Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s přečteným resolučním návrhem pana posl. dr. Holitschera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Resoluční návrh p. posl. dr. Holitschera a soudr. je přijata tím je vyřízen první odstavec pořadu dnešní schůze.
Přikročíme ke druhému, jímž je
2. zpráva výboru zdravotního, soc.-politického, ústavně-právního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 2363), kterým se upravuje výslužné lékařů obecních a obvodních, přeložených na odpočinek před účinností zákona, kterým se doplňují a částečně v činnost uvádějí ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 332 Sb. z. a n., jímž stát přejímá výkony zdravotně-policejní, jakož i zaopatřovací požitky pozůstalých po obecních a obvodních lékařích zemřelých před účinností zákona zprvu uvedeného (tisk 3748).
Zpravodaji jsou paní a páni posl.
Purkyňová, Johanis, dr. Mazanec a Kasík.
Uděluji slovo prvnímu referentu - za výbor zdravotní - paní posl.
Purkyňové.
Zpravodaj posl. Purkyňová: Vážená sněmovno! Výbor pro veřejné zdravotnictví o zákoně, kterým se upravuje výslužné lékařů obecních a obvodních, přeložených na odpočinek před účinností zákona, který jsme právě projednávali, nedebatoval, poněvadž zákon tento byl naprosto jasný až na určitou podrobnost, kterou zdravotní výbor opravil, a mimo to věc, které se týká, je tak naprosto spravedlivá, že o ní nevznikla ani nejmenší pochybnost. My veškeré názory na úkol obvodních lékařů, na jejich odpovědnost, na nebezpečí, které jest spojeno s jejich službou, všechno právo obvodních a městských lékařů na zabezpečení pro stáří prodebatovali při jednání o zákoně hlavním, který jsme právě nyní odhlasovali.
Zákon, který máme nyní schváliti, je vlastně součástí zákona, který byl již odhlasován, a jen pochybnosti ministra financí způsobily, že fragment tento byl jaksi odštěpen od zákona hlavního a projednán byl jako zákon zvláštní.
Bída pensionovaných starých lékařů obvodních a městských je příliš známa, než abychom se dnes ještě o ní zbytečně mnoho šířili. Rovněž tak bída jejich vdov a sirotků. Nejlépe o tom mluví petice spolku vdov po obvodních a městských lékařích, které v drastických příkladech ukazují na strašlivé, skutečně nelidské poměry, ve kterých vdovy a děti po obvodních a městských lékařích žijí. Je téměř denním, všedním úkazem, že vdovy po lékařích musí hledati práci v oborech, ke kterým nejsou ani tělesně způsobilé. Máme případ, že vdova po lékaři, poněvadž nemohla nalézti jiné práce, pracovala jako drvoštěpka v lese a nemajíc prostředků pro další přiměřenou výchovu svých dětí, posílala je předčasně na výdělečnou práci, ačkoli jsou to děti talentované.
Mluviti o těchto věcech podrobně jest zbytečno tím více, poněvadž ten boj je již dobojován a máme dnes možnost přijetím tohoto zákona aspoň minimum existenční těmto velice strádajícím starým lékařům obvodním a městským a jejich vdovám zabezpečiti.
Dle mého soukromého názoru nemělo by vlastně býti činěno rozdílu mezi staro a novopensisty, poněvadž tito lidé v určitých oborech práce stejnou práci vykonávali a nyní za stejných podmínek hospodářských žijí. Ovšem nesmíme zapomínati, že stát jako takový musí vykonávati sociální spravedlnost podle síly hospodářské, kterou má. Jsem přesvědčena, že toto řešení pensí starých - ať již úředníků nebo kterékoli jiné kategorie našich duchovních pracovníků - bude se díti znovu a etapově právě podle této síly našeho státu.
Pensionování a pense starých obvodních a městských lékařů nemohly býti dosud řešeny, poněvadž stát řešil pense pouze těch lidí, kteří mu přímo v administrativě sloužili, a obvodní a městští lékaři nebyli zřízenci nebo úředníky státními, nýbrž obecními, okresními atd. Teprve přijetím zákona z 15. dubna 1920 stát přijal na sebe úkol všechny výkony policejně-zdravotní vykonávati ze své moci a v rozsahu své moci, tímto zákonem a také tím, že převzal vůbec do svého majetku veškeré pensijní a podpůrné fondy pro tyto obvodní a městské lékaře, byl dán zákonný podklad, na kterém mohla býti otázka pensí pro obvodní a městské lékaře, staropensisty a jejich vdovy řešena.
Zdravotnický výbor jenom v některých malých věcech změnil návrh vlády. Zdravotnický výbor uznal, že určitá nejasnost by mohla vzniknouti, pokud se týče vdov po staropensistech, které se staly vdovami za účinnosti již nového zákona. Proto učinil jak již ve formuli úvodní, tak také v §u 2, který se na znění zákona vztahuje, určitou malou změnu. Zdravotnický výbor tam zcela jasně vytkl, že tento zákon se má také týkati vdov, které se stanou vdovami po účinnosti tohoto zákona, ale jejichž mužové byli již staropensisty. Prosím, aby bylo vzato na vědomí, že pokud se týče odvodních a městských lékařů, dneska máme vlastně 3 druhy pensistů. Máme staropensisty, kteří šli do pense před účinností našeho nového zákona, dále máme pensisty, kteří byli v pensi již před účinností zemského zákona z r. 1906, kterým byl vlastně teprve jejich pensijní fond vybudován, a nyní máme novopensisty, podle zákona, který jsme právě odhlasovali. Pokud se týče nejstarších pensistů, v zákoně zahrnuti byli také aspoň potud, že bylo vysloveno přání pomoci jim tak, aby z fondů, které zde jsou, byla podpora, která jim dosud ročně byla udílena, pokud možná na nejvyšší míru zvýšena.
Prosím, aby slavná sněmovna přijala
zákon tak, jak jej opravil a jak jej podává výbor pro veřejné
zdravotnictví. (Souhlas a potlesk.)
Předseda
(zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji - za výbor sociálně-politický
- panu posl. Johanisovi.
Zpravodaj posl. Johanis: Slavná sněmovno! Zákon, který projednáváme, je doplňkem zákona, který jsme schválili před chvílí. Jestli kdy sociálně je odůvodněn některý zákon, pak je to jistě zákon, který právě projednáváme, poněvadž podle informací, které sdělují pp. zástupci ministerstva zdravotnictví, vdovy po obvodních a obecních lékařích měly doposud průměrně asi 400 Kč pense ročně, kdežto příště budou míti 8 až 12 tisíc Kč. Již tento rozdíl v číslicích dokazuje tedy, že republika jako v jiných otázkách, také zde má porozumění pro lidi, kteří sestárli, nebo pro jejich rodiny - v tomto případě pro obvodní a obecní lékaře - pakli vykonávali pro veřejnou službu nějakou důležitou funkci.
Já bych chtěl říci, že výbor sociálně-politický s radostí schválil tuto osnovu, a jen bych dodal jako jeho zpravodaj, že by bylo radno, abychom porozumění, které projevujeme u tohoto zákona, projevili také u jiných zákonů, zejména snad abychom řešili také otázku pojištění všeobecného. Zde stát uznává povinnost přispěti ze svých příjmů k podpoře vdov po obecních a obvodních lékařích, a je tedy také nutno, aby všecky strany při projednávání osnovy zákona o všeobecném pojištění, případně při pojištění přestárlých osob mám na mysli osoby starší 60ti, případně 65ti let, kde je příliš mnoho vdov po zasloužilých pracovnících, zejména z řad dělníků průmyslových, zemědělských i jiných zřízenců - měly stejné porozumění jako při tomto zákoně.
V zastoupení sociálně-politického
výboru doporučuji schválení této osnovy zákona v předpokladu,
že stejné porozumění projevíme též při zákonu pensijním. (Výborně!)
Předseda
(zvoní): Uděluji slovo třetímu zpravodaji - za výbor ústavně-právní
p. posl. dr. Mazancovi.
Zpravodaj posl. dr. Mazanec:
Slavná poslanecká sněmovno! Výbor ústavněprávní projednal předložený
zákon se stanoviska ústavního a právního a usnesl se doporučiti
slavnému Národnímu shromáždění jeho přijetí s těmi změnami, na
kterých se usnesl výbor zdravotní. (Souhlas.)
Předseda
(zvoní): Uděluji slovo čtvrtému zpravodaji - za výbor rozpočtový
p. posl. Kasíkovi.
Zpravodaj posl. Kasík: Slavná sněmovno! Se stanoviska rozpočtového výboru není námitek proti této předloze. S potěšením opět béřeme na vědomí, že stát i lékařům, kteří jednak přišli do pense, jednak jejich vdovám a sirotkům zákonem umožňuje jejich existenci. Jest to nepatrný počet asi kolem 450 osob. Náklad bude obnášeti něco přes 3 miliony korun.
Vzhledem k tomu, že účinnost zákona
pro Slovensko počíná 1. červencem 1922, nebude obnos ten tak veliký,
a vzhledem k tomu, že do rozpočtu pro celkové vydání mimo Slovensko
přijdou tyto položky až 1. ledna 1923, není námitek po stránce
rozpočtové. Činím návrh, aby tento zákon sněmovna přijala jako
zákon, kterým se upravují tyto poměry a zabezpečují existence
pro případ stáří, pro případ vdovčí a sirotčí. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme tedy hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se laskavě posadili na svá místa. (Děje se.)
Poněvadž není dostatečné presence, odložím hlasování až po projednání dalšího odstavce.
Přikročím k odstavci 3, jímž je
3. zpráva výboru soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 3593), jímž se upravují služební požitky četnických vrchních strážmistrů, kteří jsou veliteli stanic (okresů), nebo kteří konají rovnocennou službu četnickou (tisk 3753).
Zpravodaji jsou p. posl. G. Navrátila p. posl. Jan Černý (rep.).
Uděluji prvému zpravodaji p. posl.
G. Navrátilovi slovo.
Zpravodaj posl. G. Navrátil: Slavná sněmovno! Požitky četnictva byly upraveny zákonem čís. 186 z r. 1920. Tak jako téměř všecky zákony, které se týkají zaměstnanců a gážistů, mají své určité vady, tak zvláště tento zákon nepostřehl dosti velikého významu jedné kategorie četnictva, a to vrchních strážmistrů. Proto vláda sama musela uznati, že není možno nadále udržeti tuto nesrovnalost, a to tím méně, jelikož podobné kategorie mezi státními civilními zaměstnanci jsou daleko lépe honorovány. Vzpomeňme sobě pouze na to, jak četným podúřednickým kategoriím byla jmenováním úřednickým existence a sociální postavení dalekosáhlým způsobem zlepšeno. Proto vláda předložila návrh, aby vrchní strážmistři byli na roven postaveni alespoň požitky, když ne charakterem těm státním úředníkům, kteří jsou v nejnižší skupině, a to E. Vidíme, že máme zde vlastně novum, a to novum dalekosáhlé svým významem, že zůstávají sice ve svém služebním poměru určité kategorie zaměstnanecké, ale že platově jsou postaveny na roven úředníkům. Toto novum zajisté i pro budoucnost bude míti veliký význam a já jsem pevně přesvědčen, že se ho také použije při civilní státní službě, neboť víme všichni, kteří jsme pracovali ve výborech, že často narazili jsme na konflikt, když jsme uznali, že požitky pro různé kategorie jsou nízké, ale význam služby samé že nepřipouští toho, aby charakter úřednický byl přiznán. Myslím, že to bylo také důvodem, že mnohým podúřednickým kategoriím nebyly jejich požitky zlepšeny.
Pokud se týče merita samého, je nutno, abych se zmínil o významu slova "započitatelná služba", a to v článku prvém, který sice není sporný pro toho, kdo se zabýval otázkami personálními, ale přece by mohl býti snad nesprávně vykládán.
Chci proto výslovně konstatovati, že započitatelnou dobou ve smyslu tohoto zákona je ona doba, která podle zákona č. 222 ex 1920 a podle zákona, který ještě dnes snad uzákoníme, je výsledkem propočítání. Tím, myslím, že jasnost tohoto ustanovení je úplně dána.
Nemám, co bych dále přičinil,
a doporučuji proto slavné sněmovně, aby přijala zákon tak, jak
sociálně-politický výbor jej schválil. (Výborně!)
Předseda
(zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji za výbor rozpočtový,
p. posl. Janu Černému (rep.).
Zpravodaj posl. Jan Černý (rep.):
Slavná sněmovno! Rozpočtový výbor jednal o tomto zákoně se stanoviska
rozpočtového. Bylo konstatováno, že z celého počtu vrchních strážmistrů
je asi 10%, kterým byla přiznána kategorie důstojnická. Mimo to
je asi 25% těch, kterým budou ve smyslu tohoto zákona příslušné
jejich požitky upraveny tak, jak zákon skutečně stanoví. Náklad,
kterého bude k tomu potřeba, činí podle důvodové zprávy, jak v
rozpočtovém výboru bylo konstatováno, 7,250.000 Kč. Jednalo se
o úhradu tohoto nákladu. Ten je uhrazen z celkových úspor rozpočtu
četnictva pro r. 1922, kterých bude docíleno odsunutím některých
ne tak naléhavých výdajů. Náklad pro léta další bude uhrazen úsporami,
jichž ministerstvo vnitra docílí různými chystanými opatřeními.
Je tedy viděti, že o příslušnou úhradu je postaráno. Vzhledem
k tomu, že vládní návrh zákona je velmi důležitý, doporučuji za
výbor rozpočtový, abyste tomuto zákonu neodepřeli svého schválení.
(Výborně!)
Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu je přihlášen pan posl. Windirsch.
Presidium doporučuje řečnickou lhůtu 15 minut. Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Není jich. Uděluji panu posl.
Windirschovi slovo.
Posl. Windirsch (německy): Slavná sněmovno! Tato předloha a obě nejbližší mají za účel uspokojiti onu část veřejných zaměstnanců, jíž je svěřeno vykonávání veřejné služby bezpečnostní. Okolnost, že vláda přistupuje v prvé řadě ke splnění platových požadavků veřejných bezpečnostních orgánů, dává jistě podnět k uvažování. Podle mého zdání je pro to rozhodujícím přání, aby měla spolehlivé orgány, jež za všech okolností, bude-li toho nutnost vyžadovati, zakročí k udržení klidu a pořádku. Jako zástupce rolnické strany nepotřebuji teprve prohlašovati, že nám velmi záleží na spořádaných, klidných poměrech. Musím však dále výslovně prohlásiti, že jsme také věrnými syny svého německého národa, jenž neprávem stále opětovně byl vyzýván k boji a také ještě dále jest vyzýván. I venkovský lid má ve svých žilách krev a bolestně pociťuje ponižující utiskování Němců v tomto státě. Potřebuji jen vzpomenouti zákonných předloh, jež za posledních dnů daly příčinu k velmi živému pobouření německých poslanců a jichž důsledek nemá jiného účele, než poškoditi zájmy Němců. Toto pobouření se právem přenáší na obyvatelstvo německých krajů v tomto státě. A půjde-li to tak dále, přijde chvíle, kdy luk již přepínaný mnohými tísnivými událostmi praskne. Vláda a koalované strany jí oddané vědí, že jednají proti Němcům bezprávně a bojí se, že konečně jednou může dojíti k zlým událostem. Aby pro takové případy byli zabezpečeni, proto se také namáhají, aby uspokojili služební požitky orgánů veřejné bezpečnosti.
Ke všemu přebytku má býti zřízena ještě státní stráž bezpečnosti, která ještě značně dále rozmnoží bez tak již silný voj státních zaměstnanců bezpečnostních. Tak udržuje stát, který se stále označoval za baštu demokratické myšlenky ve střední Evropě, stále více tvářnost a povahu vysloveného státu policejního, ve kterém rota šosáckých, zpátečnických a tyransky smýšlejících lidí snaží se držeti ostatní pod nadvládou právě tak, jako tomu bylo dříve v absolutisticky ovládaných mocnářstvích.
Nebylo by podle opravdových demokratických ideí vhodnějším způsobiti národní uspokojení mezi Němci ve státě a chytrou sociální politikou dále se starati o to, aby se předešlo sociálním otřesům? Nebylo-li by pak v zájmu celého státu, kdyby se konečně jednou přestalo se vzrůstajícím otravováním veřejného života? S tím by bylo stejného významu omezení oněch neproduktivních výdajů, jež pohlcuje státní služba bezpečnostní.
Moje řeči setkají se ovšem právě tak s hluchýma ušima, jako tomu bylo zde stále vůči německým žalobám a požadavkům. Mohu však jen zdůrazniti, že náš lid je vaším počínáním doháněn do stavu vzrůstající radikálnosti a že nadejde chvíle, kdy nastřádaný hněv musí vybuchnouti. Obraťte tedy včas na své nesprávné cestě. Vždy jsme myslili, jestliže se přistoupí k tomu, aby se zlepšily platové požitky státních zaměstnanců, že bude alespoň opět napraveno to veliké bezpráví, jež bylo spácháno na úřednictvu s vysokoškolským vzděláním vyrovnáním platů všech úřednických kategorií. Vláda nedbala, aby zvýšila platy soudců, politických úředníků a ostatních akademiků ve státní službě.
Shledáte to zvláštním, že zástupce strany venkovské vystupuje i v tomto případě pro spravedlivou úpravu služebních požitků. Cítím se však k tomu povinen, poněvadž mám pocit, že úředníci s vyšším předběžným vzděláním a větší zodpovědností musí býti také lépe placeni. Nivelisace platů vedla k útěku schopných úředníků ze státní služby, z čehož opět má největší škodu jen veřejnost. Před několika málo dny zavražděný německý ministr zahraničních záležitostí dr. Rathenau napsal již před delší dobou tuto větu: "Shledal-li jsi někoho neschopným pro nějaké místo, dej jej raději s plným platem na odpočinek, než abys ho ponechal v jeho postavení, neboť uškodí netoliko sobě samému, nýbrž nesčetným jiným."
Tato slova se dají použíti i na poměry ve státní službě. I tam se musí zdatné živly držeti a uspokojiti přiměřenými platy. Z toho má pak prospěch celá veřejnost. Ovšem je předpokladem, že úřednictvo stojí úplně objektivně nad všemi stranickými a národnostními třenicemi.
Jestliže se dnes projednává zlepšení služebních požitků četnictva, nechci si dát ujíti tuto příležitost, abych nepoukázal na nutnost, aby činnost četnictva zůstala omezena jen na obor jemu vyhražený. Bylo nám však oznámeno mnoho případů, abychom mohli poznati přehmaty. Tak bylo hospodářům a jejich ženám při vyšetřování ve věcech vyhánění cen četníky nadáváno lichvářů.
Kollegové Zierhut a Kaiser podali také pro takové přehmaty interpelace ministrovi vnitra, jež ovšem až do dnes zůstaly bez odpovědi.
Na místě, aby objektivně vyhovovali službě bezpečnostní, využívají mnozí četníci svého postavení také v národnostně-šovinistickém smyslu. Mohu jen poukázati na činnost jednoho četnického strážmistra v okresu krumlovském, jenž z národnostního záští přivedl jednoho německého hospodáře bezdůvodně až před budějovický krajský soud. Tam měli čeští soudcové ovšem objektivnější náhled a vynesli po trapném vyšetřování osvobozující rozsudek. To snad mluví za celé knihy.
Také počet přehmatů četníků při německých schůzích stal se již ohromným a denně se opakujícím zjevem.
Proto i zde se opětně vznáší na
povolaná úřední místa požadavek, aby působila v tom smyslu, aby
se činnost četnictva omezila jen na obor jemu přikázaný, to jest
udržování bezpečnosti, klidu a pořádku. (Souhlas na levici.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, debata je skončena.
Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji
posl. G. Navrátilovi.
Zpravodaj posl. G. Navrátil: Slavná sněmovno! K vývodům pana posl. Windirsche chci říci jenom několik slov, a to k vlastnímu tenoru jeho řeči. Měl jsem pocit, jakoby p. posl. Windirsch chtěl tvrditi, že vláda sama podala tyto návrhy, a to všechny tři, které tvoří dohromady určitý celek - to přiznávám - za tím účelem, aby vykoupila četnictvo a stráž bezpečnostní, aby tím, že jim přiznala větší požitky, je jaksi získala na svoji stranu pro celou státní správu. To odmítám co nejdůrazněji a mohu ujistiti pana posl. Windirsche, že naše československé četnictvo povinnost svou dosud konalo i při té velmi ubohé hospodářské úrovni, a že jsme my Češi všichni přesvědčeni, že i nadále by tuto povinnost tak skvěle konalo jako dosud, i kdyby jim tyto zákony jejich požitky nezvyšovaly. My zvláště jsme pevně přesvědčeni, že i kdyby to, čím nám tak často němečtí poslanci zde otevřeně a přímo okázale vyhrožují, se uskutečnilo, srazí se s československým četnictvem a přesvědčí se o tom, jak milují tito četníci svůj národ, jak věrně milují také svoji republiku.
Zajisté nebyl bych se k této věci vrátil, ale vidím, že přece musím zvláště zdůrazniti právě to těžké konání zodpovědné služby četnictva a její význam. Víme nejlépe, jak velkých zásluh četnictvo si získalo v dobách po převratu, kdy často odkázáni byli sami na sebe, kdy v krajinách zněmčelých a zmaďarštěných byli obklopeni vášnivými nepřáteli všeho, co jest československé, kdy úplně sami musili hájiti svobodu naši vůči vášnivcům, kteří nejen byli přímo zbůjníky, ale z vrozeného záští kmenového proti nám vždy a vždy v každé příležitosti se vzpírali. Četnictvo bylo nejhůř na tom v těch dobách. Bylo nejhůř na tom nejen z hospodářského hlediska, ale i co se týče pověsti zděděné z Rakouska. Četník lásku českého člověka vlastně neměl, ale přes to i při tísni hospodářské konal plně svoji povinnost, neboť on jako český člověk byl prodchnut stejnou láskou k národu jako my.
Později různé a četné úpravy objevovaly se na obzoru; víme, jak se dostalo všemožným kategoriím státních a samosprávných zaměstnanců i nejnižším zřízencům a úředníkům všemožných úprav platových, víme, že bylo mnoho kategorií, které byly plně saturovány, a konstatuji, že sám jsem měl příležitost slyšeti od četných skupin zaměstnanců, že byli úpravami, které jim byly dány republikou, plně uspokojeni, a to nejen co se týče efektních příjmů, nýbrž hlavně co se týče úpravy jejich poměrů služebních. A tu pozorujeme, že mezi těmi zapomenutými jsou to právě četníci, kterým nejméně se dostalo uznání za jejich přetěžkou službu. Od četníků se žádalo vše možné. Od nich se žádalo, aby setrvali v krajinách exponovaných, kdežto úředníci státní i jiní nechtěli ani býti přesazeni tam, kde věděli, že jsou ohroženi nejen na zdraví, nýbrž i na životě, ale četník tam byl poslán a šel, ač úpravy dosavadní nebyly ani takové, aby aspoň z poloviny jej uspokojily a službu jeho usnadnily.
Teprve v pozdější době přišlo se k zákonu čís. 186. Tento zákon upravoval celkově požitky sboru četnického. Může se říci, že dosti uspokojivě, ale služební poměr spravedlivě řešen nebyl. Tu vidíme, že právě vrchní strážmistři, velitelé stanic, kteří mají největší zodpovědnost, a to nejen zodpovědnost vůči společnosti lidské, přehmatům, přestupkům, zločinům, loupežím atd., ale mají i povinnost, aby organisačně působili na přidělené své mužstvo, aby toto plnilo své povinnosti a kteří zároveň jako velitelé spravedlivostí, čestností a láskou k stavu pobádají podřízené mužstvo ke konání jeho těžké povinnosti, byli opomenuti. Zlepšili se sice jejich požitky, ale jak jsem pravil, ne v služebním poměru, neboť zůstali přes dalekosáhlou zodpovědnost, přes dalekosáhlou působnost úřední pouze kategorií podřízenou. Proto musila vláda přistoupiti a sama uznati, když není možno charakter úředníka přiznati vrchnímu strážmistru, že nutno jemu dáti alespoň požitky úředníka nejnižší kategorie.
Já nepovažuji toto řešení za úplně dostatečné, není to, co dostávají, v poměru ke práci a výkonu, ale považuji toto řešení za prozatímní a doufám, že při celkovém řešení velké otázky zaměstnanců státních vrátíme se opět k tomuto předmětu. Ujímám se vrchních strážmistrů proto, že vidím v nich kategorii, která musí velice opatrně, zvláště v těchto těžkých dobách, rozhodovati, která musí zvláště velice opatrně zakročovati, neboť dlužno uvážiti, jak dalekosáhlé škody by mohly povstati na cti a na těle občanstvu. Četníci jsou obklopeni lidmi nenávistnými, kteří by každé jejich slovíčko, každé jejich překročení výkonu zneužili. Byli jsme toho často svědky a byli jsme toho svědky také teď před chvilkou, jak se pohlíží na naše národní a politické cíle, na naši republiku, a z toho hlediska také velice přehnaně a nesprávně se kritisuje právě výkon četníků.
Opakuji znovu, že nepovažuji proto za definitivní toto řešení, kterým se vlastně zavádí třetí stupnice zřízenecké kategorie četnického mužstva, neboť nová stupnice stanovila pouze vyšší plat, takže zůstávají vrchní strážmistři v dřívějším poměru služebním a musejí pohlížeti s trpkostí na mnohé jiné státní a veřejné kategorie, které nejen hospodářsky, ale i v poměru služebním daleko více získaly.
Vrátíme se zajisté k této otázce
ještě jednou. Jsem pevně přesvědčen, že nedostatky tohoto zákona
jistě budou včas vystiženy a že budeme museti přiměti vládu k
tomu, aby daleko odhodlaněji ocenila význam četnictva. I v tom
směru budeme naléhati, aby podobné zákony, které celkem nejsou
obsáhlé, které ani nejsou snad obtížné k řešení, nevyžadovaly
tak dlouhé doby, než se předloží tomuto slavnému shromáždění.
Zajisté každý, kdo zákon sám četl, viděl tu jednoduchost odůvodnění,
viděl zajisté, jak oprávněné je vše, co se dává, viděl však také,
že i míra je tak skrovná, že nemůže býti nikoho v těchto těžkých
dobách, kdo by jim záviděl, kdo by neuznával oprávněnost předlohy.
Tím však trpčeji se zajisté dotkne všech těchto členů naší společnosti
- jsou rovni s námi - až se dovědí, že této příležitosti jejich
nepatrného zlepšení hospodářských poměrů bylo přímo zneužito k
nové kampani proti státu, jako takovému, k posměchu, že republika
je státem policajtským, k vyvolání nedůvěry k četnictvu. Mohu
skončiti jen svůj proslov znova s tím pevným přesvědčením, že
dokud budeme míti poctivé, rázné a čestné četníky, nebojíme se
všech těch hrozeb, které jsme tak často zde slyšeli a které byly
proneseny také při této příležitosti, ačkoli nebyly na místě.
(Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji p. posl. Janu
Černému z republikánské strany českého venkova.
Zpravodaj posl. Jan Černý (rep.):
Vzdávám se slova.
Předseda: Pan zpravodaj posl. Jan Černý (rep.) vzdává se slova.
Budeme tedy hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Zákon tento má 3 články, nadpis a úvodní formuli. Žádný pozměňovací návrh nebyl učiněn, dám tedy o celé osnově zákona hlasovati najednou.
Námitka proti tomu není? (Nebyla.)
Není jí. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími třemi články, nadpisem a úvodní formulí ve znění doporučeném pp. zpravodaji, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu zákona tohoto ve čtení prvém a druhé čtení dám na pořad schůze příští.
Teď zbývá nám rozhodnouti o resoluci sociálně-politického výboru, která jest obsažena v tištěné zprávě a není ji tedy třeba čísti. Budeme o ní hlasovati.
Kdo souhlasí s resolučním návrhem výboru sociálně-politického, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím schválena jest i resoluce a vyřízen jest odstavec třetí pořadu dnešní schůze.
Vrátíme se k odstavci druhému,
u něhož byla ukončena debata a o němž máme hlasovati, totiž ke