Posl. Pik (pokračuje):
Avšak tentýž p. Houser, který zde horlil proti správním
komisím ve výboru ústavně-právním, hlasoval pro správní komise
jen s tou podmínkou, že místo 8 neděl žádal jejich 4nedělní trvání.
Před galeriemi a z oken volá komunistický řečník rozhorleně proti
správním komisím, ale ve výboru pro ně hlasoval. (Výkřiky.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Prosím o ticho!
Posl. Pik (pokračuje): Pan Houser zde pravil, že volby obecní měly býti již vykonány a že stojíme ve stavu mimo zákon. Konstatuji, že podle volebního řádu do obcí funkce členů obecních zastupitelstev končí onou dobou, kdy se ustavila po prvních volbách obecní rada. A poněvadž volby byly 15. června, poněvadž ve většině obcí muselo se vyčkati rekursní lhůty, poněvadž obecní rady ustavily se teprve v měsíci červenci, není názor p. posl. Housera správným, poněvadž stav nezákonný nastal by teprve v polovici července. Není správným, že dohlédací úřady briskovaly zákon, naopak my zde konstatujeme, že na českém západě úřady politické vyzvaly strany, aby jmenovaly své zástupce pro mezidobí mezi koncem funkční doby a mezi počátkem nového období do správní komise. Dohlédací úřady zde počítaly s faktem nových voleb a také fakticky úředně podle zákona vyzvaly strany k tomu, aby navrhly kandidáty správní komise. Pan Houser přiznal zde jednu zajímavost. On podle výsledku voleb v Hodoníně naznačil perspektivu do budoucnosti. Řekl, že podle této perspektivy dva činitelé budou rozhodujícími. Jedině oni vyjdou vítězně z voleb. Na jedné straně komunismus a na druhé straně klerikalismus. Já bych šel ještě dále. Promiňte mi, že s tímto politickým proroctvím p. Housera učiním názorné srovnání. Promiňte, že použiji trochu vulgárního příkladu. Komunisté nebudou těmi, kteří se budou rozdělovat o moc s těmi, jak naznačil p. Houser. Naopak komunisty stihne osud, jaký stíhá mnišku. Když přijde mniška na zdravé tělo lesa, zničí a rozvrátí les.
Tak asi je to s komunisty. Ti
vpadli do zdravého těla dělnického hnutí, které rozrušili, poškodili,
oslabili. Mniška dodělává postupně své dílo. Mniška také postupně
ničí (Výkřiky.) zdravý strom, ničí jeho nejkrásnější plody.
Ale za tou mniškou následuje něco jiného. Když se mniška nasytila,
když skončila hody celého rozvratu organismu lesního, přijde za
tou mniškou parasit, který mnišku umoří a zničí. Ten parasit je
logikou přírody. Extrém proti extrému. A zde tím parasitem komunismu
je klerikalismus. (Výborně! Potlesk.) Za komunismem v zápětí
následuje klerikalismus, jako za mniškou parasit. (Výborně!
Potlesk. Výkřik posl. Koutného.) Pánové, obecní volby v Hodoníně,
ve vašem městě, pane kol. Koutný, jsou nejlepším důkazem
toho, že komunismus je otcem klerikalismu. Těch 50% vzestupu hlasů
klerikálních v Hodoníně dokazuje, že ovoce štvaní komunistického
prospívá jedině klerikalismu, a že rozvrat komunismu způsobuje
úspěch reakce a klerikalismu v republice. (Výkřiky. - Hluk.)
Místopředseda inž. Botto
(zvoní): Prosím o ticho.
Posl. Pik (pokračuje):
Je-li poctivě míněno rozhorlení pana Housera, který
zde tlumočil stanovisko komunistické strany, pak pravím, že páni
komunisté mají možnost, aby ve velké řadě obcí způsobili volby.
Nechť resignují ve všech obcích, kde jsou, a mají volby okamžitě.
Jestli to však nečiní, jestli v "Rudém Právu" vyzývali
své stoupence, aby neresignovali na funkce v obcích, tím uznávají,
dle jejich terminologie, nezákonný stav, a dokazují, že jejich
posa je posou falešnou, posou fariseů. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Ďalšie slovo má pán posl. Hudec.
Posl. Hudec: Slavná sněmovno!
Vývody pana kolegy posl. Pika, ač snad byly pro někoho
velice přesvědčivé, mne přece o účelu projednávaného návrhu zákona
nijak nepřesvědčily. (Výkřiky. Hluk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Prosím o ticho.
Posl. Hudec (pokračuje): My díváme se na projednávaný návrh takto:
Projednávaný návrh má titul "Vládní návrh zákona, kterým se ruší a mění některá ustanovení řádu volení v obcích". Tento titul je však falešný, neboť neodpovídá účelu projednávaného návrhu. Správný titul by měl zníti takto:
Vládní návrh zákona na odročení nepohodlných a nežádoucích voleb do obcí. To je pravý smysl a účel této tak zvané novely a proto má již docela jinou příchuť. Je to zvláštní, výjimečné opatření politické na odročení voleb o jeden rok a tím i návrh na uchování dosavadní državy vládních stran v obcích.
Meritorně obsahoval původní návrh několik zrnek, jež možno bylo zařaditi do kategorie reformy. Ústavně-právní výbor však zamítl i tato zrnka, takže novela nemá vůbec žádné ceny. Za pokrok bylo možno považovati volbu starosty plénem obecního zastupitelstva, čímž přiznávalo se, že nikoliv jen početní síla té které strany nebo skupiny je jedinou a vždy správnou potencí k vedení obce, nýbrž že takovouto potencí je také i určitá kvalifikace k vedení úřadu, charakter a mravní kvality osobnosti takové, její vážnost i autorita a proto důvěra většiny zastupitelstva a tím i občanstva k osobnosti takové a nikoliv jen nějaký, často i náhodný, početní výsledek volební. Nové toto ustanovení nevylučovalo, aby starostu měla nejsilnější skupina, ale nikoliv automaticky, nýbrž důvěrou většiny, stejně jako třeba i strana nebo skupina nejmenší, která sice nebude míti automaticky počet, ale může míti osobnost, která získá důvěru i stran a skupin jiných. Ustanovením tímto vnášeno bylo do obecního volebního řádu jisté oduševnění proti dosavadnímu nahému materialismu početnímu. Sdružování ovšem i nadále hrálo by svou roli jako dosud. Poměrné volební právo znamená zajisté poměrné zastoupení podle početní síly té které strany, ale poměrné volební právo znamená také - a v obcích především - nutný kompromis, součinnost celého sboru nebo valné jeho většiny. A poměrné volební právo má a musí v praksi znamenati především i účelné zužitkování schopností a charakteru i stran nebo skupin malých a jejich kvalifikovaných a důvěryhodných jednotlivců na prospěch obce. Je hříchem na demokracii i hříchem na všeobecných zájmech státu a národa, když při poměrném volebním právu malé skupiny jsou po zvolení svém v jakémkoliv již zákonodárném, nebo správním sboru skupinami silnými nebo zkartelovanými přezírány, bagatelisovány anebo dokonce znásilňovány, když politickým svým charakterem i tendencemi mohly by dobrou hřivnou přispívati na onu positivní práci, které v našich beztak velice rozháraných poměrech je tolik a tolik třeba.
Dále snažila se novela v §u 53 hledati aspoň přesnější formulaci a důvody pro ztrátu mandátu v obecních zastupitelstvech. Ve výboru však i tato přesnější a demokratická formulace padla, ztráta mandátu nastává opětně zcela jednoduše vystoupením nebo vyloučením ze strany, na jejíž jméno zněla volební skupina, která zvoleného kandidovala. Dosud případy takové vedly jen ke zmatkům a sporům a také k nejednotné praksi. Je samozřejmo, že při vázaných kandidátních listinách musí býti strany chráněny před zneužitím svého politického štítu ku přeběhlictví, když jednou již zvolený viděl by ve straně druhé větší prospěch anebo cokoliv jiného. Ale jsou také jiné případy, než jen takovéto, řekněme snad čistě osobní. Rozklad sociálně-demokratické strany ukázal zajisté velice názorně a přesvědčivě, kam by vedl zase čirý mechanismus pro určování ztráty mandátu z důvodů přestoupení ke straně jiné. Jako na jedné straně individuelním přestupem k jiné skupině nebo k jinému politickému útvaru mohla by kandidující původní strana zůstati bez zastoupení, nebo býti citelně zkrácena, ač by jí zůstalo voličstvo; tak však zase na straně druhé mohla by původně kandidující strana zůstati v obecním zastupitelstvu neb i v Národním shromáždění jenom se svými věrnými zvolenci, ztrativši zatím přestupem anebo vyloučením celé obce neb i celé obvody, nebo v úhrnu celé massy voličstva, které by nyní zase zůstaly bez zastoupení nebo daleko bez zastoupení poměrného, a oni původní zvolenci zastupovali by pak buď jen sebe nebo jen zlomek bývalého svého voličstva.
Nechci tuto stránku věci blíže rozváděti. Myslím, že osud strany sociálně-demokratické je tak názorným příkladem velkého slohu, že přesvědčuje každého dostatečně o absurdnosti onoho čiře stranického mechanismu, aby man dát vždycky pozbyli ti, kdož přestoupili ku straně jiné, nebo aby mandát podrželi vždycky ti, kdož zůstali u strany původní, i když ke straně jiné přestoupila valná část, anebo - v obci - i veškeré jejich původní voličstvo.
Vzhledem k dosavadním zkušenostem nemohla se novela vyhnouti této důležité otázce, avšak zůstalo zase při starém. Poměrné volební právo je zajisté určitý mechanismus, a tudíž mechanismus tento musí přihlížet i k takovým možným základním poruchám. A když tvůrci novely byli tak precisní, že neopomenuli dáti do paragrafu, že zvolený ztrácí mandát, když zemřel, tož i ohledně živých vyžadovala by se formulace ještě přesnější.
Náš volební řád řízen je duchem o nedotknutelnosti stran dnes existujících, resp. vládnoucích. Strany ty se domnívají, že jsou věčny a nepomíjitelny jako Bůh (Tak jest!), třebas by některá i velice znatelně pomíjela.
Nemohu při této příležitosti nevzpomenouti našeho vyloučení z prvé sněmovny a zbavení mandátů z důvodů našeho vystoupení ze strany, které však nebylo individuelní, nýbrž kolektivní i s voliči potud, že místo uzmutých nám dvou mandátů získali jsme při brzkých volbách tři. Věc byla tehdy ještě daleko horší, neboť byli jsme vyloučeni z Národního shromáždění zřejmě nezákonně, s porušením § 3 provisorní ústavy. Jestli ještě dnes odváží se někdo tvrditi, že ony nám odňaté dva mandáty patřily sociální demokracii, pak ovšem patří jí dnes i všechny mandáty komunistické, a patřily by jí všechny mandáty získané na firmu sociálně-demokratickou až do příštích voleb, i když by z celé strany zůstalo jen těch asi 70 původních poslanců. Jestli tohle chcete snad nazývati poměrným volebním právem a poměrným zastoupením, a jestli takhle by měl býti vykládán i taxován duch zákona o poměrném právu volebním, a jeho určitém mechanismu, tož ovšem každá opravdová demokracie by za to slušně poděkovala.
Pýcha však předchází pád. Sociální demokracie a její státníci, kteří nás vyhnali z prvého Národního shromáždění za vedení p. kol. dr. Meissnera, jako předsedy ústavního výboru, nakonec těžce odpykala svou politiku, před níž my jsme varovali a kterou jsme odnesli také vyloučením z Národního shromáždění, že jsme hájili republiku, jednotu a zdraví strany. Dnes sociální demokracie, pyšná a vedoucí kdysi zde strana, nalézá se se svými 50 mandáty v zajetí stran nesocialistických a vliv její nemůže se plně uplatniti, poněvadž dnes při každém politickém handlování a kompromisování s měšťanskými stranami ozve se tato odpověď od těchto stran: Co chcete - máte 50 mandátů, ale nepatří vám - uděláme nové volby! Strana, která svým bývalým příslušníkům vzala 2 mandáty, a tito se svými voliči si pak dobyli 3, musí dnes slyšeti uštěpačná i pohrůžná slova od měšťanských stran, že drží nynější počet svých mandátů věcně neprávem.
A nyní přecházím k pravé podstatě a účelnosti projednávaného zákona. Účelem jeho není reforma volebního řádu do obcí, nýbrž oddálení voleb. Jak jsem již poznamenal, pýcha předchází pád. Když velikášství a zhrdnutí dostoupilo vrcholu, byly celé strany vyhozeny z vlády a my dokonce jsme byli vyhozeni z parlamentu. A dnes ta strana, která byla těžkým vojem onoho režimu, a dnes ten režim, který dělal tuto politiku, bojí se nových voleb. Ona strana z důvodů stranických a onen režim z důvodů státních. Jedná se sice jen o nové volby do obcí, ale výsledek těchto voleb vrhl by zajisté pronikavý reflex i na Národní shromáždění a přeměnil by i zde všechny hodnoty. Jako po prvých volbách do obcí, jež přinesly veliký úspěch stranám socialistickým, najmě sociální demokracii, projevila se ona vůle i snaha po přestavbě vlády a režimu a způsobila pád prvé všenárodní koalice na prospěch koalice rudozelené, tak zajisté i nyní po výsledku nových voleb obecních projevily by se obdobné tendence, v jiném však směru a smyslu. A proto jsou obavy před novými volbami do obcí. Dnešní složení obecních zastupitelstev je již ve smyslu poměrného zastoupení nepravdou, jak ukazují každé volby doplňovací. (Posl. Langr: To by musily býti každý rok nové volby!) Ale zde, pane kolego Langře, vypršuje období. Je samozřejmo, že se to mění každý rok, ale tyto volby jsou legální.
První volební období, zákonem stanovené poprvé na 3 roky, dospělo právě ku konci a ústava žádá volby nové. Poněvadž však vládnoucí strany nových voleb si nežádají, musí jíti ústava stranou a nové volby nebudou. A aby nenastal stav ex lex a my se nepodobali v tomto ohledu předválečnému Rakousku nebo Maďarsku, má nám vypomoci právě projednávaný zákon, novelisující domněle zákon dosavadní.
Jsem zajisté na tolik loyální, že přiznal jsem i ona dobrá zrnka, jež novela původně obsahovala. Ale to není její smysl a prakticky nebude novela tato znamenati skoro nic. Novela sama je také i jinak hluchým provisoriem, neboť v důvodové zprávě slibuje vláda ještě další a širší změny volebního řádu, ale až později, snad k těm novým volbám, které ovšem mohou býti napřesrok zase "odnovelisovány" o rok další. Nám zajisté, slavná sněmovno, nemůže býti vytýkáno, že bychom vůči republice dělali nějakou politiku negace nebo neloyálnosti. My dle svých sil hájili jsme vždycky zájmy republiky, zatím co jiné, na výsost "státotvorné" strany nechávají si svůj republikanism - třeba i ten "českovenkovský" - i svou státotvornost velice dobře v různých formách platiti na účet té republiky, upadající stále do větších dluhů a vyšších daní. My bychom tedy také dovedli uznati situaci, kdyby zájem republiky toho vyžadoval, ať již z důvodů politických, národnostních nebo mezinárodních, aby volby nějakou novelou zákona byly odročeny.
Mohou pro stát nastati situace takovéto. Dnes však nenahlížíme, že by situace taková byla. Dnes situaci takovou mají jen některé vládní strany, to však ještě netřeba jmenovati zájmem republiky a národa. My naopak jsme toho názoru, že nové volby, které jsou řádnými a nikoliv předčasnými, by přinesly ozdravění ve mnoha a mnoha obcích a že by daly všeobecné politice pravdivější základ, než byly s to dáti volby minule konané v době jisté politické extase, stranické nevykvašenosti a popřevratovém opojení. Změněná konstelace politických stran působí ve mnoha obecních zastupitelstvech sváry, nedůvěry a zmatky, a nové volby vyčistily by trochu politický náš vzduch.
Nechybím zajisté, řeknu-li, že těžiště nových voleb do obcí spočívá mezi stranou sociálně-demokratickou a stranou komunistickou. A nepřeháním, řeknu-li, že nové volby odročují se s poukazem na komunisty, kteří oproti sociální demokracii jsou dnes v dělnictvu a v dělnickém voličstvu v převaze. Tak zvaná státotvorná sociální demokracie jest stavěna jako protiváha komunistů, kteří vůči republice upadli v politiku negace a zásadní oposice vůči každé vládě, kterou nazývají měšťáckou. Tu ale vzpomínám si, slavná sněmovno, na toto: Staré Rakousko mělo jednoho dobrého a rozumného státníka. Byl to baron Beck. Byl konservativec, ale neuzavíral se pronikavým reformám, chtěl rozumět Rakousku a chtěl prováděti asanaci. Když po prvních volbách za všeobecného volebního práva přivedl tehdejší vůdce celorakouské sociální demokracie dr. Adler na Reichsrat místo slibovaných jen 40 sociálních demokratů těchto tehdy ještě obávaných lidí 87, a když z toho i tomu Adlerovi šla hlava kolem a drbal se za uchem, co bude dělat s takovou armádou, zvyklou a vychovanou na zásadní oposici, tu baron Beck neztratil jako ministersky předseda rovnováhy a řekl v jednom svém exposé: "Sociální demokraté jsou mně přece milejší zde v zasedací síni parlamentu než na ulici." (Posl. Hackenberg: Ale tenkráte vy jste tam byl také!) Ano, já také, já sebe nevyjímám. A osvědčilo se to. Abych se tedy nevyjmul, řeknu toto: My sociální demokraté tehdy začali jsme skutečně choditi více na Reichsrat a méně na ulici, a jak všeobecně známo, dospěla tato politika v české soc.-demokratické větvi konečně až k válečné rakouské politice kol. dr. Šmerala a také ovšem našeho bývalého kolegy Tusara, kteroužto politiku ovšem někteří z nás zase již s největším úsilím potírali až do toho našeho vyhození z našeho revolučního Národního shromáždění. To byla naše národní a státoprávní výslužka.
Nevím tedy, jestli i některý náš rozšafný státník neměl by přijmouti orientace a mentality Beckovy a říci si, že i komunisté dali by se lépe vidět v obecních zastupitelstvech a v Národním shromáždění nežli na ulici. Zde v Národním shromáždění dochází sice někdy také k revoluci a vzpouře, jak zažili jsme v pátek s pány kolegy německými, ale promenády ulice jsou půdou ještě choulostivější a teče na nich často a zbytečně krev, a to nejen proto, že jsou komunisté, nýbrž také někdy i proto, že jsou nerozvážní státníci anebo byrokraté. Toho doklady máte, myslím, i z našeho zápasu národnostního a politického za starého režimu.
Myslím proto, aby se nezapomínalo, že i v řadách komunistů je československé dělnictvo, valná část našeho pracujícího lidu, který svou prací přispívá k tvoření a udržování sociálních hodnot. A myslím, že přese všechny omyly i bludy, jež komunistické teorie obsahují, naši komunisté ani v obecních zastupitelstvech ani v tomto Národním shromáždění nesáhli k takovým prostředkům jako Němci, kteří jsou stále taháni do vlády, jimž se stále nadbíhá a jimž snad se nabízejí i koncese na úkor jednoty státu. (Souhlas.)
Nebudu snad podezříván z nějakého přátelství ke komunismu a komunistům. Vždyť naše strana vznikla především z odporu vůči komunismu jako utopii a vůči bolševismu jako politické koncepci násilí, když ještě i nynější sociální demokracie stála na rozcestí a vlastně i v bolševismu. V našem nazírání na komunismus, Moskvu a třetí internacionálu nezměnili jsme ničeho. Nesouhlasíme také a nemůžeme souhlasiti s politikou komunistické strany v našem Národním shromáždění.
Jest zajisté v našem státě a při politice našich vládních koalicí i našich vlád velice široké pole pro kritiku a pro oposici. Ta oposice jest nutností, neboť v leckterém státním ústrojí by nastala hniloba a rostla by i reakce. Ale oposice tato musí státi na půdě republiky a vycházeti ze zájmu národa, třeba oposice ta v hlavní podstatě své zastupovala i specielní zájmy třídní. Negace vůči státu a potírání šmahem všeho, co znamená dnešní republiku a její zřízení, to je politika nemožná a pro jakoukoliv stranu neudržitelná. V tomhle naši komunisté, po mém skromném mínění, zásadně chybují a ženou svou politiku na úskalí, kde dříve či později musí nastati ztroskotání, neboť to české dělnictvo, jak za války se ukázalo, cítí národně a v určitých rozhodujících chvílích instinktivně zhostí se rázem formulí a učení, jež i třeba léta bylo mu hlásáno.
Jestli však komunisté, v jichž táboře nalézá se značný kádr českého dělnictva, dělají dnes politiku negace vůči republice a způsobují parlamentárně citelné obtíže české politice oproti destruktivní politice německé, pak přece jen, myslím, státnická rozvaha žádá, aby nebylo používáno takových metod, jež znamenají se strany vlády a vládních stran obcházení ústavy a všelijaké manipulování s ústavou.
Proti nezákonným činům a nezákonné propagandě stojí vždycky zákon a budiž užito zákona. Žádný stát, má-li býti státem, nemůže trpěti propagandy, činů a politiky směřující proti státu a obecnému pořádku. Nerozpakuji se říci, že stát musí ve vážných případech použíti i opatření mimořádných. Avšak používati cest a prostředků, jež zřejmě zase nesou známku mimořádné a výjimečné ochrany pro některou stranu vládní anebo pro koalici vládních stran - to je metoda, která páchne již využíváním a zneužíváním moci, nechci-li již říci politickou násilností. Metody takové musily by působiti jen dráždivě a ponoukati ku vzdorům a nepřispívaly by nijak k uklidňování politických protiv.
Novými volbami, samozřejmě, dostali by se i komunisté v určitém počtu do obecních zastupitelstev. Avšak, pánové, ti komunisté tam již jsou a dostanou se tam za rok také. A není nijak na prospěch našeho politického a státního života, jestli vládní strany vyšlou komunisty na celoroční agitaci mezi voličstvo s tou parolou, že odsunutí řádných voleb je politikou využití moci stranami vládními.
I komunisté jsou nuceni v obecních zastupitelstvech, při oněch drobných a lokálních zájmech, jež obecní zastupitelstva representují, dělati politiku positivní. Jedná se o chudinství, místní školství, zdravotnictví, dávky a daňové přirážky, osvětlování, bytovou otázku, cesty atd., a zde to již s revolucí nejde, zde praktické otázky a požadavky dne určují železnou mocí praktické rozhodování. A vůči eventuelní negaci nebo zásadní oposici kterékoliv strany máte zase koalice i v obecních zastupitelstvech a vůči sabotáži nebo nezákonnostem má vláda prostředek rozpuštění zastupitelstva.
Myslím proto, že strach před komunisty je dnes již opožděný a zastaralý. Bylo kdysi nebezpečí, dnes již ne, zejména ne v obcích. Již je po světové revoluci a dnes v ni již nevěří ani jediný komunista rozumný, rovněž tak jako již nevěří v blahobytný komunistický stát. Rusko vyléčilo i komunisty. Když pan Čičerin může si v Janově sednouti s panem Lloyd Georgem i ostatní měšťanskou i monarchistickou společností a když týž pan Čičerin vypůjčuje si od Lloyda George peníze a ten pan Lloyd George nebojí se panu Čičerinovi půjčiti, pak myslím, že ten komunismus je dnes již hodně jinaký, než byl v nedávné ještě době, kdy hlásáno bylo vyhlazení všeho nekomunistického tvorstva. (Hlas: Vy byste potřeboval více než Čičerin!) Já jen konstatuji fakt, co se stalo, i před komunisty.
A proto dnes komunisté v některém obecním zastupitelstvu, v některé obci, i když by tam měli většinu, a právě kdyby tam měli většinu, budou místo světové revoluce hlasovat třeba i pro nějaký ten pivní krejcar, aby mohli vyplatit remuneraci nějakému svému starostovi, nebo aby si mohli spravit cestu k té své vsi.
Neshledáváme proto žádného vážného
důvodu pro oddálení obecních voleb a důvod ten spatřujeme jedině
ve snaze vládních stran držeti i nadále své posice, neodpovídající
dnes novému rozvrstvení stran politických. Nejedná se tedy o nijakou
reformu volebního řádu. Novela tato je politickým opatřením k
oddálení řádných voleb a dalšímu pojištění držav vládnoucích stran
na další jeden rok. A je to také zvláštní politická koncese sociální
demokracii - a to je již politické privilegium. Z důvodů těchto
nemůžeme hlasovati pro předlohu, která je ostatně malým zmetečkem,
poněvadž hlasování pro předlohu tu je sankcí nikoli k nějaké volební
reformě, nýbrž sankcí k oddálení řádných voleb. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalej pán posl. Hackenberg.
Posl. Hackenberg (německy): Dámy a pánové! Jest nesporno, že řád volení v obcích potřebuje reformy. Bylo také již vládou a stranami většiny uznáno, že jest zapotřebí změny řádu volení v obcích, a měli jsme již v senátě předlohu, která se tímto volebním řádem zaměstnávala. Dnes pak jest nám raditi se, ne o této předloze, která byla předložena senátu, máme před sebou předlohu novou, která má rovněž přivoditi některé změny řádu volení v obcích. Jestliže bychom však tuto předlohu, o níž nyní jednáme, chtěli poznačiti jako reformu volebního řádu obecního, bylo by to poznačení klamné, klamná zpráva.
Nebyly to věcné důvody a pohnutky, jež vedly k této předloze, nýbrž byly to, jak víme, čistě politické pohnutky, jež ponuknuly strany většiny, aby tato vládní předloha byla podána. Při této předloze nejde o nutnou změnu zákona o řádu volení v obcích, nýbrž jde pouze a výhradně o to, aby se prodloužila doba mandátu nyní zvolených obecních zástupců. Nechce se letos do voleb. A protože mají volby býti odloženy, musila se tato předloha zákona sněmovně podati.
Dospěl čas, aby byly volby. Nechci o tom promlouvati, nepřicházíme-li nyní se zákonem již pozdě, zdali doba mandátu již nevypršela. Lhostejno asi, zdali zákon bude usnesen několik týdnů dříve nebo později. Jen chci podotknouti, že zástupcové stran většiny, kteří se domnívají, že touto předlohou byla lhůta dodržena, jsou na omylu. Neboť věc se má tak, že není již dosti času, aby tytéž lhůty, k nimž saháte, abyste své mínění odůvodnili, a které platily před třemi roky při volbách, platily opět i nyní. Jestliže jste před třemi roky provedli volby v červnu, a zvolení zástupcové mohli nastoupiti svůj úřad teprve mnohem později, totiž v červenci, nelze z toho dovozovati, že se teprve v červenci volby mají vypisovati, nýbrž že doba mandátu vyprší v červenci, a jestliže jste volby nerozepsali včas v červnu, nepřišli byste ovšem, dodržujíce všechny tyto lhůty, k mandátní době, počínající červencem, nýbrž počínající teprve zářím nebo snad ještě později, kdyby proti některé volbě byl podán odpor nebo během řízení podáno odvolání proti volebnímu řízení přípravnému. Tedy jest nesporné, že tato předloha byla sněmovně podána velmi pozdě. Ale to nemá takové důležitosti, nýbrž důležitá jest jedině okolnost, co bylo touto předlohou zamýšleno.
Ostýchali jste se podati sněmovně předlohu či návrh, kde by nic jiného nebylo vysloveno, nežli účel této předlohy. Bylo by úplně postačilo, kdyby byly strany většiny přišly s návrhem v tom směru, že se volby odkládají na příští rok. Nepotřebovali jsme nic jiného. To jest vás účel a nic jiného. Že tomu tak jest, to pánové ze stran většiny v ústavním výboru beze všeho musili připustiti. Hned jim to vyložím.
Podali jsme během porady o této předloze celou řadu pozměňovacích návrhů a když jsme počali je odůvodňovati, proč by to neb ono ustanovení předlohy mělo se změniti nebo doplniti, přišli pánové ze stran většiny a pravili nám, že nahlížejí, že předloha není nic celého, že neznamená reformu volebního řádu. To že ani se nezamýšlí, (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) aby se provedla přiměřená reforma. Tato předloha ze jest toliko dílem částečným, správkou, a že se pomýšlí na to, přijíti na podzim s pronikavou reformou řádu volení v obcích. Táži se vás nyní: Když máte úmysl s předlohou reformní přijíti na podzim a když se do podzimu na základě této předlohy zákona volby konati nemohou, nýbrž budou volby teprve v roce příštím, k čemu bylo třeba k návrhu, který jste vlastně zamýšleli podati, aby byly volby o rok odloženy, připojiti ještě některá jiná ustanovení a provésti takové příštipkářství, jaké ukazuje tato předloha? Styděli jste se doznati, že zde o nic jiného nejde, nežli o odklad voleb, abyste zachovali svoji mocenskou posici v obcích. To byla celá příčina, která vás k tomu vedla, abyste olemovali vlastní účel, který touto předlohou sledujete.
A nyní bylo nám za rozpravy řečeno, že není toliko v zájmu té neb oné strany koalice, nýbrž konečně i v našem zájmu, když se volby letos konati nebudou, ale odloží se na příští rok. Aby se naše chování v této věci nepokládalo za demagogické, chci se také hned obírati touto námitkou. Má a musí nám býti úplně lhostejno, zdali se volbami přivodí přesunutí mocenských poměrů v obcích čili nic. Směrodatným vodítkem může a smí jediné býti, na jakou dobu byli ti zástupcové voleni, kteří dnes v obecní síni sedí; to jest jen a jedině pro nás rozhodující. Tak mohu tedy jménem své strany prohlásiti, že jest nám úplně lhostejno, zda by také u nás došlo na nějaké přesunutí mocenských poměrů, a že se vsí vážností a ostrostí proti odkladu obecních voleb protestujeme. Při posledních volbách v obcích dosáhli jsme v mnoha obcích většiny zástupců. Máme v mnoha obcích představené a starosty, ale nenapadá ani našim zástupcům, ani vedoucím lidem v obci, aby lpěli na svém úřadě, k němuž důvěrou voličstva byli povoláni. V těžké době převzali naši zástupcové správu věcí obecních a nepřejali správu obecní v takovém stavu, aby bylo bývalo příjemno do ní vstoupiti; byloť dříve v obcích přemnoho zanedbáno, a to v době, kdy by bylo možno bývalo bez všelikého velkého nákladu, jaký vyžaduje doba přítomná, opatřiti pro obyvatelstvo, co jest dobré a úspěšné. Nebyla to tedy žádná příznivá doba, kdy naši zástupcové na základě všeobecného volebního práva do obecního zastupitelstva vstoupili, a jest samozřejmé, že jsme v této těžké poválečné době nebyli s to, abychom v obecních síních uskutečnili požadavky, jež jsme si namnoze vytkli. Přihodilo se pak, že jsme z této příčiny z některé obce ne vypuzeni, nýbrž zatlačeni z většiny do menšiny. Avšak nepociťujeme to jako nehodu a nenalézáme v tom odůvodnění, aby pro to volby obecní musily býti odloženy. Naopak, většina našich obecních zástupců a i představení, kde takoví jsou, hledí toužebně vstříc dni voleb, aby i ostatním, oněm, kdož naši činnost kritisují a většinou nespravedlivě kritisují, dali příležitost k spolupráci. Nemáme tedy příčiny, připojiti se k žádosti stran většiny ze strachu, že ze svých posic budeme zatlačeni, nýbrž naopak, máme plnou příčinu, abychom si se vší vážností voleb přáli a se vší vážností proti této předloze se postavili.