Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Místopředseda Buříval (zvoní): Žádám, aby řečník nebyl vyrušován.

Posl. dr. Buday (pokračuje): To sú jaksi v hrubých črtách príčiny, pre ktoré je nesmierna nespokojnosť na Slovensku. Naša strana si nič iného tak neželia, jako uspokojenie Slovenska a tak upevnenie republiky. (Tak je!) Lež v tejto vláde nenie žiadnej spôsobilosti, aby toto previedla. Táto vláda sa osvedčila slovami a skutky to dokazujú, že chce v budúcnosti kráčať bludnými cestami predošlých vlád, tými cestami, ktoré Slovensko doviedly do nespokojnosti, ba do zúfalosti. A preto nemáme žiadnej dôvery k tejto novej vláde. (Výborně! Potlesk slovenských ľudových poslanců.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále p. posl. Čuřík.

Posl. Čuřík: Slavná sněmovno! Nová vláda, která se nám představila... (Hluk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím pány o klid.

Posl. Čuřík (pokračuje): .... znamená vládu pevné ruky. To možno pozorovati ve všech resortech, zejména v resortech politických, které byly převzaty osobami, vedoucími naši státní politiku. Také je to i dílem naším, že dnes jsme vytvořili vládu tak pevnou a silnou; která není snad vládou jen přechodnou, chvilkovou, nýbrž má býti vládou, která chce delší dobu říditi osudy tohoto státu. Oběti, které my jsme věnovali tomuto úkolu, jsou samozřejmě značné. Lidová strana nachází se v takovém postavení, které politicky znamená pro nás veliké plus od doby popřevratové (Hluk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím pány o klid, aby řečník nebyl vyrušován.

Posl. Čuřík (pokračuje): A dnes nebojíme se žádných voleb, ať jsou to volby kterékoli, stojíme vždy a docela klidně a připraveni... (Výkřiky posl. dr. Budaye.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Pan posl. dr. Buday se žádá, aby nevyrušoval řečníka.

Posl. Čuřík (pokračuje): .... abychom se účastnili všech těchto voleb, které by se chystaly, docela dobře s úspěchem. Ale my vzdor tomu, že máme takovouto posici politickou jako strana, obětovali jsme všechny tyto výhody zájmům celku, zájmům státu a obětujeme i další event. výhody jen proto, abychom udrželi společnou národní vládu této republiky.

Ovšem toho si musíme býti vědomi, že této situace nemůže býti zneužíváno nějak na úkor našeho postavení a že lid náš by to nesnesl, aby v této vládě za takového výtečného postavení politického děla se nám křivda ze kterékoliv strany. To si musí odvyknouti také zejména naše strany společně s námi vládnoucí a zejména státní úřady, aby bagatelisovaly naše počínání, naše stoupence a naši stranu, jak to doposud bohužel bylo často pozorovati na různých místech.

Slavná sněmovno! Nechci opakovati a líčiti všecky ony případy, které se nám staly v době poslední na různých místech. Upozorňuji jen na některé. Vyjednávalo se několikráte v odborových hnutích, vyjednávaly úřady státní, živnostenští inspektoři, dokonce i ministři, ale nepozvali k tomuto jednání silnou složku odborovou, která patří ke straně naší. Zvali tam komunisty a dokonce Němce, ale nás ignorovali. Tento způsob nemůže býti nadále trpěn.

Vezměme další případ. Jednalo se o vyslání delegátů na Mezinárodní sjezd práce do Ženevy. To bylo loni i letos. Loni navržen delegát z německé strany, která je na půdě mimostátní a náš delegát byl pominut. Museli jsme vymáhati energicky, abychom dostali zastoupení na tomto Mezinárodním sjezdu práce.

Podobně bylo v hornickém hnutí na Ostravsku. Byli pozváni k jednání zástupci politických stran, poslanci Prokeš, Chalupník, ale poslanci strany naší pozváni nebyli, patrně asi, že strana naše není uznávána s jejich stanoviska za součástku vládní strany, vládní politiky. To jsou řady dalších věcí. Není tomu dávno, byly v novinách zprávy ve věci obsazení brněnské bursy. Pan kolega, bývalý ministr Staněk je tu přítomen a má na tom jistě veliký podíl, že byl pominut nás velký svaz zemědělců katolických ve věci zřízení bursovní rady. To stalo se snad proti vůli celé vlády, snad to byl jeho poslední tah, kterým chtěl prospěti své straně na úkor naší společné věci. Tak by to mohlo jíti do nekonečna. To uvádím jen proto, abych registroval, že vládní strany vůči nám nebývaly vždy loyální v plném rozsahu, že tento postup nemohl býti námi schvalován a musí býti odstraněn do krajnosti. Pro příští dobu očekáváme od nové vlády v tomto ohledu, že bude plniti úkoly společné práce naprosto věcně a spravedlivě a že nestrpíme žádný takový počin, který by znamenal snižování nebo znesnadňování naší posice na docela správném podkladě. Lidová strana chce udržeti tuto loyalitu vzájemnou, vzájemnou spolupráci do krajnosti v každém směru. Ovšem že žádáme, aby i od druhých stran byl takový postup plně dodržován.

Vážené shromáždění! Za těchto okolností přirozeně máme také možnost, abychom poměry veřejné kritisovali. To neznamená býti ve vládě, ke všemu mlčeti, býti ve vládní straně a dáti si snad náhubek na ústa. Já tomu rozumím tak, že každá křivda, která se děj e komukoliv, musí býti odkrývána bezohledně a poctivě, ať děje se z kterýchkoliv stran. Dnešní poměry hospodářské, které jsou zaviněny dosavadní účasti stran ve vládě, třeba náležitě osvětliti. Poukazuji na to, že dnes je velká bída mezi pracujícím lidem. Kdybych zde měl vyličovati útrapy, které pozoruji mezi pracujícími vrstvami, musil bych ukázati trapné obrazy. Nejsem poslancem jen proto, abych jezdil po schůzích politických. Účastním se také jednání odborového a tu vidím do zákulisí dělnické politiky vůbec a mohu vám prohlásiti, že nebylo větší stísněnosti a větší bídy v dělnickém lidu, než jaká je právě v této době, kdy žijeme na výsluní moderních vymožeností. Co je toho příčinou, že máme tak velkou krisi, která povstala všeobecně, ale u nás se týká i poměrů specielních? Chtěl bych označiti několik takových příčin, které k tomu směřují. Za prvé je to velká sobeckost hrubého, ziskulačného, kořistného kapitálu. Je to jeho snaha zdeptat dělnickou třídu, okrásti ji o její vymoženosti, zrušiti veškeré pracovní smlouvy, snížiti mzdy nepoměrným způsobem a zmocniti se vlády v továrnách a dílnách nad veškerým dělnictvem. Tato politika kapitalistická v pravém slova smyslu je zaviněna dosavadní politikou socialistů.

Vážení pánové! Strany socialistické v tomto směru mají veliký kus podílu na tom, že dnes dělnictvo trpí v těchto rozměrech. Neříkám to s frází, nadsázkou, říkám to docela odůvodněně a prohlašuji: Kdyby socialisté všech odstínů byli bývali schopni udržet vymoženosti poválečné doby, pak se nestalo, co se děje s dělnictvem v každém směru dnes. Byli by prostě schopni, aby uhájili zájmy dělnictva proti každému. To se nestalo, to selhalo, to znamená krach socialistických stran, zejména v otázkách odborových, na celé čáře.

Vážení pánové! Nastává naše povinnost a kdybych to zde zapřel, musel bych se za něco skrývati, ale já chci říci otevřeně, že křesťanský socialismus v této době nabyl právě nejživotnějšího odůvodnění, aby se stavěl v popředí těchto zápasů dělnictva, které byly spatně vedeny se strany socialistů ostatních; a když podáváme vám, pánové, svoji pravici a vy ji odmítáte vzdor tomu, pak jest to zrada na dělnictvu, to znamená porušení dělnických zájmů a jeho vlastních práv.

Co tím chci, pánové a dámy, říci? Koná se nyní řada vyjednávání na různých místech a tu se potkáváme s fakty, že tam, kde jsou pánové ze stran socialistických dosti silni, kde se zdá, že posici sami uhájí, tu nás prostě bezohledně odmítají při vyjednávání a jednání nám znemožňují a tím přivodí situaci takovou, kde se potom strany mezi sebou navzájem potírají, kapitál to pozoruje a má z toho radost, avšak dělnickým zájmům se tím škodí. Tato situace, kterou takto podporujeme v neprospěch dělnictva, není udržitelnou. Třeba si říci jednou docela jasně, kdo má na zřeteli zájem dělníků a pracujících tříd vůbec v republice, ať patří také ke stranám křesťanským, musí býti respektován plně, jak to zasluhuje, a ne, aby byl odmítán a volán jedině tam, kde pánové potřebují naší pomoci.

Vážené shromáždění! Odborové hnutí v republice i se stanoviska státního trpí dnes velikým nedostatkem. Komunisté dnes tohoto hnutí se zmocňují a využívají ho k dráždění mas a ovládání určitých dělnických vrstev a tím škodí státním zájmům. Neříkám zde, že komunismus jako takový se úplně vyžil, neříkám také, že komunismus skončil svůj kurs, říkám jedině, že u nás komunismus nemá místa, poněvadž stát, který jest zbudován na základě národním, který má životní podmínky existenční naprosto trvalé a pevné, nepotřebuje hnutí komunistů, aby se jím bavil na účet dělnictva. Proto ti, kteří hýčkají u nás v republice komunismus a odmítají křesťanské hnutí sociální, poškozují nejen celkový státní zájem, ale i zájem dělnictva.

Vážené shromáždění! Další důvody, které chtěl bych uvésti jako příčinu dnešní krise, spočívají v tom, že se zde fedrují zájmy protistátní. A v té věci kapitál, zvláště kapitál německy, který u nás jest tak silný a početný na všech místech a ve všech krajích republiky, počíná si úplně bezohledně s tendencí čistě protistátní. Není tomu dávno, co bylo zastaveno 7 továren dřevodělnické společnosti Mundus, Thonet a Khon, kteří mají svou centrálu ve Vídni, ale čeští úředníci to u nás vedou a dělají beránky německému kapitálu - ale to jest zde zatím vedlejší. Kapitál německý nedbá zde státních zájmů a těch mas, které pracovaly taková leta v těchto podnicích, továrny prostě zavře a domnívá se, že prospěl své německé věci na prvém místě. V té věci naše vlády měly dosud velmi slabou ruku.

Já to vytýkám zvláště vládě starší, která odešla před několika dny. Ona ohlásila občanstvu vydání všemožných opatření proti krisi hospodářské a proti zavírání podniků, pro revisi závodů a dílen, a co se, prosím, stalo? To byly pouze sliby na papíře a žádny skutek. Dověděl jsem se zajímavou takovou episodku, že snad v ministerské radě té staré vlády dokonce, která také byla vládou socialistů, bylo nařízení vlády o revisi podniků pochováno a dodnes čekáme na toto nařízení beznadějně. Masy dělníků čekají na pomoc vlády a bude-li tato vláda také tak slabá jako byla vláda předešlá, pak se dočkáme zklamání ještě většího nežli bylo zklamání dosavadní. A tu radím naší vládě docela otevřeně, aby se nebála do toho oříšku kousnout, poněvadž propouštění dělníků je zájem celého státu, celé republiky. Masy dělníků, budou-li ponechány bídě a dnešní nastávající zimě, té špatné situaci ošacovací, bytové atd., na pospas, to znamená velikou nespokojenost, která může ohroziti dnešní pořádek a klid ve státě. Je to v zájmu státu, aby stát radikálně zasáhl, abychom učinili opatření, které by znamenalo revisi továren a revisi propouštění dělníků z práce, abychom znemožnili počínání továrníků, zvláště se strany německé.

Vážené shromáždění! Vedle toho sobectví, o kterém jsem mluvil, vedle té tendence protistátní jsou zde ovšem důvody věcné. Já přiznávám: že zajisté zvýšený kurs koruny, pak náklady režijní, značná drahota surovin, veliké daně a dávky, tarify dopravní, to všechno samo sebou ztěžuje odbyt našich výrobků, to nám ztrácí značně odbyt za hranicemi a tím ovšem nabývá krise daleko větších forem, než to očekáváme a tento způsob řešení má v ruce také naše vláda. My jsme četli oznámení o snížení daní a tarifů dopravních a uhelné dávky. Zmírnění všelijakých břemen, která dnes vězí na bedrách našich výrobců, to jest zatím slib. Dělnické mzdy nesmí býti na prvém místě snižovány. A tu se opět chybuje. Naše veřejnost si zvykla narážeti všechno na to kopýtko, že pouze snížení platů znamená uvolnění té dnešní krise. To jest veliký omyl a naprosto špatné řešení krise průmyslové, poněvadž špatné dělnické mzdy znamenají špatný odbyt potřeb, špatný a malý konsum, to znamená ochuzení živnostníků, obchodníků a všech těch vrstev výrobních a stavu zemědělského. Říci tudíž, že odbytová krise dá se řešiti snížením platů, to nemá naprosto žádného účinku. Dnes ovšem jsou mzdy značně sníženy. Dnes máme zde prostředí, že se platy snížily o 30 až 40 procent. Tu se ptám, velevážení pánové a dámy, co řeknou masy dělnictva, které čekají práci pro zimní zaopatření svých domácností, při té nezaměstnanosti, při té mizerné mzdě, při dnešních snížených platech. Nelze tvrdit také, že dělnictvo zavinilo dnešní krisi a že ono má vzíti na tom podíl, že ta krise propukla. Pan dr. Kramář prohlásil v Lomnici n. P. toto: Podnikání naše zadržují veliké mzdy, malá výkonnost, vysoké daně, místní přirážky, uhelná dávka, nemocenské příspěvky a jiné sociální dávky, bankovní sazba a zvýšený kurs koruny. To jest v celku všechno odůvodněno, že to pan dr. Kramář tvrdí. Já s tím v celku také souhlasím. Já bych ale stavěl docela jiný pořad a řekl bych: napřed snížiti bankovní sazby, vysoké úroky, snížiti uhelnou dávku na pravou míru, snížiti různé daně a dávky a teprve potom snižovati mzdy, upravovati sociální poplatky a různé podobné příspěvky sociální. Ale oháněti se tím, že jsme sociálním reformním státem a pokaždé chtíti ubírati sociální vymoženosti, znamená krok nazpět. A, vážení pánové, tu bych řekl jedno: Hleďte zabezpečiti také snížení zisků kapitalistických, poněvadž kapitál, sníží-li zisky, nebude trpěti žádnou nouzi ve svých rodinách. Snížení zisků továrníků neznamená ochuzení státu nebo snad ochuzení velkého počtu rodin. Továrníci udrží opět životní úroveň, ale když stát sníží mzdy dělníkům, znamená to bídu, nouzi, nespokojenost, pohromu a poškození státu. Pokud tato obava trvá, je jisto, že dělnictvo nemůže míti chuti k práci, jaká se od něho žádá. Zvýšení výkonnosti znamená také pro dělnictvo míti chuť a radost z práce. Ale dnes, bohužel, není ještě opatření pro stáří. Vláda sice teď slibuje předlohu o pojištění starobním a invalidním Já ukazuji při tom na jednu věc. Lidová strana po převratu podala návrh - byl to prvý návrh toho druhu - v listopadu 1918, aby byl vypracován návrh pojištění starobního a invalidního, návrh opravdu obsáhlý, který by ty otázky řešil. Tenkráte se stalo, že pánové ze stran vládních návrh pochovali. To byla veliká škoda pro tuto otázku, poněvadž se už mohly konati přípravy, určité ankety, porady se všemi vrstvami a bylo by to dnes již připraveno, propracováno a promyšleno. Dnes má se ta otázka řešiti debatami, diskusemi v různých sborech a také v tomto sboru, Národním shromáždění. Myslím, že je to opět oddalování a že to také znamená zdržení značné, poněvadž tento problém je tak spletitý při dnešních požadavcích středních vrstev, že bude velmi dlouho trvati než otázka ta bude rozřešena zákonnou cestou. Trváme na tom, aby pojištění to bylo řešeno pro všechny vrstvy současně. Já prohlašuji, že lidová strana, i když uznává, že pojištění dělnictva je něčím samým pro sebe, že je to pojištění specielní, a když trvá na tom, že pojišťování malozemědělců a maloživností musí býti jako zvláštní oddíl v tomto celku vedeno, trvá přes to na tom, aby to bylo řešeno současně v jednotném rámci pojišťování vůbec. Tento způsob řešení je jistě nejspravedlivější a také vyhoví potřebám všech vrstev jak dělnických, tak i středních. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.)

Otázka sociální politiky u nás nesmí tedy býti krokem nazpět, nýbrž do předu. Naše republika musí jíti současně se státy západními a jinými státy v reformách sociálních stále ku předu a musí ve věcech sociálních doplňovati, reformovati, napravovati a kde jsou výstřelky, zasáhnouti, ale vždy musí postupovati pevně a určitě. Tato linie střední sociální politiky je také linií naší a já zdůrazňuji, že lidová strana neopustí ten krok ani o vlas na levo ani na pravo. My zachováme vždy svůj reformní program, který znamená pro tento stát pokrok v reformách sociálních a který znamená pomoc vrstvám malým, utiskovaným, vrstvám slabším.

Kulturní boj, který u nás po převratu nastal a který také do jisté míry znemožnil jisté reformy sociální, také dnes má se řešiti v dohodě s katolickými kruhy, tedy také s naší stranou.

Prohlašuji jasně: lidová strana trvá na tom, aby reformy byly prováděny, ale cestou legální, zákonnou, která ovšem umožňuje soužití všech náboženských společností na zákonné cestě a s kruhy náboženských organisací. Vládní orgány mají dnes s touto otázkou těžkou práci a zdá se, že mnohé vrstvy, také mnohé strany trvají na tom, aby se jednalo protizákonně, aby vláda vybočovala z mezí zákonů, což zdá se býti naprosto pochybeným stanoviskem, zvráceným stanoviskem, když vybočuje to z právního stavu naší republiky. Když žádáme zachování našich kostelů a církví, je to zákonné stanovisko. Kdo se tomu protiví, ten odporuje zákonům republikánským. A tu bych chtěl říci jedno: Naše vláda musí v této věci jednati úplně bezohledně, nesmí se báti žádných obtíží, nesmí se ohlížeti tam, kde se snad hrozí nějakou revolucí. Zákon jest jistě nejvyšším, řekl bych, ideálem každého z nás ve státě. Kdo ho porušuje, zaslouží odplaty. Je tedy nutno hájiti majetek a právo i katolické církve.

Pan min. předseda Švehla prohlásil ve svém exposé, že nutno chrániti školu, aby netrpěla škola různými zápasy, které se dnes dějí. Tím ovšem neřekl ještě nic naprosto jasného, jak to má býti prováděno. Škola má veliký úkol, škola jest veliký problém a tak významnou otázkou dnes, že nemůžeme říci, že se to vše dá odbýti všeobecnou frásí. Skutečnost jest taková: malý školský zákon, který byl vydán s naším souhlasem, o tom není sporu, to my rádi potvrzujeme - zanechal jisté mezery, které se dnes teprve objevují při provádění tohoto zákona. Agitace učitelů ve školách i mimo školu, mezi rodiči a dítkami, zanechala v nás jistý trpký pocit, který nemůžeme, bohužel, jen tak přejíti. A není to vinou naší, že se zákon neprovádí, jak bylo míněno, jest to vinou agitace různých živlů, které nemají na zřeteli blaho dítek a blaho školy, ale jen zájmy politické a protináboženské. Řekneme si upřímně: my chceme míti školu, která by byla prosta politických vlivů, školu, která by byla místem pro výchovu dětí v řádné státní občany, pro výchovu, jež by znamenala pro stát velké plus mravní, sociální, národní. Zasévá-li se ve škole nesvár, kde se učitelé s katechety hašteří a rvou dokonce, abych užil ostřejšího výrazu, kde se nesnášejí rodiče s učiteli, to znamená soustavný boj, otravování dětí, poškozování školy a snižování jí pod úroveň docela obyčejné hospodské místnosti, kde se provádějí různé hádky a agitace. Tento stav se nedá udržeti. Proto žádáme, aby nařízení, které bude vydáno o školském zákoně, bylo tak stylisováno, aby vystihlo všecky ty momenty, vzájemnost, snášenlivost, resp. náboženské přesvědčení, aby se znemožnila na ráz i agitace proti katolickým rodičům a dítkám, aby byl ve školách zaveden pořádek, jak toho žádá zájem celku. To si přejí miliony státních občanů, to není právo několika lidí, to jest právo milionů a milionů lidí, kteří tento stát obývají a spravují. Katoličtí rodičové representují dnes v tomto státě obrovskou většinu a třeba si dobře uvědomiti, že tento počet nemůže býti odbýván stále nějakými sliby, úsměšky nebo šikanováním. To jest neudržitelné. Tím otázka naší školy náboženské není nijak odsunuta. Naše požadavky náboženské školy státem vydržované ponecháváme stále jako požadavek pevný, za nímž také pevně stojíme. Tento problém se musí řešiti prakticky v dohledné době. Myslím, že v zájmu státu, jeho existence, jeho mravních zásad se uzná všeobecně, že škola náboženská není něčím odbytým, ale že jest pevným pilířem pro další vývoj a trvání státu.

Přicházím k některým otázkám slovenským. Slovensko bylo také celkem krátce odbyto v prohlášení vládním. Já bych měl v té věci poněkud jiné názory. Nebudu snad vybočovati z mezí naší loyality k společné vládě koncentrační, ale myslím, že na Slovensku se dějí dodnes veliké chyby. Tam byly po převratu veliké chyby spáchány p. dr. Šrobárem, jeho klikou, jejímž působením byl odstraněn Hlinka, jeho celá strana z politické činnosti společné vlády. Dály se chyby způsobem pro nás a naše slovenské věci bolestným a dnes zanechal, bohužel, veliké jizvy, které se dají těžko zaceliti. Úřednictvo a učitelstvo, celý ten aparát vlády, byl na výši doby. Dnes to máme pořád, bohužel, v tom stadiu, které znamená poškození zájmů republiky na Slovensku. Výjimečná opatření nestačí pro řešení tohoto systému. Zde musí nastoupiti dobrá vůle a ovšem také pevná ruka a při tom loyalita vůči Slovákům bez rozdílu všech stran.

Útok na hlinkovce, snad posmívání se stále Hlinkovi a jeho kolegům, házení mu na záda, co dělá Jehlička v cizině, není správné. Čteme často v novinách, že se cituje šlágr ze "Slováka" zahraničního, který je vydáván v Polském Těšíně proti našemu státu a který je kolportován ve velkém počtu, u nás rozšiřován, a vytlouká se tak kapitál proti naší republice. Házení proto těchto věcí na účet Hlinkovi, jest naprosto pochybená methoda, když vládní orgánové nemají tu sílu, aby samy kolportáž časopisu znemožnili a zadrželi na hranicích.

Na Slovensku jsou poměry moc zamotané. Lidová strana pochopitelně jde dnes do extremu, její počínání znamená často zoufalství, pochybená taktika, pochybený postup, a její experimenty, které jsou známy také v jiných stranách, tento chaos jen zvyšují. Na příklad, že dnes na Slovensku robotnictvo křesťansko-sociální je rozbito na několik částí, to znamená ochuzení, seslabení křesťansko-sociálního směru na Slovensku a je přímo poškozením zájmů katolické strany a samozřejmě i zájmů strany slovenské.

A tu řekl bych na adresu Hlinky a jeho kolegů, aby nejen samozřejmě dnes, když jsou v oposici, si sedli také ku práci a nechali toho planého, frázovitého řečnění na schůzích, těch velikých manifestací, které jim přinášejí slávu a sem tam dokonce, řekl bych, i popularitu, nýbrž aby konali i práci positivní, to znamená pro ně práci těžkou, obtížnou, jíž nebyli zvyklí, a myslím, že při té práci se můžeme sejíti na jisté linii, která znamená státní linii politiky československé.

Zahraniční věci, které bývaly pan ministersky předseda dr. Beneš v širším svém výkladě uváděl, budou projednávány naším referentem specielně. Dotýkám se jich pouze několika málo slovy. A tu jsme u otázky polské. Byl jsem - není tomu dávno - na cestě Polskem, navštívil jsem s naší delegací náš polský konsulát, byli jsme v místech mimo Varšavu a tu jsme zjistili zvláštní mentalitu proti českému národu. Poláci vesměs ve svých novinách útočí soustavně na nás stát, i noviny vládní, loyální, přinášejí soustavně o nás různé historky, vymyšlené klepy a tím naše stanovisko v cizině značně poškozují. Snad se naše politika zahraniční příliš poddává tomu bratrství, které znamená, ale má znamenat také bratrství jistých ústupků z obou stran; my příliš věříme tomu, že Poláci tuto mentalitu zanechají v brzké době. Je potřebí zde si uvědomiti, že Poláci byli vychováváni po léta ve Vídni a v Německu, byli vychováváni v duchu protislovanském, protičeském, zejména vedoucí činitelé polští, a tu tyto lidi získati opět pro slovanskou politiku znamená velkou úmornou práci, která musí býti vedena velmi účelně.

A tu nepochybuji, že nás polsky konsulát je na svém místě. Pan profesor Maxa, který řídí naši politiku v Polsku, je vhodnou osobou, o tom není žádného sporu. On potřebuje také z Prahy častých direktiv a pokynů, které znamenají posilnění jeho těžké posice a jeho vlastní linie. Vážení pánové, chci říci několik slov o balkánské politice. Balkánská politika je součástí Malé Dohody a dotýká se dnes otázky nejvýchodnější, otázky řecko-turecké. Nás stát je sice hodně toho vzdálen, ale je to podivno, když dnes v masách přímo se vraždí křesťanský řecký národ, když dnes sveřepý Turek táhne do Evropy a když tento Turek pálí a ničí, když vraždí křesťanské ženy a děti a neozve se nikdo z našich politiků, aby řekl: To se trpět nesmí. Ta zamlklost ciziny, zamlklost naší Malé Dohody a Čtyřdohody zejména té stránce znamená jisty morální úpadek v politice zahraniční. A tu bych chtěl, velevážení pánové a dámy, vyzvednout jednu otázku, že ten stav ustupování od mírových smluv, zlehčování dosavadních posic proti Turecku znamená oslabení našich posic slovanských a křesťanských a když tento stav bude veden dále, tak to znamená posílení bolševismu na úkor křesťanské dobré věci. Apeloval bych na pana ministra Beneše, aby v tomto směru, snad pokud je to v jeho moci, působil za hranicemi, aby postup tureckého národa, ty hordy ozbrojené, krvežíznivé, aby nebyly ponechány vlastní libovůli, aby se zastavily tam, kde musí nastati pořádek práva a spravedlnosti.

Balkán je stále sopkou a jak se zdá, stále ještě doutná. A tu Malá Dohoda má úkol, aby otázku balkánskou řešila na půdě čistě slovanské. A, vážení pánové, je zde jedna otázka, která s tímto souvisí. Koketování s Němci, koketování také u nás s německými stranami neznamená posílení snad té politiky slovanské na Balkáně, za našimi dveřmi, zrovna naopak. To znamená v naší posici seslabovat a tím se vydávat v nebezpečí nedůvěry u Malé Dohody, neboť politika naše musí býti politikou křesťanskou, politikou slovanskou, ve prospěch Slovanů vůbec, a tento úkol řešiti je úkolem nové vlády.

O Rusku jsem neřekl ničeho. Rusko se úplně pominulo, zdá se mně, a to znamená jakési vyčkávací stanovisko naše. Otázky Ruska se řešívají vůbec v zákulisí. To je chybná politika diplomacie; nesmí znamenati v dnešní době nijaké paktování ve veřejnosti bez našich čelných stran, poněvadž diplomacie musí býti uplatněna v diplomacii zahraniční. Pan dr. Beneš, jeho osoba sama nám zaručuje, že on je náchylným k tomu a vždycky sám jistě podporuje politiku demokracie, ale určité kroky, které se staly na různých místech, znamenaly porušení demokracie, která musí býti na pravém místě respektována. Včera Slováci zde pokřikovali, a chtěl bych říci jedno: Ty výkřiky Slováků, kterých užívali o absolutismu, o určité samovládě, po té stránce jsou do jisté míry odůvodnitelnými. Nemohou býti brány tak doslovně, ale mají něco pravdivého do sebe. A tu bych zdůraznil jedno: Politika zahraniční u nás musí býti vedena otevřeně, poctivě. Doufám, že nová vláda, jak jsem řekl z počátku, vláda silné ruky, pevné, učiní všecko, aby zabezpečila vnitřní pořádek u nás, respekt k zákonům, politiku sociálních reforem, náboženské snášenlivosti a také státního blahobytu občanského. Tato směrnice musí býti dána nové vládě do vínku a doufám, že všechny strany tak, jako naše strana, budou činiti všecko, aby tu vládu udržely a toto znamená občanskou demokratickou linii. Končím. (Výborně! Potlesk.)