Tato krise ukazuje, jak docela nesprávně posuzován byl kontakt dělníka a dělnické třídy s podnikem průmyslovým, jak se vždycky věc posuzovala jen s hlediska konfliktu, který je tu mezi kapitálem a mezi prací, který se vybíjí v různých sporech mezi dělníkem a podnikatelem, a jak se přehlíželo, jaký je tu úzký, nutný zájem dělníka na podniku a jaká je to chyba i s hlediska průmyslu, když se tento brání vší silou tomu, aby dělník byl i zájmově více připoután k podniku průmyslovému, a hledí-li, aby dělník sám se považoval za něco cizího, co nemá práva do podniku a vedení jeho mluvit, jakoby to byl jen živel, který je určen přechodně konat tam určitou práci a nechápe, že je v zájmu průmyslu samého, aby dělník byl přibrán ke správě a kontrole podniku. Musíme vyjíti z onoho primitivismu hospodářského, z jakého se posud nazíralo na postavení dělníka k průmyslu a je v zájmu průmyslu a samého státu, aby dělník vykonával tu důležitou funkci hospodářskou, aby nenechal zaměstnavatele bez kontroly, ale aby spolupracoval, spolukontroloval a tím zachoval si svůj interes na zachování podniku, ve kterém pracuje. Tedy je vidět, že problémy, které stát bude řešiti v nejbližší době, zasahují tak hluboko do života dělníkova, že bych nechtěl, aby tyto problémy řešili jen zástupcové kapitalistů. Pan kol. Czech ve své kritice nenašel ani v činnosti dřívější, ani v programu nynější vlády jediného momentu příznivého a vytýkal oběma vládám též jejich valutovou politiku. A poněvadž také pan kol. Bubník v dnešní své řeči se o tom zmínil, chci na vývody obou pánů řečníků reagovati.
Naše strana od počátku trvání státu podporovala politiku, která byla namířena proti inflaci. Ona věděla, že neomezený tisk oběživa odnese v prvé řadě dělnictvo, a my jsme, vědouce, kam by v budoucnosti neomezený tisk oběživa vedl v životě dělníka, jakou nejistotu by přivodil do jeho hospodářského postavení a jak by den ze dne měnily se jeho mzdové a hospodářské poměry vůbec, spolupomáhali v zájmu právě dělnické třídy raději k tomu, aby hospodářství státní bylo uvedeno v rovnováhu, my raději hlasovali pro mnohé nepopulární daně, my jsme přijali - vědomě, pravím - i leckteré daně nepřímé, poněvadž jsme je považovali za menší zlo než inflaci. A zkušenost z jiných zemí nám dala za pravdu. Mluvčí finanční politiky sociální demokracie rakouské, soudr. Bauer, v několika řečech poukázal na to, že není nebezpečnějšího zařízení pro dělnictvo a pro stabilitu jeho poměrů jako inflace. Několikrát jménem dělníků na sjezdech a schůzích rad dělnických volal pro zastavení tiskařského lisu. A toto stanovisko zaujímá z hlediska komunistického i vůdčí hlava tohoto hnutí, Lenin. Ve svém spise: "Hrozící katastrofa a jak ji máme potírat", spise to, který je psán v roce 1917 v měsíci září, tedy ještě před tím, nežli komunisté dostali se k moci, v době, kdy tu byla ještě koaliční vláda representovaná Kerenským, praví: "Vydání papírových peněz je nejhorší druh nucené půjčky. Tím se značně zhorší hlavně situace dělníků, nejchudší to části obyvatelstva, je to rakovina nouze finanční." To ovšem nebránilo komunistům, aby potom sami tiskli, ale prosím, zůstává tu fakt, že každý, kdo posuzuje finanční politiku z hlediska dělnického, musí býti proti inflaci, poněvadž nejvíce pod ní trpí dělnictvo, a jestli my jsme na sebe vzali odium i pro nepřímé nepopulární daně, převzali jsme tím jistě veliké břemeno, ale my budeme moci ukázat, kdo správně jednal ve prospěch dělnických tříd, zdali ten, kdo nepřevzal na sebe toto veliké odium a břemeno, nebo ten, kdo v jiných zemích nechal tisknouti nepřetržitě ve dne v noci tiskací lis a nechal rozhazovati čím dále bezcennější a bezcennější papíry. Chceme-li věc posuzovati objektivně - nesmíme vytrhávati jen naše národní hospodářství. Pánové, to bych našel snad v kritice ještě ostřejší toninu a více momentů ke kritice našich hospodářských poměrů, ale když chceme posuzovati objektivně, musíme vzíti celou souvislost našeho hospodářství s cizím a srovnávati naše poměry a postavení našeho dělnictva a našich tříd s postavením dělnictva v cizích zemích.
Dovolte, prosím, docela malé srovnání s nastávající finanční politikou v našem státě a s finanční politikou, jak se začíná vyvíjeti v Rakousku, a jak již jest v proudu v Rusku. My dnes přikročujeme ke snížení železničních a poštovních tarifů. V Rakousku - a já úmyslně nebudu přihlížeti k tomu, k čemu bude Rakousko nuceno předpisem kontrolní komise nebo komisaře, nýbrž výhradně k finančnímu programu sociální demokracie, která je v Rakousku v oposici - tato ústy Bauerovými na posledním sjezdu přiznala nutnost sanovati finance i obětmi, které by přineslo dělnictvo a uznává, že bude nutno zvýšiti tarify. Také v obci vídenské sociální demokracie provádí do všech důsledků stanovisko, že není možno žádné veřejné podniky, ani podniky elektrické vésti tak, aby byly pasivní. Tedy v době, kdy my přikročujeme k snižování železničních a poštovních tarifů, v Rakousku sociální demokracie musí hlásati, jsouc k tomu nucena železnými hospodářskými poměry, jejich zvýšení. A v Rusku? V Rusku letošního roku prohlásil Krestenski, že železniční tarify musí býti tak vysoké, aby nejen kryly režii, nýbrž nesly i výtěžky pro krytí státního schodku. To na pamětnou p. kol. Bubníkovi, který dnes se pozastavoval nad tím, že chceme, aby státní podniky byly vedeny tak, aby alespoň kryly režii.
My počali jsme u nás snižovati nepřímé dávky, počneme v nejbližší době snižovati dávku uhelnou, tuto velmi tíživou dávku, kterou jen neradi jsme odhlasovali. Naproti tomu v Rakousku Bauer ve své řeči, kterou měl na sjezdu a ve které ohlášen jest boj proti ženevské úmluvě, prohlásil, že bude nevyhnutelné velmi podstatné zvýšení jistých nepřímých daní, avšak tiskací lis považuje za mnohokrát - "dutzendmal" - větší zlo. A v Rusku? V Rusku, v tom Rusku, které by mělo býti příkladem pro finanční politiku dělnickou, letošního roku při návratu ke kapitalistickým methodám slíbili, že zastaví tisk státovek a přikročili k zavádění daní nejen přímých, nýbrž i daní nepřímých, z jejichž spousty vytrhávám jen některé zvláště markantní. Kol. Bubník volal po odstranění všech cel na požívatiny. Souhlasím, ale ptám se, jak jest možno, že v Rusku dekretem ze dne 21. dubna letošního roku na 1 kg cukru zavedeno bylo clo ve výši 625 tisíc rublů? V Rusku zavedena daň z obratu, ta daň z obratu, kterou mluvčí komunistické strany tak kritisovali, když byla zavedena u nás. V Rusku zavedli dokonce v poslední době daň z oken, a to až do výše 300.000 rublů za jedno okno, daň, která z finančně technického stanoviska je odsouzena, bývala ve Francii, Holandsku a jinde a považuje se za velmi tíživou, nepříznivou dávku zdražující byty. A nyní se ptám: Kdo dělá lepší politiku se stanoviska třídy dělnické, my, kteří jsme pro přechodnou dobu 3 let odhlasovali nepřímé dávky nepopulární a tíživé, ale jen proto, abychom tím odvrátili od dělnictva tíže a hůře působící inflaci, která by dělníka strhla do víru naprosté hospodářské nejistoty? Ukáže se, že dělnictvo nám dá za pravdu, že naše politika třebas pro určitý okamžik se byla zdála nepopulární, byla v zájmu dělnické třídy, kdežto v Rakousku a Rusku bude se postavení dělnické třídy horšit. Jsem přesvědčen, že po překonání určitých obětí u nás bude opak pravdou.
Já dávám jedno za pravdu kol. Czechovi, když konstatoval fakt, jaký je rozdíl mezi programem vlády Tusarovy a vlády nynější v otázce socialisace. Kdežto ve vládě Tusarově byl slíben socialismus a jeho provedení - což bylo opravdu upřímně míněno - dnes už není v programu vládním o něm řeči. Ano, to jest správné, socialismus pozbyl na svém vlivu v tomto státě. Socialismus pozbyl na své váze. Ale kdo to způsobil? Myslíte, že ve vládě má stejnou váhu 49 poslanců jako ji má 74? A máte-li za to, že vliv buržoasie ve vládě je příliš silný, nuž prosím, nahraďte vy socialistické strany hlasy některé buržoasní strany svými hlasy. Ten má vliv, ne kdo kritisuje, nýbrž kdo spolupůsobí, spolustaví a spolunese odpovědnost. (Výborně! Potlesk.) Ostatně dnes nepoklesl vliv socialistických stran jen ve státě našem, nýbrž v celém světě, a i v Rusku samotném, kde jsou na ústupu. Jestli tedy se praví a konstatuje fakt, že v ohledu socialistickém udělali jsme kroky zpět, pak pravím: Vinen je na tom ten, kdo rozbil jednotnou frontu, kterou dělnictvo socialistické vlády Tusarovy zde representovalo a kterou mohlo vrhnouti ve vládě na váhu. (Tak jest! Potlesk.)
P. kol. Czech apeloval posléze na stranu naši, přímo ji apostrofoval a na jeden můj výkřik také odpověděl, jak on si představuje výhledy do budoucnosti: Nechť strany naše, dvě sociálně-demokratické strany - mínil - upraví sporné otázky národnostní a tím bude uvolněna cesta k novým konstelacím. On se domnívá, že pak bude uvolněna cesta k tomu, aby buržoasie všech národností dosedla do vlády, převzala otěže vlády do rukou a my - utvoříme jednotnou frontu všeho proletariátu v oposici. Pánové, chci-li to charakterisovati, (Výkřiky. Předseda zvoní.) tedy bych to nazval jistým politickým anachronismem. Nechci, prosím, zavírati očí před žádnou možností v politice v tomto státě. Já nechci vylučovati možnost žádné konstelaci v tomto či budoucím parlamentě a nechci, aby v politické abecedě naší strany scházela i jen jedna písmena. Počítám tedy i s možností, že jednou buržoasie bez rozdílu národnosti ujme se otěží vlády v republice a že dělnické strany, všecky, octnou se v oposici a tam budou tvořiti jednotnou frontu. Jistě jsou dány meze jakékoliv vládě koaliční a zejména vládě koaliční mezi buržoasií a některou socialistickou stranou. Avšak, abych s hlediska dělnické třídy považoval za prospěšné připraviti cestu, aby buržoasie posadila se do sedla a my se na to dívali a jen kritisovali, to bych nemohl říci. (Výborně! Potlesk.)
Pánové, my jsme od počátku - ještě před 28. říjnem, když jsme počali budovati právní řády (Výkřiky komunistických poslanců.) - já ještě přijdu na pány komunisty, prosím, by byli tak laskaví a počkali, my se ještě vypořádáme - tehdy hlavní naše myšlenka byla, a to p. kol. Burian musí potvrditi, jaké kroky podniknouti, aby dělnictvo v Československé republice zmocnilo se moci. To byla, prosím, vůdčí myšlenka moje, nenechati buržoasii vládnouti a upravovati a budovati tento stát, dělnictvo to má býti, a když nemůže samo, tedy alespoň býti u toho. V prvém okamžiku odstraniti stará obecní zastupitelstva, když nebylo možno provésti hned volby, zavésti po případě správní komise, kam by byli přišli dělníci, odstraniti okresní zastupitelstva a zavésti do všech sborů všeobecné rovné právo hlasovací. Tedy zkrátka a dobře vůdčí myšlenkou s hlediska třídy dělnické bylo ne kritisovati a pouze si stěžovati, jak to ošklivě vypadá za vlády buržoasie, nýbrž odstrčiti tu buržoasii s křesel, na nichž pevně seděla, a při nejmenším spoluvládnout a nedati si upraviti právní řády proti zájmům třídy dělnické. To bychom byli měli pohodlnou posici, kdybychom byli při tvoření ústavy její tvoření svěřili buržoasii. Ta by byla dopadla podivně pro dělníky. My jsme tedy nesměli zůstati stranou a nesměli se omeziti na pouhou kritiku, nýbrž museli jsme spolutvořiti a budovati. (Posl. dr. Czech [německy]: Co z toho měli němečtí dělníci, že vy jste byli při tom - Hluk. Předseda zvoní.) Pánové, doby, kdy sociální demokracie omezovala se na pouhou kritiku a pouhou agitaci, myslím, již uplynuly. Já věřím, že s hlediska agitace a s hlediska vzrůstu strany a pohodlnějšího postavení řečníků strany je pouhá kritika lepší, (Hluk. Předseda zvoní.) nebýti ve vládě, býti v oposici a omeziti se na pouhou hodně ostrou kritiku a agitaci v masách, je mnohem snazší. Ale já jsem toho názoru, že my jsme dále, že sociální demokracie přešla již z pouhého kritisování a agitace a že jest dnes v postavení, kdy musí také spolupracovati a míti odvahu nésti odpovědnost. A v tom smyslu spočívá problém celé věci. Nesmíme jíti mezi dělníky jen tím, že kritisujeme, co dělá buržoasie, nýbrž musíme míti odvahu při budování nésti odpovědnost, jíti mezi dělníky a vykládati jim celou naši práci. To je to velké přeorientování v myšlení mas sociální demokracie. Vezměme jen dvě země, Italii a Rakousko. V Italii poraženi byli v socialistické straně ti, kteří hlásali spolupráci a výsledky této porážky se ukázaly nesmírným vzrůstem fascistů, kteří se odvážili i v obcích, které byly vždy doménou sociální demokracie jako v Miláně, obsaditi radnici a prostě vyhoditi sociálně demokratické členy obecního zastupitelstva na ulici. V Rakousku máte sjednocenou buržoasii křesťanských sociálů a Velkoněmců, kteří tvoří jednotnou frontu ve vládě, a sociální demokraté tvoří jednotnou frontu všeho proletariátu v oposici, tedy to, po čem touží kol. Czech u nás. A došlo to tam tak daleko, že jde o osud dělnické třídy, jsou ohroženy všechny vymoženosti sociálně politické, je nebezpečí, že by Seipel mohl provésti útok na osmihodinovou dobu pracovní, rozpustiti Reichswehr, která se skládá ze sociálně-demokratických příslušníků, že by mohl dále chystati i útoky na jiné vymoženosti socialistické a připraviti i půdu pro Habsburky. V takové době dle mého názoru nesmí sociální demokracie zůstati stranou a omeziti se jen na pouhou kritiku, nýbrž musí míti tu odvahu spolupracovati i kdyby to bylo pro první okamžik nepříjemno.
Táži se však ještě, kdo to má býti, jenž má připraviti úpravu národnostních poměrů tak, aby buržoasie se posadila do křesla? Je vůbec možno takové řešení národnostní otázky - chceme-li mluviti střízlivě - vzhledem k daným poměrům, aby vyhovělo všem buržoasním stranám i těch nejkrajnějších odstínů šovinistických, aby se mohly spolu posaditi do vlády? Aby nejkrajnější křídlo národnosti české mohlo zasednouti do jedné vlády s nejkrajnějším křídlem německým. Je to myslitelno? Já řeknu k výzvě pana kol. Czecha toto: Naše strana byla vždycky stranou národnostní snášenlivosti a přes to, že samozřejmě i v budoucnosti budeme věrně stát k národu a mladému státu našemu, nechce se dopouštěti křivd na národech jiných. Doklad toho jest - a to jest i odpovědí na výkřik kolegy Czecha, co měli z toho němečtí dělníci, že jsme my spolupůsobili při ústavě - doklad toho jest volební právo do všech sborů správních i zákonodárných, které dává národnostem takové spravedlivé zastoupení, jaké svým menšinám nedává žádný jiný stát a zejména ne státy, jichž národnostní příslušníci tvoří zde menšinu. (Výborně!) My sneseme srovnání ohledně politického zastoupení menšin národnostních s Rakouskem, Uherskem a s kterýmkoliv státem jiným. (Výborně!) Výsledky naší volební soustavy jsou takové, že percentuelní rozdíl v zastoupení bylo by možno zvážiti na váze lékárnické. Na adresu pana kolegy Křepka pravím s největším důrazem, že nás při tvoření vlády nevedla žádná zášť proti jinému národu, naopak, že chceme učiniti vše ke zmírnění národnostních protiv a vše, co by mohlo sloužiti ke klidnému soužití všech národů, tento stát obývajících.
V této snaze nezmate nás ani skutečnost, že práce národnostně snášelivých a střízlivých živlů, jaké jsou na obou stranách, jest stěžována, ba snad vědomě mařena projevy, jakých jsme tak často svědky, a mezi které počítám i prohlášení, které pan posl. Lodgman učinil ve včerejší schůzi.
Jestli jsem panu kol. Czechovi vytkl, že stavba jeho budoucně možných konstelací jest do jisté míry anachronismem, nechtěl bych totéž říci o konstelacích nebo konstelaci, kterou zde propagovali řečníci strany komunistické.
První její mluvčí pan kol. Skalák ukončil svoji řeč voláním po dělnické vládě, opírající se o dělnické organisace jednotné fronty. A já, nechtěje se vyhnout v době, kdy nastolujeme tuto vládu, rozhovoru o kterékoliv jiné konstelaci, chci zase zkoumati, jak my z hlediska dělnické třídy k této proposici se stavíme. Nejprve mne překvapuje jedno: že se tu mluví toliko o dělnické vládě. V Rusku Lenin na příklad vždycky mluvil o vládě dělníků a rolníků, a ještě v posledních spisech různých komunistických spisovatelů shledáváme se stále s touto koncepcí, dvě výrobní vrstvy: dělníci a rolníci, ježto dělníci sami nejsou dosti silní, aby bez rolníků a po případě proti rolníkům mohli udržeti socialistický stát. A ještě 30. května r. 1922 pan kol. Burian s tohoto místa končil svoji řeč: "Ať je zde dosazena vláda dělníků a malých rolníků!" Kdo ty malé rolníky v té vládě by representoval, nevím, patrně myslí na nynějšího pana ministerského předsedu. (Veselost.) Tedy, pánové, to je, prosím, obrat vědomý a velmi vážný a my tedy musíme teď tuto proposici, tento projekt komunistické strany posuzovati ne s toho hlediska, že by se měli vlády ujmouti dělníci a malorolníci, nýbrž toliko dělníci. Pan kol. Skalák ovšem odůvodňuje to nadějí, "že za nedlouho bude většina státi za stranami dělnickými, které hájí současně zájmy drobných a středních existencí živnostenských, úřednických a malorolnických". Tedy on tu vyslovuje záviděníhodný optimismus, že za dělnickými stranami budou státi všechny, i tyto vrstvy malých podnikatelů.
Je-li tento optimismus vzhledem k vzrůstu středostavovské živnostenské strany, vzhledem k vzrůstu lidové strany, vzhledem k zachovanému kádru domovinářů odůvodněn, to ovšem ponechávám k posouzení každému střízlivému politikovi.
Mám za to, že my musíme počítati v politice, bohužel, s tvrdými fakty, a že je chybou pro každého politika, když chce napodobovati pokus Ikarův lítati ve vzduchu s voskovými křídly, které na žáru slunečním se rozplynou a Ikarus spadne mrtev na tvrdou zem skutečnosti. Takovou politiku my dělati nemůžeme, na papíře a v projektech si můžeme udělati, co chceme, ale podívejme se na skutečný politický život, jaký tu opravdu je.
Než zodpovím, je-li možna dělnická
vláda, chci si dříve položiti otázku, co pod tou dělnickou vládou
je míněno. Nejprve bych se vší jasností a určitostí řekl, že my
jsme zastanci jednotné fronty proletariátu, že my jsme pevně přesvědčeni,
že k této jednotné frontě dojde a já jsem dokonce přesvědčen,
že buržoasie sama svým nesmyslným počínáním a svými útoky proti
dělnictvu přímo vhání dělníky, a to i křesťansko-sociální, aby
chopili se této myšlenky. Ale jednotná fronta proletariátu - a
to už pan kol. Slavíček správně řekl - ta musí míti určitý
cíl a musí míti svou společnou ideu, jinak tu nebude žádné jednotnosti.
Zkoumejme nyní, co se pod heslem dělnické vlády míní. Bude to
třeba jasně narýsovati, aby do dělnických řad nevnikla žádná ideová
nejasnost. Tato dělnická vláda má míti určitý program, má míti
určité složení a má býti ne odpovědná parlamentu nebo jenom parlamentu,
nýbrž má býti odvislá od jiných oborů mimo parlament stojících,
to je jednotným organisacím proletariátu, které se právě tvoří.
I programový obsah a úkoly dělnické vlády i tuto organisaci můžeme
někde již v literatuře nalézti. Pan kol. Bubník dnes s
tohoto místa opakoval požadavky, které již byly uveřejněny jako
požadavky komunistické strany k nynější krisi. Ale tyto požadavky
jsem již četl jinde, a to v Leninově knize, kterou jsem již také
citoval: "O hrozící katastrofě a co máme dělati", napsané
v září roku 1917. A tu se přihodila komunistické straně nehoda,
že tyto požadavky doslova, na př. i při jmenování druhů průmyslu,
opsala z této brožurky, že si, prosím, nedala ani tu práci, aby
zkoumala věcně, zdali tyto požadavky, které byly diktovány poměry
v září r. 1917 v Rusku, se pro naše poměry hodí. Dnes pan kolega
Bubník zase opakoval, že žádá na př. nucené sdružení všech
konsumentů v jednom družstvu. Lenin to odůvodňuje, proč to žádá.
Nechť si to páni komunisté přečtou. Lenin říká: Rusko je před
hrozící katastrofou hladu, my nemáme v Rusku dosti chleba, nám
nestačí, abychom následovali příkladu Německa, že zachováme chlebové
lístky, nýbrž my musíme chtíti více, aby rozdílení potravin bylo
spravedlivé, abychom to málo, co máme, rozdělili mezi všechny
stejně. Tam byla hrozící katastrofa všeobecného hladu pro nedostatek
potravin, proto žádal Lenin nucenou organisaci konsumentů, v Rusku
zavedli pajok a přes to, že ho v Rusku zase odstranili, tady komunisté
to prostě opsali, jak to bylo napsáno v r. 1917. (Veselost.)
Takto se, prosím, lehkomyslně opisuje a dělá program. (Výkřiky
posl. Hakena.) Pane kolego Hakene, tady je to, kdybyste
laskavě přišel, dám vám to černé na bílém. (Výkřiky komunistických
poslanců. Předseda zvoní.) Nemohu si pomoci, že jste to provedli,
mne za to nečiňte odpovědna. A teď, prosím, ta organisace sama.
Zde se praví: Všecky strany dělnické utvoří vládu a budou odpovědny
jednotlivým organisacím proletářským. (Výkřiky. Hluk.)