Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Pánové, sledujte kurs jednotlivých měn. Dnes se těšíme, že koruna stoupla na 10 a několik haléřů. Co to znamená? - čele všech valut v tom handicapu na několik honů napřed jde americký dolar a anglická libra šterlingů. Teprve za ním jde frank, po něm lira a teprve jako jedna z posledních pokulhává československá koruna. Jaké jsou důvody těch valutárních rozdílů, o tom není třeba se zde rozšiřovati, ale pravda jest, že skutečným důvodem jest spekulace bursovní, která si hraje s různými měnami a tedy i s obyvatelstvem každého státu jako žonglér s míčem. A jestliže v londýnské City nebo New Yorku řekne bankovní skupina Rockefellerova a Morgganova: "Tak a tak se to bude dělat", tedy se to také stane, v okamžiku se rozběhnou telegrafické zprávy a my můžeme se těšiti blahému pocitu, že jsme zajištěni a že, až bude nám nejhůře, podají nám ruku angloameričtí kapitalisté a dají nám na 8% určitý obnos, který bude splatný za 25 let, kterého se zbavit nemůžeme a který jest spojen s určitými zárukami, tak těžkými, jak jsem je uvedl na začátku svého rozboru.

Bylo zde mluveno o konsolidaci a velmi vřele zastávali zástupci nejrůznějších skupin tohoto domu názor, že je třeba napraviti dnešní poměry součinností. Pan referent rozpočtového výboru sám prohlásil, že, poněvadž máme valutu dosti dobrou, je naší povinností, abychom pocítili vzájemnou závislost, že při úzkých vztazích jednotlivých států musí všechno směřovati ke konsolidaci ve Střední Evropě. Jak se řídíme zásadou konsolidace v tomto smyslu? Podívejte se na statistická data o počtu nezaměstnaných. V Severní Americe se dnes potlouká 10 mil. lidí nezaměstnaných z různých oborů výroby. Před skončením světové války stálo vždy na každé fabrice severoamerické: "Přijímají se lidé", to znamená: "Dělníci, pojďte pracovat." Dnes tam je kus hadru a na něm stojí: "Dělníci se nepřijímají." To je v Americe, v tom bývalém eldorádu, kam jezdili naši lidé a jezdí ještě ubozí Slováci a vyděděnci z Československé republiky, aby tam našli zaměstnání. V Anglii Lloyd George utekl nedávno do svých lesů ve Skotsku před deputacemi dělníků, které jej stále obléhaly a žádaly na něm, aby byla upravena podpora v nezaměstnanosti a aby byla zavedena i v těch odborech, kde se dosud nevyplácí. Anglie má dnes na 2 mil. nezaměstnaných dělníků.

Bylo by velmi zajímavo věděti, jaké jsou tyto cifry v Československu. Bohužel u nás nemůžeme stanoviti počet nezaměstnaných dělníků, poněvadž podpora v nezaměstnanosti není vyplácena všem kategoriím dělnictva. Ale pokud máme data, jsou dnes podporováni muži počtem 37 tisíc, ženy přes 40 tisíc a členové rodin, kteří mají příspěvek rodinný, čítají rovněž přes 40 tisíc. Ale, pánové, to ještě nerozhoduje. My máme za sebou několik velkých hnutí v různých průmyslech. Jakmile se ozvou dělníci, že by chtěli míti ne přidáno, ale aby jim byla vyplacena mzda taková, jako před tím, postaví se kapitalistický svaz, u nás je pověstnou takovou centrálou československý svaz průmyslníků, s kategorickým imperativem: Na tomto poli není možno s námi vůbec vyjednávati. Nemusím vás snad upomínati na velkou stávku, která byla provedena a skončena v neprospěch stávkujícího dělnictva v kovoprůmyslu, před tím byla stávka, která se dotkla 25 tisíc cihlářských dělníků, před tím a po ní byli ve stávce sklářští a lihovarští dělníci (Hlas: Horníci!) a horníci, na které čeká nová akce teď, poněvadž uplyne smluvní období. (Posl. Blažek: Paritní komise nevyrovnávají ani to, co mají vyrovnati!) To jenom svědčí o tom, že naděje na tento druh spásy dělnictva úplně zklamal, jak jsme to tvrdili od počátku sami.

Pánové, my teď vidíme, že v Evropě - nejenom v Československu, poněvadž tato otázka je jistě mezinárodní a z toho zorného úhlu je třeba ji řešiti - že jsme v hospodářském rozvratu, a z těch států, ve kterých je hospodářský rozvrat, je Rakouská republika na prvém místě. Nuže, my dnes přicházíme, abychom republiku Rakouskou zachránili. V rozpočtovém výboru bylo na můj dotaz, v jakém smyslu je třeba rozuměti důvodové zprávě, že se tam mají urovnati valutární poměry a prospěti hospodářskému stavu v Rakouské republice, že přirozeně 500 milionů Kč nemůže pomoci Rakouské republice, odpověděno, že to je pouze příspěvek a že musí pomoci také ostatní státy. (Výkřiky posl. Blažka.)

Poslanecká sněmovna francouzská se rozhodla, že půjčí 55 milionů franků. Počítaje podle curyšské bursy, bylo by to tedy asi skoro tolik, jako naše úvěrní operace ve výši 500 milionů Kč.

Ale je zajímavo, co píší vídeňské noviny samy. V době, kdy se jedná o zahraniční půjčku, přichází nejen "Arbeiterzeitung", ale i měšťácká žurnalistika vídeňská, se stížnostmi: "Proč si vypůjčujeme z ciziny, což není možno si pomoci sami, což není zde tolik peněz u domácích kapitalistů, kteří by mohli zachrániti svůj stát vlastními prostředky?" Dokonce v jednom časopise čteme, že by stačila 1/5 hotovostí, uložených v bankovních ústavech rakouských na záchranu Rakouské republiky v této finanční krisi. Nuže, dobře řekl soudruh Blažek, že totéž se jeví v Rakouské republice jako v Československu. Československá vláda přišla s premiovou půjčkou. Projektovalo se, že se bude stavěti a že je potřebí k těm stavbám alespoň 100 milionů Kč na první ráz. Páni z československých měšťáckých stran, kteří by měli býti největšími vlastenci, byli vlastně propagátory hnutí proti premiové půjčce a nyní jsme neslyšeli nikde vřelá slova z těchto stran pro premiovou půjčku. Pan ministr financí byl ve velice choulostivém postavení, když musil... (Posl. Stivín: Sami jste proti ní také hlasovali!) Proti premiové půjčce? Já mluvím o vlastenectví buržoasie, my nemusíme odůvodňovati vlastenectví dělnických stran. K tomu ostatně můžeme přijíti. Pan ministr financí pravil, že premiová půjčka skončila s úžasným debaklem a že vláda je tam, kde byla před tím. Teď se to má udělati tak, že @a konto těch vyrovnání, zejména při válečných půjčkách, má se premiová půjčka nějak umístiti a mají se titry válečných půjček přeměniti v premiovou půjčku.

Ve Vídni v době všeobecné krise, jak bylo sděleno i jak jsme byli svědky a na základě zpráv časopiseckých jsou všecky kabarety a všecky bary a noční místnosti plny, tam se miliony utrácejí přes noc. (Hlas: Za vydřené miliony!), miliony vydřené na ubohých rakouských dělnících. A nyní se ptám zejména socialistických stran, ze kterých bylo poukazováno, že jest povinností všech socialistických stran pomáhati rakouské republice jako proletářskému státu: Kdo v té rakouské republice je u vesla vládního, kdo vede rakouskou republiku? Není-li to právě výlupek měšťáckého státu? Jedna z příčin hospodářského rozvratu je, že socialistické strany nebyly s to provésti úpravu hospodářských poměrů ve smyslu programu socialistického.

Dnes stojí v čele rakouského státu klerikál Seipel a všechno, co drží reakci Rakouska. A tomuto klerikánímu režimu přicházíme na pomoc, a říká se: my pomáháme rakouským dělníkům. (Posl. dr. Juriga: Napravujú sa Češi, stávajú sa klerikálnymi!) To je asi taková náprava jako když teploměr spadne na bod mrazu. (Posl. dr. Mazanec: My u nás také jsme pod bodem mrazu!) To dosvědčily volby v Německém Brodě, pane poslanče Mazanče! (Posl. Myslivec: Jsme s nimi spokojeni!) My ještě více.

Vážení pánové, je třeba jen uvážiti, do jaké míry je možno pomoci tímto způsobem. Podle našeho přesvědčení jsou to pouze příštipky, které na velikou díru naprosto nestačí. Ještě několik poznámek dovolil bych si k vývodům jednoho z nejbojovnějších mluvčí takové strany, jakou je národní demokracie. Pan dr. Rašín, který svého času napsal, když byl ve vězení rakouském, knihu o národním hospodářství, zabýval se problémy finančně-politickými, ale má ve svých vývodech, zejména politických, v parlamentě zvláštní způsob, který nechci charakterisovati. Dnes mne při nejmenším zarazilo to, co řekl, ačkoliv jsem zvyklý u něho na dosti ostrá slova, že jest nutno tvrdě proti obyvatelstvu rakouské republiky vystoupiti. Bohužel, pan dr. Rašín zůstal nám vysvětlení dlužen, jak si tu tvrdost vlastně představuje. Mají tam zakročiti bajonety tamnějších vojáků proti dělnictvu, domáhajícímu se zlepšení svých poměrů, zvýšení mezd, proti úředníkům, kteří chtějí míti úpravu svých platů. Potom řekl p. dr. Rašín: "Na základě poctivosti dojdete k dobrým cílům". Ovšem poctivost podle p. dr. Rašín a je pojmem neobyčejně pružným. Poctivostí v jeho smyslu jest bráti 30 až 50 % dividendy a rozdělovati milionové tantiemy členům správní rady Živnostenské banky. Mezitím co kapitalisté a vydřiduši tohoto typu berou statisíce, trpí statisíce dělníků československých bídu a jsou vyhazováni ze zaměstnání.

To jest poctivost podle p. dr. Rašína. Považujeme, vážení pánové, půjčku Rakousku se stanoviska mezinárodního za prejudic, a jestliže se jedná dnes o republiku Rakouskou, nezapomínejte, že zde máme ještě jinou republiku, která je při nejmenším ve stejných hospodářských nesnázích materielních - politicky je pevná - jest to sovětská Rus. V tomto směru nevykonala vláda československá, co bylo její povinností. Na sovětské Rusi jest dnes, nebude-li v příštích dvou měsících postaráno o dopravu požívatin, obilí nebo mouky, po případě jiných druhů výživných látek, ohroženo 20 milionů lidí. To jest z důvodů sociálně - humanitních povinností všech států, nejen Československa, aby přiskočily na pomoc, poněvadž, vážení pánové, nezapomeňte: Rusko dnes, které jest v tísni, jest Ruskem budoucím, které co do rozsahu a počtu obyvatelstva patří již dnes k největším státům na kontinentě, a ne Rusko Československa, ale Československo Ruska bude potřebovati, a k tomu bude třeba, aby Rusko přijalo, co Československo má nazbyt exportního ve svém obchodě.

Náš stát Československý je exportním státem a je třeba dnes hledati přátele za hranicemi, nejen ve Vídni, ale také na východě. Ostatně ve střední Evropě bylo řečeno, že státy musí se konsolidovati. Jak chcete konsolidovati Evropu, když ponecháváte největší část Evropy úplně stranou? To jest tělo bez hlavy, to je trup, který nemá hlavu, který je odsouzen k zániku, nedojde-li k nějaké konsolidaci. V tomto směru jest třeba upravení hospodářských i obchodních styků se sovětovým Ruskem. Z toho důvodu, jak jsem řekl, považujeme rakouskou půjčku za prejudic, který mravně zavazuje vládu ke stejným opatřením k ostatním státům, zejména k Rusku. Dnes trpí jeho obyvatelstvo a strádá. Nezapomínejte, že je největším státem co do počtu i rozsahu a že ho malé Československo bude potřebovati pro svůj vývoz, zejména pro vývoz továrních výrobků. Pomoci je nutno ihned a neodkladně. Uvidíme, jak si bude naše vláda počínati a co podnikne.

Rozhodli jsme se hlasovati pro úvěr Rakousku, ale žádáme, aby zásady uváděné vzhledem k němu byly dodrženy přesně také v zájmu domácího hospodářství v poměru k sovětskému Rusku.

Vážení pánové, ještě několik slov. Bylo zde řečeno, že se Rakousko jinak bude museti hroziti útoků grenadýra s vysokými botami a lískovkou v nich. Vážení pánové! Přijde grenadýr s lískovkou, ale nepřijde z Ruska a ze severu, nýbrž přijde odjinud, a prvním z grenadýrů, který udělá pořádek, bude revoluční proletariát z Československa. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan dr. Kafka.

Posl. dr. Kafka (německy): Dámy a pánové! Neměl jsem v úmyslu zasáhnouti do této rozpravy. Měl jsem již možnost vyložiti naše stanovisko v zahraničním výboru a zdálo se mi nepotřebným činiti totéž ještě jednou v plné schůzi sněmovny. Jestliže jsem se přes to hlásil ke slovu, stalo se to proto, že mi pan referent zahraničního výboru a zvláště hlavní řečník z české strany, myslím, dosud jediný řečník z české strany, pan dr. Rašín, k tomu zavdal podnět, abych neužil slova vyprovokoval.

Bylo již poukázáno na to, že pan referent zahraničního výboru sice tvrdil, že jako referent chce podati zprávy o všem, co se stalo v zahraničním výboru, že však přece poněkud nespravedlivě rozdělil příliš mnoho světla a stínu při tomto podávání zprávy, když poskytl poněkud široké pole svému vlastnímu stanovisku a i když v skutku úplně správně podával zprávu o událostech a zvláště o návrzích, které byly podány v zahraničním výboru; při tom však sice plnou váhu položil na uvedení opačných důvodů, nedopřál však místa důvodům, které jsme uvedli pro naše podněty.

Pouze toto bych však ještě nepovažoval za podnět, zabývati se vývody pana referenta kolegy dr. Hnídka, kdyby se také zde v jeho vývodech opět neopakovaly dvě myšlenky, které jsme slyšeli v zahraničním výboru a kterých nemůžeme nechati, abychom na ně neodpověděli.

Jedna myšlenka jest, že jestliže nyní tvrdíme, že Rakousko jest života neschopno nebo těžce života schopno, jest to skvělým důkazem pro tak zvanou vykořisťovací theorii ve starém Rakousku, ona myšlenka, která byla vržena do mas a tam natropila nesmírně mnoho zmatku a neštěstí.

Dámy a pánové! Chci zde být docela stručný. Neboť domnívám se, že pan kolega Hnídek sám nevěří ani na chvíli správnosti a přesvědčivosti tohoto dovozování. Domnívá se skutečně někdo, že se tím to způsobem podá důkaz pro podivuhodnou vykořisťovací theorii, pro to, jestliže se roztrhne hospodářské společenství po staletí trvající a uvnitř se zanechá malá oasa bez spojení a oloupena o své přirozené vztahy, že tato oasa od počátku žila jen na cizí útraty a byla jen příživníkem na tomto velikém hospodářském tělesu a že toto roztržení naopak neodkryje vzájemného střídavého oplodňování v původním velkém hospodářském organismu.

Druhou myšlenku řekl pan dr. Hnídek v zahraničním výboru a dnes ji opakoval, a to je, že Rakušané dělají celou svou politiku, aby dokázali, že sami nemohou žíti, aby udrželi na životě myšlenku připojení a určitým způsobem neustále demonstrovali proti mírovým smlouvám a proti duchu mírových smluv. Rakušané, míní se tím, dobrovolně se tedy vydávají do stavu zbídačení, jen aby podali politický demonstrační důkaz. Jest k tomu skutečně potřebí, aby se člověk mimořádně silně opanoval, aby se proti takovýmto důvodům vyhnul ostrým slovům. (Souhlas na levici.) Mohu jen říci, že mně tento důvod velmi silně připomíná onen, který zde uvedl pan dr. Kramář ve velké politické rozpravě, kde s povýšeně ironickým úsměvem řekl: "Německo by mohlo platiti, jen kdyby Německo chtělo". Na číslicích mu nezáleželo, ať to bylo 132 miliard, nebo jakákoliv jiná čísla, Německo může platiti, jen chce-li. Pan dr. Kramář podle své minulosti jest finančním politikem. To mu však nevadí, aby postavil tvrzení, od nichž nyní již ustoupil každý vážný národní hospodář světa. Panu dr. Kramářovi jest úplně lhostejno, sejde-li se konference mezinárodních finančních veličin a výslovně musí prohlásiti, že platební schopnost Německa stran těchto miliard jest odůvodněna. On staví zde demagogicky toto tvrzení a jest to právě takové demagogické tvrzení, říká-li se, že důvodem tohoto zbídačení Rakouska jest jen demonstrační rakouská politika. Pan dr. Hnídek má v kapse jeden prostředek. Tímto prostředkem jest, že říká: "Rakušané mají přece dělat, jako to dělalo Československo". Dámy a pánové! Proč zapomíná pan dr. Hnídek na rozdíl, na který jinak sice nikdy nezapomíná, na rozdíl mezi státy vítěznými a státy přemoženými (Souhlas na levici.), proč zapomíná pan dr. Hnídek v této chvíli, že Rakousko může zajíti pod reparačním břemenem, že nad Rakouskem visí Damoklův meč neoprávněného reparačního břemena? A proč zapomíná tohoto jemného rozdílu mezi přemoženými státy a státy vítěznými, který jinak vždy činí, proč zapomíná na skutečnost, že když zasedala mírová konference, československý stát byl vždy budován se zřeteli strategickými, národohospodářskými a jakýmikoliv jinými zřeteli, aby se mu dal tvar pokud možno schopný života, kdežto při Rakousku se nemohlo již užíti tohoto měřítka, i kdyby se ho bylo chtělo užíti, poněvadž sousední státy z hospodářských a strategických důvodů chtěly vésti hranice tak, že pro Rakousko i již nic více nezbylo.

A pak, pánové, dovolte mi k vývodům pana dr. Hnídka ještě malou poznámku. Pan dr. Hnídek na konci své řeči řekl: Chceme tímto návrhem podati důkaz loyality k Rakousku, Pan dr. Hnídek však, bohužel, zapomněl, přes to, že jeho referát trvali jen několik minut, že na začátku svého referátu řekl: "Co jest tento návrh v celku? Není nic jiného než konverse dluhů". Pánové! Konversí dluhů k tomu ještě s podmínkami, jichž nelze nazvati právě skvělými, nedokazuje se podle mého mínění vynikající loyalita.(Souhlas na levici.) Jest řešiti tuto hádanku. Pan kol. Hnídek stojí v místnosti, jež má dvě o na a mluví z obou oken. Jedno okno jest obráceno do úzké české zastrčené ulice, kde stojí dav lidí, který jest zvyklý býti štván proti Rakousku a který proto nerozumí, proč se vůbec poskytuje Rakousku úvěr. Těch se týkala i první část. A pak se obrátí pan dr. Hnídek ke druhému oknu obrácenému do velké mezinárodní třídy a tam musí prohlásiti, že se tento úvěr poskytuje, aby se dokázala loyalita k Rakousku, aby se vyhovělo mezinárodní blahovůli pro Rakousko a tímto i způsobem, řekněme čestně, vydřel dobrý dojem. Dámy a pánové! Nyní dovolte mi docela krátce několik poznámek k vývodům pana dr. Rašína. Musím říci, že i zřídka mě nějaká řeč tak rozrušila a roztrpčila, jako řeč pana dr. Rašína. Pan dr. Rašín jest finanční politik, o jehož významu nechci pochybovati ani slovem. Pana dr. Rašína v oboru finanční politiky chci bráti vážně. Také on v dnešní své řeči řekl několik pravd, avšak těchto několik pravd utápí se v moři záští, v moři cynického pohrdání, v moři takové hrdosti, která podle mého názoru jest ze všech i hrdostí nejnesympatičtější, v hrdosti zbohatlíka vůči zchudlému. (Souhlas na levici.) Pánové! Za takovýchto okolností bude snad zbytečně zabývati se blíže vývody pana dr. Rašína. Avšak rád bych přece upozornil na to, že se takovými čísly, vyčtenými ze zažloutlých knih nebo některých novinářských článků, nemůže dokázati nic o významu tak velkého o problému, jako jest problém Rakouska. A pak, velectění pánové, v tomto státě jest příliš málo oblíbeno, připomínati příklad Švýcarska a tím podivuhodněji se nás dotklo, že se právě v této hospodářské otázce sáhlo ke srovnání mezi Rakouskem a Švýcarskem, přes to, že každý povrchní znalec poměrů na obou stranách musí říci, že tam jde o přirozený organismus pospolitosti, vytvořený staletími, a zde o kus zbytku velké hospodářské pospolitosti, který uměle zbyl. Chce-li někdo odtamtud vzíti srovnání o schopnosti k životu, pak myslím, zajisté dokazuje, že v tomto případě nechce nebo nepřeje si posuzovati nestranně. Dámy a pánové! Znám jediný recept, a to jest recept svépomoci. Pravím, my nemáme proti tomuto receptu ani v nejmenším práva činiti námitky a myslím, že také žádný vážný rakouský politik neřekne nikdy nic proti tomuto receptu. Avšak proti pánům, kteří zde vystupují jako mentoři a rádci s receptem svépomoci, vůči těm pánům lze si přece odvážiti otázky, zda jsou oprávněni mluviti o svépomoci tito pánové, kteří Rakousku znemožňují provozovati takovou politiku, kterou samo pro sebe považuje za politiku svépomoci, a to jest politika připojení Rakouska k Německu. (Souhlas na levici.) Staly se chyby, jsem dalek toho, abych schvaloval všechno, co se v Rakousku stalo. Staly se chyby, avšak řekl bych, že všechny tyto chyby vyplynuly z nezdravé půdy, na které se musilo pracovati, vyplynuly z umělé politiky, k níž jste Rakousko nutili, poněvadž jste mu nedovolili provozovati přirozenou politiku.

Ještě docela krátce k řeči pana dr. Rašína. Pan dr. Rašín řekl: Hlasuji pro úvěr ne tak z hospodářských důvodů, nýbrž z důvodů politických, hlasuji proto pro úvěr, poněvadž tím chceme přinésti důkaz, že zprávy, jakoby Československá republika měla nějaký podíl na tomto osudu, k němuž nyní Rakousko dospělo, rozšiřované rakouskými a československými Němci myslím, že technický výraz v češtině, jehož nelze přeložiti, jest "klepy" - jsou klamné. Nechceme naprosto mluviti o jednotlivostech, nechceme rozvinovati listinu důkazů, jež jsme nashromáždili od roku 1918 do dnešního dne, však to můžeme říci, kdyby někdo chtěl býti v pochybnosti o náladě, jakou pří nejmenším první vlády tohoto státu chovaly k Rakousku, pak potřebuje jen slyšeti slova dr. Rašína, který byl ministrem financí těchto vlád. Věříte skutečně, že pán, který nyní s takovou záští mluví o Rakousku, mohl provozovati jako ministr financí politiku přátelství, sblížení, poskytnutí pomoci? Avšak nechceme mluviti o poskytnutí pomoci, nechceme mluviti o loyalitě: Pánové, ujasněme si přece, v mezinárodním styku docela tak, jako i v soukromém styku nejedná se z citového hlediska, nýbrž jedná se z hlediska egoistických zájmů. Nemáme to nikomu za zlé v mezinárodním styku, uplatní-li svůj zdravý egoismus. Avšak pokládáme za zlé, jestliže obráceně místo zdravého egoismu se provozuje pro nějaké vsugerované minulé hříchy politika nepřízně, přemrštěné citlivosti a pomsty. S tohoto hlediska přemrštěné citlivosti pozoruji však politiku, kterou provozuje část dohody proti myšlence připojení. Versaillský mír a ostatní mírové smlouvy na mnoha místech těžce porobily právo sebeurčení. Avšak musím říci, že nejtíže znásilněna a nejméně lze tonu rozuměti a na nejcitlivějším místě postižena byla tato myšlenka stran Rakouska. To u možno rozuměti, jestliže reálné zájmy nutí nebo zdají se, že nutí některý stát, aby se obrátil proti nějakému uplatňování zásadní nebo mravní myšlenky. Avšak při připojení Rakouska nebylo reálných zájmů, neprojevoval se zdravý egoismus, nešlo o nic jiného než o myšlenku prestiže Francie, než o tu nezdravou představu, že přece poražené Německo nesmí z této války vyjíti se ziskem na území a lidech. A tato politika prestiže, od níž ponenáhlu celá dohoda počíná ustupovati, tato politika prestiže, která již i v samé Francii našla nepřátele, nikoliv při nějakých komunisticky nebo zvlášť na levo orientovaných mužích, nýbrž v mužích jako Paul Hervé, tuto politiku prestiže máme také dělati, má ji také dělati československý stát? Nechci mluviti o tom, jak my o tom myslíme, nýbrž o tom, jak československý stát musil by o této otázce mysliti. Myslím, že všem jest vám zajisté jasno, že myšlenka, jíž mnozí z vás kdysi podléhali, že jest velmi krásné žíti v oase uprostřed států se špatnou valutou, že se tato myšlenka ukázala jako úplně pochybená a že byste byli rádi, kdybyste mohli žíti a pracovati v jiném sousedství a jiném okolí. Dámy a pánové! Avšak něco jiného mezi možnostmi nebezpečí, jehož se Československá republika stále bojí, jest zvláště obávanou myšlenka dunajské federace s ozdobou anebo bez ozdoby restaurace Habsburků. A nemyslíte skutečně, pánové, že se toto nebezpečí, jestliže se ho již bojíte, nedá účinněji odstraniti než připojením Rakouska k Německu? Nemyslíte, že tato přirozená politika jest daleko účinnějším bojem proti tomuto nebezpečí než ještě sebe dražší a bezúčelnější mobilisace? A proto jsme úplně přesně projevili své stanovisko k této otázce resolučním návrhem, který vám doporučuji, abyste přijali.

Co se týká návrhu úvěru samého, jen docela málo slov. Neschvalujeme politické situace a oněch okolností, které k tomu vedly, že Rakousko tímto způsobem vůbec bylo zataženo do politiky úvěru. Odsuzujeme, že tento návrh byl spojen zvláště s politickými důvody, které s ním nemají docela nic společného a které jsou jakýmsi ekvivalentem politického plnění. Neschvalujeme, že podmínky návrhu byly tak formulovány, že jsou tísnivé a v mnoha bodech znamenají omezení rakouské suverenity, všecko věci, na které bylo již poukázáno s jiné strany. Jestliže se přes to rozhodujeme hlasovati pro tento návrh, děje se to s toho hlediska, že nemáme svědomí odmítati byť jen zdánlivou pomoc, kterou Rakousko v této nouzi očekává a poněvadž také nemáme svědomí přivoditi tím snad ztížení politické a hospodářské situace Rakouska, že bychom zde nějakým způsobem přispěli k odmítnutí úvěru. Dámy a pánové! Ty dvě výseče, které neradi vidíte ve svých řadách, budou dnes poskytovati obraz, jaký se zřídka ukazuje u politických otázek. Bude několik lidí seděti a většina bude státi. Avšak neklamte se v tom, že to jest jenom rozdíl v odstínech. Ve velké otázce rakouského problému, otázce, co přejeme Rakousku, v otázce připojení, stojíme zde od nejkrajnějšího pravého křídla až k nejkrajnějšímu levému křídlu sjednoceni. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Josef Mayer.

Posl. Jos. Mayer (německy): Slavná sněmovno! Jest zajisté potřebí, abych se zřetelem na různosti mínění stran sdružených v parlamentním svazu k tomuto návrhu označil také stanovisko naší strany k této otázce. Oznamuji napřed, že pro tento návrh budeme hlasovati, prohlašuji však také zároveň, že v pojímání toho, jak došlo k tomuto návrhu, jsme zajisté jednoho smýšlení a po té stránce myslím, byli také řečníci zástupců oné skupiny, která není zastoupena v německém parlamentním svazu, téhož stanoviska. Rozhodnutí hlasovati pro návrh není pro mě a také pro moji stranu lehkým a zajisté jest právě tak těžkým jako mně, také všem, kteří hlasují pro něj z německé strany. Zabývati se ještě jednou důvody pokládám za zbytečné. Chtěl bych však poukázati na to, že věci, které se objevily od lánské smlouvy, přece to poněkud usnadňují, dnes o té věci jinak jednati, než tehdy přímo po vyhlášení a uvedení ve známost ujednání lánských či pražských.

Můžeme přísně rozlišovati ze dvou hledisek, hospodářského a politického. V hospodářském pomáhati a společně působiti byli jsme již napřed vlastně všichni za jedno. Průvodní zjevy, které nám ztížily, ba přímo znemožnily také zde spolupracovati, byly politického druhu. A dnes máme před sebou něco z prvé části, co jsme již dříve nechtěli odmítati. A jestliže se nyní vedle toho díváme na druhou politickou část, jest vlastně v poměru k tomu, jak jsme se to tehdy dověděli, těmi zjevy přece již silně seslabená. Chtěl bych poukázati na to, že ujednání lánské smlouvy v politickém oboru několikráte byla v časopisech zúčastněnými stranami seslabena a odvolána. Dementoval dr. Beneš, dementoval Schober, se všech stran se popíralo, co vlastně bylo vyjednáno, a tím se již seslabily účinky politické smlouvy dříve, než se mohly projeviti. Avšak neklamme se! Schober pro lánskou smlouvu padl. Kdyby byl nešel tehdy ihned, byl by pozdější jeho odchod nezbytným následkem lánských ujednání a tím jest projeveno, že politická část lánských ujednání byla také Rakouskem rozhodně odmítnuta. Domnívám se také, že lánská smlouva, pokud obsahuje politické věci, nikdy nemůže nabýti účinnosti; co si tehdy pražští páni představovali a čeho chtěli dosíci, ztroskotá napřed na zdravém smyslu. Rakušanů.

Jestliže nyní několika slovy načrtávám hospodářskou stránku této celé otázky, chtěl bych poukázati také na to, že v Rakousku bylo vždy možno zřetelně pozorovati kolísání na dvě strany. Rakušanům v jejich zoufalství mnoho nezbývalo, ale měli přece dvě cesty před sebou. A nečiním jim ovšem výtky, že se nikdy nerozhodli s určitou důsledností pro tu neb onu. Dlouhou dobu dopřávalo Rakousko sluchu, zajisté jeho většina, vždy a vždy znovu lákajícím slovům vítězných států, nebo států, které ve válce získaly, stále a stále čerpalo naději a čekalo, že pomoc přijde odtamtud. Domnívali se, že je zde vážná snaha mimořádnými úvěry pomoci Rakousku na nohy, rozřešiti otázku valuty a dali se odtlačiti tím od druhé cesty, kterou jsem, pokud jsem ještě sám byl dole ve Vídni, označoval za správnější, to jest již několikráte zmíněná myšlenka připojení. Byl jsem svědkem té chvíle, kde se ustavující Národní shromáždění v historické síni zemské sněmovny ve Vídni, usneslo jednohlasně a nadšeně na návrh tehdejšího vůdce německých sociálních demokratů, zemřelého dr. Adlera, připojiti se k Německu. Byl to povznášející okamžik. Pod dojmem Wilsonových bodů bylo nám úplně jasno, že tento projev vůle nemůže býti z žádné strany rušen. Rozčarování bylo ovšem tím větší, avšak bylo mezi námi mnoho lidí, kteří až do chvíle, než se stal opak, vždy na to věřili a vždy ještě byli toho mínění, že tato idea podmínek pro příměří skutečně musí proraziti. Rakušané, ač se jim tak špatně daří, nepociťují to snad tak krutě jako my, že se to tak nestalo, a tato okolnost to snad byla, která je časem odklonila od jedině správné idey, aby důsledně opět a opět se vším nátlakem žádali připojení a nečekali pomoci od úvěrních akcí, jež jsme nyní po 3 roky opět a opět viděli v nových odstínech, jejichž účinek se dodnes však rovnal nule. To, co se vždy dalo, byly drobty, aby se povznesla mysl, nebylo však nikdy vážné vůle Rakušanům vážně pomoci. Lze to také chápati, že dohoda, která je také v peněžních nesnázích, v tomto směru chce najednou jedné straně pomoci, od níž naopak čekala, že od ní něco dostane. Vaši zástupci dělali tehdy zcela neuvěřitelné obličeje, když skutečně poznali poměry ve Vídni, neboť páni v Paříži, kteří dělali mír nebo nepokoj, neznali tehdy naprosto hospodářských poměrů ve starém Rakousku, neboť jinak by nebyli mohli vynésti takový rozsudek, jak jsme to musili na vlastním těle zažíti. Že nyní zdejší republika jest najednou takovou částí, která chce nyní s vyhlídkou na zisk učiniti rozhodný krok v otázce úvěru, vzbuzuje zvláštní domněnku ve mně, který spatřil velkou pohotovost pomoci Rakousku, kterou páni několikráte také zde při rozpravě a ve výboru zdůraznili a z níž jsem vlastně nikdy nic nespatřil. Slyšel jsem, že pan dr. Rašín poukázal na to, což také mohu dosvědčiti a dosvědčil bych, že československá vláda na počátku nouze ve Vídni a Rakousku ráda byla ochotna ku pomoci, aby rozptýlila rozpaky vídeňské vlády. Myslím, že jsem ve výboru zřetelně mluvil a divím se, že mi nebylo porozuměno. Tvrdil jsem totiž právě opak a byl jsem několikráte svědkem, jak se nám odtud hezky zlomyslným způsobem dalo cítiti, že majetná část jest Čechei a nikoliv Rakousko a že Rakousko jest část, která má jíti žebrat. Bylo-li něco dáno, musí se to vždy, i když je bída, něčím pozlatiti. Pánové nebyli právě vybíraví v plněních, která za to žádali. Jest příznačné, že jednou se žádá dvorní vůz a tento dvorní vůz byl laskavě přijat za několik vagonů uhlí. (Německé výkřiky: A na co to?) K příjezdu pana presidenta. A jest to zajisté zřejmě přiměřené republikánským poměrům a tehdy bylo žádáno a poněvadž tehdy těchto vozů bylo ve Vídni nadbytek, rády se daly k volnému použití. Můžete však z toho věděti, jakým způsobem se pracovalo, aby se ubohým Rakušanům život pokud možno ztrpčil. Šlo se ještě dále. Byli dokonce ustanoveni překupníci, jichž musili Rakušané užívati, aby dostali opět několik vagonů uhlí, a říkalo se: "Toho a toho překupníka vidějí raději, než jiné, a chce-li se dostati s úspěchem od československé vlády uhlí, jest třeba obrátiti se na něj." A uhlí, které se dodávalo, bylo podle toho! Více vody než uhlí. Zažili jsme poměry, které vzbuzovaly hrůzu; a kdo prodělal ve Vídni zimu, může přibližně určiti, jakou laskavost učinila československá vláda Rakousku. Nuže, dnes vidíme ochotu přispěti v jiném světle. Že při věci rozhodují vždy politické myšlenky v pozadí o tom, bylo již široce a dlouze promluveno. Mohu tedy pres to přejíti. Nemohu však přejíti přes to, abych také dnes znovu nezdůraznil, že se Rakousko těmito malichernými dary z milosti, žebráckými drobty nedá zadržeti od sledování již dříve jmenovaného konečného cíle. Pro Rakousko jest jen jediná pomoc, jest to návrat k mateřské zemi, nutnost připojiti se. (Souhlas na levici.) Že páni s druhé strany rádi to nevidí, shledávám ovšem také velmi pochopitelným, neboť v této souvislosti bude také nadhozena otázka naší budoucnosti a my můžeme určitě s tím počítati, že utváření ve střední Evropě bude tím vůbec v krátku či delší době znovu nadhozeno a pak musí býti znovu rozřešeno. U nás myšlenka sebeurčení a přání v krátkosti či v delší době dosíci spojení s bratrským národem v Německu nikdy neumlkla a jest samozřejmé, že musí býti ještě živější ve chvíli, kdy Rakousko najde spojení, a pak bude pro nás jen otázkou vývoje, zda najdeme cestu na druhou stranu sami nebo - čemuž konečně Bůh račiž zabrániti Češi s námi. Neboť jest skutečností, že utvoření Evropy s klínem v mase německého národa jest na trvale nemožným a minulost nás učí, že státní útvar, který se zde nazývá Československo, ve svém dějinném vývoji většinou vystupoval jako německý spolkový stát. Tomuto vývoji můžeme hleděti s klidem vstříc, nechceme však při tom kráčeti dvěmi cestami, nýbrž chceme cíl jako jedině správný a přímý míti před očima a páni s druhé strany nechť se nediví také tomuto našemu myšlenkovému pochodu. Kdy byste skutečně na tom byli měli zájem získati nás pro vaší státní myšlenku, měli byste v těchto třech letech své republiky dosti příležitosti, přiblížiti se k nám, a jestliže se v tomto směru dnes tážete, zda jste něco učinili, abyste se k nám přiblížili, musí vám všecky strany, které zde sedí, odpověděti veřejným "ne". Prostředky, jichž jste dosud užívali, abyste zde získali náš zájem pro státní myšlenku, nedostačují, aby vzbudily v nás lásku a příchylnost k Československé republice, a pokud takovýchto prostředků nenajdete, potud nesmíte se také diviti, jestliže z našich úst slyšíte takové řeči. (Potlesk na levici.)