Namítá se často, že Rakousko nemá uhlí. Uhlí sice nemají také Švýcary a Italie, ale bývá to uváděno jako jedna z největších překážek jakéhokoliv rozvoje Rakouska. Týž autor praví o tom: "Chudoba na uhlí je částečně vyvážena nadbytkem vodních sil. Je však správné často opakované tvrzení, že Rakousko nevyužilo ve skutečnosti svých přírodních zdrojů. Kdyby bylo racionelně využito všech vodních sil, nahradilo by se 7 1/2 milionu tun černého uhlí nebo 11 1/4 milionu tun hnědého uhlí, čili značně větší část veškeré uhelné potřeby, kterou musí Rakousko dovážeti, neboť Rakousko podle jiného odborníka také v oné knize citovaného, Rudolfa Klosse, potřebuje 13 1/2 milionu tun uhlí. Svými vodními silami by nahradilo 11 1/4 milionu tun. Rakousko má dále podle dr. Sigmunda Schildera 3 miliony ha lesů, jež dávají 4·6 milionu m3 dříví, z 95% dříví měkkého, které umožňuje veliký průmysl dřevařský a papírnický. Velkým příjmem Rakouska a jeho platební bilance byl a jest cizinecký ruch. Dále má Rakousko veliké bohatství rudné, magnesit výborné jakosti, tuhu, mastek atd. - čili, když přečtete si tuto knihu "Austria to day", musíte míti dojem jedině správný, že tak, jak mírové smlouvy utvořily Rakousko, je utvořeno na podkladech takových přírodních, přirozených podmínek, že by tento stát mohl prosperovati.
Příčiny, proč tento stát neprosperuje a proč dochází k takové katastrofě, jsou někde docela jinde, jsou v jeho obyvatelstvu a v jeho nemožné, přímo katastrofální politice. (Výborně!) Po převratu první starostí Rakouska - ještě za Lammaschovy vlády - bylo, aby Rakousko-uherská banka natiskla za 2 miliardy bankovek. My poněvadž tenkrát jsme měli již svého komisaře v Rakousko-uherské bance - jsme se proti tomuto tisku nekrytých bankovek na výlohy státní opřeli. Rakousko-uherská banka přes náš protest je vytiskla.
Za nějakou chvíli přišlo nynější Rakousko a chtělo tisknouti za 1800 milionů korun bankovek. Přišly Uhry a chtěly tisknouti za 2 miliardy bankovek. A byli jsme to zase my, kteří jsme proti tomuto tisku nekrytých bankovek se vší vehemencí protestovali. Ale Rakousko-uherská banka, která byla v rukách tehdejší rakouské vlády, prostě ty bankovky natiskla, a tu jsme my sáhli k opatření, že jsme se rozešli s Rakousko-uherskou bankou, že jsme si okolkovali svůj oběh a postavili si svou valutu na vlastní základ. Neboť žádná smlouva, kterou jsme udělali s těmito vládami a Rakousko-uherskou bankou, nám v tomto oboru nebyla vůbec dodržena.
Ale můžeme býti rádi, že jsme to provedli. Provedli jsme to tvrdě, a já se k té tvrdosti ochotně přiznávám, poněvadž stojím na stanovisku, že život je tvrdý po válce, že všecko obyvatelstvo musí viděti tvrdost tohoto života. Tisknouti bankovky tak, jak se to dálo v různých státech, to není jen národohospodářský hřích, to je přímo morální depravace toho dotyčného národa. (Tak jest! Výborně!) A jestliže p. kol. Jung mluví o tom, že my chceme depravovati Rakousko a jeho národ, velmi se mýlí. Ten národ byl depravován všemi těmi vládami, které prostě tiskly a rozmnožovaly si hodnoty, které byly čistě papírové. (Výborně! Potlesk.)
Velectění pánové! Když bylo utvořeno Rakousko, měla se rakouská vláda podívati, jakým způsobem by stát, který tu byl utvořen, hospodářsky povznesla, aby mohl existovati. Co udělala vláda rakouská za tu celou dobu na povznesení svého zemědělství? Nic! Naopak, celý systém, který byl v Rakousku zaveden hned po převratu, neznamenal nic jiného, nežli pronásledování toho obyvatelstva venkovského v Rakousku, nežli rozmnožování té propasti, která beztoho zde byla mezi Vídní na straně jedné a alpskými zeměmi, sedláky obydlenými, na druhé straně. Ten stát dostal ústavu největší centralisté tu ústavu tam dělali že země mají samosprávu; a dnes po celou tu dobu vidíme, že ty země mezi sebou se rvaly, že stavěly mezi sebe přehrady a v prvé řadě šly proti jednomu městu. Všichni ti tam naučili se nenáviděti jedno město, které nás 300 let tomu učilo, abychom je nenáviděli, totiž naučili se nenáviděti Vídeň. Za 3 leta dokázaly ty vlády, že všechno rakouské obyvatelstvo nenávidí Vídeň. My jsme byli tak trpěliví beránci, že jsme k tomu potřebovali 300 roků.
A v tomto rozkladu, který uměle byl dělán, přišly ještě všechny ty experimenty, které byly na půdě rakouské dělány, experimenty po stránce sociální, ty Arbeiterräte, Betriebsräte; všechno to, co znamenalo nejistotu ve veškerém průmyslovém podnikání, to dělali v Rakousku. Rakousko bylo od první vlády prostě experimentárním králíkem, na kterém se dělaly experimenty, které potom ovšem ve svých důsledcích musely míti takové následky. My jsme je tady po mnohé stránce opisovali; a kdyby náš národ neměl hlubší zrno, kdyby byl tak lehkovážný jako jsou Vídenáci, nevím, kde bychom dnes byli. Tedy tak na tomto podkladě mělo tam býti pracováno.
Jestliže se, velectěné shromáždění, říká o nás, že my jsme nějakým způsobem Rakousko utlačovali, račte odpustiti, to Rakousko bylo v ofensivě proti nám, to Rakousko nám vypovědělo válku, poněvadž já tvrdím, že každý stát, který dělá takovýto nepořádek ve svých financích, tiskne nekryté bankovky do nekonečna, vypovídá svým sousedům hospodářskou vojnu. Velectění pánové! To je válka, kterou Německo celé Evropě vypovídá tím, že tiskne nekryté bankovky, a to byla válka, kterou svým sousedům vypovědělo Rakousko. Tedy ne my, nýbrž odtamtud byla rozšiřována bída ve střední Evropě. A všecko to nebylo Rakousku nic platno, poněvadž jedno je jisto, že se také v životě národů a veřejných hospodářstvích může dojíti k dobrým cílům jenom na základě počestnosti a ne švindléřství. Ta bankrotářská politika nepovede nikam! Vidíte, velectěné shromáždění: když naši lidé přišli vyjednávati s Rakouskem v létě 1920 a mluvili s jejich referentem valutním panem Schwarzwaldem, řekl jim toto: "Sie werden mit Ihrer Knauserei nicht vorwärts kommen. Sehen Sie, wir drucken und Wien lebt."
Tedy Vídeň žije! Tisknou a Vídeň žije! Pan kol. Jung zde mluvil, že teprve pod tímto tlakem a pod touto hrůzou derouty rakouské koruny se všichni vzpamatovali a dostali teprve útrpné srdce k této zemi. Co udělala tato zem celým tímto svým hospodářstvím valutním? Všechny výhody, o kterých mluví pan Hertz, zapadly. Pro své zemědělství neudělala ničeho. Toto zemědělství, půjdou-li věci tak dále jako dosud, nejen že nebude zintensivněno, nýbrž stane se čistě pastevním hospodářstvím. Myslí se vždycky, že takovéto nepořádky valutní poškodí jen movitý kapitál, ale zapomíná se, že pod tlakem všech těchto věcí, pod drahotou všech prostředků výrobních, pod nedůvěrou k těmto papírům nikdo nebude chtíti co investovati do polí a do továren.
Jestliže pan kol. Mayer mluvil o tom, že největším problémem, před kterým se zastavil, byla Vídeň v té době, kdy ještě v Rakousku spravoval státní záležitosti, tedy prosím, co udělala rakouská vláda za tu celou dobu z Vídně, jak řešila vídeňský problém? Z Vídně udělala velikou hernu, ba více než hernu. Takovou hernu, že na posledních dostizích sázky, které tam byly dány, obnášely 260 milionů rakouských korun, kde hraje každý, hraje na burse a když nemůže na burse, hraje v kavárně, kde lidé chtějí býti živi jen hrou, ale ne prací. Kam může přijíti ta Vídeň, jestliže bude takto hospodařiti dále? Vídeň musí zpustnouti, poněvadž všechna moudrost, kterou tato vláda měla, byla ta, že řekla, že smí všecko stoupat ve svých cenách, ale činže ne; čili, když tam domácí dá spraviti kliku, stojí ho to celoroční činži. To se rozumí, že ty kliky spravovati nebude. Ve Vídni při té derutě jest teprve viděti falešnost celého postupu.
Ale Vídeň, resp. Rakousko, ztratilo pod tlakem svých valutních nepořádků i velikou svou přednost, že totiž mělo svoje kapitály umístěny po všech zemích dřívějšího státu, že mělo velmi vyvinuté bankovnictví a že bylo střediskem celého obchodu, a to i obchodu mezinárodního. Je zcela přirozeno, že všichni lidé utíkali se svými kapitály do ciziny, že se báli nechati si je v Rakousku. A věřte, dámy a pánové, že při uvažování o finančních otázkách našeho státu velikou starost - mně aspoň - působilo, že na dlouhou dobu budeme se dříti na vídeňské kapitalisty. Jak známo, nebyl přijat můj návrh, ve kterém jsem žádal, aby pomoc Rakousku byla projevena tím způsobem, že by kapitálové účasti rakouských kapitalistů u nás vykoupila Dohoda a tyto uvolněné peníze by investovali vídenští kapitalisté do věcí, kterých Rakousko potřebuje. Ale dnes ani není toho potřeba, poněvadž ten kapitál zmizel: pokud musel býti v Rakousku, byl rozmělněn na 1/400, a pokud se dostal do ciziny - odtamtud nepůjde zpět. (Německý výkřik: Bohužel!) Můžeme říkati, že je to chyba, můžeme říkati "leider", ale tím nejsou vinni tihle lidé, tím jest vinna ta veřejná správa, administrativa, finanční správa rakouská.
Rakousko se ochudilo, ale pokud se týče cizineckého ruchu, je to aktivní položka, jaké by si každá země vážila. Ale znamená pro Rakousko při té valutě nějaký zisk? Ne, cizinecký ruch znamená vykupování, výprodej Rakouska.
K těmto koncům se došlo i ve veřejné správě. Všechny podniky mají takovou spoustu úředníků, zřízenců, že prostě hospodařiti se nedá. Státní dráhy mají desítky miliard deficitu. Pro hospodaření v Rakousku jest neobyčejně charakteristické, že i tabákový monopol je několika miliardami pasivní. Je přirozené, že musí se v Rakousku zavésti jednou pořádek. Ale jestliže pan Jung se zde rozčiluje, že při naší půjčce srážíme si dluhy železniční, moji drazí pánové a dámy, račte si uvážiti, jak vznikly ty dluhy! Vznikly tím, že při saldu vznikla pohledávka za tarify, které nám náležely proti Rakousku. Rakousko si to vybralo a neodvedlo nám to, ač nám to podle zákona patřilo. Kdyby to byl soukromník, říkalo by se tomu zpronevěra nebo defraudace. A my, prosím, máme půjčovati 500 mil. a nemáme si srážeti, co si Rakousko napřed vybralo? To by bylo po mém názoru trochu komické.
Dovolte mi ještě několik slov. Mám bohužel vyměřenu jen dvacetiminutovou lhůtu a je těžko o těchto problémech za 20 minut promluviti. Chci říci několik slov o tom, jakým způsobem sanace Rakouska by mohla býti provedena. V prvé řadě říkám, že dosavadní postup vůči Rakousku byl úplně falešný. Rakousko chodilo jako zchudlý šlechtic, naříkalo, mělo velký zámek, který se jmenuje Vídeň, chodilo po obědech, prosilo, žebralo, ale ani jednou neřeklo, že si chce pomoci samo. Rakousko musí jíti tvrdě, velmi tvrdě na své obyvatelstvo. (Posl. Burian: Stříleti do lidu, jako na Slovensku!) Já myslím, že je lépe jíti tvrdě, ale spravedlivě bojovat proti každému nepořádku, nežli přivésti to tak daleko, aby v Rakousku byli živi jen ti, kdož spekulují na burse, hrají na dostihách, hrají v karty, a ti ostatní aby byli tak zludračeni, že by neměli býti od čeho živi! (Výborně! Potlesk.)
Ale po mém názoru ukáže se, že všechno uspořádání půjde jen tenkráte, když Rakousko bude si chtíti samo pomoci. Nebude-li chtíti Rakousko samo si pomoci, nikdo mu nepomůže. Rakousko bude musit zlomit hospodářský systém, který až dosud vedlo, nejen tím, že přestane tisknouti, nýbrž také tím, že bude musit změniti celou mentalitu svého lidu, bude musiti přijíti k tomu, že bez práce nemůže nikdo jísti nejen koláče, nýbrž ani krajíc chleba. (Posl. Burian: To mohou jen akcionáři Živnobanky!) Nemohu přijímati poučení od těch pánů, kteří přísahají na Moskvu a chodí po Praze se standartami: "Učme se od Ruska!" To je, prosím, druhé Rusko, o kterém tu mluvím, jenže v Rakousku to byl bolševismus na sucho a v Rusku to byl bolševismus se stavěním lidí ke zdi, se střílením a krvavou lázní. Jiného rozdílu není.
Tedy po mém názoru může býti Rakousku pomoženo jenom tenkráte, jestliže Rakousko bude si samo chtíti pomoci, samo bude chtíti, aby jeho obyvatelstvo pracovalo a aby se ve státní správě i všude jinde šetřilo. Přijíti, jako přišel sociálně-demokratický poslanec Bauer, že se mají všechny peníze stáhnouti a vytisknouti bankovky za 8000 miliard marek, to je něco tak bizarního, že se člověk musí diviti, že se s takovým nápadem může přicházeti v těch těžkostech, ve kterých Rakousko je.
A jestliže se velmi mnoho mluví o tom, že jediná pomoc Rakousku je, aby se připojilo k Německu, jsou to fantasie, které uskutečněny nebudou. A lituji velmi, že i strana, která jinak vždycky velmi si zakládá na reální politice, totiž strana sociálně-demokratická, je pro toto plna nadšení. I kdyby do toho Rakouska přišlo Německo, tedy ten, kdo by to vzal a chtěl ten pořádek dělati, byl by pruský grenadýr, který by měl ve svých vysokých botách lískovku. Nic jiného nemůže pomoci. A ať je to ten či onen grenadýr, ale na to, co se děje v Rakousku, na celou tu zvrácenou politiku, ať již to byla politika prvých dvou let anebo politika nynější, nemůže nic jiného přijíti.
Poskytujeme-li Rakousku tuto půjčku, myslím, že tato půjčka má více politický nežli hospodářský význam. Tato půjčka má potud politický význam, že chceme jak Rakousku, tak i ostatnímu světu ukázati, že všecky ty klepy, které jsou šířeny se strany Rakouska a se strany našich Němců, že my jsme ti, kteří uvádíme Rakousko do této hrůzné situace, jsou nesprávné, nýbrž že my jsme ti, kteří bychom si přáli, aby Rakousko bylo konsolidováno, poněvadž si nic jiného nemůžeme přáti, nežli aby ve všech státech střední Evropy nastala konsolidace. (Posl. Špaček: Ale oni se nám odmění "Tschechenspiegly"!) Na takové vídeňské vtipy nic nedám.
Když tam bylo nejhůře, když mysleli,
že již padnou a že se budou musiti z té milé Vídně vystěhovati,
když dostali novou vládu v čele s knězem, který se jmenuje Seipel,
tedy ten "vídeňský chlap", jak oni sami říkají, udělal
na to vtip i v největší těžkosti a řekl, že toho Seipela tam musili
dáti, aby tam měli kněze, který by dal Rakousku poslední pomazání.
(Veselost. - Odpor na levici.) Tedy je viděti, že
se jejich mentalita nikterak nezměnila a že vtip ještě vždy přec
jenom budou míti. (Posl. dr. Czech [německy]: Vy si také budete
musiti jíti vypůjčiti! - Předseda zvoní.) Ale, prosím,
velectění pánové, my když si jdeme vypůjčiti, tedy si jdeme vypůjčiti
na věci, které jsou investičním zákonem povoleny, kdežto co za
těch 400 miliard bankovek, které byly v Rakousku vytištěny, Rakousko
pořídilo? Těch 400 miliard bankovek Rakousko snědlo a celý svůj
hospodářský život podvrátilo. Prosím tedy, neračte srovnávati,
kde se srovnávati nedá. My u nás jsme uložili těžké daně svému
obyvatelstvu, my obyvatelstvu hleděli ukázati jedno, že válka
znamenala zchudnutí a že všecky důsledky války se dají odstraniti
jenom tím, jestliže všechno obyvatelstvo svou prací a svou šetrností
bude moci všechny tyto škody nahraditi. (Výborně!) Ale
prosím, jisto je ... (Posl. inž. Kallina německy]: Kolik správních
radovství máte?) Já se vás neptám, zdali nežijete z diet...
(Veselost.)