Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Ke slovu není dále nikdo přihlášen, debata je skončena. Uděluji závěrečné slovo p. zpravodaji posl. Mašatovi.

Zpravodaj posl. Mašata: Slavná sněmovno! Vývody p. posl. Mikulíčka zbavují mne povinnosti, abych na ně reagoval, (Zcela správně!) poněvadž upřímně řečeno provedl svou věc dokonale. Promluvil odtud s této tribuny z oken ke svým voličům a jako člověk, který chápe, co v dané chvíli je potřebí udělati, prohlásil, že bude on a jeho klub hlasovati pro návrh tohoto zákona. Zákon sám právě svou jednoduchostí, svou jasností, a tím že nic nekomplikuje, dává možnost, aby drobný člověk, který dnes potřebuje ještě tu půdu v prozatímním nuceném pachtu, také ji dostal bez velkých obtíží. Zajisté že úkolem pozemkové reformy není, aby byla provedena takovýmto způsobem v podobě prozatímního nuceného pachtu; je potřebí, aby pozemková reforma byla provedena řádně, aby byla provedena tak, aby vyhovovala národohospodářským a sociálním potřebám. Zde není možno, abychom pozemkovou reformu řešili snad tak, aby člověk zaťal pěsti, aby si zadupal, aby si vynutil kus půdy, zde je potřebí, aby pozemková reforma stala se skutečně úpravou, aby přinesla požehnání těm, kteří na půdě pracují, a aby přinesla co možná nejméně rozvratu v našem národohospodářském životě. Žádná věc, která narychlo byla udělána, neměla pevného trvání a tak je to i s pozemkovou reformou. Nesmíme zapomenouti, že pozemková reforma, tak jak se u nás provádí, neprováděla se ještě nikde, a že my, chceme-li se toho úkolu zhostiti správně a poctivě, musíme se snažiti, abychom našli také takový způsob, který by uspokojil na jedné straně lid, toužící po půdě, na druhé straně také zaměstnance.

Slavná sněmovno! Vzhledem k tomu, že tento zákon má drobným zemědělcům, kteří drží půdu ve vnuceném pachtu, tuto dobu prodloužiti, že jim na tři léta znovu půdu zajišťuje, doporučuji, aby slavná sněmovna zákon schválila. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím, paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Zákon má 5 paragrafů, nadpis a úvodní formuli. Pozměňovací návrhy učiněny nebyly.

Míním dáti hlasovati o celém znění osnovy najednou. Námitek proti tomu není? (Nebylo.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, to je s jejími pěti paragrafy, nadpisem a obvyklou úvodní formulí, ve znění doporučeném panem zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím zákon tento je schválen v prvém čtení.

Druhé čtení navrhnu na pořad schůze příští.

Teď přikročíme, poněvadž je tím vyřízen odstavec 10, k odstavci 11, jímž je

11. zpráva výboru soc.-politického o vládním návrhu zákona (tisk 3530), jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém (tisk 3679).

Zpravodajem je pan posl. Langr. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Langr: Slavná sněmovno! Vládním návrhem zákona, tisk 3530, se mění a doplňují § § 11 a 12 zákona ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém. Navrhovanou změnou §u 11 dosavadního zákona vyřešeno bude, jakým dílem přispívati budou zaměstnavatelé na rozdíl mezi výší požitků stanovených zákonem ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n. a požitků, které již vyplácely se před přijetím tohoto zákona.

Dále bude stanoven poměr vyplácení požitků dřívějšími zaměstnavateli v tom případě, nabude-li zaměstnanec nároků podle § 1, lit. B proti dalšímu zaměstnavateli. Podle dosavadního znění zákona musil v takovém případě celý rozdíl mezi dříve vyplácenými požitky a požitky podle tohoto zákona platiti poslední zaměstnavatel, což bylo krajně nespravedlivé.

Změnou § 11, jehož stylisace upravena byla sociálně-politickým výborem, byla tato nespravedlnost odstraněna a jakákoli nejasnost vyloučena.

Změnou odstavce 1. §u 12, byla obmezena povinnost platiti pensi na nástupce v držení svěřenského nebo substitučního majetku.

Předlohou se navrhuje zařazení revírních lesních ze skupiny 7 do skupiny 8 v tabulce zaopatřovacích požitků.

Výbor soc. politický navrhl dále, aby v tabulce 10 zaopatřovacích požitků bylo slovo "výhradně" vypuštěno a nahrazeno slovem "převážně". Tím má býti zabráněno, aby lékaři, kteří převážnou měrou jsou zaměstnanci velkostatku, byli zbaveni dobrodiní tohoto zákona. Jak z rozdané předlohy patrno, usnesl se soc. politický výbor na resoluci, kterou se vláda vyzývá, aby se postarala o vyplácení a zajištění zaopatřovacích požitků lidem, kteří vyloučeni jsou podle § 2 zákona ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., a těch, kteří při provádění pozemkové reformy zcela nebo částečně pozbudou dosavadních požitků. Provedením této resoluce bude alespoň částečně pomoženo tisícům nejubožších, kteří nacházejí se v zoufalé situaci.

Zákon tento má působiti se zpětnou platností ode dne 6. května 1921.

Navrhuji slavné poslanecké sněmovně, aby osnově zákona, jak byla usnesena sociálně-politickým výborem, dala ústavní schválení. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Než udělím slovo prvému řečníku, navrhuji podle usnesení presidia řečnickou lhůtu 20 minut.

Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Není jich.

Uděluji slovo prvému řečníku, zapsanému "proti", jímž jest p. posl. Blažek.

Posl. Blažek: Paní a pánové! Přikročujeme k novelisaci zákona z 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., kterým se upravují zaopatřovací požitky zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém. Již před rokem při projednávání tohoto zákona bylo jasně poukázáno, že velkostatkáři, rekrutovaní z největší části z kruhů šlechtických, kteří v několika rodinných dynastiích nahromadili statisíce hektarů půdy a lesů, vykořisťujíce práci svých dělníků, zřízenců a úředníků, založili si z této poctivé práce všech svých zaměstnanců nad měrný, ba provokační blahobyt. Oni však při tom neměli ani tolik sociálního citu, aby těmto zaměstnancům zajistili snesitelné hospodářské poměry v době, když vyčerpaní odcházejí do výslužby. Zákon z 18. března 1921 uložil sice povinnost velkostatkářům, avšak napravil jenom částečně křivdy, páchané na zaměstnancích velkého majetku pozemkového.

Zpravodajové vyslovili tehdy naději, že vláda a sněmovna v nejkratší době přikročí k definitivní úpravě poměrů zaměstnanců na velkostatcích a vyhoví tím spravedlivým požadavkům zaměstnanců a současně oprávněné potřebě státu. Předložený vládní návrh na novelisaci citovaného zákona mění a doplňuje pouze § 11, jímž se rozšiřuje povinnost několika zaměstnavatelů, od nichž zaměstnanec nebo jeho pozůstalí požívají zaopatřovacích požitků, přispěti na rozdíl zákonem stanovených a každým z nich již vyplácených požitků, a § 12, jenž rozšiřuje tuto povinnost na dědice a právní nástupce svěřenských (fideikomisních statků) a konečně pak v "Tabulce zaopatřovacích požitků" přeřaďuje revírní lesní ze VII. do VIII. skupiny.

Tato novelisace nás neuspokojuje, neboť je naprosto nedostatečná, a nutno litovati toho, že návrhy našeho komunistického klubu, obsahující zlepšení, byly koalovanou většinou v sociálně-politickém výboru zamítnuty.

Paní a pánové! Co bylo účelem zákona z 18. března 1921? úprava zaopatřovacích požitků, tedy požitků pensistů na velkostatcích. A komu se ukládá tato povinnost, tato sociálně spravedlivá povinnost? Z největší části šlechtickým dynastiím Schwarzenbergů, Lobkoviců, Fürstenbergů, Colloredo-Mansfeldů, Martiniců atd., jejichž jménem učinil Karel Schwarzenberg známý provokační výrok, že "Husité byli bandou lupičů a žhářů". A konečně dále. Nevolají také poměry zemědělského lidu ve Schwarzenbergově a jiných šlechtických královstvích a velkostatkářských doménách po nutné a rychlé nápravě? Co však vidíme v tomto státě ve čtvrtém roce republiky? Proti zemědělskému dělnictvu a jeho sociálně spravedlivým požadavkům používá se za souhlasu koaliční vlády wrangelovských dobrodruhů, četníků, byrokratické úřady naší milované republiky sahají ke staletým zpuchřelým paragrafům rakouským. Od jara letošního roku provádí se na velkostatcích divoké persekuční tažení proti zemědělským dělníkům. Hlavou této akce je vrchní inspektor zemského úřadu práce Komínek, který bez souhlasu největší odborové organisace vnucuje směrnice, jimiž zhoršují se pracovní a mzdové poměry dělnictva zemědělského, deputátníků a pod. Posloužím příklady: Na velkostatku Zbuch na Plzeňsku, patřícím pachtovnímu konsorciu německých mnichů, propuštěn byl dělník pro celkem nepatrnou činnost organisační. Několikeré urgence odborové organisace o znovupřijetí byly marny. Také marná byla snaha donutiti politickou správu ke svolání paritní komise. Případ ten protáhl se do jara, kdy došlo k nové intervenci správce velkostatku. Mladý zdravý mnich zavolal, jak to obyčejně bývá, četníky a do protokolu jako důvod k výpovědi dělníků udal bolševické rejdy. To jest totiž u nás argument všech počestných pánů chlebodárců a úřadů k persekvování pracujících vrstev našeho státu. Protože na pátera neplatily ani důvody písma svatého, ani důvody "směrnic", připomněl mu odborový sekretář, že případ bude řešen stávkou. Co však se stalo? Státní zastupitelství v Plzni nalezlo v tomto základním právu dělnictva zločin a žalovalo zástupce dělníků pro § 98 lit. b) tr. z., pro zločin svádění k vydírání. Minulé dny podal náš komunistický klub naléhavou interpelaci o persekuci zemědělského dělnictva, o vypovídání z práce a bytů a stranickém jednání úřadů a soudů. Ovšem tato naléhavá interpelace, která by byla osvětlila přímo úžasné poměry a bídu zemědělského dělnictva u nás, byla jako obvykle koalovanými stranami zamítnuta, a nemluví se a nebude se tedy mluviti o poměrech a bídě zemědělského dělnictva.

Tato naléhavá interpelace - kdo z pánů si ji přečetl - jest zajímavá tím, že totiž dokazuje, že u nás provádí se na vyšší příkazy vůči stávkujícím nejbezohlednější persekuce, a já uvedu jen jeden z mnoha případů.

U okresního soudu v Karlíně v exekučním nálezu, podepsaným p. dr. Josefem Klazarem - jednalo se v tomto případě o výpověď deputátníka Josefa Mareše a ostatního dělnictva - o výpověď z bytu pro stávku u statkáře Topola v Hošticích, ten pan soudce se postavil na stanovisko zamítavé, zamítl žádost za odklad exekuce v důvodech praví: ... "nemůže proto soud udělovati ve formě odkládání exekuce premie za stávku, která, ať v jiném oboru jest posuzována tak či onak, na poli práva jest nezákonností a terorem a nemůže býti u soudů nikdy podporována, zejména je-li ohrožen celek". Já jen stručně vylíčil tento případ, který je přímo úžasným zjevem našich veřejných a právních poměrů v republice. Přál bych si, aby se příslušníci socialistických stran vážně zamyslili nad důsledky své koaliční politiky a pochopili, že vede k utužení buržoasní diktatury, nastolené u nás 28. říjnem 1918, k stupňovanému utrpení a bídačení širokých pracujících vrstev tohoto kapitalistického státu. Naše stanovisko je známo, že tento stát je určitým pokrokem proti Rakousku, ale je nutno přece kritisovati právní poměry, ve kterých dnes dělnictvo je nuceno žíti a pod kterými v naší demokratické republice úpí.

Na zemědělském lidu je u nás páchán kapitalistickými kruhy hřích největší. Dělnictvo zemědělské má nejnižší mzdy a na druhé straně dějí se pokusy prodloužiti mu ještě pracovní dobu. Ono nejhůře bydlí a má pojištění zcela nedostatečné u porovnání s dělnictvem průmyslovým.

Uvedu příklad, že nynější zákon z 18. března 1921 nezaručuje všemu zemědělskému dělnictvu nároky na zaopatřovací požitky v době pracovní neschopnosti. Máme dnes celá sta starých zmrzačelých dělníků zemědělských, kteří marně se namáhají dostati podporu od svých zaměstnavatelů, zbohatlých, zpupných velkostatkářů. Právě tyto dny dostal se mi o tom jeden z četných dokladů do rukou. Na panství Fürstenberském na Křivoklátsku pracoval od svého mládí dělník Josef Aubrecht, a nyní zmrzačen, sešlý nemocí, v sedmdesáti letech, kdy je práce a výdělku neschopen, marně prosí, marně žádá o podporu, marně útočí na cit velkostatkáře zbohatlíka a prostě zmírá v naší republice se svou rodinou v bídě, zimou a hlady.

Také dosavadní nesčetné zákony o pozemkové reformě pro svou mnohomluvnost obsahují jenom málo ustanovení o zabezpečení zaměstnanců na zabraném a přejímaném pozemkovém majetku. O zabezpečení zaměstnanců na zabraném majetku jedná hlavně V. část náhradového zákona z 8. dubna 1920, a to §§ 72 a 75, kde však nalézáme samá slovíčka "mohou" a "může", takže v souhrnu možno říci: Tyto pozemkové zákony nemají valné ceny pro zemědělské dělníky, pokud o nich mluví a na ně se vztahují. Také zákon z 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., a prováděcí nařízení k tomuto zákonu ze dne 13. května 1921, č. 189 Sb. z. a n., jež jsou vlastně doplňkem náhradového zákona, nepřinesly, jak jsem řekl, zlepšení, ač před rokem při projednávání bylo to přislíbeno jednak vládou a konečně i sněmovnou.

Mluvím-li již o pozemkových zákonech, tu chci pozvednouti všeobecnou tříletou zkušenost, kterou také ve svém poselství novoročním zdůraznil pan president Masaryk slovy: "Potřebují oprav, tedy opravujme!" Dnes veškeren drobný zemědělský lid volá po novelisaci, po nutnosti opravy pozemkového zákona, volá po odpolitisování Pozemkového úřad. Drobný zemědělský lid a dělnictvo žádá: okamžité vyvlastnění a převzetí velkých hospodářských podniků bez náhrady republikou a po ukojení těch nejnutnějších potřeb domkářů, předání jich těm, kteří na nich celý život pracovali, aby tak zajištěna byla jejich životní existence. (Výborně!) Musíme žádati, aby v Pozemkovém úřadě byl zaveden pořádek, aby přestala býti velkoparcelační kanceláří Agrární banky pod firmou "dr. Viškovský a spol." bez ohledu na zájmy celku.

Podáváme plenu sněmovny návrh na odstranění nejkřiklavějších nedostatků zákona, neboť vycházíme z předpokladů, že vlastníci zemědělských, lesních a průmyslových podniků s více než 150 ha půdy zemědělské anebo 250 ha vůbec mohou a musí poskytnouti svým zaměstnancům, jejichž práci vykořisťují a z nichž budují svůj blahobyt, takové zaopatřovací požitky, aby tito v době předčasné neschopnosti pracovní nebo dle nároků již po 30leté službě mohli býti se svými rodinami živi, netrpěli nouzi a nezmírali hlady.

Navrhujeme, paní a páni, aby v §u 6, jednajícím o zaopatřovacích požitcích vdov, slovo "polovina" bylo škrtnuto a nahraženo slovem "dvě třetiny"; to znamená pro vdovy jen částečné zvýšení zaopatřovacích požitků, na něž měl zemřelý manžel nárok. Navrhujeme dále, aby v §u 7, jednajícím o vychovávacím příspěvku sirotků po zaměstnancích, cifra 10% byla škrtnuta a nahražena cifrou 25 %, dále aby škrtnuta byla v témž odstavci cifra 20% a nahražena cifrou 50%. To znamená pro sirotka zvýšení na 25% a u sirotka, který ztratil oba rodiče, zvýšení na 50 % zaopatřovacích požitků, na něž otec měl nárok. Dále navrhujeme, aby v tabulce zaopatřovacích požitků zaměstnancům na velkém pozemkovém majetku a jejich pozůstalým ve skupině I.-V. zvýšeny byly celkové roční požitky o 500 Kč. To znamená nepatrné zvýšení všech požitků u nejnižších kategorií služebních v době stále zvyšovaných cen životních potřeb, v době šíleně rostoucí drahoty. To znamená, že v I. skupině, kde je krmič, koňák, volák atd., navrhujeme zvýšení z 1500 Kč ročně na 2000 Kč, ve skupině II. z 2000 zvýšení na 2500, ve skupině III. z 2500 zvýšení na 3000 a ve skupině IV.-V. zvýšení z 3000 na 3500. A dobu nároku snižujeme ze 40 na 30 let služebních.

Poskytujeme příležitost většině této sněmovny, aby se vyjádřila o našich návrzích. Jsme přesvědčeni, že návrhy naše budou přijaty většinou této sněmovny, neboť jedná se o odstranění sociálních křivd těch největších a nejubožejších zaměstnanců velkostatků. Poskytujeme socialistickým stranám možnost uplatniti jejich programová usnesení, neboť oni žádají ve všeobecném shrnutí ochrany minima požadavků dělnických, na prvním místě postavení zemědělského dělníka na úroveň dělníka průmyslového.

Jsme přesvědčení, že také klub republikánské strany československého venkova, která ve svém novém programu z r. 1919 mluví o péči o zemědělské dělnictvo, o solidaritě, spolupráci, o rodině, o domovině zemědělského dělnictva, postaví se za tyto skutečně minimální návrhy.

Také p. dr. Rašínovi, hlasateli hesla "tvrdého postupu", které on tak houževnatě provádí proti dělnictvu, bankovnímu úřednictvu, učitelstvu, státním a samosprávným zaměstnancům, dáváme možnost, aby podporováním našich sociálně spravedlivých návrhů uplatnil toto své heslo "tvrdého postupu" proti zakukleným monarchistům, proti vykořisťovatelům poctivé práce zemědělského lidu, proti velkostatkářským parasitům. Jedná se o zlepšení zaopatřovacích požitků zaměstnanců na velkostatcích. Mohou-li ještě dnes kavalíři, kterým revoluce vzala pouze titul a nechala statky k vykořisťování a lesy k plundrování dávati 50.000ové presenty reakcionářským družinám, mohou a musí býti donuceni vykonávati sociální spravedlnost ke svým zaměstnancům, jichž práci po celý život vykořisťovali. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo druhému řečníku, jímž je p. posl. Patzel.

Posl. Patzel (německy): Vysoká sněmovno! I tato na pohled nepatrná předloha zákona jest důkazem zákonodárného příštipkářství v této republice. Dává se na nedostatečné dílo příštipek na příštipek, takže pak vznikne práce příštipkářská, v níž se nikdo více nevyzná, a obyčejně nejméně se vyznají ti veřejní zaměstnanci, kteří jsou povoláni, aby zákon provedli. A když již někdy někdo, přiváben mnohými veleznámými hlasy, volajícími ke spolupráci, chce jakožto člen oposice použíti možnosti, aby věcně spolupracoval, taková příležitost se samozřejmě jako vždy s díky odmítá, načež pak pánové náramně jsou rozhorleni a diví se, když my tu a tam jsme donuceni chápati se jiných prostředků, abychom hlas oposice v této více nebo méně vysoké sněmovně uplatnili.

Prosím, projednáváme docela nepatrnou novelu k zákonu z předešlého roku o odpočinkových požitcích někdejších zřízenců velkostatků vůbec, nejen tedy německých, nýbrž také českých a slovenských zaměstnanců. Slyšeli jsme z úst pana předešlého řečníka, jak se na Slovensku věci mezi dělníky posuzují. Tam pociťují nedostatečnost tohoto zákona, a slyšeli jsme také mnoho podobných hlasů od Čechů. Ale vláda, místo aby se chopila příležitosti k důkladnému novelování, přichází s výkladem dosti nevýznamného, vedlejšího paragrafu. Užili jsme této příležitosti, že jsme referentovi sociálně-politického výboru předložili vypracovanou novelu s prosbou, aby ji podporoval, a předložili jsme tu novelu také v českém překladu, avšak vysoký výbor většiny byl se již na tom usnesl, že přijímá za základ jednání předlohu vládní, a protože návrh, jenž by byl poskytl možnost věcné rozpravy o celém zákonu, možnost přikročiti blíže ku potřebě změny celého zákona z roku předešlého, vyšel právě od člena oposice, byl druhého dne s díky vrácen s podotknutím: Ano, již bylo usneseno přijati vládní předlohu za základ jednání. Naproti tomu spokojil se s řadou resolucí sociálně-politického výboru, čímž nám spolupráce nebyla právě zpříjemněna, spíše znechucena. Přijímá se na př. resoluce vyzývající vládu, aby se postarala o zaplácení a zajištění výživného zřízenců velkostatků. Náš návrh, vyšlý z kruhů českých a německých úředníků a dělníků, poskytoval tuto možnost zákonně-technickou cestou. Tato možnost byla však laskavě odmítnuta. Praví se tu: vláda se má postarati o ty, kteří podle § 2 starého zákona jsou vyloučeni. Podávali jsme tuto možnost v podobě dodatku k zákonu, který se projednává, a nabízíme tuto možnost opětně ještě nyní. Jde tu totiž většinou o slavného nebo neslavného otce, stát. Jde po výtce o to, že Československo při záboru pozemků nebo při připadnutí pozemků podle mírových smluv pozemky přejímá, avšak jak to v mnohých podobných případech činí, práva sice přejme, ale o povinnostech nechce nic věděti. My podáváme pánům možnost, aby přijetím pozměňovacího návrhu - nesdílím optimism pana řečníka přede mnou o sociálním důmyslu pánů z většiny - sami postarali se o to, k čemu naše resoluce vládu vybízí. Vyzýváme v ní vládu, aby učinila opatření také ve prospěch oněch někdejších zřízenců velkostatků, kteří následkem převzetí pozemků pozemkovou reformou jsou z dobrodiní zákona vyloučeni. Poskytneme jim možnost postarati se, ježto stát ve všecka práva nově nabytého majetku vstupuje, aby také část odpočinkových požitků těchto starých úředníků a dělníků vázla na majetku a aby ten, kdo část majetku převezme, musil převzíti také část odpočinkových požitků; to jest podle našeho mínění stanovisko ospravedlněné.

Ve starém zákoně, ano i v předloze, kterou dnes pan zpravodaj zastupoval, řečeno výslovně: Všichni ostatní musí ručiti také za zaopatřovací požitky na statku, který stát při provádění pozemkové reformy převzal - i když snad odňal 90% půdy. Jen republika Československá, stát, který má z toho prospěch, který mnoho tisíc úředníků z toho vyživuje, páni Kučerové a podobní, ten nechce žádné ručení, ten nechce nic převzíti. Chceme pak pánům zamítnutím našich návrhů dáti možnost, aby co možná před celým světem osvědčili své sociální smýšlení, jak pojímají svou sociální povinnost. Jestliže však nezvolíte znění, které vám k § 11 v jasném textování navrhujeme, pak vás alespoň žádáme, abyste byli spravedliví a škrtli ono ustanovení v § 12 této předlohy, podle něhož stát nepřejímá žádné ručení. Tím dostávají pánové nejlepší příležitost, aby sami postarali se o to, co ve své resoluci vyslovují, v níž vyzývají vládu, aby se postarala o ty, o něž se postarati však státu bráníte tím, že toto ustanovení do zákona pojímáte.

Dlužno tyto věci přibíti, aby se ukázalo, kterak se nedbale, ledabyle a nesvědomitě, pohříchu, konají zde práce zákonodárné. Prosím, není ještě příliš pozdě. Pánové z většiny mají vždy ještě možnost, aby si to rozmyslili, aby z resoluce učinili zákonné ustanovení, aby ukázali, že se nechtějí spokojiti toliko s lacinou slávou, že vládu k něčemu vyzývají, nýbrž sami pociťují radost, když mohou do zákona pojmouti ustanovení, když pořídí jasný zákon, jenž těm, kdož mají býti účastni jeho dobrodiní, nečiní nijakých slibů, ale dává jim skutečně možnost žití a životního prostoru. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen. Žádám o přečtení podaných návrhů.

Sněmovní tajemník dr. Říha (čte):

1. Pozměňovací návrh posl. Patzela a druhů:

K článku I vsunouti jako bod 1:

"K § 2 buď připojen následující dodatek: Zaopatření pro případ stáří těchto zaměstnanců, jakož i jejich pozůstalých, přebírá Československá republika podle normálu zaopatření pro případ stáří, platného tou kterou dobou pro státní úředníky."

Bod 2: Jako nový bod buď připojeno:

"§ 9 má zníti:

Převyšuje-li součet zaopatřovacích požitků a jiných příjmů, podléhajících dani z příjmu, nečítajíc v to příjem členů rodiny, podle poslední výměry 37.500 K ročně, jest snížiti o tento rozdíl zaopatřovací požitky."

Bod 3: "§ 11 má zníti:

§ 11. Plniti požitky uvedené v tomto zákoně jest povinen onen zaměstnavatel,

u něhož zaměstnanec posledně sloužil před svým přeložením do výslužby.

Nárok na zaopatření pro případ stáří vázne na majetku:

a) Konal-li zaměstnanec službu na rozličných velkých majetcích pozemkových, má každý z těchto majetků přispěti částkou na něho připadající.

b) Konal-li zaměstnanec své služby na jednom a témže majetku, avšak za rozličných zaměstnavatelů, jest poslední z nich zavázán k plnění veškerých nabytých nároků na zaopatření pro případ stáří."

4. Kdyby byl tento návrh zamítnut, navrhujeme:

Poslední odstavec § 12 ve znění zprávy výborové budiž škrtnut.

2. Návrhy posl. Blažka, Tesky a soudr.:

Návrh na změnu § 3: V odstavci prvním nahrazuje se cifra "40leté" cifrou "30leté". Odstavec druhý se škrtá.

Návrh na změnu § 4: Cifra "2%" nahrazuje se cifrou "2·4%" a poslední dvě řádky, počínaje slovem "úhrnu" až "35leté" se škrtají.

Návrh na změnu § 6: V odstavci prvním nahrazuje se slovo "polovina" slovy "dvě třetiny".

Návrh na změnu § 7:

V odstavci 1. nahrazuje se cifra "10%" cifrou "25%", a cifra "20%" cifrou "50%" a slovo "polovina" slovy "dvě třetiny".

Návrh na změnu obnosů v 1. až 5. skupině a slova "40leté" na "30leté".