Československá republika není bez viny na valutní bídě ciziny, když se opírá o neudržitelné smlouvy mírové. Abychom byli spravedlivi, musíme veřejně přiznati: I při těch těžkých žalobách, které máme proti vládě vzhledem k hospodářské krisi, musíme přece říci, že podnikatelé - a Češi i Němci jsou tu ku podivu za jedno,- v upřímném souladu mají proti dělníkům jen heslo, využíti krise k tomu, aby dělnictvo utlačili, zbavili práv a dostali je tam, kde snad bylo v době před válkou nebo také za války. Pakliže si však řečník přede mnou, pan kolega Rýpar, stěžoval do složení úřednictva ve Vítkovicích, pak se tomu velmi divím, neboť vy z koalice jste to byli, které minulého roku pozval pan ředitel Sonnenschein do Moravské Ostravy, vy jste tam šli a obskakovali pana Sonnenscheina, téhož pána, který prohlásil 16. listopadu 1916 v zasedání rady pro hospodaření železem ve Vídni, kde byli přítomni samí generálové: Proti Čechům a vzpurným horníkům nutno poslati strojní pušky, pak to již půjde. (Výkřiky na levici: Slyšte! Slyšte!) Jak pak je tomu však ve skutečnosti? Proč mluvíte jen o Vítkovicích? Proč nemluvíte o horní a hutní společnosti, v níž sedí váš profesor Engliš, váš dr. Scheiner, váš Fajfrlík a ještě mnoho jiných takových pánů, v těsném spojení se Živnostenskou bankou? O těch nemluvíte, jejichž direktivy přicházejí jednak z Vídně, jednak z Paříže, od pana Siegharda a Günthera z Vídně a od pana Schneidra z Paříže. Tito pánové se směli odvážiti před několika dny vyvěsiti nejen na venku, nýbrž i v Praze veliký plakát, v němž stojí: "Náš mladý stát" a pod tím: "Spojení těžaři moravsko-ostravští." (Výkřiky na levici: Slyšte! Slyšte!) To jsou pánové, ředitel Taussig z Vídně, president Sieghard z ústavu pro úvěr pozemkový, pan generální ředitel Günther, to jsou čtyři bratři Guthmannové, pan Ludvík Rothschild a ještě jiný Rothschild, pan Max Schneider z Paříže, to jsou ti, kteří praví: "Náš mladý stát." (Smích německých sociálně demokratických poslanců.) Tak daleko jste již došli, že si to musíte dáti líbiti. To se smělo státi bez odporu, tu ulice v Praze neoživla, poněvadž účelem vyhlášky bylo obviniti a podezřívati dělníky.
Myslím, že je to zlé přehánění, tvrdí-li se, že se poměry v dohledné době zlepší, jak to možno vyčísti z vládního projevu. To nemůže býti z důvodů kapitalisticko-národohospodářských. Vy to jmenujete konsolidací, když koruna stoupá a když tím posledního dělníka z podniku vypuzujete. Denně dostáváme oznámení, že se nové podniky zavírají. Nepřednášel bych tuto žalobu tak ostře, kdybychom ji přednášeli poprvé. Avšak neměli jsme již opětovně příležitosti poukázati s tohoto místa na tyto poměry a naznačiti, co musí přijíti? Nepředložily vám odborové organisace, a to všechny odbory republiky, ve své konferenci dne 5. července program, jakých prostředků máte použíti ke zmírnění krise? Neučinili jsme řadu návrhů, jež nejsou všechny přísně socialistické, což přiznávám, avšak prostředků, jež byly způsobilými zmírniti situaci pracujícího obyvatelstva, seslabiti krisi? Co jste učinili vy? V provolání k obyvatelstvu, v němž jste apelovali na svědomí občanů a ohlásili anketu, prohlásili jste, že učiníte to a ono. Chci ukázati na konkretním příkladě, jak to vypadá. V požadavcích odborů jsme žádali mezi jiným: stabilisaci kursu koruny, zakročení proti bankovní spekulaci. Co o tom říká vládní projev ministerského předsedy, co říká o tom pan dr. Rašín? Zcela nic! Pravíte, že to je přirozená cesta k ozdravění, že to je ovoce vážnosti, které v cizině prožíváme, zamlčujete však, které prostředky spolupomáhaly. Žádali jsme, aby byla upravena stavební činnost a aby výsledku anglické půjčky bylo úplně použito k tomuto účelu, a aby se stavělo nejprve tam, kde jsou nezaměstnaní a v druhé řadě také potřeba stavěti. Co jste odpověděli? Budete stavěti tam, kde není tolik kvalifikovaných dělníků nezaměstnaných, patrně někde zcela jinde.
Pánové, chci se zdržeti několik minut u jedné kapitoly, a to je dávka z uhlí. Mezi vším, co nás těžce tíží, je daň z obratu a dávka z uhlí na prvém místě. To má různé příčiny. Předně že tyto daně nejsou jednou pro vždy. Jak dávka uhelná, tak daň z obratu jsou nejtíživějšími břemeny výroby, poněvadž nezatěžují výrobek jednou, nýbrž podle okolností desetkrát až dvanáctkrát, dávka z uhlí tak často, kolikrát má výrobek s uhlím co činiti, a máme výrobky, při nichž se tak děje šestkrát, osmkrát a desetkrát a při nichž nutno dávku z uhlí platiti šestkrát, osmkrát a desetkrát; a daň z obratu tolikrát, kolikrát zboží přechází z ruky do ruky, a to je při nejmenším rovněž tak často. Nuže domnívali jsme se, že jste se shodli na tom, že nutno u této daně zjednati nápravu, aby poměry ozdravěly, poněvadž daň tak překáží vývoji hospodářskému. Máme proklamaci vlády z října. Tu vláda praví: Ano, ano, daň z uhlí bude snížena, úroková míra bude snížena a ještě jiné věci. Máme před sebou projev vládní: Tu praví pan ministerský předseda Švehla o dávce z uhlí: Uhelná dávka bude snížena, po případě snížiti uhelnou dávku je nutno. Pak máme výklad pana finančního ministra dr. Rašína, jenž praví: "Dávka z uhlí se sníží sama sebou, v první řadě poněvadž následkem krise méně vyrábíme (Veselost na levici.) a v druhé řadě, poněvadž klesá cena uhlí. Na další snížení dávky z uhlí nelze pomýšleti." To praví pan Rašín, pan Švehla však nám slibuje snížení uhelné dávky. Táži se: Co je správné? Je správné to, co oficielně prohlásil pan ministerský předseda Švehla, nebo je správné, co říká pan dr. Rašín? (Německý výkřik: Oboje!) Nikoli! V téže době, snad v téže hodině, kdy pan ministerský předseda Švehla tu předčítal, že se uhelná dávka sníží, pan dr. Rašín ji v praxi zvýšil, a to ze 7 na 10 1/2 % v Moravské Ostravě. (Výkřiky na levici: Slyšte! Slyšte!) Dosud se vždycky prohlašovalo, že nutno snížiti mzdy horníkům, že státní dráhy musejí snížiti své tarify, že všichni musejí přinésti oběti, také horníci. Pak že to půjde. Nuže, horníci snížili mzdy o 25% a místo co by stát nyní snížil dávku z uhlí, jde pan finanční ministr a prakticky ji zvyšuje.
Táži se: Může si zákonodárná korporace dáti takový výsměch líbiti? Vy všichni z většiny to přijmete, snad i strany socialistické. To nevím, avšak se stanoviska oposice a materielních zájmů tím postižených dělníků musím říci, že je to frivolní hra zde tak mluviti, a doma, v úřadech dělati právě opak toho. Pan finanční ministr Rašín - je to muž velkých rysů - praví: Nesníží-li se daň z uhlí, bude ještě na několika jamách života neschopných zastavena práce. Ano, žije pan Rašín na měsíci? Neví tento finanční ministr" že již 80 jam života neschopných před 1 1/2 rokem zašlo, že v 1 1/2 roce bylo propuštěno 25.000 dělníků? Neví to všechno, že mluví tak lehkovážně o zastavení provozu na jamách? Musím říci, že k tomu patří málo citu pro zodpovědnost, aby se mohla mluviti taková slova v této chvíli, v této periodě. (Souhlas na levici.)
Nyní ukáži několika slovy, jak vypadají dávka z uhlí a naše neslýchané dopravní tarify naproti cizině. Co se týče živobytí, jsme nejdražším státem v Evropě, a nevím, zda dělníci, jichž je statisíce bez práce a odkázáno na žebrotu o státní podporu v nezaměstnanosti, zda jiných statisíce a miliony, kteří pracují ve zkrácené době, budou tak rádi, aby podle receptu dr. Kramáře mohli každodenně děkovati na kolenou Bohu, že jsou zde. My již víme, že se našim bratřím v Rakousku a v Německu nevede zvlášť dobře. Avšak srovnáme-li jejich nynější situaci s naší, musíme říci: Ani v Rakousku, ani v Německu se dělníkům nevede hůře, než se jim vede zde v republice Československé. Vaše hospodářská politika opravdu neobšťastnila těch lidí tak, aby za to děkovali Bohu. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Tarify, stará nemoc. V Československu činí, řekněme, jednoduchý dopravní tarif určitého druhu a při jisté vzdálenosti, při 100 kilometrech 5·25: To označme 100%. V Německu stojí dopravné za totéž zboží při téže vzdálenosti 16%, v Rakousku 18%, v Jugoslavii 19, v Uhrách 5, v Polsku 11, v Italii 64, ve Francii 60, v Belgii 47% tarifu. My máme tedy tarify dvakrát tak vysoké jako Belgie, která ve světové válce přece také zvítězila a jež je také zemí průmyslovou, a máme dvakrát tak vysoké tarify jako Francie, jinak náš spojenec. Avšak jak je to možné? Několika číslicemi ukáži vliv, jaký mají na náš vývoz daň z uhlí a tarify. Vagon uhlí stojí dnes u jámy 130.000 M. Z těchto 130.000 M je 82.000 M daň z uhlí a tarify k německé hranici. (Výkřiky na levici: Slyšte!Slyšte!)
A pošlete-li vagon z Mostu do Cmuntu, stojí vagon v Mostu 2·8 milionu, Rakušany stojí ve Vídni 5 milionů t. j. 3 miliony rakouských korun je při tom dopravné a daň z uhlí. A tu se odvážíte s tohoto místa říci oficielně: Dávka z uhlí a otázka tarifů nemají značnějšího vlivu na náš odbyt, kde dvě třetiny, více než dvakrát tolik než veškeré náklady na mzdy, připadají na tyto dvě položky.
Nyní dr. Rašín praví: Tento proces musíme prodělati, je bolestný, vyjdeme však z něho velmi zdrávi, ve velkoobchodě se blížíme cenám, jak se jeví již v indexu švýcarském. Kolega Kostka na to již poukázal a vyložil, jak je to nepravdivé, avšak pokračujme v tom příkladě, je to nutno, nelze ho pominouti. V Anglii byly mzdy sníženy mnohem dříve. Mnoho se přehání o snížení mezd v Anglii. Dne 31. července stálo v Anglii maso 14, u nás 20 korun, mouka v Anglii 2 K 76 h, u nás 4 K 83 h, cukr - a to je zvláštní - v Anglii 7·32, u nás 7·38. Mléko je v Anglii o 1 K lacinější, margarin o polovici. Anglický dělník, který za jisté množství potravin vydá 164 korun, musil by za totéž množství zaplatiti v Československé republice 242 K,
Anglický dělník vydělá si toto
množství potravin ve 2 1/2 dnech. Kdyby přišel anglický dělník
sem a chtěl tu koupiti tytéž potraviny, musil by pracovati 5 dní.
(Výkřiky na levici: Slyšte! Slyšte!) O tolik je živobytí
zdejších obyvatelů horší. Tu máte odvahu mluviti o tom, že se
blížíme indexu druhých států, tu máte odvahu mluviti, že to je
konsolidace? Tu máte odvahu mluviti o tom, že musejí přinésti
oběť všechny vrstvy obyvatelstva, aby byl proveden ozdravovací
proces státu? Dovedli jste podivuhodně vylíčiti dělnickým masám
zájem státní jako zájem jejich. Je to falešné! Co vydáváte za
zájem státní, je větším dílem spíše zájmem kapitalistických vrstev
tohoto státu, je především zájmem českého finančního kapitálu.
To nesmí zůstati neobjasněno; a praví-li pan ministerský předseda
Švehla: "Ano, je úkolem vlády chrániti hospodářsky
slabé v jejich boji, aby nemusili příliš trpěti", pak se
táži: v čem pak spočívá ta ochrana hospodářsky slabých? Pakliže
oni si již nevědí pomoci a zastaví práci, jako se stalo nedávno
v Ostravě proti zpupnosti, svévoli a diktátu ostravských podnikatelů,
pak ministr vnitra pošle bez potřeby, aniž se stalo toho nejmenšího,
do revíru četníky, aby tamnější kapitalisté, pánové Günther, Taussig
a Gutmann věděli: Na stát se mohu spolehnouti a mohu vytrvati.
Vezme-li stát do své ochrany jámy ve chvíli, kdy jsou ohroženy,
pak je možno se s tím se stanoviska státu smířiti. Staví-li se
však stát předem, dříve než sociální boj počne, svými opatřeními
na stranu nejhorších kapitalistů, pak můžete viděti - a to říkám
socialistickým stranám, jež sedí v koalici - jak daleko jsme to
přivedli v tomto státě my a jak daleko vy. Výrazem toho je vládní
projev, výrazem toho jsou vládní křesla, kde zaujímáte již jen
místa podřadná, kde místa nejdůležitější jsou obsazena zástupci
stran kapitalistických; na justici, vnitro, zahraniční záležitosti,
finance, ministerské presidium, obchod, na to všechno nemáte vlivu,
všude jste z těch věcí vyřazeni, kde se hospodářská politika skutečně
dělá; a tam se dělá politika čistě kapitalistická bez zřetele
k vrstvám proletářským. Snad se ostré poměry mezi českým a německým
proletariátem jeví ještě trochu různě, poněvadž krise musí ovšem
počíti, i kde byste proti ní ničeho nepodnikali, v územích okrajových,
kde je vývozní průmysl hustě seskupen, a poněvadž přichází později
a pomaleji do krajů vašich, do vašeho průmyslu; avšak historie
pohybuje se podle zákona o nakloněné rovině a krise, která dávno
ještě nedosáhla vrcholu, pokračuje dále, a dnes se již ukazuje,
že stále větší a větší množství českého proletariátu právě tak
musí trpěti v těchto poměrech, jako my druzí. Odpověď vlády ze
dne 14. září nás naprosto neuspokojila a nelze ji považovati za
odpověď odborovým organisacím. Vládní projev a to v obou dílech
- výkladem pana ministra dr. Beneše nechci se zabývati
- jak projev dr. Rašína, tak pana ministerského předsedy
Švehly vyhovují ještě méně. V zasedání si dovolíme k tomu
podati řadu návrhů. Vy víte, co organisace dělnické žádaly: Opatření
proti bankovní spekulaci, snížení úrokové míry, stabilisace kursu
koruny, aby stát použil všeho na podporu ruchu stavebního - aby
k tomu použil anglické půjčky, aby zrušil uhelnou dávku, zreformoval
tarify, aby byly chráněny kolektivní smlouvy, které v nynější
době podnikatelé považují skutečně za kus papíru, aby se prováděla
kontrola nad zastavováním a omezováním provozu, aby v tom směru
bylo právo podnikatelů omezeno, aby byla zrušena cla na potraviny,
aby byl všemi prostředky podporován vývoz a aby byl organisován
dovoz do Ruska. Nevím, zda je správné, musí však býti do jisté
míry správným, že možno dnes již do Ruska vyvážeti, že československá
vláda a úřad pro zahraniční obchod nedávají k vývozu povolení,
že vývozci do Ruska jsou odkázáni na to, aby používali německého
prostředníka, poněvadž se jinak vývozní povolení nedává. Na všechny
tyto konkrétní otázky, které položily tři odborové organisace,
zůstala vláda odpověď dlužna. K charakteristice chci uvésti toto:
Dne 5. července, když tu v Praze byli shromážděni zástupci 1 1/2
milionu ve svazech organisovaných dělníků, aby jednali nebo se
usnášeli o hospodářské nouzi dělnictva, byla k těmto jednáním
pozvána ministerstva železnic, financí, obchodu, veřejných prací
a sociální péče. Kromě dvou posledních neuznala druhá ministerstva
ani hodno námahy, aby poslala omluvu. Těchto 1 1/2 milionu organisovaných
dělníků tedy vidělo, že jich na konferenci nebylo dbáno. K jejich
požadavkům není ve vládním projevu rovněž přihlíženo; tak nebylo
k nim přihlíženo v projevu ze dne 14. září, tak nebéře na ně zřetel
Švehla ani Rašín. My podáme iniciativní návrhy svého
klubu na úpravu zákona o podporách v nezaměstnanosti, proti libovůli
při zastavení a omezování podniku, o zrušení uhelné dávky. Při
tom se ukáže, pokud leží na srdci stranám koalice blaho a bída
dělnictva. To nepůjde, abyste tyto důležité zájmy pohřbili v nějakém
výboru. Také vaše massy, massy českého proletariátu budou vyzvány
a donutí vás k tomu, abyste trvali na projednávání těchto návrhů.
Je to nezbytná, primitivní povinnost, nemůžeme čekati a nemůžeme
se podříditi programu pana Rašína, který praví, že se daň
z obratu a z uhlí sníží sama krisí. Tím byste dostali méně, těch
700 milionů korun, které vynáší daň z uhlí, musíte dostati při
příští rozpočtové debatě v rozpočtu z jiných pramenů. Není to
absurdním, že stát musí z této miliardy, kterou je dávka z uhlí
pro příští rok preliminována, zaplatiti více než 300 milionů z
peněz vlastních? Totiž to platí státní dráhy a státní podniky.
Je ovšem nemožností pomoci z peněz státních celému území průmyslovému.
My vás nečiníme odpovědnými za celý rozsah krise, avšak musíme
říci, že celá československá hospodářská politika, která byla
vytýčena a rýsována podle vlastních soukromých zájmů a nehleděla
k hospodářským poměrům v Evropě, způsobila nám po válce větší
škody, než to dělá všeobecná krise světového hospodářství. Pro
tento vládní projev, který zůstává dlužen jasnou a přesnou odpověď
na všechny tyto otázky, který nám nedovede říci nic než všeobecné
slovní obraty v nejchoulostivějších a nejdůležitějších otázkách,
kde jde o existenci dělnictva tohoto státu, nemůžeme ovšem hlasovati.
(Souhlas a potlesk na levici.)