Předseda
(zvoní): Slovo dále má pan posl. Hancko.
Posl. Hancko: Slávna snemovňo! Minulého roku 20. decembra, akoby z tohoto parlamentu bomba bola vyhodená. Taký nepokoj vyvolal zákon, ktorý tento parlament nerozmyšlene vyniesol, roztrpčil našich vychovateľov dietok a národa na toľko, že prácu vyučovaciu v Československej republike - môžeme si to celkom uprimne povedať - temer úplne zasekol. Bola to práca len na oko. Ale srdcia, ktoré boly skutočne roztrpčené tým decembrovým zákonom, tie srdcia boly naplnené trpkosťou, zlosťou, a tá práca, ktorá bola konaná, nebola prospešná pre národ.
Veľactení pánovia i dámy! Tento parlament má jednu veľmi velkú chorobu, že tu zavládol systém veľmi neprospešný tomuto parlamentu. Systém, aký zavládol pri vynášaní zákonov v tomto parlamente, je odsúdenia nanajvýš hodný, pozbavuje ho tej morálnej sily, ktorá má zabezpečiť auktoritu a úctu k zákonom, lebo veď vynášajú sa zákony s takou povrchnosťou a s takou závratnou rychlosťou, že poslanci vládné návrhy niesú vstave ani prečitať, tým menej dôkladne preštudovať a potom sa stáva, že niekdy veľká väčšina poslancov vôbec ani nevie, o čom hlasuje. Dôkazom toho je aj zákon práve prejednávaný, ktorý bol v kultúrnom výbore na pr. dnešného dňa za neplné dve hodiny prehnatý. Vážné argumenty, pri prejednávaní týchto dát prenesené so strany oposície, vládna koalícia - a neviem z akých dôvodov vôbec neberie do povahy a keď - snáď zo sto prípadov len pôl procenta - takže z dielne tohoto zákonodárstva vychádzajú zákony skutočne také, ktoré jedine straníckym záujmom vyhovujú, sú nedokonalé, čo v dôsledku v širokých vrstvách národa proti zákonom nedôveru a odpor budí, a ich exekvovanie ale častokráť úplne nemožným činí.
Kým týmto zákonom vláda jednou rukou napráva, čo v minulosti tiež len z povrchnosti bez dôležitých dôvodov pokazila, keď podobným preforsirovaním zákona č. 495 zapričinila veľkú krivdu, pobúrila učiteľskú verejnosť na toľko, že škody, ktoré z tohoto bývalého decembrového zákona vznikly, nikdy viac nahradiť niemožno, je to už večná škoda, druhou rukou naša vláda zas len rúca. Sú to zvláštne ruky, tieto vládné ruky. Miesto toho, že by chcely obe budovať, jedna buduje a druha rúca. Rúca tým spôsobom, že prípadné uzákonenie tohoto návrhu miesto všeobecného uspokojenia učiteľstva prinieslo znovu nemilé prekvapenie, nové vzrušenie mysli, nespokojnosť, znechutenie, nevoľu celého učiteľského stavu, a to hlavne z týchto príčin. Poprve preto... (Posl. dr. Blaho: A čo poplatníci?) Tu sa jedná o paritu, rovnosť - že tento zákon vyučovaciu povinnosť v takej miere ustálil, že učiteľstvo ju i pri tej najlepšej vôli nebude fysicky v stave trvale a intensívne zdolať. Zákon tento bude znamenať koniec intensívnej, výchovnej a vyučovacej práce, aká by sa od učiteľstva inak pri normálnej miere právom mohla požadovať. V minulosti, keď školská mládež nepomerne tiššia, poslušnejšia, prítuľnejšia bola a nebola tak roztopašná a zdivočená ako je dnes, keď sa k udržaniu discipliny pomerne menej energie vyžadovalo ako dnes, bolo 25 hodin povinovatej práce učiteľskej. A vláda dnes čo činí? Vo veľmi ťažkých pomeroch zvýšuje prácu túto na 28 hodín - to je minimum - obťažujúc toto ešte i povinnosťou 4hodinovým spolupôsobením pri vyučovaní na verejných školách pokračovacích a verejných kursoch všetkých typov. To vlastne znamená toľko, že možno donútiť učiteľa k 32hodinonovej povinnej učiteľskej práci v týždni. Následky tohoto neodôvodneného ustanovenia budú v praksi na uroveň výučby veľmi neblaho a neprajno pôsobiť, lebo kto len trochu uznanlive smýšľa, musí doznať, že pri takovomto fysickom obťažení učiteľstvo trvale sotva bude v stave intenzívne pracovať, fysické jeho vysilenie v práci zabije trvalé oduševnenie k veci, jeho idealismus, čo bude mať v dôsledkoch sníženie samej urovne výučby v celej republike. Osnovatelia vládneho návrhu zreteľ mali brať na to, že učiteľskú prácu nemožno srovnávať na príklad s prácou delníka, kosca, drevorubca atď. Počet školských týždenných hodín sa nemôže tou istou mierou merať ako počet kancellárskych hodín iných verejných zamestnancov za prve preto, lebo pri kancellárskej práci organizmus tela ľudského ani zďaleka je nie v takej miere zaujatý ako v ľudovej škole. Úradník si kľudne píše, v tichosti, bez vyrušenia, pofajfčí, oddychne si, vtedy urobí, kedy chce, obzvlášte keď nemá so stránkami prácu, nepracuje mu len ak ruka a oči. Učiteľ musí ale v plnej miere pracovať, a to stále očima, ušami, rukmi, ani sadnúť si nemôže, musí skoro stále hovoriť, pri ustavičnom udržiavaní discipliny sú mu v stálej napnutosti jeho nervy - trpí mu i srdce, pre častokráte rozčúlenie - slovom keby učiteľ, tak ako úradník alebo robotník tiež 8 hodín denne mal ztráviť v škole, to by nevydržal, alebo by vydržať len za krátky čas bol v stave. Tým menej by to vydržaly dietky, preto nemôže učiteľ mať rovný počet hodín s úradníkami. Len si predstavte, keď to dieťa bude 8 hodín vyučované, ak vám prijde domov. Ja myslím, že matky, ktoré dbajú o výchovu a zdravie svojho dieťata, poďakovaly by sa tomuto Národnému shromaždeniu za zvýšenie práce učiteľovej. 28hodinové minimum je nespravedlive, lebo nepočíta s tým, že svedomitý učiteľ i okrem učobných hodín má veľmi mnoho školských prác. Za prvé opravovanie, prezretie písomných úloh, za druhé presné vedenie školskej agendy, matrík, rôznych kníh, knižníc, učebnú osnovu musí zpracovať, ďalej musí študovať odbornú literatúru, bez ktorej intelligentný učiteľ nemôže byť, tak ako na príklad lekár, kdežto najväčšia čásť úradnictva toho nepotrebuje, na príklad administrativní, bankovní, finanční úradníci atď. Musí sa pripravovať k vyučovaniu, je-li svedomitý, musí konať klasifikáciu, tiež písať konferenčné zápisnice, musí brať účasť na konferenciach. To všetko ukrutne mnoho času pohltne.
Zabúda sa i na to, že učiteľstvo i okrem školy v ľudovýchovnom smere koná ohromnú prácu, ktorá absolútne neobťažuje iných úradnikov, na príklad notárov, bankových úradníkov atď. Svedomitý a na výške svojho povolania stojací učiteľ vlastne ani nemôže mať prázdneho času a je o mnoho viac a intenzívnejšie zaujatý, ako iní zamestnanci. Obťaženie učiteľstva veľkým počtom školských hodín by znemožnilo vôbec jeho mimoškolskú prácu. Alebo jestliže by chcel mimoškolskú prácu svedomite konať, vtedy prácu školskú úplne môže zanedbať.
Lebo už je samozrejmo a zvlášte pri slabších fysických sústavách učiteľských, že veru jaký je dnes ľud, že každý musí toho svojho zdravia tiež trošičku si dbať. Nie že bych zazlieval stredoškolským profesorom, ale prosím, myslím, že tí už len s lepším materiálom a vychovalým pracujú, a tí prosím majú 18 hodín, jestliže sa nemýlim. Možná že sa mýlim, ale myslím, že 18 hodín v týždni majú, a nad tým sa nikto nepozastaví? Nech sa páni profesori na mňa preto nehnevajú, že tu pravdu riekam, že tá ich práca organismus menej vysiľuje, ako výučba v najviac preplnených a ani zo zdravotných ohľadov nie vždy odpovedajúcich učebných siení dedinských ľudových škôl. Dnes máme mnoho učiteľov, ktorí vyučujú 80, 100 až 150 detí. Pánovia, ráčte si povážiť, aké to má následky. Povážte ten počet hodín v týždni. Či je to fysicky možné? Úradník idúci po čas účinkovania svojho vždy vyššie a vyššie po lojtre rangu a postavenia, vždy do pohodlnejšej a prijemnejšej práce príde, kdežto učiteľ, ktorý má 70 rokov, vždy koná tutiež prácu ako začiatočník, vždy tú istú námahu a energiu musí vyvinúť. Jako robil v mladom veku, tak musí na vlas, na minutu i vo svojom obstárnom veku. Učiteľská práca skôr sdiera a vyčerpáva síly jako všetké iné duševné zamestnania, nevynímajúc ani stredoškolských profesorov. Srovnávatelia suchého poctu úradných hodín zapomínajú na to, že nikdy nie v práci trávený čas, ale intensita, kvalita práce, dôležitosť práce sa platí. Keby heslo "Rovný čas, rovná práca" málo sa vziať do ohľadu, tak by organový mechodúchač na vlas mal taký plat brať, ako organista umelec, veď však za rovný čas pracujú. Nespravedlivá mienka je tedy tá, ktorá učiteľstvu na základe menej úradných hodín chce z jeho platu odberať. Veď i robotníci ťažkou a život stravujúcou prácou zamestnaní za ich dve- až štyrihodinovú prácu predsa celodennú mzdu dostávajú ako iní delníci v práci za viac hodín.
Neuspokojuje tento zákon učiteľstvo ani preto, poneváč nenahradzuje čiastku ztraty, ktorú zákon i zabezpečením parity na dobu od 1. ľadňa 1922 do 1. júna 1922 z vrecka učiteľstva násilne vybral. Ano, v tom je zas nová krivda, že zákon, ačkoľvek paritu zabezpečuje, nezabezpečuje ju v plnej miere preto, lebo ju on nie od 1. ľadňa 1922 uviedol v platnosť, ale len od 1. júna 1922, čím je učiteľstvo neprávom na 5 mesiacov ukrivdené. Po tretie preto, lebo učiteľstvo meštianských škôl myslím veľmi smutný deň má dnes. Neviem pánovia, jak je u vás v Čechách, ale u nás na Slovensku učitelia meštianskej školy majú skončené trojročné pedagogium, čo odpovedá skoro universitnému vzdelaniu. Neviem, jak je to v Čechách, to musia vedieť lepšie českí kollegovia, ja referujem o slovenských pomeroch, za týchto pomerov učitelia na Slovensku neprestanú bojovať ďalej, dokiaľ sa pravdy nedobojujú. Jedno ma veľmi zarazilo v tomto návrhu: odmena správcu školy. Dobrý správca usporiada a vedie školu tak, že tá bude dobrá. A čo vidíme? Že za tú najťažšiu prácu, za ten najvážnejší rozum, ktorý do tej školy dá, za tú schopnosť, a za tie veľké písomné práce Československá republika ho veľmi veľkodušne honoruje, dáva tomu ľudovému správcovi na ľudovej škole 200 Kč ročne. Tu máš, najedz sa, buď blažený a pyšný, že si správcom ľudovej školy. Na mešťanke dáva veľkodušne smiešnu summu 240 Kč ročne. Ejhľa, správče, buď blažený, pochvaľuj sa, že si správcom meštianskej školy Československej republiky. Pánovia moji a veľactené dámy, rieknem vám toľko: Maďarský režim nebol veľmi štedrý, ale už pred prevratom mal u nás správca na ľudových školách 200 K, ale dnes pri terajších pomeroch je tento obnos nepomerne malý, je to smiešna mzda. Tento zákon v tomto ohľade skutočne veľmi chudobne vyzerá.
Poneváč však cely zákon vzdor
tomu obsahuje voči minulosti nápravu krivdy - môžeme to teraz
mužne bez okolkovania riecť - skutočne keď už nie v úplnej miere,
tedy po istú mieru, my z týchto dôvodov nebudeme hlasovať proti
návrhu, ale s podržaním istých pozmeňovacích návrhov tento návrh
vládny odhlasujeme. (Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále pan posl.
Brodecký.
Posl. Brodecký: Slavná sněmovno! Považuji za nutné jen několika málo slovy k projednávanému zákonu promluviti.
Jest zřejmo dnes více než bylo 17. prosince loňského roku, že v akci, která tehdy byla zákonem prosincovým podniknuta, byly úmysly dva, jež vedly k jednomu cíli, který jsem již tehdy označil. Šlo o to rozeštvat inteligenci, rozeštvat personál státní mezi sebou a využitkovat této rozeštvanosti k snížení platů státních zaměstnanců. To jest: Donutiti vládu k tomuto snížení, aby nemohla se při nejbližší příležitosti sama postavit proti snižování mezd dělnictva jako se toho odvážila v osobě ministra veřejných prací Tučného při prvním jednání o snížení mezd horníkům a kovodělníkům. Později, ačkoliv bylo hned k tomu poukazováno, se poznalo, že tento zákon neměl býti dělán, že tento zákon nadělal tolik zla, že nebude snad ani možno toto zlo sprovoditi ze světa. Přichází se k poznání, že na učitelích spáchána byla velká křivda a že tato křivda musí býti napravena. Má se napraviti křivda, pokud se týče snížení platů, ale na druhé straně má aspoň toho, co sloužilo v prvé akci jako prostředek, býti použito proti učitelům jako účel, to jest, má býti udělán "pořádek" ve věci paritního zákona. Snad vypadala by situace jinak, kdyby vláda a vládnoucí strany z toho, co následovalo 17. prosince, když e dříve, tedy aspoň potom, se naučily znát skutečné poměry a získaly snahu opravdu něco dobrého vykonat. Tehdy se řeklo i z řad učitelských: prokáže-li se nadparita, se kterou se proti učitelům jde, neuzavíráme se jednání. To, co nejvíce provokovalo, byl onen způsob, kterým se proti učitelům vystoupilo. To mávání tvrdou pěstí, ten justament, za každou cenu provésti svou. Po 17. prosinci bylo s nejvyššími kruhy v republice smluveno, že bude o této otázce jednáno za účasti odborových organisací, zastupujících učitele. Co se ale stalo v této věci? Nic! Dnes nám bylo referováno v sociálně-politickém výboru zástupcem ministerstva školství, že česká obec učitelská vyjednávala se zástupci vlády, nechala tam memorandum a že toto vyjednávání nebylo bezúčelné. Referovalo se dále, že organisace odborové při politických stranách jednaly a získaly v jednání určité úlevy, oněch 24 hodin na občanských školách místo 26 hodin a první červen platnosti místo 1. srpen.
Konstatuji s tohoto místa, že žádné jednání a dohodování se neprovádělo, nýbrž že se prováděl starý kaprálský způsob, který jsme již v Rakousku zapomněli od r. 1905. Zavolali se prostě, resp. milostivě byli připuštěni zástupci organisací, mluvilo se s nimi - ne vyjednávalo! - vzal se od nich petit a prohlásilo se dnes v sociálně-politickém výboru, že podané požadavky byly tak veliké, že se z nich nemohlo vůbec nic uskutečniti. O vyjednávání ani řeči. Proti tomuto postupu konstatuji s tohoto místa: Tak dlouho, dokud se z našich rozhodujících kruhů komplikované sociální poměry státních a veřejných zaměstnanců budou vyřizovati tímto kaprálským způsobem se shora, - a kdyby se "cestou milosti" provedla sebe lepší úprava, a kdyby se provedlo nevím co, - nebude spokojenosti. V našich lidech je dnes už přece jenom trochu hrdosti, a plné přesvědčení o tom, že musí o nich býti také s nimi jednáno, že nesmí jim býti prostě komandováno a diktováno, nýbrž, že musí býti s nimi hledána dohoda. Připadá to sice mnohým pánům ještě dnes jako veliké umění. Není to ale žádným uměním a musíme tomu pány naučiti, jsem také přesvědčen, že je také této, dnes samozřejmé věci, naučíme.
Pokud se týče výtek, které zde byly oproti učitelům předneseny, výtek o bolševismu hrubosti boje odřeknutím práce atd., prosím vás, pánové, béřete život vážně čili nic? Dva dny před prvním a s konečným rozhodováním vysoce důležitého zákona hodíte na stůl předlohu, která učitele sráží sociálně tak dolů, že opravdu se stává proletářem. Béřete mu v době, kdy stoupají ceny životních potřeb, měsíčně 200, 300 až 500 K, čili tisíce ročně, a v důvodové zprávě se mu ještě vysmíváte, že toto opatření může býti provedeno, aniž by jej učitelé pocítili, poněvadž ceny životních potřeb klesají. Na vysvětlování a řeči nic nedáte, postavíte si justament: Musí být provedeno a bude provedeno! Co chcete po takovém jednání? Jak se má odpovídat na takový způsob? Když si někdo nakonec uvědomí, že prodává přece jen svou práci, jež tvoří podklad života jeho rodiny a tato práce se přes veškerou jeho snahu a námahu necení ani na nejnutnější potřebu v rodině, nesmíte se diviti, že někdo z roztrpčení sáhne k takovým prostředkům, když vy jste použili proti bezbranným lidem prostředků tisíceronásobně silnějších. Jak můžete vytýkati jiným bolševismus, revolucionismus, a krátce to, že lidé se snaží, aby na sebe upozornili prostředky, jež jsou jim po ruce, aby upozornili na tu velikou křivdu, která se na nich vámi páše s cynickým úsměškem? A světu chcete namluviti, že se nic neděje, že je to jenom nízká sobeckost učitelská, která tyto učitele žene do boje, že tento boj jest falešný, že neběží o skutečnou nutnost, nýbrž o vyvinuté sobectví učitelů. Když máte dnes odvahu přijíti s výtkami o způsobu, jak se učitelé bránili, proč nám nevypravujete něco o tom, co jste udělali pro ty, kteří sklonili hlavu a jako otroci snesli to, co jste provedli 17. prosince proti nim? Proč nemluvíte něco o těch obecních a okresních zaměstnancích, kterým jste vzali na ráz 2/3 jejich příjmů, kteří nestávkovali, nehrozili, nedělali revoluci, nešli k bolševikům? Co jste jim dali za to, že byli tak hodní a když jste jim dali ránu, že nastavili svojí dobrotou druhou tvář? Není to šarlatánství, když jste jenom mocí byli donuceni k nápravě bezpráví, spáchaného na stavu učitelském, říkati učitelům: "Tak jste neměli jednati", zatím co na druhé straně musíte si býti vědomi toho, že tomu, kdo mlčel, kdo se spokojil, nedali jste ničeho a nechali jste jej ve strašné nouzi a bídě, do které jste ho uvrhli?
O paritě bylo zde mluveno dosti, a já jsem tohoto pevného přesvědčení: Lhostejno je úplně, zda tímto opatřením, které zákon činí, byla získána spravedlivost a odstraněna je tak zv. nadparita, anebo zda se šlo dále, než na odbourání této nadparity; docela lhostejno, je-li tu spravedlnost nebo není-li zde úplná spravedlnost; ale způsob, jakým se to děje, skutečnost, že neuznali pánové za vhodno, aby s těmito postiženými mluvili, aby je slyšeli, aby se s nimi dohodli, tento způsob učiní to, co z této tribuny bylo už v této debatě řečeno. Marné je vaše počínání. Žádná spokojenost nebude získána, poněvadž ti, kdož se naučili bojovati, ti kdož dovedli se proti vašemu justamentu a vaší zvůli vynutiti bojem, že jste musili přistoupiti k nápravě křivdy, kterou jste na nich spáchali, to už nejsou lidé, kteří pokorně berou milostivosti, kteří se upokojí tím, že jim hodíte nějaké sousto s výše vaší moci, to jsou noví lidé, jiní lidé než ti, kteří se léta krčili ve stínu vaší moci, to jsou lidé, kteří žádají, aby s nimi o jejich sociálních otázkách bylo jednáno jako se svéprávnými lidmi. A jsem přesvědčen, že nezůstalo by tolik trpkosti k tomuto zákonu ohledně parity, kdyby se jednalo s organisacemi. Kdyby se bylo jednalo s organisacemi, mohli jsme dnes jistě říci, že jsme tento zákon, toto neštěstí ze 17. prosince sprovodili se světa se všemi důsledky, ačkoliv tyto důsledky byly těžké.
Nemohu jinak než zase raditi: My v oposici jsme vám příliš slabí, ale nevysmívejte se nám, nevysmívejte se naší slabosti! My jsme ukázali, že i tam, kde je slabost, je-li zde právo a spravedlnost, i takovou těžkou ruku odvrátíme, i takovou těžkou moc a sílu, jako máte vy ve vládní většině, donutíme k couvnutí. Aby naděje v právo a spravedlnost byly opět zvednuty, veřejně konstatuji s tohoto místa, že byli jste to nakonec vy, kteří jste v tomto zápase podlehli a museli jste přijíti s nápravou toho, co jste 17. prosince spáchali!
Znovu varuji proto a upozorňuji: Má-li býti získán klid, nepouštějte předložený zákon tak, jak je, nenechávejte lidi, jež jste tolik zatížili, vzpomínati, že jste se na nich pomstili tím, že jste jim aspoň za těch 5 měsíců příslušející jim díl drahotních přídavků urvali, že jste jim nedali plnou spravedlnost aspoň po této stránce. Tito lidé jsou to, oč jste je připravili, dlužni, ti nežili tím, že se uskrovnili o to, co jste jim vzali; ne, ti lidé nemohli se tak uskrovnit a chtěli-li býti živi, museli si to, co jste jim 17. prosince vzali, vypůjčiti, nebo udělati dluh, který je dnes silně tíží!
Posuňte datum z 1. června zpět k 1. lednu 1922! Jenom pak vám bude věřeno, že jste hned po 17. prosinci, jak jste ujišťovali na schůzích, nejen poznali, že jste spáchali velkou křivdu na těch lidech, ale že chcete bez nízkého pocitu pomsty tuto křivdu také napraviti.
Z těch důvodů radím: Poslechnete
- dobrá, neposlechnete - je to opět vaše věc. Hlasujte pro naše
minoritní votum, aby aspoň lhůta platnosti zákona reparace 17.
prosince byla odsunuta zpět k 1. lednu 1922. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Byla podána řada návrhů.
Žádám, aby byly přečteny.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
1. Pozměňovací návrh posl. Hakena a soudr.:
Škrtnout celou osnovu zákona, navrženou zprávou, a nahraditi ji těmito 3mi paragrafy:
"§ 1. Ve smyslu čl. 4. zák. ze dne 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n., vztahují se ustanovení zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., o úpravě výhod poskytnutých státním a jiným veřejným zaměstnancům z důvodů mimořádných poměrů, jak jsou uvedena v §§ 1, 4, 5, 7 a 10, též na učitele a učitelky veřejných škol národních, v činné službě, ve výslužbě a na jejich pozůstalé.
§ 2. Ustanovení zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., jež odporují tomuto zákonu, pozbývají ihned účinnosti.
§ 3. Provedením tohoto zákona, jenž nabývá účinnosti od 1. ledna 1922, pověřují se ministerstvo školství a financí."
Ostatní paragrafy celého vládního návrhu se škrtají.
2. Pozměňovací návrh posl. Hoffmanna a druhů:
§ 2 nechť zní:
"§ 6, předposlední odstavec uvedeného zákona se zrušuje a nahrazuje se takto:
Učitelé, kteří mimo zkoušku učitelské způsobilosti pro školy obecné mají ještě odbornou zkoušku způsobilosti pro školy občanské a na těchto školách vyučují, jsou zařaděni do skupiny B státních zaměstnanců."
3. Pozměňovací návrh posl. dr. Schollicha, Pittingera, dr. W. Feierfeila, Simma, dr. Kafky a druhů:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
§ 2 má zníti:
"§ 6, předposlední odstavec citovaného zákona se zrušuje a nahrazuje se takto:
Učitelé, kteří mimo zkoušku učitelské způsobilosti pro školy obecné mají ještě odbornou zkoušku způsobilosti pro školy občanské a na těchto školách vyučují, zařazují se do skupiny B státních úředníků."
4. Eventuelní návrh posl. Grünznera a druhů k §u 2:
Bude-li zamítnuto znění 1, navrhujeme:
"Učitelé, kteří mimo zkoušku učitelské způsobilosti pro školy obecné mají ještě odbornou zkoušku pro školy občanské a na těchto školách vyučují, setrvají
v XI. hodnostní třídě 2 roky,
v X. hodnostní třídě 4 roky,
v IX. hodnostní třídě 6 roků,
v VIII. hodnostní třídě 7 roků,
v VII. hodnostní třídě 8 roků.
Po této době obdrží požitky VI. hodnostní třídy a postupují ve lhůtách určených pro jednotlivé platové stupnice těchto hodnostních tříd."
5. Eventuelní návrh (druhý) posl. Hoffmanna a druhů k §u 2:
Bude-li zamítnut 1. eventuelní návrh, navrhujeme:
"Učitelé, kteří mimo zkoušku učitelské způsobilosti pro školy obecné mají ještě odbornou zkoušku způsobilosti pro školy občanské a na těchto školách vyučují, zařazují se do skupiny C státních zaměstnanců a obdrží přídavek započitatelný do výslužby v takové míře, že se jejich celkové požitky rovnají požitkům státních úředníků skupiny B zkráceným o půl roku časového postupu."
6. Eventuelní návrh (třetí) posl. Hillebranda, Hoffmanna a druhů k §u 2:
Bude-li zamítnut 2. eventuální návrh, navrhujeme:
"Učitelé, kteří mimo zkoušku učitelské způsobilosti pro školy obecné mají ještě odbornou zkoušku způsobilosti pro školy občanské a na těchto školách vyučují, obdrží požitky státních úředníků skupiny B se srážkou 1 1/2%."
7. Eventuelní návrh (čtvrtý) posl. Hillebranda, Hoffmanna a druhů k §u 2:
Bude-li zamítnut 3. eventuální návrh, navrhujeme:
"Učitelé, kteří mimo zkoušku učitelské způsobilosti pro školy obecné mají ještě odbornou zkoušku způsobilosti pro školy občanské a na těchto školách vyučují, zařazují se do skupiny C státních úředníků a započítávají se jim do 13 služebních let 3 roky, do 20 služebních let 4 roky a odtud výše 5 roků do časového postupu."
8. Eventuální návrh (pátý) posl. dr. Holitschera a druhů k §u 2:
Bude-li zamítnut 4. eventuální návrh, navrhujeme:
"Učitelům, kteří mimo zkoušku učitelské způsobilosti pro školy obecné mají ještě odbornou zkoušku způsobilosti pro školy občanské a na těchto školách vyučují, započítávají se do 15 služebních let 3 roky, a odtud výše 4 roky do časového postupu."
9. Eventuální návrh posl. dr. Schollicha, Pittingera, dr. W. Feierfeila, Simma, dr. Kafky a druhů, bude-li zamítnut návrh 3:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
§ 2 nechť zní:
"Předposlední odstavec §u 6 uvedeného zákona se zrušuje a nahrazuje se takto:
Učitelům, kteří mimo zkoušku učitelské způsobilosti pro školy obecné mají ještě odbornou zkoušku způsobilosti pro školy občanské a na těchto školách vyučují, započítávají se do časového postupu až do 15 služebních let 3 roky, odtud počínaje 4 roky."
10. Pozměňovací návrh posl. Deutschové a druhů k §u 3:
"Základní přídavek činovní řídících učitelů a správců škol obecných činí 400 K, ředitelů škol občanských 600 K ročně; tento základní přídavek zvyšuje se o 100 K ročně za každou ať postupnou nebo pobočnou třídu... s tím omezením, že největší přídavek činovní může činiti pro řídící učitele a správce škol obecných 1000 K, pro ředitele škol občanských 1400 K ročně.
Nároky ředitelů a správců škol.... zůstávají nedotčeny."
Zbytek tohoto odstavce budiž škrtnut.
11. Návrh posl. Hancku a spol.:
K § 3, odst. 1, navrhujeme, aby v 6. riadku čislica 200 Kč zamenená bola čislicou 500 Kč, a v tomže ístom riadku čislica 300 Kč zamenená bola na čislicu 600 Kč, a aby v 13. riadku tohože odstavca čislica 500 Kč zamemená bola čislicou 1000 Kč, a v 14 riadku čislica 700 Kč na čislicu 1200 Kč.
12. Návrh posl. Hekena a soudr.:
Hlava I, článek 1, § 5:
Třetí odstavec budiž vypuštěn.
13. Pozměňovací návrh posl. Jokla a druhů:
Odst. 3 §u 5 návrhu budiž škrtnut.
14. Pozměňovací návrh posl. Tauba a druhů k §u 6:
Odst. 1 se nemění.
Odst. 2 nechť zní:
"Učitelky ženských ručních prací (domácích nauk) s vysvědčením způsobilosti pro školy občanské, pokud na této škole vyučují, zařazují se do skupiny C státních úředníků."
15. Eventuální návrh posl. Roschera a druhů k §u 6:
"Učitelky ženských ručních prací (domácích nauk) s vysvědčením způsobilosti pro občanské školy, pokud na těchto školách vyučují, obdrží požitky skupiny C státních úředníků se srážkou 11 1/2%."
Odstavce 3 a 4 se nemění.
16. Pozměňovací návrh posl. Blatné a druhů k §u 7:
Odst. 1 nechť zní:
"Vedlejší učitelé s vysvědčením způsobilosti vyučovati jen nepovinným předmětům, kteří vyučují na obecných nebo občanských školách, obdrží požitky státních úředníků skupiny D. Vedlejší učitelé s vysvědčením způsobilosti vyučovati nepovinným předmětům, kteří vedle toho mají ještě vysvědčení způsobilosti vyučovati na školách obecných a občanských, obdrží požitky literních učitelů oné kategorie škol, na které vyučují."