Na ty německé děti proletářské jste nepamatovali, o ty jste se nestarali v těch horských krajích na západě, ti nemohli se odnárodniti, ale tou svojí nadílkou chtěli jste koupiti závislé dušičky české, abyste mohli doplniti svůj německý Besitzstand.
Naproti tomu, jak to vypadalo se školami českými, které jsme si v Opavě ze svých peněz musili vystavěti? Ústřední Matice školská zřídila v Opavě obecnou školu v r. 1883, ale teprve po převratě, jak mi dosvědčí zajisté pan kol. Luschka, byla tato škola prohlášena za státní menšinovou školu. 30 let byla vydržována z peněz matičních, aniž by obec opavská přispěla na ni haléřem. A i dnes, když je to menšinová škola, nedostává se strany obce ani haléře, poněvadž náklad na menšinové školy nese stát.
Víte dobře, když jsme zřizovali školu ve Vávrovicích, kde jsme si chtěli postaviti matiční školu, a kde i při posledním sčítání v r. 1910 napočtena byla většina Čechů ovšem že privilegovaným obecním řádem byla obec v rukou německých s nynějším senátorem Meissnerem v čele - stavba byla povolena úředně, ale představenstvo obecní zabránilo s četníky v provádění stavby. Rekurovali jsme zemskému výboru, ale zemský výbor slezský, vedený starostou Kudlichem, odmítl náš rekurs. Musili jsme rekurovat až k Nejvyššímu správnímu soudu. (Posl. dr. Spina [německy]: Vždyť na Moravě se to dělo právě tak!) Počkejte, pane kol. Spino, až vám řeknu to dále. Nejvyšší správní soud rozhodl v náš prospěch, ale nikdo nemohl přinutit zemský výbor slezský k tomu, aby sdělil toto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu obecnímu představenstvu vavrovskému a donutil ho k povolení naší školy. Kdyby zde byl přítomen pan ministr Staněk, řekl by vám, že za války dvakráte museli jsme intervenovat u Českého svazu ve Vídni a předseda Českého svazu poslanec Staněk spolu s poslancem Tusarem jako jednatelem byli u tehdejšího ministerského předsedy Clama-Martinice, který tento útisk nazval kulturním skandálem a telegraficky nařídil, aby škola byla otevřena; ale pan Kudlich byl větším pánem než ministerský předseda. Když Clam-Martinic odstoupil a nastoupil Seidler, opakovala se tatáž procedura, a teprve až když jsme pohrozili, že půjdeme k audienci k tehdejšímu císaři Karlovi a otevřeně řekneme, co se u nás děje, teprve potom hnuli se pánové v zemském výboru a nařídili obecnímu představenstvu vavrovskému dáti stavební povolení. Ale ani do převratu nám dáno nebylo, a dnes výsledek německého šovinismu je, že tehdy mohla mít obec matiční školu za několik tisíc, kdežto dnes musila postaviti si nádhernou školu, která stojí přes 500 tisíc, čímž přirozeně zatíženy jsou finance obecní.
Vítkovice, abych šel poněkud dále. Místní školní rada pro školy české byla výhradně německá, českými plakáty byl ohlašován zápis do německých mateřských škol, a když národní jednota pro severovýchodní Moravu žádala závodní správu, aby byla převzata matiční měšťanka do správy obecní, bylo dáno svolení s podmínkou, že po 10 let nebude pořádán žádny veřejný český průvod Vítkovicemi bez svolení závodů a že nebude zřízena žádná střední česká škola, ani matiční. A tutéž kalvarii, jakou prodělávalo naše obecné školství, musely prodělávat také naše školy střední. Když jsme zakládali v roce 1883 první českou střední školu, bylo to matiční gymnasium v Opavě, museli jsme ji vymáhati proti min. vyučování u říšského soudu ve Vídni, kde zástupce ministerstva kultu a vyučování Spann pravil tehdy, že Čechové ve Slezsku nepotřebují žádné školy střední, poněvadž jsou to pouze služebníci, řemeslníci a nádeníci. To bylo roku 1883! A víte dobře, a jsou zde pánové, kteří to znají, že jsme neměli u nás ve Slezsku žádného českého učitelského ústavu. Když byly zřízeny u německého ústavu v Opavě české paralelky, tu hned byly německé demonstrace a naši učitelé nebyli jisti životem. Za 3/4 roku zrušeny byly paralelky a nastalo dlouhé vyjednávání, aby místo paralelek zřízen byl na Slezské Ostravě, tedy v místě úplně českém, český učitelský ústav. Tento ústav byl konečně zřízen, ale s podmínkou, že vyučovati dějepisu na českém ústavě bude se pouze jazykem německým, to znamená: vlastenecká výchova, kterou dějiny měly dát naším českým učitelům, dála se v duchu německém a na základě německých učebnic. A poněvadž naši hoši neovládali tolik němčiny, doslovně dřeli písmenku od písmenky, aniž vlastně věděli, co biflují.
Když jsme založili matiční gymnasium v Orlové - vzpomeňte pánové; jak za války naše gymnasium bylo persekvováno prý pro velezrádné rejdy, tak že naši žáci musili maturitu skládati na gymnasiu místeckém. Dále vzpomeňte na matiční lyceum ve Slezské Ostravě a mohl bych jmenovati toho více, abych ukázal, jak vedlo se nám, pokud se týče našich středních škol. O pokračovacích školách vůbec nemluvím, poněvadž jediná česká škola pokračovací živnostenská v Opavě byla matiční škola, kterou jsme si od r. 1896 vydržovali sami, na kterou nám slezská zeme nepřispěla ani jediným haléřem, A myslíte, že dnes se ty poměry změnily k lepšímu? Vezměte si hned to střední školství. Měl bych býti zde vlastně ne v úloze obhájce ministerstva školství, nýbrž jeho žalobcem.
Mluvíte o rdoušení německých škol! Konstatuji, že podle sčítání vás jest daleko méně než Čechů. Nás je 52%, více než polovina proti Polákům a vám. A jak vypadá střední školství? Společně s Ostravou máte celkem u nás 12 středních škol. Naproti tomu my Češi máme pouze 5 středních škol. Kulturní výbor se po mém referátu jednomyslně usnesl, aby stát zřídil české státní reformní gymnasium v Bohumíně a v Čes. Těšíně. Přes to bylo zřízeno pouze státní gymnasium v Bohumíně, kdežto české gymnasium v Čes. Těšíně, na místě tak exponovaném, musili jsme tak jako všechny slezské školy kdysi za Rakouska, zříditi svojí vlastní svépomocí.
Matice osvěty lidové vydržuje toto matiční gymnasium. Bohužel bývalý pan ministr Šusta - kol. Špaček mi to dosvědčí - nechtěl nám dáti ani povolení k otevření tohoto českého ústavu. Tak vypadají u nás poměry, kdy si vydržujeme z vlastních peněz ústav střední na tak důležitém místě, jako je Český Těšín. Vám však sestátněno bylo k vašim nadbytečným školám i městské německé ref. reálné gymnasium v Bohumíně, německé lyceum v Ostravě a v Opavě, tedy 3 německé střední školy v letošním rozpočtu. Na nás se ovšem pak už nedostalo! A je krvavou ironií, že v době, kdy kol. dr. Schollich mluvil s tohoto místa o rdoušení německé školy, já s kol. Rýparem předváděli jsme deputaci napřed p. min. předsedovi Benešovi a pak p. ministru školství Šrobárovi se žádostí, když už nemohou sestátniti Maticí Osvěty Lidové zřízenou vyšší průmyslovou školu v Karvinné, aby poskytli aspoň větší subvenci, protože výnosem ministerstva odmítnuta byla jakákoliv subvence na udržování vyšší průmyslové školy české a mistrovské školy české v Karvinné, tedy na místě, o které jsme za plebiscitu tolik musili bojovati. Kdo má zde právo na žaloby a výtky, komu se děje tvrdá křivda?
Předešlý řečník pan dr. Feierfeil zmínil se o učitelském ústavě v Opavě. Ten je jistě úplně zbytečným. Vy jste měli pro to malé Slezsko 5 učitelských ústavů, v Opavě 2, v Těšíně 1 a v Bílsku 2. Zbyl jeden v Opavě, kde chlapecké a dívčí paedagogium bylo sloučeno v jeden ústav koedukační. Z něho letos vyjde 89 abiturientů, v době, kdy asi 52 německých učitelů slezských nejsou dosud zaměstnáni. Jakým způsobem zaměstná školní správa těchto 90 abiturientů, kteří letos vyjdou, je ve hvězdách psáno, ač jsou to děti sociálně chudých rodičů, kteří s netrpělivostí čekají na existenci. Má to smysl každoročně vysílati 40 kandidátů z ústavu, v době, kdy není vůbec naděje, že by mohli dostati existenci? Na druhé straně pan kolega vytýká o opavské cvičné škole, že se ruší. Žádná cvičná škola se neruší, ale poněvadž tam byly 2 učitelské ústavy německé, dívčí a chlapecký, a poněvadž každý z nich měl svou vlastní cvičnou školu, když nastala koedukace, stačí jedna cvičná škola a proto ruší se pouze paralelky cvičné školy. Nenaříkejte tedy, že se vám ruší cvičná škola! A kde pak my u našeho českého ústavu učitelského v Opavě máme cvičnou školu? Máme ji? Ne! Ač ústav je již dvouroční a příštím rokem bude trojroční, máme my tam cvičnou školu? Nemáme ji! Kde je tedy privilegium, kde je nadpráví, komu se děje křivda?
A pokud se týká našich škol obecních dnes, ukáži, jak vypadá naše české školství v Opavě. Máme tam 2 české obecné školy a to státní a Němci jich mají ještě 10, a to v nejlepších školských palácích. Což pak ta naše josefská škola nebo na školním okruhu má takové skvělé místnosti? Jsou to ty nejhorší místnosti, kterých město mohlo postrádati, nehledě k tomu, že město jich nedává zadarmo, poněvadž náklad na státní menšinové školy nese stát. Obec sama z těchto místností má ještě zisk.
A jak vypadají stavby menšinových škol? Kol. Aster se již o tom zmínil, jak vypadají. To je přímo hanba pro stát! Když se podíváte na ty naše menšinové školy, na jejich umístění, to jsou státní školy v menšinách, které mají našim menšinám dodávati chuti a odvahy? V Bartošovicích u Nov. Jičína česká škola je umístěna v ovčinci, ve chlévě, kde na jaře není možno vyučovati, poněvadž, slavná sněmovno, je tam plíseň a teče se stěn. V Butovicích je škola v bývalých kasárnách, na téže chodbě, kde je zároveň dělnická noclehárna, a dovedete si představiti, jak to na děti mravně působí. V Ženklávě hnojůvka ze chléva teče přímo do třídy. A kdybychom šli dále, v Bílovci, v Krnově, mám plno velikých stížností našich menšin se žádostí, abych zakročil, poněvadž poměry školské jsou tam neudržitelné.
Konečně mám zde oficielní zprávu, jak vypadají některé naše školy menšinové; nebudu to všechno vykládati, ale aspoň některá data sdělím. Prosím, tak vypadají v samostatném československém státě menšinové školy, které nám pánové pořád omílají, jako bychom bůhví jak velikou vymoženost tím byli pro své děti získali. V Bartošovicích, jak jsem již řekl, škola je ve chlévě, hledá se pro ni pozemek. V Dubí u Teplic umístění školy nevhodné. Hrčava, škola v chalupě. Kačenec, škola v chalupě. Kolešovice, škola na spadnutí. Krnov, umístění nevhodné. Lipolec, škola v boudě. Peč, do učebny teče voda. Prachatice, budova nevhodná. Radovesnice, umístění školy velice špatné. Nové Sídlo při vyšší vodě musí děti jezditi loďkou. (Veselost.) Těšov Dolní, budova na spadnutí. Ves Nová nad Lužnicí, umístění nevhodné. Žilina a Životice u N. J., užívá se soukromého domku. Toť hotová Kalvarie našeho menšinového školství, na které německé obce nepřispívají ani haléřem! Toť ostuda pro státní prestiž!
Mluví se zde stále se strany německé o daňové suverenitě. Německý průmysl prý platí nejvíce daní. Ale jsou to výdělky vašich akcionářů, vašich kapitalistů, nebo ovoce práce našich dělníků? (Souhlas u českých poslanců.) Komu tedy patří ta daňová suverenita? Komu patří ty veliké zisky, vaším pánům anebo našim horníkům a hutníkům, kteří svými mozoly je vydobývají? Když tedy budeme mluviti o daňové suverenitě, pak nejdříve tato otázka musí býti vyřešena mezi námi. (Výborně! - Potlesk u českých poslanců.)
Pánové zmínili se také o Hlučínsku. Mluvil o tom pan dr. Feierfeil, mluvil o tom také pan posl. Hillebrand. Jsem přesvědčen, že ani jeden, ani druhý z nich na Hlučínsku nebyl, že Hlučínska neviděli, ale ovšem kritisují, že prý z 38 škol na Hlučínsku 36 po obsazení Hlučínska 4. března 1920 bylo počeštěno a pouze 2 že zůstaly německé. Ale, co je to Hlučínsko, pánové? (Německé výkřiky.) Ano, pane kolego! Ale je Hlučínsko německou zemí? Sama pruská statistika z roku 1905, pane kolego Luschko.... (Nepokoj a německé výkřiky.) .... která zajisté nijak nefalšovala ve prospěch slovanského obyvatelstva, napočetla 62.203 obyvatelstva národnosti moravské a pouze jen něco málo obyvatelstva národnosti německé. A to bylo, prosím, v r. 1905, tedy v roce sčítání.
Pan kol. Luschka dobře ví, že v kostele ještě dodnes káže se a modlí se výhradně moravskou řečí. Kdyby to bylo území německé, nemusili by zdejší faráři kázati po našemu! Projděte hřbitovy a najdete tam všude české nápisy! Ve škole na Hlučínsku vyučovalo se až do roku 1872 do 20. září, kdy byl vydán výnos opolské vlády o poněmčování škol, vesměs moravsky na základě učebnic sepsaných buditelem Cypriánem Lelkem, zejména podle jeho slabikáře. Právě tuto neděli, dne 25. června, bude odhalovati český lid tomuto buditeli v Benešově, kde jest jeho rodiště, pomník.
Víte dobře, že pro obyvatelstvo tamější jsou vydávány od r. 1893 Katolické noviny, že je vydával farář bořtínský Hlubek který jistě nebyl Němcem, a potom P. Otava, který také nebyl žádný Němec. V rodině, v kostele se stále a stále udržovala stará moravská řeč, a že školy, které tam do převratu byly německé, byly kdysi moravské a teprve od r. 1872 poněmčeny rozkazem vlády opolské. Víte dobře, že tam byli posíláni učitelé vybraní, kteří by děti dovedli germanisovati a že dostávali od Ostmarkvereinu zvláštní příplatky, t. zv. Ostmarkzulage. A jestliže dnes ze 38 škol jsme udělali 36 škol českých, pánové, to není žádné umělé počešťování, to je pouze návrat do původního stavu, restitutio in integrum, protože obyvatelstvo moravské na Hlučínsku bylo moravské, je moravské a zůstane také moravské. (Výborně! Potlesk.)
Pan kol. Kostka zde jednu svou řeč, ne v této debatě, nýbrž kterou před tím měl, zahájil výhrůžkou vůči nám."Pánové," povídal, my máme, budete-li rdousiti naše děti, nebezpečnou zbraň vůči vám, a to jsou vaše české menšiny." Pan kol. Kostka je kulturní člověk, nemyslel tedy asi proti těmto českým menšinám nějaké násilí brachiální, jako snad p. kol. dr. Schollich anebo kol. Simm, kteří hrozili revolvery a vidlemi - k tomu ještě přijdu - nýbrž myslil svou hrozbou hospodářský a sociální útisk našich menšinářů. A my to dobře víme a chápeme, co je to hospodářský útisk německý, víme dobře, kolik našeho českého lidu bylo vyhazováno z bytu a z práce, zatím co zaměstnáván byl a je německý dělník, ženatý člověk s několika dětmi opouští práci právě proto, že je Čech. (Hluk.)
My dobře chápeme to, co jeden z vašich význačných lidí kdysi mně řekl, když jsme debatovali o těchto otázkách: "pane kolego, můžeme býti oba spokojeni, vy máte Československou republiku a říkáte "naše republika" a my ve vaší republice máme kapitál. Uvidíme, kdo to na konec vyhraje."
Ano, vy máte kapitál, jenže ten kapitál nezískali jste svojí prací, svým přičiněním. Ten Rotschild, ten Gutmann, ten Weiman, ten Petschek, ti vaši akcionáři atd., to jsou pánové, kteří nehnuli při práci ani prstem. A mají-li jaké mozoly, pak jsou jen od stříhání kuponů. Ten váš kapitál vydřel český horník, český dělník, český zemědělec. A my chápeme, právě proto, že žijeme v menšinách, že problém menšinový nedá se vyřešiti jen otázkou školskou, kulturní, úřednickou, jazykovou atd., nýbrž že především je to velký problém hospodářsko-sociální a že my svou demokracii politickou musíme v zájmu stability svého státu a v zájmu osvobození a zajištění svých menšin doplniti také demokracií hospodářskou. (Tak jest!) Pánové, dojde k tomu, poněvadž je to dějinná spravedlnost, přejde-li váš kapitál, který jste na účet naší české práce, na účet našich českých lidí vyzískali proti nám, do rukou oprávněných držitelů, a to jsou jedině a výhradně naše české ruce!
A ještě několik slov ke konci! Pánové dovolte, abych se zmínil o poměru českoněmeckém, kterým chci své výklady zde zakončiti. Pánové, pamatujte ještě - ruku na srdce - co strojili jste nám za války. A já otevřeně řeknu: Když jsem jako jednatel Matice opavské roku 1917 byl u okresního inspektora žádati, aby naši matičtí učitelé mohli vyučovati češtině poněvadž nebylo tehdy čítanek, byly vyprodány - na základě pohádek a nebo jiných knížek, než dojdou nové učebnice z českého knihoskladu, tu podíval se na mě a odpověděl mně tento pan inspektor - byl to jinak vážný a rozumný člověk, dosti slušně choval se vůči našim školám: "Pane kolego, vždyť po válce nebudete českých učebnic potřebovati." - A byl to dále jeden z významných pánů, který po uzavření míru Brest-Litovského, když Hindenburg vedl svoji soldatesku na západ proti Francii, v té době přímo vášnivého běsnění, v době "giga tischer Entscheidungsschlachten" na západě, mně řekl: "No, s vámi Čechy, to špatně dopadne. Českou inteligenci pověsíme, školy poněmčíme, váš majetek zabavíme." A když jsem ho přerušil ironicky: "A ty chudé vyženete!", odpověděl: "Ale ne, my je potřebujeme za sluhy a nádeníky, ti musí zde zůstati." Pánové, taková byla vaše mentalita, vás, kteří jste připravovali hned po převratu Deutschböhmen a Sudetenland, který jsme roku 1918 museli vojensky dobývat a kus po kuse obsazovati. Pánové, táži se vás, kdo jste z Opavy: Byl vám při dobývání Opavy skřiven jen jediný vlásek na hlavě? Byla rozbita jediná tabulka? Ale, pánové, co by se nám bylo stalo v případě opačném? A zatím vy jste dělali Sudetenland, co jsme dělali v revolučním Národním shromáždění, kde jsme byli sami a kde jsme mohli udělati zákony podle své vůle, bez ohledu na vás, b z vaší kontroly? Dali jsme vašim voličům jiný volební řád do obcí, do parlamentu, než máme my? Nebo dali jsme pro vaše invalidy jiný výjimečný zákon, než pro naše české invalidy? Nebo, pánové, při pozemkové reformě dali jsme pro dlouholeté pachtýře jiný zákon pro ten malý zemědělský lid německý, než pro lid náš? Vidíte, pánové, všem vám vyšli jsme vstříc, poněvadž jsme se domnívali, že dojde snad k určitému dorozumění a k národní dohodě, ale vy místo toho kladete otázku autonomie. A zejména otázka teritoriální autonomie, jak si ji vy představujete, říkám otevřeně, že je naprosto pro nás nemožná a nepřijatelná. Vždyť řekl to i náš veliký president Masaryk, že o teritoriální autonomii nemůže býti vůbec řeči, poněvadž víme dobře, k čemu má vaše teritoriální autonomie sloužiti. Chcete jí poněmčovati české menšiny, a až se vaše území poněmčí, jednoho krásného dne chcete své kraje odtrhnouti a připojiti se k Deutschösterreichu neb k Německu. Ta vaše autonomie nemá cílem, abyste se mohli na půdě Československé republiky vyžíti národně, politicky a kulturně, ta má býti pouze prostředkem, abyste rozvrátili tento stát, který my sami přes vaše hlavy, bez vaši spolupráce vytvořili, a také tento stát bez vás i proti vám dovedeme udržeti.
Pánové, mluvíte někdy o Švýcarsku! Dovolte, pro Švýcarsko scházejí u nás základní předpoklady. Jaké zásluhy máte o vytvoření tohoto státu, tak jako je mají Němci švýcarští? Další otázku vám kladu: Projevujete věrnost, poctivost, spolupráci, jste ochotni spolupracovati zde k vybudování československého státu? Nikoliv, pánové, my přece vidíme v čem záleží vaše spolupráce v parlamentě: v silných slovech, v radikalistice, v roztloukání pultů a v Baeranových smrdutých pumách! To je ta vaše spolupráce na vybudování českého státu. Z afér děláte obstrukce, z obstrukcí aféry, jak o vaší par amentní práci vtipně napsala teplická "Freiheit".
Tu vaši státotvornou činnost charakterisuje
venku mezi obyvatelstvem psaní vašich listů, (na příklad opavská
Deutsche Post nebo Grenzbote), chování se vašich lidí při odvodech!
Zde viditelná ukázka! Byly vydávány německé listy se smutečním
rámcem, pozvání zur Trauerfeier der ersten republikanischen Rekruten
atd. Tak vypadá ta vaše státotvorná práce ve skutečnosti! Vzpomeňte
jen na Frývaldovsko! Vy nám zde vyhrožujete, vyhrožujete československým
menšinám. Zde padla slova, že proti nám použijete obušků, revolverů
a poslanec Simm chce proti nám použíti i hnojných vidlí.
My ovšem již vícekráte jsme na své vlastní kůži zkusili, jak vypadá
tak zvaná německá kultura a jak ji dovede provozovati německá
luza, třebas měla lakýrky, hedvábí a cylindr na hlavě. Víme, jak
vypadá ve skutečnosti ta tak zv. německá kultura, ne ovšem kultura
Goethova a Herdera, neboť nenajdete ani na jediném místě u nás
pomník Goethův a Herderův. Tyto velikány vedla humanita, kdežto
vás vede váš nacionalismus k bestiálnosti a ne k humanitě. Jestliže
vy vyhrožujete, tedy jménem našich českých menšin mohu vám říci
tolik: Naše menšiny nejsou zajíci, aby se vás lekly. Nebáli jsme
se vás za Rakouska, kdy jste měli všechny mocenské trumfy proti
nám, nebojí se vás ani dnes; naše menšiny, to jest ten dělný lid,
který má lásku a svaté nadšení ve svém srdci, ale i paže má z
ocele. Nebojíme se vyhrožování ani násilí, ani demonstrací, my
provokovati nebudeme, zkuste jen... Ale za jednu věc vás prosím:
Vy, pánové z německé strany, kteří ženete německý lid do provokací
a násilností, kteří jste chráněni imunitou a pod tou imunitou
vybízíte lid k násilnostem, prosíme vás, až dojde k těm násilnostem,
abyste si nevzali příklad z rakouských generálů a nebyli dvě stě
kilometrů za frontou, nýbrž v čele toho útočícího lidu na naše
menšiny, abyste poznali na své vlastní kůži, jak se dovedou české
menšiny bránit. (Potlesk!) Jest palčivou otázkou problém
česko-německý. Ale tento ožehavý problém nerozřeší se žádným slovním
siláctvím, žádným radikálčením, žádným terorem. My nejsme přece
Jerichem biblickým, aby vaším křikem padla Československá republika.
Dohodneme se, ale jen rozumnou dohodou od německého lidu k lidu
českému. Vy musíte bez výhrady uznati naši Československou republiku,
musíte loyálně pracovati na rozvoji této Československé republiky,
musíte se vzdáti svého zásadního odporu proti našemu zasahování
do mocenských sfér, musíte svůj národnostní boj podepříti ne zásadou:
účel světí prostředky, ale zásadou mravní, etickou, protože jen
tak vzbudíte úctu k svému zápasu a u nás náladu k určité ústupnosti.
A jestliže se pan posl. Feierfeil dovolává autora resoluce
mezinárodního sjezdu sira Dickensona - že prý jim slíbil autonomii
- pak zapomněl dodati tato slova sira Dickensona: "Dokud
jsou jakékoli pochyby o loyalitě menšin vůči jejich novým státům,
dotud lze těžko očekávati, že by majorita přiznala jim výsady,
kterých by pak mohli využíti proti tomuto státu. V zájmu menšin
jest neobyčejně důležito, aby dokázaly, že pochyby o jejich loyalitě
k novým státům jsou odstraněny. Místní autonomie smí býti popřána
menšinám jen v míře, která jest slučitelna se všeobecný m veřejným
pořádkem státu. To znamená, že tato autonomie, není-li slučitelna
s veřejným všeobecným pořádkem, právě nesmí býti dána. Svoboda
musí se přizpůsobiti potřebám každého státu." Já bych prosil,
abyste si tato slova Dickensonova, kterého se často dovoláváte
a budete dovolávati, vštípili jako otčenáš, protože jen ve splnění
těchto slov vámi budou dány předpoklady, na kterých dojde k dorozumění.
Minula doba násilí a přišla doba argumentů. Dnes již neplatí to
vaše staré "moc je právo", ale platí "právo je
moc", a právo je ovocem poctivě vykonané povinnosti k tomuto
státu, neboť každý bude mít u nás jen to, co si svou prací pro
stát zaslouží. Právě o vás platí slova Masarykova o převychování!
Vy musíte přeměniti svůj šovinistický a mocenský nacionalismus,
váš nacionalismus musí býti kulturní, vedeny v duchu Goetha a
Herdera. Jen tehdy, když půjdete od nacionalismu k humanitě a
ne k bestialitě, bude vytvořeno ono prostředí, v němž bude možna
spolupráce. Do té doby však" to co uznáme za vhodno k zabezpečení
svého státu, uděláme si třeba i proti vaší vůli tak, jako jsme
si zřídili celou Československou republiku bez vás a proti vaší
vůli. Bojovali jsme vždy jen za pravdu, zejména pak v menšinách
a proto jsme přesvědčeni, že dle hesla našeho presidenta "Pravda
vítězí", také vůči vašemu šovinismu a nacionálnímu imperialismu
zvítězí pravda! (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
K slovu se přihlásil pan ministr školství a národní osvěty
dr. Šrobár. Dávám mu slovo.
Ministr školství a nár. osvěty dr. Šrobár: Slavná sněmovno! V debatě byly předneseny některé konkrétní stížnosti. Pokud týkají se orgánů školské správy, učiním, jestliže se tak již nestalo, ještě opatření, aby byly vyšetřeny a aby byla zjednána tam, kde je třeba, náprava. Na jednotlivé náměty a tvrzení považuji za nutno uvésti toto: Ke stížnostem, jako by školními nebo jinými správními orgány byli rodiče nuceni posílati své děti do školy té neb oné národnosti, nutno uvésti, že školská správa neměla podkladu, aby se zabývala takovými stížnostmi z Čech nebo ze Slezska. Všechny stížnosti toho druhu jsou z Moravy a jejich příčinou je lex Perek. Stížnosti proti jeho provádění byly i za Rakouska a byly projednávány před správním soudním dvorem, jako jsou projednávány nyní a doufám, že rozhodnutím Nejvyššího správního soudu se dostaneme k jednotnému provádění tohoto zákona. Zrušení zákona Perkova se ještě žádná ze stran nedožadovala.
Několikráte během debaty byly
srovnávány poměry škol vydržovaných zeměmi a obcemi s poměry škol
menšinových. Pro jasnost věci nutno podotknouti, že menšinové
školy byly vydržovány od 1. ledna 1921 státem. Podle zákona může
býti zřízena t. zv. menšinová škola, když ve školní obci není
veřejné školy s jazykem vyučovacím, který jest mateřským jazykem
dětí v úvahu přicházejících. Zřizují se tedy tyto školy pro minoritu
ve školní obci a z této jejich povahy školy plyne, že nemohou
zpravidla míti tolik žáků, jako má škola zřízená ve školní obci
pro majoritu. K případům, které zde byly uváděny, jako by do menšinových
škol nechodilo vůbec žádné dítko, budiž podotčeno, že v Dyjákovičkách,
v Lukově a Strachotíně není dosud škola otevřena, v Kyjovicích
a Moravanech byly otevřeny teprve nedávno, a to 1. března a 1.
května. Jako příklad slabé návštěvy menšinových škol byly zde
uvedeny menšinové školy v okrese kralovickém. Ve skutečnosti na
okrese kralovickém chodí do menšinové školy v Bezděkově 48 dětí,
v Hluboké 45, ve Stvolnech 27 dětí a v Zahrádce 16 dětí. (Posl.
dr. Juriga: Hanba, že se hanbí slovensky hovoriť, nechť hovorí
po slovensku! Hanbu tomu Slovákovi!)
Místopředseda dr. Hruban
(zvoní): Volám pana posl. dr. Jurigu k pořádku za
tento výrok. (Posl. dr. Juriga: Odrodilec!) Volám vás k
pořádku. (Různé výkřiky. Hluk. - Místopředseda dr. Hruban
zvoní. - Výkřiky posl. Pelikána a dr. Jurigy.)
Ministr dr. Šrobár (pokračuje):
V okrese žlutickém chodí... (Posl. dr. Schollich [německy]:
Teď se tu mstí švindl o československém národě!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Volám pana posl. dr. Schollicha k pořádku.
Ministr dr. Šrobár (pokračuje):
V okrese žlutickém chodí do menšinové školy v Chýši 15 dětí,
v Komárově 20 dětí, v Lubenci 23 dětí, ve Štědré 18 dětí, v Drahovicích
24 dětí. Také v jiných případech byla udána návštěva menšinové
školy mnohem níže než tomu ve skutečnosti jest. Na př. v Bělotíně
nechodí do menšinové školy 8, nýbrž 22 žáků, v Želivsku nikoliv
6, nýbrž 21 žáků. (Různé výkřiky. Hlasy: Ať mluví slovensky!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Prosím o klid.
Ministr dr. Šrobár (pokračuje): ... v Šafově nikoliv 1 dítko, nýbrž 19, v Hradech Nových nikoliv 30, nýbrž 77, v Karl. Varech nikoliv 39, nýbrž 99, v Kozolupech nikoliv 40, nýbrž 76.
Tvrzení, jako by byl vydán výnos,
že mají býti zrušeny veškeré třídy, na něž podle tříletého průměrného
počtu dětí připadá méně než 75 dětí, čímž hrozí prý zrušení dalších
300 německých tříd, postrádá jakéhokoliv podkladu. Takový výnos
vydán nebyl, ani se nepomýšlí jej vydati. (Různé výkřiky.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Žádám o klid.
Ministr dr. Šrobár (pokračuje):
Ve svém prohlášení dne 14. června mluvil jsem výslovně o činnosti
nynějšího předsedy zemské škol. rady, a to ve smyslu podaného
pilného dotazu. Pravil jsem, že nynější předseda zemské školní
rady zrušil pouze 5 jednotřídních škol. Pan posl. Kostka
označil moje tvrzení za nesprávné. Opakuji, že nynější předsednictvo
pražské zemské školní rady nezrušilo žádné jiné jednotřídky, než
oněch 5, jež jsem ve své odpovědi uvedl. (Výkřiky posl. Hancko.)