Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan kol. Mašata.

Posl. Mašata: Slavná sněmovno! Když v minulých dobách zápasili jsme za uznání a dosažení našeho státního práva, představovali jsme si vždycky náš stát v rámci historických hranic zemí českých s připojením Slovenska. Zápas náš skončen byl s úspěchem. Máme svůj stát, máme jej tak, jak jsme si jej představovali. Věděli jsme, když začali jsme žíti svým státním životem, že očekává nás v našem státě těžká úloha, že očekává nás velká práce. Vždyť v tomto našem státě jest velké množství spoluobčanů, proti jichž vůli tento stát byl zřízen. Věděli jsme, že pánové z německého tábora dobrovolně nepodrobí se skutečnosti, nepodrobí se dobrovolně dějinnému rozhodnutí. Ale nedělali jsme si z toho nic, poněvadž je známe a víme, že dohodnouti se s Němci je věc velice těžká, a byli jsme připraveni na zápasy s nimi. Avšak mohu říci otevřeně, že těšili jsme se na spolupráci s bratry Slováky, kteří neměli za maďarského panství možnosti, aby pracovali k rozvoji kulturnímu, hospodářskému a sociálnímu ve svůj vlastní prospěch. Počáteční doba nás opravňovala k těmto nadějím. Avšak později dostavily se poměry docela jiné, než jak jsme si představovali. Určitá část slovenských poslanců vzdálila se spolupráce ve prospěch tohoto státu, určitá část těchto poslanců postavila se do tak zv. oposice. A my, kteří slýcháme přes tu chvíli jejich kritiku, kteří slýcháme přes tu chvíli jejich výkřiky, jejich spílání a osočování všeho, co je českého, nemůžeme v nich poznati tu dobrou duši slovenského lidu a mám za to, že nejde jim o to, aby činnost svou ve prospěch dobrého slovenského lidu zde vyvíjeli, ale že z nich mluví temné síly, směřující k cílům docela jiným. Znám slovenský lid, zvláště ten, který jest organisován v domovinách domkářů a malorolníků. (Smích u slovenských ľudových poslanců.) Znám tento lid a ohražuji se proti tomu, (obrácen k slovenským ľudovým poslancům), abyste vy, pánové, kteří takovýmto způsobem jednáte, mluvili jménem slovenského lidu. (Posl. dr. Buday: Tým menej vy máte k tomu právo!) Vy nemáte k tomu práva, abyste jako jediní zástupcové slovenského lidu takovýmto způsobem mluvili. Pánové, řekl jsem, že se mi zdá, že hlavním činitelem jsou zde určité temné síly, které ženou tyto pány k takovým činům a do takového prostředí, které nemůžeme srovnati se svým vlasteneckým a národním svědomím. Zdá se mi, že z nich mluví ne nespokojenost slovenského lidu, ale že z nich mluví maďarská zášť, monarchistická zášť proti této republice. (Odpor u slovenských ľudových poslanců.)

Slavná sněmovno! Vstupujeme do pátého roku našeho samostatného života státního. Pohlédneme-li zpět na vykonanou práci v uplynulé době, pociťujeme jisté uspokojení, neboť pro zajištění a udržení našeho státu bylo učiněno mnoho, přemnoho. Nebylo snad vykonáno všechno vzorně tak, jak by mělo býti, a jest mnoho stesků slyšeti na všech stranách buď na nedokonalost, nebo na chvat, politické stranictví, přílišné zatížení obyvatelstva, nebo na nesplněná přání. Avšak, uvážíme-li všechny okolnosti, za jakých se náš stát tvořil a budoval, pak všichni ti, kteří staví se do posy nespokojených kritiků, budou ve svých úsudcích jistě shovívavější, pokud ovšem nejsou přímými nepřáteli tohoto státu.

Nové utužení pospolitosti pracovní, které provedeno bylo v poslední době ve stranách pracovní většiny parlamentní, jest radostným úkazem státotvorných sil našeho národa a marny jsou a budou veškery rozkladné snahy činitelů politických v těch stranách a vrstvách, jež by nejraději viděly naši republiku rozvrácenou, aby na troskách jejích mohly pokračovati nejen ve svém ničivém díle protičeském a protislovenském, ale i protidemokratickém a protilidovém.

Nynější naše vláda, čistě parlamentní, je výslednicí svorného nazírání zástupců politických stran československých, které třebaže programově i ideově se velice různí, jsou přece jen spjaty společným poutem, láskou ke svému státu a národu a vírou ve svou práci, kterýmžto činitelům jistě se podaří odstraniti všechny překážky, které našemu státnímu a národnímu vývoji kladou se v cestu.

Pánové z německého a maďarského tábora budou se marně namáhati, ať již zde v tomto zákonodárném sboru nebo i venku mezi obyvatelstvem, nebo po případě i za hranicemi, přivoditi oslabení našeho státu, neboť naše vůle, staletým útiskem pod jich panstvím zocelená, bude vždy a za každých okolností směřovati k tomu, svoji státní samostatnost si udržeti svou prací ve prospěch státu, plněním svých povinností oproti státu a svou pohotovostí, bude-li třeba, svůj stát obrániti ať proti nepřátelům vnitřním nebo zevnějším. Nepomohou pánům ani vyzvědačské aféry, kterým se smějeme, nepomohou jim ani žádné zahraniční vlády iredentistických ztřeštěnců, které jsou snad dobré na tahání peněz z kapes důvěřivého a svedeného obyvatelstva německého a maďarského a které skončí dříve či později fiaskem a ostudou, nepomůže ani hospodářská sabotáž, která nanejvýš poškozuje zájmy těch, kteří ji provádí, neboť jsme dosti silní a také i odhodláni postaviti se všem intrikám v tváři v tvář. Naše věc jest spravedliva zrovna tak, jako chceme býti i my spravedlivými v řízení osudů našeho státu.

My nechceme našim národním odpůrcům spláceti stejnou měrou za všechna ta příkoří, která nám učinili, když řízení osudů státních spočívalo v jich rukou. Jsme daleci toho, vládnouti pomocí násilí, protože jsme demokraty a ctíme svobodu osobní i národní, avšak nenecháme na sobě také páchati násilí žádného, ať již to má býti ve formě jakékoliv, a dovedeme v každém okamžiku nejen se ubrániti, ale pachatele i potrestati.

Chceme mír, chceme pořádek, chceme klidný vývoj, aby mohly býti zahojeny rány, zanechané na těle našem staletým otroctvím pod násilnou zvůlí privilegovaných a rozmnožené světovou válkou, v níž moc privilegovaných zápasila o své panství. Chceme žíti, a protože víme a jsme také plně přesvědčeni o tom, že jenom klidná, cílevědomá práce nám život zajistí, nestrpíme, aby kdokoliv a pod jakýmkoliv úmyslem nám v této práci překážel, vyvolával zmatky, dělal nepokoje a bouřil obyvatelstvo falešnými teoriemi a demagogickým štvaním. Národ náš ve svém celku jest národem pracujícím, a kdo pracujícímu národu, který chce odčiniti zločiny a křivdy staletým násilím na něm spáchané, v práci překáží a o výsledek práce jej olupuje, je zločincem a jako se zločincem s ním bude také naloženo.

Chceme žíti, chceme pracovati a výtěžkem své práce hospodářsky obroditi a existenčně posíliti příslušníky svého národa. A proto nestrpíme, aby kdokoliv o výtěžek naší práce nás olupoval tím, že špatně pracuje, draho pracuje anebo vůbec nepracuje. Budeme řešiti otázku nezaměstnanosti, která není ničím jiným, nežli často výslednicí špatné práce, drahé práce anebo žádné práce, ale při tom pořádného platu.

My zemědělci, hlavně my drobní zemědělci, máme právo to říci, neboť jsme lidmi veliké, namáhavé práce a malého platu, a přes to neseme na svých bedrách risiko hospodářské krise, která dostavuje se pod vlivem neupravených poměrů výrobních, cenových, finančních, administrativních a daňových. Proto vítáme prohlášení vlády, že těmto otázkám bude věnována pozornost a že bude zjednána náprava.

Chceme, aby nám ve státě bylo stejně měřeno jak v právech, tak i v povinnostech. Lidstvo potřebuje dostatek potravin a za cenu přiměřenou. My rádi to dáme, ale na druhé straně zase voláme po přiměřených cenách uhlí, železa, oděvu, obuvi, potřeb domácích a hospodářských. Není možno, aby naše výrobky byly za předválečnou cenu, jako jsou na př. brambory, ovoce, zelenina, anebo za cenu odpovídající ceně koruny, a průmyslové výrobky aby následkem celní ochrany byly 30-50krát dražší než před válkou, jako jest u uhlí, železa, oděvu a pod.

V zájmu spravedlnosti a v zájmu všeho strádajícího lidu je nutno odstraniti jednostrannou celní ochranu průmyslových výrobků a umožniti zdravou konkurenci světovou. My zemědělci se této konkurence nebojíme, poněvadž umíme pracovati, kalkulovati a počítati.

I otázka práce musí býti podrobena řešení, a myslím, že ani ne tak teoreticky jako prakticky. Nejsem proti 8hodinové době pracovní, ale přes to vím, že s touto vymožeností sociální se provádí u mnohých bohopustý švindl. Je něco jiného, ztráví-li se tato doba prací nebo v práci. A zde bude nutno provésti revisi, hlavně tam, kde jsou práce veřejné. Jsem jist, že by se tím státnímu rozpočtu hodně ulehčilo, neboť by se za vydaný peníz docílilo daleko větších výsledků. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Věřím, že pak snadno by e mohlo přikročiti k otázce úpravy daní. Daňová břemena jsou přímo ohromná, hlavně u středních a malých zemědělců a menších živnostníků. Na zemědělce se stále pohlíží jako na zbohatlíky, a zatím ty široké vrstvy zemědělského lidu jsou přímo vysáty daněmi. Nesmí se zapomínati, že zemědělec a živnostník ke svým přímým daním platí ohromné přirážky okresní, obecní a školní, které v mnohých obcích dosahují výše několika tisíc procent. U nás to dělá na 3000%. Loňského roku při prohlášení vládním, v němž byla vyslovena zásada nepřidělávati žádných nových daní, upozornil jsem, že toto opatření nepostačí a že bude nutna revise daňového systému a snížení daňové povinnosti, neboť výrobní vrstvy jsou daněmi přetíženy. Staré přísloví praví, že stokrát nic umořilo osla, a u nás v republice oněch sto nic, které se na státu žádají, ať již ve formách jakýchkoliv, a které znamenají vždy nové nebo větší daně, by hnedle umořilo poplatníka. Proto vítáme s povděkem prohlášení vlády, že se bude snažiti šetrností všestrannou docíliti podstatného snížení rozpočtového vydání a tím také působiti ke snížení nebo zrušení některých daní. A zase vracím se ke svému loňskému upozornění ohledně šetření. Šetrnost jest krásná a prospěšná vlastnost, když se uplatňuje v pravé chvíli a na pravém místě. Slyšeli jsme, že státní rozpočet je nepoměrně zatížen osobními náklady a že bude zde nutno provésti úpravu, která musí přinésti snížení těchto nákladů. Ano, tato úprava je nutná, avšak nesmí se díti tak, aby ohrozila existenci zaměstnance, kterého stát potřebuje a který pro stát skutečně pracuje. Tato úprava měla by se díti na účet těch, kteří pro státní správu jsou zbytečnými, anebo kteří pro stát nevyvinují dostatečné činnosti. Mám za to, že by se ušetřilo hodně, kdyby zrušeny byly zbytečné státní instituce, jako je na př. ministerstvo zásobování nebo úřad pro zahraniční obchod a pod. Dále by velkou úsporu přineslo zjednodušení administrativy a odstranění byrokratické rozvláčnosti a zbytečného množství instančních pořadí. Mnoho by se ušetřilo i na častokráte zbytečných komisionelních řízeních a zbytečných často kontrolách, které nebývají často ničím jiným, nežli zakrytými výlety. Jsme toho náhledu, že je nutno skutečnou práci zaplatiti, zbytečnou práci neprováděti, ekonomicky práci rozděliti a postaviti se jednou na to stanovisko, že stát nemůže býti pensionátem nebo zaopatřovacím ústavem. (Tak jest!) Snad by se mně mohlo namítnouti, že úpravou takovouto by pozbyli mnozí lidé zaměstnání a že rozmnožen by byl počet nezaměstnaných, čímž opět by vzniklo vydání státu. Nesdílím této obavy, neboť jako praktický člověk dívám se na tuto věc s jiného hlediska. Vydání, která má stát v osobních nákladech, jsou vydání neproduktivní. Ušetří-li stát na neproduktivních nákladech a svoji úsporu obrátí na investice, opatří nezaměstnaným práci a obyvatelstvo daň platící bude za to něco míti a bude jistě spokojenější s takovouto úpravou, než jak doposud je. Jde jedině o to, učiniti přesun ze státně-zaměstnaneckého povolání do povolání jiného.

Nezapírejme si, že s praxí sestátňovací jsme učinili velikou chybu. Chtěli jsme sestátňovati doly, dráhy, pojišťovny, a zatím jsme sestátnili lidi, kterým se do soukromého povolání nechtělo a pro které ve státní správě nemáme dostatečného zaměstnání. V této chybě spočívá kořen zla. Kdyby nebylo této chyby, nebyly by naše dráhy nejdražšími na celém světě a ulehčilo by se dopravě a obchodu, zlevnilo by zboží a kus drahoty byl by odstraněn. Kdyby nebylo této chyby, byl by mnohý státní podnik aktivním, kdežto nyní musí na něj stát dopláceti z výtěžku daní.

Vezměme na př. státní statky. Kdyby takový státní statek byl v nájmu, jsem si jist tím, že režijní náklady nedostupovaly by té výše jako nyní a oekonomie byla by aktivní. Nebo kdyby půda tato byla dána do vlastnictví nebo do pachtu drobným zemědělcům, jsem si jist, že by stát daleko lépe pochodil, neboť by získal daněmi a nájemným a ušetřil by veliké schodky a zároveň odstranil by bídu mezi lidem zemědělským. Stát vůbec jako podnikatel se neosvědčil a učinil by lépe, když toho neumí, aby toho nechal a hleděl sobě takového podnikání, kde je potřeba jeho kontroly a soustřeďovací činosti. Dráhy, pošta, doly, pojišťovny, lesy - toť jsou podniky, kde může stát se uplatniti, ale musí míti na paměti, že tyto podniky státní mají napomáhati obyvatelstvu ve státě v podnikání a ne toto podnikání ubíjeti. Provozování rolnictví, obchodu a hokynářství ať stát nechá rolníkům, obchodníkům a hokynářům a ať dělá věci, které státu přísluší. (Tak jest!)

Hospodářská krise, ve které jsme, dává příležitost k tomu, aby byly hledány prostředky, jak ulehčiti obyvatelstvu touto krisí trpícímu. Velká část viny svaluje se na stoupnutí naší valuty a na místo, co by se měly ozývati hlasy radosti, ozývají se hlasité kletby. Proč? Protože nedovedeme se rychle přizpůsobiti nastalé situaci následkem sobectví, které každého nutí udržeti si to, co má, nezkráceně. A přece není pomoci. Poměry budou silnější nežli naše sobectví, které konec konců přivodí jen nezměrné škody. Jestliže nynější cenová relace naší koruny ke koruně předválečné obnáší 1:5, není možno udržeti ceny výrobků, práce a mzdy na relaci 1:10, a třeba i více. Jinak musí nastati katastrofa, uvážíme-li zejména, že jsme státem vývozním. Cena zemědělských výrobků této relaci odpovídá, ale neodpovídá tomu cena výrobků průmyslových, výše gáží a mezd. Přizpůsobení se přivodí značné ztráty na číselném ocenění majetku, ba ve mnohých případech i na majetku a příjmu samotném. Ale tomu se neubráníme, když nebudeme chtíti žíti životem Ruska, Rakouska, Německa a Polska. Když to nepůjde dobrovolně, bude se to musiti nutiti. Stát musí pak jíti příkladem napřed, a to hlavně pokud se týče dávky z majetku a přírůstku hodnoty. Není možno ze jmění oceněného znehodnocenou korunou vybírati dávku v koruně zhodnocené, protože označená výše jmění zde již není. Proto musí se změniti číselně i předpisy daňové, a protože předpisy ony byly sdělány na nesprávných předpokladech, je nutno zákon o dávce z majetku i přírůstku hodnoty podrobiti novelisaci a přepracovati jej podle skutečnosti. Pan ministr financí sice tomu rád nebude, ale doufejme, že již to nebude státi tolik práce a stohů papíru jako původně. (Výborně!)

Vláda přislíbila projednávání zákona o sociálním pojištění dělnickém současně s pojištěním samostatných malorolníků a maloživnostníků. Uvítali jsme toto prohlášení s povděkem, neboť není myslitelno, aby v demokratickém státě byla některá vrstva pracujícího lidu vyloučena z dobrodiní sociálních opatření, obzvláště když si to sama zaplatí. Jsme si vědomi toho, že sociální pojištění uloží našemu státu i jeho obyvatelstvu ohromné břemeno, ale jsme si vědomi také oněch humánních účinků, které sociální pojištění pracujícímu lidu přinese. Proto milerádi s dělnictvem půjdeme ruku v ruce za dosažením tohoto cíle, ale předem prohlašujeme, že nesnesli bychom žádného ošálení, ať ve formě neprojednání současného nebo odkladu nebo snad znehodnocení pojištění pro malorolníky a maloživnostníky. S touto otázkou souvisí i úprava poměrů lékařských, na což včas upozorňuji.

Jedním z nejdůležitějších úkolů, který tato vláda provésti musí, jest provedení a skončení pozemkové reformy. Jest nutno, aby všechno úsilí bylo věnováno rychlému a účelnému provedení. Čím dříve bude pozemková reforma skončena, tím lépe pro stát a zúčastněné zájemníky. Provádění pozemkové reformy přineslo různé poznatky, kterých musí býti použito pro usnadnění provedení samého.

V prvé řadě jest nutno zjednati zákonům o pozemkové reformě plné autority, a těm, kdož pozemkovou reformu provádějí, plné zákonné ochrany proti těm činitelům, kteří sabotáží a neuznáváním zákonů o pozemkové reformě snaží se zase pozemkovou reformu zmařiti. V každém takovém případě budiž použito nejostřejších prostředků, zvláště pak okamžitého zabrání veškerého, záboru podléhajícího majetku.

Dále je nutno zjednati spravedlivý podklad pro stanovení ceny přídělové, aby půda nebyla přidělována za ceny skutečné hodnotě neodpovídající. Vzestup ceny naší koruny snížil podstatně cenu půdy a cena přídělová musí této skutečnosti odpovídati.

Při dalším provádění pozemkové reformy je nutno uvésti v činnost opatření, stanovená zákonem úvěrovým. Zvláště pak poukazuji na dávno již žádané zavedení náhradové knihy a náhradové banky. Má-li pozemková reforma státi se dobrodiním pracujícího lidu, jest nutno otázku úvěrovou kladně vyřešiti, což jistě i odpomůže v jistém směru i hospodářské krisi.

Dále upozorňuji, že otázka zbytkových statků může býti ventilována jen v nejnutnějších případech a vždycky tak, aby půda zbytkových statků byla zachována jako reserva pro pozdější potřebu pozemkové reformy. Mnichovohradišťský případ s kapitalistickou firmou Schellerovou nesmí se více opakovati. (Výborně! Zcela správně!)

Další pracovní plány Státního pozemkového úřadu v zájmu pozemkové reformy musejí býti upraveny tak, aby v době nejkratší veškerá zabraná půda vzata byla do přídělového řízení. Stát pak budiž připraven pro převzetí velkých komplexů lesních, aby bylo konečně zamezeno ono hrozné drancování lesního, národního jmění.

Otázka úpravy Státního pozemkového úřadu musí býti řešena s hlediska věcného a demokratického, má-li zde býti schopný činitel státní pro provádění pozemkové reformy. Doba uplynulá byla dobou příprav. a pokusů. Přípravy tyto jsou skončeny. Dostatečný počet úředního personálu je zapracován, proto není zde překážky, aby přídělové řízení nebylo rychlým tempem prováděno.

Příděl půdy stavební a rozptýlené buď rychlým způsobem skoncován. Potřeba nových budov obytných jeví se stejně na venkově jako v městech. Účelná kolonisace vyžaduje si také stavebního ruchu na venkově. Proto bude nutno zákon o podpoře stavebního ruchu prodloužiti a upraviti jej tak, aby usnadnil i zemědělcům a živnostníkům možnost opatřiti si účelných bytů a provozováren. Zákonem tímto neřeší se pouze bytová krise, ale i nezaměstnanost ve stavebním odvětví. Aby mohlo se na venkově stavěti, je potřebí poskytnouti pro stavby venkovské, zvláště u zemědělců, určité úlevy, vzhledem k účelu, kterému má stavba sloužiti. Novostavba je drahá a zvláště pro takové zemědělce, kteří následkem požáru jsou nuceni stavěti. Bylo by žádoucno, aby zákon o stavebním ruchu podporoval i takové stavby, kde nezaviněným požárem je nutno stavbu prováděti.

Otázka nezaměstnanosti vyvolala v život opatření podpory v nezaměstnanosti. Tato podpora platí však jen pro dělnictvo průmyslové. Stát vyplácí nezaměstnaným podporu, třebas i nedostatečnou, ale přece jen podporu, proto, že nemohou si prací zjednati výdělku. My, drobní zemědělci, tuto výpomoc průmyslovému dělnictvu nezávidíme. Avšak tážeme se při této příležitosti, jaké výpomoci poskytuje se nám, když skutečnou prací nemůžeme si zjednati výdělku? Čeho dostává se nám, když výsledek naší celoroční práce, ba často výsledek naší celoživotní práce zničen je živelní pohromou, jako je krupobití, povodeň, pád dobytka, požár, nepříznivý vliv přírodních sil, nemoc a pod.? Nám nedostává se ničeho, nebo pranepatrné výpomoci v podobě někdy milostivě uděleného odpisu daně pozemkové, kterýžto odpis bývá přiznán teprve tenkráte, když na polích opravdu nic není. Proto budeme se domáhati, aby i pro nás zřízeno bylo pojištění v nezaměstnanosti, vlastně v případě zničení výtěžku práce a majetku živelními pohromami. Chceme, aby konečně vyřešena byla otázka povinného pojištění proti škodám, živelnými pohromami vzniklým, státním pojištěním. (Výborně!) Budeme se domáhati toho, aby z veřejných prostředků poskytnuta byla přiměřená výpomoc nešťastníkům, kteří beze své viny jsou vydáni bídě a nouzi na pospas. Budeme se domáhati toho, aby stát investoval do nouzových staveb v krajinách postižených větší obnosy, aby i nám poskytnuta byla možnost výdělku. Podpora meliorací, regulací řek a potoků, elektrisace venkova může mnoho vypomoci a nebudou to peníze zadarmo dané.

S radostí slyšeli jsme prohlášení vládní, že pro všestranný a žádoucí pokrok a rozvoj zemědělské výroby bude vláda podporovati odborné školství, vědecké výzkumnictví a pokusnictví, jakož i všeobecné vzdělání zemědělského obyvatelstva. V tomto směru máme u nás veliké nedostatky. Postrádáme odborného školství pro drobné zemědělce, jako jsou chalupníci, domkáři a zemědělští dělníci. Naše odborné školy vychovávaly a vychovávají nám ponejvíce hospodářské úředníky pro velkostatky, naše odborné školy nanejvýše vzdělávaly syny větších rolníků. Zimní hospodářské školy jsou nedostatečně vybaveny a pro chudší zemědělce skorem nepřístupny. Bylo by zapotřebí v každém okrese zříditi nový typ odborných škol hospodářských, které by odborně vychovávaly menší zemědělce. Vedle těchto škol bude žádoucno podporovati vydatně i nyní zřizované lidové hospodářské školy, přístupné nejširším vrstvám zemědělským. Bohužel, pro tyto školy máme velice málo odborně vyškolených učitelů. Dosavadní školení těchto potřebných činitelů je nedostatečné, neboť ročně sotva jeden z okresu je přijat do kursů pro učitele na lidových hospodářských školách, a přiměřené výpomoci finanční pro toto studium se jim nedostává. Vláda vykoná záslužné dílo pro povšechné vzdělání zemědělského lidu, opatří-li mu kvalifikované učitele a učitelky. Upozorňuji dále na důležitost a prospěšnost kočovných, hospodářských a kuchařských kursů, jichž pro vzdělání ženy a dívky venkovské je nutně zapotřebí.

Věříme, že naše nová vláda má ty nejlepší úmysly dobudovati náš stát a upraviti poměry obyvatelstva ve státě. V těchto úmyslech bude také námi plně podporována, zvláště pak, bude-li věnovati pozornost potřebám lidovým. V této snaze, prospěti všeobecnému dobru, musí býti také intensivně zasáhnuto do poměrů na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Tam drobný lid zemědělský zkouší nejvíce, neboť není ani hospodářsky zdatný, ani kulturně vyspělý. Nedovede dosud dobře chápati dobře míněnou pomoc naši zvláště tam, kde štván je maďarskými agitátory a politickými demagogy. Všechno běsnění těchto rozkladných živlů musí se odraziti o naši pevnou vůli, přivoditi spořádané politické, hospodářské, sociální a kulturní poměry v těchto územích. Zvláště v Podkarpatské Rusi je nutno ihned a pronikavě zasáhnouti. Lid rusínský musí býti vymaněn z područí židovských a maďarských upírů, kteří by byli málem jej uštvali až k zániku. Administrativě na Podkarpatské Rusi musí býti věnována největší pozornost a ti nejlepší úředníci musejí tam býti dosazováni. V hospodářském směru musí býti tamějšímu obyvatelstvu poskytnuta podpora nejrozsáhlejší a ochotně, aby přestal konečně ten neudržitelný stav, ve kterém rusínský lid žije. Otázka Podkarpatské Rusi spočívá v prvé řadě v tom, jak zaopatřiti a zajistiti rusínskému lidu chleba. Půda mu nepatří, živnosti mu nepatří a jest otrokem v rukou maďarských židů a maďaronských advokátů a notářů. Je nutno rusínský lid osvoboditi hospodářsky, sociálně a pozdvihnouti jeho kulturní úroveň. Provedení pozemkové reformy na Podkarpatské Rusi, úprava pachtovních a pastevních poměrů, organisace družstevní, výchova po stránce všeobecné i odborové, podpora dobytkářství a zemědělského průmyslu, řádné hospodaření a těžení lesní, úprava železničních tarifů, podpora domáckého průmyslu, výchova podkarpato-ruské mládeže, úprava poměrů notářských, úprava poměrů církevních, ochrana lidu před maďarskými a maďaronskými advokáty, soudci a úředníky, pronikavé hygienické opatření proti nakažlivým nemocem, využití přírodního bohatství, toť jsou úkoly, které na Podkarpatské Rusi účelně provedeny býti musí, má-li dojíti k nápravě zbědovaných poměrů. Lidu rusínskému nepomohou slova a sliby, ale skutky.

Vláda naše prohlásila, že chce býti vládou činu. Věřím tomu, neboť má ve svém čele muže, o jichž schopnostech nemáme ani té nejmenší pochybnosti. Ale všechna, i ta nejlepší vůle vedoucích činitelů ve vládě, nevedla by ke kýženému výsledku, kdyby nenalezla porozumění v lidu samém. Vláda naše není ničím jiným, než představitelem naší vůle zrovna tak, jako my jsme představiteli vůle širokých mas lidových. Jsem přesvědčen, že většina lidu v naší republice přeje si spořádaných poměrů. Spořádané poměry nepřivodí se však nepořádkem, jitřením a nekázní. Zlepšení poměrů nenastane bez práce a osobních obětí. Rozumná práce na základě rozumné dohody provede u nás zázrak - nápravu. Kdo má smysl pro lidské právo, kdo má zdravý rozum a smysl pro spravedlnost, ten jistě nebude váhati ani chvíli pracovati na společné, všem nám svaté věci.

Československý lid, organisovaný v republikánské straně zemědělského a malorolnického lidu, dokázal nesčetněkráte svou pohotovost, když jednalo se o zájmy státu, národa a lidu, a jest ochoten i v této chvíli splniti svou povinnost. Žádá jen loyalitu a porozumění u ostatních vrstev.

Jsme národem, který prošel trpkou školou života. Máme své smutné zkušenosti z národní nesvornosti. Pracujme proto k dosažení cílů vytčených svorným úsilím v národě, abychom byli schopni úkolů dalších, spolupráce v radách ostatních národů, hlavně národů slovanských. Zítra vítáme návštěvu bratří jugoslávských, s nimiž pojí nás upřímné pouto lásky bratrské. Snažme se, abychom dali svou prací podklad pro spojení se celého rodu slovanského, aby tak soustředěna byla ohromná síla, která na vždy pojistí světu pokoj a mír a přiblíží všechno lidstvo k nejvyšším metám lidského snažení - k sbratření všech národů. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku p. posl. Johanisovi.

Posl. Johanis: Slavná sněmovno! Debata od úterka vedena je dvěma směry: jednak politicky, jednak sociálně hospodářsky. K politické stránce chtěl bych připomenouti, že někteří pánové dosud nedovedli pochopiti, že sněmovna se nemůže pohybovat na úrovni debat, které by neměly býti vzorem žádnému jinému shromáždění. Bylo by dobře, aby obě dvě sněmovny a zejména sněmovna naše byla vzorem obecnému lidu; a když již jsou mezi jednotlivými stranami určité diference, měly by se vyřizovati tónem a způsobem, které jsou zákonodárců důstojny. Pánové, nejsem k tomu povolán, abych káral, ale tolik je nutno v tomto shromáždění říci, že se poměry valně nelepší, a že někteří kolegové pořád myslí, že spory politické, které vedou někdy až k vandalismu, musí míti odezvu ve sněmovně. Myslím, že mluvím jménem všech, kteří chtějí míti nejen sněmovnu slušnou, ale kteří také chtějí docíliti toho, aby sněmovna byla nejenom vzorem obyvatelstvu, nýbrž všem shromážděním, aby nebylo vytýkáno, že právě zákonodárci se nedovedou pohybovati na úrovni takových debat a vyřizují spory takovým tonem, který by mohl býti odstrašujícím příkladem těm, kteří jsou našimi voliči a které zastupujeme, ať jsou to rolníci, dělníci nebo jiné vrstvy obyvatelstva. Tolik pokládám za povinnost říci vzhledem k těm výjevům, jichž jsme zde tento týden byli svědky.

Jinak vidíme, že v debatě převládají momenty hospodářské a sociální. Je to pochopitelno. Tyto stesky a názory, které jsou zde přednášeny - a o nichž také vláda mluví ve svém prohlášení - věnují se z 90% otázkám hospodářským a sociálním. To vysvětlujeme si tím, že to nejsou jenom vrstvy dělnické a úřednické, tedy ty vrstvy, které hospodářsky nejvíce trpí. To je také dokladem, že jsme si všichni vědomi, ať náležíme kterémukoliv stavu, že hospodářská krise je ovocem války a že je nutno ji léčiti nejenom v našem mladém státě, ale i ve všech státech, které ať již byly nebo nebyly na válce zúčastněny, trpí pod tíhou událostí válečných. A my, sociální demokraté a socialisté všech směrů, dostáváme zadostiučinění, že každá válka pro národy i vítězné je zlem, jehož následky se ani po skončení mírových smluv hned neodstraní.