Mám v úmyslu jen poukázati na tři momenty, které, jak myslím, nebyly zde dostatečně probrány, které však přece vyznačují podstatu této předlohy. Nejprve je to okolnost, že úvěr, který Československá republika poskytuje Rakousku, přechází v úvěr Svazu národů v okamžiku, kdy Rakousku bude slíben takový úvěr svazový. A tu, myslím, by bylo přece dobře věděti, zda jsou pravdivé zprávy, které kdysi zněly v tom smyslu, že pan ministr zahraničních věcí dr. Beneš se v Janově vyslovil proti tomu, aby se na denní pořádek janovské konference položila generální zástavní práva vítězných zemí proti Rakousku, a zda jest správno, že Italie chtěla prosaditi, aby se mluvilo o vrácení těchto generálních práv zástavních, že však od tohoto rozhovoru bylo k odporu Malé dohody, jistě pana ministra zahraničních věcí dra Beneše, upuštěno s odůvodněním, že tato věc nebyla na programu konference janovské. Shoduje-li se tato zpráva s pravdou, pak myslím, dámy a pánové, že nutno tomuto chování zástupce české vlády přikládati veliký význam v poměru k předloze, o níž tu jednáme.
Za druhé: Pan kolega Taub se domníval, že akcie místních drah, které se v této předloze dávají do zástavy, budou zajisté převzaty za nízký kurs. Já ovšem nevím, v jakém kursu se pojaly do účtu. Avšak v tomto směru chtěl bych poukázati na poznámku finančního ministra dra Gürtlera, který při poradách o této předloze v rakouské národní radě sám uvedl, že samozřejmě příslušné správy mají vždy možnost dividendy akcií, které přicházejí v úvahu, snížiti tak, že ti majitelé, kteří nejsou národnosti české, nemají na majetku těchto akcií vůbec žádného zájmu; jinými slovy: chtěl jsem říci, že bude-li československá vláda chtíti, nebudou míti akcie těchto místních drah potud ceny, pokud nejsou v českých rukách. K tomu, velectěné dámy a pánové, zcela určitě také dojde. Politika české vlády bude se nepochybně pohybovati tímto směrem.
A konečně zcela krátký paprsek na to, co bylo dnes již touto předlohou vyděláno: je to maličkost jednoho a půl milionu korun, které byly již jako provise za sprostředkování úvěru vyplaceny na tento úvěr, který tu máme povoliti. Vidíte tedy, dámy a pánové - a je samozřejmo, že Živnobanka, které je přece také pan dr. Rašín zajisté velmi blízko - je při těchto podnicích účastněna v první řadě, že při všech těchto podnicích zajisté nebude aspoň zkrácen zájem sprostředkujících bank. Tolik o finančním významu předlohy.
Politicky, dámy a pánové, platí o této předloze opravdu staré římské rčení: "Timeo Danaos et dona ferentes". Konstatuji nejprve, že pan ministr zahraničních věcí dr. Beneš svého času na moji otázku o tom učiněnou ve výboru zahraničním výslovně prohlásil, že pražské úmluvy tvoří celek, a že jim samozřejmě nutno rozuměti tak, že jedna bez druhé nemůže vstoupiti v platnost. To konstatoval výslovně. Naproti tomu zjišťuji, že sněmovna má dnes za úkol podati zde svůj úsudek o části těchto úmluv, aniž oficielně zná úmluvy politické. Domnívám se, že to odporuje povaze parlamentarismu. I když pan zpravodaj zahraničního výboru zastupoval názor, že úmluvy prý nepotřebují politické ratifikace parlamentem, pak tvrdím, že přes to přece měly býti předloženy, poněvadž jsou v nejužší souvislosti s touto finanční předlohou, která se má předložiti sněmovně.
Nuže, dámy a pánové, musíme tuto předlohu posuzovati ovšem nejenom se stanoviska rakouského, nýbrž také se stanoviska politiky své, to jest politiky Němců ze sudetských zemí. A domníváme se, že zde možno říci, že těmito úmluvami, které tu v Praze a v Lánech kancléř Schober svého času ujednal, dostalo se nám sudetským Němcům vděčnosti rakouského domu, která je již příslovečně známa. Nebojím se zjistiti, že politika, kterou v této otázce sledoval rakouský kabinet - a činím za tuto politiku zodpovědna v první řadě Schobera - je toho druhu, že se křižuje se zájmy, které máme zastupovati a hájiti. Avšak v politice samozřejmě nelze počítati s díkem nebo uznáním. Jinak bych musil říci: To je patrně dík, jehož se nám dostává za to, že jsme se v roce 1918 jednohlasně připojili k Rakousku.
Avšak pánům se dostalo také již díku s druhé strany, neboť dnes jsme se již dověděli, co to značí, když se Rakousko dá jako dlužník do područí české vládě.
Bylo zde nyní dovozováno, že to není pravda, že československá vláda prý neprovozovala politiku proti Vídni. Nechci se touto otázkou blíže zabývati, myslím, že každému, kdo měl příležitost zažíti doby po převratu, byla politika tehdejších rozhodujících pánů v Praze dosti jasná a zřejmá. Snad jen ještě scházelo, aby páni čeští politikové veřejně projevili své přání, aby tato Vídeň a toto Rakousko zašlo. Podnikli zajisté všecko, co by k tomu mohlo vésti, a o tom by mohli pánové, kteří měli příležitost tyto věci ve Vídni sledovati, s dostatek vyprávěti. Avšak, dámy a pánové, poznamenává se zde, a dnes opět byla učiněna zmínka, že tvrzením, že německé Rakousko není schopno života, by bylo vlastně dokázáno, že dřívější německé Rakousko, totiž pokud bylo ve svazku rakouské monarchie, bylo vydržováno zeměmi sudetskými.
Lituji, že vážný politik může vůbec takové srovnání činiti. Nelze přece z jednoho tvrzení odvozovati druhého, nelze přece tehdejšího státu, který byl jednotným hospodářským a celním územím, libovolně omezovati a děliti na nějaké díly. To je přece úplně dětsky názor, jímž se nelze ani vážně zabývati. Co se ostatně týče otázky připojení, budu míti ještě příležitost o tom promluviti několik slov. Na mou věru, při rozpravě, kterou jsem zde uslyšel, jsem si přál, aby tu byl pan kancléř Schober, aby slyšel, co si s tohoto místa musí dáti říci jako odměnu za to, že česká republika je dnes tak velkomyslná a poskytuje ubohému, zbankrotělému Rakousku úvěr v československé měně. Myslím, že by nabyl jiného názoru o loyalitě pana dr. Beneše, kterou při příležitosti tak zdůrazňoval, že šel tak daleko ve svém tvrzení, že pan dr. Beneš se snaží, aby se Němcům v tomto státě dostalo spravedlnosti. Ukázal v tomto jako v mnoha jiných případech, že je úplně neinformován a na naše dotazy, které se týkaly této věci, nedovedl odpověděti.
Nuže, pan zpravodaj dr. Hnídek dal Rakousku na cestu několik dobrých poučení a doufám, že také pánové, kteří dnes v kabinetě sedí, nenechají tyto důležité rady nepovšimnuty. Za prvé má Rakousko náležitě hospodařiti, za druhé nelze mu pomoci, pokud hospodaří tak jako dnes, a mělo by si vzíti příklad z nás. Prosím, dámy a pánové, to jsou ovšem přece jen slova. Je však aspoň od zpravodaje výboru neprozřetelno, jestliže v této úřední vlastnosti tak mluví, neboť jinak mohlo by Rakousko odpověděti naivní otázkou, je-li tím snad míněno také postavení 150.000 mužů vojska. Pak se zmínil pan zpravodaj o splnění smlouvy lánské, zvláště pokud jde o české menšiny a české školství v Rakousku. Myslím, že nebude nikoho, kdo by se vyslovoval proti tomu, aby se v tom směru stalo vše, co odpovídá spravedlnosti Proti čemu však se musíme zcela rozhodně a opět a opět ohraditi, jest, že se s tohoto místa dějí pokusy srovnávati nás zde s českou menšinou ve Vídni, v Horních Rakousích anebo jinde v Rakousku. Toto srovnání je naprosto nemožné a nemístné a ukazuje jen, jak se zde hledí na mírové smlouvy.
Pan zpravodaj finančního výboru právem poukázal na to, že stojíme zde před nesmírným problémem valutním, a že je otázkou, zda vůbec možno tento problém řešiti půjčkami. V tomto bodě s ním úplně souhlasím. Tento problém nikdy nebude řešen půjčkami, ať toho neb onoho druhu, a pan zpravodaj finančního výboru položil také ruku na otevřenou ránu Evropy, řekl-li, že, jak se zdá, vracejí se téměř poměry 13. století - myslím, že toto století jmenoval - kdy malý stát, každé město se domnívalo, ž může hospodařiti a pracovati jen pro sebe. To je rána, kterou je Evropa nemocna. Dnes byla Evropa rozbita na množství malých hospodářských území, pro sebe neúplných a nevybudovaných, místo, aby jak odpovídá době, byly hospodářské možnosti národů rozšířeny. Pokud nebudou odstraněny tyto poměry, jak jsou založeny na mírových smlouvách versaillské a saint-germainské atd., pokud tyto poměry nebudou odstraněny, potud nedojde ani ke konsolidaci ani k míru v Evropě. Toho ať jsou si úplně vědomi všichni, kteří zde mají slovo.
Nyní k panu dr. Rašínovi, který s obvyklou výmluvností zde konstatoval, jak se domnívá, tak trpké pravdy a nám prohlásil, čím vlastně toto sešlé Rakousko stůně. Jsem poslední, který by chtěl popírati, že politika v Rakousku v mnohých směrech byla zvrácena a nesprávná. Před chvílí právě jsem kritisoval stanovisko oficielní rakouské politiky zrovna při této předloze. Avšak jestliže pan dr. Rašín uvádí dílo nynějšího presidenta dr. Hainische z r. 1880 s názvem "Die Zukunft der Deutschösterreicher" a jestliže toto dílo uvádí na důkaz pro nynější poměry, musí se přece nejprve tázati, zda pan dr. Hainisch pojímal jakožto rakouské Němce tehdy jen nynější Rakousko, či spíše také německá území sudetská. Nelze tudíž podle mého názoru k takovému dílu sáhati, při čemž nechci se obírati podrobnostmi, o nichž se již také stala zmínka. (Posl. inž. Jung [německy]: Bylo by lépe, kdyby se dovolával vývodů presidenta Masaryka z dřívější doby!) Také toho by si bylo velmi přáti. Pan dr. Rašín činí nyní dva faktory zodpovědnými za poměry v Rakousku, nejprve obyvatelstvo, a za druhé nemožnou politiku země a praví - dovedu takové hledisko oceniti - že za nynějších těžkých poválečných dob mělo by býti povinností každé vedoucí vlády, aby obyvatelstvu připomenula, že napravení nynějších škod může se státi jen úsilovnou prací a napětím všech sil. Myslím, že v tomto směru mu může každý přisvědčiti, třeba že nelze popírati, že možno z křesla několika míst správních radů ovšem lehko kázati zdrženlivost. Avšak zásadně je to jistě správné, a jest také správné, že systém, který byl sledován namnoze nejenom v Rakousku, nýbrž také jinde, nevedl dosud naprosto k napravení škod a ke konsolidaci státní.
Avšak jednoho, velectěné dámy a pánové, nesmí se podle mého názoru používati spravedlivě ku srovnání. Pan dr. Rašín se domnívá, že zvrácenou politikou se podařilo ve třech letech poštvati obyvatelstvo Rakouska proti Vídni, což pro holubičí povahu Čechů stalo se zde možným teprve ve třech stoletích. Myslím, že pan dr. Rašín, zkoumaje dodatečně takové tvrzení, dá mně za pravdu, tvrdím-li, že tato tři století, která český národ prožil ve zdech Rakouska, nebo, jak vy říkáte, prožíti musil, byla spíše záchrano u české národní myšlenky a že právě český národ v těchto třech stoletích neměl nejmenší příčiny, aby choval takové pocity, jaké dnes podle vašeho líčení v ostatním Rakousku vládnou proti Vídni. Ovšem tyto citové momenty nepochybně v Rakousku jsou: není mojí úlohou, abych se jimi zabýval, neboť jsou přece úplně známy. Avšak, velectěné dámy a pánové, politik by měl jistě také věděti, že je nemožno uvésti prostě do života něco, co je uznáno jasným, pokud proto nejsou vytvořeny skutečné nebo psychologické podmínky a předpoklady. Nelze libovolně přeskakovati epoch a na jich místo klásti jiné, nýbrž i zde platí zásada, že se jedna vyvíjí z druhé; a dnes naprosto nemůžeme říci, že Rakousko v tomto směru dosáhlo zakončení svého vývoje, právě tak málo, jak česká vláda mohla po převratě zde odstraniti bolševické výstřelky a jim zabrániti, a přiznáte mi všichni, že takové věci se tu staly. Zrovna tak nemůže vláda jinde v pustém zmatku událostí postupovati prostě tak, jak by to čistě uznala za rozumné. Ovšem, nemohu popírati, že se snad mohlo státi více.
Dr. Rašín ve své řeči nazval politiku Rakouska politikou bankrotu a prohlásil, že Rakousko odhodilo všecky výhody, kterých se mu samozřejmě dostalo, že prý je v celku hráčským doupětem a že jeho kapitál buď byl znehodnocen nebo zmizel. O správnosti posledního tvrzení zajisté nelze pochybovati. Jen se mě zdá, že sanační plán dr. Rašína byl přece jen trochu příliš jednoduchý; sám totiž pravil, že by se nejprve muselo změniti smýšlení rakouského obyvatelstva. Tím bylo pohodlně řečeno velké slovo. Myslím, že se ani při nejlepší domluvě nepodaří změniti smýšlení dr. Rašína na př. v otázce národnostní, a tím méně možno se domnívati, že by se tak mohlo obratem ruky státi bez dalšího při zjevu hromadném. Odsuzoval bolševictví, které označil za bolševictví suché, a na konec prohlásil - to se mně zdá býti přece značně důležité pro německé strany, jež stojí před otázkou, mají-li zaujmouti stanovisko pro anebo proti předloze -, že z politických důvodů bude hlasovati pro tuto předlohu, aby do jisté míry tak dokázal, že jsou nesprávny námitky činěné s německé strany, a to se strany zdejší i zahraniční, proti české politice. Je tedy jasno, že také pro tu stranu je tento úvěr v prvé řadě věcí politickou, a také dr. Hnídek ve výboru mínil: Ovšem, jestliže Němci nemají o tento úvěr zájem, pak ať to jen řeknou. Vyzval jsem ho na to, aby klidně hlasoval proti tomuto úvěru, a vyzývám k tomu české strany i dnes, my aspoň od tohoto státu nechceme ani milostí ani důkazů přízně; považují-li to jiní za nutno, pak ať jsou ovšem také za to zodpovědni.
Ostatně bych řekl panu dr. Rašínovi toto: Otázka připojení Rakouska k Německu není pro nás v prvé řadě otázkou hospodářskou. Nepopíráme, že je nám jasno, že tato otázka přirozeně obsahuje nesmírný ekonomický a hospodářský moment. Avšak sama o sobě není pro nás otázka připojení Rakouska k Německu než otázkou vůle onoho obyvatelstva. A tak jsme také zde zařídili svoji politiku a jest zcela zbytečno dnes o tom mluviti, možno-li tohoto připojení dosáhnouti brzy anebo později. Podle mého přesvědčení k němu dojde, poněvadž k němu dojíti musí, neboť tyto potřeby, tyto snahy národů jsou ovšem silnější než papírové resoluce a než samé mírové smlouvy i tehdy, když lze pod nimi čísti dokonce jméno dr. Beneše. Právě tak, jako posuzujeme otázku připojení německého Rakouska k Německu, právě tak posuzujeme řešení celkového problému nejenom Evropy střední, nýbrž Evropy vůbec, a je-li vůbec možno odstraniti mezi jednotlivými národy zřízené překážky celní, policejní a jiné, pak je proto jen jeden základ, a to je splnění sebeurčovacího práva národů. Bez splnění tohoto práva ovšem nikdy nedojde k sjednocení Evropy v tom smyslu, jejž jsem naznačil, ač se o takové sjednocení jedná a ač jsem přesvědčen, že je silnější než všecky překážky, které se mu dnes staví do cesty.
A nyní několik krátkých poznámek k tomu, co řekl pan řečník přede mnou.
Pan kolega Taub projevil názor, že o tom, bude-li Rakousko touto předlohou zotročeno, jak se vyslovil pan kolega Jung, musejí v prvé řadě rozhodovati Rakušané sami. Zajisté, o tom nelze pochybovati. Avšak my ze svého stanoviska musíme zkoumati, chceme-li tuto těžkou situaci Rakušanů zdůrazniti tím, že schvalujeme takové stanovisko české vlády k Rakousku, a jsem tudíž názoru, že musíme zaujmouti stanovisko odmítavé.
Že p. kolega Taub považoval za nutno, mluviti o světové válce jako o válce naší, jak se vyjadřuje, to zdá se mně právě jako zboží, které nejde na odbyt, jež by se nemělo již vytahovati na světlo, poněvadž lze snadno poukázati na to, že přece celá německá sociální demokracie v Německu hlasovala pro válku, povolujíc válečné úvěry, a že rakouští sociální demokraté snad právě ku svému štěstí byli zbaveni možnosti, když byla sněmovna uzavřena, rovněž zaujmouti k tomu stanovisko. Tedy nechme toho, velectěné dámy a pánové, nemá účelu o tom mluviti. (Německý výkřik: Tohoto štěstí byli jste účastni také vy!) Ovšem ani já jsem tehdy nemohl hlasovati, avšak nechlubím se tím. A pan kolega Taub mluví o tom, že toto Rakousko, bohužel, náš plán na sanaci jeho financí systematicky odmítalo. Prosím, není mně známo, co mám pod "naším" plánem rozuměti, nejsem s to dnes, abych se v odstínech různých sociálně demokratických stran vyznal. (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.)
Prosím, aby má slova nebyla vůbec považována za kritiku, nýbrž jen za konstatování skutečností, kterou hned k vašemu uspokojení vysvětlím. Musím říci, že se domnívám, že se kolega Taub stotožňuje s návrhy sociální demokracie v Rakousku, pokud jde o ozdravění rakouských financí. Ovšem musím poznamenati, že rakouská sociální demokracie v tomto směru nalila tam více vody, než vůbec snese ještě sociálně demokratický vinný program, neboť ježto strana sociálně demokratická plula v roce 1918 plným větrem, plnými plachtami k socialisaci, mohli jsme nyní konstatovati, že nejnovější program rakouské sociální demokracie praví: "Spokojujeme se tím, že navrhujeme systém praktických opatření, která vesměs možno provésti již v rámci občanského pořádku společenského. Socialisace se odkládá až na další." (Posl. Čermak [německy]: Jmenovati pramen!) To je citováno z dr. Karla Brockhause. (Posl. Čermak [německy]: Je to oficielní prohlášení strany?) Avšak to je přece známo a bylo lze čísti ve všech novinách. Jsem poslední, který by ronil slzy za těmito socialisačními plány, neboť naprosto nevím, co je tím míněno. Avšak odůvodnění pro tento postup strany sociálně demokratické jest aspoň zajímavé. Kdežto neochvějní marxisté musejí státi samozřejmě na stanovisku teorie schudnutí (Výkřiky a odpor něm. soc. dem. poslanců.), kdežto Marx aspoň stá, jak známo, na stanovisku teorie schudnutí, z něhož se měla vyvinouti socialisace, rakouští sociální demokraté mluví dnes o nebezpečí pokračujícího schudnutí mas. (Výkřiky.) V tom je odpor, jak si jej nelze představiti většího. A nepomáhá úsměv a nepomáhá zapírati; tak se právě stalo, a nejenom v Rakousku, že železná skutečnost se ukázala silnější a přísnější než papírové a duševní teorie. To dnes vidíme také krok za krokem a nemůžeme se tudíž naprosto diviti, pakliže tyto návrhy vypadají dnes podstatně jinak, než vypadaly ještě před rokem.
Ostatně jsem již prohlásil, že
z uvedených důvodů nemůžeme pro tuto předlohu hlasovati. Svůj
hlas proti ní budeme moci odevzdati s plným vědomím, že plníme
svoji národní povinnost, posta víme-li se proti této předloze,
neboť nechceme, aby se německá země dostala do finanční odvislosti
od české vlády. Nechtěli bychom ani tehdy, kdyby bylo možno mluviti
o skutečné pomoci. Zde však o ní není řeči, nýbrž to, co nám bylo
předloženo, není nic jiného, než házení písku Evropě do očí, jež
má pánům Čechům opatřiti vysvědčení, že učinili všecko na záchranu
Rakouska, a že je, pakliže přes to trvá na připojení, právě nelze
zachrániti, a ze je hodno zániku. Tohoto myšlenkového postupu
se nezúčastníme a budeme tudíž hlasovati proti předloze. (Potlesk
na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dále jest přihlášen pan posl. dr. W. Feierfeil. Dávám
jemu slovo.
Posl. dr. W. Feierfeil (německy): Vážené dámy a pánové! Zcela krátce mám jménem svých přátel ze strany podati prohlášení k této předloze a uvádím toto: Valutní katastrofa, která se v posledních dnech rozpoutala v Rakousku, překonává vše, co potkalo tuto ubohou zemi od doby, kdy trvá ve své nynější formě. To jest propast, nebo alespoň již kraj propasti. Všechno se táže: Jak to jest možno, a kam to povede? Odpovídáme na to a stále zřetelněji a, bohužel, strašným způsobem se stává zřejmým, co jsme vždy říkali, od doby, kdy existují mírové smlouvy z r. 1919: Tyto mírové smlouvy nejsou žádným základem, na němž by bylo možno Evropu znovu vybudovati, nýbrž naopak ony jsou zřídlem zničení, zvláště především pro ubohé Rakousko, a nebudou-li revidovány, přijde to tak daleko, jak dlužno stále a stále opakovati, že se stanou ještě zřídlem zničení pro celou Evropu. Mírová smlouva saint-germainská utvořila toto Rakousko v takové podobě, že nemůže žíti ani zemříti, nebo lépe, že musí zemříti a nemůže žíti. Tato země jest snad příkladem pro to, kam může klesnouti stát v politické a hospodářské bezmocnosti. Jest příkladem pro to, jak hluboce může stát upadnouti, aniž by světovládní tvůrcové dnešních poměrů v Evropě zasáhli, aniž by je jejich demokratický cit, řekl bych jejich lidské svědomí pohnulo, aby přispěli s pomocí. Víme, že Rakousko již po léta chodí žebrati po celém světě, jak se mu více nebo méně skoro s posměchem tu a tam slibuje pomoc a jak se mu žádná neposkytla. A teprve, když tento stát nejen že byl nemocen, nýbrž již začínal ve smrtelných křečích skoro umírati, tu se konečně začaly povolovati jisté úvěry a také zde se ještě s vykonáním prodlévalo. Tu musila přijíti valutární katastrofa posledních dnů, aby se konečně dospělo k tomu, aby se poskytnuté úvěry do jisté míry provedly. My zvláště jsme toho mínění, že Československo není zcela bez viny na těchto neutěšených poměrech v Rakousku. Stran toho uvádím jen, aniž bych šíře o tom mluvil - neboť to řekli již pánové předcházející řečníci - trýznivé a vykořisťující nakládání, které Rakousko musilo snášeti od vítězného Československa od uzavření míru. Zcela zvláště bych však rád poukázal na dvě okolnosti, které činí zřejmou vinu Československa proti Rakousku. Jest skutečností - byť to pan ministr zahraničních věcí sebe více popíral: Zahraniční politika tohoto státu jest docela francouzská. Nikdo neuvěří panu ministrovi zahraničních věcí, bude-li stále znovu tvrditi, že tomu tak není. Jest veskrze francouzská a víme, že zvláště z Francie vyšla myšlenka, aby se zamezilo, co podle výsledku světové -války bylo by bývalo přirozeným rozvojem, již podle zásady, že se část snaží dostati k celku, totiž spojení Rakouska s ostatním Německem; a Československo to zároveň zachytilo a jest spoluvinníkem, že se tento přirozený rozvoj stále ještě zdržuje. To je to jedno, co vytýkáme Československu.
Druhé jest podle našeho mínění
otrávení poměru mezi Rakouskem a Maďarskem. Na tom má Československo
zcela zvláště vinu. Velectění, kdyby dva státy byly navzájem na
sebe odkázány, pak jsou to zcela zvláště Rakousko a Německo. Dějiny
to dokazují, že se tyto obě země stále znovu scházely, i když
byly časy, kdy proti sobě válčily. Životní podmínky byly právě
mnohem silnější a také dnes jest tomu tak. Maďarsko by bylo pro
Rakousko přirozenou půdou odbytu jeho průmyslových výrobků a naopak
přebytek zemědělských výrobků Maďarska by stačil vyživiti vyhladovělou
Vídeň. Velectění, když se tolik mluví o konsolidaci střední Evropy,
dlužno vytknouti, že by k této konsolidaci nejvíce přispělo, kdyby
Rakousko a Maďarsko hospodářsky, v jistém přátelství k sobě navzájem
bylo konsolidováno. To by mělo také veliký politický význam, a
přátelský poměr těchto obou států by byl politickým mocenským
činitelem, jenž by byl nejméně rovnocenným s politickým významem
Malé Dohody. A člověk by myslil, že vláda, která předstírá, že
jí tolik záleží na konsolidaci střední Evropy, by měla podporovati
přátelskou dohodu těchto obou států, které se takřka doplňují.
Ale právě naopak! A dá se snadno vysvětliti, proč. Zvláště Maďarsko
se rozhodlo pro legitimní království, a nyní víme, že závažným
činitelem zahraniční politiky pana ministra zahraničních věcí
dr. Beneše jest bázeň před Habsburky. (Místopředseda
Buříval převzal předsednictví.) Kdyby v Maďarsku bylo konsolidováno
království Habsburků, mohlo by to míti jisté účinky na Rakousko
a tomu bylo dlužno zabrániti, a proto se musilo něco najíti, co
by zamezilo, aby mezi Rakouskem a Maďarskem nepovstal přiměřený
přátelský poměr. A víme, že po této stránce byl věnován danajský
dar, Burgenland (Souhlas na levici.), a to se stalo hlavně
prostřednictvím Československa; a tím zavinilo Československo,
že Rakousko upadlo do tohoto stavu. A nyní, velectění, zúčastní
se také Československo tedy poskytování tohoto úvěru. Nejsme vůbec
mínění, jakoby se tento úvěr poskytoval proto, poněvadž snad správa
Československa uznává křivdu, kterou spáchala na Rakousku! Ne!
O tom byla již řeč, a víme, že tento stav, jak vzrostl v Rakousku,
hrozí také Československu. Průmyslová krise, kterou se všemi jejími
průvodními zjevy Československo prodělává, a sto jiných věcí bylo
způsobeno stavem Rakouska, a vlastní nebezpečí jest tedy hlavně
příčinou, že se má poskytnouti úvěr. (Posl. Böhr [německy]:
Jest při tom také dělání se důležitým!) Jest zajisté při tom
také dělání se důležitým a také vytření zraku. S našeho stanoviska
měli bychom radost z tohoto poskytnutí úvěru, ale nemůžeme míti,
jestliže přihlédneme k průvodním zjevům. Předně jest to poměrně
žalostně nepatrná částka, za druhé jsou podmínky pro tento úvěr
přímo toho druhu, že znamenají nové vyssávání, nové zatížení tohoto
trápeného státu a zvláště, velectění - to zcela zvláště po řeči,
kterou jsme dnes slyšeli od pana dr. Rašína - užilo se
tohoto úvěru k tomu, aby se na ubohé Rakousko vykonával politický
nátlak. Beztoho to již víme. Ukazuje na to přece také to, co z
lánské smlouvy proniklo do veřejnosti. Nuže, velectění, mám z
toho důvodu prohlásiti: Budeme pro tento úvěr hlasovati. Hlavní
pohnutkou, proč pro něj hlasujeme, jest, že nechceme konečně vpadnouti
do týla našim stranickým přátelům v Rakousku, poněvadž jim přenecháváme
odpovědnost. Avšak musíme prohlásiti, že jest nám to za těžko.
Protestujeme proti tísnivým ustanovením úvěru, protestujeme jmenovitě
proti tomu, aby se ho užívalo k politickému nátlaku proti Rakousku.
Ostatně si přejeme, aby rozvoj tak pokračoval, a to se stane,
poněvadž to jest přirozené, aby se celek spojil s částí, t. j.
aby všechna od Německé říše oddělená národní tělesa se k ní jednou
vrátila (Souhlas na levici.), a zvláště přejeme ubohému
týranému Rakousku, aby míra jeho utrpení byla naplněna a aby konečně
přišly snesitelné dny, zvláště pro usedlý národ v Rakousku. (Souhlas
a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Bubník.
Posl. Bubník: Vážení pánové a dámy! Před poslední přestávkou parlamentního zasedání jarního byla na rychlo projednána tak zvaná anglo-americká půjčka. Tehdy jsme měli příležitost kritisovati podmínky, na jichž základě se tato půjčka uzavřela, a řekli jsme, že tyto podmínky byly a jsou nedůstojné samostatného státu, poněvadž zavazují nejen k vysoké míře úrokové na dlouhou dobu 25 let, ale kromě toho také svolují, aby Československo pro případ ne schopnosti platební anebo vynechání některých lhůt platebních dalo v zástavu všecky příjmy celní a kromě toho výnos tabákové režie. Neuplynulo než několik krátkých týdnů a dnes vystupuje to Československo, které si před tím vypůjčovalo od anglických a amerických kapitalistů za tak těžkých podmínek prostředky, jak bylo zde řečeno - ačkoliv musím prohlásiti, že nám není známo, k jakým účelům bylo použito těchto prostředků, ačkoli jsme v tom směru intervenovali - to Československo, které si vypůjčilo prostředky ve výši 2500 milionů korun a zadlužilo se do ciziny, dnes vystupuje v úloze věřitele. Chce poskytnouti 500 milionů korun ve formě dlouhodobého úvěru Rakouské republice.
Vážení pánové, bylo to neobyčejně zajímavé vyslechnouti zástupce jednotlivých politických stran, jak se staví k této finanční operaci. Měli jsme příležitost čísti posudky o finančním stavu států západoevropských a Evropy vůbec v pramenech cizích. Jeden z velikých a jistě všeobecně uznávaných odborníků národohospodářských, Keynes, se vyjádřil, že Evropa nebude vůbec s to, aby zaplatila dluhy, které nadělala v Americe. Proces zadlužovací jest neobyčejně spletený. Amerika, která v době války těžila z tísně evropských států, půjčovala svoje kapitály Anglii, Francii, Italii, dnes stojí před problémem, jak dostati alespoň pevné zúrokování dluhů, které tam čtyrdohodové státy nadělaly. Ze všech dluhů, jak právě uvedený mnou národohospodář vypočítal, připadá na Anglii 94%. Podle výroků jednoho ze senátorů amerických nebude možno, aby státy evropské v nejbližší době platily 20% úroků a amortisačních splátek na dluh, který vázne vůči Americe. Nuže, nyní Anglie, která sama je dlužna z veliké části Americe, propůjčuje své volné kapitály různým státům a i nám také dala milostivě určitou částku ve výši 2500 milionů korun. Nejde o to, kdo bude platiti tyto dluhy, nýbrž spíše jest důležita otázka, kdo tyto dluhy, které nadělala Evropa v době válečné, resp. poválečné, zavinil, čili jinak, kdo je morálním vinníkem hospodářského rozvratu a poměrů, ve kterých dnes - jistě velmi desolátních - ve všech státech žijeme. Zde bylo řečeno se strany jednoho z měšťáckých klubů této sněmovny, že příčinou hospodářského rozvratu je nedostatek mravního cítění a chápání povinnosti a bylo řečeno, že prý se hraje v době, kde trpí obyvatelstvo, zejména vídeňské, na burse, na dostizích koňských, po případě provádí se spekulace valutová v různých kavárnách a pokoutních místnostech. A to je právě zajímavé, že to řekl zástupce strany, z jejíchž kruhů se vlastně rekrutují největší spekulanti finanční, zástupce strany, který stojí sám v čele největšího finančního ústavu soukromokapitalistického, jakým jest Živnostenská banka v Československu. Pan dr. Rašín operuje nejen na svých schůzích, nýbrž i v časopisech, zejména v "Národních Listech", starou svojí hříčkou a tvrdí, že prý příčinou, proč tak špatně se můžeme konsolidovati, jest, že prý jest příliš mnoho papírových peněz. Já bych se tázal, proč vlastně státy vydávají papírové peníze, a kdo vlastně na základě vydávání papírových peněz má z toho největší užitek? Nejsou to zase spekulanti z různých těch bankovních ústavů nebo soukromí spekulanti a bursiáni, kteří na základě těchto arbitrážních spekulací těží na úkor veškerého obyvatelstva státu, ve kterém provádějí svoji spekulaci? Ale, vážení pánové, naši kapitalisté bankovní v Československu jsou pidimužíci, jsou pouhým takovým ocáskem celé kohorty kapitalistických vydřiduchů mezinárodních, jejichž sídlem jest především New York a Londýn. Odtamtud dirigují se osudy ostatních států evropských, tam je vidět středisko, řekl bych, takové hospodářské revoluce ve špatném slova smyslu. (Posl. Skalák: Mafie!) Po případě mafie.