Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. dr. Meissner (pokračuje): Také tato myšlenka není, jak by se mohlo nejprve zdáti, novou, nýbrž i tuto myšlenku najdeme v Leninovi, a to v jednom jeho článku, který napsal v září r. 1917, tedy v době, kdy již se chystalo k nové revoluci a který nadepsal "O kompromisech". A tehdy on, věda, že se chystá revoluce, prosím, kladu váhu na to, tedy bezprostředně před revolucí, kdy již vláda Kerenského se zdiskreditovala, zejména svojí ofensivou vojenskou v době, kdy vláda Kerenského měla proti sobě celý Kronštat a četné pluky v Petrohradě, tedy v době, kdy již Lenin věděl, že v několika nejbližších týdnech se chystá ke krvavé revoluci, navrhoval vládu esserů a menševiků, která by byla odpovědna sovětům, kde rozhodovali komunisté. Tedy odpovědnost by byli nesli esseři a menševici, dělnická vláda, a kontrola by byla vedena v sovětech. Tedy něco podobného, jako je dělnická vláda, odpovědná organisacím jednotné proletářské fronty. (Posl. Tausik: To jsou advokátské štrichy a ne argumenty!) Mohl by pan kol. Tausik poslouchati ty advokátské štrichy a já myslím, že tím by se aspoň trochu něčemu naučil z literatury komunistů. (Potlesk a veselost.) Prosím tedy, pánové, tuto ideu Leninovu z roku 1917 přeložte do řeči naší a do naší situace! Také zde jednotná fronta, tedy dělnická vláda, kde by byly všecky socialistické strany, ale ta vláda by byla odpovědna korporaci mimo parlament stojící. Mohu citovati na dotvrzení článek kladenské "Svobody", kde to bylo velmi jasně vyjádřeno, jak si tuto dělnickou vládu představují. (Posl. Haken: Správně, poněvadž jest u nás situace předrevoluční, jaká byla v Rusku 1917!) Pánové, v jednom státě byla již dělnická vláda. To bylo v Sasku. Tam sociální demokraté obou směrů (Hluk. Předseda zvoní.) převzali vládu, třeba že sami nerepresentovali většinu, neboť jí docílili jen za podpory komunistické. Jak tam vypadala ta dělnická vláda? Když šlo o jedno rozhodování, komunisté společně s buržoasií svrhli tuto vládu sociálně demokratickou! (Slyšte!) Když tedy chceme mluviti věcně o tomto problému, musíme, než řekneme "a", uvědomiti si, co za tím "a" následuje a musíme se rozhodnouti, chceme-li říci také "b". Je nemožno snad utvořiti vládu dělnickou v tomto parlamentě. Ona nebude míti většiny - a s tímto počítají již komunisté - načež vláda parlament rozpustí! A zde jsou zase dvě možnosti; buď obyvatelstvo republiky postaví se ve své většině za tuto dělnickou vládu a pak tato dělnická vláda povládne proti celé buržoasii, i průmyslové, i byrokratické a rolnické, anebo nenabude většiny a pak tato dělnická vláda bude musiti sáhnouti ke kroku druhému, kroku nedemokratickému, sáhne k diktatuře proletariátu. Proto pravím: dělnická vláda za dnešní konstelace v naší republice znamená již předem sankcionování diktatury proletariátu. (Posl. Haken přisvědčuje.) O tom, - pan kol. Haken mi dává za pravdu - nebylo žádného sporu. Jak my se k této diktatuře proletariátu stavíme, jsme již několikráte jasně řekli, a pánům komunistům - kdyby si přáli - přečtl bych, co ze záhrobí mluví jistě velmi dobrá revolucionářka, možná že lepší, nežli leckterý z těch, kdo jsou v komunistickém táboře, Růžena Luxemburgová. Tato členka Spartakusbundu, z vězení dopsala Pavlu Lewimu dopis, který byl uveřejněn jako brožura, ve kterém kritisuje diktaturu proletariátu, jak je prováděna v Rusku, poněvadž není žádnou diktaturou třídy dělnické, nýbrž diktaturou několika lidí nad třídou dělnickou. (Výborně!) Stojíme pevně na půdě demokracie, a to nejen v rozporu s komunisty, nýbrž také v rozporu s částí buržoasie. My bychom chránili demokracii proti jakémukoliv pokusu reakcionářskému stejně ostře, jako se zastáváme demokracie oproti komunistům. (Výkřiky poslanců komunistických. Předseda zvoní.) Tedy poněvadž my zásadně přijímáme prostředky demokracie a nechceme přijíti k nějaké nedemokratické diktatuře proletariátu, zejména vzhledem ke zkušenostem z Ruska, nemůžeme také dáti souhlas k projektu, který dnes propagují komunisté.
Je možno, vážení pánové, že projekt ten je míněn také jinak, že je míněn tak, jak ho charakterisují nedávno vyloučení a zase přijatí členové oposice komunistické strany. Jest možno, že to má býti skok tygří, nikoliv proti buržoasii, nýbrž na ministerská křesla, avšak chci-li posuzovati projekt ten, pak prozatím musím ho posuzovati s hledisek, s jakých ho vybudoval Lenin. A tu řeknu jedno: (Posl. Haken: Vy se bojíte konkurence!) No, Šmeral by nám byl velmi těžkou konkurencí v ministerialismu, to přiznávám. (Veselost.) Já chci říci toto: Jestli Lenin v září r. 1917 chtěl vládu menševiků a esserů, a to, jak on to odůvodňuje, za tím účelem, aby odstraněn byl krvavý konflikt a aby mírnou cestou dostala se revoluce ku předu, pak pravím na adresu českých komunistů: čím více se zahloubávám a zabývám spisy Leninovými a čím více se dívám na jeho činnost i předválečnou, i nynější, tím větší mám obdiv pro tohoto muže, který má sice názory, s nimiž nesouhlasím, ale který přece celý svůj život věnoval dělnické třídě a idei, kterou považuje za správnou a dobrou pro dělnickou třídu. Ale mám pro něho také obdiv proto, poněvadž muž tento měl odvahu pro ideu svou, kterou považuje za dobrou, nejen pracovati, nýbrž i strádati a také krváceti a jestli tedy Lenin v r. 1917 chtěl vládu menševiků a esserů, jako přechodný útvar v diktatuře proletariátu, pak nutno přiznati mu - že to nedělal ze zbabělosti.
Nemám však jistoty, že u nás jsou Leninové. Nemám jistoty, že heslo dělnické vlády, které by mělo vésti k diktatuře proletariátu, není děláno z pohodlnosti, aby se nemuselo do revoluce, aby se nemusel dělati tygří skok s vlastní odpovědno stí a na vlastní nebezpečí, nýbrž, aby ti "sociálpatrioti" nastavili záda, aby odtamtud bez krveprolití a bez nebezpečí pro vlastní život mohli komunisté udělati tygří skok. A jestli páni komunisté nás považují za tak málo prozíravé a tak krátkozraké, mohu jim říci, že se mýlí.
Pánové, dovolte mi ještě, abych reagoval na výkřiky, učiněné z lavic komunistických, že prý u nás jsou poměry stejné, jako byly v Rusku v září r. 1917. Prohlašuji, když někdo má za to, že je povolán k tomu, aby určoval kroky proletariátu, že má míti tolik svědomitosti, aby alespoň objektivně zkoumal všecky dané poměry, za kterých pracuje a za kterých po případě dělnictvo nechá krváceti a trpěti. A jestli někdo z řad komunistických tvrdí, že u nás jsou poměry stejné, jako byly v Rusku roku 1917, pak pravím (Výkřiky. - Předseda zvoní.), že vůbec neví, jaké poměry v Rusku 1917 byly. Prosím, roku 1917, a tu cituji zase Bucharina, který líčí revoluci ruskou, co bylo v Rusku roku 1917 a jaké to byly příčiny, které umožnily potom vítězství revoluce komunistické. To byla v první řadě nespokojenost vojáků s tím, že byli několik let ve zbrani a že Kerenský nesplnil to, co slíbil, mír, nýbrž kázal provésti ofensivu. Jen v Moskvě měla vláda Kerenského několik málo pluků a ty byly poraženy, poněvadž komunisté přivezli těžká děla. Naproti tomu v Petrohradě vytáhla téměř celá garnisona a přidala se k bolševikům proto, poněvadž se bála, že musí jíti do fronty. A z fronty přicházely protesty celých divisí. Tedy nespokojení vojáci rozhodli revoluci svými kulomety a svými děly. Nebudu to zkoumati, a myslím, že je zbytečné dělati paralelu mezi tehdejšími poměry ruskými a mezi poměry dnešními u nás.
Druhá věc: V Rusku tehdy byl všeobecný
hlad, pro nedostatek potravin, kdežto u nás možno mluviti o hladu
u toho, kdo je bez zaměstnání, tedy snad četných rodin, dělnických,
avšak ne o hladu všeobecném a nedostatku potravin. (Hluk. Výkřiky.)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid.
Posl. dr. Meissner (pokračuje):
V Rusku jednou z hlavních ženoucích sil revolučních byli mužíci,
(Hluk. - Předseda zvoní.), kterým eseři nesplnili
sliby, a dosti rychle neprovedli rozdělení půdy. Tam vlastně komunistickou
revoluci vyhrál mužík. (Tak jest!) Jen za pomoci mužíků
tato revoluce byla vyhrána a mohla se udržeti při moci. A jsou
takové poměry u nás? Dnes počíná pomalu ten hlad po půdě při klesajících
cenách produktů zemědělských upadati. Dnes již částečně půda jest
rozdělena a domkáři vědí, že postupně rozdělena bude a jestli
je nějaký rozpor, pak je to rozpor mezi těmi domkáři, kteří chtějí
půdu a mezi komunistickými dělníky zemědělskými na velkostatcích,
kteří jim tu půdu nechtějí dáti. (Potlesk. Výkřiky.) Já
konstatuji pouhá fakta a nemohu vám pomoci. (Výkřiky. -
Předseda zvoní.) Přicházím proto k přesvědčení, a právě
z tohoto přesvědčení jednáme a z tohoto přesvědčení naše strana
rýsuje si linii své politiky, že nejsou dány hospodářské... (Výkřiky
posl. Tausika.)
Předseda (zvoní): Prosím pana posl. Tausika, aby zachoval klid. (Výkřiky posl. Tausika.)
Pan posl. Tausik nemá slovo.
Žádám pana řečníka, aby pokračoval.
Posl. dr. Meissner (pokračuje): ... že nejsou dány hospodářské a politické poměry stejného druhu, jaké byly v Rusku v září 1917. Radek ve svém spise "Cesty ruské revoluce" přese všechny ty trpké zkušenosti ruské revoluce a ruského panství komunistického za 5 let věří ve světovou revoluci a slibuje - a to je, prosím, spis vyšlý v roce 1922 - a doufá, že Rusko v budoucnosti této revoluci v západních státech přispěje pomocí vojenskou a obilím. (Smích.) Není většího, nevím, jak bych to nazval pravým jménem, když v době, kdy v Rusku lidé umírají hladem, slibuje se proletariátu na západě, půjde-li do revoluce, že mu Rusko pošle obilí. Takovýmto způsobem hazarduje se životy a zájmy dělné třídy. (Výkřiky.)
Vážená sněmovno, měl jsem příležitost jednou na svých cestách pozorovat býčí zápasy ve Španělsku. Jaká je to síla v tom andaluském býku, který se řítí do areny, jak každý nezvyklý nastávajícímu výjevu domnívá se, že to jest síla, kterou nikdo nepřemůže, a když ten rozzuřený býk se vrhá na ubohého tvora lidského, že musí ho okamžitě přemoci. A přece končí boj smrtí býka, rozzuřeného úmyslně do největší šílenosti. Espada jedním machem svého kordu, jedním obratným zasáhnutím (Výkřiky.) potopí tento svůj kord přímo do srdce býka. A jako parádní číslo při španělských býčích zápasech je tak zvané naběhnutí býka na kord, zvané recibiendo, které spočívá v tom, že silný rozzuřený býk vrhá se proti espadovi svými rohy a jedním ucouvnutím espada dá býku naběhnouti na napřažený kord, býk sám se zabije svojí zaslepeností a rozzuřeností.
I u nás jsou espadové, kteří by rádi prokláli srdce býka, ženoucího se slepě ku předu, a tu se ptáme: Máme my hnát tu velikou sílu dělnické třídy, třebas roztrpčené a třebas rozzuřené, na kord těch různých kapitalistických a politických šarfmachrů?
Jestli si chtějí tuto odpovědnost na svá bedra vzít komunisté, budiž, naše strana nikoli! (Potlesk.) Naše strana bude chránit dělnickou třídu přede vším, co by znamenalo její hospodářské a politické oslabení nebo rozvrat.
Ke konci chci se jen několika slovy zmíniti také o tom, co řekl pan ministr zahraničí o problému rakouském. My považujeme jeho politiku, kterou dal popud k mezinárodní úvěrové pomoci, za správnou. Budeme však bdíti nad tím, aby úvěrové akce nebylo zneužíváno na prospěch rakouských kapitalistů proti politickým a sociálním vymoženostem dělnictva a vůbec proti dělnické třídě v Rakousku, a aby byla celá akce prováděna toliko za součinnosti dělnické třídy. A vůči poznámce pana kol. Kreibicha, myslím, že mohu vysloviti přesvědčení, že přispění naší strany bude v tomto směru účinnější, než všechny projevy sympatie celé třetí internacionály a všech jejích složek. (Potlesk.)
Pánové, naše strana došla k svému
rozhodnutí zúčastnit se při tvoření nynější vlády po zralém uvážení
všech důvodů mluvících pro a proti. A když se rozhodla pro podporu
vlády, pak splní jako seriosní strana loyálně veškeré závazky,
jsouc přesvědčena, že svou aktivní účastí docílí pro dělnictvo
více než ti, kteří mají jen slova a lesklé fráze pro ně, a že
hlavně docílí pro dělnictvo toho, po čem nyní volá: zaměstnání
a výdělku! (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále pan posl.
dr. Juriga.
Posl. dr. Juriga: Slávna snemovňa! Na 18 rokov bojujem už za právo slovenského národa. Bojoval som za starého Uhorska, prežil som mnohé vlády, zkusil som jedno, druhé, ale musím hovoriť dnes s rabínom Akibou: Nihil novi sub sole, nič nového na svete. Bola raz v Uhorsku práve taká vláda, ako je táto dnes, pravá ľudovláda. Požiadavky národnostné tiskly sa už na povrch, keď všeobecné hlasovacie právo a nespokojnosť národností už vyvrcholila, vtedy všetci velikáši maďarského národa, Andrássy, Apponyi, Kossuth, Rakovszky a Vázsonyi, všetky hlavy ohromné, shlučily sa v jednu vládu a pomenovaly sa "Veľká národná vláda". Zaobalili sa do hesla: "Ratovať štát, ratovať národ". Své triedne a národné imperialistické záujmy zakryli do štátu a celkom takým tónom hovorili, jak títo naši noví páni ministri: pán Švehla, Bechyně, Beneš, Šrámek, Rašín, to sú ty pätero hlavy tejto veľkej Národnej vlády, ktoré složily vládu a zabalily sa do hesla: Ratovať vlasť a český národ a českú moc. Tak hovoriť, jak hovoril predovčerom Kramář, tak megalomanisticky, myslím, ani Wilhelm II. nehovoril. Tak sa vyhrážať, jak sa vyhrážal Švehla, to maďarský Rakovszky tak vedel a tak zas ako Beneš úlisne všetko hladkať a ošmeknúť národ, iste že tak Andrássy svojim aristokratickým spôsobom doviedol, a požehnanie, ktoré k tomu dával Rakovszky, to dáva tomu lidová strana. A i tam to celkom tak bolo, len tu je to ešte horšie o trochu, lebo tam hovoril len maďarský národ, tam bol aspoň celý národ štátotvorný, ale tu z národa českého vytvorilo vládu len tých 5 strán, ktoré sa vyhlašujú za štátotvorné a my ostatní sme všetci vlastizradci: Jedon Nemec, druhý Maďaron, tretí - komunisti - neviem, čo, vrazi, Horthyovci a začína sa celkom to tempo, ktoré tak vysoko to už vyvrcholilo, že to ani v Uhorsku ani v Rakúsku nebolo, aby to stúpalo až po osobnú nenávisť a spoločenský nemóres ministra jedného i celej ministerskej rady, ktorá dala osvedčenie ministrovi Stříbrnému, že s oposičnými poslanci vôbec, jak sám pán minister priznal, nemôžu pestovať spoločenské styky.
Slávna snemovňa! Taká politická prepiatosť, také barbarské chápanie nacionálneho imperalismu, také triedne panovanie niektorých strán dľa môjho skrovného presvedčenia, za mojich 18 rokov nezkusil som v Uhorsku. Keď som v Uhrách sedel 2 roky vo Vacove za svoj slovenský národ a bol vyhlásený za vlastizradca a keď som potom k tomu divokému Maďarovi Tiszovi prišiel, nedotazoval sa mňa, neriekal: Ty si vlastizradca, burič, pretože si sedel vo Vacove vo väzení za buričstvo proti nám - nedotazoval sa ani, ku ktorej strane náležím - lebo znal móres, maniru, nebol barbár vo svojom politickom chápaní. (Souhlas a potlesk slovenských poslanců ľudových, maďarských a němec. stran občanských.) A práve preto z týchto miest oslovujem menom celej oposície túto vládu: Priznajte sa, alebo odproste, alebo zmizte z miesta, chcete-li takto vládnuť, lebo oposícia takúto vládu nemôže trpeť. (Potlesk.) Keby sme boli dostatočne energickí a smelí, nesmel by žiadny minister hovoriť, dokiaľ neodprosil. (Bravo! Potlesk.) A jak to tá veľká národná vláda v Uhorsku začínala, tak sa to má i tuná, tak to budú tí pánovia robiť.
V imunitných výboroch zavedie sa inakšia prax. Budeme všetcia pomalu vlastizrádci, budeme sedeť v žalári, noviny sa budú konfiškovať, bude sa rabovať majetok, prinesie sa pod titulom "na ochranu republiky proti monarchistickým rejdom" taký zákon, kde do žalárov budú nás zavierať a majetok nám ukradnú pod titulom ochrany republiky.
Ale, slávna snemovňa, verím vo spravedlnosť, že "keď kôň zdochýna, najviac kope", tak táto koalícia hynie na ten národný imperialismus, nadvládu, vylučovanie všetkých ostatných ľudí, zradcovanie každého, kto im je nepohodlný, vyhrožovanie každému a nedodržovanie osobných móresov, spoločenských mravov, spoločenskej abecedy. Takéto znaky znamenajú obrovskú slabosť s jednej strany, ale sú tiež predznakom ohromného rozvratu, katastrofy, tak ako po veľkej národnej vláde v Uhorsku Košuta, Andrássyho, Polónyiho, Rakovského a israelitu Vázsnyiho, ktorý im mal dodávať peniaze a rozum. A ajhľa, predsa nebolo možno udržať ten nacionálny imperialismus a vykorisťovanie: Demokracia nedala sa zastaviť ani pred takou veľkou národnou vládou.
Slávna snemovňa! Preto nemôžeme podporovať takúto vládu, ktorejž duch tak sa nám už objavil. Naproti tomu celá oposícia bude si vedomá, že tu je chvíľa, že je tu čas, keď prijdú veci zlé a preto celá oposícia musí utvoriť jednu frontu oproti barbárstvu. (Souhlas německých, maďarských a ľudových slovenských poslanců.)
Jednu frontu humanity proti barbárom. (Výborně! - Hlučný potlesk na levici). My si musíme brániť (Různé výkřiky. - Předseda zvoní) osobnú česť, osobnú bezpečnosť, slobodu slova, aby tak skutočne pravá demokracia, pravá ľudovláda zavládla na Slovensku.
Ja mám pred očima podobenstvo
Kristovo, keď išel ten cestujúci z Jeruzalema do Jericha. Ano,
to je tvoj blížny. Tvoj blížny je ten, kto do tvojich rán oleja
naleje, ten, kto ťa vezme na ramená, rany tvoje lieči, ten, kto
ťa nedá kynožiť a vykorisťovať. Slávna snemovňa, my Slováci nemôžeme
podporovať túto vládu, lebo sa zakladá na zapieraní nášho života,
lebo táto vláda celej koalície stojí na tom lživom základe, že
Česi a Slováci sú jedon národ. My nie sme jedon národ. (Hluk.
- Různé výkřiky.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid!
Posl. dr. Juriga (pokračuje):
Keď toto sa tvrdí, to je buď nevedomosť alebo lož. My vieme
z našej vedy z prírodopisu a z dejín, z jazykozpytu, že sme osobitný
slovenský národ (Potlesk poslanců slovenské strany ľudové)
a my máme právo na našu slovenskú krajinu. Česi a koalícia
zapiera právo nášho života, popiera právo na našu slovenskú krajinu,
a kto právo môjho života zapiera, toho nemôžem uznať za svoju
autoritu, za svoju vládu, poneváč je nepriateľom života môjho
národa, nepriateľom môjho práva na moju krajinu. Kto mi život
bráni, to je môj blížny a nie ten, kto mne praví, bratře, bratře,
ale ten, kto mne uzná moje právo, nie ten, kto mi toto právo bere
a zapiera a odníma podmienky existencie môjho národa. Tam ste
nás vohnali svojou tvrdohlavosťou. Zapieranie práva nášho života,
toho práva, ktorého nám náš president svojim vlastným podpisom
a čestným slovom potvrdil, ale potom zase zaprel.
Předseda (zvoní): Volám pana řečníka za tato slova k pořádku! (Posl. dr. Jabloniczký: To je pravda!)
Volám pana posl. dr. Jabloniczkého
k pořádku! (Hluk. - Různé výkřiky).
Posl. dr. Juriga (pokračuje): Aby ste si nemysleli, že je to proti všetkým Čechom, proti celému českému národu, tu z tohoto miesta vezte, že dovediem uznať pravdu a česť Čechov. Slávu provolávam z tohoto miesta vaším múdrejším bratrom v Amerike, československej Národnej rade, tým poctivým a poriadnym Čechom, ktorí pittsburskú smluvu robili a tým, ktorí pred nedávnom uzavreli, že sa má tá smluva previesť. (Různé výkřiky. Hluk. - Předseda zvoní). Ti všeci jednohlasne uzavreli, že pittsburská smluva sa má zadržať a autonomia Slovenska má byť prevedená, jak to president svojim čestným slovom a podpisom sľúbil. Sláva tým Čechom, a hanba vám, ktorí nám to zapierate.
Čo sa týče vyhrúžok tej vlády, prežil som veľkú národnú vládu maďarskú a všetkých velikášov maďarských, sedel som v žalári... (Posl. dr. Dérer: Subvenciu dostal!) Ty jsi bečal, kedž ťa tam postavili, ty si brečal ako sopľavé decko.
Prežil som vlády, prežil som súdy,
prežil som žaláre, veľká maďarská vláda praskla a prišlo právo
demokratické, prežijeme i túto vládu, ktorú považujeme za draka
s pätero hlavama, ktorý zapiera právo nášho života. A preto zdviháme
tú rukavicu, ktorú nám vláda hodila. Budeme trpeť, budeme sa biť,
pôjdeme do žalárov, ale ako vstalo z mrtvých slovenské právo vo
starom Uhorsku, ako sa obhájilo proti Maďarom, tak ho obhájime
i proti imperialistickým a šovinistickým Čechom a preto s tou
najväčšou odvahou budeme robiť tú najväčšiu oposíciu proti tejto
vláde, kým nepraskne a kým neprijde federalismus, dokým neprijde
ľudovláda a nové voľby, ktoré ukážu, že národ s vami nesúhlasí.
(Potlesk slovenských ľudových, německých a maďarských poslanců.)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále p. posl.
Hrušovský (Hluk. Různé výkřiky poslanců německých a
ľudových slovenských). Prosím, pánové, o klid.
Posl. Hrušovský: Slávna snemovňo! Mal by som vlastne prejaviť stanovisko klubu, ktorého členom som, k prehláseniu vlády v otázkach zahraničnej politiky republiky. Avšak vzhľadom k spôsobu jednania istej strany snemovni tejto dostalo sa mi za úkol stať sa mluvčím tých československých strán politických, ktoré dnes tvoria vládnu väčšinu tohoto parlamentu. Preto k prehláseniu vlády vo veci zahraničnej politiky našej obmedzím sa len na poukaz na resolúciu, ktorú koncom minulého mesiaca po sjazde najvyššia inštitúcia strany československých socialistov, zastupiteľstvo strany jednohlasne prijalo, a ktorý je obsažený ve 13. bode. (Posl. dr. Lodgman: Pane kolego, vy byste měl mluvit česky a ne slovácky!) Pan kol. Lodgmann nemôže byť rozhodčím medzi Čechmi a Slovákmi, na to nenie iste kompetentný.
Pán posl. Hlinka vo svojej včerajšej reči povedal, že my, Slováci, sme sa ubránili Maďarom, a že my budeme sa vedieť ubrániť tiež proti Čechom. Táto veta povedaná ním tu z tohoto miesta, adresovaná bola českému národu ako hrozba. Je na čase, aby sme si pripomenúli, čo tenže p. posl. Hlinka tiež v Národnom shromaždení Československom povedal raz na adresu českého národa. Bolo to dňa 30. ledňa 1919. Dľa stenografických zápisov vzdáva pán posl. Hlinka následujúcimi slovy vďaku Čechom: "Keď kritisujem jedného alebo druhého môjho politického protivníka, nekritisujem český národ. Sme radi a pyšní, že my bratom Čechom môžeme sa poďakovať, že sme dnes voľným národom a že si môžeme ruku podať. Naše rany boly veľké, náš bôl bol ťažký, a keby nebolo bratského českého národa, tak by náš bôl a egyptská poroba neboly vyšly nikdy na javo."
Ten pán, vodca strany ľudovej, ktorý dnes popiera jednotu národa československého, hovoril na tejže schôdzi Národného shromaždenia takto: "Dňa 19. kvetňa 1918 sme sa sišli v Turčianskom Svätom Martine na poradu a tam sme sa radili: "Takto si nemôžeme ihrať na schovávku." (Výkřiky ludových poslanců slovenských.) Pravdu nechcete slyšať, chcete ju zakričať. To nenie tábor ľudu v Námestove. (Výborně! Potlesk.) "lebo nám potom nebudú veriť ani Češi, ani na druhej strane, ale musíme raz prehovoriť mužské slovo, kto sme a čo chceme. A pánovia" - totiž to riekol posl. Hlinka - "tu ja som vstal na porade a povedal som: Dosť sme sa už naotáľali! Umrieť alebo žiť, ale povedzme, že stojíme na májovej resolúcii. Vyriekli sme to a bolo to determinované, že tvoríme jedon československý národ a že nás nič a nikto nerozdvojí."
Takéto bolo prejavenie politického vyznania terajšieho predsedu slovenskej strany ľudovej.
Slávna snemovňa! Ja nemám času k tomu, abych tu dokazoval, jak veľmi mal pravdu pán posl. Hlinka, keď tvrdil, že rany Slovákov boly veľké, že ich boj bol ťažký a že sa nachádzali v porobe egyptskej, z ktorej ich československý národ vysvobodil. Zúfalosť, ktorá v posledných rokoch bývalého Uhorska zahostila sa medzi Slovákov, výrazne je tlumočená básňou Vajanského:
Temná noc prišla, havranné krýdla
trepotá nad nami, bratia.
Pustina všade, nemáme bydla,
opory, záštity, státia,
nemáme obrany, ľútosti, skrýše,
mrazivé vetrisko nad námi dýše.
Slzami Váh sa rozvodnil valne
žula už bolesťou puká,
vichrica vyje náreky valné,
ďaleko pomocná ruka.
V úmrtné postlanie kraj náš sa mení
doskami na rakev: skál našich steny.
A, ctená snemovňa, Vajanský nebol pessimistom; ale skutočnosť bola príšerná.
A senátor ľudovej strany p. dr. Ján Mudroň činí dnes v maďarskom žurnále tento prejav: "Buď požehnaním bratrský sväzok medzi tu bydliacimi Slovákmi a Maďarmi - na základe tisícročnej minulosti! Za žiaducné považujem dobrý pomer s Maďarskom, lebo Maďarsko a Slovensko sú na sebe odkázané. My Slováci a Maďari utvorme priateľskú jednotu." A oproti tomuto prejavu lásky k utlačiteľom vrhá sa na osloboditeľov slovami: "Do roku 1918 sme nič nevedeli o Československej republike, kým nám ju 30. oktobra nepriniesli Šrobárovskí hlasisti. Upozorňoval som vtedy Matúša Ďulu, že nie sme oprávnení a kompetentní k utvoreniu Československej republiky, a jestli chceme vystúpiť z rámca starého štátu a vstúpiť do štátu nového, právo rozhodnúť patrí jedine slovenskému národnému shromaždeniu." Čo znamenaly by voľby do slovenského Národného shromaždenia pod bodákmi maďarského četníctva, to pán senátor docela dobre vedel.
Ostatne tento prejav bol v Budapešti radostne prijatý a našiel hlučnú ozvenu v Bethlenovom "Szózate".
Kolega p. Mudroňov, senátor ľudovej strany p. Klimko, ponáhľal sa pred krátkym časom ešte ostrejšie zdôrazniť toto stanovisko ľudovej strany, urobiac prejav, že vraj Česko potrebovalo koloniu a len preto obsadilo Slovensko. Že táto kolonia bola hodná za korisť z Ruska sa vraciavším tak zvaným zbytočným živľom, ktorým názvom pán senátor tituluje našich legionárov, že vraj Slovákom bolo lepšie pod Maďarmi ako dnes a pán senátor prišiel na pomoc tej delegácii vlády maďarskej, ktorá dnes tu mešká a sa usiluje o repatriáciu zo Slovenska ušlých nespoľahlivých a na národe našom ťažko sa previnivších maďarských úradníkov, keď zdôraznil, že ak Slovensko bude samostatné, ľudová strana postará sa o prevzatie všetkých prepustených a do Maďarska ušlych úradníkov, lebo vraj nie je hriechom, že sa v službe bývalého štátu vernými osvedčili.
Veľactená snemovňa! Z tohoto miesta mluvčí nemecko-nacionálnych strán pán Lodgman dovolil si zamiešať sa i do pomeru československého a zahrať si úlohu advokáta Slovákov. Menom slovenských poslancov koaličných strán najrozhodnejšie odmietam takéto nepovolané mentorovanie. Popieram však s touže rozhodnosťou i to, že by členovia klubu poslancov slovenskej ľudovej strany tu v tejto snemovni mohli rozprávať menom slovenského národa.
K tomu nerepresentujú viac než niečo výše 20% slovenského voličstva, ba dnes snáď ani toľko nie, lebo strana ich sa rozkladá následkom ich protirepublikánskej politiky. Mravne vôbec nemôžu hovoriť menom národa slovenského, lebo všetky ich činy smerujú k záhube jeho. (Potlesk.)
Väčšina výkonného výboru slovenskej
ľudovej strany prejavila dľa svedectva ľudového poslanca Vrabca
demonstratívne žiadosť o pripojenie Slovenska k Maďarsku... (Slyšte!
- Hluk. - Výkřiky posl. dr. Labaye.)