Třetí skupina zákonných ustanovení, která rovněž dokazuje vaši neznalost v těchto věcech, je ona skupina, která pojednává o učební povinnosti. Zvyšujete učební povinnost a nemáte, pravím to jako učitel docela poctivě a upřímně, ani tušení o vyučování. Neboť museli byste tato ustanovení vymýtiti a odstraniti. Divím se, že se nezardíváte studem nad tím, že děláte ze školy továrnu. Je to kletba přítomné doby, řeknu to docela klidně, že všechno trpí industrialismem, že hyneme tělesně a nyní chcete, aby se z dětí lidu stali ještě také duševní a mravní mrzáci. To se děje soustavně. Máte velmi málo pochopení pro školu, oni pánové, kteří vypracovali návrh zákona, jsou snad znamenitými právníky, ale zcela jistě nejsou učiteli a odvážil bych se skoro tvrdit, že ani ministr vyučování nezná školy z vlastního názoru a prakse. (Výkřiky.) Učitelské povolání je pro každého myslícího učitele tragedií, neboť my, učitelé, nejsme už jen učiteli, kteří by vládli pouze rákoskou a udržovali jen t. zv. školní káze, nýbrž jsme psychology a chceme chápati děti jako vyvíjející se osobnosti. Nedovedete si ani představiti ty nespočetné vztahy mezi učiteli a žáky, které jsou výrazem podivuhodné, nezvažitelné a nezměřitelné spleti nejrozmanitějších duševních vztahů mezi oběma. Každá vyučovací hodina nám praví, že se učitelé snaží děti vychovávati. Vy totiž zapomínáte, že škola by měla býti místem výchovným a nikoli jen ústavem pro cepování dětí. A zapomínáte také, že je nemožno vychovávati děti, sedí-li jich pohromadě stísněno 60, 70 a 80, s nejrůznějším nadáním, tělesně nevyvinutých, neboť tísníte je všechny napořád dohromady, pokračujíce v oné strašlivé soustavě rdoušení škol a bráníce skutečnému rozvoji školství.
Tato otázka je něčím více než pouhou otázkou stavovskou, je to otázka významu hlavně sociálního. Neboť co bude následkem tohoto zákona o platech? Předně že si mladí lidé dobře rozmyslí, mají-li si zvoliti toto nevděčné povolání, které jim hodinu za hodinou a den co den přinese novou kletbu, že odradíte mladé lidi od návštěvy učitelského ústavu. Po letech nastane nedostatek učitelů, budete učitelské ústavy zavírat a to pravděpodobně chcete. V celé této soustavě, počínajíc zavíráním škol, přes zákon o platech až k návrhu celého školského zákona - prokletí hodná soustava - je celý řetěz zločinných úmyslů, a to proto, poněvadž tyto úmysly jsou namířeny proti většině dětí z lidu. Obecné a měšťanské školy vychovávají asi 95% všech dětí a ty náležejí stavu dělnickému, maloměstskému a stavu malorolnickému. Proto má tato otázka význam po výtce sociální. Můžete se usnésti na těchto zákonech; podali jsme řadu pozměňovacích návrhů a budete muset ukázat, zda vám záleží na blahu vaší mládeže, neboť i vaše děti jsou poškozovány. Naše škola bude ústavem vzdělávacím.
Nyní osobní poznámku. Tane mi
ještě dnes na mysli den 24. ledna 1922, kdy se zde po prvé mluvilo
o škole. Slyšel jsem nenávistnou, ničivou vůlí proti německému
školství proniklou řeč české učitelky a na druhé straně vystoupil
jiný německý kolega, který skončil svoji řeč slovy: "Budeme-li
zde zas jednou my, pak budeme opláceti!" Nikoli, kdyby měl
býti tento duch záští, malicherného úmyslu opláceti, přenesen
do školy, pak se toho zcela určitě nezúčastníme, nesmíme se zúčastniti,
poněvadž běží o to lidské, o to, co je nám nejdražší, totiž, abychom
vychovávali bytosti, které budou schopny vybojovati veliký dějinný
boj proletariátu, největší dějinný boj, který nazýváme rozřešením
sociální otázky. Víme zcela dobře, že nouze učí nejen modliti
se, nouze učí také mysliti. A srazíte-li učitele ještě hlouběji
v nouzi, můžete být ujištěni, že nebudete s to, abyste v těchto
učitelích umrtvili duševní podstatu! Probudí se k vědomí svého
postavení a pak přijdou k nám a budou s námi bojovat za osvobození
proletariátu a vybudování nové, lepší, ušlechtilejší společnosti,
společnosti socialistické. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Haken. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Prosím o klid.
Posl. Haken: Velectěné shromáždění! Téměř půl století bojovalo učitelstvo za materielní zabezpečení. Tento neustálý boj zaměstnával učitelstvo tak, že nebylo s to věnovati se pilné práci učitelské, ani sebevzděláním. Ideálním cílem učitelstva bylo domoci se parity se státními zaměstnanci. Leč marné bylo úsilí učitelských organisací ve staré monarchii rakouské dojíti k tomuto cíli. Reakční klerikální kruhy rakouské chtěly míti učitelstvo spíše méně vzdělané, spíše učitelstvo duševně i hmotně odvislé. Převrat vzbudil v učitelstvu československém nové oprávněné naděje, že konečně dojde ke kýženému cíli dosažením parity se státními zaměstnanci. Zdálo se také po převratu, po válce, že učitelstvo tohoto cíle dojde. Zdálo se tenkrát, že i škola bude osvobozena od klerikálních i reakčních živlů, že učitel bud rozumově a hmotně osamostatněn.
Výsledek revoluční vlny, jež po válce hýbala Evropou, skutečně projevil se také v náhledech na školu i v náhledech na zaopatření učitelů. U nás vznikl z této éry známý paritní zákon z 23. května 1919. Tímto zákonem byli učitelstvo uspokojeno. Mezi učitelstvem počínala se jeviti snaha po vyšším vzdělání, učitelstvo snažilo se navštěvovati kursy, chopilo se osvětové práce mezi lidem a důkladné práce ve škole.
Obrat začíná však roku 1921. Tohoto roku znamenáme pokles revoluční vlny. Následek toho je, že v celé Evropě počíná se zasazovati sociální i kulturní reakce. Tuto reakci kulturní a sociální ucítilo dělnictvo nejdříve na svém těle. Nastoupily snahy stlačiti dělnictvu mzdy, a zvýšiti jeho výkonnost, které jsou dostatečně známy. Tlakem této reakční sociální a kulturní vlny, která zde nastupuje střední a západní Evropou a jež také vnikla do naší republiky, je také útok na paritní zákon učitelský. Zákeřný útok na učitelstvo v prosinci 1921 je také útokem kapitalistické a kulturní reakce, v jejíž službách byla většina Národního shromáždění. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Litujeme jen, že do vlny této kulturní a sociální reakce dostali se se stranami vysloveně kapitalistickými a reakčními také strany socialistické. (Tak jest!)
Jaké byly důvody k tomuto zločinu na učitelích a škole, jejž většina Národního shromáždění spáchala? Její vůdčí politikové udávali důvody nejrůznější. Jeden říkal, že z důvodů úsporných to bylo nutno.
Druhý, aby stoupla valuta, třetí dokonce, že prý to zavinili komunisté. A učitelstvu se doporučovalo jistým významným politikem strany většiny, aby tento zločinný útok spolklo i s chlupy. (Posl. Houser: Kramář!) To nebyl zrovna Kramář, to byl jeden člen sociálně-demokratické strany.
Přirozeně, že učitelstvo musilo se chopiti rozhodného obranného boje proti tomuto zločinu. Většina sněmoven nepočítala s tím, že učitelské masy budou podepřeny ve svém boji širokými vrstvami lidovými. (Posl. Bubník: Jeden poslanec Národního shromáždění v Příbrami na schůzi prohlásil, že nevěděl ani, o čem hlasuje!) To je pravda; oni to nevěděli ani předáci stran většiny. Široké vrstvy lidové daleko lépe chápaly práci učitelovu a význam učitelův ve státě, než vládní jejich zástupci v obou sněmovnách. Veřejnost česká i německá postavila se za spravedlivé požadavky učitelů. Učitelstvo chopilo se obranného boje, ba dokonce vyskytly se mezi nimi hlasy o stávce učitelstva v republice. Ovšem pan Kramář v Mladé Boleslavi řekl, že učitelstvo nemá práva na stávku, poněvadž by stávka učitelstva byla rozhodným útokem na stát, a pravil, že on, pan dr. Kramář, byl daleko více odkopnut než české učitelstvo a přece nestávkoval. Takhle cynicky vyjadřovali se předáci většiny této sněmovny o učitelstvu, tak cynicky vyjádřil se ješitný stařec pan dr. Kramář. A jeden vážený člen této většiny odpověděl učitelské deputaci, že prý se učitelstvo musí snažit si přivydělat jinde, když mu to nestačí.
Když komunisté hájili s tohoto místa oprávněné nároky učitelstva, když odmítali rozhodně v prosinci zločinný útok, jejž většina této sněmovny podnikla na učitele, tu jste na nás křičeli, že děláme demagogii. Ale přece jenom učitelstvo, získavši rozhodnou většinu lidových vrstev této republiky, prorazilo svým bojem tak daleko, že tímto tlakem donuceni, připravili jste na stůl této sněmovny předlohu, již nazýváte napravením křivdy, sami doznávajíce, že to byla křivda, spáchaná na učitelstvu. Tedy, vážení členové této většiny, kdo dělal v prosinci demagogii: my, kteří jsme hájili zájmy učitelů a paritní zákon učitelský, anebo vy? Kdo měl tehdáž pravdu? Kdo kapituluje, my anebo vy? Vy jste byli donuceni českou veřejností, abyste prosincovou křivdu, spáchanou na učitelích, napravili, vy sami jdete do Kanosy; ovšem řeknu hned, že křivdy nenapravujete zúplna. Tak daleko jste nepřišli. Ale přece jenom je hanbou pro tento zákonodárný sbor, je blamáží pro vás, že zákon, jejž s takovou zarputilostí, s takovou tvrdošíjností proti každému jste hájili v prosinci, po necelých šesti měsících odvoláváte. To je ta vážnost vašeho zákonodárství v této sněmovně. (Souhlas komunistických poslanců.)
Předloha neodstraňuje křivdy, která byla spáchána na učitelstvu. Ducha jejího vyznačuje již to, že hned je pamatováno na pány katechety, kteří dostávají o 30 mil. Kč více. (Výkřiky posl. Bubníka a Housera.) Požadavky učitelstva obecných škol jakž takž se vyplňují, za to však učitelstvo občanských škol dotčeno je tak touto předlohou, že je vážně ohrožena existence občanských škol. (Tak jest!) Dotčeny jsou také industriální učitelky tímto zákonem, ale co je hlavního, tímto návrhem nevracíte učitelstvu parity se státními úředníky. Jistým kruhům šlo totiž o to, aby tato dvě tělesa, státní úředníci a učitelé, byli roztrženi. Ono se to potom lépe útočí, když jsou síly rozděleny. (Posl. Bubník: Rozděl a panuj!) Ano, podle hesla rozděl a panuj! A dnes učitelstvo je v téže situaci jako před paritním zákonem, je opět od státních zaměstnanců odtrženo, což bude míti za následek nový neklid, stálé obavy učitelstva, opět osamocený boj učitelstva o materielní zabezpečení.
Soudr. Houser chtěl našimi návrhy úplně restituovati princip parity. Ve výborech byly naše návrhy zamítnuty. Podali jsme celé řady pozměňovacích návrhů k předložené osnově. Naše návrhy byly jako sekerou zamítnuty. A vážení, když uvážíme, jakým způsobem jsou v poslední chvíli u nás vážné a důležité předlohy za nervosity a únavy poslanců promrskávány, (Výkřiky posl. Housera a Bubníka.) uvážíme-li, že návrhy nejdůležitějších předloh hodí se poslancům odpoledne na stůl a v přestávkách jsou výbory a zase plenární jednání, pak přicházíme opět k tomu, s jakou vážností vykonává většina této sněmovny zákonodárnou činnost. Právě tak tomu bylo také v prosinci. V prosinci zrovna tak vláda s vládní většinou zákeřně překvapila jak poslance, tak také celou učitelskou veřejnost útokem na paritní zákon. Zrovna tak vláda i většina této sněmovny zákeřně, rychle přišla s návrhem tímto.
Učitelstvo rozhodně nemůže býti uzákoněním této předlohy spokojeno. Učitelstvo je zase vháněno do nových a ještě bude vháněno do nových bojů. Učitelstvo zase nebude se moci věnovati klidné práci ve škole, ani kulturní práci mimo školu, jež mu teď náhradou za krádež, již jste na něm spáchali, předpisujete. Učitelstvo nebude se moci věnovati s klidem dalšímu sebevzdělání, neboť uzákoněním této předlohy vyzýváte učitelstvo znovu a znovu k dalším bojům za paritu se státními zaměstnanci.
Učitelstvo se přesvědčilo - a to mohu říci bez jakýchkoliv obav, že mně bude vytčena zase demagogie - že dělnické vrstvy stály pevně za jeho požadavky. (Hlas: Bolševici!) Nejen bolševici, také nebolševici, také dělnictvo jiných stran postavilo se i proti svým poslancům, kteří spáchali tu křivdu na učitelstvu, a hájilo učitelské požadavky.
Učitelstvo a dělnictvo dostalo se do jedné fronty v zápase proti sociálnímu a kulturnímu útlaku. Jest si jen přáti, aby tato jednotná fronta pracovníků ducha a pracovníků těla nebyla za žádných okolností roztržena, poněvadž jedině tato jednotná fronta těchto pracovníků je s to, zadržeti silný nápor kulturní a sociální reakce, jež se střední a západní Evropou valí.
Tedy nám byla vytýkána demagogie.
Vážení, mohu vás ubezpečiti dnes, že my jsme nechytali volební
hlasy mezi učitelstvem, (Výborně!) mohu vás ujistiti, že
kol. Houser i já jsme vysloveně učitelům na shromážděních
hovořili, aby nešli do té komunistické strany z trucu, že snad
je tam ty strany odmítly. Řekli jsme jim otevřeně, že komunistická
strana organisuje jen komunisty a ne nějaké (Posl. Bubník:
Náladové nespokojence!) náladové nespokojence, kteří by byli
pro stranu balastem, a mohl bych vás o tom přesvědčiti, že ne
z demagogie, ne z nějakých stranických úmyslů postavilo se dělnictvo
komunistické strany po bok bojujícímu učitelstvu, ale prostě ze
sympatií se sociálně utištěným stavem. (Předsednictví ujal
se předseda Tomášek.) Doufáme, že také učitelstvo tyto sympatie
uzná a že nebude se stavěti po bok buržoasii proti dělnictvu.
(Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)