Na druhé straně ukázalo se však po tříleté praksi, že ani zákon t. zv. paritní, namnoze nezachoval všude a ve všem zásadu naprosté rovnosti požitkové mezi státními zaměstnanci a učitelstvem a poskytl učitelstvu výhod, kterých státní zaměstnanci nemají.
Vládní návrh předložený nyní má v obou směrech provésti nápravu;
a) ruší jednak v čl. XIII. § 2 zákona z 21. prosince 1919, čís. 495 Sb. z. a n., a přiznává tedy učitelstvu opět mimořádné a nouzové výpomoci nezkráceně stejně se zaměstnanci státními;
b) na druhé straně provádí revisi t. zv. zákona paritního a některých jiných zákonů o právních svazcích učitelstva tak, aby dosazeno bylo opravdu skutečné parity učitelstva s úřednictvem co do požitků i co do výkonnosti, t. j. ruší všechny větší výhody učitelstva, kterých úřednictvo státní nemá a které označují se obyčejně slovem "nadparity".
Je všeobecně známo, že tyto nadparity učitelstva vyvolaly v úřednictvu státním velikou nespokojenost a bouřlivé hnutí, aby i úřednictvu byly nadvýhody tyto přiznány - bez zřetele na to, je-li to při dnešní hospodářské situaci státu i zemí možné a proveditelné.
Učitelstvo ovšem staví se proti vládnímu návrhu a snaží se zachovati všude stav věcí, který byl před 1. lednem 1922, srovnává vládní návrh a jeho finanční efekt pro učitele se stavem věcí před účinností prosincového zákona a tím arci dospívá k výsledkům negativním. Avšak takovéto bilancování není správné. Vládní návrh a jeho finanční účinky pro učitele lze správně srovnávati toliko s číslicemi, vyplývajícími ze zákona prosincového a tu ovšem dospíváme k výsledkům pro učitelstvo příznivým, neboť z důvodové zprávy je patrno, že se ze 120,000.000 Kč, které učitelstvu odňaty byly v prosinci 1921, vrátiti má úhrnem 93 mil. Kč, t. j. 771/2%.
Učitelstvo národních škol po léta se snažilo, aby platově postaveno bylo na roveň úřednictvu. Musí si uvědomiti, že tím musí na sebe vzíti také některé méně příjemné důsledky parity, které vyplývají ze služební pragmatiky úřednické, a že nemůže žádati, aby mu zachovány byly výhody ze staršího systému zákonů zemských a j., které de facto jsou nadparitou proti úřednictvu.
V podrobnostech jeví se obsah vládního návrhu takto:
Článek I., sestávající z -10 paragrafů, provádí revisi paritního zákona. Nehledě k některým menším věcem, o nichž bude možno blíže hovořiti v rozpravě podrobné, týká se tato revise zejména požitků učitelstva škol občanských vůbec a mimo to učitelů zvláštních předmětů: náboženství, ručních prací a vedlejších učitelů.
Učitelé literní škol občanských měli dosud de facto požitky rovné s kategorií B úřednictva. Avšak už paritní zákon sám byl si vědom toho, že učitelé tito nemají předběžného vzdělání služební pragmatikou pro kategorii B předepsaného a nevřadil je tedy výslovně do kategorie B, nýbrž jen jaksi oklikou a nepřímo zkrácením postupových lhůt (§ 6 předposlední odst. zákona paritního.)
Vládní návrh řadí učitele tyto do kategorie C, kam dle předběžného vzdělání náleží, ale přiznává jim o 3 léta zrychlený postup proti učitelům škol obecných, t. j. celkem o 2 léta volnější postup, než kategorii B. Z tabulky I. vládního návrhu je patrno, že podle vládního návrhu získal by učitel občanské školy za 35 let služby proti prosincovému zákonu 69.428 K, ztratil by proti stavu před prosincem, t. j. proti kategorii B, 26.800 K = 2·9% požitků skupiny B.
Podobně řeší se otázka učitelek ručních prací na školách občanských (§ 6), jimž se přizná od 13. roku služby zrychlený postup v kategorii D o 2 léta. Učitelka taková získá proti prosincovému zákonu za 35 let 41.892 K, ztratí proti stavu před prosincem proti kategorii C 10.620 K, = 1·73%.
Výkonnost učitelů náboženství, učitelek ženských ručních prací a vedlejších učitelů se zvyšuje tak, že plný plat náleží jim teprve při 21 hodinách týdně (dosud měli 16, ba také jen 13 hodin). Ve smyslu tom odstupňována je také odměna neplně zaměstnaných ostřejší stupnicí percentuální než dosud a učiněno opatření pro přepočítávání let při přestupu z neplného zaměstnání do plného. Vedlejší učitelé (zvl. učitelé jazyků) mají budoucně nabývati definitivy jen v místech, kde je zaručeno, že vyučování jejich je trvale potřebou školy a při plném zaměstnání. Jinak mají býti ustanovováni jen za odměnu.
Článek II. upravuje naturální požitky učitelstva. Jde o to, aby tam, kde učitel užívá ještě pozemků školních, oceněn byl tento naturální požitek dnešní skutečnou cenou a odečten od požitků peněžitých. Dosud se odčítá jen cena stanovená kdysi v letech 70. minulého století, tedy cena dnes naprosto nepřiměřená.
Článek IV. upravuje nově jednotně odměny a čestné světských učitelů a duchovních ze správy duchovní za vyučování náboženství, ježto dosavadní zákonné odměny 1·80 K za hodinu a 20-30 h za km cesty jsou nepoměrné dnešní hodnotě peněz.
Hlava II. upravuje míru povinnosti učitelské. Normální učebná povinnost činiti má ve škole občanské 24, na obecné 28 hodin týdně, do ní čítá se povinnost učiti předmětům nepovinným. Mimo to se ukládá dále učiti ještě do 4 hod. týdně při různých typech škol a kursů pokračovacích, po případě spolupůsobiti při práci lidovýchovné (knihovní, kursy, přednášky a t. p.).
Není pochyby, že se tím výkonnost učitelstva má zvětšiti. Ale toto zvětšení povinnosti motivováno je zásadou, že učitel má býti za stejný plat pokud lze stejně zaměstnán jako státní úředník. Se zřetelem na zvláštní povahu práce učitelské nedosahuje však normál týdenních hodin normálu úřednického.
Hlava III. upravuje výpomocné zastup ování míst učitelských. Výpomocní učitelé povolaní jen ke krátkodobé substituci za jiné učitele (nemocné, na dovolené) nemají nabývati automaticky definitivy. Tím má býti dosaženo zejména toho, aby učitelé tito nevyhýbali se službě na venkově, kde je mnohdy katastrofální nedostatek učitelstva a neuspokojovali se po léta výpomocnou službou - byť přerušovanou - ve velkých městech, kde si chtí vyseděti postavení definitivní.
V článku IX. upraveny jsou zvláště také odměny nekvalifikovaných učitelů, kteří za dané situace chtěj nechtěj musí býti ustanovováni při nedostatku kvalifikovaných sil na mnohých školách (Slovensko!).
Hlava IV. provádí revisi zákona č. 470 ex 1919 o požitcích učitelů-vojínů, kterýžto zákon obsahoval obrovskou nadparitu proti úřednictvu státnímu. Ke službě nezpůsobilí učitelé vojíni a vdovy a sirotci po nich brali až dosud aktivní platy automaticky zvyšované a nesměli býti pensionováni. Nyní mají býti dáni do výslužby, ovšem s největší výhodou, t. j. připočtením 10 let služebních.
Hlava V. zrušuje především § 2 zákona c. 495/21 a upravuj pro přechodnou dobu požitky jednotlivých učitelů tak, aby jednak nebyli zkráceni pro případ odchodu do pense, jednak pod výměru aktivních požitků dle zákona č. 495/21. Navrhuje se zlepšení od 1. června 1922.
Jinak odkazuji k podrobné zprávě důvodové návrhu vládního, jakož i k rozpravě podrobné, kde bude možno blíže osvětliti jednotlivá ustanovení návrhu.
V celku lze říci, že návrh provádí úplnou reparaci zákona prosincového a vrací učitelstvo na zásadu parity s úřednictvem. Provádí však paritu opravdu důsledně a tím přirozeně ubírá učitelstvu tam, kde mělo nadparitu.
Význam zákona pro učitelstvo vynikne nejlépe tím, že mu vrací v celku na 93 mil. Kč ročně, je tedy proti stavu dnešnímu pro učitelstvo přes všechny námitky, které se proti jednotlivým ustanovením činí, výhodou, které nelze podceňovati.
A teď dovolte, vážení pánové a dámy, několik upřímných slov k učitelským organisacím. Jak jsem již předeslal v důvodové zprávě k projednávanému zákonu, poslanecká sněmovna napravuje křivdu spáchanou na učitelstvu prosincovým zákonem, ne však pod tlakem teroru, jejž si obec učitelská poslední dobou osvojila, nýbrž cestou vlastního poznání a uznání.
Jedno však při celém tom boji organisací učitelských zaráží, že nezdají se nám to býti už ti učitelé, kteří celý věk za velmi těžkých okolností a poměrů rakouských budili v nás nadšení pro boj za svobodu národa. Nechceme ani věřiti, že ve vrcholné organisaci učitelstva byl náběh, vydati povel jíti do strany, která neuznává tento stát a jejíž vedoucí hvězdou jest bolševické Rusko.
Jsme toho mínění, že vedení věcí učitelských zmocnili se lidé s tvrdými lokty, kteří nemilují svou vlast a národ a provádějí jen hru pustých demagogů. Rozumný a reelní člověk mohl se přece dosti naučiti z chyb bolševictví v Rusku, které nám jasně ukazuje, že jen jednotlivci, ženoucí se za nízkými chtíči se obohatiti, dosahují na krátký čas, co chtěli, co zatím ostatní uvrhli do nezměrné bídy a hladu, z něhož vyvinulo se až lidojedství.
Tyto konce mělo by si přece jen vedení učitelské obce uvědomiti. Jsem rád, že přece se našlo i v řadách učitelských dosti rozumných hlav, které pozvedli svůj varovný hlas. Jsem jist, že jako zástupcové demokratického národa, z něhož naše učitelstvo se rekrutuje, přejeme mu zlepšení jeho sociálního postavení, neboť máme na mysli, že jen spokojený učitel může vychovávati jen spokojené, vlasti oddané občany. Učitelstvo musí však uvážiti, že vše se rodí nedokonalé, hlavně že v revoluci přichází mnoho v zákonodárství nedokonalého, neúplného a často i sociálně nespravedlivého.
Čas však vše spraví. Ať se podívá učitelská obec na naše vysokoškoláky, jimž jistě stala se křivda. Nerevoltovali, čekali a také i zde náprava se stane.
Proto nesmí ani učitelstvo, jako vychovatel národa, ku revoltě nabádati.
Všichni na čas musíme přinésti oběti v naději, že doba všem křivdy zhojí. Myslím, že ani tímto zákonem všem nevyhovíme, ale nutno za dnešní doby bráti to, co stát dáti může při stavu svých financí.
Proto doporučuji slavné sněmovně
ke schválení předlohu, jak ji byl přijal výbor kulturní, sociálně-politický
a rozpočtový. (Potlesk.)