Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Žádám pana posl. Hancko, aby zachoval klid.

Ministr dr. Šrobár (pokračuje): Jednotřídky, jež uvádí p. posl. Kostka, byly vesměs zrušeny za dřívějšího vicepresidenta zemské školní rady, ale dlužno zde konstatovati, že ani jedno zrušení školy jím vyslovené neodporuje zákonu a že ani v jediném případě nebylo jeho rozhodnutí zrušeno nejvyšším správním soudem.

Ve své řeči jsem uvedl, že 1. prosince 1921 z celkového nákladu 597,620.954 Kč připadlo na národní školy české 64·13%, na národní školy německé 35·87% a že počet obyvatelstva národnosti české v Čechách činí 66·6%, německé národnosti 33·03%. Pan posl. Kostka vůči tomu namítá, že by se měl připočítati také ještě náklad na menšinové školy, a sám připočítává 50 milionů. Uvedl jsem prostě, jaký byl poměr 1. prosince 1921. Protože oněch 597 mil. 620.954 Kč jsou vydáními pouze osobními, bylo by možno připočísti nejvýše personální náklad na menšinové školství a ten činí za rok 1921 24 miliony korun, a to dohromady pro území Čech, Moravy a Slezska. Z kvoty, která připadá na Čechy, t. j. 18 milionů Kč, bylo by nutno část připočísti k personálnímu nákladu na školách českých a část k personálnímu nákladu na školách německých.

Vytýkané neshody mezi průměrným počtem žactva na obecných školách v německých okresích mnou uvedených (46·3%) a výpočtem dr. Auerhana není, neboť průměr 46·3% týče se pouze Čech a zakládá se na poslední tištěné statistické zprávě zemské rady školní ke dni 31. prosince 1919, kdežto výpočet dr. Auerhana jest pro Čechy, Moravu a Slezsko a zakládá se na statistických datech, státním úřadem statistickým zjištěných podle výsledků zápisu na rok 1920-1921.

Pan posl. Kostka se dovolával také dále ve své řeči statistických dat z práce jmenovaného statistika. Ponechávám stranou otázku, bylo-li jich správně užito. Toliko si dovoluji upozorniti na dva mylné předpoklady, na nichž pan posl. Kostka své výpočty buduje. Pan posl. Kostka uvádí počet českých tříd číslem 20.431, zapomínaje, že v tomto počtu je obsaženo i 316 tříd polských na 82 školách a nikoliv 29 školách, jak vzpomínal p. posl. Hillebrand. Dále odpočítal p. posl. Kostka úhrnný počet tříd, jež dle jeho údajů byly zrušeny, od počtu tříd na počátku školního roku 1920-1921, nedbaje toho, že většina tříd zrušena byla již roku 1919 a 1920 a že o toto číslo byl již zmenšen celkový počet, vykázaný na začátku roku 1920-1921, takže tytéž zrušené třídy odpočítává dvakráte. Jest samozřejmo, že takovouto metodou k správným dedukcím nelze dojíti.

Pan posl. Kostka ve své řeči se zmínil o tom, že data, jež byla mnou uvedena o počtu žactva na školách v Liberci-městě, neodpovídají skutečnosti a že se zakládají na falešných informacích. Vůči tomuto tvrzení dovoluji si sděliti slavné sněmovně, že data tato čerpal jsem z úředních výkazů o zápisech a dále z úředního výkazu, vystaveného městským výborem školním v Liberci. Učinil jsem opatření, aby výkaz ten, který má číslo 409 z r. 1922 a opatřen jest podpisem předsedy městského výboru školního v Liberci, starosty dr. Bayera, a který jest datován ze dne 14. dubna 1922, byl p. posl. Kostkovi k disposici, aby mohl sám zjistiti pravdu, neboť předpokládám, že se mu o zjištění pravdy skutečně jedná. Rovněž jest p. posl. Hillebrandovi k disposici seznam 85 tříd zrušených v poslední době na českých školách. Přeje-li si p. posl. Hillebrand, má jej k disposici zde ve sněmovně.

Konstatuji, že, jak jsem již minule uvedl, v uvedených školách jest ve třídě žáků 17, 13, 18, 29, 37, 24, 30, 33, 31, 33,20, 21, 28, 42, 38, 20, 24, 22, 27, 30, 21, 24, 32, 28, 17, 16, 23, 27, 29, 23, t. j. na třídu připadá průměrně na školách libereckých 22, 30, 29, 24 a 22 dětí.

Tato data zakládají se na úředních výkazech o zápisu na počátku školního roku 1921-1922 a shodují se s výkazem městského školního výboru v Liberci ze dne 14. dubna 1922. Z tohoto výkazu jest zároveň také patrno, že počet tříd mnou uvedených odpovídá skutečnosti. Stav na začátku příštího školního roku bylo by možno posouditi teprve tehdy, kdyby odečteny byly děti, které obecné školy liberecké na konci školního roku opustí a kdyby připočteny byly ony, které teprve nově do školy vstoupí. Těchto bude následkem známého zjevu méně nežli vystouplých.

Pokud jde o libereckých školní okres venkovský, konstatuji, že dnes připadá: V Johannestalu na třídu 35 žáků, v Katharinbergu 42 žáků, v Chrastavě (chl.) 42, v Ketten 39, v Machendorfu 40, v Neundorfu 40, v Novém Paulsdorfu 46, v Ratschendorfu 40, v Görsdorfu 31, v Einsiedlu 45, v Gränzendorfu 42, v Habendorfu 43, v Starém Harzdorfu 41, v Dolním Hannichen 44, v Hodkovicích 40, v Hrádku 34, v Ruppersdorfu 41, v Horní Suché 39, ve Vratislavicích v dívčí obecné 40, v chlapecké obecné 34, v Neurodě 35, v Dlouhomostí 44, ve Wetzwaldě 46, v Hor. Wittigu 38, ve Vísce 37, v Gruntu 40 žáků na třídu.

Se strany německé vypracovaný a p. posl. Kostkou mi nabídnutý diagram je mi znám. Diagram jest mimovolně dokladem k mému tvrzení, jak české školství za Rakouska bylo v tomto okresu zanedbáváno a také dokladem toho, že podstatnou příčinou redukcí na školách německých jest přechod českých dětí do českých škol. Avšak diagram tento má některé vady a nesprávnosti. Pro posouzení skutečného stavu školství na některém okrese bylo by nezbytně nutno uvésti tak důležitou okolnost, jako je počet dětí. Avšak diagram se o počtu dětí vůbec nezmiňuje. Rovněž tak není diagram věrným obrazem školství v okrese libereckém, ježto neuvádí škol, které redukovány vůbec nebyly. Tím dociluje se ovšem obrazu tendenčního, tím více, když diagram do okresu libereckého zahrnuje také na příklad obec Český Dub, která leží v soudním okrese českodubském a patří k politickému školnímu okresu turnovskému. V diagramu jest však také další nesprávnost, a to ve sloupci 8.

Ve sloupci tom je naznačeno, že na německé obecné škole ve Vísce (Dörfel), zrušeno bylo 5 tříd. Naproti tomu konstatuji, že na základě zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 Sb. z. a n., ani dřívější ani nynější vicepresident zemské školní rady nezrušil žádné třídy. Tato německá škola obecná byla původně šestitřídní s pěti pobočkami. Pět poboček zrušeno okresní školní radou samou, tedy okresní školní radou složenou z Němců, v letech 1912-1916, pro úbytek žactva a šestá třída postupná pro dívky zrušena zase toutéž okresní radou školní jako důsledek otevření pobočky k první třídě měšťanské školy chlapecké, na které povolena koedukace dívek v roce 1920 až 1921. Byla tedy de facto šestá třída dívčí přeměněna na pobočku při prvé třídě občanské školy. Z toho je viděti, že diagram, který zamlčuje okolnosti tak závažné, nemůže být bez újmy pravdy vydáván za příklad plánovitého ničení německého školství.

Pokud zde byly dotčeny poměry v okrese jabloneckém, konstatuji, že na tomto okrese dnes v Albrechticích připadá na jednu třídu 30 žáků, v Desné 29, v Grünwaldě 40·5, v Hennersdorfu 21, v Honsbergu 36·8, v Honsbergu (Malý Semering) 34, v Kukoníně 37, v Luxdorfu 31·5, v Marienbergu 33·6, v Maršovicích 23·5, v Dolním Maxdorfu 35, v Dolních Polubnech 35, v Horních Polubnech 35·5, v Prošovicích 35, v Radle 24, v Střední Smržovce 20, v Černé Řece 26, v Rychnově 36·6, v Rynovicích 38, v Schlagu 40, v Tiefenbachu 37, ve Vrkoslavicích 40, ve Wustungu 28 žáků.

To jest tedy stav, který lze označiti jako velmi příznivý pro německé školství tohoto okresu. Ke zmínce o zrušení školy v Neustücku v tomto okresu budiž podotčeno, že škola na začátku letošního roku měla jen devět dětí, a proto byla mezi těmi, jež zemský správní výbor navrhl zrušiti. Přes to nebylo dosud vysloveno zrušení této slabé školy, nýbrž bylo nařízeno šetření o délce a rázu cesty z Neustücku k nejbližší německé škole obecné. Stalo se tak z vlastní iniciativy předsedy zemské školní rady.

Tak se věci mají podle pravdy. Ke správnému posouzení stavu školství našeho můžeme dospěti právě jen tehdy, když se uvede stav takový, jaký je ve skutečnosti a když se uvedou také pravdivé příčiny nutných, třeba i nesympatických opatření. Pravda je argument nad kosy, cepy i revolvery.

Aby nevznikl klamný dojem, poznamenávám, že data statistická jsou celkovým obrazem poměrů ve školství a pomůckou, podle které vzájemný poměr školství jednotlivých národností možno posouditi. Ale skutečným vodítkem školské správy je praktická potřeba. Není možno vydržovati školy a třídy nepotřebné. Potřebné se naproti tomu zřizují.

Prosím slavnou sněmovnu, aby také toto druhé moje prohlášení vzala laskavě na vědomí. (Výborně! Potlesk. - Výkřiky ľudových poslanců slovenských.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dále má slovo p. posl. Dyk.

Posl. Dyk: Vážené shromáždění! Jiní řečníci přede mnou a především pan ministr dvakráte ukázali, jak se to má s ciframi, jež se uváděly zde se strany mluvčích domněle utiskovaných menšin. Já mám za povinnost ukázat na metody, jimiž pracují "utlačovaní" v cizině, aby získaly veřejné mínění světové pro svou věc. Abych nemohl býti po známém způsobu viněn, že uvádím čísla tendenčně zkreslená a cifry upravované, beru za základ svých vývodů raport pana generálního sekretáře mezinárodní Unie Společnosti pro svaz národů, profesora Ruyssena, obsaženy v brožuře, vydané ke svatodušnímu sjezdu této Společnosti "Otázka menšin". Mám především za povinnost důrazně se ohraditi proti způsobu, jakým v této brožuře je vypracován referát o nynější situaci menšin v Evropě střední a zemí balkánských. Povinností zpravodaje je objektivnost a pan profesor Ruyssen tuto povinnost hrubě zanedbal. Abych se příliš nešířil, uvedu kulatá slova, jimiž uvádí zmínku o statistických poměrech národnostních v Československu. "Selon les renseignements parvenus au secrétariat général." Tedy nikoli nějaká statistika, nikoli uvedení pramene, nýbrž všeobecné toto rčení. Ve slovníku Laroussově najde se výklad slova renseignement, který zní: "Notion, exposé de faits, servant @a faire connaitre une chose." To jest sdělení, výklad o skutečnostech za účelem objasnění nějaké věci. Nuže, jaké jsou to skutečnosti a jaké údaje, jež došly pana generálního sekretáře? Zpravodaj korektní a pan Ruyssen užívá té metody, na příklad v referátu o Maďarsku uvedl by nejprve cifry oficielní statistiky a pak teprve námitky proti nim. Pan profesor nejen, že neuvedl cifry statistiky československé, neuvedl však ani, a konstatuji to zde s pobouřením, neuvedl ani cifry statistiky rakousko-uherské, při níž nebyla zjišťována národnost, nýbrž obcovací řeč. My víme, jak se toho zneužívalo proti Čechům, sporadicky v poněmčených krajích bydlícím. Oním sčítáním v Rakousku, jež nebylo nikterak spravedlivé, proti němuž jsme neustále protestovali, bylo zjištěno, že na půdě republiky mimo Slovensko bylo 6 milionů 335.469 Čechů. Ale podle sdělení pana Ruyssena došlých uvedl, že v republice je pouze 5,800.000 Čechů. Dodávám, že v další zprávě o Rakousku ovšem se zřejmou tendencí uvedl pan profesor Ruyssen, že velký počet českých obyvatelů menšiny vídeňské vrátil se z vlasti. Možno tudíž na základě těchto cifer říci, že pan Ruyssen, pokud bychom uznali cifry rakouské, zmenšil počet Čechů sečtených Rakouskem okrouhle o 600 tisíc. Kdežto však umenšil počet Čechů, zaokrouhlil počet Němců podle úřední cifry rakousko-uherské zjištěných ze 3,747.000 na 3,800.000. Ubral tudíž Čechům okrouhle 600.000, Němcům však proti rakouskému sčítání přidal 52 tisíc. Dodávám k tomu na vysvětlenou ještě, že na postoupené části Těšínska byl daleko větší počet Němců než Čechů. Uvádím pouze Bílsko. Připomínám dále, že podle známých úředních dat o sčítání z roku 1921 úbytek obyvatelstva v okresích většinou německých byl mnohem větší, než v okresích většinou českých. Přebytek narozených nad zemřelými byl nad 160 tisíc, a přes to klesá obyvatelstvo o 96 tisíc. Tento pokles vysvětluje válka a vystěhování. Ztráty válečné nebyly u Čechů menší, než u Němců, spíše naopak. Jestliže rozdíl v okresích německých byl přes 166 tisíc, v okresích československých 90 tisíc, lze to vysvětliti jednak větším počtem narozených, jednak návratem mnohých Čechů ne pouze z Vídně, ale z ostatních částí bývalého Rakouska, návratem Čechů z Ruska a jiných zemí. Rozhodně však to, co učinil pan Ruyssen, je nevysvětlitelno a neodpustitelno. Ale není to jediné porušení zásady správného zpravodajství; pan Ruyssen se vůbec nezmiňuje o výsledcích úředního sčítání na Slovensku a v Podkarpatské Rusi v roce 1919, nýbrž uvádí cifry z maďarského sčítání z r. 1910. Počet Němců na Spišsku libovolně zaokrouhluje na 100 tisíc, ač je jich 36.890. Mluví o representantech menšiny maďarské, a proti čemu my i Slováci musíme protestovati, o representantech menšiny slovenské, aniž by uvedl, jaká je jejich legitimace.

Po tom, co jsem citoval, nebude snad pan Ruyssen pokládán za čechofila. Mohu tudíž klidně referát p. Ruyssenův o stížnostech národnostních menšin bráti za při nejmenším objektivní. Zahajuji své úvahy o těchto stížnostech otázkou, kdo že pana Ruyssena takto poučoval o národnostních poměrech v Československu. Nebyli to delegáti českoslovenští. Nebyla to statistika rakouská, nepředpokládám však také, že to byl pouhý výmysl p. Ruyssenův. Rozhodně byl to někdo, a byli to patrně mluvčí tak zv. utlačovaných národnostních menšin, kteří namluvili p. Ruyssenovi skutečnosti, jichž nikdy nebylo. Neomlouvá to pana generálního sekretáře, ale odsuzuje to ty, kteří ho informovali. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Pan kol. Hillebrand právě dnes mluvil o povinnosti, říkati pravdu. Já bych si přál, aby představitelé tak zvaných utlačovaných menšin této povinnosti si byli častěji vědomi, nežli dosud. Já v pořádku referátu p. Ruyssenova dotknu se těchto menšinových stížností. Především, jak jsem již řekl, se uvádějí stížnosti menšiny slovenské. Na to bych reagovati nemusil, poněvadž slovenské menšiny ani právně ani fakticky není. Poněvadž však některé ze stížností tam uvedených tlumočili také někteří řečníci strany ľudové zde ve sněmovně, chci odpověděti zvláště na tu výtku, že my svými učiteli a profesory na Slovensku počešťujeme. Není naší vinou, nemělo-li Slovensko v den svého osvobození dostatek svých učitelů a profesorů. Byla to vina systému maďarského, který bral Slovákům možnost vzdělání v rodném jazyku. Jestliže jsme vypomohli svými učiteli a profesory tomuto nedostatku, nebyla to pro nás oběť lehká. Vždyť my těchto učitelů i profesorů na vlastní půdě naléhavě potřebujeme, vždyť i naše školství trpí nedostatkem učitelských i profesorských sil a já, jenž neměl nikdy zásadního odporu proti rozumné autonomii Slovenska, jakmile bude možna, nemohu než dáti dnes výraz značné trpkosti, že mohou se najíti Slováci, kteří kvitují naše oběti podezříváním (Tak jest!), že mohou se najíti v této sněmovně Slováci, kteří inscenují výstupy, z nichž mohou míti radost pouze Němci a Maďaři. Budiž mi při tom dovoleno, abych poděkoval těm, kteří přes nevděk přítomnosti připravují lepší budoucnost Slovenska. (Výborně! Potlesk.)

Sledujme však zajímavé cifry, které ke stížnosti představitele menšiny slovenské družně připojuje delegace maďarská. Na straně 61. čteme tyto číslice maďarské statistiky: (Hluk. - Místopředseda Buříval zvoní.) Opakuji: Je to maďarská statistika o školství před válkou. Podle této maďarské statistiky bylo před válkou na Slovensku 3240 maďarských škol, 22 - slyšte, páni Němci! - 22 škol německých, 344 slovenských a 10 slyšte! - ruských. Po sčítání roku 1920 bylo opět podle statistiky maďarské, která je v raportu zmíněném otištěna, 747 obecných škol maďarských, 120 německých, 2716 slovenských, 94 školy ruské a 37 jinojazyčných. Konstatuji, že ve své statistice, pokud se tkne Slovenska a Podkarpatské Rusi, počíná si pan zpravodaj docela jinak nežli ve statistice, dříve citované. Zatím co z počtu Čechů podle rakouského sčítání z roku 1910 zmizelo z jeho statistiky 600 tisíc Čechů, ku podivu, přes válku světovou a všechna ta vystěhování neubyl ani jediný Maďar, zjištěný maďarským sčítáním na Slovensku a Podkarpatské Rusi! Nezměnil se také podle statistiky jím uvedený počet Rusů. Pokud Slováků se tkne, převzal ovšem pan referent přibližné číslice, zjištěné sčítáním z roku 1919. Je to naprosto nepochopitelná a nesystematická libovolnost, ale připustíme-li i takovou ledabylou statistiku a nekontrolujeme-li domnělou slovenskost slovenských škol, vedených statistikou touto, docházíme i na základě vlastních maďarských cifer k tomuto výsledku: Na Maďary, kteří nečítali ani polovinu počtu Slováků, připadalo 10krát tolik škol jako na Slováky. (Slyšte! Slyšte!) Opakuji, že také ty slovenské školy podle této maďarské statistiky nikdy opravdu slovenskými nebyly. Ale daleko úžasnější věc se přihodila "objektivnímu" tomuto referentu na další stránce 65. Tam uvádí úplně bez poznámek zcela jinou statistiku představitele maďarské menšiny Československé republiky. Tento dodal poučení, že na Slovensku bylo zavřeno 3110 maďarských škol obecných a že jich zůstalo 760. Sečteme-li tyto 2 cifry, shledáme, že maďarská delegace operovala dvojími ciframi. Podle jedněch byl počet škol maďarských 3240, podle druhého počet těchto škol byl 3870. Jestliže snad se vysvětluje ten rozdíl tím, že prvá čísla týkají se pouze Slovenska, druhá Slovenska s Podkarpatskou Rusí, dojdeme ještě k pikantnějšímu resultátu. Tento rozdíl 630 škol znamená pak, že byla zřízena na Podkarpatské Rusi podle oficielního sdělení představitele maďarské menšiny jedna maďarská škola na 100 Maďarů. Vezmeme-li v úvahu, že na Slováky nepřipadala jedna škola ani na několik tisíc, nemluvě ani o Rusech, vidíme, že nad těmito ciframi, které Maďary byly mu dodány, pan referent, kdyby byl trochu objektivní, měl veškerý důvod se zamysliti. Ovšem nechci se zmiňovati o tom, že stížnost maďarská mluví o Uhrech místo o Maďarech a že mluví o národě uherském.

Přecházím ke stížnostem německým. V čele výkladu menšiny německé v Čechách čteme prohlášení, které doporučuji bedlivé vaší pozornosti. Hrdinové, kteří informovali pana Ruyssena, nadiktovali mu ve svém memoiru tato slova: "Minorita německá v Čechách neprotestuje proti mírovým smlouvám, na jichž základě vzniklo dnešní Československo." (Slyšte! Slyšte!) Pokračují dále: "My neodmítáme vládě pražské ani daně ani vojáky, pouze důvěru!" Toto prohlášení, které tak divně harmonuje s výroky, které jsme slyšeli v pátek, toto prohlášení, které plným právem mne pohnulo k výroku, který snad byl formou neparlamentní, ale obsahem byl velmi věcný, toto prohlášení by některým optimistům s naší strany mohlo se jeviti dlouho již žádaným postavením se německé menšiny na právní půdu republiky. Podivno by bylo pouze, že toto postavení na právní půdu republiky se dosud ještě v této sněmovně neprojevuje. Ale při bedlivé úvaze shledáme, že smysl tvrzení německého je zcela jiný. Žádat, jak již řekl p. kol. Sladký, referát Dickensonův, aby jako předpoklad autonomie menšina prokázala naprostou loyalitu vůči státu vzniklému z mírových smluv. Zatím co tudíž vůči mezinárodní unii společnosti pro svaz národů hrají páni neviňátka, jsou zuřivými a nebojácnými lvy zde před touto tribunou. K tomu poznámek připojovati je úplně zbytečno.

O školských stížnostech německých mluvili již jiní. Chci jenom k úplné charakteristice ducha německého upozorniti, jak si počínali a počínají Němci jako menšina v Uhrách a v Maďarsku. V Uhrách před shroucením státu maďarského, uherského bylo Němců téměř na 2 miliony. Oni neměli ani škol, neměli ani přiměřeného zastoupení v parlamentu, neměli politických práv, ale oni mlčeli, byli hotovými jehňátky a maďarskými vlastenci. Přerod nastal pouze u těch Němců - podotýkám, že tito Němci každým maďarským sčítáním byli redukováni, k čemuž stačí pouze srovnati cifry, a byli redukováni přímo s antickým klidem. Nikdo z nich se neozval proti útisku a nikdo z nich proti tomu útisku nebojoval. Přerod se stal pouze s těmi Němci, kteří se stali příslušníky republiky Československé. Ústa se jim otevřela a oni si počínají stěžovat. Tak si stěžují Němci spiští, že se jim zavírají německé školy. Jest ovšem pravda, že čistě německých škol vůbec nikdy neměli. Jest neméně pravda, že počet německých škol na Slovensku za Československé republiky vzrostl, vzrostl také na Spišsku. Jest pravda, že Němci na Spišsku mají německé střední školy, o nichž se jim za vlády maďarské ani vůbec nezdálo. Ale jest, pánové, také pravda, že se Němci na Spišsku probudili z dlouhého sna, v němž leželi jako šípková Růženka v maďarském trní a nyní si stěžují a posílají do světa své memoiry. A podotýkám k charakteristice tohoto ducha menšiny německé ještě něco: Německá říše a německé Rakousko v parlamentě vídeňském bylo úplně lhostejno k jejich osudu a byli lhostejni k osudu Sasů sedmihradských a k osudu Burgenlandu. Tyto dva miliony Němců nebyli ničím, ale maďarská noha imponovala Němcům, kteří ji cítili na své šíji. (Výborně!) Ovšem jim neimponuje spravedlnost naší republiky. Toť skutečnost, nad kterou by se měli zamysliti ti, kdož odpovídají za osudy státu. Je zajímavo dále, jak se chová zpravodaj Společnosti k republice naší a republice Maďarské. Mluví o nás pln nedůvěřivosti vůči úředním cifrám. Uvádí libovolně číslice, jak jsem dokázal, které byly vyňaty tu z toho, tu z onoho sčítání, jak se právě zpravodaji hodí. Ale u Maďarů neosměluje se sám vysloviti hypothesu o skutečném rozvrstvení obyvatelstva, ačkoliv ji vůči nám několikráte vyslovil přes uvedené prohlášení, že nebudou zde stížnosti menšin vyšetřovány, nýbrž že se bude o nich pouze referovat. Přes toto ujištění zaujal stanovisko a ovšem, že stanovisko vždycky proti nám. U Maďarů se nikdy tak nestalo. Vysloví-li delegace československá pochybnost o maďarských číslicích, postačí ujištění Maďarska, že "výše uvedené číslice z roku 1920 nebyly nikdy uváděny v pochybnost". A stačí ujištění, že zákon z roku 1808 zabezpečuje rovnost všem Uhrům bez rozdílu národnosti. Pan zpravodaj neodváží se přičiniti poznámky, jak při tak veliké rovnoprávnosti, dávno již ústavou zaručené, byl možný tak křiklavý nepoměr v školství maďarském a školství ostatním. Pan zpravodaj netáže se, jak je možno, aby miliony občanů, tak široké volnosti se těšící, neměli jediného středního ústavu, o vysokých školách vůbec ani nemluvě. Pan referent přejde shovívavým mlčením podivně dvojsmyslný výraz "školy přístupné dětem různých minorit a konfesí" a nežádá, aby toto školství různých minorit a konfesí bylo specialisováno. Pan generální tajemník, který bez poznámky registroval prohlášení tak zvaného představitele minority maďarské, že v Praze připadá na 8000 voličů jeden poslanec, netáže se vůbec po podmínkách volebního práva v maďarsku a po způsobu, jakým se konají maďarské volby. Podotýkám k tomu, že jestliže se ozvaly hlasy, které se divily a které káraly, že naši zástupci mohli odejíti ze svatodušního sjezdu, já se spíše divím, že po tomto raportu vůbec tam vydrželi a ten raport vzali za základ věcné debaty. (Místopředseda Buříval zvoní.)

Jsem nucen ukončiti. Filantropické srdce, jak jsem pravil, dojímá se osudem Maďarska, těžce, jak v úvodu praví, mírovými podmínkami postiženého. Námitka, že Maďarsko nevyhovělo dosud podmínkám trianonského míru, jest ovšem vyvrácena ujištěním maďarské delegace, že Uhry mívaly od staletí ústavu, jež uznávala nejobsáhlejší rovnost všech minorit. Ovšem tato rovnost ve skutečnosti dávala občanům nemaďarským pouze volbu mezi dvěma možnostmi: pomaďařiti se anebo zůstati anafalbety. Velikou volnost, kterou Maďarsko ponechalo národnostním menšinám, ilustruje sdělení páně zpravodajovo, že přímé stížnosti nedošlo. Proč, o tom ovšem pan zpravodaj se nešíří a také snad o tom nepřemýšlel. Proto ovšem, že Maďaři nebyli nikdy filantropy. Ale nepřemýšlel-li o tom pan zpravodaj, měli bychom o tom všem uvažovati aspoň my. (Potlesk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku panu posl. Warmbrunnovi.

Posl. Warmbrunn (německy): Velectěné shromáždění! Vyžádal jsem si slovo k osobní a věcné opravě, která vyplývá z řeči na počátku rozpravy o školství, kterou pronesl pan posl. Schollich, nebo z poznámek, které při tom učinili jiní páni z parlamentního svazu. Pan dr. Schollich na počátku své řeči k rozpravě o školství prohlásil, že jest velmi ochoten přijmouti věcné námitky a na tyto odpověděti. Když pak tvrdil, že není pravda, že česká národnost ve starém Rakousku stran zřizování škol byla potlačena, učinil jsem k tomu věcnou poznámku, že ve Vídni a v Brně nebylo jediné veřejné české školy, že tedy tisíce českých proletářských dětí byly bez možnosti školního vzdělání. Poznamenal jsem také, že pan dr. Schollich jako exponent německo-šovinistické politiky nemá žádného mravního práva mluviti o potlačování škol, poněvadž to byli kdysi členové jeho strany ve Vídni, kteří provozovali zvláště politiku potlačování škol a to s výsledkem. (Výkřiky na levici.) Potom zvolal na mne pan dr. Schollich toto: "Vy žide, vy!"... (Posl. dr. Schollich [německy]: To není pravda! Přečtěte si těsnopiseckou zprávu. To je úplně nesprávné!) Čtěte všechny časopisy v republice, můžete to tam čísti! - "... tento člověk byl kdysi učitelem německého Schulvereinu." Tyto poznámky zavdaly podnět posl. Fischerovi, československému řídícímu učiteli, který na mne zvolal: "Vyžral jste se u Schulvereinu", načež jeho kolega agrární posl. Windirsch zvolal: "Vy prodejný subjekte!"

Dovoluji si na to před veřejností sněmovny prohlásiti toto: Nehledě k tomu, že bych svůj případný židovský původ nepokládal za neštěstí, nýbrž za náhodu, musím podle pravdy oznámiti, že nejsem židovského původu ani já ani moji rodiče, ani děd a bába. (Výkřiky na levici.) Dále podotýkám, že pan Schollich ví, že nejsem žid a přes to tuto poznámku učinil. (Posl. dr. Schollich [německy]: Já jsem to také netvrdil!) Zmiňuji se o tom, abych konstatoval věcnost důvodů řečníka, kterého vysílá do kulturní rozpravy parlamentní svaz. (Posl. dr. Schollich [německy]: Konstatuji, že jsem to netvrdil. Ten muž nahoře lže!)

Místopředseda Buříval: Volám p. posl. dr. Schollicha k pořádku pro tento výrok.

Posl. Warmbrunn (pokračuje): Konstatuji, že všecky noviny v republice o tom přinesly zprávu. (Posl. dr. Schollich [německy]: Prosím, můžete si to přečísti v těsnopisecké zprávě!) Já tvrdím, že všecky časopisy republiky o tom přinesly zprávu. (Posl. dr. Radda [německy]: To není pravda, já jsem to řekl, ne pan dr. Schollich!)

Pokud jde o moje místo jako bývalý učitel Schulvereinu, jest pravda toto: Jako každý dělník za mzdu byl jsem i já jako duševní pracovník nucen, svoji pracovní sílu za plat pronajati, kde ji právě potřebovali. Služby u Schulvereinu jsem si svobodně nezvolil, nýbrž školu, na níž jsem jako učitel učil, jednoduše německý Schulverein převzal, takže jsem se takřka přes noc chtě nechtě stal učitelem Schulvereinu. Jest všeobecně známo, že každá škola, která má právo veřejnosti a tím také školy Schulvereinu, pokud se týká vyučování, podléhá veřejným školním zákonům. Poněvadž dr. Schollich jest odborník ve věcech školských a musí to věděti, jest to s jeho strany při nejmenším perfidie, jestliže ze služebního poměru učitele Schulvereinu chce dovozovati závazek německo - nacionálního smýšlení učitelstva, což bylo smyslem jeho poznámky. (Posl. dr. Schollich [německy]: Nikoliv, vy nejste Němec!)

Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím pana posl. dr. Schollicha, aby řečníka nevyrušoval.

Posl. Warmbrunn (pokračuje): Pokud jde o výkřik pana posl. Fischera, že jsem se u německého Schulvereinu vyžral, podávám na vědomí toto: Pan posl. Fischer je řídící učitel v československém státě. Jako řídící učitel musí věděti, jaký plat má veřejný učitel, musí také věděti, že plat učitele Schulvereinu jest nejen u Schulvereinu, jest také na českých spolkových školách menší než učitelů na školách veřejných. Ponechávám úsudek veřejnosti, zvláště učitelstvu, aby tuto poznámku kvalifikovalo.