Předseda
(zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor sociálně-politický
panu posl. dr. Kubíčkovi.
Zpravodaj posl. dr. Kubíček: Slavná sněmovno! V prosinci minulého roku byl mi svěřen málo záviděníhodný úkol referovat o předloze zákona, kterým se státním zaměstnancům a učitelům upravovaly platy způsobem, který tito nepozdravili se žádným nadšením. Zákon neuspokojil a vyvolal veliký rozruch jmenovitě v řadách učitelstva, které se cítilo zvláště postiženo tím, že zákon paritní byl prosincovým zákonem porušen. Pochybuji, že také tento zákon, který dnes navrhujeme slavnému shromáždění k odhlasování, plně uspokojí. Zase bude mnoho kritiky. Nechť je kritika, ale ať je spravedlivá a ať respektuje těžký úkol parlamentu, který musí v zájmu státu šetřit, který musí vyrovnávat sociální protivy a který musí přihlížet na vývoj boby, pro kterou ten který zákon platí, na vývoj doby, která se postupem mění.
Vláda měla v prosinci minulého roku dobrou vůli zvláště v tom, aby prospěla státním financím interně i za hranicemi. Parlament vládu v té dobré vůli podporoval, avšak kritika zákona, která se po prosincovém odhlasování objevila, byla zkreslená a jednostranná a poslanci na schůzi si ten zákon nejvíce odnesli. Věcné kritice nikterak se nebráníme a je zvláště vítána klidná kritika, věcná, která zjednává jasno a nápravu; ale osobní kritika, která se objevila také v naší veřejnosti ze řad učitelských po odhlasování prosincového zákona, byla nedůstojná stavu učitelského, který má dosti inteligence, aby chápal mnohdy těžké postavení poslance, podléhajícího disciplině klubu, případně disciplině parlamentu. Mluvilo se z rad učitelských na schůzích mých i jiných kolegů, psalo se v listech zvláště učitelstvem vydávaných dokonce o zločinech na učitelstvu, o zločinech, které prý poslanci na učitelstvu spáchali. Nevím, kdo spáchal větší zločin, zdali poslanci, hlasující pro vládní předlohu dobře míněnou v zájmu státu, nebo učitelé, kteří z důvodů hmotných rázem zřekli se veškeré kulturní práce na venkově, vystoupili ze Sokola a hledali spojence v nepřátelích tohoto státu. Toto jednání není a nebude v historii učitelského stavu dobře zapsáno. Jsou legální cesty a prostředky k tomu, aby každý stav v našem státě upozornil na svoji křivdu, a není třeba sáhat hned k hrozbám, případně ke krajním krokům. Metod hrozeb a krajních extrémů musíme se jednou pro vždy v našem státě vzdáti, má-li náš stát zůstati naším, nemá-li jej naše ukvapenost zničiti. Kdyby každý stav v našem státě měl si tak počínati, jako si počínal stav učitelský, kam bychom přišli? Na zemědělce šlo se při rekvisicích dobytka a obilí s bodáky, dělník, živnostník a průmyslník vystaven je těžkým krisím výrobním, nemaje zabezpečený stálý plat a pensi, a přece v klidu upravují své poměry, nezříkajíce se spolupráce na poli kulturním, politickém i hospodářském, hledí dohodou vyrovnati se se státem. Státní zaměstnanci, jimiž jsou také učitelé, mají tím větší povinnost hledati sblížení se státem, který je jejich zaměstnavatelem a který jim může tím více dáti, čím více klidu získá k intensivní práci všech svých občanů. Sabotáž veřejné práce a přímý útěk od ní vyvolává pak zbytečné kritiky kvalifikace a výkonu učitelské práce, která musí býti viděna nejen ve škole, nýbrž také mimo školu. A jestli který stav zvláště by si přál vřele, aby učitelstvo chopilo se intensivně kulturní práce mezi lidem, pak je to hlavně náš venkov, kde poslání učitelstva je zvláště důležité a kde je svrchovaně třeba styku s lidem a výchovy lidu. Jestliže volají městské kruhy po spolupráci učitelstva, volají po ní tím více naše kruhy venkovské, které nemohou, poněvadž nemají dosti tak školsky vyspělých příslušníků ve svých řadách, tolik dáti na kulturní výchovu mimoškolskou mezi lidem, kolik mohou dáti jiné stavy.
Sympatie lidu může získávati jenom práce mezi lidem. K té voláme naše učitelstvo na prvním místě a žádáme přímo v zájmu pokroku občanstva celého našeho státu, aby k této práci přiložilo ruku, a věříme, že z intensivního styku s lidem vyplyne pak přímo povinnost občanstva upraviti hmotné poměry učitelstva takovým způsobem, aby mohlo v klidu věnovati se nejenom výchově naší mládeže, nýbrž také svému poslání mezi českým lidem, poslání, které Komenský, Havlíček a po nich tak krásně náš president Masaryk mu uložil.
Prosincový zákon, který učitelstvu národních škol povolil mimořádné a nouzové výpomoci o 20 až 30% nižší než státním zaměstnancům, vyvolal otázku úplné parity požitkové mezi učitelstvem a úřednictvem ve smyslu paritního zákona z r. 1919. Důvodem k tomu byla jednak skutečná křivda, která se v některých případech prováděním paritního zákona objevila, pak případy nadparity učitelské, které se objevily při provádění paritního zákona.
Vládním návrhem 1) přiznává se učitelům stejně se zaměstnanci státními mimořádná a nouzová výpomoc tím, že se odvolává § 2 téhož zákona, a 2) reviduje se starý paritní zákon a ruší se veškeré jeho zvláštní nadparitní výhody učitelstva. Tato nadparita byla totiž často předmětem kritiky státního úřednictva ostatního, které volalo - plným právem - z důvodu sociální spravedlnosti po nápravě. Jestliže i učitelstvo volalo současně po důsledné paritě, musí se smířiti, že tato - jestliže do důsledků se provádí - přináší s sebou stránky příznivé jako nepříznivé. Již předem jsem přesvědčen, že není jisto, zda učitelstvo uvítá tento návrh, který předkládáme, jako plně uspokojující, avšak tu nutno konstatovati, že z těch 120 milionů, které prosincový zákon učitelstvu na platech vzal, tímto zákonem se vrací 93 milionů.
V článku I zákon nadlehčuje oproti zákonu prosincovému především učitelům literním škol občanských, učitelkám ručních prací na školách občanských, dále určuje výkonnost a odměnu učitelů náboženství a učitelek ženských ručních prací, jakož i odměny vedlejších učitelů.
Článek II upravuje naturální požitky učitelstva, přihlížeje k dnešním poměrům.
Článek III stanoví lhůtu pro zkoušky způsobilosti pro učitele ve školách obecných.
Článek IV upravuje současně a jednotně odměny a cestné jednak učitelů světských, jednak učitelů duchovních.
Pokud se týká odměny a cestného učitelů duchovních, nutno konstatovati, že dosavadní odměny byly velmi staršího data a že během vývoje doby byly autonomně již v mnohých případech upravovány. Uvádím na př. Slezsko, kde zemská správa již před delší dobou autonomně upravila tyto požitky, resp. zvýšila tyto požitky učitelům duchovním.
Článek V stanoví míru učitelské povinnosti a naznačuje jako normální povinnost na obecných školách 28 hodin týdně, na občanských školách 24 hodin. Zde výbory poslanecké sněmovny učinily úchylku od vládního návrhu, který navrhoval 26 hodin, a zlepšily tento návrh a počet 24 hodin. Do této povinnosti čítá se učitelům povinnost učiti též předmětům nepovinným a mimo to povinnost učiti také až 4 hodiny týdně při různých typech škol a kursů pokračovacích, jakož i spol působiti při práci lidovýchovy.
Státní úředníci velmi často poukazovali na nepoměr práce co do hodin u nich a u stavu učitelského a zvláště zdůrazňovali, že celá řada státních úředníků je nucena až 48 hodin týdně pracovati v úřadě. Proto tato předloha béře zvláštní zřetel k těmto stížnostem, ale současně zase béře zřetel na zvláštní povahu učitelské práce, práce v mnohých směrech velmi obtížné, velmi namáhavé, spojené s výchovou, která vyžaduje zvláštní svědomitosti. Proto také není možno, aby byla takovým způsobem ukládána, jako se děje u státních úředníků, jejichž práce nebývá vždy tak obtížná, jako práce učitelů škol obecných a občanských.
V článku V je ještě úchylka od vládního návrhu, a to ta, že učitelkám na obecných školách dívčích se ukládá zpravidla pouze vyučovati též ručním pracím. Není zde tato povinnost všeobecná, poněvadž zde také nebývá dostatek kvalifikace, která přece jen k tomuto zvláštnímu vyučování je žádoucí.
Článek VI stanoví cestovné učitelům při větších vzdálenostech školních budov.
Článek VII stanoví povinnou práci lidovýchovnou až 4 hodiny týdně. Vyslovuji přání, aby tato povinnost nebyla břemenem učitelstvu, nýbrž aby ji považovali za součást své povinnosti pracovní, ale též za součást své povinnosti národní a občanské.
Články VIII a IX upravují výpomocné zastupování míst učitelských a mluví proti vyhýbání se práci učitelské na venkově, kde je nouze o učitele. Definitiva se nesmí vyseděti ve velkých městech, pouze výpomocnou službou, definitiva se musí docíliti také prací, třeba i na venkově, která zase dává praksi žádoucnou k výchově mládeže. Článek IX upravuje mimo jiné zvláště odměny učitelům nekvalifikovaným, kteří za dané situace musí býti přijímáni a také vysíláni hlavně na Slovensko.
Články XI a XII revidují zákon z roku 1919, týkající se požitků učitelů-vojínů. Tento zákon způsobil velkou nadparitu oproti státním úředníkům ostatním a zde tedy bylo žádoucno, aby nastala náprava. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Článek XIII zrušuje § 2 prosincového zákona.
Článek XIV upravuje přechodně požitky učitelstva i po odchodu do pense a stanoví působnost zákona, který navrhujeme od 1. června 1922. Také zde výbor učinil úchylku oproti vládnímu návrhu a navrhuje platnost od 1. června 1922.
Články XV a XVI jsou povahy formální.
Prohlížíme-li v celku význam zákona, tu vidíme, že jednak reparuje prosincový zákon, jednak vrací a důsledně doplňuje zásadu plné parity, jednak vrací učitelstvu hmotně 93 miliony korun, jednak přináší řadu menších výhod, kterých nelze přehlížet. Apeluji do řad učitelských, aby uznali a respektovali dobrou vůli parlamentu. Všechny uspokojiti nelze a také zase s druhé strany není možno býti puntičkářem a žádati splnění požadavků do detailů. Úspora, kterou prosincový zákon chtěl docíliti, nedala se docíliti a přiznejme si, nedala se uhájiti. Střetly se tu příliš dva zájmy, zájem hmotný a kulturní. A tu je přirozeno v našem státě, že zájem kulturní musel zvítěziti.
Navrhovaným zákonem zjednává se náprava, od které očekáváme, že přinese klid do řad učitelstva a do jeho práce. Byli jsme jako poslanci zahrnuti po dobu půl roku spoustou projevů, resolucí, telegramů a deputací. Těmto bylo vyhověno a proto nyní žádáme, aby ustala nervosa a nespokojenost, aby vrátil se nutný klid do řad učitelstva, a také aby dopřáno bylo klidu poslancům při jejich namáhavé práci.
Poslanci byli si dobře vědomi toho, jaký veliký úkol národní i státní svěřujeme veliké obci učitelské, a také jen s ohledem na výjimečné postavení stavu učitelského došlo k reformě prosincového zákona. Po půl roce rozruchu v řadách učitelských nechť nastane uklidnění a učitelstvo nechť navrátí se ku své školní a kulturní práci. Ta povede pak mládež a lid ku vzdělání, které jest základem silného státu, jaký chceme míti všichni z naší Československé republiky.
V ohledu formálním navrhuji, aby
poslanecká sněmovna přijala návrh zákona ve znění tak, jak námi
byl předložen. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu zpravodaji - za výbor rozpočtový - p. posl.
dr. Noskovi.
Zpravodaj posl. dr. Nosek:
Slavná sněmovno! Po stránce věcné i formální páni zpravodajové
jak výboru kulturního, tak výboru sociálně-politického podali
zevrubnou zprávu, která může osvětliti celou situaci. To jest
dokladem, že se jedná o nápravu křivd, způsobených prosincovým
zákonem. Maje podávati zprávu za výbor rozpočtový, poukazuji jednak
na zprávu jeho písemnou, jednak podotýkám k tomu, že rozpočtový
výbor, zabývaje se jednotlivými ustanoveními, pokud se týkají
právě otázek úhrady, přes to, že to znamená proti zařízení zákona
prosincového značné zatížení státního rozpočtu, shledal, že jest
tato výloha z důvodů všeobecně kulturních nutná; očekává, že tato
oběť se strany státní pokladny přinášená vyvážena bude na druhé
straně sociálním klidem, větším vědomím sociální spravedlnosti
a tím zvýšením podmínek všeobecné naší úrovně vzdělanostní. Z
toho důvodu nabyl rozpočtový výbor přesvědčení, že nelze s jeho
stanoviska úhradového proti celé záležitosti ničeho namítati.
Doporučuji jménem rozpočtového výboru, aby této osnově bylo uděleno
ústavní schválení. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu. Dříve než přikročíme k debatě, navrhuji, nebude-li námitek, aby řečnická lhůta byl a stanovena na 20 minut. (Námitky nebyly.)
Námitek není. Návrh můj je schválen.
K debatě přihlášeni jsou "proti" pp. posl. Jos. Fischer, Haken;"pro" pp. posl. Hoffmann a Hancko.
Uděluji slovo prvému řečníku zapsanému
"proti" p. posl. J. Fischerovi.
Posl. J. Fischer (německy): Slavná sněmovno! Byl to památný den v kulturním životě-tohoto státu, když se dne 28. března sešli zástupci veškerého učitelstva všech národů a stran na Smíchově k hromadnému projevu, aby vyslovili své rozhořčení a nejhlubší rozhorlení nad vydáním zákona ze dne 21. prosince 1921 a aby společně volali o pomoc k zákonodárnému místu proti bídě, která následkem tohoto zákona povstala. Prosincový zákon jest loupeží na učitelských rodinách a zločin m na národě. Jasně myslící člověk nemůže dobře pochopiti, že vláda a většinové strany této sněmovny v dobách značných politických a hospodářských krisí podnikaly také v oboru kulturním takové pokusy o sebevraždu a způsobily si hluboké rány do vlastního těla. Dnes máte příležitost znovu napraviti spáchanou těžkou a velkou křivdu. Rychlá pomoc jest nutna, jinak se nezbavíte duchů, které jste vyvolali. Šílenou ideou úsporné komise, kterou jste obrátili v čin, nejen že jste veškeré učitelstvo hmotně velmi těžce postihli, nýbrž hluboce jste je zranili i v mravním ohledu. Škola jest jednou z prvních národních nutností a upevňuje a zabezpečuje veškeré národní hospodářství, a vy v této sněmovně dali jste smrtelnou ránu lidovému školství svým nešťastným zákonodárstvím. Buďto jsou většinové strany vlády prosty každé odpovědnosti a rozumu, nebo byla to vybraná zlomyslnost, aby se učitelstvu za všechnu jeho práci uštědřil kopanec. Následky však postihnou ty, kdož spáchali tento Neronův čin.
Když se národnostní shromáždění v roce 1919 usneslo na paritním zákonu, aby se po boji celé desítky let trvajícím, boji učitelstva o postavení na roven jeho požitků s požitky státních úředníků stejného předchozího vzdělání vyplnila jejich přání, nový život se rozproudil naší obecnou a občanskou školou. Avšak závist a nerozum dovolily učitelům, aby jen na krátko užívali tohoto jara, aby po jeho zničení prosincovým zákonem z roku 1921 tím více pocítili znehodnocení učitelské práce a dobrého moderního školství nedemokratickou a zpátečnickou vládou. Vaše zákeřná dýka nestihla však jen učitele a školu, vrážíte ji do srdce národu, aby duševně vykrvácel, zhloupl a upadl zpět do dob temna. Nebo snad ztratila většina této sněmovny míru pro duševní práci a pro spravedlnost? Nebo jest to v republice již tak daleko, že studium a vynakládání píle a kapitálu na studia jen škodí?
Nepřipusťte, abychom dnes kázali hluchým uším a hleďte, abyste napravili svoji velkou křivdu tím, že sněmovna, která již tak mnoho ztratila na vážnosti, důstojnosti, víře a důvěře, takže skoro již nemá co ztratiti, přijala pozměňovací návrhy školního výboru německého parlamentního svazu k vládní předloze. Neboť tento vládní návrh jest znovu jen poloviční prací, záplatovaným kabátem, jejž chcete dáti učitelům. Vládní návrh, jímž se mění některé zákony o služebních poměrech učitelstva veřejných škol obecných a občanských, ničí znovu naději velikého stavu, jenž s chutí koná své povolání. Naše pozměňovací návrhy k §u 4 tohoto návrhu, jež chtějí odstraniti trpkou křivdu pro ony učitele, kteří mají způsobilost pro občanské školy, žádá, aby byli zařazeni do skupiny B státních úředníků a aby se jim započítal přiměřený počet let, a to 3 až 4 léta, do časového postupu. Další pozměňovací návrh směřuje k tomu, aby se normální vyučovací povinnost pro učitele na obecných školách ustanovila na 24 hodiny týdně a pro učitele na občanských školách na 20 hodin týdně a aby se zvýšila náhrada za hodiny přes čas. V čl. 10. našeho pozměňovacího návrhu o substitučních přídavcích jest se zřetelem na mzdové sazby posledního výpomocného dělníka nutno, aby byly přijaty v našem znění a ne ve znění vlády.
Jste v rozhodné hodině, abyste znovu napravili zničující ránu. Žádáme, ne aby požitky byly částečně zlepšeny, nýbrž aby byly uvedeny znovu na tu míru, jak byly před prosincovým zákonem. Bezpráví, jež jste spáchali na učitelstvu, postihlo všechny strany, a jestliže přijmete naše návrhy, radost, kterou přijetí způsobí mezi učitelstvem, oživí všechny strany. Rozčilené učitelstvo se může uklidniti jen tehdy, jestliže dnes budou splněny jeho oprávněné požadavky. Tuto oběť pro to přinášejí poplatníci rádi, ačkoliv přetěžuje jejich schopnost platiti daně, majetkovou dávku a poplatky, poněvadž německy národ umí hodnotiti cenu osvětového vyučování a mravní výchovy.
Dobrou, požehnanou školu můžeme jen dáti a udržeti svým dětem, jestliže se učitelstvo prosto starostí bude moci zcela a úplně věnovati svému těžkému povolání. Škrtněte čtvrtinu z lehkomyslných miliardových výdajů na zcela zbytečné vojsko a na representační výdaje republiky a vystačíme s tím pro požadavky k účelům vyučovacím. Připomeňte si slova Komenského, jenž praví: "Školy jsou dílnami lidskosti, jelikož beze vší pochyby působí, že se lidé stávají skutečnými lidmi."
Konečně doporučuji, aby naše návrhy
byly přijaty. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Hoffmann.
Posl. Hoffmann (německy): Velectěné dámy a pánové! Zase se valí ohromná vlna návrhů a předloh zákonů a my jsme nuceni o nich jednati, aniž jsme je vlastně zevrubně poznali. Je zcela zvláštní, že se zde, jak se zdá, ujímá zvyk, že zde totiž byla zavedena jakási diktatura, čistá, hrubá diktatura pouhých čísel. Jen ta jediná náhoda, že máte většinu, rozhoduje, menšina je odsouzena pouze k tomu, aby polykala každou sebe trpčí pilulku, a nelze toho omluviti, jak se odbývají i nejdůležitější a nejvážnější věci, jak jsme to viděli posledně při rozpravě o školách, když se mluvilo o rdoušení škol, kdy bylo možno podrobiti spravedlivé a oprávněné kritice přímo čísla uváděná zástupcem ministerstva vyučování, že jiný, těžce obviněný muž potřeboval ke své obhajobě 40 vteřin. Používáte takových prostředků, že prostě škrtáte a censurujete řeči imunních poslanců. Nuže, nyní stojíme opět před nutností, že musíme projednávati takový návrh zákona. Běží o obnovení parity nebo toho, co nazýváme paritou. Neboť především musíme prohlásiti, že ve skutečnosti zde nejde o zákon paritní, i když snad bude leccos zlepšeno proti zákonu prosincovému. Bylo by zajisté zbytečno mluviti zde o té křížové cestě, po níž kráčelo učitelstvo 40, 50 a 60 let, od onoho dne, kdy § 55 říšského zákona o obecných školách ustanovil, že postavení učitelovo má býti takové, aby prost jsa jakéhokoli vedlejšího zaměstnání, mohl žíti jedině svému povolání. Od onoho dne bylo učitelstvo ustavičně nuceno vystřebávati své nejlepší síly neplodným, neužitečným a nevděčným bojem o plat. Jsou zde jednotlivá období - připomínám rok 1883, 1894, pak 1911 až 1913. Je nezbytně nutno zdůrazniti, že to byly měšťácké vrstvy, zástupcové majetných vrstev, kteří přímo nohama šlapali oprávněné požadavky učitelů, kteří nechávali desítiletí učitele strádati a hladověti na škodu nikoli stavu, nýbrž na škodu mládeže národa, a to mládeže vrstev pracujících. (Souhlas na levici.) Vystupují-li nyní tito pánové a mluví-li pro školu, ozývají se v tomto jejich nadšení pro školu pracujícího stavu jisté, velmi pozoruhodné spodní tóny. To musíme zcela zřetelně zdůrazniti.
K nynějšímu zákonu samotnému bych podotkl, že vzbudil jásot, když v květnu 1919 bylo učiněno usnesení o zákoně paritním, jímž bylo konečně splněno dávné přání učitelů, aby byli postaveni na roveň se čtyřmi nejnižšími hodnostními třídami úředníků. Tenkrát jste snad jednali v prvním opojném nadšení nad utvořením mladé republiky, svého státu. Neboť jste poznali, že vaše republika je vlastně prací vašich učitelů. Vaši učitelé vyučovali právě tak "národně", jako naši němečtí učitelé. A je to báchorka, tvrdívá-li se v této souvislosti, že německé školy, do nichž náhodou chodily i české děti, odnárodňovaly. Naopak, vy sami dokazujete skutečnost, prošli jste německými školami, snad od obecné školy až na školu vysokou jste chodili do německých škol a nepozbyli jste svého národního uvědomění. A teď přišel prosincový zákon, zákon, jehož působení a následky pro učitelstvo byly přímo zhoubné a osudné. Tento zákon porušil velmi hrubě tuto paritu a učinil z učitelů opět heloty, otroky.
Jak zhoubně toto porušení působilo, ukáži vám na několika málo příkladech. Víte, že paritní zákon rozeznává pět skupin: skupinu A s vysokoškolským vzděláním, skupinu B se státní zkouškou, C se vzděláním středoškolským nebo učitelským ústavem, skupinu D s nižší střední školou nebo školou měšťanskou a skupinu E se vzděláním obecné školy. Do skupiny E náležejí státní zřízenci a chci-li srovnávati, už napřed se výslovně ohražuji proti tomu, aby pracovníci, příslušníci této skupiny byli podceňováni. Nikterak. Je to poctivá práce, vykonávaná v zájmu celku a proto je také hodna odměny. Avšak ohraditi se musíme také proti skutečnosti, že jiná skupina, která rovněž tak pilně a rovněž tak radostně pracuje, je zkrácena a toto zkrácení je přímo osudné. Je to patrno už z počátečního platu. Podle prosincového zákona byl začáteční plat příslušníků skupiny učitelské u substituta 7500 korun, naproti tomu pro příslušníky skupiny C je tento počáteční plat vyměřen už na 9250 korun, takže i zde nastalo snížení o 1750 korun. Po 35leté službě, která j, mimochod m řečeno, jen na papíře, nikoli ve skutečnosti, je tento rozdíl mnohem křiklavější, ještě více do očí bijící. Konečný plat učitelský činí 31.500 K - uvádím zde jen čísla zaokrouhlená, nakonec je to asi stejné - plat skupiny E se vzděláním obecné školy je však 34.500 K, konečný plat příslušníka skupiny C je už 36.300 K. Můžete sami posoudit, jak značné jsou tyto rozdíly.
Co se týče odborných učitelů, nutno i zde prohlásiti, že se jim dostalo prosincovým zákonem horšího postavení, a to značně horšího postavení, než příslušníkům skupiny E a tím i příslušníkům všech ostatních skupin, a činí tento rozdíl až 8000 K.
Při této příležitosti bych rád poukázal na místní poměry, na poměry v okresích. Jablonecký školní okres je z nejdražších, podle statistiky Státního úřadu statistického je to nejdražší okres; v posledních týdnech tam byl vypracován velmi přesný index cen, z něhož je patrno, že na př. potřeby, pouhé potřeby k animálnímu životu, na živobytí, potravu, jež jsou každému člověku, i nejskromnějšímu naprosto nezbytné, vyžadují asi 13.171 K 50 h; k tomu jest ještě připočísti nákupy pro tříčlennou rodinu - ta se předpokládá - částkou 5000 K, k tomu ještě jiné nutné týdenní výdaje, menší výdaje, které počítáme-li 70 K, nejsou příliš velké, a dostaneme roční nezbytnou částku 33.000 K. Připomínám to proto, že se právě pracujícím lidem v našem okresu vyčítává, že jsou nejlépe placenými dělníky, a výslovně prohlašuji, že za manuelní práci v průmyslu sklářském a textilním vydělávají dělníci týdně až 171, 195, a 210 korun, takže se jim ani zdaleka nedostává tolik, co potřebují. Avšak prohlašuji zde také, že právě tak ani ubozí učitelé nemají takových příjmů, jaké by vlastně měli míti podle drahoty. Tak se proletarisuje celý úctyhodný a radostně pracující stav.
Nyní konečně chcete napraviti tuto křivdu, aspoň tvrdíte, že jste obnovili, vzkřísili paritní zákon. Dokáži vám, že je to naprosto falešné tvrzení, že je to falešná zpráva, falešné prohlášení, neboť ve skutečnosti se má věc takto: Jako pomocnice při porodu stála tomuto zákonu po boku šetrnost a tato činnost a smysl pro šetrnost byla ztělesněna v meziministerské komisi, tudíž ve společnosti velmi ctihodné a dostalo se mi zpráv, že každý zástupce zde vypracoval zvláštní návrh. Je zajímavé, že nejlepší a nejpříznivější návrh prý vypracoval ministr pošt, nikoli však zástupce ministerstva školství. Šetrnost, dámy a pánové, je zajisté velmi krásná ctnost, ale měla by býti uplatňována tam, kde je na místě. Avšak zde jí užíváte na místě zcela nevhodném a nesprávném a v novém návrhu zákona je řada míst, která dokazují, jak neoprávněné je mnohé snížení: tak na př. učitelé škol měšťanských jsou vyloučeni ze skupiny B a tvrdí se ovšem, že důvodem toho je zase šetrnost. Bylo mi oznámeno se zcela věrohodné strany, že se tím ušetří asi kolem 5 milionů, t. j. přirovnáme-li to k rozpočtu vojenskému, asi 0·15% všech výdajů na vojsko, vzhledem k úhrnnému státnímu rozpočtu činily by tyto vyšší výdaje 5 milionů korun asi 0·016%, tudíž mizivý zlomek, těch 5 milionů, jež zde odborným učitelům neoprávněně odnímáte. Příčinou toho je ovšem něco zcela jiného. Učitelé měšťanských škol náležejí - ani ve starém zákoně to nebylo jasně vysloveno - mlčky do skupiny B, t. j. mohli by dosáhnouti šesté hodnostní třídy. Avšak vláda chtěla vyhraditi tuto šestou třídu úředníkům a učitelům se státní zkouškou a tvrdilo se, že zkouška učitelů měšťanských škol nerovná se zkoušce státní. Učitelé středoškolští a úředníci se státní zkouškou domáhali se postupu až do páté hodnostní třídy a tato pátá hodnostní třída byla jim nyní uzavřena, a to opět z úsporných důvodů. Je velmi příznačné, že tato úspora vynese státu asi 25 až 30 milionů, částku, kterou týž stát docela klidně vynakládá v dvojnásobné výši, běží-li o potřeby církve, neboť pro kongruu má týž stát pohotově 55 milionů.
Pak jiná ustanovení. Učitelky ručních prací na měšťanských školách jsou vyloučeny ze skupiny D a jsou zařazeny do skupiny E. Tak nakládáte s vedlejšími učiteli a nejhorším způsobem, je to přímo zločinné jednání, nakládáte s těmi, kdož nemohou předložit dokladu o způsobilosti, tím že pojímáte do zákona ustanovení, že takoví nebožáci mají dostávat jen 75% nejnižšího platu jako remuneraci, a to bez zvýšení a i když tito nebožáci zastávali takový vedlejší úřad 10, 12 a 15 let, sloužili věrně a poctivě - dohlíží se na ně právě tak, jako na všechny ostatní učitele - pak je vám dovoleno, vyhoditi tyto lidi po čtyřech nedělích bez jakéhokoli nároku na zaopatření na dlažbu. To je opatření, které musíme nazvati naprosto nesociálním a přímo nelidským. Co tím ušetříte? Máte všichni v rukou pamětní spis České Obce učitelské, čtli jste tato popuzující data; chci to dokázati pouze na jediném případě, abych vás neunavoval čísly; předpokládejme totiž jako svrchu. Běží o odborného učitele na př. se 6 dětmi, to se může stát. Úředník dostane za 40 let služby 1,250.436 K, úředník skupiny B dostane 1,351.752 K, učitel školy měšťanské má podle vládního návrhu za 40 let dohromady 1,311.000 K, podle zákona prosincového 1,124.000 K. To je úbytek asi 200.000 K. Šetříte, avšak šetříte na útraty jiných. A co chcete nyní v novém návrhu vrátiti, plus 186.832 K, to není ještě ani zdaleka obnovení úplné parity. Připomínáme to výslovně, abyste se, pánové z většiny, nemohli zase vymlouvat, že jste na to nebyli upozorněni, jako jste se vymlouvali tehdy v prosinci, po onom neblahém hlasování.
Jiná kapitola, a to právě tak strašná a přímo černá a chmurná, je kapitola o zástupcích učitelských. Takový nešťastný substitut může zůstati podle nového návrhu zákona, bude-li tento návrh uzákoněn, 10 až 15 let nezařazen, má stále jen požitky nejnižšího stupně XI. hodnostní třídy, kdežto státní zřízenec s obecnou školou postoupí po 6 letech samozřejmě do X. hodnostní třídy první stupeň a po 12 letech dosáhne nejnižšího stupně IX. hodnostní třídy. To znamená u učitelů úbytek tisíců a tisíců korun. Žádáte od učitelů opravdu nesmírně mnoho, žádáte od každého učitele téměř fanatický idealismus. Zapomínáte, že učitelé mají mimo idealismu v těle také pocit hladu a že tento hlad musí býti ukojen. Úplná parita vyžadovala by také zpětného působení od 1. ledna. To se však neděje.