Předseda (zvoní):
Uděluji slovo panu
posl. Darulovi.
Posl. Darula: Vážení pánovia a panie! Nemienim sa príliš rozširovať ohľadne týchto návrhov zákona, lebo to nemá smyslu. Nemá smyslu, čo by sme v akomkoľvek smysle chceli predniesť alebo opraviť túto vec len preto, lebo naša konstruktívna práca v parlamente sa jaksi neuplatňuje. Pán kol. Bečko priamo schvaľuje a praví, že ten zákon, ktorý je podaný, totiž ten návrh, je jaksi moderným zariadením, modernou tvárnosťou pre Slovensko. Niekto mu to napovedaľ, čo má riecť, ale dľa obsahu tohoto návrhu je zrejmé, že zákon tento je zhoršením pomerov obecných na Slovensku, že je to totiž zhoršenie úpravy obecného rádu. (Posl. J. Bečko: Kto ti to povedal?) Mne to netreba diktovať, ako vám. U § 28 sa praví: "Župan má s vylúčením akéhokoľvek opravného prostriedku právo rozpustiť zastupiteľstvo, v ktorom prípade urobí súčasne opatrenie o dočasnej správe obecných (mestských) záležitostí." Tedy bez dôvodu môže župan rozpustiť zastupiteľstvo obecné. Ja mienim, že to neni demokratizmus. Neprebieram všetky paragrafy - nemá to smyslu - ale musíme sa ohradiť proti tomu, aby - jak znie § 31 - tento zákon mal platiť do r. 1940 a aby pokrokovejší, lepší zákon z r. 1919 len potom vstúpil do platnosti. Ja mienim, že to zlepšenie a upravenie obecných pomerov neni.
Vážení pánovia! Vláda ponecháva si moc voliť starostu vo veľkých mestách. To je samozrejmo, že vláda takéto ustanovenia musí mať, aby svojich exponentov postavila tam, kde je na to výhodné miesto. Ale podotýkam, že v tejto úprave malo byť povedané, aby sa sriadily platy a pomer obecných a okresných notárov. To je najboľastnejšie a najpalčivejšie: Za starého maďarského režimu notár bol exponovaným úradníkom, ba keď bol vymenovaným ako exponent starého režimu. Dnes títo notári nie sú ešte usporiadaní. Notár dnes, to je jaksi osoba, ktorá je s jednej i druhej strany bitá a vôbec sa jej nedostáva dosť vhodného odmenenia za prevádzanie prác úradných, totiž štátnych a obecných. Je rad takých notárov, ktorí už po dva roky nedostávajú svojho platu, sú v úradoch, nie sú suspendovaní, ani provisornosť neni im daná, a títo ľudia sú dnes na milosť svojich súsedov a svojich bližných obcí odkázaní. Mienim, že by nebolo zapotreba, nebolo by žiadúcno, aby zavládla znova taká éra, že notár slúži niekoľkým zámožnejším občanom v obci, kterí si ho môžu zakúpiť, abysme neprišli zas k tomu, čo toľkokráť bolo tu povedané, že v starej Maďárii hlavne a území Slovenska bol najväčším človekom a všemohúcim človekom krčmár, farár a notár.
Z tohoto stanoviska prohlašujem,
že tento návrh nie že upraví, ale zhorší pomery obecného sriadenia
a dáva možnosť vláde k tomu, aby nasadila svojich exponentov tam,
kde si toho ona žiada, alebo kde to pomery z vládneho stanoviska
vyžadujú. A preto proti tomu návrhu budeme hlasovať. (Potlesk
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní):
Ke slovu dále není
nikdo přihlášen, debata je skončena. Uděluji závěrečné slovo panu
zpravodaji posl. dr. Medveckému.
Zpravodaj posl. dr. Medvecký: Slávna snemovňo! Keď kollega Darula a i pán kollega dr. Kubiš sa zastávajú obecných notárov a plačú nad ich situáciou, prichádzajú trochu pozde, lebo ich soštátnenie neni vypovedané v tomto zákone, ale je to už v predošlom zákone riešené a tak notári sú teraz štátnymi úradníkmi. Oni mali právo tým zákonom, ktorým soštátnenie notárov bolo vypovedané, žiadať prosbou o prevzatie. A iste ministerstvo vnútra pokračovalo voči notárom až príliš liberálne, prevzalo mnohých, najviac tých, ktorí si to zaslúžili, a tí sú menovaní štátnymi úradníkmi a majú také postavenie, o jakom sa im nikdy nesnívalo. A tí, ktorí neboli prevzatí, tí iste zavdali príležitosť nielen v minulosti, že boli hlavnými utlačovateľmi slovenského ľudu, ale podali príležitosť a podali dôkaz k tomu i v prítomnosti pred orgánmi našej správy, ktorá sa presvedčila o tom, že sú nehodní toho, aby boli prevzatí za úradníkov štátu. Že sa tu staly případne niekdy nejaké nedopatrenia a nejaké mýlky pri prevzatí alebo neprevzatí jedného lebo druhého, takéto oprávnené chyby iste budú na patričnom mieste honorované a napravené.
Keď si kollega Darula sťažuje na to, že župani majú právo rozpustiť zastupiteľské sbory, zabúda anebo nezabúda alebo pravdepodobne o tom nevie alebo nevedel, že toto právo mali i bývalí maďarskí župní úradníci, právo rozpustenia všetkých samosprávnych sborov, a to nielen mestských, ale i župných zastupiteľských sborov a že táto zásada je vyslovená i v župnom sriadení. Ostatní výtky jeho sú všeobecného rázu.
Kollega dr. Kubiš narieka nad mestami, že mestá so sriadeným magistrátom utrácajú tým zákonom svojho práva. Dovolím si poukázať na to, že tie mestá neutrácejú v skutočnosti nič, že nielen majú tú istú agendu, ktorú im ako výminku oproti ostatným obciam dával § 22 zákona o obciach, že si ony mohly samy spravovať svoju tržnú, svoju poľnohospodársku a krome toho inú správu, ktorá druhým obciam nepatrí. Toto právo majú možnosť si žiadať mestá i teraz, takže tú agendu, ktorú maly pred tým, do istej miery majú i teraz. Dostanú mestá ešte i tú starú, riekneme, citovú výhodu, že majú právo i v budúcnosti menovať sa mestami, ako rozpomienku na staré svoje práva. Jediná vec, čo utratia mestá bude to, že nebudú museť vydržovať 20-30 nebo v niektorých mestách na 50-100 úradníkov, ichž vydržovanie stálo státisíce, a to mestá uviedlo do dlhu a zapríčinilo zvýšenie mestských prirážok. Toto je jediná vec, čo mesta utratia, že nebudú niesť ťarchu, ktorá na ne padá, a ja myslím, že ztrata tak veľkých výdelkov je len výhodou pre všetky mestá. Že ztrácajú iniciatívu v daňových a finančných otázkach, myslím, že je to otázka vôbec nepochopiteľná a len čiste theoretická, za ktorú ztratu nikto nebude plakať.
Keď sa kol. Darula ponosuje na to, že vo snemovni našej je nemožná konstruktívna práca, myslím, že táto jeho výtka je ozaj smiešna pre nás všetkých, a potešiteľné je len to, že niesme odkázaní na konstruktívnu prácu kollegov kommunistov.
Keď dr. Kubiš robí výtku vládnemu návrhu zákona, že nežiada od starostov a od členov predsedníctva znalosť specielne slovenčiny, že žiada len znalosť štátneho jazyka, tým dáva kol. dr. Kubiš výraz toho, že uvrhuje slovenský národ do radu minorít, menšín a nepovažuje ho za rovnoprávny štátny národ a neuznáva to, že slovenčina je štátnym jazykom.
Prednesené dôvody považujem za
také, ktoré vládneho návrhu a zprávy ústavného výboru nemôžu podvrátiť,
a následkom toho doporučujem ho prijať tak, jak bol predložený.
(Výborně!)
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Zákon tento má sice 32 paragrafů v šesti oddílech, ale nebyly k němu podány pozměňovací návrhy. Míním tedy dáti o celé osnově hlasovati najednou. Je snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla.)
Není jí, budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 32 paragrafy v šesti oddílech, s nadpisy jednotlivých oddílů, s nadpisem zákona a úvodní formulí tak, jak jsou obsaženy ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu tohoto zákona ve čtení prvém. Druhé čtení navrhnu na pořad schůze příští.
Tím jest vyřízen odstavec 9 pořadu dnešní schůze.
Vrátíme se teď k odstavci 7, u
něhož bylo odloženo hlasování. Jest to
7. zpráva výboru soc.-politického a ústavně-právního o vládnom návrhu zákona (tisk 3529), ktorým sa všeobecne upravujú právne pomery medzi zamestnávateľmi a zamestnancami na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi (tisk 3746).
Zpravodajem výboru sociálně-politického jest pan posl. dr. Markovič a ústavně-právního pan posl. Ulrich.
Jest pan posl. Ulrich přítomen? (Hlasy: Nikoliv!)
Není přítomen. Vyzývám pana posl. dr. Medveckého, jakožto člena ústavněprávního výboru, aby zaujal místo referentské. (Děje se.)
Poněvadž debata byla skončena, přikročíme k hlasování.
Zákon tento má 27 paragrafů, je také sice rozsáhlejší, ale i k této osnově zákona nebyl učiněn žádný návrh.
Míním tedy dáti hlasovati o této osnově v celku najednou.
Je snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla.)
Není. Budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.
Kdo souhlasí tedy s celou osnovou zákona, to jest s jejími 27 paragrafy, nadpisem zákona, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formulí tak, jak byly doporučeny pp. zpravodaji, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím je osnova tohoto zákona poslaneckou sněmovnou přijata ve čtení prvém a druhé čtení navrhnu na pořad schůze příští.
Zbývá nám ještě rozhodnouti o resoluci výboru sociálně-politického. Poněvadž jest obsažena v tištěné zprávě, není třeba ji čísti.
Kdo s resolucí touto souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím je schválena také resoluce a tím je vyřízen odstavec 7 pořadu dnešní schůze.
Přikročíme k odloženému 8. odstavci,
jímž je
8. zpráva výboru rozpočtového a ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 3725) o prozatímní pravě poručenské a opatrovnické agendy na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (tisk 3749).
Zpravodajem za oba výbory je p.
posl. dr. Medvecký, jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj posl. dr. Medvecký: Slávna snemovňa! V rokoch sedomdesiatych bolo prevedené rozdelenie sudcovskej a administratívnej agendy, a to tak v bývalom Rakúsku ako v bývalom Uhorsku. T to rozdelenie sa previedlo v bývalom Uhorsku nie úplne dôsledne, lebo jedna čiastka agendy, ktorá má viac privátneho rázu a týka sa špecielne osobných záležitostí a majetkových záležitostí sirôt, ostala i naďalej v kompetencii advokátnych orgánov, špecielne v kompetencii sirotčích vrchností, pričlenených k jednotlivým zemiam.
V Čechách, na Morave a v Sliezsku práve následkom konsekventnejšieho prevedenia tohoto rozdelenia táto agenda bola pridelená už od r. 1870 súdom. Čiastočno táto zásadná principielná otázka, že tieto záležitosti patria viac do kompetencie a pod dozor súdu, hlavne však iste súvislosť so zákonným sriadením, vyvolala túto vládnu predlohu. Menovite je ona potrebná teraz tiež po prevedení župného sriadenia, aby nové župy prichodily do života bez zaťaženia, menovite bez takých záležitostí, ktoré systematicky nesúvisia so správnou agendou. Z týchto dvoch dôvodov tedy je potrebné rozdelenie agendy sirotskej od administratívy, a vládny návrh zákona, - ktorý má zase ale provizórnu, prozatýmnu platnosť, lebo je v programe riešenie jednotné, úplné zunifikovanie tejto agendy sirotčej, a má v programu utvorenie úradov podliehajúcich čiastočne ministerstvu soc. pečlivosti, - tento vládny návrh zákona prozatýmne podraďuje tieto úrady, ktoré budú spravovať záležitosti sirotčie, ministerstvu spravedlnosti. Zákonom týmto sa materielné práva, týkajúce sa sirotčích otázok, nemenia. Mení sa len podriadenie patričných úradov, a síce stanovením troch inštancií, ako bolo dosiaľ pri jednotlivých súdoch, takže prvá inštancia bude pri obvode okresného súdu, druhá V obvode sborového súdu u sedrie a tretia inštancia jako poručenský súdny úrad bude v obvode súdnej tabule.
V dôvodovej správe je vyslovené, že tieto úrady, ačpráve budú osobitnými úradmi, sú predsa pričlenené súdom, čím je asi zabezpečené to, že s ným sa nevyskytne štátu starosť na zvláštne budovy, ale že ony budou umiestené a spravované v miestnostiach súdu. Zásada tu vyslovená obsahuje i unifikačné zásady a súčasne theoreticky zodpovie lepšie spravovanie sirotčích záležitostí súdmi.
Následkom toho, jak rozpočtový
výbor, tak i výbor ústavne-právny prijal vládny návrh bez meritórnych
zmien a odporučuje jeho prijatie slávnej snemovni tak, jak je
predložený. (Potlesk.)
Předseda: Zahajuji debatu. Nežli udělím slovo zapsanému řečníku, navrhuji řečnickou lhůtu 15 minut. Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Námitek není. Návrh můj je přijat.
Uděluji slovo řečníku zapsanému,
jímž jest p. posl. Kunst.
Posl. Kunst: Pánovia a dámy! Sirotské a vdovské postavenie, ktoré zariadené je dľa članku XX r. 1887, potrebuje zaiste dokonalej opravy. Tak ale ako sama zákonná predloha predpisuje, vládny návrh je obyčajnými suchými vetami, ktoré v prospech poškodených vdôv a sirotkov ešte ničoho nezlepšuje. V skutočnosti má byť poručenský a opatrovnícky systém zavedený tak, aby nikdy nedal oproti nárokom pozostalých tried chudých. Nechcem vopred sa vysloviť o nariadení, ktoré prve v tomto zákone bude ministerstvom spravedlnosti vydané, ale postrádam v zákone samom ustanovenie, ktoré by dávalo vdovám a sirotkom toľko práva, aby z ich strany poručenské a sirotské úrady mohly si podľa slobodnej vôli svojich zastupcov voliť.
Pomery civilného práva dľa bývalých uhorských zákonov požiadujú na prvom mieste, aby boly pomery v zákone v tomto opravené - uhorské civilné zákony tak neprospešne nemajetným ľudom upravované, že nemajetní ani v tom páde, keď je právo nesporne na ich strane, nemá možnosti hájiť sa! Príčina toho je v tom, že pri sporných veciach, ktoré presahujú obnos vyše 1000 Kč, musí byť povolaný právnik. Predstavte si dnes, že taký nemajetný Slovák lebo Rusín je núteny íst k advokátovi. Advokát na prvom mieste žiada o zálohu na expensnú notu. Kde taky chudobný človek má vziať peniaze pre advokáta, keď v prítomnej dobe nemá ani jednu korunu? Je nútený preto, aby vec nechal na pospas právnemu zástupcovi strany protivnej, a jak veci dopadajú, o tom podávajú sa nezvratné dôkazy o tisíc a tisíc spáchaných krivdách na triede nemajetných pozostalých. V každej vesnici nájde sa spústa takýchto prípadov, kde sa verejne medzi ľudom hovorí, že ten a ten obyvateľ bol vo spore o dedičstvo s jeho bohatším príbuzným olúpený. Preto je na prvom mieste nutné, aby súčasne s týmto zákonom opravený bol zákon uhorský v tom smysle, aby vo sporoch vybavovať mohla sa i laikami.
Osoba právna nech je len na žiadosť ktorejkoľvek strany k súdnemu jednaniu priznaná, a keď už i vo vládnych stranách sa o zrušenie týchto uhorských predpisov zákonných nepostarali, je povinnosťou, aby pri každom sirotskom úrade bola bezplatne pristavená poškodenému jedna právna osoba, ktorá by zastupovala nemajetného na účet štátu. Lebo tam, kde sa jedná o spravodlivosť, nemá sa na podobných veciach šetriť.
Abysom dokázal, že sa skutočne jedná o veľké krivdy, spáchané na nevinných chudobnych obyvateľoch, uvediem vám niekoľko prípadov, jak sa na Slovensku a Podk. Rusii vtelia pozemnoknižné záznamy. Žena chudobná z Malých Vlasek (Baštikova) dlžná bola pár sto korún, jednej banke v Ružomberku v čase války. Keď bol muž jej na vojne a keď bolo vyhlásené moratorium, za pomoci miestnych úradov bola žena nútená sa posadiť na vôz, ktorý ju odviezol na úrad pozemkovej knihy prvej stolice; tam bola prinútená podpisať nejakú listinu, pri čom sa jej povedalo, že sa jedná čiste len o zaistenie dlžného obnosu. Za krátky čas ubohá žena sa dozvedela, že celý jej majetok - asi na tri hony pole a domek - nie je viac jej majetkom, ale celkom cudzieho občana. Nielen že zato by bola penažitú náhradu dostala, ale ešte musela 600 Kč útrat druhej stránke zaplatiť. Ubohá žena sa dovolávala svojho práva až do dnes, úrady majú o tomto známosť, vec bola oznámená patričnému súdu a ministerstvu spravedlnosti, aby bola odstránená táto krivda.
Druhý prípad: Mária Rázga Teréz, obyvateľka z Ružomberka, prenajala v dobe války jednej súsedke asi tri miery poľa za cenu asi 40 K ročne. Žena, ktorá pozemok najala, patrí medzi bohatých obyvateľov mesta. No a čo sa stalo? Za nejaký čas sa menovaná chudobná žena dozvedela, že pozemok, ktorý bohatej súsedke do prenájmu dala, je v pozemkovej knihe prepísany na jej meno. Jak sa na zápis do pozemkovej knihy dostali svedkovia, nikto sa nespamätá, ani svedkovia sami. Ti dnes tvrdia, že vôbec nevedia, čo v ten čas podpísali. A tak prišla chudobná žena o celý svoj majetok, ktorý by znanemal pre nu dnes možnosť zachrániť jej existenciu; že si bohatá žena tento majetok podvôdným zpôsobom privlastnila, chodí s hrdým čelom po meste, nemá sa čoho obávať, poneváč pozemnoknižná vrchnosť zaviera oči pred spáchaným bezprávnym činom.
A čo sa stalo v Hrušove, je tiež predsa veľký kus vdovskej a sirotskej krivdy. V času války bolo 30% hrušovského obyvateľstva na vojne. Jedna štvrtina z týchto buďto sa z bojišťa nevrátila a lebo je zmrzačená. Po padlých ostalo spústa vdôv a sirotkov; znáte spor hrušovský o ich pozemok. Neni dnes nikoho, kto by bol v stave podľa dnešných kapitalistických predpisov a zákonov Hrušovským právo na tento les odpierať. Pozemok tento si dvakráť občania vykúpili, a sice od pamäti predkov robotou, ktorí boli v revolúcii 1848 a 1849 oslobodení; že tento prvý výkup je platný, to nemôže dnes nikto popierať, že by revolúcia ve zmenených letách nebola oslobodila obyvatelstvo roľnícke. Ale hrušovskí obyvatelia sa vykúpili ešte podruhýkráť, keď maďarská vláda r. 1871 vypísala obligačnú pôžičku na vykúpenie pozemku od zkrachovanej oligarchie, zaplatili Hrušovčania pozemok po druhýkráť. No a dnes sostavujú sa nešťastné zákony o dedičskom práve, o ochrane vdôv a sirotkov. Pánovia a dámy! napadlo niekomu zo zákonných zastancov tohoto poriadku na Podkarpatskej Rusi, aby sa ujal nesporného práva vlastníckeho vdôv a sirotkov v Hrušove? Nenašiel sa nikto! Našli sa len ľudia, činitelia tohoto poriadku, ktorí priviedli nielen proti vdovám a sirotkom nevinným húf četníkov, ktorí bez rozdielu bodákmi a kolbami pušiek presvedčovali, že žiadneho práva pre nich nieto.
Zo stanoviska administratívneho
sme povinní hlasovať za tento zákon. Ale prehlašujeme už predom,
ako všetké iné zákony, ktore značily malé zlepšenie v krivdách
chudobného ľudu na Slovensku, že i tento bude sabotovaný bohatými
triedami, sabotovaný bude už i preto, poneváč je nejasný, neúplný
a nedokonalý; pozmeňovacie návrhy sú tiež v tomto sneme bezcenné,
lebo tu panuje pätka (to je většina) a to je nie vôla a právny
požiadavok chudobného občianstva, ktoré v každom prípade jednaké
povinnosti má voči štátu. "Ano", povedajú chudobní občania
na Slovensku i Rusíni v Podkarpatskej Rusi", rozumeli sme
tomu, keď nám maďarská oligarchia dávala ťažké bremeno na krk,
to vraj boli Maďari; ale dnes nemáme poslancov v republike Československej
Maďarov, dnes sú tam Slováci a Česi, ktorí znova vynášajú recepty
podľa systému starého režimu Slovákom a Rusínom." (Výborně!
Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda
(zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata je skončena.
Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji posl. dr. Medveckému.
Zpravodaj posl. dr. Medvecký: Slávna snemovňo! Kollega Kunst pri prejednávaní tohoto zákona chce riešiť všetky sporné otázky sirotkov a vdôv a vydával sa za ich ochránca a osvoboditeľa. Ale zapomína na to, že neni na ľudovom shromaždení, ale že je vo snemovni, lebo takéto všeobecné ochraňovanie a všeobecné riešenie všetkých krívd a právnych záležitostí, ktoré tu predniesol, je v rámci tohoto zákona absolutne nemožné, a jak som to v svojej zpráve podal, nesúvisí to s týmto zákonom, lebo tento zákon nerieši materielnú otázku sirôt a vdôv. Na tom návrhu zákona, ktorý by sa zaobýval otázkou tútorstva, poručníctva a otázkou kurátorstva, opatrovníctva sirôt a s týmto súvisjacími inými materielnými právnymi otázkami, sa ešte pracuje. Ministerstvo soc. pečlivosti iste sa postará o to, aby v tomto návrhu bolo svedomite a všestranne postarané o záležitosti sirôt a vdôv.
Tento vládny návrh zákona sa vzťahuje len na otázky formálné, totiž na otázky sirotčích súdov, sirotčích vrchností a pridelenie ich kompetencie z ministerstva vnútra pod dozor ministerstva spravedlnosti.
Ja odporučujem prijať návrh tak,
jak ho podal ústavný a rozpočtový výbor. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Zákon tento má 6 paragrafů, nadpis a úvodní formuli. Pozměňovací návrhy podány nebyly. Dám tedy hlasovati o celé osnově tohoto zákona najednou. Je snad proti tomu nějaká námitka? (Námitka nebyla.)
Námitky není. Budeme hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to je s jejími šesti paragrafy, nadpisem a úvodní formulí ve znění navrženém panem zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu zákona ve čtení prvém.
Čtení druhé navrhnu na pořad schůze příští.
Tím je vyřízen 8. odstavec pořadu dnešní schůze.
Přikročíme, poněvadž odstavec
9. byl již vyřízen, k odstavci 10, jímž je
10. zpráva výboru zemědělského o návrhu posl. Dubického, Vraného, Nejezchleba-Marchy a soudr. (tisk 3473) a vládním návrhu zákona (tisk 3695) o obnově prozatímného vnuceného pachtu (tisk 3742).
Zpravodajem je pan posl. Mašata.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Mašata: Vážené dámy a velectění pánové! Zemědělský výbor předložil slavné sněmovně ke schválení návrh zákona, kterým obnovuje se prozatímní vnucený pacht podle §u 63 přídělového zákona. Ve zprávě, která byla rozdána, je napsáno, že zpráva ta je o návrhu posl. Dubického, Vraného, Nejezchleb-Marchy a soudr. a vládním návrhu zákona. Zemědělský výbor však ve skutečnosti, ačkoliv vzal za podklad jednání vládní návrh zákona, zachoval se opravdu k tomuto návrhu zákona tak macešsky, že z něho nenechal skoro nic, a to proto, poněvadž tento návrh nevystihoval názoru zemědělského výboru. Názor ten nesl se k tomu, aby zákon ulehčil těm, kterým mělo se pomoci, a ne aby jim ještě přitížil. Byli jsme svědky toho, když § 63 se prováděl, že byla to ohromná snůška prací, ohromná křížová cesta těch drobných lidí. A těm právě chtěli jsme pomoci tím, že zákon udělali jsme co možná nejjednodušším, aby byl tím, čím má býti, totiž výpomocí trpícím drobným zemědělcům.
§ 63 přídělového zákona stanovil, že vnucené prozatímné pachty mají býti uzavřeny nejdéle na 6 roků. Tohoto ustanovení bylo užito tak, že některé vnucené pachty byly provedeny na 6 let, ale velký počet pachtů byl proveden na dobu kratší, hlavně tříletou. Poněvadž poměry se nezlepšily tak, aby mohlo býti upuštěno od požadavku prodloužiti tyto pachty na dobu šestiletou, poněvadž pozemková reforma nepokročila tak, aby mohlo se říci, že toho není potřebí, rozhodl se zemědělský výbor navrhnouti poslanecké sněmovně, aby přijala zákon, který by prodloužil automaticky tuto dobu kratší než 6 let na dobu plných šesti roků.
Prodloužení automatické přijal zemědělský výbor z té příčiny, poněvadž svého času při zdělávání zákona o úpravě pachtů naturálních v Podkarpatské Rusi bylo tohoto způsobu užito a také se osvědčil.
Zemědělský výbor v úvaze, že musí uvarovati právě tyto vrstvy každého soudního projednávání této tak jasné věci, vyloučil paragraf, který dává možnost zase soudním tahanicím, a ve svém návrhu zákona stanovil, že tyto pachty mají býti obnoveny za dosavadních podmínek.
Slavná sněmovno! Zemědělský výbor vložil do zákona také ustanovení, nehodlá-li pachtýř pachtovaného pozemku dále podržeti, že je povinen prostřednictvím obce, v jejímž obvodu pozemek je, oznámiti majiteli, po případě jeho hospodářské správě, že nehodlá pozemku dále podržeti, a státní pozemkový úřad, který od obce je zároveň zpraven, rozhodne po slyšení obce, která spolupůsobila při původním přídělu pozemku do vnuceného pachtu, které schopné osobě má býti pozemek do vnuceného pachtu znovu dán.
Tento zákon je nutností a je potřebí,
aby ho bylo užito při úpravě těchto prozatímních vnucených pachtů.
Zemědělský výbor snažil se tímto zákonem podati něco, co by usnadnilo
a zjednodušilo a rychle provedlo úkol tímto zákonem vyřčený. Doporučuji,
aby zákon byl přijat. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Než udělím slovo zapsanému řečníku, navrhuji řečnickou lhůtu 15 minut. Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Námitek není. Návrh můj je přijat.
Dávám slovo řečníku zapsanému
na straně "kontra", jímž je pan posl. Mikulíček.
Posl. Mikulíček: Ctěná sněmovno! Zákon, který máme na stole a o němž máme rozhodnouti, je důkazem, jak ledabyle zákony, dalekosáhle zasahující do života venkovského lidu v Československu, byly zpracovány. Přimyslíme-li si k tomu, jak dalece pokročila otázka pozemkové reformy, musíme vysloviti názor, že celá otázka řešení velikého revolučního hesla, které hýbalo národní revolucí a slavnou deklarací bylo slíbeno, provádí se u nás nejen ledabyle, nýbrž řekl bych s hlediska pracujícího lidu způsobem, který by zasloužil řádného potrestání se strany venkovského lidu.
Když vlna revoluce r. 1918 a 1919 vysoce byla zvednuta, stačilo, aby důvěrník dělnictva, důvěrník rolníků a malorolníků šel ke správci, eventuelně k řediteli statku německého, maďarského nebo židovského majitele a požádal ho o pacht kusu půdy, poněvadž lid, který zažil děsný hlad a bídu za války, ocenil cenu půdy, věděl, co to je, míti půdu ve vlastnictví, věděl, kdo má půdu, že má v nejhorším případě aspoň suchý zemák, který ho zachrání před hladem. Proto lid po půdě dychtil.
Lid vlastním svým přičiněním a zakročením vymohl si daleko více, než jste vy mu zákonem dali. Snesu pro to spoustu důkazů. Já jsem byl také z těch - nechci se tím vychloubati, abych byl snad oslavován v nacionálích novinách - který pro národní věc za Rakouska byl třikrát v kriminálu, který vedl hnutí drobného lidu v určitých okresích, a byl jsem vůdcem hnutí radikálního toho moravského Slovácka, o němž se teď mluví, že je v něm samý bolševik. Udělali jsme to původně v mezích zákona, ale chtěli jsme, aby se splnilo v praksi, co jste nám slíbili. A když jsme nemohli dostati od vás positivního výsledku, šli jsme na to pěstí, dělali jsme revoluci na vlastní pěst. A roku 1920, když nám byla slíbena půda, vyhnali jsme z velkostatků Šternberkových, Lichtensteinových, Schwarzenberkových a Mayových panské správce a všechno i s potahy. Hned telefonovali do Prahy a v Praze si vzpoměli, že v Paříži před 2 lety slíbili, že dají drobnému venkovskému lidu půdu. Nuže, přikročili k uzákonění § 63.
Vážení pánové! Co spáchal Pozemkový úřad na těch, kterým schvaloval smlouvy podle §u 63? V několika dvorech na okresu uhersko-hradišťském, jichž majiteli byli Šternberk, Lichtenstein a May - pronajali r. 1919 drobným domkářům, malorolníkům a dělníkům půdu za 30 Kč měřici, za 150 Kč 1 ha. Tato smlouva měla platnost, než jste přišli s §em 63. Avšak ihned, jakmile přišel § 63, všechny smlouvy nájemní musily jíti ke schválení k pozemkovému úřadu, kde postaraly se o ně určité kruhy a hlavně dvě politické strany, které dostaly tučná zaopatřovací místa. Vážení přítomní! Co se nestalo? Dělnictvo, domkáři a malorolníci, měli smlouvu na 30 Kč za měřici, ale pozemkový úřad to zrušil a nařídil nájemné 72 Kč za měřici. Když jsme se o tom přesvědčili, řekli jsme: Na to jsme si neustavili republiku, aby pozemkový úřad hájil zájmů velkostatků, aby chránil staletých zájmů a staleté tradice. Myslíme, že tyto úřady státní byly zřízeny proto, aby hájily zájmů chudých, ale my jsme se dočkali, vážení přítomní, že ony znemožňují chudým život, poněvadž zdražují půdu, kterou nám cizí velkostatkáři, Němci židé, blahovolně laciněji dali. (Výkřiky poslanců strany komunistické.)
§ 63 byl vydán pro celou Československou republiku. Ale já jsem četl zprávu Státního pozemkového úřadu, kde a kolik půdy se podle tohoto paragrafu přidělilo. S největším procentem tam vchází Uhersko-Hradišťsko a pak ještě jeden okres v Čechách nevzpomínám si, který to je, ale kdo by si přál, tomu bych posloužil informací. Přes 24% půdy, kterou držely velkostatky, dalo se u nás do drobného nájmu, a to jenom proto, že lid nebyl tam babou, že se hlásil po právu o to, zač dělal revoluci a co mu bylo slíbeno. Ale, vážení pánové, v tomtéž výkazu Státního pozemkového úřadu také je, že jednotlivé okresy dostaly také jenom 5 %, kdežto my jsme dostali 24! To znamená, že kdo se v tomto státě za nynějšího režimu nedovede hlásit a nedovede snad někdy i zdvihnouti pěst, ten se nikdy v něm nedovolá ničeho, nýbrž dokáže to jenom silou, před kterou je nutno uhnouti. V těch krajích, kde bylo přiděleno 5% podle §u 63 nebo ještě méně, chodili také lidé prosit o větší kousek chleba. Oni jako my byli chlácholeni, a jako nám, říkalo se jim: "Počkejte, počkejte! Vývojem!" My jsme však řekli: "Ne! Musíme jíti jinak, vývojem to nepůjde, musíme na to pěstí." Tam neměli nikoho, kdo by jim řekl: "Lidé, jsme u nás doma! Osud národa dostal se do rukou lidu, nuže ať lid sám určuje!" R. 1827 provedla se pozemková reforma za jedinou noc, a vy ji dnes děláte čtyři roky a jste dosud tam, kde jste byli před těmi čtyřmi roky. (Hlas: A jak to vypadá na Poděbradsku?)
Mohu vám posloužiti doklady, jak to vypadá na Poděbradsku. Před půl rokem vedl jsem deputaci lidí z Poděbradska, ne snad příslušníků naší strany, nýbrž domkářů a malorolníků; ti přišli si nám stěžovati na Státní pozemkový úřad stran pronájmu půdy velkostatku prince Hohenlohe. Když jsme přišli na ředitele velkostatku, velice ochotně nám..... (Hluk. - Výkřiky: My o tom nevíme!) To byly různé věci, nevíte ani o griotkách, špiritusu, ale víte to doma, poněvadž vám to dělá silný reflex. Ano, já vím také o špiritusu, jenom že jinou cestou. (Veselost.) Ten povolil lidem, dělníkům, domkářům, malorolníkům po třech až 4 měřicích půdy. Ale jak vy jste tam provedli reformu pozemkovou? Ta deputace to řekla otevřeně a pozemkový úřad nemohl ani slůvka namítnouti. Těm chudákům, těm domkářům, bezzemkům se to vzalo a zaokrouhlily se 20 až 25 měřicové usedlosti na 40.
Řekněte to zástupcům chudých domkářů, kteří přijedou z Moravy a Slovenska, že chcete tak řešiti pozemkovou reformu a oni vám to - ne zde v Praze, poněvadž tu je dosti pendreků - ale u nás vytmaví, a to tak, že vám velmi průhlednými udělají vaše politické organisace. (Hlas: Mluví jako na táboru lidu!)
Vážení pánové! Promiňte, já jsem se neučil 20 roků mluviti jako advokát a doktor, já jsem musil choditi od 12 let na řepu a živiti se za 40 krejcarů. Pan dr. Medvecký vytkl předřečníku, jenž právě takovou školou života prošel, že mluví jako na veřejné schůzi. Promiňte, šrajtofle našich rodičů měla souchotiny, ale vaše byla, jako když se kráva nažere jeteliny. Proto vy máte patent na rozum.
Děláte novelu k zákonu, ale u starého zákona jste dosud právní stav nevyjasnili. Právě v župě, kterou já zastupuji, je spousta velkostatků, které dosud nemají.... (Hlas: Koho zastupujete?) Koho zastupuji? I domkáře, i malorolníky, ti mají trochu jiný rozum než někde jinde, ti vědí, kdo jsou jejich přátelé. Tam v té župě přes to, že zákon od roku 1920 existuje, není pachtovních smluv. Urgoval jsem desetkrát již pozemkový úřad, ale ten nemá moci, aby donutil pana velkonájemce ke smlouvám. Proč? Poněvadž on pronajal 200 měřic půdy, za tu dostal 14.400 Kč nájmu, ale z celého velkostatku platí 14.000 nájmu a zbývá mu tedy 500 měřic zadarmo. Kromě toho, jak by po právu mělo býti, stromoví, za něž rovněž se strží pěkné tisíce a které by mělo patřiti těm chudákům, si přivlastní. Když se zde vytýkalo Mikulíčkovo seno... (Hluk. - Výkřiky.) ... já vám to musím vysvětliti, až budete jednati o mém vydání z parlamentu. Okresní hejtmanství přidělilo určitou parcelu drobným nájemcům. Jako důvěrník jsem za ně vyjednával. Okresní hejtman potvrdí, že to patřilo těm nájemcům, ale 5 měřic louky přivlastnil si váš předák mlynář Dvořák Jan, který má mlýn, parní pilu, obchod dřívím, pálenici slivovice atd. Tomu to úřad přidělí, ale chudáky, vezmou-li si z vlastního trávu a seno, stíhají pro zločin veřejného násilí, a posl. Mikulíčka, protože jim to poradil, stíhají jako intelektuálního původce.
Udělali jste před 2 roky zákon, nedochůdče nedozralé, které mělo v zápětí spoustu doher u soudu, dnes děláte novelu a zase nevyjasňujete, jak to má vypadati. Když soudce vezme zákon do rukou - ačkoli jsem obyčejný člověk, obyčejný dělník, vím to - když soudce vezme zákon do rukou, může si vykonstruovati co chce, a tím uváděti do obtíže zájemníky obou stran. A při tom se holedbáte, že chcete vývojem dospěti k nápravě celého našeho pořádku. (Výkřiky.) Tolik tomu rozumím zajisté jako vy oba dva, poněvadž mnohem více v tom pracuji. Vy jen křičíte o zemědělské práci, že ten, který zemědělskou práci provozuje, nedělá 8, nýbrž 16 až 20 hodin, ale když vás člověk vezme za ručičku, tak arcibiskup Stojan nemá jemnější. To znamená, že od motyky, pluhu a cepu jste hodně daleko, na sto honů. Nanejvýše se s fajfkou dovedete roztahovati na poli se svým bříškem a poroučeti těm chudákům, kteří tam pracují za pár korun denně.
Vážení pánové! Lhůta končí. Já
prohlašuji: Zákon je nedostatečný. Zákon má býti zpracován jasně;
ano, ano, ne, ne! Ale přes to, že je nedostatečný, poněvadž znamená
zajištění kousku potřebné půdy pro drobné zemědělce, budu já a
můj klub hlasovati pro. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)