Předseda (zvoní):
Upozorňuji pana řečníka, že již řečnická jeho lhůta uplynula,
a žádám, aby skončil.
Posl. dr. Rašín (pokračuje):
Já, prosím, hned skončím. Jenom jedno bych při této příležitosti
zdůraznil, že my, poskytujeme-li tuto půjčku, děláme to proto,
abychom podporovali konsolidaci ve střední Evropě, a z toho ovšem
si dovedeme vysvětliti, proč konnacionálové těchto vídeňských
Němců jsou proti této půjčce: poněvadž oni nemohou žádné konsolidace
ve střední Evropě potřebovati. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl.
Bobok.
Posl. Bobok: Slávna snemovňo! Slovenská ľudová strana už pri pojednávaní o anglickej pôžičke z vážnych príčin zamietavé stanovisko zaujala voči v tedy predostretému návrhu. Podmienky vzpomenutej pôžičky boly kruté, pre náš štát neprijateľné, medzi ktorými podmienkami bol 500 milionový úver pre Rakúsko, našou Československou republikou poskytnúť sa majúci. Z pôžičky za nevyhodných podmienok dosaženej dať ešte úver druhému je dvojnásobnou nevýhodou, do ohľadu neberúc ani to, že táto pôžička našej krise pramálo alebo vôbec nič neosožila. Aspoň my zvlášte v slovenskej krajine nikdy na žiadnej čiare nevidíme žiadnej úľavy tejto katastrofálnej stagnácii, ktorá v prvom rade naše slovenské remeslníctvo, obchodníctvo, robotnícku triedu a nie v malej miere i náš roľnícky slovenský ľud dnes úplne hmotne na mizinu privedie.
Slávna snemovňo, žijeme, bedujeme so dnes na zajtrá, čakáme, dúfame na zlepšenie pomerov, ale darmo čakáme, darmo dúfame. Továrne na Slovensku sa ustavične zatvárajú, remeselníci stále menej práce majú a nezamestnanosť na vyhľadávanie každodenného chleba biedných utisknutých ľudí v ohromnej miere rastie. Tohoto jara, slávna snemovňo, dychtive sme očakávali, že stavebný ruch sa všeobecne započne, v úplnej miere sa rozvine, čím všeobecnej gazdovskej krisi bolo by sa značne uľavilo. Boly hlasy, i pri pojednávaní o anglickej pôžičke, že obsiahnutým anglickým úverom v prvom rade stavebnému ruchu sa veľmi napomôže. My, slávna snemovňo, sme tomu neverili a aspoň ohľadom slovenskej krajiny sme mali úplne pravdu. Odhliadajúc od niekoľko výnimečných stavieb, na celom Slovensku sa vôbec nič nestavia, lebo v tomto ohľade v prvom rade vláda predchádza svým príkladom. Na Slovensku od prevratu celé množstvo potrebných štátných ústavov a úradov sa zaviedlo a skoro všetky tieto ustanovizne v rekvirovaných bytoch sú umiestené, miesto aby vláda postupne každý rok aspoň na vystavenie jednej alebo druhej budovy pomýšľala a ju vystaväla. Na Slovensku exponovaní českí úradníci nemajú bytov, ktorážto okolnosť štátu každý rok ohromné milióny výdajov zapričiňuje. Za tieto výdavky sa mohlo vystaväť mnoho a mnoho bytov. Koľko Slovákov bolo by si zarobilo chleba pri týchto prácach! Od súkromých podnikateľov slovenských, od slovenských miest a obcí stavänie nových bytov marne čakáme. Potrebný kapitál na Slovensku za prvé je príliš drahý a za druhé netajím, že ochoty Slovákov na obstarávaní nových bytov značne odoberá i tá smutná okolnosť, že slovenskí remeselníci a obchodníci od exponovaných bratrov žiadneho zárobku nedostanú, lebo všetky potreby za Moravou si zaopatrujú.
Slávna snemovňo! V predošlých rozpočtoch každý rok na slovenské štátne investície, keď už nie mnoho, aspoň niekoľko miliónov korún sa odhlasovalo. My s úprimnou, ale, bohužiaľ, s predčasnou radosťou sme vzali v známosť odhlasovanie potrebných obnosov na vystavänie slovenských železných dráh. Tešili sme sa, že slovenská chudoba príde pri týchto prácach k chlebu. Termíny k započatiu prác boly ustanovené. Handlovsko-štubňanská a Krupinsko-zvoleňská dráha se už nateraz mala staväti, ale sa nestavia, bárs už boly slávnou snemovňou k tomu účelu venované milióny vláde odhlasované.
Boly by sme, slávna snemovňa, tiež veľmi povďační terajšej vláde, keby nám dokázala, že aké slovenské investície uskutočnila za tie milióny, ktoré z rozpočtu úplne vyčerpala na toľko, že i s dostatočnými rozpočty prišla. My v tomto ohľade nevidiac žiadneho výsledku štátnych investíc, sme úplne neinformovaní. Všeobecne sa vypráva, že štát nestavia preto, a preto neinvestuje na Slovensku, poneváč nemá peňazí. Ale vtedy nastáva tá otázka: Kam idú tie miliony, ktoré v štátnych rozpočtoch k tomu boly venované? (Hluk.) Ohromné štátne dane na obyvateľstvo uvalené z časti boly tým odôvodnené, že nutno kryť potrebné vydania pri týchto štátnych investíciach, ktoré na Slovensku majú byť uskutočnené. A tu predsa čo vidíme? že ač výnos daní v minulom roku bol ešte väčší než vláda očakávala, vzdor tomu závazky vládne ohľadne uskutočnenia štátnych investíc na Slovensku dosiaľ nie sú splnené. Slávna snemovňo, za takýchto okolnosti, keď naše najvitálnejšie potreby údajne pre nedostatok peňazí nie sú kryté, cudziemu štátu z našich nedostatočných peňažných prostriedkov dávať pôžičku, je mierne rečeno, nepochopiteľnou myšlienkou, i vtedy keď je to našim veliteľom - Anglickom - jako podmienka obsiahnutej pôžičky diktované.
Slávna snemovňo, kto si vypožičiava, preto si vypožičiava, poneváč sám nemá peňazí. Mimoriadna vec je, dlžníka viazať k poskytnutí úveru druhému a ešte menej pochopiteľné je, keď sa dlžník na toto sa podujíma. A u nás pri anglickej pôžičke toto sa stalo. Keď Anglicko chcelo odpomôcť peňažným ťažkostiam Rakúska; prečo to neurobilo priamo a bezprostredne? Na čo bolo potreba tých 500 mil. korún pôžičky napred Československej republike, aby sme y tých 500 mil. korún dali zase Rakúsku?
Anglicko k tomu zaiste malo vážne príčiny. Všetko sa tak zdá, že anglické peňažné kruhy nedôverujú finančnej a platebnej schopnosti Rakúska a preto chcú našu republiku učiniť za rakúskú pôžičku odpovednou, ktorú my v pade insolventnosti rakúskej by sme museli krásne zaplatiť.
Dôvodová zpráva tohoto návrhu zákona síce vzpomína i záruk, za ktorých táto pôžička sa poskytnúť má, ale pýtam sa, slávna snemovňa, jestli tieto záruky sú skutočne dobré, prečo ony samy o sebe Anglii nepostačia. Prečo k týmto zárukám musí pristúpiť i zaručenie sa našej republiky tým, že vlastne túto pôžičku na svoju zodpovednosť vezmeme a na svoju zodpovednosť ju Rakúsku dáme.
Ako je nám záhadné jednanie anglických peňažných kruhov pri poskytnutí tejto pôžičky, práve tak nepochopiteľné je nám v tomto prípade i chovanie sa našej vlády. Keď i uznáme snahu vládnych kruhov všemožne sanovať hospodárske pomery strednej Europy, myslím, že sa to môže prevádzať len v medziach finančnej schopností nášho štátu. My nevieme porozumeť tomu, keď my urychlené uskutočnenie štátnych investícií na Slovensku žiadame a vláda vždycky na finančnú neschopnosť nášho štátu sa odvoláva, od rázu teraz v druhom paragrafe tohoto návrhu rečie, že čiastka na výplatu potrebná predběžne sa dá z pokladnickej hotovosti a úhrada bude opatrená z hospodárskych prebytkov.
Slávna snemovňo, prečo nedá vláda zo svojich pokladných hotovostí hned i na investície na Slovensku? Slávna snemovňo, my pri tejto záležitosti k jinej konklusii prijsť nemôžeme, len k tej, že poskytnutie tejto rakúskej pôžičky veľmi citlive sa dotýka hmotných záujmov niektorých obyvateľov českých, ktorí sú v Rakúsku veľmi silne zainteresovaní.
Slávna snemovňo, keď my na jednej
strane silné podporovanie českých záujmov vidíme, na druhej strane
ale s odvolávaním sa na finančnú neschopnosť nášho štátu ustavične
vidíme odkladanie štátnych investícií na Slovensku, záujmy Slovenska
nám pri tomto návrhu kážu proti hlasovať, lebo našou povinnosťou
je v prvom rade záujmy slovenského národa hájiť a v prvom rade
na Slovensku hospodárskej krisi odpomôcť. (Potlesk ľudových
poslanců slovenských.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl.
Taub.
Posl. Taub (německy): Vážené dámy a vážení pánové! Smlouva, o níž jest nám jednati, byla uzavřena 8. února tohoto roku mezi vládou Československé republiky a vládou Rakouskou. Dnes, po uplynutí více než 4 měsíců, přicházíme konečně k tomu, abychom o smlouvě jednali, pokud se týče usnesli se na poskytnutí úvěru. Podle jednoho ustanovení této smlouvy má služba úroková započíti dne 1. července t. r. Mám za to, že nechybím, když řeknu, že se u nás nikterak nedá mysliti na vyřízení této předlohy v obou sněmovnách Národního shromáždění do této lhůty, a nedá se mysliti ani na to, že by částka peněžitá, o kterou jde, do této lhůty mohla býti vyplacena. Míním, že již to jest obtížno a že by vláda již proto měla příčinu starati se všemi prostředky, které jsou po ruce, o to, aby se tato předloha stala zákonem. Viděli jsme však průběhem jednání opak. Pokládám za nutno, abych to výslovně vytkl proti tomu, co bylo v posledních dnech tvrzeno, jakoby vláda jednání o této předloze byla popoháněla. Pravda jest, že byla předloha na denním pořadu rozpočtového výboru, ale rovněž jest pravda, že předloha byla z denního pořadu vzata a teprve na naše nutkání ku projednání ve výboru zařaděna.
Nyní máme předlohu před rukama. Jest to předloha, která nás nemůže uspokojiti, a my patříme spolu k těm, kteří protestují proti tomu, aby toto úvěrové dohodnutí odděleně od ostatních politických a hospodářských smluv, zejména odděleně od smlouvy v Lánech uzavřené bylo projednáváno, a my pozvedáme svůj hlas a zdůrazňujeme to také v návrhu, aby ujednání a veškeré politické a hospodářské smlouvy, k nimž ujednáním došlo, byly předloženy parlamentu. Mám za to, že vláda jest povinna tak učiniti tím spíše, když pan předseda ministerstva dr. Beneš v zahraničním výboru učinil přípověď k tomu se vztahující.
A nyní chtěl bych, hledě k důvodové zprávě, osvětliti, jaké že to byly pohnutky, které vedly vládu ku poskytnutí úvěru. V důvodové zprávě praví se výslovně: "Nehledě k důvodům politickým, jest nejdůležitější pohnutkou ku povolení tohoto úvěru snaha o upevnění vzájemných hospodářských poměrů na základě sjednaných hospodářských smluv. Aby se uskutečnily tyto cíle, jest prospěšno přispívati k stabilisaci valutárních poměrů Rakouské republiky." (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.)
Vláda pokládá tedy poskytnutí tohoto úvěru za prostředek k upevnění vzájemných poměrů hospodářských. Ale smlouva podle svého ústrojí jest spíše vše jiné, než prostředek k tomu, aby razila dráhu přátelským poměrům. Protestujeme proti zárukám, jež se na Rakousku požadují, při čemž se využívá jeho nouzového stavu.
Žádají se tyto záruky: 1. Jestliže republika Rakouská obdrží od Svazu národů úvěr nejdéle do 23. ledna 1923, zařadí se československý úvěr do rámce záruk a do služby tohoto mezinárodního úvěru.
2. Jestliže Rakousku tento úvěr do 31. ledna 1923 nebude poskytnut, věnuje Rakousko k zajištění československého úvěru své příjmy z železničních dopravních daní a propůjčuje v případě nesplnění platebních podmínek československé vládě právo retenční stran těch peněžitých částek, jež z titulu těchto rakouských daní v oblasti Československé republiky byly vybrány.
3. Po čas splatnosti až k převzetí československého úvěru do úvěru Svazu národů, dává Rakouská republika tyto záruky:
a) deponuje u Zemské banky v Praze akcie československých místních drah v jmenovité hodnotě 14,950.200 K a 213 1/2 akcií některého cukrovaru v jmenovité hodnotě 172.400 K. Tyto hodnoty se převezmou v kursové ceně 17 milionů korun.
Netřeba teprve dokazovati, že bylo tu využito nouzového stavu Rakouska a vytčeno převzetí místních drah a cukerních akcií v kursu skutečně nad míru příznivém.
b) Otvírá na budovu někdejší české dvorské kanceláře v první položce hypotéku na kauci v sumě 27 milionů korun. Při výplatě srazí se pololetní úroky. Mimo to složí rakouská vláda dne 1. každého měsíce dvanáctinu úrokových splátek, a to vždy tak, že zůstává aktivní saldo ve výši pololetní úrokové služby.
Toto ustanovení jest zajisté proti důstojnosti a ukazuje na ducha, v jakém tato úvěrová předloha byla sdělána. Kdyby byli držitelé moci československého státu moudrými hospodářskými politiky, pak by si řekli: Nepřijde jen na to, co se půjčuje, ale jak se půjčuje a na formu, v jaké se půjčuje. A jestliže sám pan ministerský předseda v důvodové zprávě musil připustiti, že se Rakousku nedal nijaký dar z milosti, jak zde bylo uváděno, nýbrž, když se ví, že máme s hospodářského stanoviska na tom zájem, že není tu žádného činu milosti, ale že jsme pro svoji nouzi a svoji hospodářskou situaci donuceni, abychom státu, na nějž jsme hospodářsky odkázáni, poskytovali úvěr, neměla by se přijímati tvářnost darujícího, neměla by se ukazovati líce muže, který udílí milosti. (Souhlas na levici.) Československá vláda učinila také opatření, aby nedoplatky byly sraženy. Nestojím na stanovisku, že Rakousko nemá tyto nedoplatky zapraviti, ale i tu bych byl jinak jednal, nežli vláda československá. A není ovšem správné, co zde pan dr. Rašín ráčil pronésti, že chtělo Rakousko, jehož obhájcem konec konců nejsem, těchto 169 milionů zpronevěřiti. Přirovnávalť Rakousko přímo ku zloději, že těchto 169 milionů korun, jež přijalo v dopravní dani na účet Československa, chtělo zpronevěřiti.
Jsem přesvědčen, že by pan ministerský předseda musil povstati a prohlásiti, že z rakouské vlády došlo nějaké sdělení, že svého času neměla možnost platiti. Ale nehledě k tomu, pánové měli ukázati, že jsou moudří politikové a měli se zřetelem na nouzový stav, v jakém Rakousko se nalézá a na to, že máme zájem na tom, aby Rakousko ozdravělo, říci: "Nahlížíme, že by se peněžitá částka, kterou jsme měli na mysli, měla snížiti, na méně než polovinu; neužijeme práva srážky, jež nám nepochybně přísluší, nýbrž uvolníme úvěr celý". K tomuto názoru se vládnoucí v tomto státě nepovznesli.
Dále se praví: Rakouská republika převezme za dobu, až do úplného zaplacení zápůjčky včetně případných úrokových nedoplatků povinnost, že procentní výměru železničních dopravních daní bez souhlasu Československé republiky nesníží pod sazbu stanovenou zákonem ze dne 20. prosince 1919.
Všichni jsme v tom za jedno, že na poli daňové soustavy musí se provésti důkladná reforma a že ozdravění národního hospodářství jen tehdy bude možno, až se odstraní poplatky, jež výrobu zdražují. Jsme toho názoru, že jest naprosto nemožno udržeti dosavadní soustavu tarifní, a že, chceme-li poměry přivésti k ozdravění, musí se rozhodně změniti tato tarifní soustava. To, co platí o hospodářském ozdravění našeho státu, jest všeobecná zásada hospodářská a vztahuje se na všecky státy. Stojíme-li tedy u nás na tomto stanovisku, jak se to vyjímá, když přijímáme ustanovení, že Rakousko nesmí vůbec snížiti dopravních daní pod míru ze dne 20. prosince 1919, leč by československá vláda blahosklonně s tím souhlasila. Pokládáme tuto politiku za velmi špatnou. Nedává žádné jistoty. Jistotu poskytuje hospodářské prospívání, hospodářský rozkvět Rakouska, na němž máme zájem, nikoliv to všechno, co musí při konečném cíli způsobiti rdousení.
Jakožto ručitelé, kteří mají vésti záruční konto po rozumu této smlouvy, uvádějí se filiálka Živnostenské banky ve Vídni a rakouský úvěrní ústav pro veřejné podniky a práce ve Vídni. Mám za to, že toto ustanovení nechá viděti hluboko a že při nelibosti, jaká u jedné skupiny v této zasedací síni vzhledem k této předloze byla zavládla, tato okolnost na konci způsobila, kterak zde přes zásadní nenávist proti všemu, co jest německé a jmenuje se Rakousko, přece bylo usilováno o přijetí předlohy, a zdá se mi, že jest tomu tak, jakoby také jedna vídeňská banka jen k tomu účelu byla přivzata, aby také Živnostenská banka ve Vídni mohla vystoupiti jako ručitel. Mohu snad vysloviti, že jak Československá republika tak i Rakousko mohly ve vlastní působnosti převzíti tuto úlohu. V této smlouvě jest výslovně uvedeno, že pomýšleno na koupi akcií Československou republikou a že má Československá republika v úmyslu koupiti budovu někdejší české dvorské kanceláře. Co to znamená? To znamená, když v přítomné situaci pomýšlí se na koupi budov, že se tím chce činiti nátlak na ubohé Rakousko, aby se za podmínek co nejvýhodnějších podvolilo.
V debatě v zahraničním výboru vyslovil pan dr. Hnídek mínění, že parlamentu mají býti předloženy jen takové smlouvy, které obsahují nějaké zatížení pro stát nebo jeho obyvatelstvo. Jest prý věcí vlády, aby posoudila, zdali se má státní smlouva Národnímu shromáždění předložiti čili nic. My s míněním kolegy dr. Hnídka nemůžeme souhlasiti. Jestliže se vládě samotné zůstaví k uvážení, aby rozhodla, zdali se smlouvou jest spojeno pro stát nějaké zatížení, jsem přesvědčen, že většina vlád Československé republiky spíše bude nakloněna říci, že z té neb oné smlouvy se nedá očekávati nějaké zatížení republiky. Mám za to, že rozhodovati o tom jest výhradným právem Národního shromáždění, a proto vším právem žádáme, aby pan ministerský předseda dr. Beneš, na základě prohlášení, které v zahraničním výboru učinil, tuto smlouvu předložil sněmovně a nechal prostě sněmovnu o tom rozhodnouti, zdali tato smlouva znamená pro stát finanční zatížení čili nic.
Pan min. předseda dr. Beneš učinil také ve výboru rozpočtovém při tehdejší debatě prohlášení, jehož při této poradě nehodláme mlčením pominouti. Mínil, že celá politika od počátku po celá poslední tři léta povždy směřovala k tomu, aby se umožnila hospodářská spolupráce s Rakouskem. Dovolujeme si tomu odporovati. Domníváme se, že můžeme uvésti, kterak nejen bezprostředně po utvoření tohoto státu, nýbrž ještě dlouho potom - můžeme říci až podnes - politika Československé republiky, obzvláště politika hospodářská nijak nebyla vedena k tomu, aby přivodila sblížení s Rakouskem, nýbrž nejen pichlavostmi, nýbrž otevřenými nepřátelskými činy Rakouské republice skutečně ztěžovala udržování hospodářských styků s Československou republikou. Nemůžeme tedy panu ministerskému předsedovi v tom dáti za pravdu. Ale mám za potřebné, abychom právě za této debaty dokázali, jak důležitý zájem Československo v tom má, aby Rakousko hospodářsky bylo konsolidováno, aby Rakousku bylo umožněno, býti zase odběratelem, jakým bylo vždycky.
A v této souvislosti chtěl bych se také poněkud obírati vývody pana dr. Rašína. Dr. Rašín zde hlásal, že podle sdělení vynikajících odborníků Rakouská republika ve své nynější podobě jest života schopna a že se Rakousku nic nestalo, neboť bylo prý vypočítáno, že v Rakousku zbylo jen 5% průmyslu méně nežli v Čechách. Slyšíme-li tyto číslice, vracíme se opět k starému přísloví: Čísly můžeme dokázati všecko. Kdyby se tyto číslice pojímaly tak, jak to vypravuje dr. Rašín, mohlo by se skutečně mysliti, že toto Rakousko se nesnaží, aby se samo udrželo a zachránilo. Ale jak se tomu má ve skutečnosti? Snad vám to dokáží dvě číslice. Vývoz rakouských výrobků do Československa činil v roce 1920 3,272.000 q, kdežto z Československa do Rakouska bylo v roce 1920 vyvezeno 23,931.142 q, tedy vyjádřeno konkrétně: sedmkrát tolik bylo z Československa vyvezeno do Rakouska nežli z Rakouska do Československa. Může býti, že tam jest tolik průmyslu, kolik se udává, ale takový průmysl, který při vývozu nepadá vůbec na váhu, průmysl, jenž byl jedině zařízen k výrobě předmětů přepychových a ne předmětů denní potřeby. A abyste nemyslili, že vybírám jen libovolnou číslici, tedy vám to také dokáži číslicemi z roku 1921. Roku 1921 bylo z Rakouska do Československa dovezeno 3,140.279 q, naproti tomu z Československa do Rakouska vyvezeno 33,056.000 q, t. j. desetkrát tolik. A poněvadž by se mohlo vzbuditi domnění, že porovnávám jen Rakousko s Československem, tedy se zemí průmyslovou, proti níž průmysl rakouský nepadá tak na váhu, nechte si, pánové, říci, že povšechná obchodní bilance Rakouska vykazuje ohromné pasivum. Rakousko ve své dnešní struktuře naprosto není způsobilé, aby se samo udrželo. A jest samozřejmo, že my snahy rakouského dělnictva v připojení se k Německu všemi prostředky, jež jsou na snadě, budeme podporovati. Ať se o tom soudí jakkoli, a jistě budou mnozí mezi vámi, kteří se opírají o mírovou smlouvu a tvrdí, že tato změna jest nemožnou, pánové, dějiny promluví jinak, o tom jsem skálopevně přesvědčen.
Mám též za nutné, obírati se poněkud řečníky, kteří se zde dosud účastnili debaty. Vystoupil zástupce Němců, jenž byl toho mínění, že z politických důvodů nemůže hlasovati pro smlouvu. Jak se my politicky k této smlouvě stavíme, o tom měl jsem již příležitost promluviti. Pan kolega inž. Jung míní, že tímto úvěrem uvedeno bude Rakousko do hospodářského otroctví. Mám za to, že jest v prvé řadě asi národ rakouský sám povolán, aby o tom rozhodl, a myslím, že se na tento národ můžeme dobře spolehnouti, a také myslím, že tento národ rakouský odmítne, pokládati pana inž. Junga za svého mluvčího. Je-li správno, že poskytnutím úvěrů nastane zotročení, pak měli Němci ve starém Rakousku opětnou příležitost, upozorniti na to, neboť i ve starém Rakousku docházelo opětně k tomu, že se přijímaly úvěry ne našimi hlasy, nýbrž hlasy oněch pánů, kteří dnes proti tomu mluví. Zdá se, že ti pánové k poznání, že poskytnutím úvěrů bude způsobeno hospodářské zotročení, přišli teprve v nejnovější době, toto přesvědčení - zdá se - není nikterak starého data. Pan kolega inž. Jung mínil, že úvěrem se problém nevyřeší. Na tomto stanovisku stojíme i my. Poskytnutím samotných úvěrů nedá se národní hospodářství povznésti. Tu dlužno užíti jiných prostředků. I zde připustí kolega inž. Jung, že všecky ty prostředky, které navrhli členové naší strany, aby byla přivoděna skutečná sanace financí Rakouska, nebyly přijaty proto, že také soudruhové strany pana inž. Junga tam útočili proti finančnímu plánu našich rakouských soudruhů. (Posl. inž. Jung [německy]: Kdo to byl? Německé výkřiky: Velkoněmci! - Posl. inž. Jung [německy]: Jsou to naši straníci ?) Kolego Jungu, promiňte, že se v tom tak dobře nevyznám. (Posl. inž. Jung [německy]: Když já se vyznám ve třech internacionálách, můžete se tady také vyznati!) Nemusíme jíti tak daleko. My jsme předvídali, co přijde. Věděli jsme, jaké následky bude míti válka. (Výkřiky posl. Čermaka a inž. Junga. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) My jsme vytkli zásadu: Žádné odškodnění, žádné kontribuce! Protože jsme věděli, že odškodnění, která byla uložena, přirozeně musí míti v zápětí rozvrat národního hospodářství. (Výkřiky.)
Vy jste to byli, pánové, kteří jste nám vpadli do zad a nás prohlásili za zrádce národa. Domnívám se tedy, že mohu říci, je-li sebevraždou, kterou Rakousko spáchá přijetím úvěru, pak, pánové, jste tím vinni ne v nejposlednější řadě, že Rakousko jest nuceno takových úvěrů použíti za tak snižujících podmínek a okolností. (Výkřiky. - Posl. inž. Jung [německy]: Proč se rozehříváte pro světové panství kapitalismu?) Tomu sám nevěříte, pane kolego Jungu. Pán, jenž jest zvolen spolu se zástupci kapitalistů, nemá práva tak mluviti. (Souhlas na levici. - Posl. Simm [německy]: Naše stanovisko v takových otázkách jest mnohem jasnější, nežli vaše! - Výkřiky.) Kolego Simme, nelekáme se rozhovorů.
A nyní několik slov k vývodům kolegy dra Rašína. S důrazem zvolal: Půjčujeme Rakousku totéž, co Anglie! Pánové! Od dra Rašína, jenž jest zajisté odborníkem na poli finančnictví, nebyl bych vůbec očekával použití takové argumentace. Anglie má na utváření věcí v Rakousku mnohem menší zájem, nežli Československo. To jsem dokázal již číslicemi naší zahraniční obchodní politiky. Průmyslem již jsem se obíral. Dr. Rašín stojí na stanovisku, že jest v Rakousku téměř týž průmysl jako v Čechách. Ukazoval na to, že bylo neštěstím pro Rakousko, že oběh bankovek byl tak rozmnožen, my trváme na témž stanovisku, a bylo by si bývalo jen přáti, kdyby byla přišla pomoc včas, která by jediné v oné situaci Rakousko byla zdržela tisknouti bankovky. (souhlas na levici.) Rakousko není tím nikterak vinno. Z celých vývodů dra Rašína mluvila zásadní zarytá nenávist proti Němcům a Rakousku a proti této Vídni, jíž on nemůže přijíti na jméno. Zašel tak daleko, že mluvil o vídenských chlapech. Mínil: Vídeň dokázala, jak jsme měli pravdu, že jsme Vídeň nenáviděli; neboť prý se ukazuje, že i ty země, jež nyní jsou ve spolku s Rakouskem, nechtějí o Vídni ničeho slyšeti. Vedlo by daleko, chtěl-li bych v tomto směru s dr. Rašínem vésti rozhovory. Československý stát trvá teprve 3 1/2 roku a smím snad vysloviti, že máme velké vrstvy obyvatelstva, jež Prahu nikterak nezavřely do svého srdce, než by dr. Rašín snad myslil. Máme velké vrstvy českého obyvatelstva a i v oněch kruzích, jež jsou ve vládní většině, jež neváží si Prahy tak vysoce, jak se dr. Rašín domnívá.
Pravil, že ve Vídni se hraje a nepracuje. Mohu snad říci, že hraje se i v Praze, jakož vůbec, když dr. Rašín je zaměstnán nějakým problémem, má na mysli vždy jen nejhořejší vrstvy obyvatelstva, jen vrstvy kapitalistické. Pohybuje se příliš málo v kruzích dělnických a příliš málo zná potřeby dělníků. My musíme toto podezřívání vídeňského lidu, pokud se vztahuje na lid dělnický, s rozhořčením odmítnouti. (Souhlas na levici.) Netřeba - mám za to - žíti ve Vídni a v Rakousku, třeba jen někdy učiniti výlet do Vídně, aby se viděla ta nouze a bída, v níž pracující lid žije, jen se podívati, jak tam rodiny a děti těchto dělníků žijí.
O tom svědčí již to, že rok co rok tisícové a opět tisícové musí býti posíláni ven, aby se poněkud zotavili, aby se aspoň trochu ozbrojili proti nouzi a bídě, čemuž v příštím roce opět jdou vstříc. Jak vůči této trapné situaci, která se dotýká srdce každého člověka, může se takto mluviti, pro to mi schází porozumění. Dr. Rašín mínil, že je zapotřebí, aby mentalita lidu se změnila. Ano, jest nutna změna mentality, ale mentality třídy kapitalistické tu i tam. (Souhlas na levici.) Co na nás jest, aby se tak stalo, jistě má se státi.
Mohu snad skončiti a pravím: Výsledek
voleb v Burgenlandu, k nimž našim rakouským stoupencům co nejsrdečněji
blahopřeji, podal patrný důkaz, že rakouský lid chce své osudy
sám do ruky vzíti, kdyby se přítomní držitelé moci v Rakousku
ukázali k tomu býti neschopnými, dělati politiku, která jest v
zájmu pracujícího lidu, v zájmu republiky. Budeme tedy s klidným
svědomím a u vědomí, že jsme aspoň troškou k tomu přispěli, aby
bída v Rakousku byla zmírněna, hlasovati pro předlohu. (Souhlas
a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Ke slovu je dále přihlášen pan dr. Lodgman. Dávám mu
slovo.
Posl. dr. Lodgman (německy): Dámy a pánové! Jest zajisté nutno, aby také moje strana zaujala stanovisko k tomuto smutnému dědictví, bohužel, velmi nedostatečného kancléře Schobera v Rakousku, nyní, bohudík, již zemřelého, tím spíše, že by se snad mohlo nesprávně vykládati, proč se moje strana v zahraničním výboru vyslovila proti předloze a proč se také zde proti této předloze postaví. Je to zajisté tím nutnější, když průběh debaty přec dostatečně dokázal, že tato předloha není vůbec tím, zač se vydává, předlohou finanční, nýbrž že naopak má značný politický základ, politické pozadí.
Otázku, máme-li býti pro předlohu čili nic, posuzoval bych se dvou hledisek. Za prvé: z odpovědi na otázku, přinese-li úvěr zde Rakousku povolený Rakousku skutečnou finanční pomoc a za druhé, lze-li jej politicky odůvodniti.
Nechci se zabývati podrobností předlohy. To již obstaral pan referent a také páni řečníci přede mnou se s dostatek zabývali jednotlivými ustanoveními.