Předseda (zvoní): K slovu není nikdo již přihlášen.
Uděluji závěrečné slovo panu referentovi
posl. dr. Vanovičovi.
Zpravodaj posl. dr. Vanovič: Slávna snemovňa! Pán posl. dr. Juriga uznal síce potrebu lacnejšieho úveru na Slovensku, ale pri tom všom je proti tomuto zákonu, lebo vidí v ňom zase nové osidlo, nové otrokárstvo, nové vykorisťovanie atď. Že niet žiadnej garancie, že by bolo slovenskému ľudu pomožené. Ja predovšetkým konštatujem, že na vecné dôvody vôbec nepovedal slova, ako býva, nepovedal to, že to je neudržiteľný stav, aby pri terajších peňažných ústavoch musel náš občan a mestá platiť do 25%, prípadne v Podkarpatskej Rusi až do 90%. To nepodvrátil ničím. On zase len so svojimi známymi výpady vystúpil. Upozorňujem, že práve založenie tejto filiálky, poťažmo rozšírenie pôsobnosti terajšieho českého zemského ústavu úverného na Slovensko a Podkarpatskú Rus znamená, že toto majú byť ústavy výdelečné, ktorým nejedná sa len o ohromné zisky, väčšie záruky, ohromné platy, tantiemy a dividendy atď., ale sú to ústavy nevýdelečné. (Výkřiky.) O tom rečie, že je to vykorisťovanie.
Čo sa týče ďalšej garancie, poznamenávam,
že tieto filiálky bude spravovať ministrom financií menované predstavenstvo,
ktoré bude pozostávať z väčšej časti z mužov slovenských, slovenské
pomery znajúcich. Toto je istý spôsob garancie. Na ostatné jeho
vývody nedržím za vhodné vôbec reflektovať, konštatujem len toľko,
že týchto pánov vždy vedie nie láska k slovenskému národu, ale
nevysvetliteľná nenávisť k Čechom. (Tak jest! Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále druhý
zpravodaj pan posl. dr. Medvecký.
Zpravodaj posl. dr. Medvecký: Slávna snemovňa! Ten spôsob, akým otázku komunálneho a hypotekárneho úveru na Slovensku riešila vláda týmto vládnom návrhom, dáva Slovensku o mnoho väčšiu pomoc než ako to chce pán kol. Juriga. Založenie samostatného ústavu na Slovensku by bolo s veľkými ťažkostmi spojené. Nie, že by ten ústav nemohol byť založený, to sú ťažkosti prekonateľné, ale boly by tu iné ťažkosti, ktoré by ten ústav mal a nevýhody, ktoré by z toho slovenskému ľudu plynuly. Kolega Juriga zabudol na to, že komunálny a hypotekárny úver je specielná úverová otázka, a že pri tomto úvere výhody alebo nevýhody o úver žiadajúceho človeka závisia od toho, aký kurs má papier toho patričného ústavu. A tu, slávna snemovňa, jestli by sa založil samostatný ústav pre Slovensko, ako si to kol. Juriga žiada, jestli by ho Čechy, Morava a Sliezsko vystrojily tou najväčšiou výbavou, i tehdy by ten ústav bol len začiatočným ústavom, i tehdy by musel bojovať s ťažkosťmi začiatku a kurs tých záložných listov, cenných papierov, dlžobných úpisov, ktoré by tento nový ústav vypúšťal, by bol o veľa nižší oproti kursu tých ústavov, ktoré pracujú už 20, 40, 50 alebo ešte viac rokov. A práve preto, že ten dlžník má z toho osoh, keď dostane úver od ústavu takého, ktorý má cenné papiere vyššieho kursu, práve preto je o veľa väčšia výhoda pre to obecenstvo slovenské v tom, keď ono dostane úver predbežne od takého ústavu, jehož kurs je vyšší, než keby obecenstvo na Slovensku muselo používať úveru od samostatného ústavu a keď by ten úver bol eskontovaný v cenných papieroch s kursom 60, 70 K. Keď naše obecenstvo dostane úver od filiálky takého ústavu, ktorého dlžobné úpisy a záložné listy majú kurs 85 až 90 Kč, tak, prosím, rozdiel medzi tým kursom 60 korunovým a 80-90 korunovým pripadne tomu slovenskému národu. (Výborně!) A práve preto je ten vládny spôsob riešenia teraz, menovite v tých časoch, keď je kupovanie záložných listov niedosť s výsledkom spojené, o veľa bezpečnejšie. Slávna snemovňo, všetky dôvody, ktoré p. kol. Juriga predniesol, sú tendenčné a bezzákladné. Pán kolega zabúda na to, že na tento spôsob riešenia svojho času i všetci kollegovia z ľudovej strany pristúpili, keď sme mali príležitosť im tieto detaily vysvetliť a iste len na tieto veci teraz zabudli.
Čo sa týče spravovania filiálky,
tedy vymenovania speciálneho predstavenstva, poskytuje nám úplnú
garanciu, i to, že menuje ho ministerstvo financií v dohode s
ministerstvom vnútra, ako je to v zákone rečeno a že resolúcia
vyžaduje účastenstvo pri menovaní ministerstva pro Slovensko.
Toľko dôvery máme k ministerstvu financií, že pre slovenské pomery
bude menovať ľudí, ktorí slovenské pomery znajú a ktorí budú vedieť
ten ústav v dohode s riaditeľstvom tak spravovať, aby to slovenskému
ľudu i slovenským pomerom bolo na prospech. Odporúčam prijať návrh
zákona dľa návrhu ústavného výboru. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati.
Prosím, paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.
Míním dáti hlasovati najednou o celé osnově zákona, která obsahuje 10 paragrafů, nadpis a úvodní formuli a k níž nebyl podán žádný pozměňovací návrh. Námitek proti tomu není? (Nebyly. - Hluk.)
Námitek není. Prosím o klid.
Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, s jeho 10 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, jak je obsažena ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím jest osnova tato schválena ve čtení prvém. Druhé čtení navrhl bych na pořad příští schůze.
Máme ještě vyříditi resoluční návrh. Jest obsažen v tištěné zprávě. Snad není třeba ho čísti a dám tedy o něm hlasovati. (Souhlas.)
Kdo souhlasí s resolučním návrhem, obsaženým ve zprávě, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Také resoluční návrh jest přijat.
Změníme teď postup projednávání pořadu schůze, abychom se dostali k dokončení interpelační debaty. Předem pak bych vyřídil ještě druhá čtení, která jsou bezprostředně před ní. Jsou to odstavec 6, 7 a 8 pořadu.
Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Není jich. Přikročíme tedy k odstavci
7., jímž jest
7. druhé čtení osnovy zákona o ražbě dalších drobných minci (tisk 3599).
Zpravodajem jest pan posl. Remeš.
Má pan zpravodaj nějakou korekturu?
Zpravodaj posl. Remeš: Nikoliv.
Předseda: Budeme tedy hlasovati o této věci ve druhém čtení, a to ve znění, jak je přijala poslanecká sněmovna ve čtení prvém.
Kdo s ní takto souhlasí ve druhém čtení, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím tato osnova zákona, týkající se ražby dalších drobných mincí, jest schválena ve čtení druhém a vyřízen jest odstavec 7 pořadu dnešní schůze.
Přikročíme k odstavci 8, jímž
jest
8. druhé čtení osnovy zákona, kterým stanoví se spotřební dávka z tabáku sloužící za základ ku vyměřování trestu při důchodkových přestupcích tabákových (tisk 3698).
Zpravodajem jest pan posl. Kasík.
Má pan zpravodaj nějakou korekturu?
Zpravodaj posl. Kasík: Ne.
Předseda: Nikoliv. Budeme tedy hlasovati o této osnově zákona v druhém čtení tak, jak ji přijala poslanecká sněmovna ve čtení prvém. Kdo s ní takto souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím schválena jest osnova ve druhém čtení a vyřízen jest odstavec 8 pořadu dnešní schůze.
Přikročíme k odstavci 9, jímž
jest
9. druhé čtení ratifikačního usnesení, kterým se schvaluje obchodní úmluva uzavřená dne 20. října 1921 ve Varšavě mezi republikou Československou a Polskem (tisk 3686).
Zpravodajem jest pan posl. Hrušovský
a pan posl. Votruba. Mají snad páni zpravodajové nějaké
korektury?
Zpravodaj posl. Hrušovský:
Ne.
Zpravodaj posl. Votruba: Rovněž
ne.
Předseda: Budeme hlasovati také o této osnově ve druhém čtení tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém. Kdo s ní takto souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím také tato osnova je schválena ve čtení druhém a vyřízen je odst. 9 pořadu dnešní schůze.
Přikročíme k 10. odstavci, jímž
jest
10. pokračování v rozpravě o naléhavé interpelaci posl. Hlinky a spol. vládě v záležitosti vyrabování a demolování redakce a administrace "Slováka" a "Ľudových Novin" českými exponovanými úředníky a zřízenci, jakož i důstojníky a vojáky českými (tisk 3584).
Uděluji slovo dalšímu řečníku
v řečnické listině zapsanému, jímž jest p. posl. Tausik.
Posl. Tausik: Vážená sněmovno! Domnívám se, že v žádném státě střední Evropy neklesl parlamentarism tak, jako u nás. Jak respektují vládní činitelé v této republice zvolený sbor zástupců obyvatelstva, o tom svědčí neúčast představitelů vlády při jednání tohoto sboru. Střílí se do lidu, který demonstruje za chleba a práci, interpelace se zamítají. Za to interpelace, které vybičovávají opět národnostní štvanice, projednávají se, a my při této příležitosti můžeme se zúčastniti, abychom s našeho stanoviska poukázali na různé zlořády a neudržitelné poměry. Interpelovaný ministr dr. Mičura včera vystoupil a za čtyřicet vteřin odbyl obhajobu všeho toho bahna, které na Slovensku je. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Průběhem posledních debat v tomto domě seznali jsme, že československý vládní systém spěje do těchže kolejí, jako spěla politika monarchistického státu rakouského, totiž do šovinistické politiky. Za starého režimu, kdykoli potřebovala vláda uvaliti výjimečná opatření, štvala svým provokatérským systémem všech šest národností, žijících ve státě, proti sobě. V Čechách to byl známý provokatérsko-špiclovský aparát, vedený p. Chumem. - Národní výbor, který měl příležitost prohlédnouti policejní archiv, seznal, že v každé odborové i politické organisaci, v každém národním spolku měl Chumův aparát své špicly a provokatéry. Potřebovali-li, vídeňští pánové poštvati národ český proti německému, stačilo poslati tři takové provokatéry v neděli dopoledne na Příkopy s rozkazem, aby některému z promenujících buršáků srazili čapku, a již odpoledne v Ústí, Liberci a Teplicích byly za odvetu znásilněny české menšiny.
Dnešní režim, zejména na Slovensku, odpovídá úplně této taktice. Zejména projednávané interpelace o vydrancování administrace i redakce "Slováka" svědčí o tom, že vláda provokatérským systémem chce rozeštvati národně Slovensko. Po převratě byla zřízena na inspiraci pražské vlády t. zv. Šrobárova propagační kancelář, kterou my právem nenazýváme propagační, nýbrž provokační. (Výkřiky komunistických poslanců.) Stála československé občany mnoho milionů. Výsledky její činnosti byly vyhození několika pomníků na Slovensku dynamitem, vloupání se do politických sekretariátů, krádeže politických dokumentů, provokování iredentismu, o němž zejména divisijní soud v Košicích by mohl podati dobrozdání. Vedoucími činiteli této provokační kanceláře byli vedle nynějšího ministra školství a osvěty Šrobára představitelé vládní Československé tiskové kanceláře Šeda, Ďuk, Honzák. Vedle těchto obstarávali práci provokatéři ze řemesla, maďarští uprchlíci Grünwald, Kraus, Tabak a celá řada jiných. Ministr Černý postavil v čelo všech provokatérů na Slovensku bývalé čelné činitele Chumova bývalého provokačního systému: Slavíčka v Bratislavě a Klímu v Košicích. Pan kolega Tománek ve své řeči včera jmenoval jména úředníků bratislavské státní policie, kteří se účastnili drancování "Slováka". To je nejlepší doklad o tom, že Slavíček postupuje podle staré taktiky. Stejně takto postupuje starý rakouský provokatér, špicl Klíma, nynější ministerský rada Československé republiky, který byl pravou rukou vraha českého lidu arcivévody d'Este. Zdá se nám, že při jmenování tohoto člověka řídila se vláda starou povídkou o sedláku, který k nalezenému panskému biči koupil sobě vrané koně. Vláda našla starého policajta a postavila mu celý aparát. (Veselost.) Za starého maďarského režimu stačil pro Košice aparát policejní, sestávající z 42 osob. Dnes má Klíma ke svým provokatérským rejdům aparát přesahující 400 osob. Hledí se rehabilitovati československé veřejnosti a provokuje iredentistické procesy a snaží se dokázati pražským vládním činitelům, že na Východním Slovensku je třeba stálých výjimečných opatření, že žijí tam vesměs státu nebezpeční živlové. Na Slovensku toho času je více četnictva, nežli za starého režimu bylo vojska.
Dokázali jsme četnými interpelacemi, jak někteří četníci bestiálně postupují proti slovenské chudině. Znovu poukazujeme na to, že interpelace naše o těchto zhovadilostech se vůbec nezodpovídají. (Různé výkřiky komunistických poslanců.)
Poslední případy byly: poručík Tajchmann v Topolčanech, přidržev si dělníka ke zdi, probodl jej bajonetem. Další případ byl týrání řeznického pomocníka Dyma na četnické stanici, kde ho nejen bili, nýbrž vtloukali mu hřebíky do paty, takže téměř sešílel a vzav četnickou pušku střelil se do hlavy. Ještě dnes tento ubožák je ošetřován v nemocnici v Košicích.
Bestiality některých zřízenců státní policie, stojících pod velením špicla Klímy, jsou na denním pořádku. Námi interpelovaný případ, kde legionář Svítek a zámečník Surovec byli za přítomnosti vrchního inspektora Brunnera v Prešově gumovými obušky již jako zatčení na strážnici ztýráni, dosud nebyl zodpověděn a trestní vyšetřování se soudními činiteli sabotuje. Při příležitosti, kdy následkem ohromné hospodářské krise panující na Slovensku pracující lid volá o práci a chleba, odpovídá se mu střílením, policejními obušky, četnickými pažbami a bajonety. Poukazuji jen na případ v Užhorodě, kde policie bez příčiny tábor v Dělnickém domě přepadla a všechny účastníky tloukla obušky. Na Slovensku během krátké doby se střílelo a týralo pracující obyvatelstvo více nežli za Rakouska posledních deset let. Nechceme obviňovati paušálně všechno mužstvo státní policie nebo četnictva, chceme jen dokázati, že je to cely systém vládní, podle kterého musí tito lidé postupovati. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Vláda tvrdila, že posílá nejlepší lidi na Slovensko, a my konstatujeme, že posílala na Slovensko z větší části nejhorší materiál. Celá řada tajných reservátů, které dostaly se do našich rukou, nasvědčuje tomu, že páni v ministerstvu pro Slovensko vynasnažují se, aby brachiální mocí proti pracující třídě a jejím vůdcům vyvolali na Slovensku stav, který opravňuje je k výjimečným opatřením, k uvalování výjimečného stavu a vojenské diktatury. Máme dojem, že činí tak pánové proto, aby zakrývali svoje vlastní hospodářství, panující korupci a znemožnili kritiku činitelů, kteří mají zájem na konsolidaci poměrů.
Kdykoliv jedná se o krveprolití na Slovensku, dovedla vláda Černého a Mičury vládní strany přesvědčiti svými nesprávnými a pravdě neodpovídajícími relacemi o tom, že na Slovensku třeba postupovati nejostřejšími prostředky. Poukazujeme opět na případ krompašský. Pan ministr Mičura zde ovšem není. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Zjistili jsme v těchto dnech, že k vyšetření tragedie krompašské vyslal oficielně ministr dr. Mičura svého úředníka a zástupce inž. Klevetu. Inž. Kleveta přibyl do Krompachu druhý den po krveprolití, vešel ve styk jak s četnictvem, tak s místním obyvatelstvem, informoval se také v organisacích dělnických. Podal dne 23. února, tedy třetího dne po tragedii objektivní relaci o celém případu, z níž jasně bylo zřejmo, že na celém krveprolití vinna byla maďarsko-židovská rimamuráňská společnost a touto podplacený vrah, četnický strážmistr Kroupa. (Slyšte!) Inž. Kleveta podal ústní i písemnou, fakty doloženou zprávu Mičurovi před jeho odjezdem do Prahy. Objektivní zpráva, předaná Klevetou min. Mičurovi, nebyla však ministru Černému vhod. Černý vystoupil pak před vás, zástupce obyvatelstva Československé republiky, s vylhanou tendenčně přibarvenou relací hlavního vinníka krompašské tragedie vraha strážmistra Kroupy! (Výkřiky komunistických poslanců.)
Vládní strany, nevyjímaje ani vás, sociální demokraty a národní socialisty, relaci bývalého rakouského žandarma a rakouského pochopa Heinoldova, Černého, schválily.
Na Slovensku hnije ryba od hlavy. Poukazovali jsme před osmi měsíci svou interpelací na okolnost, že ministr dr. Martin Mičura vydrancoval velkostatek arcivévody Josefa v Malých Topolčanech. Po sedm měsíců na všech veřejných projevech a schůzích mluvili řečníci o této interpelaci. V novinách tu i cizozemských bylo o tom psáno, Mičura však na obhájení svojí cti neřekl ani slova. Teprve když z těchto míst bylo voláno, aby vláda ministra Mičuru, když se nedovede ospravedlniti, poslala k čertu, odpověděl na výzvu pana min. předsedy Beneše min. Mičura asi takto:
Nábytek ze zámku arcivévody Josefa jsem neukradl, dal jsem si ho převésti. Stříbrné náčiní jsem neukradl, vypůjčil jsem si je. Víno a drahé koňaky jsem nevypil sám, vypili je úředníci a vojenští hodnostáři při banketech.
Divím se, že ministři Vrbenský
a Habrman, mající socialistickou minulost, sedí s ním ve
vládě. (Výkřiky komunistických poslanců. - Posl. Toužil:
Ten chlap patří do kriminálu a ne na křeslo ministerské!)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Volám pana posl. Toužila k pořádku. (Různé výkřiky.)
Posl. Tausik (pokračuje): Na interpelaci naši o lihové Panamě, kde jde o více než o 7 a půl milionu a kde jsme dokazovali, že v ní má hlavní podíl a vinu chef administrace župan dr. Kalay, přes to, že uplynulo již osm měsíců, nebyla nám dána žádná odpověď. Také na interpelaci o nepřístojnostech v obilním ústavě ohledně udělování koncesí a na jiné podobné nebyla nám dána odpověď. Korupce na Slovensku neubývá. Radili bychom vládě, aby místo ustanovení různých špiclů a provokatérů @a la Klíma a Slavíček a místo provokačních kanceláří ustavila sbor, který by měl za úkol vyšetřovati majetkové poměry u těch t. zv. oktobrových roduvěrných a českých administračních a jiných činitelů. Stačilo by, kdyby tací pánové, dr. Kalaye, dr. Fabryho, p. Borovce, Medveckého, činitele v kontrolním sboru, a jiných více postavili do jedné řady, ptali se jich: "Jaké byly vaše majetkové poměry dne 28. října 1918? A v jakých majetkových poměrech žijete dnes?" Není pochybnosti, že revise takováto zjistila by obrovské obohacení z pramenů korupčních.
A kdyby byli soudci v Československé
republice spravedliví, pak musela by celá řada těchto pánů změniti
své působiště z Bratislavy do Illavy a nestačilo-li by, tedy na
Pankrác.
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím pana řečníka, aby nepoužíval takových výrazů.
Posl. Tausik (pokračuje):
Řekl jsem před časem z těchto míst, že vláda má min. Mičuru
poslati k čertu. Dnes, po zkušenostech posledních krveprolití
a událostech na Slovensku řekneme, že ministr Mičura patří
do kriminálu a ministr Černý k čertu. (Souhlas a potlesk
komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Volám pana posl. Tausika k pořádku.
Posl. Tausik (pokračuje): K zakrývání korupčních neudržitelných poměrů na Slovensku pomáhá také vládní tisk. Před pěti měsíci jsme podali doloženou interpelaci a dokazovali jsme, že časopisy "B. Z. am Abend", "Slovenský východ", "Sabadság", "Magyar Hirlap" a jiné vládní Scheissblatty dostávají z peněz všeho poplatnictva obrovské sumy, aby nemožný stav na Slovensku zakrývaly. Pouze do Košic za krátkou dobu bylo dáno deset milionů československých korun na udržování "Slovenského východu" a "Magyar Hirlap". (Slyšte!) Příznačné je, že v "Lidových novinách" v Brně uveřejněna byla serie 15 článků s nadpisem: "Z korupčního koutku tiskového odboru ministerského předsednictva", kde poukazováno a na podkladě faktických dokladů zjištěno bylo, jak pan Ebel et consortes hospodaří s ilegálním fondem pro podplácení veřejného mínění. Tato kampaň jakož i naše interpelace a i intervence našeho zástupce v úsporné komisi soudr. Bubníka zůstala dosud úplně bez výsledku. Vládní plátky na Slovensku mohou za peníze všeho občanstva v republice štváti proti všemu oposičnímu, když však píše tisk oposice objektivně o dnešní korupci a bahně na Slovensku a jmenuje vinníky, bývá censurou téhož p. Mičury zabavován, jak nesčetné interpelace do řádění censury na Slovensku a zejména proti našemu tisku dokazují.
Jakou činnost vyvíjí ministr pro Slovensko na poli sociálně politickém, dokazuje tento případ:
Loňského roku vypukla na některých místech Slovenska stávka zemědělského dělnictva. Organisace odborová pozvána byla do ministerstva tehdejším jeho úředníkem dr. Ullmannem telefonicky k vyjednávání. Vyjednávali jsme tenkráte od 9. hod. ranní do 11. hod. noční za přítomnosti min. rady Dolejše, dr. Kalaye, dr. Ullmanna, jakož i zástupce ministra zemědělství a zástupce zaměstnavatelů velkostatkářských. Došlo ke vzájemné úmluvě, která všemi zúčastněnými až na zástupce velkostatkářů byla podepsána.
Druhý den uveřejněna byla jako
úřední zpráva o sjednané dohodě a stávka odvolána. Třetí den však
p. ministr Mičura kompromitoval úředníky ministerské na
jednání zúčastněné prohlášením úředním, že dohody učiněno nebylo.
Jednal jsem v mnohých mzdových sporech na Slovensku. Ale takovýto
bezohledný podvod nedovolil si dosud žádný maďarsko-židovský fabrikant,
dovolil si ho jedině ministr Československé republiky dr. Martin
Mičura. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Volám za tato slova pana posl. Tausika k pořádku. (Hluk. - Místopředseda Buříval zvoní.) Prosím o klid. (Posl. Haken: Tak se naposledy nesmí říci lumpovi, že je lump, a zloději, že je zloděj?)
Volám pana posl. Hakena
k pořádku. (Výkřiky komunistických poslanců a posl. dr. Jurigy.
- Posl. Toužil: Ať sem ministr přijde a řekne mi, že není
zloděj!)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Volám pana posl. Toužila k pořádku. (Hluk.)
Posl. Tausik (pokračuje): On vám sem přijde a za 40 vteřin jako úředník, jako ministr, jako poslanec, vám, zástupcům lidu československého, prostě řekne: "Co bych s vámi mluvil, přečtěte si to!" A jde si sednout a za chvilku jde ven. (Různé výkřiky poslanců komunistických a slovenských ľudových. - Hluk. Místopředseda Buříval zvoní.)
Jest na bíledni, že takto důvěra pracujícího lidu ke státnímu útvaru nemůže se utvrditi. Kdo v dnešní době hájí chudobný lid bez rozdílu národnosti na Slovensku, tomu se strany vládních korupčníků se nadává maďaronů nebo bolševiků.
Postup korupčních úřadů podporují vedle buržoasie sociální patrioté. Dokazuje to interpelace, kterou podali starý sociální demokrat p. dr. Markovič - byl tři měsíce sociálním demokratem a už se stal ministrem národní obrany (Různé výkřiky poslanců komunistických a slovenských ľudových.) - Benda a Pocisk v záležitosti krvavých událostí v Novom Meste n. Váhom na Slovensku. Dokazují v ní po způsobu provokatérů policejních Klímy a Slavíčka, že krveprolití vyvoláno bylo štvaním komunistů. Doznávají v této interpelaci "že mzdy zemedelských robotníkov stlačené sú na neuveriteľne niezku mieru. Prímerné mzdy plnohospodárských robotníkov, ktorí prinutení sú prijať každú prácu, činia pre ženy denne 8-10 Kč, pre mužov 12-15 Kč." To totiž pánové Benda, dr. Markovič a Pocisk doznali v této interpelaci a poukazují a štvou tam ministerstvo, jehož působením a nařízením stalo se již mnoho krveprolití na Slovensku, větou že "proti tejto podkopníckej práci komunistov nepostupuje bratislavské ministerstvo dosť energicky." (Výkřiky komunistických a slovenských ľudových poslanců.) Při této interpelaci je zajímavé, že dána byla do tisku později, nežli vládní odpověď. (Slyšte!) Interpelace má číslo 3696, odpověď 3697. Interpelace nese datum 12. června, odpověď k zakrytí tohoto vládního triku vyšla bez data. To znamená, že min. předseda řekne: "Vy vládní pochopové, napište interpelaci, abych na ni mohl podati odpověď" a vy klidně poslechnete, opíšete něco z té odpovědi a interpelaci podáte. (Výkřiky komunistických poslanců.)
O Podkarpatské Rusi platí totéž, co o Slovensku. Dokázali jsme to interpelací tisk 3288, jejíž naléhavost vládní strany zamítly. Na tuto interpelaci, která podána byla 15. prosince, taktéž nedostalo se nám dosud odpovědi. Bývalý guvernér dr. Žatkovič řekl jednou naší deputaci, že si se svým byrokratickým aparátem neví již rady. "V Československu", pravil, "je výborné administrační úřednictvo. Pouze asi deset procent z něho jsou lidé, kteří jsou náchylni ke korupci a šlendriánu. A já za to nemohu, že právě těch 10 procent mně vláda sem poslala na Podkarpatskou Rus." (Výkřiky komunistických a slovenských ľudových poslanců.) Pro charakteristiku poměrů stačí uvésti po ze tři jména: Ehrenfeld, Bárta, Hájek. (Hlas: Ale Ehrenfeld je čestný člověk!) Jemu já čestnost neupírám, ale všichni tito tři jsou ze své předválečné činnosti již známi. Museli před hněvem z Čech utéci. (Výkřiky posl. dr. Jurigy.) Ehrenfeld utíkal z Brna, Bárta z Plzně a Hájek z Ml. Boleslavi a později musel utéci z ministerstva pro Slovensko, ale ta Asie v Podkarpatské Rusi je dobrá pro takové lidi. I oni stejně jako rakouští provokatéři Klíma a Slavíček snaží se před nynějším vládním systémem dosáhnouti rehabilitace nejostřejším postupem proti širokým vrstvám pracujícího lidu. Svědčí o tom stálé případy krveprolití v Podkarpatské Rusi. Neznáte této části Československé republiky. Ani poslední návštěva presidenta Masaryka s min. předsedou Benešem nezjednala nápravu v tamějších poměrech. Ani těmto nezáleželo na tom, aby zjednali si správné informace a tak zůstala tato část terra incognita pro vládu a Národní shromáždění. President Masaryk a také min. předseda Beneš nepřipustili k sobě zástupců těch tisíců zubožených chudých rusínských mužíků v halenách. Informovali se pouze u zástupců stran buržoasních, (Hlasy: U honorace!) - jest jich tam asi 22, od Rusína až těm ortodoxním Židům a Zionistům - ale voleb nevypsali.