Dále jest pravda, že jsem agrárnímu poslanci Windirschovi, který se octl před soudem pro lichvu mlékem, neodpověděl na to, když mne nazval "prodejným subjektem", poněvadž pan Windirsch nemůže udati, od koho jsem koupen, jest tedy tato poznámka ubohým, blbým podezříváním, kterou učinil pod ochranou své imunity nemohl jsem mu na to dáti náležité odpovědi, poněvadž jsem neměl v ruce karabáče.
Účelem jak této poznámky pana dr. Schollicha, tak i poznámky ostatních pánů parlamentního svazu bylo, vylíčiti mne v očích německé veřejnosti jako zrádce a hanobitele vlastního národa. (Posl. Hillebrand [německy]: Můj milý Warmbrunne, na tom něco je. Jako řádný člověk měl bych dáti k disposici mandát straně, jestliže jsem změnil smýšlení!) To by vám bylo bývalo vhod, avšak této radosti jsem vám neudělal. Chtěl mne vylíčiti jako hanobitele vlastního národa - snad se vám to podaří, ale jen u docela nepodstatné části německého národa, u nacionálně omámených čtenářů "Bohemie". Naše stanovisko v otázce zavírání škol precisoval již náš řečník v této rozpravě posl. Houser. Jest to stanovisko sdruženého českého a německého proletariátu, (Souhlas komunistických poslanců.) stanovisko, které jest etičtější než obě dřívější stanoviska, pod jejichž zorným úhlem se zde vedla rozprava, totiž stanoviska německého a českého národního šovinismu. Německé školy a třídy byly zavírány a zrušovány hromadně. To jest pravda! Poněvadž s kulturního stanoviska jest to nesmírným zločinem, poněvadž tímto zavíráním škol, jakož i jinými násilnostmi buržoasie trpí právě proletariát a tentokráte proletariát německý, poněvadž konečně tímto zavíráním škol byly rozdmýchány národní vášně, jest komunistická strana v nejvážnější oposici proti této vládě, v oposici, která se liší od slovní oposice německého parlamentního svazu vůlí k činu... (Výkřiky a odpor něm. soc. dem. poslanců.) ... vůlí k činu strhnouti tuto buržoasní vládu. (Posl. dr. Kafka německy]: Jaký pak jest rozdíl mezi slovy a tímto činem?) Bohužel, mám jen deset minut času. Aby bylo jasno, jest třeba, abych konstatoval: Školy zavírá česká buržoasie, která dnes v tomto státě vládne. Zavírá je česká buržoasie za pomoci české tak zvané sociálně-demokratické strany. Na tom nemůže také změniti nic podvodná řeč posl. Stivína, jejíž účelem bylo tyto skutečnosti zastříti. Dále se musí konstatovati, že toto zavírání škol, které skutečně nemá příkladu v jiných státech a které provádí česká buržoasie, za pomoci české sociální demokracie, vyvěrá z téže morálky a z téže praxe, jako kdysi ve starém Rakousku, kde politické mocenské poměry mezi českou a německou buržoasií byly obrácené a kde je prováděla německá buržoasie a německá sociální demokracie je trpěla. (Odpor něm. soc. dem. poslanců.)
Bouře zástupců německé buržoasie
za rozpravy pro to, že jim nyní česká buržoasie měří týmž loktem,
jímž oni měřili, jest tedy lichá. (Hluk na levici.) Nemá
tedy mravního oprávnění, jak pan dr. Schollich jako hlavní
řečník pro stanovisko německé buržoasie, tak také dr. Srdínko
jako hlavní řečník pro stanovisko české buržoasie na počátku své
řeči apelovali každý na spravedlnost a morálku. Prohlašuji zde
před veřejností českého a německého proletariátu, že takovýto
způsob morálky a spravedlnosti jest podvodnou, měšťáckou konveniencí.
Místopředseda Buříval (zvoní):
Volám za tento výrok pana posl. Warmbrunna k pořádku.
Posl. Warmbrunn (pokračuje): Ano, řekl jsem, podvodnou konveniencí. Pan dr. Schollich od počátku až do konce uváděl podvodný, vědomě padělaný materiál, padělaná čísla, padělaná data, jejichž procento vylhanosti bylo ostatně tak veliké, že sám kapituloval. (Posl. dr. Schollich [německy]: Jak to? Dokažte to!) On řekl: Odkud mám vzíti materiál? (Veselost na levici.) On nemohl a nechtěl přinésti čestného materiálu, poněvadž zasedl ke složitému materiálu zavírání škol již předem jen s tím účelem, aby z toho vytloukl kapitál pro německý šovinismus.
Rovněž tak zasedli páni dr. Srdínko
a Lukavský s brýlemi svého českého šovinismu k materiálu
a hledali čísla, statistiky a novinářské zprávy, které byly na
prospěch jim nebo českému šovinismu. A také pan ministr školství
a národní osvěty Šrobár jako třetí ve spolku lhal.
Místopředseda Buříval (zvoní):
Volám pana řečníka po druhé k pořádku.
Posl. Warmbrunn (pokračuje):
Řekl jsem, že lhal, i když jeho čísla a číslice chytře a zdánlivě
nestranně byly sestaveny. Avšak on podle smyslu nemluvil pravdu
s tím účelem, aby dokázal, že vláda činila dobře. S touto falešnou
morálkou občanských zástupců obou národností srovnávám morálku,
jak na to pohlíží sdružený proletariát český a německý. Z vlastních
lidových sborů musí vycházeti hlasy, které uznávají nespravedlivosti
proti druhém u národu a konstatovati to, i když se vydávají v
nebezpečí, že budou ukřičeni jako zrádci a hanobitelé vlastního
hnízda. Mějte mne třeba za blázna... (Smích.) ... toto
stanovisko proletářské etiky zvítězí nad morálkou, kterou praktikují
zde páni ve své podvodné školské rozpravě. Musí zvítěziti, poněvadž
jest vyšší. Za ním stojí společně český a německý šik dělníků.
(Hluk na levici. Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Dále má slovo pan poslanec dr. Spina.
Posl. dr. Spina (německy):
Velectěné dámy a pánové! (Posl. dr. Schollich [německy]: Budete
mluviti, pane kolego, pravdu anebo budete lhát?) Neuvádějte
mne v pokušení.
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím pana kolegu dr. Schollicha, aby nevyrušoval.
Posl. dr. Spina (pokračuje): Po satyrské hře, která nám nyní způsobila v záležitosti skutečně smutné, o níž debatujeme, lidsky veselý okamžik, (Veselost na levici.) vrátil bych se k vážné věci. (Posl. Hillebrand [německy]: Nebude to tak lehko!) Nebude to lehko, to je pravda. Školská debata, kterou jsme vedli, byla vykřičena na české straně za obrovský úspěch, jako morální vítězství číslic pana ministra školství, rehabilitaci české školské politiky před celým kulturním světem. Český tisk byl si hned po prvním debatním dnu vědom toho, že číslice, které nám tu byly předvedeny, jasně dokázaly bezpráví, nebo jak v temperamentnějších časopisech se pravilo, prolhanost německých tvrzení před celým světem. Dva důležité resultáty prý jsou jisty: předně, že Němcům nebylo dosavadní školskou politikou křivděno, za druhé, že bylo ukřivděno Čechům, poněvadž je vždy ještě lépe postaráno poměrně o školství německé než o české.
Velectění pánové! Dejme tomu, že by tento výsledek odpovídal skutečnosti. Dejme tomu - posito sed non concesso dejme tomu, že všechny číslice přednesené protivnou stranou, které nám chtějí dokázati přesně až na desetinu procenta jako zlatými vážkami, že prý je nám nadržováno, dejme tomu, že jsou správné. Předpokládejme, že se s těmito čísly neděly, mírně řečeno, žádné kousky, že nebyly uměle seskupovány a upravovány, aby vzbudily určitý dojem, přiznejme je prostě, a přece zbude ještě velké množství momentů, přes něž my Němci nemůžeme přejíti a přes něž nepřejde ani svět přes všechnu propagandu, která je s protivné strany nyní zahájena. Abych tuto věc náležitě osvětlil, musím trochu nakresliti pozadí celé této věci.
Ve školské debatě jde o nejpalčivější národnostní problém. Škola byla, bohužel, již ve starém Rakousku věcí politickou a v míře stupňované jest i v tomto novém Rakousku. Kdyby skutečně ta vychvalovaná demokratická spravedlnost, která prý řídí všecky kroky tohoto státního útvaru, byla směrodatnou, pak byste si, pánové s protivné strany, právě při tomto problému, při problému školském měli počínati po převratě s největší akuratesou, s největší opatrností a obezřetností, s nejpečlivější spravedlností, neboť zde, u školy, která pro každý národ jen poněkud si vědomý své důstojnosti znamená jádro jeho kulturní podstaty, zde u školy mělo by se počíti se základním problémem a osudovou otázkou tohoto státu, tak bohatého na problémy: totiž neutralisaci bojů národnostních. Vy jste tomu nechtěli, propásli jste psychologický okamžik, po převratě stáli jste v této otázce právě jako v jiných, které jste, bohužel, všecky propásli - a Rakousko, jak známo, také na svoje typické "pozdě" zašlo - stáli jste před alternativou, kterou náš Schiller oděl do hluboce filosofických slov: "Mezi štěstím smyslu a duševním klidem zbývá člověku věčně jen úzká volba." Byli byste rozumnou a umírněnou školskou politikou dosáhli duševního míru tohoto státu a tím jste jej mohli konsolidovati. Toho jste však lehkomyslně opomenuli. Po převratovém zmatku využili jste moci, jíž se vám dostalo do ruky, až do krajnosti, abyste dosáhli štěstí smyslů, totiž ukojení upřílišněných národnostních přání. Počínaje vyučovacím zákonem, vytvořili jste řadu zákonů a nařízení, jež v zákonodárství nemají rovna, takové macchiavelistické zákony, v nichž nestojí ani slovíčka o rušení německých škol a jimiž přece se domníváte, že na venek podle zákona zastřete poškozování kultury druhého silného národa tohoto státu. Zavedli jste nucené školní hospodářství, kterým byl jakýsi Metelka učiněn samojediným rozhodčím o německých školských potřebách, dopustili jste se nebezpečných chyb tím, že jste z věci, v níž mezi kulturními národy může býti jen volná dohoda, úmluva a takt obou stran, tím, že jste z tak citlivé věci vytvořili nedůstojný diktát. Vy jste skutečně také ve věcech školských s německými rebely ani nevyjednávali. I kdyby vaše školní politika, celá vaše vnitřní politika po převratě byla velkomyslná, nejenom politika velkorysá - neboť velkorysou je ve své bezohlednosti - pak by bylo s tímto státem dnes jinak, pak byste nemusili míti obav o budoucnost a nepotřebovali byste za tím účelem, abyste udrželi budovu svého domněle národního státu, hromaditi opět a opět nové chyby na chyby své národnostní politiky, abyste paralysovali účinky zla prvního, které se přirozeně musejí dostaviti.
To jest velká výtka, proti níž vás nechrání číslice sebevětší a před níž vás nechrání ani posa, kterou jste před světem zaujali, dovolávajíce se zákonnosti svého postupu.
Šli jste dále. Prováděti zákony, v nichž ani slovíčka není o zrušování německých škol, ponechali jste v době vzbouřených vášní poválečných, kdy se vysoko vzdouvaly vlny národnostní, jako ještě nikdy, bezuzdným živlům ve své byrokracii, jež byly přístupny ve vysoké míře vlivům národnostním. Pan kolega Stivín ve své řeči dotkl se toho. Provádění školních zákonů, jichž se dalo nespravedlivě užívati k veliké škodě německého školství, bylo dáno do ruky byrokracii, která byla z veliké části - pravím to s tímto omezením - naladěna k názoru na národnostní problém snad na tón pana dr. Lukavského. Co to bylo pro tyto pány u okresních politických správ na venku a také u zemské školní rady za výbornou příležitost, když byli puštěni s dalekosáhlými zákony v ruce na německé školství, na bezbranné německé obce! Uvedu školský případ: Existuje pán, který pokud seděl ve školní zemské radě, ačkoliv umí dobře německy, ostentativně nepromluvil naprosto ani slova německého také vůči stranám, o nichž věděl, že česky neumějí a tím jednání znemožňoval. A v ruce tohoto pána, pravé ruky presidenta zemské školní rady, jehož se on vždy dovolával, když přišel s nepříjemnými otázkami, spočíval osud německých škol, jež měly býti zrušeny anebo omezeny. Táži se: Jak přispěl tento pán svým bezohledným a neotesaným způsobem ve styku se stranami k otrávení poměrů mezi oběma národy? Na druhé straně, a to nutno loyálně uznati, byly také u okresních politických správ na venkově bílé vrány a byly a jsou zvláště ve vyšší hierarchii úřednické, jimž nelze aspoň upříti snahu, vmysliti se objektivně do duševní nálady třeba strany protivné.
Kdo byl v krásných letech 1919 a 1920 zvláště podněcovatelem k omezování německých škol? Nezodpovědné živly, "výbory", lidé, kteří právě proto, že byli neodpovědní a poněvadž podle svědectví vlastních krajanů venku nebyli vždy kavalíry bez nejmenší poskvrny, mohli pustiti ve slepém převratovém a násilném opojení uzdu všem národnostním instinktům. To se poctivě dálo. Dnes to byla německá škola, zítra někde německý zaměstnanec, pozítří byl to nějaký cenný německý hospodářský objekt v sousedství, jehož bylo možno velmi dobře potřebovati pro českou katastrální obec, poplužní dvůr na příklad, jak jsme to opětovně zažili na jazykovém rozhraní v hřebečovské krajině, který byl těmto lidem trnem v očích, a běda okresnímu hejtmanu, který by to byl neposlal dále a nezastával tyto podněty, aby byly školy uzavřeny, němečtí úředníci přeloženi, aby německý katastrální majetek byl přidělen k sousední české obci! Školy a odlučování nebo přidělování německých obcí, katastrálních částí německým obcím, to se stalo hrůzou našeho obyvatelstva na jazykovém rozhraní. A nijak nepřeháním, pravím-li, že u nás na celém širém jazykovém rozhraní vládnou dva druhy psychosy: Psychosa školní a psychosa připojovací."Prager Presse" ostatně přiznala v jednom z posledních čísel, že se v tomto směru staly skutečně těžké chyby. Tato psychosa však zachvátila také vrstvy české, poněvadž se právě při spojování obcí postupuje bez ohledu na moment hospodářský, takže mohlo dojíti k případu, který je skutečně jediným v parlamentní historii tohoto státu, totiž že byla německým poslancem předvedena deputace složená z Čechů a Němců, která společně takovým snahám odporovala.
Přes jednostranné zákony, přes členy výboru a přes to, že se část úřednictva dala do služeb extremního nacionalismu, nebylo by neštěstí se školami tak veliké, kdyby se peněz bylo užívalo rozumněji. To se nestalo, nýbrž nastala pravá horečka zakládání škol. Jmenovitě škol vyšších a odborných. Bez zřetele na skutečnou potřebu zakládaly se školy beze smyslu, jedině se stanoviska: To musíme míti také! Byly zakládány školy a učebny téhož oboru a trojnásobně až čtyřnásobně obsazovány, s nimiž si dnes namnoze nevíte rady, a to obrovským nákladem, při němž ovšem školské správě musil brzy dojíti dech. Nepotřebujeme poukazovati k nákladům na militarismus, nebo k nákladům na zbytečnou representaci v tomto státě. Stačí úplně poukázati na to, že kdyby bylo bývalo jen při zakládání škol trochu míry a rozumu, že by pak tento rozpočet nebyl dosáhl oné závratné výše, kterou stát prostě již nesnášel, a která poskytla vítaný důvod, aby se zrušováním a omezováním nižšího německého školství krmilo školství české, jež bylo nutno vydupati ze země. Nyní je zase na tucty německých tříd na indexu. Položme ruku na srdce a tažme se: Co se vlastně ušetří, jestliže budou tyto u školní třídy zrušeny, jestliže se budou náklady přesídlení a čekatelné muset učitelům zaplatiti? Kdyby školská správa a její podněcovatelé byli uvažovali, pak by byli jako svědomitý lékař velmi pečlivě připravenou a dobře provedenou operací odstranili, co snad bylo zbytečné, jestliže jsme my Němci byli již skutečně ve školství tak daleko před vámi, jak vždy tvrdíte. Co však školská správa učinila, to byla překotná, neobratně provedená amputace nedostatečnými nástroji a výsledkem toho nebyl proces ozdravovací, nýbrž zmrzačení a zbytečné vykrvácení. Pánové se strany protivné! Kdyby s vámi bylo ve starém státě jednáno tak macešsky a nemohlo tomu býti tak v míře, jak to líčíte, jinak byste nemohli dosáhnouti po svém znovuzrození svého národa, jímž jste byli přece skutečně vyrváni ze spánku podobajícího se smrti, s takovou překvapující rychlostí své nynější kulturní a hospodářské výše, kterou vám i každý nepředpojatý Němec bez závisti a rád přiznává - i kdybyste skutečně tak silně byli ve starém státě odstrčeni: jakým právem jiným než nejhroznějším násilím mohli jste tak náhle, tak v krátkém čase, v takovém rozsahu a s tak hrozným účinkem provésti vyrovnání ve školství jednostranně ke svému prospěchu? Přestřelili jste daleko cíl. Čechové nebyli tak pozadu, ani Němci nebyli tak napřed, aby jediným východiskem musil býti násilný a katastrofální řez z dneška na zítřek. Ovšem, domnívali jste jste se, že musíte jednati co nejrychleji vzhledem k mezinárodní situaci, pokud hvězdy jsou tomu ještě příznivy. Kdybyste, pánové s protivné strany, anebo chci svědomitě říci, kdyby většina z vás byla měla jen trochu dobré vůle, neboť menšina, která měla náběh k této dobré vůli, nemohla se uplatniti, dala by e najíti střední cesta, školy by se ponenáhlu vybudovaly a omezovaly, z čehož bychom byli mohli míti něco jiného než záští a žádost po tom, co je našeho. V tomto případě bylo by došlo k touženému vyrovnání ve školství o něco pomaleji, avšak bylo by k němu došlo bez otřesu, i jímž trpíme a byli bychom uchráněni katastrofální škody, která se nezakládá pro nás v počtu zrušených tříd, nýbrž v kvalitativním snížení našeho lidového školství. A o tom jsme v exposé pana ministra vyučování nenašli žádných číslic; ta je ve zmenšené možnosti vzdělání naší mladé generace a její zmenšené konkurenční schopnosti pro hospodářský boj o život. Ale snad se právě jednalo o to. Nenahlížíte, že my právě v našem bohatě vyvinutém průmyslovém území potřebujeme mládeže velmi dobře připravené, poněvadž právě průmysl klade na své budoucí zaměstnance požadavky zcela zvláštního rázu. My potřebujeme právě následkem svého usídlení v hornaté části země svých jednotřídních škol a svých expositur. Vy ve svých velkých vesnicích na Labi a na Hané nemáte toho potřebí, máte poměrně mnohem výše organisované školství, chci tu poukázati na námitku pana ministra školství, který pravil, že průměrná návštěva německých škol jest menší než českých. Tato statistika nedostačuje a poměry skutečně zkresluje, pokud tu není zároveň poměr mezi německými dětmi, které musejí choditi 4 km do školy, a dětmi českými, které musejí 4 km choditi. Tato statistika by byla nutně ukázala, že to právě souvisí s německými poměry v osídlení, že vzdálenosti 4 km nutno v mnohem četnějších případech použíti u dětí německých než u dětí českých. O tom však úřední zpráva mlčí. Táži se: Možno vůbec školní potřeby horského obyvatelstva tak mechanicky srovnávati se školními potřebami obyvatelstva v rovině? Školská politika, která byla proti nám zahájena, byla naplněna, bohužel, týmž duchem, s kterým jsme se setkali u jiných opatření, u reformy pozemkové, u sestátnění lesů, u hospodářských opatření proti nám, duchem bezmezného národnostního egoismu, který sudetskou zemi jedině pro slovanský živel obyvatelstva této země chce zaujmouti, aby v ní bydlil a žil. Ve školní správě jste neměli také naprosto čistého svědomí. Ministerstvo záležitost v roce 1919 od sebe odsunulo. A když jsme tehdy přišli k panu ministrovi Habrmanovi, pokrčil rameny a pravil: "To nejsem já, to je Metelka." A když jsme přišli k Metelkovi a dávali mu nepříjemné otázky, pravil: "To nevím, to ví sekretář Matice školské Dvořák."
To je v celku jen pozadí sloupců ciferních, které nám byly předloženy a toto pozadí náleží k celému obrazu a naším samozřejmým úkolem jest dbáti toho, aby také svět viděl tento obraz se správným pozadím.
Nyní se tážeme: Čeho pak se dosáhlo touto školskou politikou? Protivná strana dosáhla pro sebe, či pro své děti summum jus, avšak toto summum jus stalo se pro nás summa injuria. Také posledním českým dět m se dnes dostává, ovšem s obrovským peněžním nákladem, řádného a pohodlného vyučování. To je úkaz potěšitelný. České děti sedí ve třídách slabě obsazených, za poměrů hygienicky nezávadných, namnoze v zabraných školních místnostech německých, a naše německé děti musejí se tlačiti po 70 a 80 ve spojených třídách na škodu svého zdraví. Také o tom bychom si přáli srovnávací statistiku.
Tisícům německých dětí byla dosavadní školskou politikou odňata příležitost k řádnému a dětskému věku přiměřeně pohodlnému vyučování. Pánové, ať jsou důvody dosavadní školní politiky jakékoliv, ať je oprávnění k tomu neb onomu kroku jakékoliv, dvou skutečností nemůžete přejíti: 1700 potlačených anebo v nejbližší době potlačovaných školních tříd zůstává. Tu nepomůže nijaké překrucování, a za druhé prostý člověk tak jako vzdělaný, tuzemsko i cizina přes všechny pokusy okrašlovací uvidí jen to, že se v této věci měřilo měrou nestejnou, že měřili nejstejnou měrou úředníci státní, kteří plníce své povinnosti, mají býti slepí jako bohyně spravedlnosti. Tyto dva šípy byly vystřeleny do 3 1/2 milionu německých srdcí. Není příslušníka našeho národa, není sociálního demokrata a občana, není věku, ani stavu, ani strany, kde by se temně a živě necítilo bezmezné a zbytečné bezpráví. A tu měl ctěný p. kolega Srdínko smutnou odvahu, nazvati nás kverulanty. Ano, chcete-li to tak míti, je nás kverulantů 3 1/2 milionu. Poznáváte také dosah této skutečnosti? Táži se: Snad si ujasníte, jaký pocit bezmezného bezpráví a jaké temné záští se zahnízdilo v těchto milionech srdcí a jakou životní vzpomínku zanechá uzavření školy a vyhnání z ní v srdcích mladé generace, která byla tím postižena. Na svých schůzích jsem vždycky jen pozoroval, že školská politika dotkla se zvláště srdcí našeho venkovského obyvatelstva hlouběji, než jakákoliv jiná z četných šikán, jimiž jsme byli od převratu ohrožováni, dotkla se srdcí hlouběji nežli válečná půjčka. Představte si přece, pánové z protivné strany, jaký klenot značí pro horskou obec čistá školní budova, ušetřená z trpkých přirážek, na níž robotovaly generace, a představte si pocit, jestliže škrtnutí péra úředníka v Praze anebo vůle člena výboru vyvlastní tento majetek, který je do jisté míry rodinným majetkem obce. Táži se, velectění: Což bylo nezbytně nutno spojovati se sty a tisíci utrpeními poválečné doby, která nás stihla, ať Němce nebo Čechy, ještě také tuto trojnásobně palčivou bolest srdce.
Shrnuji a výsledek tento potrvá přes všecky propagandy. Jest smutnou slávou pro český národ, že první krok v jeho novém státě byl takovým zničením duševních hodnot, jakého neprovedl ve stejném rozsahu žádný z tak zvaných vítězných států, ať k němu došlo již z toho anebo z onoho důvodu. (Posl. dr. Srdínko: Pane kolego, prosím vás, to kverulantství já nevynašel, to napsal váš lidový německý zvolený zástupce! A to je ve brožurce vytištěno! Je to Pollach!) Vy jste se sem výslovně postavil, pane kolego, a řekl jste: "Vy jste kverulanti" nebo "to je kverulantství". (Posl. dr. Srdínko: Přede mnou toho slova užil váš německý senátor Pollach, prosím!) Relata refero, pana senátora Pollacha jsem neslyšel. Slovo kverulanti slyšeli jsme zde také od jiných pánů. Pamatuji se, že také pan kolega Sladký ho použil. Já, bohužel, nemám oné paměti pro číslice a zběhlosti, abych panu kolegovi Sladkému citoval místa, kde on ho použil.
Budiž mi dovoleno, abych posloužil ještě několika podrobnostmi. Chci poukázati k tomu, že naše německé děti školní musejí vykonávati cesty, jaké nelze od mladého organismu humánně žádati. Jako příklad toho jest smíšená obec Rydrovice. Prosil bych pány ze zemské školní rady, aby si pamatovali jméno. Rydrovice v okresu lanškrounském. Je to chudá obec, ležící ve vysokých horách, přes 600 m, kde jest od roku 1876 německá škola. Chodilo do ní po ta léta asi 20 dětí a byla proměněna v zimní exposituru školy v Nové Vsi, vzdálené téměř 4 km. V září, v říjnu a od dubna musí 20 dětí choditi přes 3660 m do školy, kde na celé cestě není budovy. Jak ta cesta vypadá, o tom si školní úřad neučinil představu, avšak zemské četnické velitelství si tu představu učinilo a osvobodilo četnické mužstvo od pochůzek po této cestě při špatném počasí. Německé děti musejí tuto cestu konati, ačkoliv české obecní zastupitelstvo rydrovické se vyslovilo vzhledem na nebezpečí cesty, aby německá škola v Rydrovicích zůstala. Poněvadž již mluvíme o Lanškrouně, který se nyní těší zvláštní pozornosti českých menšinových apoštolů, chci poukázati na případ německé opatrovny v Lanškrouně, která byla zabrána, aby tam měla místo česká škola. Do opatrovny chodily především děti dělníků tabákové továrny v Lanškrouně. Před třemi čtvrti roku byli jsme my, sociální demokraté, a zástupci občanští s starostou lanškrounským u ministra sociální péče Habrmana a v ministerstvu školství. Lituji velice, že tu není pan ministr Habrman, rád bych mu to připomněl, co musil slyšeti od svých německých soudruhů. Byla slíbena zvláštní vyšetřovací komise, která měla bezpodmínečně najíti místnost pro německou opatrovnu. Dodnes ani komise nepřišla, ani místnost nebyla nalezena a dělnické děti mohou se již tri čtvrti roku, ovšem bez dohledu, starati o to, jak svůj čas ztráví.
V Trnávce na Moravě byla v r. 1905 založena německá škola, která byla po převratě uzavřena. Nádeníkem při tomto uzavírání byl přes opačný rozkaz vydaný ministerstvem tehdejší okresní hejtman z Moravské Třebové, který za umělecký kousek, jímž vyeskamotoval německé školní děti celé místní části, jmenován rozhodujícím faktorem pro menšinové školy u moravské zemské školní rady. Je to pan Wierer, byl to kulerový student. Ačkoliv je tam ještě dnes 32 německých dětí, bezvadně německých, nebylo dáno ani povolení, aby se zřídila škola soukromá. Tu chtěl bych si zvláště posvítiti na to. Jak to vypadá s povolováním soukromých škol? Kde je úspora, jíž se vždycky dovoláváte? Náhradou za nepovolenou německou školu v Trnávce byla ve známé německé veliké pohraniční obci hřebečovské, Chornicích, vystavěna nová česká škola. Poněvadž nebylo českých dětí, byly ze sousedních českých obcí, které samy mají české školy, děti komandovány, aby chodily do této školy, vystavěné s velikým nákladem.
Dalo by se o tom ještě velmi mnoho mluviti, musím se ke konci vrátiti opět k vývodům dvou řečníků přede mnou. Nejprve zase k panu kolegovi Srdínkovi. Nevím, zda to byl čin zvláštní politické prozíravosti, že pan kolega Srdínko nás právě v r. 1922 hledí učiniti odpovědnými za válečné psychosní enunciace jakési ne-odpovědné společnosti a za její úmysly o znovuvybudování Rakouska a ze nás s ní ztotožňuje. Musím to klidně ponechati úsudku každého rozumně myslícího člověka také na české straně. Můžeme také sloužiti materiálem proti tomu, materiálem o tom, jaké plány pojaly odpovědné a neodpovědné živly na protivné straně po převratě, mohli bychom na příklad poukázati k pověstnému panu Kufnerovi a na jiné fantasticky a mysticky nafouklé veličiny státu, který měl býti vytvořen, který podle plánu pana Kufnera byl by měl pohltiti skoro také Berlín a Vídeň. Avšak myslím, že je přímo dětinské uváděti takové věci, které konečně vývoj zahalil svým pláštěm, a myslím, že to nebylo dobrým tahem p. kolegy Srdínka, když opět ohřívá starou polívčičku, o které jsme ostatně již jednou od pana ministra Šrámka slyšeli. Nedostává se mi slova k vážné odpovědi panu Lukavskému. Methoda pana dr. Lukavského stává se ponenáhlu šílenstvím. On je typickým zástupcem oné zrůdy vysoké národnostní myšlenky, na nějž padne charakteristika šovinismu v novoroční řeči pana presidenta jako palčivá rána bičem. Musíme smeknouti před ideemi pana Lukavského o autonomii. Že rozumné rozdělení funkcí státního organismu podle složení národnostního, jak to zformuloval kolega Stivín, že takové rozumné rozdělení by bylo žádoucno ve všech směrech a především pro klidné spolužití národů, tedy v zájmu význačně státním, pro takové poznání nemá smýšlení zvláštního politika Lukavského místa, jehož národnostní theorie, prováděná důsledně v praxi, musí vésti k nejtěžším otřesům tohoto státu. Řeč Lukavského padla na dobrou půdu, to ukazuje nedělní článek v "Lidových novinách", který je nadepsán: "Rub školní debaty". Tento článek osvětluje situaci jako blesk. Článek požaduje, aby německo-český poměr byl upraven v tom směru, že se nejprve zajistí vítězství."Čím je odpornější tato drobná válka s německou nenasytností a velikášstvím a čím více nám brání v naší hospodářské, sociální a kulturní práci, tím větší je naše povinnost, abychom tyto věci rychle a definitivně upravili, aby nepřekážely také generaci budoucí. Nade vši touhu po sociálním míru a klidu a práci musí nám býti vědomí, píše článek, že československý národ má v dějinách poslední příležitost zajistiti si půdu, které nezbytně potřebuje ke svému životu a ke svému vývoji. Odevzdáme-li tuto půdu budoucím pokolením ještě jako národnostně spornou a hraniční území dokonce jako čistě německé, pak byl celý náš boj marným. Československá republika ztratila by svůj smysl, kdyby nezajistila své teritorium, úplně a bezpodmínečně jako domovinu československého národa. Budoucnost jest stale nejistá, a my bychom byli jistě velmi naivní, tak míní článek, kdybychom chtěli s měřením sil počkati až Německo zase bude v plné síle a Rakousko zachráněno a snad částí Německa. A jestliže naši Němci ohlašují veliké vypořádání s námi, pak se nesmí diviti, že se s nimi vyrovnáme nyní, hned, již zítra."