak se ptám, jestli je to demagogií, když přichází klub komunistických poslanců, který předkládá parlamentu návrh do posledních detailů vypracovaný o vyplácení podpor těm, kteří se již nedočkají zákonných nároků na vyplácení sociálních dávek starobních a invalidních, totiž lidem ve věku více jak 60 let. Bude-li se toto jednání dále protahovati, pak budeme míti starce, kteří ve stech zemřou, kteří nebudou z veřejných prostředků podporováni, ačkoliv trpí nedostatkem a bídou, protože se o ně nebude nikdo starati, ani stát ani obec a soukromá ochranná péče je úplně nedostatečna, Podívejte se na ulice našich měst, na okolí naši Velké Prahy, na její periferie, kde jsou svědci té živé bídy. Nejsou to žebráci, kteří s nataženou rukou a kloboukem ve své ruce prosí o milodary, je to zjevnou známkou sociální péče Československé republiky, když v bezprostřední blízkosti hradu, ústředního sídla presidenta republiky, jsou lidé, kteří nemají, co by dali do úst, když na "Novém Světě", nedaleko od královského hradu, se tísní v jediném bytečku několik rodin se svými dětmi, bídně oděnými, kde děti mají na sobě ne hadry, ale cancoury, kusy bývalé látky, nevidíte, jaká to byla barva, nebo jakou to má formu. Nedávno jsem viděl hlouček takových hochů, který šel na školní vyučování na Hradčany. To je jedna z bolestí, která by mohla býti snadno vyléčena. Po této stránce přichází vláda s rozpočtem, ve kterém uvádí, že na sociální pojištění se věnuje 9 milionů korun, na druhé straně máme ovšem dosti prostředků pro určité nekulturní potřeby.
Ale dříve než budu o nich l viti, zmíním se o otázce existence ministerstva zásobování. My jsme pro přeměnu soustavy zásobovací u nás. My nemůžeme souhlasiti s dosavadní strukturou ministerstva zásobování, ale je třeba zde vytvořiti nějaký orgán, který by se staral o spotřební hospodářství a o výživu lidu, který by byl založen na docela jiných principech. Účelem ministerstva pro spotřební hospodářství a výživu lidu by bylo starati se o to, aby
1. obyvatelstvo bylo v každém čase zajištěno s dostatek životními potřebami, a to v dobré jakosti a za přístupných cen,
2. napomáhati k zvýšení domácí produkce nutných životních potřeb, zejména podporou zemědělské produkce rostlinné i zvířecí,
3. pečovati o zlepšení nynějších metod výrobních, pokud spadají do okruhu životních potřeb, za účelem získání kvalitativnějších a levnějších výrobků širokému konsumu přístupných, pečovati o odstranění zlořádů ve výrobě potřeb těch se vyskytujících, o zdokonalení dopravy jich na místo spotřeby a o zlepšení prostředků a zařízení sloužících ku konservování potravin,
4. napomáháním dovozu spotřebních předmětů z jejich oblasti výrobních, pokud není dostatečné úhrady z produkce vlastní.