Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl. dr. Lelley.
Posl. dr. Lelley (maďarsky): Ctené dámy a pánovia! Počuli sme vládny program pána ministerského predsedu. Pri kritickom prezkumu programu musíme s poľutovaním konštatovať, že od toho, čo obsahuje ohľadom vnútornej ceny, politickej dôležitosti a tedy čo do váhy od takýchto rečí právom požadovanej o veľa cennejšie je to, čo neobsahovala.
Počuli sme niekoľko veľmi lacných, opotrebených fráz, niekoľko tuctov sľubov, o ktorých nielen my, ale i pán vládny predseda sám veľmi dobre vie, že nie sú určené k tomu, aby boly dodržané, lez určené sú pre diplomatických posluchačov na galerii, ktorí sa o to práve zaujímajú a pre cudzozemsko; dostali sme cely rad ubezpečení od vlády ohľadne jej na všetko sa rozprestierajúcej otcovskej blahovôle, a napotom nadmieru skromnú sebadôveru a veľmi neskromné videnie do budúcnosti. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.) Reč pána ministerského predsedu bola parafrázou prázdných programových prejavov predoslých vládných predsedov bez akýchkoľvek nových, vážných a cenných prvkov. (Souhlas maďarských poslanců.)
Toto však u vlád Československej republiky ani nenie ináč možné. Je to prirodzeným následkom toho, že vládna väčšina skladá sa z takých strán, ktoré rozlučuje ozrutná, nepreklenuteľná priepasť nielen ohľadom na praktický stranícky program, lez aj čo do svetového názoru. Cenný, obsahový a predovšetkým životaschopný program môže byť vystaväný iba na základe zásad; tam tedy, kde v tej čarovnej lahvičke, ktorú má v ruke pán ministersky predseda, miesto rovnosti zásad zpresovaný je bábelský zmätok zásad, je naozaj nemalým umením tak hovoriť, a tým väčsmi činiť, - alebo snáď len činiť chceť, - aby napiaté sily zásad, ktoré sa v tejto čarovnej lahvičke navzájom potierajú, nevyrazily zátku láhve.
Márné je, vážené dámy a pánovia, pegaza zapriahnuť do vrzúkavej a rozheglanej káry handrláka, je neprirodzeným i vtedy, keď krýdla toho pegaza sú tak oškubané, jeho rebrá tak hrkotavé, nohy tak čamblavé, aké má česká buržoa-sociál-demokracia, zapriahnutá do káry imperialismu českého veľkokapitálu. Alebo veríte tomu vážne, naši českí sociálne demokratickí súdruhovia, že násilie, ktoré pášete na poctivosti vaších zásad za veľmi pochybnú cenu nepatrnej účasti vo vláde, môže vyjsť bez trestu? Myslíte, že ten ľud, ktorému ste v theorii ukázali sľúbený raj, a ktorému však v praksi dali miesto pravdy svevôľu, miesto sľobody panstvo policajtov, miesto blahobytu neslýchanú núdzu, aj naďalej bude vám veriť, na vás sa spoliehať? Nie z pegaza stala sa ubohá mrcina u tých jasiel, kde miesto horúceho žiaru dôvery stotisícov sú jeho pokrmom pomyje, vyluhované vlastnými a cudzými záujmy.
Takouto vyschlou burinou je falošné heslo demokratismu, ktoré pán ministersky predseda vo svojej reči tak zhusta vzpomínal, zaisté k uspokojeniu vášho prebúdzajúceho sa politického svedomia. Práve tak ako jeho predchodcovia blahej pamäti, medzi podporovateľmi ktorých videli sme dosiaľ ešte vždy jeho markantnú individualitu. Je síce pravdou, že duchovia týchto predchodcov až k hrobu dopodporovaných neďakujú s nejakou obzvláštnou vrúcnou láskou zo šera minulosti za túto blahovôlu, avšak k uspokojeniu nech im slúži pravda, že ručička hodín pohybuje sa na hor tiež len do 12. hodiny, odtiaľ sa už dostane na svah, a čím ďalej leze na dol, tým snadnejšie môže byť zachytená štrébrom z dola na hor sa šplhajúcim, aby bola cele ztrhnutá. Keď pán ministersky predseda používa hesla demokracie, zase zamlčí cennejšiu časť toho pojmu. Zamlčí to, čo on pod demokraciou rozumie? Veď bez tohoto všetko, čo o demokracii povedal, zťažka má seriósnu váhu. Márne mluví niekto ku slepcovi o kráse bariev a k hluchému o nádhernej symfonii tónov. A keď už ten sám, kto prednáša, je slepý a hluchý, stane sa priamo smiešnym. A to je ten najmiernejší posudok, ktorý sa musí o ňom vysloviť; zaslúžil by si prísnejší, a to je obvinenie z podvodu. (Hluk. Různé výkřiky.) A predsa nás Maďarov, kresťanov učinily slepými voči nádherným barvám demokracie a hluchými voči vábivým jej zvukom vlády predošlé, ktoré podporoval tiež pán vládny predseda; musíme tedy predpokladať, že s nimi súhlasil.
Lebo, ctené dámy a pánovia, menuje-li sa demokraciou to,
keď minister, ktorého široká verejnosť celej krajiny obviňuje z takej hromady tých najstrašnejších hriechov, ktoré si zasluhujú trestnicu, uchýli sa pred obvinením do predsedníckeho kresla jedného z najvyšších súdov krajiny, aby on súdil iných;
keď četnícky dôstojník, ktorý nevinného a spútaného človeka vlastnou rukou prebodne, avanžuje z veliteľa četníckej patroly na veliteľa četníckeho krýdla;
keď čiste české četníctvo u nás doma svojich vlastných predstavených kontroluje, udáva a pravú četnícku hrúzovládu stvoruje, pred kterou nieto ochrany u žiadného úradu;
keď u nás doma obeťami tajných udaní naplňujú sa žaláre;
keď starcov, vdovy a siroty vystaví vláda tej najukrutnejšej smrti hladom tým, že im pod lživými zamienkami zastaví nezákonitým zpôsobom ich pensie a požitky;
keď siroty otcov, českým vojskom v biliardovom pokoji nevinne massakrovaných, žiadajúc odškodné za ztratu svojich vyživovateľov a vychovávateľov, odmietané sú tou cynickou odpoveďou, že za škody pri válečných operáciach pôsobené štát neručí, bo veď české vojsko so záľubou vykonáva svoje válečné operáci proti členom klubov, tágom ozbrojeným;
keď vláda dovolí, aby jej orgánovia nízkeho a nenávistného ducha pozbavovali vezdajšieho chleba stá poctivých duchovných len preto, bo sú členmi opozičnej strany;
keď úrady po čas 17 mesiacov nedoručí dôležité listiny právneho významu len preto, poneváč sa nimi ustáľuje právo pre Maďarov, oppozičníkov;
keď vláda zhabaním maďarskej university, maďarských vysokých a stredných škôl a odopretím cestovných pasov do cudzozemska spácha na maďarskej mládeži opravdovú národnú a kultúrnu vraždu;
keď úrady Maďarom zhabú ich cestovné pasy, poneváč títo majú spojenia v cudzozemsku, ktorými by mohli republiku poškodiť;
keď zákazom a rozpustením shromaždení, zhabaním novín hrdúsia slovo voľnej mienky;
keď oposičné strany sústavne pomlúvajú a napomáhajú a povoľujú, aby pred súd postavení pomluvači pod zbabelými zámienkami trestu unikli;
keď pod smiešnymi a lživými zámienkami i proti členom parlamentu sústavné štvanice prevádzajú; (Souhlas na levici.)
keď národné menšiny a kresťanstvo stalo sa v celej krajine zverou par force honenou, vtedy, jestliže pán ministerský predseda a strana, ktorá sa pokladá za demokratickú a socialistickú, toto menuje demokratismom, v tomto páde sme voči tejto demokracii naozaj slepí a hluchí, avšak slepá a hluchá je aj vláda sama i väčšina, ktorá ju podporuje, ba zasluhuje si tú druhú, ostrejšiu kritiku, že je zločinná a prelhaná.
To cenové merítko, ktorým sme museli merať hodnotu odvolania sa pána ministerského predsedu na demokraciu, použiť nutno týmtiež vysledkom ohľadne toho sľubu, že vláda, stojac na základe zákona, chce rovné právo udeľovať každému občanovi, bez rozdielu národnosti, náboženstva a rasy.
Táto cynická hypokrisa je individuality pána ministerského predsedu Švehlu naskrze nedôstojná. Od neho, ktorého s opovržlivým úsmevom v tvári vídali sme vypočuť storaké sťažnosti o pozbavení práv národnostných menšín, boli by sme očakávali skôr úprimné slová. Úprimnosť vážime si i u naších protivníkov ba i nepriateľov práve tak, ako pohrdame a opovrhujeme ložou, do masky treatrálnosti zabalenou; a predsa - preminte úprimnosť - práve pán ministerský predseda Švehla je jeden z tých vlkov, ktorého i v nevinnej koži barana budeme naveky pokladať a uznávať za vlka.
K exposé ministerského predsedu, ministra zahraničia a ministra financií mal bych síce ešte premnoho slov, avšak patentovaná ústavnosť československého parlamentu znemožňuje podrobnú kritiku. Jedno však nemôžem zamlčať: Pán ministerský predseda končil svoje exposé tým, že vláda cíti v sebe dostatok sily, aby do budúcnosti s dôverou mohla hľadeť.
Nuž ja to pánu ministerskému predsedovi práve tak neverím, ako ani on sám tomu neverí. Aspoň nemá k tomu reálneho podkladu, aby tomu veril. Môj ty bože! Ktorý ministerský predseda nepociťoval by v prvých dňoch mädových týždňov vrieť v sebe napiatie síl prvotných? Či sa nesnívalo o tejže síle každému, s dnešnou vládnou väčšinou sosobášenému predchodcovi pána ministerského predsedu, Benešovi, Černému, Tusarovi? A táto nemotorná manželka predsa ich strávila. Ctím si nadovšetko ozrutnú sebadôveru pána ministerského predsedu, a hoci mám pred očima, že de sublime @a ridicule il n'y a qu'un pas, a hoci ani jeho nepokladám za lepšieho junáka ako jeho strávených predchodcov, chceme mu na to odpovedať snáď s menším teatrálnym účinkom, avšak každopádne s väčším presvedčením, než na ktoré on mal právny titul.
Čím väčšiu silu cíti v sebe vláda k udržovaniu starého, kliatbou zatíženého systemu, tým väčšej sily nadobudne akcia oppozície ku zvrhnutiu tohoto systemu, a majú-li byť záverečné slová pána ministerského predsedu vypovedaním vojny oppozícii, my radi vzdvihneme túto odhodenú rukavicu, a kým vás tam na vládnych laviciach ten neprirodzený a žiadnym mravným sväzkom nesosilený pomer bude iba odďalovať, pevnejšie a tvrdšie skuje nás dovedná bieda a utrpenie naších národov k neodolateľnej borbe proti sobeckosti a k výboju za práva naších národov, zabezpečené ľudskými a božskými zákony.
A my budeme tí, ktorí vyreparujú
česť a kredit hesla "pravda zvíťazí" do štítu republiky
nepríslušne vzatého. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo ďalej má pán posl. Böhr.
Posl. Böhr (německy): Slavná sněmovno! Včera jsme slyšeli tři řeči důležitých členů nové vlády a dnes mohli jsme je čisti v novinách. V těchto, byť ne příliš dlouhých, přece hodně široce založených řečech, nestala se však ani v největší krátkosti, ani jediným slůvkem, zmínka o hospodářských, národnostních a osvětových požadavcích a nadějích našeho německého voličstva a zvláště voličstva, které zastupuji. Vážení, nebylo v nich ani jediné věty, ani jediného bodu, který by se byl zabýval formulovanými základními požadavky, jež byly s německé strany před dvěma léty - téměř na den jsou tomu právě dva roky - vládě a většině podány a ohlášeny, ony požadavky, jež se zabývají jazykovým zákonem, jednacím řádem, samosprávou ve škole a tak dále. Ze všech tří řečí, jež jsme včera slyšeli, vyznívá stále ještě to slovo o státě národním, nic o uznání státu národnostního, nic o skutečnosti, s kterou se přece nyní jednou musí počítati, totiž o tom, že je nějaký stát národnostní. Naopak, má se snad dále výboji, dosazováním jinojazyčných úředníků, směšováním, výlety, uplatňovati všude tam, kde není, tvoření neb předstírání smíšeného kraje. V neděli jsme se dožili toho, že v Chebu, kde se konala slavnost 600letého výročí státoprávního aktu pro Chebsko, konala se zakázaná schůze menšinových výletníků českého jazyka z dalekého okolí přece jen na náměstí, tedy na veřejném místě německého města, pod ochranou několika úředníků a pod záštitou bodáků. Táži se, kde zůstává tu úcta před autoritou, před zákonem, před ohledy, jez by bylo dlužno bráti na Němce?
V řečech ministerského předsedy a ministra financí postrádáme tedy jakéhokoliv zřetele na naše známé právní požadavky. Chce nás nyní vláda a její většina vytrvalým mlčením o těchto všech požadavcích, které jsme přednesli po dobré úvaze, donutiti k jiným prostředkům, abychom je přednesli? Kde zůstává vaše stanovisko k našim požadavkům a jaké stanovisko má v tomto případě zaujmouti oposice? Jeden říšskoněmecký státník řekl jednou o obzvláště hodném stavu: "Hodné dítky o nic nekřičí a ničeho hlasitě ne vyžadují, hodné dítky nedostanou ničeho." (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.)
Jen malý příklad k ilustraci: 90%ní válečný poškozenec, jenž dostal skrovné místo úředního sluhy, propadl nedávno při jazykové zkoušce, protože neovládal dokonale češtiny ve slově a písmě, ačkoliv se v obyčejném životě dovede zcela dobře srozuměti a nad to zastává místo, při kterém by obstál jen se svým mateřským německým jazykem. Stane-li se to pak u 90%ního válečného poškozence, jenž, myslím, byl zraněn střelou do hlavy, pak možno si představiti, co možno očekávati našim státním úředníkům a státním zřízencům ohledně požadované postačitelnosti jich jazykové způsobilosti. Kde je možnost získati ve dvou letech jazykovou způsobilost, jakou požadují ony předpisy, jestliže při tom každý musí také vyhověti svým úředním povinnostem, a mnozí němečtí státní sluhové a úředníci jsou přece již z pokročilejších ročníků? Jaký pak způsob přednesení žaloby, jaký druh oposice si pak vlastně ještě přejete, jestliže vláda mlčí a prakse tak mluví?
Ve třech vládních řečích bylo o těchto důležitých věcech pomlčeno. Mnoho jiného bylo slíbeno, avšak bez nějaké určité lhůty o dodržení slibu, přes jiné opět se přešlo několika stručnými větami. O veliké průmyslové krisi, o dávce ze jmění bylo vzpomenuto několika slovy. Určité vyjádření o chystaných změnách dáno bylo jen o dávce z přírůstku na majetku. Také jen krátce se stala zmínka o snižování cen a o valutě, bez zvláštních návrhů na nápravu. Pokud jde o dávku ze jmění, nejen o daň z přírůstku hodnoty, musíme přece jedno uvážiti, že tento zákon byl usnesen v době, kdy koruna stála třikrát tak nízko. Dnes tedy znamená předpis dávky ze jmění třikráte vyšší zatížení dotyčného, než zamýšlel beztak tvrdý úmysl tvůrců tohoto zákona. Prakticky vypadá ta věc pro průmyslové podniky a pro rolnický stav tak - mohl bych vám jmenovati celé okresy, kde předpisy byly již provedeny - že dnes vlastně střední rolníci a střední živnostníci s domovním majetkem jsou zatěžováni dávkou z majetku 25.000 až 30.000 a až do 35.000 Kč. Vezměte nyní k tomu vysoký stav nynějšího kursu koruny pro delší příští čas, pak zůstane také ustálena trojnásobná výše dluhu. Jestliže dotyčný rolník nebo živnostník nemůže zaplatiti dávky ze jmění v hotovosti - a velmi málo jich to může učiniti - pak je toho následkem, že tyto selské domy a živnostenské podniky jsou hypotékárně zatěžovány nad hranici snesitelnosti, a dalším následkem jest, že tisíce našich rolníků - a to platí také na české straně, o tom buďte ujištěni ocitlo se v daňové robotě. A vidíme již nyní při insolvencích, že všude činí jednu z nejvyšších položek nebo alespoň vysoké položky nedoplatky daňové. Tak tomu pak bude rovněž u všech těchto středních selských majetků nebo živnostenských podniků v důsledku požadavků státu. To již není opatření daňové politiky, to je v pravém smyslu slova zabavování majetku, a tím přichází střední stav a v souvislosti s tím i dělnictvo do nového stadia trvalé daňové roboty, až se konečně shroutí.
Musí se právě také počítati s tím, že v mnohých jiných ohledech musí zemědělství a průmysl počítati s příjmy značně sníženými. Tyto daně pocházejí z doby vysoké hospodářské konjunktury, avšak vysoká konjunktura pominula, a proto jest již s hlediska právního třeba novelisace zákona o dávce z majetku a dani z přírůstku hodnoty, jakož i změny mnohých jiných daní. Německá křesťansko-sociální strana lidová navrhuje a požaduje tedy změnu oněch zákonů.
Co jsem řekl o bídě výdělečných tříd, mohl bych v plném rozsahu užíti na nás dorost. Nás dorost se nachází v bídě. Léta sílícího mladého věku prožil ve válce. Úspory klesly nesmírně v ceně a náš dorost není namnoze s to, aby i při nejskromnějších nárocích přistoupil k založení rodiny, nehledě docela k bytové nouzi s jejími zdravotními a mravními závadami.
K tomu přichází neplacení válečné půjčky. Pan ministr financí se prý vyjádřil k zástupcům tisku, že pro něho je tato otázka pro tuto dobu vyřízena. Od této otázky závisí však hospodářská existence nejširších vrstev. Od toho závisí platební schopnost, solvence nebo insolvence průmyslu a s tím i možnost platiti daně. (Výkřiky.) Mnozí členové většiny mluvili jako bývalí rakouští úředníci, jako přednostové bank a v jiných postaveních pro válečnou půjčku a vyslovili ujištění, že tyto válečné půjčky jsou papíry se sirotčí jistotou. Nebude-li však válečná půjčka zaplacena, pak zmizí také lehce důvěra v každé jiné dané slovo. Rád proto věřím, co mně řekl jeden český kolega, a to jeden, který nepatří k české oposici: "Pane kolego, Češi jsou v celých obcích také velmi silně válečnou půjčkou zatíženi a řeklo se nám, že se nesmíme ani odvážiti přijíti domů, budeme-li se stále stavěti proti válečné půjčce." Při otázce válečných půjček přichází také v úvahu ještě otázka spořitelen. Je sice pravda, že ve skutečnosti jsou průměrně české spořitelní ústavy méně válečnou půjčkou zatíženy, než naše německé ústavy. Jsou však také zatíženy a mnohé hodně značně. S udržením nebo shroucením spořitelen souvisí však úzce celý hospodářský život. S tím spojena je důvěra lidu, který je vyzýván, aby šetřil a pracoval, jehož úspory, jehož plody práce jsou však zároveň ohrožovány. Spořitelny jsou zásobnicemi plodů práce, jsou však i onou nádrží, z níž musí si produktivní práce v městě a na venkově bráti půjčky pro průmyslové a zemědělské investice.
V novinách bylo možno čísti, že jeden pan ministr se vyjádřil, že 50% průmyslu je nadbytečného, že se tedy může vystěhovati. Mně se dostalo ujištění, že tato slova nebyla vyslovena v této formě, alespoň ne pokud jde o průmysl textilní.
Avšak, vážení pánové, uvažte jednou, co již částečně bohužel přivoděné odstěhování průmyslu již nyní pro rozdíly valutové znamená. Řada podniků je nucena se vystěhovati a usaditi se v zemích se slabou valutou, v Maďarsku, Polsku, Rakousích atd. Mnoho strojů bylo odvezeno, s průmyslem odstěhuje se dělnictvo, a půjde-li to tak dále, je také česká menšina ztracena, ta s tím souvisí, český řemeslník také závisí od toho. Takové zjevy způsobovati je tedy také i s vašeho národnostního hlediska a s hlediska všeobecně státního, nehledě docela k hledisku čistě průmyslovému, chybou. Jestliže zde v Praze ještě jsou zaměstnání, nejsou-li zde v Praze nepokoje - jak bylo možno čísti, v Praze je jen asi 300 nezaměstnaných - prosím, abyste myslili na to, že právě Praze s jejími průmyslovými a živnostenskými podniky vláda dává nesmírně mnoho příležitosti k práci. Novostavby zaměstnávají celou řadu živnostníků a dělníků. Tím přicházejí objednávky do strojíren atd. Tak se Praze dostává mnohých výhod. Je to všední obraz, kterého nyní užívám: V jedné schůzi na Slovensku slyšel jsem vyprávěti jako skutečnou událost toto: Tam prý jistý řečník myslil při fantastickém výkladu mapy na krávu a řekl: "Její hlava leží na Slovensku, tam je krmena, ale její vemeno, kde je dojena, je v Praze" a připojil, že by to zvíře mělo býti přece jednou obráceno, že by se mělo také jednou krmiti v Praze a že by ta státní kráva měla také jednou býti dojena někde jinde. (Výkřiky.) Je to ovšem jen podobenství, ale něco na něm je.
Páni z vysoké vlády v Praze a členové stran většiny nesmí Prahu zaměňovati se šírými kraji československého státu, nesmějí se dáti klamati již předem velmi zajištěným klidem v Praze ohledně příležitosti k práci o trpké bídě a spatných následcích pro celou daňovou politiku a sociální život, jenž vládne na venku v mnohých, mnohých německých a také českých, slovenských a maďarských krajích tohoto státu. Péče o snížení nezaměstnanosti a rozšíření podpory v nezaměstnanosti je naléhavou nutností.
Slavná sněmovno, v řečech pana ministerského předsedy a obou ostatních ministrů byla také řeč o výrobě. Chci jen krátce na to poukázati - nebudu se o tom šířiti, protože tak učinil již jeden předcházející řečník - že v nejzadnějších severních Čechách, jenom v cípu severních Čech, je 5000 nezaměstnaných, v dalších severních Čechách daleko přes 20.000, a na 80% průmyslových podniků stojí. Tam nekouří již po několik týdnů žádný komín. Pan ministerský předseda, myslím, dal ve svém exposé radu, aby výroba byla zdokonalena a výkonnost zvýšena. Avšak k tomu by musila býti číslice daní snížena podle stoupání koruny, a zvýšení výkonnosti musilo by se podporovati také výbornějšími novými stroji, kterých však nemáme, které bychom teprve musili opatřiti z ciziny, jejichž dovoz však není připuštěn, nebo za které se žádají nesmírná cla, že opatření takových strojů je mnohdy nemožností. Pokud jde dále o finančně-technické podporování zvýšení výroby a výkonnosti, chci se zmíniti ještě o malém příkladu: Jistá berní správa v severních Čechách rozeslala řadě továrníků pokyn, že se má podle zákona ze dne 17. března 1921 při výpočtech a přiznávkách k dani výdělkové nalézti takový základ, který vynese značné zvýšení, protože prý poměry v roce 1920 jsou docela jiné než v roce 1919. Což se zapomnělo, co průmysl dosud dosazuje, kdy nyní již komíny nedýmají? Což to všechno nikdo neuvážil, že tak tvrdé ustanovení, jež žádá ještě zvýšení daně, přece jen neodpovídá duchu nynější krise a od blahovůle je daleko vzdáleno? Mám za to, že to byla jediná berní správa, jež postupovala v tomto smyslu. Doporučovalo by se, a myslím, že je to požadavkem spravedlnosti, aby tento zákon ze 17. března 1921 byl změněn a odst. 2. onoho zákona aby byl zrušen. Je to přece jen na trvalo nesnesitelno, jestliže takové vyměřování je ponecháno libovůli, volnému uvážení nějakého berního úředníka. Kde jsou schopné, zkušené, svědomité, vyškolené síly, jež dovedou odhadnouti výkonnost, snad to ještě jde. Avšak u nezkušených nováčků, a takových je mnoho - berní správy mají veliký počet nových úředníků - je těžko dáti takovému úředníkovi, i když to je člověk s dobrou vůlí a dobře smýšlející, takové libovolné vyměřování do rukou.
Ke skutečnému podporování průmyslu patří také zmírnění dopravného a uhelné daně. (Výkřiky.) Uhelná daň se ovšem nyní zmenšuje jistě snížením cen uhlí. Ale mnozí průmyslníci ujišťují, že uhelná daň zatěžovala výrobní náklady v mnohých podnicích asi o 7 až 10%. A pak dopravné! Vagon uhlí již jsem to jednou připomenul - stojí z Falknova u Chebu do Chebu právě tolik jako z Chebu do Basileje. Kde je tu dána možnost soutěže? Karbid, který byl dříve předmětem vývozu, zvýšil se následkem uhelné daně ve výrobních nákladech tou měrou - zde jde právě o korunu rozdílu proti zahraniční soutěži - že je tím soutěž znemožněna.
Mluví-li se o snižování cen, musí nejprve stát sám slevovati u daní, u dopravného, u poštovního porta a v jiných podobných důležitých věcech. V době žní jsem se obrátil na tři ministerstva se zřetelem k opravdu ohromné úrodě ovoce, jakou letos máme, aby bylo pomoženo odbytu ovoce tím, že by dopravné za ovoce bylo sníženo. Dostalo se mi - ovšem bylo to již v září a doba poněkud pokročilá - potěšitelné zprávy, že k mé žádosti bude přihlédnuto a při polovičním vagonu ovoce, myslím, bude dána 40%ní sleva. To jistě velmi mnoho prospělo, aby se umožnilo dopravení ovoce ze zahrad do průmyslových krajů atd., neboť odbyt do ciziny je následkem valutární nepravidelnosti úplně znemožněn. V dřívějších letech vyvezli jsme z Čech od Hradce Králové až k Ústí, Děčínu a Podmoklům za mnoho milionů ovoce, a to po lodích na Labi, čeho dnes úplně není, a tak se letos majitelům ovoce a nájemcům ovocných zahrad při vysokých nákladech na sklizení, jako na příklad mzdy za trhání atd., stěží naskytla možnost ovoce vůbec sklízeti. Dále jsem žádal i poštovní správu, aby umožnila pro balíky ovoce ve váze 5, 8 a 10 kg snížení poštovních poplatků nejméně na polovinu. Neboť od lidí na venkově v ovocných krajích nemůže se vojákům, kteří narukovali, studujícím synům, přátelům a příbuzným, úředníkům atd. v městech jinak žádné ovoce posílati, jestliže pětikilový balík stojí porta 5 Kč, k vedlejším poplatkům úplně nepřihlížím, 10kilový balík stojí 8 Kč porta, tedy cena poštovného je větší, než cena obsahu balíku, a tak mohou naši vojíni, studenti, úředníci, přátelé a známí dostati tak zřídka zásilku ovoce.
Pak však přichází v úvahu ještě dále jeden větší moment pro podporu průmyslu. Myslím, že místo těch mnohých vojenských konvencí potřebujeme nových, lepších smluv obchodních a právních s cizinou. V tom směru nám ještě mnoho schází. Tak nemáme s Portugalskem vůbec ještě smlouvy, ve Španělsku vstoupilo v platnost nové zvýšení cla. A o mnohé konsuláty není také dobře postaráno. Jeden česky průmyslník sklářsky mně prohlásil, že prostě neví, jak vymáhati své veliké pohledávky v Italii, Dánsku atd., že není cílevědomé pomoci zahraničních zástupců. Takové případy se přiházejí také ještě v jiných odvětvích průmyslu. Protože jsem náhodou z Varnsdorfu, chci jako příklad uvésti, že varnsdorfský trh má v Uhrách, Jugoslavii a Rumunsku jen na nedoplatcích částku 100 milionů korun a že varnsdorfští prodavači musí počítati s tím, že budou musiti tři čtvrtiny svých pohledávek škrtnouti. Varnsdorf musil však již jen následkem nuceného přídělu bavlny doplatiti na to 20 milionů. Budeme se musiti opravdu zasaditi o to, aby pro průmysl byly lepší obchodní a právní smlouvy a aby konsuláty byly v těsném styku se zahraničními trhy a zasazovaly se o jich získání. To by byl dále jeden bod podpory průmyslu. A pak by měl průmysl dostati zaplaceny konečně přece ty staré, ještě ze starého Rakouska pocházející pohledávky vojenské a dovoz a vývoz měly by býti zbaveny omezujících pout.
Pan ministerský předseda mluvil ve své programové řeči také o tom, že si zemědělství a průmysl mají býti postaveny na roven. Což snad má průmysl také ztratiti všechna cla, když se již zemědělství cly nechrání? Myslím, mají-li býti oba ti činitelé postaveni na roven, pak se musí s průmyslem a se zemědělstvím stejně jednati, totiž tak, že požadavky, pokud jde o existenci našeho průmyslu a našeho zemědělství, dojdou rovnoměrně zřetele. Buď musí padnouti každé clo, nebo se musí měřiti všem stejným loktem. Určitá cla ochranná jsou však pro určitá řemeslná, průmyslová a zemědělská odvětví ještě velkého významu.
Pan ministr zahraničních věcí mluvil také o Janovu a Ženevě, o delegátech Svazu národů. Myslím, že Svaz národů v Janově nebo v Ženevě by měl konečně začíti rušiti to corpus injuriae, jež vytvořily mírové smlouvy st.-germainská, versaillesská, trianonská a s@evresská.
Právě přes smlouvu s@evreskou udělal nyní škrt - ovšem ne Svaz národů - nýbrž meč Kemala paši rozsekal tento papír. Při této příležitosti, poněvadž právě je řeč o konferenci v Janově nebo v Ženevě, dovolil bych si malý popud, řekl bych skoro prosbu: Jestliže se pan ministr zahraničních věcí opět sejde s těmito závažnými kruhy světové politiky, aby obrátil přece jednou pozornost jejich na to, aby se vedle konference Ligy Svazu národů, dohodových a spojených mocností, jednou sešla konference mocností světové bursy a velikých světových novinářů, neboť světová konference dohodových a spojeneckých států politického druhu a Ligy Svazu národů je konec konců vždy závislá na konferenci světových bursiánů, a kdyby ti konečně uzavřeli mezinárodní mír, pak by přestaly tyto války, pak by nastal konec hry jedné státní politiky proti druhé.
Pokud jde o jiné sliby v řečech ministrů, domnívá se někdo přece jen příliš mnoho býti potěšen jejich provedením ad kalendas graecas. Tak na příklad s vnitřním snižováním atd. Myslím, že by zde měli páni z vlády jednou užíti slůvka "ihned", jež podle starého receptu prý je všemocným prostředkem proti všem odkladům a průtahům. Tak mnoho se mluví o "Zlaté Praze". Již jsem se zmínil, že se musí na to pomýšleti, aby nejen na tento kraj, nýbrž i na jiné, pokud jde o blahobyt, bral se zřetel. Žijeme v době, kdy se velmi mnoho mluví o pojištění a ochranných zákonech, a já vítám i se stanoviska německé křesťansko-sociální strany lidové zcela zvláště to, že v programu nové vlády se mluví také o starobním a invalidním pojištění.
Také bych si však přál, aby také jednou nastoupil nějaký zákon na ochranu pravdy, zákon na ochranu pojmu práva; všechny ty požadavky, které vznášíme, tvrzení, že zde je stát národnostní, ne pouhý stát národní, tvrzení, že naše stížnosti nepovstávají a neplynou nikterak z nějakého kverulantství, nýbrž že jsou oprávněnými výkřiky z nouze po pořádku, po zlepšení, po postavení na roven ve všech ohledech, že jsou pravdivy. Zde by měl nastoupiti zákon o ochraně pravdy, aby na oficiosním líčení o poměrech v Československu, jež proniká do dáli, netkvěla pečeť přebarvování a nepravdy.
V novém rozpočtu je také mnoho mluveno o péči o vojsko, jsou na to zařazeny ohromně vysoké číslice. O tom bude třeba mluviti jednou v specielní rozpravě, shledávám však při zběžném prohlížení, že číslice při kapitole "vojenství" nejsou naprosto vyčerpávajícími, nýbrž že namnoze číslice, jež ještě patří k vojenství, také jsou spolu umístěny ještě v kapitolách jiných ministerstev.
Chci spěti ke konci, ač tak mnoho
různých hesel jsem si poznamenal o kterých bych rád krátce ještě
promluvil. Pražský vládní orgán líčil nové ministerstvo v tom
smyslu, že prý je to ministerstvo "postupující konsolidace".
Nuže, jak daleko tato konsolidace postoupila? Postoupila tam,
že vládní většina vykazuje 151 jmen a oposice již 131. K "Pětce"
se nyní připojí rada dvacíti, a já myslil, že tato rada dvaceti
snad vysloví obavu, že rozpětí mezi vládní většinou a oposicí
činí ještě 20. Myslím, že ke konsolidaci státu nepřispívá učinění
trvalým, nerozborným bezpráví, jez nám bylo učiněno, nýbrž že
ke konsolidaci patří cesta k vítězství práva, práva všech vrstev,
všech stavů výdělečných a všech národností v tomto státě. Neváhejte,
pánové z vlády a z většiny, přezkoušeti a splniti naše nepromlčitelné
německé právní požadavky, nezdráhejte se, aby snad jednou i pro
vás nebylo příliš pozdě. Ne Epimetheem, nýbrž Prometheem má býti
rada nynějších konsulů ve vládě, z níž jeden včera zvolil za konečné
slovo své řeči to, že salus rei publicae má býti prvním zákonem,
lex prima. Stavte cestu k vítězství práva, k uznání právních požadavků
těch, kteří dosud se cítí úplně a zcela a bez nápravy poškozenými,
hluboce postiženými, těžce zbavenými práv. (Potlesk na levici.)