Nynější obecní zastupitelstva byla voliči vypravena tříletým oprávněním a je to věc neslýchaná, že se zneužívá zákonodárství státu, aby se znemožnil projev vůle obyvatelstva, který by podle platných předpisů zákonitých měl býti bezpodmínečně vyžádán.
Předloženým návrhem zákona česká demokracie se odsoudila podle našeho mínění i u těch, kteří tohoto přesvědčení dosud ještě neměli.
Nechť voličstvo pozná i na tomto příkladě, že českým stranám většinovým není svatým ani nejvyšší zákon demokracie, podle něhož vůle obyvatelstva projevená volbami by měla tvořiti základ pro utvoření věcí právních i státních.
Odvracíme se od tohoto počínání
s rozhořčením. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Houser.
Nežli mu udělím slovo, chci upozorniti, že ve zprávě výborové na str. 3 v § 8 v odst. čtvrtém od spodu je tisková chyba. Tam je: "Odepře-li obecní zastupitelstvo souhlas s resignací, je resignující oprávněn odvolati se, ať v prvé nebo druhé instanci, k dohlédacímu úřadu, který rozhodne s platností konečnou." Omylem tam zůstala slova "ať v prvé nebo druhé instanci", která tam nepatří, jak už to konstatoval pan zpravodaj.
Pan posl. Houser má slovo.
Posl. Houser: Slavná sněmovno! Češi bývali hrdi na svou samosprávu. Obecní a okresní zastupitelstva byly sbory, které byly určeny ke správě obcí a okresů, ale které znamenaly ještě více. Hledělo se na ně jako na sbory zcela naše, české, a viděla se v nich záruka české samostatnosti. Užívalo se jich i k politickým projevům, které bývaly zahroceny proti vídeňské vládě, mluvily o demokracii a končily dobytím českého státního práva. Až toho dobudeme, potom si je upravíme po svém, zcela demokraticky. Už máme půl čtvrta roku samostatnost, veliká řada našich obcí nemá však volených obecních zastupitelstev. Mnohá byla státními úřady rozpuštěna a místo nich byly dosazeny správní komise. Zákon o obecním zřízení říká: Nejdéle v 6 nedělích po rozpuštění obecního zastupitelstva rozepsána budiž nová volba. Ale ten zákon provádějí naše úřady jen, kde chtějí, a tak máme celou řadu obcí se správními komisemi. Ta protizákonnost je tak nestydatá, že v Hodoníně došlo k vypsání volby ne po 6 nedělích, ne po šesti měsících, nýbrž po půl druhém roce. V samosprávných okresech jsme mívali volená okresní zastupitelstva. Ta byla rozpuštěna a místo nich úřadují okresní správní komise, které jsou jmenovány státním úřadem. Někde jmenuje vláda docela jen jednoho člověka jako komisaře.
Pro dobu, kdy nezasedal sněm, byla svěřena správa zemského hospodářství zemskému výboru, který byl zvolen ze sněmu. Zemský výbor byl rozpuštěn a místo něho byl ustaven zemský správní výbor a členy jmenovala vláda.
Na všech polích veřejné správy naší vidíme, že se vůle občanstva odstrkuje a že čím dále tím více vládne absolutismus vládní. Demokracie pláče a vládní absolutismus jásá. A naše veřejnost? Politické strany? Politické stranictví u měšťáků a socialistů je tak nemorální, že všechno to jmenování se děje s jejich souhlasem. Pro všechny ty sbory vybírají se totiž jen jejich příslušníci a tak se posilují vratké posice těchto stran. Komunisté jsou všude vylučováni. Chce se upevniti posice měšťáků a socialistů, chce se brániti rozvoji komunismu. Nezabrání se. Kdekoli se postavila komunismu hráz, sbíral na ní své síly, až tu hráz prolomil. I tuto překážku komunismus jistě že také odstraní. Československo má však celé země, v nichž obecní volby vůbec nebyly provedeny. Je to Slovensko a Podkarpatská Rus. Zákon obsahující řád volení do obcí nabyl účinnosti koncem roku 1920, ale nebyl proveden dodnes. Příčina je bezesporná: Obce by dostaly obecní zastupitelstva komunistická a luďácká. U českých nacionálů a socialistů se to zastírá poukazem na veliký vliv Maďarů, kteří by některé obce ovládli. Doufají, že časem oni sami strhnou Slováky na svou stranu. Marná naděje; lid se nezískává krvavým režimem, který tam české vlády důsledně provádějí. Nešťastná Podkarpatská Rus, tato Asie v Československu, je snad jediná země v Evropě, kde nebyly po válce provedeny volby, ani do Národního shromáždění, ani do sněmu, ani do obcí. Jsou prý proti tomu zájmy státu. Stát má tedy v Podkarpatské Rusi jiné zájmy, protivné zájmům národa. Těm se má národ podrobiti. Národ je tady pro stát, a ne stát pro národ. Pěkná charakteristika našeho státu! (Výkřiky posl. Tausika.)
Víme o tom, že ve schůzi koalovaných stran slovenských před rokem p. min. předseda projektoval volby na Slovensku na září minulého roku. Dnes jsme slyšeli jeho prohlášení v ústavně-právním výboru, že tato předloha nemá odložit obecních voleb ve státě tam, kde nebyly dosud konány, a že v Podkarpatské Rusii dojde k volbám do Národního shromáždění letos na podzim. Přijímáme to jako závazný slib. Minulý pátek, právě kdy měly býti podle zákona připraveny volby do obcí po celé republice, přistoupil ústavně-právní výbor k projednávání této vládní osnovy zákona. Vláda zakrývá ve své důvodové zprávě nezákonnost nevypsání voleb úmyslným klamem. Říká, že volební období obecních zastupitelstev uplyne v četných případech již v červenci.
Pravda je tato: První volby byly konány 15. června 1919. Lhůta k podání námitek je osmidenní. Dohlédací úřady svolaly po nich do 8 dnů nově zvolené členy obecního zastupitelstva ke schůzi, aby zvolili starostu, náměstky a obecní radní. Nastupovala tedy již 24. června a každý den následující mnohá zvolená obecní zastupitelstva úřad. Volbu po 3 letech má rozepsati dohlédací úřad tak, aby přípravy k ní byly včas skončeny a aby byla provedena před uplynutím období starého zastupitelstva. Do 24. června však, ani do dneška, nebyly volby ani vypsány. (Výkřiky posl. Toužila.)
Je to ponižující fakt pro stát, že jeho úřady jednají proti zákonu. Dopustily se toho dohlédací úřady všechny, jako by k tomu dostaly rozkaz z ministerstva. Vládní zástupce prohlásil ve výboru ústavněprávním, že to učinily dohlédací úřady samy o své újmě. Uvidíme, jak se k nim zachová ministr? Ne, nic neuvidíme. Protizákonné jednání československých vlád je tak časté, že žijeme téměř ve vládní zvůli a úřady sotva jednaly - třeba ne na rozkaz - proti úmyslům vlády. (Výkřiky posl. Bubníka.)
Těžiště navrhovaného zákona je v § u 10, a to v jeho 1. odstavci. Má se jím ustanoviti, že se obecní zastupitelstvo volí vždy na dobu 4 let, kdežto podle zákona dosud platného je první funkční období 3leté. Čtyřletá doba funkční se jím zavádí i pro to období, které právě uplynulo. To znamená: Nemá býti volby do obcí, po níž volá obyvatelstvo ve všech krajích tohoto státu. Vláda na radnicích se ponechává dále lidem, kteří byli voleni jen na 3 léta, často nemají důvěry voličstva a nebudou cítiti odpovědnost za radniční hospodářství. (Posl. Toužil: Nebude za rok podán nový zákon na odklad těch voleb?) Možná! A příčina? Kdyby byly volby dnes, znamenalo by to ztrátu radničních posic, zvláště pro sociální demokraty. Všechno ostatní, co návrh zákona přináší, má jen přikrýti nahotu sobectví upadajících politických stran, které je v tomto paragrafu. (Potlesk stoupenců řečníkových.)
Těžké starosti dělá vládě a vládním stranám strana komunistická. Jejím ustavením změnila se namnoze tvářnost obecních zastupitelstev. Ty změny, že jsou na radnicích skupiny zástupců komunistických, vyjadřují sice fakt, že v obci komunisté jsou, ale počet jejich zástupců neodpovídá smýšlení občanstva. Radnice však mají býti pravým jeho výrazem. Co tu třeba učiniti? Zdržeti volby, se nám radí. Tu by mělo býti příkazem: Vypsati volby hned, aby se ukázalo, čeho si přeje občanstvo, a jaké chce mít zástupce. V některých obcích, kde měli značnější zastoupení komunisté a kde prováděli politiku komunální proletariátu příznivou, se to stalo. Světlá na příklad, Slaný, Něm. Brod, Hodonín, ukázaly naši sílu a je jisto, že obavy z voleb, strach z komunistů diktovaly tuto předlohu.
Všechny řeči, všechen tisk vládní a vládě sloužící, i tato předloha by rády zastřely úmysl, aby volby nedosvědčily velikost strany komunistické. (Tak jest!) Bojí se, že by s jejich výsledky musilo dojíti k přesunům v politické moci jednotlivých stran. Ukázalo by se, že nynější složení parlamentu je v rozporu s vůlí občanstva, (Zcela správně!) a že by musil býti rozpuštěn. Po volbách před třemi léty bylo nemožno dál ponechat ministerstvo Kramářovo. Volby dnes by dokázaly nesmyslnost nynější vlády a podíl jednotlivých stran na ní. Při volbách do Národního shromáždění by došlo k rozkladu skoro všech stran koalovaných, a proto se jim všechny ty strany zuby nehty brání.
Co by znamenaly volby pro nynější systém vládní, ve všem zahrocený proti proletariátu? Veliké vítězství komunistické strany by potvrdilo pravdivý stav politických poměrů v Československu a toho stavu by vláda nemohla popírati ani před veřejností domácí ani zahraniční. Všude by viděli, jak velice se kapitalistická vláda proviňuje u nás na proletariátu, (Výborně!) a že její nepřátelství a násilí, kterým pronásleduje jeho představitele, komunisty, má ráz hotové války občanské, protože je namířeno proti celé třídě.
Jednou přiznal smysl odkladu vládní list "Československá Republika". Napsal: "Každá vláda musí míti většinu, naše vláda československá musí ji míti rovněž a za dnešních poměrů není možné jiné seskupení parlamentních stran než seskupení v dnešní státotvorné koalici. V těchto dnešních poměrech by vládní koalici a úkolům, které ji ještě očekávají, neprospělo, kdyby některá z její složek utrpěla oslabení ve prospěch stran oposičních, byť i ve volbách nepolitických, za jaké mohou býti pokládány volby obecní, které jsou dnes nejzamilovanějším artiklem těchto oposičních stran. Výsledky předčasných voleb oposičních byla by tudíž mravně otřesena váha koalice." (Hluk a různé výkřiky poslanců strany komunistické.)
To je otevřené přiznání, že se u nás nedělají zákony proto, aby se prospělo obyvatelstvu, nýbrž že se dělají k udržení reakční vlády a k záchraně politických zbankrotělých stran. (Výborně! Potlesk poslanců strany komunistické.) Období, na které se volí členové zastupitelstev, má býti co nejkratší. Zvolení zástupci jdou na radnici, aby tam zastávali určitý program, který odpovídá přesvědčení voličstva. Voličové chtějí, aby se obecní hospodářství řídilo určitými zásadami. To je příkaz; a tu se může státi, že zvolení tomu příkazu vyhověti nedovedou nebo nechtějí. Kdo ten spor mezi volenými a voličem má rozhodnouti? Jistě že voličstvo! Kdo je tu povolaným kritikem, jehož rozhodnutí se musí poslechnouti? Ale může se státi také případ jako u nás: Český organisovaný proletariát v ohromné většině se odklonil od ideologie sociálně demokratické, která hlásá sociální vývoj za součinnosti třídy kapitalistické a přilnul k myšlence komunismu, zavrhující jakýkoliv kompromis a domáhající se komunistické společnosti pomocí diktatury proletariátu. Ptám se: Je to z občanského hlediska přípustné, aby tato veliká většina dělnické třídy byla v obecní správě buď bez zastoupení, anebo aby byla zastoupena nedostatečně? V naši republice pro tuto samozřejmou lidovou zásadu není smyslu. Vzpomeňme jen, že volební období do senátu je osmileté a do poslanecké sněmovny šestileté. Ve Švýcarech je ta lhůta tříletá. Náš volební řád do obcí ustanovil na ponejprv období tříleté, další období po 4 letech. Znamená v tom naproti Rakousku krok nazad. Tam jsme měli funkční období tříleté. Přichází-li se nyní s návrhem, aby i první období bylo čtyřleté proto, aby se udržela moc vládních stran, je to nemorální a, odpusťte, za našich poměrů nestydaté násilnictví. (Posl. Bubník: V ústřední správní komisi hlavního města Prahy sedí několik samozvanců!) Je to hrubá otrlost a nevybíravost v politických prostředcích.
Prodlužování funkčního období obecních zastupitelstev je tím více zavržení hodno, že naše obecní zřízení nestaví zvolené členy pod širokou kontrolu a oni hospodaří bez dotazu u občanstva. Jak docela jinak je v Curychu! Tam se musí předložiti všemu občanstvu k úvaze každá důležitá záležitost obecní a nejen předložiti k úvaze, nýbrž tam o ní všechno občanstvo hlasuje. K hlasování, k urnám je voláno občanstvo, jedná-li se o změny v obecním řádě, jedná-li se o usnesení městské rady, která ukládají obci opakující se roční vydání vyšší než 20.000 fr. nebo o zmenšení příjmu té výše.
V Curychu hlasuje veškeré občanstvo také o usneseních městské rady, jimiž se ukládá obci nové vydání jednou pro vždycky, i když je to na nové stavby v obnosu 20.000 fr.
Tam by se muselo všeobecným hlasováním schváliti, co v Praze usnese prostá radniční většina, když vyšle své členy k zájezdu do Paříže a dá jim statisíce z obecních peněz, které k tomu účelu opatřila obecní výpůjčkou, nebo když se povolují předsedovi správní komise a náměstkům veliké platy. Pražská správní komise jmenovaná vládou hospodaří bez ohledu na vůli voličů, ano proti jejich vůli! Poslanecké sněmovně byla předložena petice opatřená 30.000 podpisy voličů, v níž se protestuje proti jmenované správní komisi pro Velikou Prahu a žádají řádné volby obecní.
V Curychu rozhoduje všechno občanstvo o každém usnesení městské rady, jestli o to žádá nejméně 2000 občanů, nebo tehdá, když o to požádá jedna třetina všech členů městské rady. Curyšsko je měšťácký stát jako Československo, ale jeho demokracie se lidu nebojí. U nás sice se o demokracii mluví, ale má-li býti provedena, zmocňuje se stran, které žijí v nepřátelství se širokými massami lidovými, strach a chápou se každého prostředku, aby je potlačili. Když vládní orgány ji rdousí, jsou nástrojem politických stran a také tato předloha je jejich dílem. Budou se musit k tomu dílu přiznat, až zdvihnou pro ni ruce. Bude to nemaskovaná krádež práva, (Výborně!) které je dosud lidovým zákonným majetkem.
Ta krádež bude spáchána na dělnictvu, jehož je komunistická strana představitelem. Nikde na začátku naší samostatnosti nemluvilo se o milované republice více než v dělnictvu, a nikde nebylo horoucnější snahy po jejím zabezpečení než v dělnické třídě. Republika se zařídila jako stát kapitalistický a na dělnictvo se dívá jako na živel cizí. Republika nemiluje dělnictva: mají se v ní dobře nepracující příživníci, ale pro dělnictvo nemá ani nejnutnějšího chleba. Bere mu i občanská práva, jak dokazuje tato předloha. Varuji před tímto počínáním, které musí vésti na konec proletariát k přesvědčení: Tento stát je náš nepřítel. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Proletariát nevidí v obecních
volbách nějakou spásu. Jemu nynější způsob obecní správy k srdci
nepřirostl. Považuje dnešní obecní zastupitelstva za nástroj měšťácké
třídy a za formu přechodní. (Tak jest!) Ale i při tom využívá
jejich demokratických ustanovení a považuje jejich zhoršení za
zločin na občanských právech. Vítězná proletářská revoluce dá
správám obecním jiný charakter. Potom zmizejí nynější obecní zastupitelstva
s nuzným svým životem a sloužením kapitalistické třídě a na jejich
místě rozkvetou místní rady pracujícího lidu. (Výborně! Potlesk
komunistických poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo panu posl. Pikovi.
Posl. Pik: Slavná sněmovno! Řečníci oposičních stran posuzují osnovu zákona o změně volení do obcí jedině s hlediska politického. Neprávem se domnívají, že některým politickým stranám běží o zachování mocenského postavení v obcích anebo že se obávají obecních voleb. Jsem jist, že rozhodná majorita obecních správ s největší radostí by se podrobila novým volbám a že by s největší ochotou se zbavila břemene vedení obcí v dobách nejnepříznivějších. Zodpovědné postavení demokratických správ v obcích po válce bylo nejtěžším a nejnepříznivějším z dob trvání naší samosprávy, neboť doba poválečná uložila obecním správám nejtěžší úkoly za velmi trudných finančních poměrů našich obcí. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Kdybychom se i my postavili na stanovisko agitační demagogie jako komunisté, mohli bychom si jen přáti, aby tato strana převzala zodpovědnost v obcích, což by při nemožnosti splnění radikálních slibů a hesel znamenalo její úpadek a zklamání demagogickou agitací zlákaných příslušníků, jak se to stane všeobecně v dohledné době, až příslušníci komunistické strany prohlédnou, že strana ta založena byla na frási planých slibů a na dravých útocích proti seriosní, positivní a pro dělnictvo příznivé politice československé sociálně-demokratické strany dělnické. Jest tedy kritika osnovy zákona, jakoby šlo o politický zájem stran a o strach z obecních voleb, pouhým agitačním prostředkem na zastření pravé podstaty tohoto zákona. Konstatuji, že při budování volebního řádu do obcí bylo úmyslem stanoviti i pro první období trvání čtyřleté. Pro budoucnost neustanovuje projednávání osnovy nic nového, neboť čtyřleté období vlastně pro příští doby jest zákonem stanoveno. Bylo-li uznáno delší funkční období pro zákonodárné sbory, jest totéž nutno uznati pro sbory autonomní, kde častá změna ruší souvislost a časté volby o krátkém mezidobí rozrušují hospodářský a správní život obcí. Obec není politickým, nýbrž hospodářským a správním útvarem. Její důležité funkce hospodářské a správní, její rozmanitá působnost na poli humanitním a kulturním vyžadují méně politisování, víc však účelné práce a spolupráce, na kterou nejsou zvyklí komunisté. Každé nové volby v krátkých intervalech znamenají ztrátu jednoho roku pro klidnou práci a pro normální vývoj obce. Leč i jinak jest s hlediska věcného nutno posuzovati otázku prodloužení funkčního období.
Jde nyní o to, aby před sestavováním
obecních rozpočtů na rok 1923 umožněno bylo obecním správám zavésti
rovnováhu rozpočtovou po těžkých dobách finanční krise let předcházejících.
Podle zákona o finančním hospodářství obcí musí býti rozpočty
na příští rok schváleny nejdéle do konce října roku letošního.
Zpracování obecních rozpočtů jest nejhlavnějším a nejtěžším úkolem
obecních správ, ježto tím budují základnu svého hospodářství pro
příští rok. Letos však jedná se o důležitější otázku. V roce 1921
schválen byl zákon o sanaci obecních financí. Jeho účinnost však
nastala až v posledním čtvrtletí roku 1921, takže finanční efekt
se neprojevil v rozpočtu na rok 1922. Naopak průtahy se sanací
obecních financí a opožděná účinnost zákona způsobila obcím veliké
finanční nesnáze. Obce počítaly s účinností zákona od 1. ledna
1921 a podle toho vybudovávaly rozpočty. Poněvadž působnost zákona
byla opožděna, vznikly schodky za rok 1921, které bylo nutno dodatečně
uhraditi v rozpočtu na rok 1922. Pánové, že jest to pravda dokazují
četné deputace komunistických starostů a obecních správ u našeho
ministerstva, kde se ucházely o finanční pomoc obcím, kde právě
poukazovaly na důsledky toho, že sanační zákon byl opožděn a kde
obce samy se dovolávají také času, aby mohly zdolat nejen těžké
finanční úkoly, ale zdolat těžké úkoly, jež doba obcím přikázala.
Účinnost sanačního zákona projeví se tedy z části teprve v rozpočtech
obecních na rok 1923. Je tedy mravní povinností umožniti obecním
správám, aby po těžké době finanční krise zavedly rovnováhu rozpočtovou
s použitím výsledků zákona sanačního. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Prosím o ticho.
Posl. Pik (pokračuje): Leč i jiné důvody padají tu na váhu. Když obcím po převratu naloženo břímě přenesené působnosti, starosti o zásobování lidu, krytí nákladů této přenesené působnosti a organisace zásobování, když obcím uložena mimo to povinnost provésti zákonné úpravy platů obecních zaměstnanců s mimořádnými drahotními přídavky, jež si vyžádaly zejména u velkých obcí nákladů milionových, když obce byly povinny svým nákladem řešiti otázku nouze bytové novostavbami, když obce zatíženy byly povinností větší péče sociální a chudinské a mimo to zatíženy zvětšenými vydáními následkem zvýšení cen všech potřeb obce, jest nutno dnes těmto obcím usnadniti, aby za zlepšených poměrů mohly odčiniti následky doby poválečné, snížiti obecní přirážky a odbourati řadu dávek obecních, které musily za největší finanční tísně zvyšovati a zaváděti. Nutno také uvážiti, že zejména zavedení dávky uhelné, a to jmenovitě u velkých obcí, které nesou věcné náklady středního školství státního, které mají plynárny, elektrárny, vodárny a jiné podniky, způsobilo zatížení obcí, obyvatelstva a obecních financí. Jen příkladně obec plzeňská zaplatí ročně na dávce z uhlí as 5 mil. Kč. Následkem této dávky musily obecní správy zvýšiti ceny za plyn, elektrický proud, ceny jízdného na elektrických drahách a pod. Obec sama je postižena touto dávkou, ježto musí osvětlovati a vytápěti školy, chudobince, chorobince a jiné humánní nebo kulturní ústavy. Jedná-li se dnes o úmyslu snížiti uhelnou dávku, je samozřejmo, že dosavadním obecním správám musí se dáti možnost, aby tato břemena snížila anebo odbourala a svoji vinou nezpůsobené zvýšení cen za světlo proud elektricky a obecní dávky snížila nebo zrušila. To je čestná povinnost naše vůči obcím, aby její správy mohly zlikvidovati důsledky těžké doby poválečné a přímo katastrofálních poměrů finančních v letech prvého období zdemokratisované samosprávy. Za těžkou svoji práci, za doby martyria, které nové obecní správy prožily v období poválečném, nemůžeme tyto obecní správy z funkcí propustiti s tím odiem, že z jejich viny vznikly finanční potíže, že z jejich viny zvyšovány byly přirážky a zaváděny dávky, když všichni dobře víme, že finanční potíže a poplatná břemena jsou výsledky těžké doby poválečné, drahoty a zvýšených úkolů obcí. (Výkřiky posl. Koutného.) Pane kolego, já jsem poslouchal p. kol. Housera, buďte tak laskav a nechte mluviti mne.
Leč i jiný důvod je závažným, aby dosavadním obecním správám poskytnut byl čas k splnění mimořádných úkolů dnešní doby. Do konce r. 1922 má účinnost zákon o stavebním ruchu. Velká řada obcí má rozestaveno četně obytných domů a mnohé obce připravují další novostavby, aby do konce roku stavba mohla býti zahájena. Projekt těchto staveb je v prvé řadě otázkou technických příprav, ale hlavně otázkou finanční. Obec musí opatřiti úvěr, aby stavba mohla býti zahájena. Kdyby letos měly býti volby, padá vše, neboť nebude ani chuti, ani času, ani možnosti v neklidu a boji opatřiti vše, co je v tomto směru nutné, aby těžká krise bytová, jmenovitě ve velkých obcích mohla býti řešena.
Tyto důvody mluví jasně pro to, aby obecním správám byla dána možnost ve 4letém období provésti netoliko finanční rovnováhu, nýbrž i naléhavé úkoly sociální a řešení otázky bytové. Běží tedy o věcnou a morální stránku věci, nikoliv o nějaký politický zájem věci.
Projednávaná předloha o změně volebního řádu nejedná však pouze o odkladu voleb. Ona provádí nutné formální opravy v souvislosti se zákonem o stálých voličských seznamech a odstraňuje závady, které byly zjištěny v praksi z prvních voleb. Nově ustanovuje osnova, že přeběhlíci ztrácejí mandát a že mandát ztrácí i člen, který byl ze strany, jež jej zvolila, vyloučen. Toto opatření je samozřejmým důsledkem demokracie, vázaných listin, politické poctivosti a charakternosti. Strany musí býti chráněny proti přeběhlíkům, proti lidem zpronevěřilým nebo nepoctivým. Osnova mimo to zavádí přísnost, aby funkce byly správně plněny a aby zabráněno bylo lehkomyslným a tendenčním resignacím. Mimo to upravuje předloha výkon volby slepců a tělesně vadných voličů. Řeší také otázku správních komisí pro mezidobí od nové volby až do ustavení nového zastupitelstva, vymezujíc nejvýše přípustnou 2měsíční dobu jejich trvání. Také volba starosty a náměstků starostových je zákonem tímto dána na nový podklad. Zemře-li nebo resignuje-li starosta obce, provede se z pléna obecního zastupitelstva netoliko volba nového starosty, nýbrž i nová volba náměstků starostových. Toto opatření děje se proto, poněvadž volba starosty dála se zpravidla po dohodě se stranami jinými, kde jedna strana neměla nadpoloviční většiny, a že skupina, k níž přísluší starosta, volila zase náměstky těch skupin, s nimiž tvoří potřebnou majoritu pro vedení obecního hospodářství. Jde tedy o věcnou reformu zákona obecního. Zákon neomezuje volební právo a neruší také volební práva vojínů. Reforma tato je nutností a poněvadž se provádí cestou demokratickou, cestou práva a zákona, odmítáme výtky, jako by šlo o postup nedemokratický a budeme pro návrh zákona hlasovati. (Tak jest!)
Ve věci připomínek pp. předřečníků dovoluji si uvésti toto:
Byl zde velice zajímavý obraz před zahájením rozpravy o tomto zákoně. Na jedné straně pozorovali jsme německou buržoasii, kterak huláká ne z onoho právního rozhořčení, že by rušena byla demokracie, nýbrž z principu, z nenávisti remonstruje proti každému opatření tohoto parlamentu, remonstruje ze vzdoru a nenávisti proti Československé republice. A je zajímavo, že.... (Hlas: Proto my máme mlčeti!) K vám přijdu také! Je zajímavo, že tato buržoasie německá, která zde dnes plaiduje pro demokratismus, svobodu a liberalismus, přes 50 roků zotročovala nejen německý lid, nýbrž zotročovala svými volebními výsadami všechen lid bývalého státu rakouského. (Výborně! Potlesk.)
Tato německá buržoasie odmítala každý podnět na reformu obecního řádu vůbec a jmenovitě tato buržoasie německá na půdě parlamentu vídeňského principielně odmítala požadavek dělnické třídy po všeobecném, rovném právu hlasovacím do obcí. Je tedy toto zdánlivé morální pohněvání německé buržoasie falešným, poněvadž za ním se skrývá něco zcela jiného, než co tu je projevováno, za ním se skrývá nenávist a snaha po rozrušení poměrů v naší Československé republice.
Na druhé straně zde velmi pádnými argumenty komunistický řečník se snažil prokázati, jak jest velikým zločinem, když obcím se poskytuje odkladem voleb možnost, aby vykonaly steré sociální, humanní úkoly, jež na ně doba vložila. A prosím, tento pan řečník komunistické strany, který se velice pohněval na strany politické, pohněval se na stát, pohněval se na vládu, že všichni dohromady šlapeme demokracii, tento pan komunistický řečník zapomněl v tom okamžiku vzpomenouti, že už téměř pět roků každé právo a svoboda v Rusku jsou pošlapány. (Výborně!) Tento komunistický obhájce demokracie v naší republice zapomněl zde připomenouti, že bolševism (Výkřiky. Místopředseda inž. Botto zvoní.) rozmetal ústavodárné shromáždění a neměl v pěti letech odvahy a schopnosti, aby svolal nový sbor, který by demokraticky rozhodl o osudu a ústavě národa ruského. (Potlesk.)
Komunistický řečník zde pravil, že u nás tímto zákonem děje se krádež práva, že se prý zde zcizuje právo příslušníkům komunistické strany, aby se nemohli ve volbách obecních uplatniti. U nás se nestalo to, co řečník komunistický vytýká, nýbrž krádež práva celého ruského národa se stala v Rusku! My jsme měli po převratu několikráte volby - volby obecní, volby do poslanecké sněmovny, volby do senátu, ale v Rusku neměli žádných všeobecných voleb, ve kterých celý národ by mohl projeviti svoji vůli. Tam místo práva hlasovacího nařizuje se, násilím jest lid nucen podrobiti se režimu despotickému, a o demokracii tam není ani slechu. Tedy stejně jako je falešným rozhorlení na straně německé buržoasie, je falešným rozhorlení na straně komunistů, kteří konec konců stojí v podivném světle, že proti tendencím třetí internacionály a proti tendencím komunistické strany dovolávají se voleb, dovolávají se demokracie, podle jejich termínu demokracie buržoasní, dovolávají se voleb do institucí, které pokládají za strouchnivělé, špatné, buržoasní a měšťácké.
Pan Houser zde velmi rozhorleně
protestoval proti správním komisím. (Výkřiky.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Neračte vyrušovať rečníka.